Památky

Tomáš Přibyl

Prachatice: Muzeum před sto lety

Asi každý z nás byl někdy na školním výletu, k jehož programu patřila i návštěva muzea. Málokdo si však zřejmě uvědomuje, jak se muzea a expozice v nich změnily v porovnání s dobou před sto a více lety. Právě před stovkou let zažily Čechy už druhou velkou vlnu zakládání muzeí, v jejímž rámci vzniklo i to v Prachaticích. Muzeum si vše připomnělo obnovením části původní expozice a umožnilo tak srovnání dnešního a tehdejšího muzejnictví.

Prachatické muzeum bylo oficiálně založeno v polovině května roku 1904. V té době byly Prachatice přibližně třikrát menší než dnes a měly na čtyři tisíce obyvatel. Na počátku své existence nedostalo muzeum k dispozici hned celou budovu, jen větší sál, ve kterém se dnes schází městští zastupitelé. Do “vlastního” se přestěhovalo až po druhé světové válce.

Malý výstavní prostor se podepsal na tom, že dnes se nám tehdejší expozice jeví jako přeplněná. “Taková expozice neměla žádnou obsahovou náplň,” říká historik Prachatického muzea František Kubů. “Prostě to mělo být působivé pro zrak a ta na první pohled přeplněnost působila až malebně,” dodává. Některým lidem se tak sto let stará expozice Prachatického muzea může zdát pěkná. Naopak naše prababičky a pradědečky by asi překvapilo, jak málo toho dnes v muzeu najdou. Dnešní muzea totiž vystavují jen část svých rozsáhlých sbírek. Prachatické muzeum do první světové války nashromáždilo na tři tisíce předmětů a vystavovalo všechny. Dnes je tu v depozitářích na čtyřicet tisíc předmětů a vystavena je jen část. Další rozdíl je v třídění expozic. Nyní se předměty třídí na panelech a ve vitrínách do tématických skupin. Dnes jsou proto expozice Prachatického muzea zaměřené například na období renesance, Zlatou stezku nebo devatenácté století. Naše prababičky a pradědečky by také určitě překvapily figuríny, které se dnes v expozicích využívají. Velkou roli v porovnání s počátkem dvacátého století hraje v muzeích i archeologie. Před sto lety byla tato věda přece jen ještě v plenkách, zatímco dnes patří nálezy z vykopávek k hlavním lákadlům muzeí.

Co je ale pro muzea před sto lety a na počátku 21. století stejné, je finanční situace, respektive to, že peněz je vždy méně, než by muzejníci potřebovali. Prachatické muzeum muselo na počátku své existence vyjít s ročním rozpočtem 200 rakouských korun. To nebylo mnoho ani před sto lety. Prostředky stačily na nákup předmětů, platy zaměstnanců, korespondenci, tedy prakticky všechno, co dnešní muzeum obnáší. Peníze přitom muzeum dostávalo z městské kasy, kde mělo vyčleněno 100 korun a zbytek obnášely dary od tehdejších sponzorů. Vedle rozsáhlosti a bohatosti sbírek jsou na tom ale dnešní muzea jednoznačně lépe než ta před sto a více lety ještě v jedné věci: v počtu zaměstnanců. Po založení mělo Prachatické muzeum dva pracovníky, dnes je jich třináct. První muzejníci se ale s těmi dnešními nemohou rovnat. Před sto lety ještě neexistovaly speciální muzejní školy a většinou jen ve velkých muzeích měli někteří zaměstnanci univerzitní vzdělání v nějakém oboru. První prachatický muzejník byl berním úředníkem… I přesto, že první muzejníci v malých muzeích, kterých vzniklo jen v českých zemích v letech 1900 až 1914 několik desítek, většinou neměli odpovídající vzdělání, podařilo se uchovat řadu vzácných předmětů, které do té doby ležely zaprášené na půdách a nebýt muzeí skončily by na smetištích. Platí to i o Prachatickém muzeu. Z původní expozice stojí za zmínku například vzácné fortepiano z osmnáctého století. “Jedná se o hudební nástroj, který je ojedinělý v Čechách, i v Evropě,” říká František Kubů. O fortepiano se nedávno zajímali britští filmaři, kteří natáčeli film o Mozartovi a snažili se nalézt historicky autentický nástroj. Pozoruhodná je také unikátní sbírka střeleckých terčů z první poloviny devatenáctého století. Do nádherných maleb na dřevě skutečně stříleli při soutěžích členové národní gardy!

Prachatické muzeum zakládali především Němci a Češi byli vůči němu hodně kritičtí. Terče dokonce označili nelichotivým slůvkem veteš. Dnes je sbírka několika desítek terčů součástí stálé expozice, která určitě stojí za shlédnutí.

Další informace [nápis]
Číslo 23/2005
Časopis Veřejná správa č. 23/2005
Časopis Veřejná správa
Další
E-mail