Týdeník Veřejná správa


 Přírodní památky

Klokoty
Kostel mezi růžemi

Vyšlo v čísle 21/2007

Legenda vypráví, že kdysi se tu u studánky zvané Dobrá voda zjevila malým pasáčkům milostná Pannna Maria se dvěma anděly. Viděli ji tu i hospodáři, kteří se později přišli na místo podívat. Na památku tohoto zjevení vystavěli lidé z blízké vsi poblíž pramene kapli a do ní umístili mariánský obraz, namalovaný malířem ze Sezimova Ústí. Brzy k němu začaly proudit davy poutníků. Když už jich bylo tolik, že kaple jejich potřebám nestačila, byla asi o tisíc kroků dále na východ vystavěna nová, větší svatyně.

Takové prý byly začátky poutního místa zvaného Klokoty, půvabného areálu, posazeného na plochém návrší, které směrem k jihu prudce spadá skalnatými stráněmi do údolí řeky Lužnice. Dnes je součástí Tábora, do jehož historického centra je to odtud co by kamenem dohodil. Z Klokotské ulice nedaleko Bechyňské brány sem vede příjemná vycházková cesta, nejprve dolů Holečkovými sady do údolí potoka Tismenice, pak vzhůru starou lipovou alejí. Lip bývalo původně 210 a byly vysázeny v roce 1836. Ty, které již prohrály svůj boj s časem, doplnila nedávno nová výsadba. Stromořadí končí až u klokotského kostela a v horní části je doplňují hezky obnovená zastavení křížové cesty z poloviny devatenáctého století – kamenné pomníčky s kovovými reliéfy, hodnotné kopie italského vzoru.

Historie Klokot je starší než dějiny poutního kostela. Zdejší ves, v minulosti zvaná také Klokotská Hora, se v písemných pramenech poprvé zmiňuje již v roce 1220. Tehdy tu měl své sídlo Vítek z Klokot, syn Vítka z Prčice, praotce mocného rodu Vítkovců. Jeho dřevěný hrádek stával na místě zvaném Kalvárie a zanikl již v průběhu čtrnáctého století. Dnes z něj zůstaly jen nepatrné zbytky příkopů a valů. Vlastní ves s gotickým kostelíkem zničili později – v letech 1420-21 – táborité. Právě tady dal Žižka upálit na padesát blouznivců, příznivců sekty adamitů v čele s knězem Petrem Kánišem. Zdejším významným rodákem byl Jan Táborský z Klokotské Hory, středověký iluminátor a tvůrce kancionálů. Poněkud neobvyklé jméno prý osada dostala podle již zmíněného pramene, jehož voda tu vyvěrala klokotem. A vyvěrá stále: dnes ji ale kryje barokní kaple Dobrá Voda z doby kolem roku 1730, k níž vede od kostela silnička, rovněž lemovaná starou lipovou alejí.

Perlou Klokot je však poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie, proslulé mariánské místo, barokní stavba z let 1701-08, vzniklá přestavbou starší kaple, později kostelíku ze šestnáctého století, který od roku 1679 patřil řádu benediktinů. Původní svatyni do roku 1730 doplnily ještě ambity uzavírající nádvoří se dvěma branami, čtyřmi nárožními osmibokými kaplemi a jednou kaplí výklenkovou. Je to prostředí značně idylické: nádvorní zdi ambitů pokrývají bohatě kvetoucí popínavé růže, které v létě mění tento prostor v jednu velkou růžovou zahradu… Do jižní části ambitů je vestavěna tzv. rezidence z roku 1743, v níž sídlili duchovní strážci mariánského kostela. Na západní straně navazuje velký hřbitov.

Areál poutního kostela upoutá již na první pohled svou neobvyklou tvářností. Je to dlouhá úzká jednolodní stavba s dvojicí polygonálně zakončených bočních kaplí sv. Václava a sv. Josefa, také polygonální presbytář má po stranách symetricky řazené prostory sakristie a oratoře. Největší pozoruhodností jsou věžičky nad kaplemi a oltáři, vrcholící kupolemi s cibulovitými báněmi a lucernami. Je jich dohromady rovných deset a dodávají stavbě neobyčejně malebný vzhled. Stejný je i počet zdejších zvonů a zvonků, které se pravidelně rozeznívají ve velebném chorálu; nejstaršímu je již téměř 600 let, pochází z roku 1408. V interiéru kostela na hlavním oltáři je raně barokní milostný obraz Panny Marie Klokotské od J. A. Burgra z roku 1636, cenná je vyřezávaná kazatelna, klenby lodi i presbytáře mají bohatou štukovou výzdobu. Největší slávu zažívají Klokoty o pouti vždy v neděli po 15. srpnu, svátku Nanebevzetí P. Marie. Přijít je však možné kdykoli, kostel bývá otevřený celoročně.

P.S.

Pozorní čtenáři Haškova Švejka jistě vědí, že na pouť do Klokot chodívala i manželka mlynáře “obra” Balouna, aby Panna Maria Klokotská vyslyšela její prosby a zbavila jejího muže chorobné žravosti. Moc úspěšná zřejmě ale nebyla. Vždycky, než se vrátila domů, stačil Baloun vybít a spořádat nejméně polovinu domácí drůbeže…

Vladimír Soukup