Týdeník Veřejná správa


 Příloha

Mgr. Jiří Klusoň, JUDr. Martin Zídek,
Ministerstvo kultury ČR
Odbor památkové péče

Nový stavební zákon a změny zákona o státní památkové péči (První díl)

Vyšlo v čísle 22/2007

Úvodem

Foto: Radoslav BernatDne 11. 5. 2006 byl ve Sbírce zákonů publikován zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), který nabyl účinnosti dne 1. 1. 2007 a nahradil dosavadní stavební zákon, totiž zákon č. 50/1976 Sb. Nový stavební zákon přináší řadu významných změn, přičemž mnohé se velmi podstatně dotýkají i státní památkové péče. Tento článek si klade za cíl vysvětlit alespoň ty nejvýznamnější změny, které nový stavební zákon přinese jak pro orgány veřejné správy, tak pro vlastníky kulturních památek a nemovitostí v památkově chráněných územích i pro nejširší veřejnost. Přitom se zaměřuje na výklad z hlediska zájmů památkové péče.

Pro právní předpisy jsou použity následující zkratky:

- PamZ – zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči,

- SpŘ – zákon č. 500/2004 Sb., správní řád,

- StavZ – zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon),

- ÚArcheo – Úmluva o ochraně archeologického dědictví Evropy (publikována pod č. 73/2000 Sb.),

- ÚArchi – Úmluva o ochraně architektonického dědictví Evropy (publikována pod č. 99/2000 Sb.),

- VyvlZ – zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění).

Nová právní úprava, ač usiluje o zjednodušení postupů, které upravuje, je v některých částech velmi komplikovaná a dosti nepřehledná. Obecně lze konstatovat, že jistých zjednodušení bylo dosaženo v oblasti stavebního řádu, naproti tomu územní plánování je koncipováno v porovnání se zákonem č. 50/1976 Sb. složitěji. Jak orgánům územního plánování, tak stavebním úřadům je v § 4 odst. 1 StavZ uložena povinnost prioritně využívat zjednodušující postupy.

Zůstává zachován institut tzv. dotčených orgánů, což jsou orgány chránící veřejné zájmy podle zvláštních právních předpisů (§ 4 odst. 2 StavZ). Tyto dotčené orgány vydávají jednak závazná stanoviska ve smyslu § 149 SpŘ, která jsou podkladem pro rozhodnutí (stavebního úřadu), jednak stanoviska “obyčejná”, která jsou podkladem pro opatření obecné povahy (například pro územní plán) a postupy, které nejsou správním řízením. Významný je § 4 odst. 3 StavZ, který stanoví, že dotčený orgán je vázán svým předchozím stanoviskem či závazným stanoviskem, jinak vyjádřeno, dotčený orgán musí držet ve svých stanoviscích jednotnou linii a nemůže v pozdějším závazném stanovisku uplatňovat například přísnější požadavky než ve stanovisku předchozím, pokud nevyvstaly nově zjištěné skutečnosti vymezené v § 4 odst. 3 věta druhá StavZ. Pokud se tak dotčený orgán nechová, počíná si v rozporu se zákonem. Důsledkem je, že k navazujícímu (závaznému) stanovisku se nepřihlíží. Jestliže tedy například orgán památkové péče vydá závazné stanovisko, jímž posoudí určitý záměr jako přípustný, a poté vydá závazné stanovisko, jímž tento záměr posoudí jako nepřípustný, aniž by vyvstaly nové skutečnosti, které orgán památkové péče nemohl uplatnit již při vydání prvního závazného stanoviska, nebude se (nesmí se) k druhému závaznému stanovisku přihlížet. To platí i pro případ, že druhé závazné stanovisko bude vycházet ze skutečností, jež nebyly při vydání prvního závazného stanoviska uplatněny, ačkoli existovaly a uplatněny být mohly. Ve stavebním řízení se také podle § 4 odst. 4 StavZ nepřihlíží k závazným stanoviskům dotčených orgánů v těch věcech, o kterých bylo rozhodnuto ve vydaném regulačním plánu, v územním rozhodnutí nebo v územním opatření.

Pro orgány památkové péče i pro Národní památkový ústav, který pro tyto dotčené orgány zpracovává písemná vyjádření a jiné odborné podklady, to znamená věnovat pozornost každé věci, k níž mají vydávat závazné stanovisko (zejména v otázce přípustnosti či nepřípustnosti záměru) a nespoléhat se na to, že záměr mohou jako nepřípustný posoudit “dodatečně” v navazujícím závazném stanovisku.

Orgánům územního plánování i stavebním úřadům je v § 4 odst. 7 StavZ svěřena pravomoc projednávat protichůdná (závazná) stanoviska. Pokud tedy nastane v určité věcné otázce rozpor mezi dotčenými orgány (například mezi orgánem památkové péče a orgánem ochrany přírody) anebo rozpor mezi orgány příslušnými k řízením a postupům podle StavZ a dotčenými orgány (například rozpor mezi orgánem územního plánování a orgánem památkové péče), postupuje se podle § 136 odst. 6 SpŘ: koná se dohodovací řízení, v němž vystupuje nejbližší společně nadřízený správní orgán. Jestliže se tedy v tomto článku uvádí, že StavZ předepisuje například stavebním úřadům rozhodovat ve shodě či v souladu se závaznými stanovisky dotčených orgánů, je to pravda s jednou výhradou: pokud stavební úřad nehodlá rozhodnout ve shodě se závazným stanoviskem dotčeného orgánu, může vyvolat rozpor, který bude řešen podle § 136 odst. 6 SpŘ s přiměřeným využitím § 133 odst. 2 SpŘ.

Územní plánování

Cíle územního plánování jsou uvedeny v § 18 StavZ, přičemž z hlediska zájmů památkové péče je nutné zmínit § 18 odst. 4 StavZ, podle kterého je jedním z cílů ochrana přírodních, kulturních a civilizačních hodnot území včetně urbanistického, architektonického a archeologického dědictví. Úkoly územního plánování jsou vyjmenovány v § 19 StavZ, a to demonstrativním výčtem; v návaznosti na plnění cílů podle § 18 odst. 4 StavZ je úkolem územního plánování stanovovat urbanistické, architektonické a estetické požadavky na využívání a prostorové uspořádání území a na jeho změny, zejména na umístění, uspořádání a řešení staveb (§ 19 odst. 1 písm. d) StavZ), vytvářet podmínky pro ochranu území podle zvláštních předpisů, například podle PamZ (§ 19 odst. 1 písm. m) StavZ) a k tomu účelu uplatňovat poznatky z oborů architektury, urbanismu a památkové péče (§ 19 odst. 1 písm. o) StavZ). Podle systematiky StavZ spadá do územního plánování i územní řízení (v němž je vydáváno územní rozhodnutí, místo kterého v některých případech postačuje územní souhlas).

Ve věcech územního plánování vykonávají působnost orgány obcí, orgány krajů a Ministerstvo pro místní rozvoj ČR (na území vojenských újezdů Ministerstvo obrany ČR). Pro působnost, kterou ve věcech územního plánování StavZ svěřuje orgánům obcí a krajů, platí, že jde o působnost přenesenou (tedy o delegovanou státní správu) s výjimkou případů, kdy StavZ stanoví rozhodovací pravomoc zastupitelstva obce nebo kraje – pak jde o působnost samostatnou (§ 5 odst. 2 StavZ). Ústředním správním orgánem ve věcech územního plánování je Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, jehož působnost je upravena v § 11 StavZ; jeho úkolem je – mimo jiné – zajišťovat metodickou podporu ochrany veřejných zájmů, mezi nimiž jsou v § 11 odst. 2 StavZ výslovně uvedeny zájmy na ochranu kulturního, archeologického a přírodního dědictví.

Jako celostátní nástroj územního plánování upravuje StavZ v § 31 a následujících politiku územního rozvoje. Jde o jedinečný dokument, který je sice ve StavZ systematicky zařazen mezi nástroje územního plánování, avšak nejde o územně plánovací dokumentaci. Obsah politiky územního rozvoje je upraven v § 32 StavZ; Ministerstvo pro místní rozvoj ČR již politiku územního rozvoje zpracovalo a vláda ji svým usnesením č. 561 ze dne 17. 5. 2006 schválila; § 35 StavZ předpokládá pravidelnou aktualizaci politiky územního rozvoje.

StavZ upravuje v § 25 a následujících dva druhy takzvaných územně plánovacích podkladů: územně analytické podklady a územní studie (na rozdíl od zákona č. 50/1976 Sb., který zná urbanistickou studii, územní generel, územní prognózu a územně technické podklady).

Územně analytické podklady

Územně analytické podklady jsou povinné. Pořizuje je úřad územního plánování (tedy obecní úřad obce s rozšířenou působností) a krajský úřad. Jde vlastně o trvale prováděné průzkumy a rozbory území: § 28 StavZ předepisuje pořizování úplné aktualizace územně analytických podkladů každé dva roky. Obsahové náležitosti územně analytických podkladů stanoví § 26 odst. 1 StavZ a navazující prováděcí vyhláška č. 500/2006 Sb. Mají zahrnovat zjištění a vyhodnocení stavu a vývoje území a jeho hodnot, hodnoty hájené památkovou péčí ovšem nevyjímaje; mají též zjistit a vyhodnotit omezení změn v území z důvodu ochrany veřejných zájmů, které mohou vyplývat přímo ze zvláštních předpisů (například vyhlášky Ministerstva kultury ČR o prohlášení památkových zón) nebo mohou být na základě těchto zvláštních předpisů stanoveny (například rozhodnutí Ministerstva kultury ČR o prohlášení pozemku či stavby za kulturní památku podle § 3 PamZ).

V § 27 odst. 2 StavZ jsou vyjmenovány údaje o území, které jsou podkladem pro zpracování územně analytických podkladů. V § 27 odst. 3 StavZ je pak stanovena povinnost poskytnout údaje o území pořizovateli (tedy úřadu územního plánování nebo krajskému úřadu); povinnými subjekty jsou orgány veřejné správy, jimi zřizované právnické osoby a vlastníci dopravní a technické infrastruktury. Z hlediska zájmů památkové péče je nutné upozornit, že podle nového § 32 odst. 2 písm. c) PamZ je povinným subjektem Národní památkový ústav, který například podle § 7 PamZ vede Ústřední seznam kulturních památek České republiky, vede tzv. Státní archeologický seznam, provádí v rámci výzkumného projektu tzv. reidentifikaci nemovitého památkového fondu a podobně.

Územní studie

Územní studie upravená v § 30 StavZ je fakultativní nástroj územního plánování. Slouží k prověření možnosti řešení problému, který si určí pořizovatel (například budování systému veřejné infrastruktury), jímž může být kterýkoli ze správních orgánů vyjmenovaných v § 2 odst. 2 písm. a) StavZ. Tento pořizovatel stanoví zadání územní studie a schvaluje ji z hlediska využitelnosti (§ 30 odst. 4 StavZ), nikoli již z hlediska závěrů, k nimž územní studie dospěla. Územní studii lze pořídit jak z vlastního podnětu pořizovatele, tak i z “jiného” podnětu, tedy z jakéhokoli podnětu zvenku. Územní studie není právně závazná, ale pokud byla vypracována, nelze ji v procesu zpracování územně plánovací dokumentace pominout.

Nabízí se otázka vztahu územně plánovacích podkladů podle § 3 zákona č. 50/1976 Sb. a územně plánovacích podkladů podle § 25 a následujících StavZ. V § 185 odst. 4 StavZ je stanoveno, že urbanistické studie, územní generely a územní prognózy zpracované před nabytím účinnosti StavZ mají být prověřeny z hlediska aktuálnosti úřadem územního plánování nebo krajským úřadem s tím, že jsou-li potvrzeny jako aktuální, vystupují jako výsledky územně plánovací činnosti. V § 185 odst. 5 StavZ je uvedeno, že zadání urbanistické studie, územního generelu a územní prognózy rozpracovaných ke dni nabytí účinnosti StavZ (1. 1. 2007) se považuje za zadání územní studie podle § 30 StavZ. Osud územně technických podkladů (§ 3 odst. 2 písm. d) zákona č. 50/1976 Sb. StavZ neřeší, ale lze mít vzhledem k jejich povaze (soubor údajů charakterizujících stav a podmínky území) za to, že jsou vlastně nahrazeny územně analytickými podklady, do nichž bude jejich obsah zařazen.

Nový stavební zákon upravuje tři druhy územně plánovací dokumentace: zásady územního rozvoje, územní plán a regulační plán (§ 2 odst. 1 písm. n) StavZ). Jako jistou podkategorii lze vidět vymezení zastavěného území. Z hlediska procesního jsou tyto dokumenty takzvanými opatřeními obecné povahy podle § 171 a následujících SpŘ. Opatření obecné povahy zakládá konkrétní práva a ukládá konkrétní povinnosti neurčenému okruhu adresátů. Konkrétnost práv a povinností je znakem správních rozhodnutí, naproti tomu neurčitý okruh adresátů je znakem právních předpisů. Opatření obecné povahy, dokumenty územně plánovací dokumentace nevyjímaje, je tedy jistým “hybridem” mezi právním předpisem a správním rozhodnutím.

Proti opatření obecné povahy nelze podat řádný opravný prostředek, neboť to vylučuje § 173 odst. 2 SpŘ. Je však možné posoudit jeho soulad s právními předpisy v přezkumném řízení podle § 94 a následujících SpŘ, neboť to umožňuje § 174 odst. 2 SpŘ: zásady územního rozvoje, územní plán i regulační plán mohou tedy být přezkoumány z hlediska souladu s právními předpisy v přezkumném řízení.

Zásady územního rozvoje

Zásady územního rozvoje jsou dokumentem, který stanoví základní požadavky na účelné a hospodárné využití území kraje; jsou pořizovány krajským úřadem pro celé území kraje, a to povinně. První zásady územního rozvoje je krajský úřad povinen pořídit a zastupitelstvo kraje je povinno je vydat nejpozději do tří let od nabytí účinnosti StavZ, tedy do konce roku 2009 (§ 187 odst. 3 StavZ).

Zásady územního rozvoje nahrazují v nové právní úpravě územní plán velkého územního celku s tím rozdílem, že se týkají území kraje. Dokud nebudou vydány zásady územního rozvoje, stanovuje § 187 odst. 7 StavZ závaznost některých částí územního plánu velkého územního celku, které toto ustanovení taxativním (uzavřeným) výčtem vyjmenovává (například rozvojové plochy nadmístního významu, limity využití území nadmístního významu a podobně), přičemž ostatní části územního plánu velkého územního celku pozbyly platnosti dnem, kdy StavZ nabyl účinnosti. V § 187 odst. 6 StavZ je pak stanoveno, že materiály schválené, respektive zpracované v rámci vytváření územního plánu velkého územního celku se posuzují, jako kdyby byly zpracovány při vytváření zásad územního rozvoje.

Návrh zásad územního rozvoje pořizuje krajský úřad a o návrhu se koná společné jednání s dotčenými orgány, sousedními kraji a Ministerstvem pro místní rozvoj ČR (§ 37 odst. 2 StavZ). Krajský úřad je povinen vyzvat dotčené orgány k uplatnění stanovisek (lze je uplatnit do třiceti dnů ode dne jednání). Dotčeným orgánem příslušným hájit zájmy památkové péče je zde Ministerstvo kultury ČR, což vyplývá z § 26 odst. 2 písm. c) PamZ; toto ustanovení bylo zavedeno změnovým zákonem č. 186/2006 Sb. Uvedenou třicetidenní lhůtu lze prodloužit až o dalších třicet dnů, jestliže dotčený orgán doloží, že jsou pro to závažné důvody. Zde je nutné připomenout § 4 odst. 3 StavZ předepisující dotčeným orgánům jednotnou “rozhodovací” linii: význam stanoviska orgánu památkové péče k zásadám územního rozvoje nesmí být podceněn, neboť zásady územního rozvoje jsou základním dokumentem, který v rámci kraje řeší například využití koridorů a ploch (§ 36 StavZ), což jsou záležitosti i z hlediska památkové péče velmi podstatné. Také je důležité upozornit, že ke stanoviskům podaným po uplynutím lhůty se ex lege nepřihlíží.

Povinnou součástí řízení o zásadách územního rozvoje je veřejné projednání, k němuž jsou jednotlivě přizvány obce v řešeném území, sousední kraje a jednotlivé dotčené orgány. Veřejného projednání (§ 172 SpŘ) se může účastnit každý, avšak podle § 39 odst. 2 StavZ mají právo podat námitky pouze obce a tzv. zástupce veřejnosti (§ 23 StavZ), nikdo jiný. Námitky musejí být odůvodněny a územně vymezeny. Na závěr veřejného projednání uplatňují dotčené orgány stanoviska k námitkám a připomínkám s tím, že ke stanoviskům podaným později (tedy zřejmě po veřejném projednání) se nepřihlíží. Návrh rozhodnutí o námitkách zpracuje krajský úřad, který zásady územního rozvoje pořizuje. Právní úprava však neříká, kdo má o námitkách rozhodnout, zda zastupitelstvo kraje anebo krajský úřad – ani StavZ, ani SpŘ neřeší výslovně funkční příslušnost, lze však soudit (na základě § 172 odst. 5 věty třetí SpŘ a § 39 odst. 4 StavZ), že by mělo rozhodnout zastupitelstvo kraje, a to před vydáním zásad územního rozvoje.

Zásady územního rozvoje jako opatření obecné povahy vydává zastupitelstvo kraje, jemuž krajský úřad předkládá jejich návrh spolu s odůvodněním. Zastupitelstvo kraje je před jejich vydáním povinno prověřit, zda jsou v souladu s politikou územního rozvoje, se stanovisky dotčených orgánů, případně s výsledkem řešení rozporu, a se stanoviskem Ministerstva pro místní rozvoj ČR. Zásady územního rozvoje jako opatření obecné povahy nemohou být napadeny odvoláním, mohou však být podrobeny přezkumnému řízení podle § 94 a následujících SpŘ. V tomto řízení nemohou být změněny (§ 41 odst. 5 StavZ), mohou však být zrušeny pro rozpor s právními předpisy. Vydané zásady územního rozvoje jsou jako opatření obecné povahy závazné pro vydávání územních plánů, regulačních plánů, pro územní rozhodování i pro rozhodování dotčených orgánů. V § 42 StavZ je pak předepsána pravidelná aktualizace zásad územního rozvoje.

Územní plán

Dalším druhem územně plánovací dokumentace je (stejně jako v zákoně č. 50/1976 Sb.) územní plán. Jeho obsah je upraven v § 43 StavZ a v navazující prováděcí vyhlášce. Účelem územního plánu je úprava využití ploch v území obce. Z hlediska zájmů památkové péče je třeba zejména zmínit, že územní plán vymezuje zastavěné území, zastavitelné plochy a plochy vymezené ke změně stávající zástavby. O pořízení územního plánu rozhoduje zastupitelstvo obce (§ 44 StavZ) v samostatné působnosti. Územní plán není pořizován povinně, avšak pokud je pořízen, musí být jeho uplatňování pravidelně vyhodnocováno, jak stanoví § 55 StavZ. Jestliže zastupitelstvo obce rozhodne o pořízení územního plánu, zpracuje pořizovatel návrh zadání územního plánu. Pořizovatelem přitom může být obecní úřad obce s rozšířenou působností (tedy úřad územního plánování) nebo obecní úřad, který splňuje kvalifikační požadavky podle § 24 StavZ, což vyplývá z § 6 odst. 1 a 2 StavZ.

Návrh zadání územního plánu zašle pořizovatel dotčeným orgánům, sousedním obcím a krajskému úřadu a zajistí zároveň jeho zveřejnění a vystavení k veřejnému nahlédnutí po dobu třiceti dnů (§ 47 odst. 2 StavZ). V této lhůtě může každý uplatnit své připomínky.

Dotčené orgány mohou do třiceti dnů ode dne, kdy návrh zadání obdržely, uplatnit požadavky na obsah územního plánu vyplývající ze zvláštních předpisů, přičemž k později podaným požadavkům se nepřihlíží. Požadavky může v téže lhůtě uplatnit i krajský úřad; sousední obce mohou podat podněty. K opožděným požadavkům, podnětům a připomínkám se nepřihlíží. Pořizovatel je povinen upravit návrh zadání na základě uplatněných požadavků a podnětů (§ 47 odst. 4 StavZ). Zadání územního plánu poté schvaluje zastupitelstvo obce, které může v odůvodněných případech uložit zpracování konceptu územního plánu (§ 47 odst. 5 StavZ), mají-li být zpracována variantní řešení. Dotčeným orgánem památkové péče je zde Ministerstvo kultury ČR, krajský úřad anebo obecní úřad obce s rozšířenou působností: Ministerstvo kultury ČR v případě, že se v území řešeném územním plánem nachází památková rezervace nebo nemovitost zapsaná na Seznamu světového kulturního dědictví, krajský úřad v případě, že se v řešeném území nachází památková zóna nebo nemovitá národní kulturní památka a obecní úřad obce s rozšířenou působností v ostatních případech. Třicetidenní lhůta pro uplatnění požadavků na obsah územního plánu je dosti krátká, přesto nesmí být význam stanoviska orgánu památkové péče podceněn.

Koncept územního plánu není povinný a je zpracován pouze v případě, že je tak stanoveno v zastupitelstvem schváleném zadání územního plánu. Koná se o něm veřejné projednání (§ 22 StavZ). Dotčené orgány a sousední obce mohou uplatnit připomínky do patnácti dnů od veřejného projednání. V téže lhůtě může každý uplatnit své připomínky. Okruh subjektů, které mohou podat námitky (v téže lhůtě), je upraven v § 48 odst. 2 (předposlední věta) StavZ. Na základě výsledku projednání konceptu připraví pořizovatel návrh pokynů pro zpracování návrhu územního plánu včetně návrhu rozhodnutí o výběru varianty řešení (§ 49 StavZ).

Návrh územního plánu je vytvořen na základě schváleného zadání nebo schválených pokynů (byl-li zpracován koncept) - § 50 odst. 1 StavZ. O návrhu se koná společné jednání, takzvané dohodovací řízení, o jehož konání jsou dotčené orgány informovány alespoň patnáct dnů předem. Tyto orgány mohou do třiceti dnů od společného jednání uplatnit svá stanoviska; ze závažných důvodů může být tato lhůta prodloužena, a to nejvýše o dalších třicet dnů. K opožděným stanoviskům se nepřihlíží (§ 50 odst. 2 StavZ).

O upraveném a posouzeném návrhu územního plánu se následně koná veřejné projednání (§ 52 odst. 1 StavZ a § 172 SpŘ), k němuž jsou dotčené orgány přizvány alespoň třicet dnů předem. Veřejného projednání se může účastnit každý, avšak podle § 52 odst. 2 StavZ mají právo podat námitky pouze vlastníci pozemků a staveb dotčených návrhem veřejně prospěšných staveb, návrhem veřejně prospěšných opatření a návrhem zastavitelných ploch a též zástupce veřejnosti. Námitky musejí být odůvodněny a územně vymezeny. Na závěr veřejného projednání uplatní dotčené orgány stanoviska k námitkám a připomínkám s tím, že ke stanoviskům podaným později (po veřejném projednání) se nepřihlíží. Návrh rozhodnutí o námitkách k návrhu územního plánu zpracuje pořizovatel územního plánu; ten je rovněž povinen posoudit, zda je návrh územního plánu v souladu s požadavky na ochranu architektonických a urbanistických hodnot území, s požadavky zvláštních právních předpisů a se stanovisky dotčených orgánů. Přitom se bude opírat o stanovisko orgánu památkové péče, které musí sumarizovat požadavky, jež památková péče v řešeném území uplatňuje, a to včetně ochrany archeologického dědictví ve smyslu ÚArcheo.

Návrh na vydání územního plánu předkládá pořizovatel zastupitelstvu obce, pro niž územní plán pořizuje (§ 54 odst. 1 StavZ). Zastupitelstvo obce územní plán buď vydá, nebo jej vrátí pořizovateli s pokyny k úpravě, anebo jej zamítne; nemůže jej měnit. Před vydáním územního plánu je zastupitelstvo povinno ověřit, zda není v rozporu se stanovisky dotčených orgánů (§ 54 odst. 2 StavZ). Uplatňování územního plánu musí být pravidelně vyhodnocováno; v návaznosti na vyhodnocení může být územní plán aktualizován (§ 55 StavZ).

V souvislosti s územním plánem je důležité zmínit též možnost samostatného vymezení zastavěného území. Zastavěné území, definované v § 2 odst. 1 písm. d) a navazujícím § 58 StavZ, může být vymezeno v územním plánu anebo samostatně postupem podle § 59 a následujících StavZ. Pokud nemá obec územní plán, může požádat úřad územního plánování (tedy obecní úřad obce s rozšířenou působností - § 6 odst. 1 StavZ) o pořízení vymezení zastavěného území. V řízení se koná povinné místní šetření, k němuž jsou zvány některé dotčené orgány, mezi nimi i orgán památkové péče (Ministerstvo kultury ČR, krajský úřad nebo obecní úřad obce s rozšířenou působností – příslušnost se stanovuje podle § 26 odst. 2 písm. c), § 28 odst. 2 písm. c) nebo § 29 odst. 2 písm. c) PamZ stejně jako u územního plánu), a to alespoň patnáct dnů předem. Do třiceti dnů od konání místního šetření mohou dotčené orgány uplatnit svá stanoviska, přičemž k opožděným stanoviskům se (podle zásady koncentrace řízení) nepřihlíží. Námitky k návrhu zastavěného území mohou podat vlastníci pozemků vyjmenovaných v § 58 odst. 2 StavZ a vlastníci pozemků sousedních. Vymezení zastavěného území má – stejně jako například územní plán – formu opatření obecné povahy a vydává jej rada obce (§ 60 odst. 5 StavZ). Může tak učinit jen tehdy, je-li návrh v souladu s výsledky projednání s dotčenými orgány.

Nemá-li obec územní plán a nemá-li samostatně vymezené zastavěné území, platí, že za zastavěné území se považuje takzvaný intravilán – zastavěná část obce vymezená k 1. 9. 1966.

Význam zastavěného území tkví především v odlišném (jednodušším) režimu územního řízení oproti nezastavěnému území (§ 95 StavZ).

Regulační plán

Posledním druhem územně plánovací dokumentace je (stejně jako v zákoně č. 50/1976 Sb.) regulační plán. Jeho obsah stanovuje § 61 odst. 1 StavZ. Regulační plán může v řešeném území nahrazovat územní rozhodnutí, a to v rozsahu, který je v regulačním plánu určen (některá nebo i všechna). Regulační plán je tak skupinovým územním rozhodnutím: nahrazuje v určitém plošném a věcném rozsahu územní rozhodnutí, avšak pouze v zastavěném území a v zastavitelných plochách, nikoli v nezastavěném území (§ 61 odst. 2 StavZ). Regulační plán může být vydán z podnětu nebo na žádost; druhá možnost se uplatní pouze v případě, že to připouští zásady územního rozvoje nebo územní plán (§ 62 odst. 3 StavZ). Regulační plán může být pořízen (na rozdíl od územního plánu a zásad územního rozvoje) pro území různého rozsahu.

V § 64 odst. 1 StavZ jsou uvedeny náležitosti podnětu k pořízení regulačního plánu. Návrh zadání předá příslušné obecní či krajské zastupitelstvo pořizovateli regulačního plánu a ten je povinen (§ 64 odst. 2 StavZ) jej vystavit k veřejnému nahlédnutí a též zaslat jej dotčeným orgánům, které mohou do třiceti dnů uplatnit své požadavky na obsah zadání; k později uplatněným požadavkům se nepřihlíží. Na základě těchto požadavků je návrh zadání upraven a schválí-li jej příslušné obecní či krajské zastupitelstvo, zpracuje pořizovatel návrh regulačního plánu. O návrhu regulačního plánu se koná společné jednání s obcí, pro niž je regulační plán pořizován, a s dotčenými orgány. Ty jsou zvány alespoň patnáct dnů předem a do třiceti dnů od jednání mohou uplatnit svá stanoviska. Tato lhůta může být prodloužena až o třicet dnů, doloží-li dotčený orgán závažné důvody. K opožděným stanoviskům se nepřihlíží. Dotčeným orgánem je opět Ministerstvo kultury ČR, krajský úřad nebo obecní úřad obce s rozšířenou působností; příslušnost je shodná jako u územního plánu.

Veřejné projednání návrhu územního plánu se koná až po provedení společného jednání (§ 67 StavZ). Dotčené orgány jsou k němu zvány alespoň třicet dnů předem a nejpozději při veřejném projednání mohou uplatnit svá stanoviska (§ 67 odst. 1 StavZ). V § 67 odst. 4 a v navazujícím § 85 StavZ upravuje, kdo může podat námitky. Každý může podat připomínky.

Je-li regulační plán pořizován na žádost, odpadá společné jednání s dotčenými orgány. Jednou z povinných příloh žádosti jsou i stanoviska či rozhodnutí dotčených orgánů, přičemž pořizovatel má posoudit soulad těchto stanovisek a zajistit případné řešení rozporů (§ 66 odst. 3 a 4 StavZ). Řízení o regulačním plánu včetně veřejného projednání je stejné jako u regulačního plánu pořizovaného z podnětu.

Pořizovatel je podle § 68 odst. 1 StavZ mimo jiné povinen přezkoumat soulad návrhu s požadavky na ochranu architektonických a urbanistických hodnot v řešeném území a se stanovisky dotčených orgánů. Zastupitelstvo obce či kraje, jemuž pořizovatel návrh předkládá, jej může vydat jen po ověření, zda není v rozporu s požadavky podle § 68 odst. 1 StavZ. Dále může zastupitelstvo návrh regulačního plánu vrátit k přepracování anebo jej zamítnout.

StavZ poskytuje v procesu pořizování územně plánovací dokumentace (zásad územního rozvoje, územního plánu i regulačního plánu) mechanismy pro ochranu kulturněhistorických hodnot území, pro něž je územně plánovací dokumentace pořizována. Orgány památkové péče jakožto dotčené orgány jsou v procesu vydávání územně plánovací dokumentace povolány k uplatňování stanovisek; jedním z úkolů územního plánování je také vytvářet podmínky pro ochranu území podle zvláštních právních předpisů [§ 19 odst. 1 písm. m) StavZ], mezi něž je nutné zahrnout nejen PamZ, ale i ÚArchi a ÚArcheo. Pořizovatel územně plánovací dokumentace musí její návrh posoudit z hlediska, zda je v souladu se stanovisky dotčených orgánů (orgány památkové péče samozřejmě nevyjímaje), a též zastupitelstvo obce či kraje, které má územně plánovací dokumentaci vydat, je povinno posoudit, není-li v rozporu se stanovisky dotčených orgánů.

Ochrana zájmů památkové péče

Poněkud zjednodušené mechanismy ochrany zájmů památkové péče jsou zakotveny pro samostatné vymezení zastavěného území.

V teoretické rovině je ochrana zájmů památkové péče při územním plánování ošetřena dostatečně. Je však nutné důrazně upozornit na zásadu koncentrace, kterou je proces územního plánování ovládán: obsahem této zásady je oprávnění dotčených orgánů uplatnit stanoviska do určitého okamžiku (zpravidla do určité doby od společného jednání nebo při veřejném projednání), přičemž k opožděným stanoviskům se ex lege nesmí přihlížet. Tato zásada je navíc doplněna povinností držet jednotnou názorovou linii: dotčený orgán je vázán svým předchozím stanoviskem, přičemž nové stanovisko k téže věci (například k témuž návrhu územního plánu) může uplatnit pouze výjimečně na základě nových podstatných skutečností, které nemohly být uplatněny dříve - § 4 odst. 3 StavZ. V praxi to znamená nepodcenit žádné stanovisko k územně plánovací dokumentaci s tím, že věc “bude řešena v dalším stanovisku”. Tato konstrukce StavZ bude klást značné nároky jak na orgány památkové péče, tak i na Národní památkový ústav, o jehož odbornou pomoc se správní orgány mohou a nepochybně i budou opírat: stanovisko bude muset být natolik kvalitní, aby nepominulo žádné hodnoty, jež je třeba v řešeném území chránit, a zároveň bude muset být vydáno natolik rychle, aby zákonná lhůta, v níž lze ke stanovisku přihlížet, neprošla marně.

Územní řízení, územní rozhodnutí a územní souhlas

Na základě § 77 odst. 1 StavZ je zaváděno pět druhů územního rozhodnutí. Je třeba předeslat, že pro území, pro něž je vydán regulační plán, se nevydává územní rozhodnutí, a to v rozsahu, v jakém tento regulační plán nahrazuje územní rozhodnutí (§ 77 odst. 2 StavZ). Jak již bylo uvedeno, regulační plán může stanovit, která územní rozhodnutí nahrazuje, avšak nikoli v nezastavěném území (tedy v území, jež je plošně vymezeno jako pozemky nezahrnuté do zastavěného území nebo do zastavitelných ploch).

Vzhledem k tomu, že územně plánovací dokumentace je jakožto opatření obecné povahy závazná pro každého, stavební úřad nevyjímaje, musí být územní rozhodnutí v souladu s vydanou územně plánovací dokumentací.

V rozhodnutí o umístění stavby (§ 79 StavZ) je vymezen stavební pozemek, umístěna navrhovaná stavba, stanoven její druh a účel a další podmínky. Řada staveb nevyžaduje rozhodnutí o umístění stavby ani územní souhlas (který může územní rozhodnutí za určitých podmínek nahradit) – takové jsou vyjmenovány uzavřeným výčtem v § 79 odst. 3 StavZ. Z hlediska památkové péče je důležité upozornit na § 79 odst. 4 StavZ: výluka v § 79 odst. 3 StavZ se nevztahuje na kulturní památky. Má-li tedy například být umístěn vlajkový stožár nebo siréna na kulturní památce, je k tomu potřeba rozhodnutí o umístění stavby. V § 79 odst. 4 StavZ je také stanovena dílčí výluka pro nemovitosti, jež nejsou kulturními památkami, ale nacházejí se v památkové zóně, v památkové rezervaci nebo v ochranném pásmu podle § 17 PamZ: stavby, respektive zařízení podle § 79 odst. 3 písm. a), b), h) a i) StavZ umisťované na těchto nemovitostech vyžadují rozhodnutí o umístění stavby, respektive územní souhlas - jde o informační a reklamní zařízení, vlajkové stožáry, opěrné zdi do jednoho metru výšky a propustky na účelových komunikacích.

Rozhodnutí o změně využití území (§ 80 StavZ) stanovuje nový způsob a podmínky využívání pozemku. Toto rozhodnutí vyžadují pouze změny vyjmenované v § 80 odst. 2 StavZ taxativním výčtem. V území, na němž se “prokazatelně” nalézají archeologické nálezy, vyžadují rozhodnutí o změně využití území či územní souhlas i sjezdy z pozemních komunikací na sousední nemovitosti - § 80 odst. 3 a 4 StavZ. Je však otázkou, jak zjistit, zda se v území prokazatelně nacházejí archeologické nálezy (lze tu například využít Státní archeologický seznam nebo plán území s archeologickými nálezy vydaný krajem podle nového § 23b PamZ). Není-li tato otázka řešena plánem území s archeologickými nálezy, zůstává nedotčena povinnost stavebníka stanovená v § 22 odst. 2 PamZ oznámit zamýšlený záměr Archeologickému ústavu AV ČR a strpět provedení záchranného archeologického výzkumu.

Rozhodnutí o změně stavby a o změně vlivu stavby na využití území (§ 81 StavZ) vyžadují nástavby, přístavby a změny ve způsobu užívání stavby, které podstatně mění nároky stavby na okolí (§ 81 odst. 2 StavZ); nevyžadují jej stavební úpravy a udržovací práce. K pojmosloví lze odkázat na § 2 odst. 5 a 6 StavZ. StavZ nerozlišuje, zda má být záměr proveden v památkově chráněné stavbě, nebo nikoli.

Rozhodnutí o dělení nebo scelování pozemků (§ 82 StavZ) stanovuje podmínky pro rozdělení nebo scelení pozemků; nerozlišuje, zda má být záměr proveden v památkové zóně či rezervaci nebo ochranném pásmu podle § 17 PamZ ani zda jsou, či nejsou řešené pozemky kulturními památkami.

V § 83 StavZ je upraveno rozhodnutí o ochranném pásmu. Jeho účelem je ochrana stavby, zařízení nebo pozemku před negativními vlivy jejich okolí, nebo naopak chrání okolí před jejich negativními účinky. StavZ je obecným předpisem pro vymezování ochranných pásem – vymezuje-li tudíž orgán památkové péče ochranné pásmo podle § 17 PamZ, postupuje podle (dosti kusé) procesní úpravy v PamZ, přičemž na procesní otázky neřešené v PamZ se použijí ustanovení o územním řízení ve StavZ.

Příslušnost pro provedení územního řízení a pro vydání územního rozhodnutí upravuje § 84 StavZ, přičemž § 84 odst. 2 StavZ pamatuje na situaci, kdy podle zvláštních předpisů je příslušný zvláštní správní orgán (například orgán památkové péče vydávající rozhodnutí o ochranném pásmu podle § 17 PamZ); v takovém případě může tento zvláštní orgán rozhodnout pouze v souladu se závazným stanoviskem stavebního úřadu.

Územní řízení podle StavZ je veřejné (oproti zákonu č. 50/1976 Sb.) – jeho povinnou součástí je podle § 87 odst. 1 StavZ veřejné ústní jednání.

Náležitosti žádosti o vydání územního rozhodnutí upravuje § 86 StavZ. Jednou z jejích povinných příloh jsou rozhodnutí a závazná stanoviska dotčených orgánů, pokud byla obstarána před zahájením řízení a nejde-li o koordinované závazné stanovisko vydané správním úřadem, který je současně příslušný vydat územní rozhodnutí - § 86 odst. 2 písm. b) StavZ.

Na tomto místě je třeba pojednat o pojmu “závazné stanovisko”. Platný právní řád rozlišuje dva významy tohoto pojmu: závazné stanovisko ve smyslu § 14 PamZ a závazné stanovisko podle § 149 SpŘ. Závazné stanovisko podle § 149 SpŘ a též podle StavZ je úkon, nikoli samostatné správní rozhodnutí, jehož obsah je závazný pro výrokovou část rozhodnutí správního orgánu. Jinak vyjádřeno, závazné stanovisko v tomto smyslu je správní akt, který je povinným a závazným podkladem pro správní orgán, jenž v dané věci rozhoduje. Závazné stanovisko v tomto smyslu nelze samostatně napadnout odvoláním. Typickým příkladem je závazné stanovisko orgánu památkové péče, které je podkladem pro územní rozhodnutí stavebního úřadu – toto závazné stanovisko orgánu památkové péče není samostatným rozhodnutím, nelze jej samostatně napadnout odvoláním a jeho obsah je pro stavební úřad závazný.

Naproti tomu závazné stanovisko podle § 14 PamZ může být jak samostatným správním rozhodnutím, tak i závazným stanoviskem ve smyslu § 149 SpŘ, tedy podkladem pro rozhodnutí jiného správního orgánu - stavebního úřadu. Dělicí kritérium, byť problematické, zavádí nový § 44a PamZ: závazné stanovisko podle § 14 PamZ je samostatným správním rozhodnutím tehdy, je-li vydáno orgánem památkové péče ve věci, v níž není příslušný rozhodovat stavební úřad. Ve věcech, v nichž je příslušný rozhodovat stavební úřad (například v územním řízení), je závazné stanovisko podle § 14 PamZ “opravdovým” závazným stanoviskem, jak jej zavádí § 149 SpŘ - není tudíž správním rozhodnutím, ale pouze písemným úkonem dotčeného orgánu, který je však pro stavební úřad závazný (§ 149 odst. 1 SpŘ).

Zvláštní kategorií závazného stanoviska (ve smyslu § 149 SpŘ) je tzv. koordinované závazné stanovisko zavedené v § 4 odst. 6 StavZ. Jestliže je jeden orgán veřejné správy povolán hájit podle zvláštních předpisů více veřejných zájmů a tudíž v sobě “obsahuje” více dotčených orgánů, vydává jedno závazné stanovisko, které zahrnuje požadavky na ochranu všech těchto jím hájených veřejných zájmů, avšak pouze za podmínky, že tyto požadavky na ochranu různých zájmů nejsou ve vzájemném rozporu. Obecní úřad obce s rozšířenou působností jako jeden vnitřně členěný orgán veřejné správy tak může vydat koordinované stanovisko například k ochraně zájmů památkové péče (podle PamZ), k ochraně lesů (podle zákona č. 289/1995 Sb.) a k zájmům na řádném nakládání s odpady (podle zákona č. 185/2001 Sb.).

V případě územních řízení má závazné stanovisko orgánu památkové péče povahu závazného stanoviska podle § 149 SpŘ, neboť je tu dána rozhodovací pravomoc stavebního úřadu. Je třeba zdůraznit, že změnami v oblasti územního řízení není nijak dotčena nebo dokonce vyloučena povinnost vlastníka (správce, uživatele) nemovitosti podle § 14 odst. 1 a 2 PamZ vyžádat si k zamýšlenému zásahu závazné stanovisko. Má-li toto závazné stanovisko sloužit jako podklad pro územní rozhodnutí, nebude mít povahu samostatného rozhodnutí; žadatel je povinen toto závazné stanovisko přiložit k žádosti o vydání územního rozhodnutí, jak ukládá § 86 odst. 2 písm. b) StavZ. Stavební úřad bude tímto závazným stanoviskem vázán, což vyplývá z § 149 odst. 1 SpŘ. Bude-li závazné stanovisko “zamítavé”, tedy takové, že neumožní žádosti vyhovět a žádané územní rozhodnutí vydat, nebude stavební úřad provádět další dokazování a žádost o vydání územního rozhodnutí zamítne, což vyplývá z § 149 odst. 3 SpŘ. I zde je nutné opět připomenout povinnost dotčených orgánů mít jednotnou rozhodovací linii - § 4 odst. 3 a 4 StavZ.

Na otázku, který orgán památkové péče je dotčeným orgánem pro územní řízení, dává odpověď novelizovaný § 28 odst. 2 písm. e) a § 29 odst. 2 písm. b) PamZ. Ve věcech týkajících se národních kulturních památek je dotčeným orgánem krajský úřad; ve věcech týkajících se kulturních památek a nemovitostí, jež nejsou kulturními památkami, avšak nalézají se v památkové rezervaci, v památkové zóně nebo v ochranném pásmu, je dotčeným orgánem obecní úřad obce s rozšířenou působností. Toto vymezení koresponduje i s určením příslušnosti podle § 14 odst. 1 a 2 PamZ.

V § 89 StavZ je upraven režim námitek, připomínek a stanovisek v územním řízení. Závazná stanoviska dotčených orgánů musejí být uplatněna nejpozději při veřejném ústním jednání – zde StavZ pamatuje na situaci, že přílohou žádosti o vydání územního rozhodnutí nebudou závazná stanoviska, neboť nebyla obstarána před zahájením řízení (což se může týkat i závazného stanoviska orgánu památkové péče). K později uplatněným závazným stanoviskům se nepřihlíží – i do územního řízení tedy vstupuje zásada koncentrace, která ovšem nic nemění na povinnosti podle § 14 PamZ vyžádat si před provedením zamýšlených prací závazné stanovisko podle tohoto ustanovení. V § 89 odst. 2 StavZ je také zakázáno přihlížet k závazným stanoviskům týkajícím se těch věcí, o nichž bylo rozhodnuto při vydání územního plánu nebo regulačního plánu – nelze tedy podcenit stanovisko uplatňované orgánem památkové péče k těmto dokumentům.

Obsah územního rozhodnutí (které je správním rozhodnutím vydávaným v procesním režimu SpŘ) stanovuje § 92 odst. 1 StavZ. Stavební úřad musí posuzovat záměr žadatele z hledisek podle § 90 StavZ, nevyjímaje požadavky zvláštních právních předpisů a stanoviska dotčených orgánů. Jestliže zjistí, že záměr žadatele je v rozporu s těmito požadavky nebo že realizací záměru by došlo k ohrožení zájmů chráněných StavZ nebo zvláštními předpisy (i předpisy památkové péče včetně přímo závazných mezinárodních úmluv), musí žádost o vydání územního rozhodnutí zamítnout (§ 92 odst. 2 StavZ).

V § 93 StavZ je uvedena časová platnost územního rozhodnutí. Územní rozhodnutí vyjma rozhodnutí o ochranném pásmu platí dva roky ode dne nabytí právní moci, přičemž stavební úřad může stanovit lhůtu delší. Rozhodnutí o ochranném pásmu platí po dobu trvání předmětu ochrany (§ 93 odst. 6 StavZ), avšak jiné je to pro rozhodnutí o ochranném pásmu podle § 17 PamZ. Zde stanoví § 17 odst. 6 PamZ zvláštní úpravu pro případ zániku předmětu ochrany: zanikne-li předmět ochrany, může orgán památkové péče rozhodnutí o ochranném pásmu zrušit; tato zvláštní úprava má přednost před obecným § 93 odst. 6 StavZ. Stejně tak lze soudit, že vzhledem ke speciální úpravě změny a zrušení rozhodnutí o “památkovém” ochranném pásmu v § 17 PamZ se na toto rozhodnutí nevztahují důvody změny či zrušení upravené v § 94 odst. 3 StavZ.

V § 94 StavZ je zakotvena takzvaná klauzule rebus sic stantibus: možnost změny či zrušení pravomocného územního rozhodnutí, pokud se změní územně plánovací dokumentace nebo jiné podklady pro územní rozhodnutí anebo podmínky v území. Na změnu či zrušení rozhodnutí o “památkovém” ochranném pásmu se však použije speciální úprava v novelizovaném § 17 PamZ (o níž bude pojednáno dále).

Zjednodušené územní řízení

Jako nový institut zavedl StavZ zjednodušené územní řízení (§ 95 StavZ). Může se uplatnit pouze tehdy, jsou-li splněny všechny podmínky předepsané v § 95 odst. 1 StavZ, a to pouze v plochách vymezených jako zastavitelné plochy nebo zastavěné území (nemůže být tudíž využito v nezastavěném území). Nemůže se uplatnit v řízení, v němž má být vydáno rozhodnutí o ochranném pásmu. Podmínkou užití zjednodušeného územního řízení je také úplnost žádosti, přičemž všechna závazná stanoviska dotčených orgánů musejí obsahovat výslovný souhlas s tím, aby se ve věci konalo zjednodušené územní řízení. Prvním úkonem v řízení je zveřejnění návrhu výroku územního rozhodnutí, který stavební úřad povinně doručí žadateli a všem dotčeným orgánům (§ 95 odst. 2 StavZ), jež mohou uplatnit v patnáctidenní lhůtě písemné výhrady. Pokud tak učiní, koná se ve věci klasické územní řízení. Nejsou-li proti návrhu výroku podány námitky účastníků, výhrady dotčených orgánů ani připomínky veřejnosti, pokládá se územní rozhodnutí za vydané a nabývá právní moci. Jestliže žádost nesplňuje podmínky pro zjednodušené územní řízení nebo pokud jsou proti návrhu výroku podány námitky, výhrady či připomínky, musí se konat klasické územní řízení, o čemž rozhodne stavební úřad usnesením.

Dalším novým institutem v územním řízení je územní souhlas upravený v § 96 StavZ. Jde o správní akt, který může v určitých případech za jistých podmínek nahradit územní rozhodnutí. Územní souhlas nelze vydat, jestliže závazné stanovisko byť jen jediného dotčeného orgánu (například orgánu památkové péče) obsahuje podmínky nebo dokonce vyjadřuje nesouhlas se záměrem. Územní souhlas se vydává na základě oznámení o záměru, jehož obsahové náležitosti stanoví prováděcí vyhláška a jehož povinnou přílohou jsou i závazná stanoviska dotčených orgánů (§ 96 odst. 3 StavZ).

Závazné stanovisko orgánu památkové péče, které má být podkladem pro vydání územního souhlasu, má formu závazného stanoviska podle § 149 SpŘ, nikoli samostatného rozhodnutí. Stavební úřad má totiž i ve věcech, v nichž lze vydat územní souhlas (§ 96 odst. 2 StavZ), dánu rozhodovací pravomoc, přičemž za vymezených podmínek ji nemusí využít a může namísto územního rozhodnutí vydat pouze územní souhlas (který není správním rozhodnutím). Orgán památkové péče však nemůže předem vědět, zda stavební úřad bude rozhodovat, anebo nikoli (věděl by to ovšem v případě, kdyby jeho závazné stanovisko obsahovalo podmínky nebo bylo “zamítavé” - pak by stavební úřad územní souhlas vydat nemohl). V § 44a PamZ se přitom hovoří o příslušnosti stavebního úřadu rozhodnout a zavádí ji jako kritérium pro rozlišení, jakou formu bude závazné stanovisko orgánu památkové péče mít. Protože StavZ nezakotvuje výjimku z příslušnosti stavebního úřadu rozhodnout v územním řízení (stavební úřad tedy musí ve věci vydat rozhodnutí nebo souhlas), lze mít s ohledem na § 44a PamZ za to, že závazné stanovisko orgánu památkové péče do územního řízení vedeného stavebním úřadem bude mít vždy podobu závazného stanoviska podle § 149 SpŘ, a nikoli samostatného rozhodnutí.

Jsou-li splněny všechny podmínky pro vydání územního souhlasu zakotvené v § 96 odst. 1–3 StavZ a je-li zamýšlený záměr v souladu se všemi hledisky vyjmenovanými v § 90 StavZ (včetně požadavků zvláštních právních předpisů), vydá stavební úřad územní souhlas. Územní souhlas má platnost dvanáct měsíců (§ 96 odst. 7 StavZ). Jestliže však záměr nesplňuje podmínky pro vydání územního souhlasu anebo je třeba stanovit podmínky pro realizaci záměru, rozhodne stavební úřad usnesením, že se bude konat územní řízení (§ 96 odst. 4 StavZ).

Územní opatření

Zákon č. 50/1976 Sb. znal územní rozhodnutí o stavební uzávěře. StavZ upravuje stavební uzávěru také, ale nikoli jako územní rozhodnutí, nýbrž jako opatření obecné povahy podle § 171 a následujících SpŘ. Nazývá jej územní opatření o stavební uzávěře. Toto územní opatření omezuje nebo zakazuje v nezbytném rozsahu stavební činnost v určitém území na určitou dobu, a to z různých důvodů (§ 97 odst. 1 StavZ).

Jako nový institut zavádí StavZ územní opatření o asanaci území (§ 97 odst. 2 StavZ), které stanovuje podmínky pro odstranění následků živelné pohromy nebo závažné havárie, k níž v území došlo. Může být také vydáno z různých důvodů (hygienických, bezpečnostních a jiných) pro území, v němž jsou závadné stavby, které je třeba odstranit či upravit. Toto územní opatření má rovněž formu opatření obecné povahy; co do obsahu jej blíže upřesňuje § 100 StavZ.

Návrhy obou územních opatření musejí být písemně projednány s dotčenými orgány, které mohou do třiceti dnů od obdržení návrhu uplatnit svá stanoviska. K opožděným stanoviskům se nepřihlíží. Dotčeným orgánem památkové péče je pro obě územní opatření krajský úřad, je-li v řešeném území národní kulturní památka - § 28 odst. 2 písm. e) PamZ, nebo obecní úřad obce s rozšířenou působností, je-li v řešeném území kulturní památka, památková rezervace, památková zóna nebo ochranné pásmo - § 29 odst. 2 písm. b) PamZ.

Územní opatření není možné napadnout odvoláním (§ 173 odst. 2 SpŘ), ale může být podrobeno přezkumu v přezkumném řízení. Zejména územní opatření o asanaci území může mít velmi razantní dopady na zájmy památkové péče, a je proto nutné připomenout, že závazné stanovisko k návrhu územního opatření musí být nejen obsahově kvalitní, ale musí být vydáno v zákonné třicetidenní lhůtě.

Zdroj: Zprávy památkové péče
Autorská revize pro týdeník Veřejná správa: březen 2007