Rozhovor |
s Ing. Oldřichem Vlasákem,
předsedou Svazu měst a obcí ČR a poslancem Evropského parlamentu Obcím je třeba dát prostor pro realizaci samosprávných činnostíVyšlo v čísle 21/2007 |
![]() |
Na IX. Sněmu SMO ČR, který se konal v roce 2005 ve Žďáru nad Sázavou, byly pro období 2005 – 2007 vytipovány hlavní směry činnosti. Mimo jiné k nim patří zviditelňování Svazu na domácí i mezinárodní scéně. Podařilo se to nebo zde vidíte ještě určité rezervy?
Svaz při své činnosti vycházel z priorit, které stanovil jeho devátý sněm. V rámci zahraniční spolupráce se Svaz soustředil na prohloubení aktivit při obhajování zájmů obcí na úrovni Evropské unie. Jako člen Rady evropských obcí a regionů (CEMR) se prostřednictvím svých zástupců pravidelně účastnil jednání pracovních skupin a orgánů CEMR, které umožňují národním asociacím připomínkovat legislativu Unie. Představitelé Svazu a zástupci členských měst se účastnili veřejného slyšení k legislativě Evropské unie v oblasti veřejných zakázek, udělování koncesí a meziobecní spolupráce. Česká města a obce spolu s rakouskými, německými, francouzskými, nizozemskými a litevskými místními samosprávami demonstrovala na konkrétních příkladech překážky, které tyto legislativní předpisy kladou rozvoji a spolupráci obcí. Příklady byly využity Evropským parlamentem k tlaku na Evropskou komisi a byl získán příslib uvolnění a zjednodušení zmíněných předpisů.
Svaz se spolu s Radou evropských obcí a regionů a ostatními národními asociacemi samospráv podílel také na prosazení urbánní dimenze do nařízení ke strukturálním fondům.
Vzrůstající význam našeho Svazu lze odvodit i z toho, že na Sněmu Rady evropských obcí a regionů v květnu 2006 v Innsbrucku, kterého se účastnilo na několik tisíc zástupců měst a obcí z celé Evropy, byla čeština jediným jazykem nových členských států, do kterého byl Sněm tlumočen.
Zkušenosti s budováním samosprávné demokracie jsme předávali hlavně kolegům z Běloruska. Těm, kteří byli zvoleni demokraticky místními obyvateli jako osobnosti, proti oficiálním kandidátům prezidenta Lukašenka. Tito lidé i asociace, kterou založili, zažívají mnohá příkoří a pronásledování. Být zastupitelem v takové zemi vyžaduje velkou osobní statečnost, osobně si toho nesmírně cením. Proto byli pozváni do českých a moravských měst na studijní cestu a my jsme se s Janou Fischerovou, starostkou Havlíčkova Brodu a pracovníky Kanceláře SMO vypravili do Běloruska uspořádat společné setkání včetně semináře a naplánovat další spolupráci.
Jaký dopad má legislativa Evropské unie na města a obce a co mohou obecní zastupitelé od evropských zákonodárců v nejbližší době očekávat?
Legislativa Evropské unie má překvapivě široký a významný dopad na města a obce. Jde zejména o oblast veřejných zakázek, evropských dotací, veřejné podpory, partnerství veřejného a soukromého sektoru, životního prostředí, dopravy, informatiky případně veřejných služeb. V současnosti se projednávají návrhy například v oblasti veřejné příměstské dopravy, povinného vybavení samospráv ekologickými vozidly nebo ochrany před povodněmi. Dlouhodobě se vyjednává o podobě služeb ve veřejném zájmu (například sociální služby) a jejich vztahu k pravidlům jednotného trhu a veřejné podpoře.
V uplynulém období usiloval Svaz o to, aby byly vytvořeny podmínky pro příznivý rozvoj obcí. Co si pod vytvářením podmínek představujete?
V první řadě je třeba obcím dát prostor pro realizaci samosprávných činností. Vždyť i Ústava České republiky definuje obec jako základní územní samosprávný celek. K tomu je nutné zabezpečit dostatečné finanční prostředky pro realizaci dobrých nápadů starostů. V této souvislosti hledím s obavami k reformě veřejných financí a změnám v příjmové struktuře obcí, o čemž jsme diskutovali i na nedávném Kongresu primátorů a starostů v Brně. Všechny obce musí mít rovněž možnost sáhnout si na evropské fondy.
Dlouhodobým problémem brzdícím rozvoj obcí je rovněž míra vykonávané státní správy v přenesené působnosti. Mám za to, že mnohé agendy na obcích jsou zbytečné a mohly by být zrušeny či přesunuty na jiné instituce. Činnosti, které si od obcí objednává státní správa, musí být hrazeny v plném rozsahu a ne pouze formou příspěvku, který mnohdy nedosahuje ani sedmdesáti procent ceny služby.
Další podmínkou je přehledný a zjednodušený právní řád. Od 1. ledna 2007 vstoupily v účinnost zákony, které zásadním způsobem ovlivňují fungování obcí (zákon o sociálních službách, zákon o střetu zájmů, stavební zákon). Téměř ke všem těmto zákonům je už nyní chystaná novela, a to určitě není zcela správné.
Jaké budou dopady reformy veřejných financí do sféry rozpočtů měst a obcí?
Příjmy obcí v době od nabytí účinnosti zákona o rozpočtovém určení daní pozvolna rostou. Výjimku tvoří rok 2006, kdy mnoha obcím klesl příjem z daní z důvodu zavedení společného zdanění manželů. Připravovaná daňová reforma, pakliže bude schválena, bude pro obce znamenat v roce 2008 mírný nárůst příjmů celkově asi o 4,2 miliardy korun a v následujících letech pak pokles až o 7 miliard korun. Velkým problémem z hlediska obcí je i návrh na zrušení daně ze zemědělských pozemků, které zasáhne zejména malé obce. Přitom důvody zrušení daně ze zemědělských pozemků nejsou zřejmé. Na druhé straně se uvažuje o možnosti navýšení daně z nemovitostí, které by bylo v kompetenci příslušného zastupitelstva.
Z materiálů, které schválila vláda nevyplývá, že by součástí reformy veřejných financí měla být také reforma příjmů obcí. Nicméně ministr financí Miroslav Kalousek na Kongresu starostů a primátorů, který se konal 19. dubna v Brně, přislíbil, že za předkládanou daňovou reformou bude následovat také úprava příjmů obcí. Obcím by měl být kompenzován očekávaný propad v daňových příjmech. Ministr přislíbil navýšit obcím podíl na sdílených daních z 20,59 procenta na 21 procent, také by mělo dojít ke snížení počtu velikostních kategorií obcí pro účely přerozdělování daní ze současných čtrnácti na čtyři při odstranění schodků mezi jednotlivými kategoriemi. Dále by mělo dojít k zavedení nových přerozdělovacích kritérií, mezi něž patří zejména rozloha obce. Svaz bude prosazovat, aby daňové příjmy obcí neklesaly, ale naopak alespoň mírně rostly. Budeme usilovat také o to, aby obce získaly větší možnost podle vlastního uvážení zvyšovat, ale také snižovat své daňové příjmy. Naším požadavkem bude zavedení nového systému obecních daní. Velice inspirujícím je pro nás příklad Slovenska. Velkým a dosud neuspokojivě řešeným problémem je úhrada nákladů obcí spojených s výkonem přenesené působnosti. Také to je oblast, kterou chceme z hlediska financování obcí do budoucna řešit.
Při přípravě programovacího období 2007 – 2013 se hovořilo o nutnosti přizpůsobit fondy potřebám měst, obcí a krajů. Podařilo se to nebo lze při předkládání projektů a čerpání peněz ze strukturálních fondů a z fondu kohezního očekávat podobné obtíže jako v uplynulých letech?
Svaz se vyjednávání o programových dokumentech, tedy operačních programech a regionálních operačních programech, účastnil v podstatě od samého počátku. Proto se dá říct, že se ve prospěch obcí a měst podařilo získat relativně hodně. V první řadě jsme přesvědčeni o tom, že města a obce jako významní příjemci pomoci ze strukturálních fondů a fondu soudržnosti nesmějí doplatit na to, že Česká republika zvolila velmi komplikovanou implementační strukturu s 24 operačními programy. Ze všech členských států Evropské unie jich máme absolutně nejvíce. To je zajisté handicap vyplývající z přetrvávajícího resortismu centrální státní správy a legitimního požadavku krajů, respektive regionů soudržnosti NUTS II na vlastní operační programy. V tomto složitém systému je velice těžké se orientovat a zajistit, aby ti, kdo chtějí předkládat projekty, měli rovnou šanci tak učinit. Obávám se, že zde existuje značný prostor pro spekulace různých poradenských firem a tím může docházet k rozmělnění prostředků.
V regionálních operačních programech se podařilo prosadit samostatnou prioritu, která se výslovně zaměřuje na obce a města. Přestože systém není pro celou Českou republiku jednotný, každý ROP takovou prioritu obsahuje. Zaměřuje se na investice do infrastruktury ve městech a obcích, revitalizaci městských center, neprůmyslová brownfields a další oblasti, které obce a města trápí. Podařilo se nám spolu s kraji zvýšit i alokaci na Regionální operační programy z 12 na 18 procent z celkové alokace finančních prostředků pro Českou republiku.
Svaz se angažoval i v Programu rozvoje venkova, který má navazovat na Regionální operační programy. Snahou bylo, aby všechny obce měly rovnou šanci ucházet se o prostředky na své projekty a na rozvoj svého území. Bohužel, Program rozvoje venkova spadá pod Ministerstvo zemědělství ČR a je financován z jiné kapitoly evropského rozpočtu, než jsou financovány operační programy a regionální operační programy. Komunikace mezi příslušnými resorty, které odpovídaly za Program rozvoje venkova a za ostatní operační programy, byla omezená, takže některé věci nejsou doposud jasné. Pokud se obce nenajdou v Programu rozvoje venkova Ministerstva zemědělství, mohou se směle ucházet o peníze z Regionálních operačních programů. Takže pokud mám vše shrnout, myslím, že největší úspěch je, že se podařilo přesvědčit zástupce centrální státní správy o tom, že města a obce mají určitou odpovědnost vůči občanům na svém území, že jejich aktivity se týkají široké veřejnosti. Proto je nutné s nimi jednat a vyjít jim vstříc.
Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 21/2007.