Týdeník Veřejná správa


 Přírodní památky

Doc. RNDr. Jan Vítek

V údolí Hodonínky

Vyšlo v čísle 22/2007

Partie z přírodní památky Nyklovický potok, foto: Jan VítekZnámé jihomoravské město Hodonín se rozprostírá při soutoku Moravy a Kyjovky, ovšem říčka Hodonínka dostala pojmenování podle jiného Hodonína – nevelké obce, ležící na východě Českomoravské vrchoviny. V malebném údolí asi 24 kilometrů dlouhého toku Hodonínky se skrývá řada vlastivědných a přírodních památek, včetně několika zvláště chráněných území. Potok pramení mezi Bystrým u Poličky a obcí Nyklovice, podle které se hornímu toku Hodonínky říká též Nyklovický potok. Stejný název nese i zdejší přírodní památka (vyhlášená v roce 1990 na ploše 11,74 ha), zaujímající širokou a mokřinovou údolní nivu s neobyčejně bohatým výskytem bledule jarní. Z větší části ji provází silnice z Bystrého do Olešnice, která za “trojmezím” tří krajů (Vysočiny, Pardubického a Jihomoravského), míjí též poněkud zchátralé objekty barokního zámku Lamberk. Nedaleká Olešnice je největším sídlem v údolí Hodonínky a za pozornost zde stojí několik rozličných zajímavostí. Dominantu tvoří kostel sv. Vavřince, v jehož sousedství – blíže k radnici - zaujme socha sv. Václava. V místní části Horní Vejpustek se zachovalo několik roubených chalup (dřevěnic) a o letité tradici textilního modrotisku se návštěvník městečka může poučit v muzejní expozici rodiny Danzingerů v areálu výrobny. Panorama Olešnice a širokého okolí se otevírá z volně přístupné rozhledny na vrchu Kopaniny (688 m), která stojí přímo nad horním okrajem lyžařského svahu. Druhá, už poněkud odlehlejší rozhledna v dosahu horního toku Hodonínky je součástí telekomunikační věže na vrcholku Horního lesa (774 m), což je nejvyšší kopec v této krajině. Dostupná je po turistických značkách z Nyklovic, Rovečného nebo Víru a otevírá se z ní pěkný výhled jak do blízkého okolí (na Pernštejnsko, Vírskou přehradu, k Bystrému aj.), tak i na místa už poněkud vzdálenější (Poličsko, Žďárské vrchy, Drahanskou vrchovinu, za jasných obzorů i pásmo Jeseníků). Pod Olešnicí směřuje silniční odbočka z údolní osady Lucký Dvůr (s lipovou alejí) do obce Louka, nad kterou se zvedá návrší se zříceninou stejnojmenného a poměrně rozsáhlého hradu. Za sousední obcí Hodonín se Hodonínka noří do hlubokého a sevřeného údolí, procházeného silnicí I/19. Tento údolní úsek mezi Hodonínem a Štěpánovem nad Svratkou patří k nejpůvabnějším zákoutím ve východní části Vysočiny, zahrnuté do území Přírodního parku Svratecká hornatina. Jeho pojmenování je docela přiléhavé, protože některé zdejší partie už mají v pravdě horský ráz. Součástí strmých údolních svahů je zde několik zvláště chráněných území, jejichž hlavním účelem je ochrana hodnotných lesních porostů, případně údolní nivy kolem potoka. Pod Hodonínem k nim patří dvě přírodní rezervace (vyhlášené před deseti lety) Nad Berankou, sestupující levým údolním svahem k osadě Beranka, a Údolí Hodonínky se zbytkem lužního lesa a výskytem chráněných rostlin v úzké nivě potoka. Na toto území navazuje poměrně rozsáhlá přírodní rezervace Čepičkův vrch (vyhlášená v roce 1990) se suťovou bučinou na svahu stejnojmenného návrší (654 m) a v údolí Hodonínky. V bylinném podrostu má významné zastoupení měsíčnice trvalá. Ráz zdejších údolních strání “dokreslují” četná rulová skaliska, modelovaná mrazovým zvětráváním a většinou lemovaná rozsáhlými sutěmi. Na pravém svahu údolí k nim patří Bílá skála, sestupující z návrší Páleniny (614 m) až k silnici, blíže ke Štěpánovu pak zaujme impozantní Vysoká skála. Její asi 50 metrů vysoká údolní stěna tvaru strmé pyramidy ční přímo nad silnicí při pravém břehu Hodonínky a její vrcholová skalní věžička s křížkem je dostupná jen horolezcům. Dolní tok Hodonínky před vyústěním do Svratky ve Štěpánově provází řada chat, nasvědčujících tomu, že tato údolní partie slouží zejména k rekreačním účelům.