Týdeník Veřejná správa


 Rozhovor

s Jaromírem Jechem,
výkonným místopředsedou Svazu měst a obcí ČR

Jedinou cestou k větší spokojenosti obcí je nikdy nekončící obhajoba jejich zájmů

Vyšlo v čísle 21/2007
 Jaromír Jech

Od založení Svazu uplynulo sto let, koná se jubilejní X. Sněm Svazu měst a obcí ČR. Důvodů pochlubit se úspěchy a zároveň se podívat na věci, které se zatím nepodařilo vyřešit, je víc než dost. Co Svaz od svého obnovení dokázal?

Od roku 1907, kdy byl v Kolíně založen Svaz českých měst v království Českém, uplynulo sto let. Vývoj organizace sdružující samosprávné obce byl od té doby několikrát přerušen. K znovuobnovení organizace hájící zájmy měst a obcí došlo v roce 1990. První rok činnosti se SMO příliš nevydařil. Na sněmu ve Žďáru nad Sázavou dokonce padl návrh na jeho zrušení, neboť podle delegátů selhal jak po stránce organizační, tak v náplni činnosti. Nakonec zástupci měst a obcí hlasováním rozhodli o jeho zachování. Vlastně se začínalo znova, i když ne již s úplně čistým štítem. Konsolidace svazové struktury a hledání pozice Svazu byla uzavřena až někdy v roce 1997. V průběhu té doby docházelo ke koncepčním změnám zaměření činnosti Svazu. První měsíce po obnovení činnosti v roce 1990 se kladl důraz především na podpůrnou a poradenskou činnost, postupem času se dostávala do popředí stále více potřeba prosazovat zájmy samosprávy ve vztahu k ústředním orgánům výkonné a zákonodárné moci. První úspěchy se dostavily v roce 1992, kdy Svaz začal být vnímán vládou a ostatními orgány státní správy jako jejich partner. Po několika letech se podařilo prosadit Chartu místní samosprávy. Dalším pozitivem se stala stabilizace vrcholového řízení Svazu. Přispěla k tomu kosmetická úprava stanov, která umožnila zřízení funkce tajemníka předsedy svazu, byla uzavřena i konsolidace svazové struktury. Problémy organizační struktury vyplývaly z toho, že Svaz dostal do vínku obce od 12 do l 200 000 obyvatel. Přes zmíněné problémy se Svazu podařilo prosadit sloučený model veřejné správy. Velký posun jsme zaznamenali i v otázce financování. Místní rozpočty byly svou konstrukcí jasně odděleny od státního rozpočtu a byl položen důraz na to, aby část rozpočtů tvořily vlastní zdroje. To se podle mého názoru povedlo. Později byla každodenní činnost Svazu zaměřena především na oblast legislativy a různých opatření, například strukturální politiky, politiky sociálního začleňování či dotačních titulů, které se dotýkají života obcí. V roce 2004 se Svaz stal povinným připomínkovým místem. V roce 2005 uzavřel dohodu o vzájemné spolupráci s vládou. Po vstupu do Evropské unie se Svaz stal také partnerem evropských institucí. Tím se podílí na činnosti Rady evropských municipalit a Kongresu místních a regionálních orgánů při Radě Evropy, je zapojen i v několika mezinárodních projektech.

A co zůstává i nadále nedořešeno?

Od znovuobnovení se Svaz snaží posilovat ekonomickou samostatnost měst a obcí. Zabývá se postavením malých obcí, kterých je v České republice podstatně více než v okolních státech. Důvod tohoto rozhodnutí bychom mohli hledat také v tom, že přesouvání obyvatelstva do měst působí problémy nejen na vesnici, ale i ve městech. S tím úzce souvisí snaha obhajovat zájmy a příjmové zdroje obcí, včetně zavedení systému místních daní. Dlouhodobě zůstává nedořešena otázka narovnání majetkových vztahů. Mnoha obcím činí potíže, že se neřeší problémy s majetkem církví. Svaz celou dobu usiluje o rozšiřování samosprávných kompetencí obcí a apeluje na dokončení reformy veřejné správy na ústřední úrovni. Samostatnou otázkou, opakující se v obměněné rovině po celé století, je vztah státem přenášených kompetencí či úkolů a naprostá nedostatečnost finančního pokrytí oněch požadavků. Absolutní zvláštností pak je, že stát si u obcí objednává určité služby, avšak plně je nehradí.

Máte za sebou další jednání na krajské úrovni. Co přítomné starosty nejvíc zajímalo?

Krajská setkání, která se konala v průběhu měsíce února a března, byla soustředěna především na legislativu a na nové programovací období 2007 – 2013. Celkem se jednání zúčastnilo přes 1300 zástupců měst a obcí, což je zhruba o 50 procent více oproti roku 2005. V popředí jejich zájmu byly nové zákony, které vstoupily v platnost v tomto roce a dále návrhy zákonů, které mají být připraveny v blízké budoucnosti. Nejvíce dotazů se týkalo připravované změny v daňovém systému a v rozpočtovém určení daní. Náměstek ministra financí Eduard Janota v Českých Budějovicích řekl, že osobně nevidí žádný problém v požadavcích Svazu, nastavit postupné přechody mezi velikostními kategoriemi obcí, posílit motivační prvky v systému sdílených daní, zavést další kritéria pro jejich rozdělení a navýšit podíl obcí na sdílených daních na úkor účelových dotací. Během svého vystoupení se zmínil i o připravované daňové reformě. Podle jeho slov by obce na novém systému měly do budoucna vydělat. Na základě prvních propočtů na něj doplatí z celkového počtu 6243 obcí zhruba 137 obcí. Tyto obce zaznamenají v průměru čtyřprocentní propad. Mělo by jít o obce s 10 až 20 tisíci obyvateli. Pro extrémní případy vláda hledá možnost kompenzace. Terčem kritiky se stal zákon o střetu zájmů, který mnozí z přítomných označili za diskriminační. Připomínky směřovaly také k zákonu o sociálních službách. Starosty zajímaly dopady tohoto zákona na obce a jeho další budoucnost. Dalším tématem bylo programovací období 2007 – 2013 včetně předložených operačních programů a problémy, které starosty v jednotlivých krajích trápí nejvíce. Především šlo o problematiku nepřizpůsobivých občanů, čistírny odpadních vod, dostavbu dálnic. Témat, o kterých se na krajských setkáních diskutovalo, bylo mnohem více.

V letošním roce začalo platit hned několik nových zákonů, mimo jiné zákoník práce, stavební zákon, zákon o střetu zájmu, zákon o sociálních službách, zákon o obcích. Podařilo se Svazu prosadit do některého z nich vlastní připomínky? Jaké jsou jejich dopady na obce?

Svaz připomínkoval jen v roce 2006 kolem 150 návrhů právních předpisů, z toho připomínky Svazu byly zaslány zhruba k 70 návrhům. Na základě těchto aktivit se podařilo dosáhnout zásadních úspěchů. Například u zákona o obcích se podařilo prosadit dozorovou a kontrolní novelu, z níž nejzásadnější je odstranění dvoukolejnosti dozoru a kontroly nad výkonem samostatné i přenesené působnosti ministerstvem vnitra a krajským úřadem. U stavebního zákona, přestože byl připravován již od roku 2001 a velmi dlouho diskutován s odbornou veřejností, se ukazuje, že nejde o žádnou revoluční, zjednodušující a moderní normu, jak bylo prezentováno. Svazu se podařilo po dlouhé lobbystické práci prosadit odstranění původního návrhu předpokládajícího rušení stávajících stavebních úřadů na obcích I. typu. Pořizování územně plánovací dokumentace bude i nadále spadat do přenesené působnosti s tím, že na rozdíl od současného stavu budou pořizovateli obce III. typu a další obce splňující kvalifikační předpoklady podle stavebního zákona. Schvalovací kroky v procesu územního plánování budou nadále v kompetenci zastupitelstva obce v samostatné působnosti - návrh na pořízení územního plánu, schválení a vydávání územního plánu formou opatření obecné povahy. Za úspěch Svazu můžeme označit zvýšení limitu pro zadávání veřejných zakázek z navrhované částky sto tisíc na dva miliony korun bez DPH. Uvedená změna uspoří obcím značné množství finančních prostředků, protože vypisování veřejných zakázek na tak malé částky by bylo administrativně i finančně velice náročné.

Starostové chtějí pořizování územně plánovací dokumentace v samostatné působnosti a také rovný přístup ke státním dotačním prostředkům pro obecní i krajská zařízení sociálních služeb. Jmenování vedoucích úředníků by podle většiny z nich měla provádět rada obce. Shoda panuje i v tom, aby stávající rada obce pracovala i po volbách až do zvolení nové rady. Hlasování v jednotlivých krajích se lišilo v otázce renty uvolněných starostů po skončení jejich funkčního období. Platy úředníků by měly být stanovovány nezávisle na státních tabulkách. Většina se vyjádřila kladně, k ukončení pracovního poměru úředníka bez udání důvodů a k možnosti uzavírat pracovní poměry na dobu určitou.

Vraťme se ještě k zákonu o sociálních službách. Ten otvírá četné pro obce citlivé otázky. Můžete některé z nich podrobněji přiblížit?

Nový zákon o sociálních službách, který platí od l. ledna 2007, zásadně mění role obcí v této oblasti. Určité povinnosti musí plnit obce především v přenesené působnosti, největší změny jsou v systému sociálních služeb u obcí s rozšířenou působností. Základní změna spočívá v tom, že s penězi disponuje vždy uživatel sociálních služeb. Měsíční příspěvky mu vyplácí obec s rozšířenou působností. Zaměstnanci těchto obcí musí provést sociální šetření v bytě žadatele, ve správním řízení rozhodnout o dávce a následně kontrolovat její využití. Obce, jejichž příspěvkové organizace sociální služby poskytují, se musí vyrovnávat s tím, že letos nedostanou dotaci na lůžko. Všechny sociální služby by totiž měly fungovat na základě úhrad od uživatelů, tedy příspěvkem na péči. Dofinancovány by měly být prostřednictvím státní dotace, požádat o ni bude muset krajský úřad do konce srpna. Ve státním rozpočtu jsou na tyto dotace vyčleněny čtyři miliardy, kraje jejich potřebnou výši odhadují na sedm miliard. Příprava návrhu zákona probíhala v podstatě od devadesátých let. Svaz se snažil být od prvopočátku v této věci aktivní, přestože “sociální” problematika nebyla nikdy ve středu zájmu většiny starostů a primátorů. Potíž je v tom, že vztah obce k sociální problematice, především k takzvaným službám, nebyl až do této doby zmíněn v žádné legislativě. Proto většina zastupitelstev při rozhodování o použití finančních prostředků obce kladla důraz na školy, kanalizace či jiné aktivity, podle zájmu občanů daného území. Transformací sociálních služeb z podoby, kterou jim vtiskl bývalý režim, se nikdy nezabývala. I když v něm zdaleka není všechno dořešeno, je zákon pro samotné klienty zlomový. Obce ale příliš důvodů ke spokojenosti nemají. Nedostatek finančních prostředků na zajištění kompetencí daným úřadům obcí s rozšířenou působností a nedostatečná metodická průprava mohou mít za následek, že obce nebudou schopny tyto povinnosti plnit. Navíc podle nového zákona musí obec v některých případech občanovi sociální službu zajistit. To však není v územních rozpočtech zohledněno, a tak obec bude muset požádat kraj o dotaci jako každý jiný poskytovatel sociálních služeb.

Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 21/2007.

Ludmila Křížová