Recenze |
Dosažitelný svět – správa globálního vládnutí, editor G. Fraser–Moleketi, v českém překladu vydalo Ministerstvo vnitra ČR, 2007
Paul Éluard kdysi napsal: Il ne faut pas de tout pour faire un monde, il faut du bonheur et rien d’autre (1). Autoři knihy Dosažitelný svět to tak jednoduše nevidí. Dosažitelný svět – v anglickém originále The World We Could Win - určitě vypadá jinak z Washingtonu, jinak z Pekingu a jinak třeba z Prahy. Máme-li mít to štěstí, abychom pochopili víc než jeden z těchto pohledů, je třeba učinit téměř vše, čeho jsme schopni.
Dosažitelný svět je práce z oboru správní vědy. Má podtitul “správa globálního vládnutí” – v anglickém originále Administering Global Governance. Vydání českého překladu bylo avizováno ve vládě předložené Zprávě o postupu prací na reformě veřejné správy za II. pololetí roku 2006. Na knižním trhu je toto dílo prakticky nedostupné. Všechny tyto charakteristiky dohromady – a zdá se, že i každá z nich jednotlivě - musí běžného čtenáře odradit. Nepochybuji, že mnozí věří, že strom světa je nejenom zelený, ale že hýří všemi barvami ve smyslu úsloví faut de tout pour faire un monde. Zároveň je mi ale jasné, že četba vědecké studie, vydávané pro rozvoj systému vzdělávání v souvislosti s připravovaným předsednictvím ČR v EU, připadne mnohým jako převelice šedivá ztráta času. Nebojme se však tolik světa, který nám nabízí přinejmenším duchovní potravu. Jestliže jsou správní vědy (administrativistika) u nás málo známé, není tomu tak vždy a všude. Česká republika je členem Mezinárodního institutu správních věd, i když nemá svou národní sekci ani jednotlivce, kteří by byli viditelní jako přední řešitelé projektů tohoto institutu. Bylo tomu tak ostatně i v minulosti. Připomeňme, že koncepce institutu vznikla již v době před první světovou válkou v souvislosti s počínajícím rozvojem práce mezinárodních správních unií a s ustavením vědní disciplíny srovnávací správní vědy. Kontinuita výstupů koordinovaných Mezinárodním institutem správních věd je patrná od třicátých let minulého století. Správní vědy nebyly a nejsou výlučnou doménou kariérních akademiků. Na příkladu editorky Dosažitelného světa Geraldine Fraser-Moleketiové je to dobře patrné. Nemohla ve své vlasti v klidu dostudovat a prožila řadu let v exilu v Zimbabwe, než ji reforma volebního systému v Jihoafrické republice umožnila vstoupit do parlamentního života a pak zastávat i ministerské funkce. Univerzitní diplom v oboru veřejná správa získala na pretorijské univerzitě až v loňském roce. To však již měla za sebou řadu vystoupení, které jí získaly mezi administrativisty značnou prestiž. Praktické zaměření a citlivost pro kulturní diverzitu je charakteristické pro většinu světových kongresů Mezinárodního institutu správních věd (2). Dosažitelný svět zapadá do rámce, v němž se světová administrativistika nachází. Jak čteme v závěrech práce: Dvě katastrofické války ve 20. století dodávaly hybnou sílu a motivaci pro vítězné mocnosti ... nyní však můžeme být znovu obětí našeho úspěchu. Pokrok globalizace sice ponechává hojnost prostoru pro optimismus, ale žádný skutečný prostor pro sebeuspokojení.
Zvláštní nebezpečí přitom představuje zvláště sebeuspokojení v myslích těch, kteří se cíleně nebo náhodou ocitli ve vládních elitách. Proto v návaznosti na aktivity a výsledky projektové skupiny The World We Could Win pracují nyní další odborníci na tématu Administering Global Governance - The Human Factor. Do vínku si dali heslo: Ač ještě nejsme úplně za vodou, alespoň už víme, co je to krize hodnot, selhání institucí a neschopnost globálně vládnout. Pojem globální vlády v našem slovníku dosud příliš nezdomácněl. V odborné literatuře se k tomuto pojmu dlouho přiřazovala agenda světových mezinárodních organizací. V internetové éře – někdy před patnácti lety - se pod tento pojem podřadil e-government a e-governance. O obou těchto stránkách globální vlády se v knize dočteme, těžiště je však zřejmě někde jinde. Podle vyjádření Demetriose Argyriadese (3) jde především o to ukázat alternativní řešení těm, pro něž je vláda nikoli “odpovědí na naše problémy”, ale “problémem sama o sobě”. V západní civilizaci dostal přístup, který hovořil hlavně o “přítěžích vlády”, v sedmdesátých a osmdesátých letech klasický výraz v tzv. tržních modelech vlády. Lze jen připomenout dnes již okřídlená slova Yehezkela Drora z jeho zprávy Římskému klubu (Capacity to Govern, 2001): Pokleknutí před modlami trhu je pasivní reakcí na stále se snižující kvalitu veřejných politik (4). A jak je to se správou vládnutí? Výstižně to můžeme vyjádřit slovy úvahy Wernera Janna (5): Současné pojmy moderního vládnutí nepředpokládají, že tradiční veřejné organizace nebo veřejné služby zmizí nebo by měly zmizet, nebo že všechny druhy veřejných činností budou brzy převzaty trhem nebo soukromým sektorem… V letech 1980-2000 dominující minimalistická a tržně orientovaná doktrína Nového Veřejného Managementu se ukázala jako dočasné řešení, které však bez potíží vplynulo do neo-weberiánského paradigmatu: Veřejné právo je důležité. Trhy jsou také důležité. Občané jsou také zákazníky a veřejní zaměstnanci jsou také manažery… Příliš slabá státní činnost vede v konečném důsledku k úplnému selhání slušnosti, zrovna tak jako příliš silný stát nutně způsobí katastrofu. Příliš slabé trhy způsobují nedostatek inovací a blahobytu. Neomezené trhy vedou k nežádoucím externalitám a nerovnostem. Příliš slabá občanská společnost je společností vandalismu a destrukce solidarity. Příliš silná občanská společnost vytváří soběstačné sítě – ty však mají i silné negativní konotace, například jako sítě korupce a organizovaného zločinu. Úvahy o správě globálního vládnutí se většinou neobejdou bez reflexe globálního práva. V Dosažitelném světě reprezentuje tento přístup především příspěvek Jacquese Zillera (6). Lze s ním jistě plně souhlasit v tvrzení, že správa globálního vládnutí může jen těžit z přenesení principů, pravidel a mechanismů právního státu do světového měřítka. Ziller však také otevřeně vyjadřuje skepsi nad možnostmi zavedení globální spravedlnosti podle modelu národních států nebo Evropské unie. I když je globalizace doprovázena vytvářením četných přímo aplikovatelných ustanovení, účinnost takto založených subjektivních práv je zejména pro ochránce rozptýlených zájmů nebo kolektivního prospěchu ostře limitována pravidly soudního práva, které zůstává v podstatné míře státním právem a také se podle toho případ od případu značně odlišuje. I nadnárodní soudní systém Evropské unie má vlastnosti, které jsou obtížně převoditelné do globálního prostředí. Účinnost komunitární metody spravedlnosti byla dokázána především ve sféře silných, individualizovatelných a jednoduše mobilizovatelných zájmů. Nelze však proto dovozovat, že by stejná účinnost byla zaručena i v převážně mimoekonomických oblastech, kde jsou zájmy silně rozptýleny.
Naznačené úvahy nejsou vždy přímočaré či jednoznačně pochopitelné. Při jejich četbě si vždy uvědomuji, jak výrazně se koncept správy vládnutí vzdaluje klasickým vymezením vlády a mezivládní spolupráce, ať již v monocentrických strukturách reprezentovaných národními státy, či v polycentrických strukturách mezivládní spolupráce. Integrovaná správní spolupráce, kterou známe z Evropské unie, je s ohledem na fenomén centrálního hybatele (ať už je jím bruselská komunikační infrastruktura, předsednictví některého členského státu, či cokoli jiného) stále více odlišná od “spontánně” se vytvářejících zasíťovaných správních struktur, jejichž ambivalentní vlastnosti vedou mnohdy k výraznému skepticismu týkajícího se globálního práva a globální spravedlnosti. Těžko na tomto místě můžeme o tomto jevu podrobněji uvažovat – nabízím však alespoň základní “rozparcelování”, které může napomoci v orientaci (Tabulka). Uvědomuji si, že nejasnosti může působit i ne zcela zřejmá a zažitá terminologie. Nikoho patrně nepřekvapí, že “mateřským jazykem” správy globálního vládnutí je angličtina. Angličtina zná dvě slova odvozená ze stejného základu a lišící se jen příponami – “governance” a “government”. Znamenají v prvém plánu jedno a to samé – act of governing, respektive exercising authority. Ne ve všech jazycích lze vytvořit pouze pomocí různých přípon dvě slova pro totéž - například v moderní francouzštině už zní slovo “gouvernance” poněkud vyumělkovaně oproti běžnému slovu “gouvernement”. V češtině dvě taková slova máme – vláda a vládnutí. Přesto se ne ve všech překladech termínů “government” a “governance” této vlastnosti češtiny využívá. Jako administrativistovi mi opravdu nezní dobře, překládá-li se “governance” jako “veřejná moc” nebo dokonce “veřejná správa”. V češtině - stejně jako v angličtině - má slovo vláda, respektive government ustálenější institucionální význam. Řekneme-li například komunistická vláda, můžeme mít docela dobře na mysli vládu, v jejímž čele stál Klement Gottwald, pokud však řekneme komunistické vládnutí, máme na mysli spíše režimní souvislosti. Patrně jen obtížně bychom odpovídali na otázku, kdo nyní stojí v čele globální vlády. O existenci globálního vládnutí by však nikdo rozumný pochybovat neměl, aby se nestal směšným. Jsem velmi rád, že díky překladatelce – docentce Olze Vidlákové – dostává naše veřejnost k dispozici překlad, který tyto základní souvislosti respektuje. Je mimořádně užitečné číst texty zafixované především v angličtině i v dobrém českém překladu, který prozrazuje důvěrnou znalost odborné terminologie.
V letech 1980 – 2000 přinášelo řadu inovací týkajících se veřejné správy hnutí New Public Management. Mnozí protagonisté tohoto hnutí sice radili neziskovým a nevládním organizacím, aby se chovaly “protržně”, logika vyjadřování však nenutila k tomu, aby byly psány knihy pod titulem From Managment to Managnance. Zato se východiskem obranné reakce na jednostrannosti tohoto hnutí stal slogan From Government to Governance. Ať už se nám to již líbí nebo ne, je v praktickém i teoretickém ohledu pro léta 2000 – 2020 vůdčím hnutím New Governance.
Dostupný svět je reprezentativní ukázkou způsobu, jak je možné v duchu tohoto nového hnutí mysli přemýšlet.
Poznámky:
Netřeba vše, abys vytvořil svět, stačí jen štěstí a nic víc.
připomeňme 23. kongres v roce 1995 v Dubai (Administration and Society: administrative response to globalisation and socio-cultural change), 25. kongres v roce 2001 v Athénách (Governance and Administration in the 21st Century: new trends and new techniques), 26. kongres v roce 2004 v Soulu (E-Governance: Challenges and Opportunities for Democracy, Administration and Law) či letošní 27. kongres v Abu Dhabi (Global Competitiveness and Public Administration : implications for education and training).
Dosažitelný svět – správa globálního vládnutí, editor G. Fraser–Moleketi, Ministerstvo vnitra ČR, 2007, kapitola šestá: Lidský faktor – globálně.
Dror, Yehezkel: Capacity to Govern, 2001.
Dosažitelný svět – správa globálního vládnutí, editor G. Fraser–Moleketi, Ministerstvo vnitra ČR, 2007, kapitola devátá: Moderní vládnutí – evropská perspektiva.
Tamtéž, kapitola třetí – Správa globálního vládnutí – problém přístupu ke spravedlnosti.
Tabulka
Vlády a mezivládní spolupráce |
Správa vládnutí |
|
Mono- |
legislativní, nařizovac |
vládnutí prostřednictvím správy |
Poly- |
mezivládní správní spolupráce právo společného prostoru |
zasíťovaná správa |