Týdeník Veřejná správa


 Konzultace

JUDr. Jiří Kroupa

Samostatná normotvorba obce a zákon
Určení místního poplatku ze vstupného paušální částkou ve světle nálezu Ústavního soudu Pl. ÚS 24/06

Vyšlo v čísle 18/2007

ilustrační fotoObecně závazné vyhlášky o místních poplatcích patří mezi nejfrekventovanější případy obecní normotvorby. Ústavní soud se jimi již několikrát v minulosti zabýval, přičemž aktuálnost této problematiky dokládá i jeden z nedávných judikátů týkající se otázky stanovení poplatku ze vstupného a oprávnění jednotlivých orgánů obce ve vztahu k místním poplatkům vůbec. Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve svém § 14 odst. 2 zmocňuje obec k zavedení poplatků obecně závaznou vyhláškou, ve které obec upraví podrobnosti jejich vybírání, zejména stanoví konkrétní sazbu poplatku, ohlašovací povinnost ke vzniku a zániku poplatkové povinnosti, splatnost, úlevy a případné osvobození od poplatků. V tomto případě se jedná o klasické zmocnění obce k samostatné normotvorbě, přičemž – jak už bylo Ústavním soudem opakovaně judikováno – obec musí při formulaci textu vyhlášky respektovat rozsah zmocnění a nedostat se do rozporu se zákonem. Dne 22. ledna 2004 využilo zmíněného oprávnění též město Ostrov a vydalo obecně závaznou vyhlášku č. 2/2004, o místním poplatku ze vstupného. Její ustanovení čl. 5 odst. 2, stanovící, že správce poplatku může po dohodě s poplatníkem poplatek stanovit paušální částkou, se ovšem stalo předmětem pozornosti Ministerstva vnitra, které podalo dne 10. dubna 2006 návrh na jeho zrušení Ústavním soudem podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy, § 64 odst. 2 písm. g) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu a hlavy VI zákona č. 128/2000 Sb., o obcích. Ve svém návrhu Ministerstvo vnitra připustilo, že podle ustanovení § 6 odst. 3 zákona o místních poplatcích může obec po dohodě s poplatníkem poplatek stanovit paušální částkou, avšak v zájmu právní jistoty a zamezení diskriminace tak musí učinit obecně pro všechny poplatníky, přičemž na dohodě je pouze to, zda v konkrétním případě poplatník tuto možnost využije. Ústavní soud skutečně shledal napadené ustanovení rozporné se zákonem a svým nálezem Pl. ÚS 24/06 jej dne 10. října 2006 zrušil.

Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda napadené ustanovení neodporovalo zákonu v tom, že stanovením poplatku paušální částkou pověřilo “správce poplatku”. Tím je podle ustanovení čl. 1 odst. 2 vyhlášky Městský úřad Ostrov, což odpovídá ustanovení § 14 odst. 3 zákona, podle něhož řízení o poplatcích vykonává obecní úřad. Naproti tomu zákonné zmocnění v § 6 odst. 3 hovoří o tom, že poplatek může stanovit paušální částkou “obec”. Výkladem poté Ústavní soud dospěl k závěru, že hovoří-li zákon v této souvislosti o “obci”, má tím v dimenzi jednotlivých obecních orgánů na mysli obecní zastupitelstvo. Tento závěr přitom podpořil řadou argumentů.

Tak podle § 14 odst. 1 zákona je stanovení poplatků součástí samostatné působnosti obce. K tomu Ústavní soud poznamenal, že pod “stanovením poplatku” je “logicky namístě rozumět úpravu všech náležitostí poplatkového vztahu, což jsou zejména subjekt poplatku, objekt poplatku, základ poplatku, sazba poplatku (tj. nejen procentuální sazba poplatku, ale i paušální sazba poplatku), osvobození od poplatku, splatnost poplatku a sankce za nesplnění poplatkové povinnosti.”. Už jenom proto, že stanovení poplatku paušální částkou je podle zákona výkonem samostatné působnosti, nemůže toto být kompetencí obecního úřadu jako správce poplatku, neboť zákon ve svém § 15 výslovně stanoví, že působnost obecního úřadu podle zákona o místních poplatcích je výkonem působnosti přenesené. Je-li tedy stanovení poplatku paušální částkou součástí “stanovení poplatku” ve smyslu § 14 odst. 1, pak toto stanovení musí být podle odstavce 2 téhož paragrafu provedeno obecní vyhláškou, k jejímuž vydání je oprávněno zastupitelstvo obce. Ostatně zákon zde výslovně hovoří o tom, že tato vyhláška upraví podrobnosti vybírání poplatků, zejména pak určí jejich konkrétní sazbu. Přitom “lze jistě dojít k závěru, že výraz “sazba poplatku” značí množinu všech zákonem používaných označení pro výši poplatků (podmnožiny), tj. jak sazbu procentuální (…), tak poplatky paušální částkou.”.

Pro závěr, podle něhož se “obcí” ve smyslu § 6 odst. 3 zákona vlastně rozumí obecní zastupitelstvo, hovoří též požadavek smysluplnosti celé úpravy – pokud výši poplatku procentuální částkou stanoví zastupitelstvo ve vyhlášce, bylo by do značné míry nesmyslné, aby výši poplatku paušální částkou stanovil obecní úřad, čímž by se neodůvodněně vytvářel dvojí režim celou věc komplikující.

Souhrnně lze tedy říci, že pověřením obecního úřadu stanovením poplatku paušální částkou se zastupitelstvo města Ostrova dostalo do rozporu se zákonem, neboť toto stanovení mělo provést samo přímo ve vyhlášce.

Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 18/2007.