Týdeník Veřejná správa


 Příloha

Mgr. LenkaŠtanderová, Mgr. Vítězslav Šemora
odbor dozoru a kontroly MV ČR

Stanovisko odboru dozoru a kontroly MV ČR
Povinnosti při ochraně veřejné zeleně a obecně závazné vyhlášky obcí

Vyšlo v čísle 18/2007

Mezi oblasti, do nichž obec může zasahovat ukládáním povinností obecně závaznou vyhláškou v samostatné působnosti, patří ochrana životního prostředí, zeleně v zástavbě a ostatní veřejné zeleně. Zmocnění, na jehož základě může obec přistoupit k vydání takové obecně závazné vyhlášky, je zakotveno v § 10 písm. c) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále jen “zákon o obcích”).

Veřejnou zeleň je s ohledem na znění § 34 zákona o obcích (“Veřejným prostranstvím jsou všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru.”) třeba chápat jako veřejné prostranství. Není-li splněna podmínka přístupnosti zeleně každému bez omezení, nelze takový prostor zahrnout mezi veřejnou zeleň, jak již judikoval Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. Pl. ÚS 38/05 ze dne 19. září 2006. Jednalo se o školní zahrady, zahrady mateřských škol a jeslí, zeleň ve sportovních areálech a kolem kulturních a zdravotnických zařízení. Dalšími prostory, které nelze zahrnout pod pojem veřejná zeleň, jsou například les, rekreační les, lesopark a silniční ochranné pásmo, neboť se jedná o termíny užívané v rámci výkonu státní správy lesního hospodářství, respektive silniční správy, kdy se uplatňuje postup podle zvláštních zákonů.

Při ukládání povinností v obecně závazné vyhlášce se obec musí pohybovat v mezích své samostatné působnosti a nezasahovat do výkonu státní správy, která je upravena zvláštními zákony. Základní povinnosti fyzických a právnických osob týkající se ochrany rostlin jsou vlastníku pozemku nebo jiné osobě, která pozemek užívá z jiného právního důvodu, uloženy ust. § 3 odst. 1 písm. a) a b) zákona o rostlinolékařské péči. Tyto osoby jsou ze zákona povinny zjišťovat a omezovat výskyt a šíření škodlivých organismů včetně plevelů tak, aby nevznikla škoda jiným osobám nebo nedošlo k poškození životního prostředí anebo k ohrožení zdraví lidí nebo zvířat, a dále jsou povinni používat k ošetřování rostlin,… proti škodlivým organismům pouze přípravky, další prostředky a mechanizační prostředky povolené k používání podle zákona o rostlinolékařské péči. V případě výskytu a šíření plevelů, které se šíří z neobdělávané zemědělské půdy a neudržované nezemědělské půdy posoudí příslušné obecní úřady obcí s rozšířenou působností tento přestupek a mohou jej v souladu se zákonem postihnout. Ve vyhláškách často vyskytující se určení počtu pokosů či určení mechanismů, jimiž má být prováděna minimální údržba zeleně, tak zasahuje do oblasti upravené zákonem.

Rovněž nelze ve vyhlášce podrobněji či nově upravovat povinnosti související s ořezem či kácením dřevin, neboť i tato skutečnost je předmětem úpravy zákona o ochraně přírody a krajiny. Dřeviny rostoucí mimo les jsou ust. § 7 odst. 1 uvedeného zákona chráněny před poškozováním a ničením, přičemž péče o dřeviny, zejména jejich ošetřování a udržování, je povinností vlastníků. Zákon vymezuje případy, při nichž je nezbytné získat před zásahem do dřeviny povolení orgánu ochrany přírody. V tomto povolení, které má povahu rozhodnutí, může být žadateli uloženo zajistit přiměřenou náhradní výsadbu jako kompenzaci za způsobilou ekologickou újmu, k níž dojde pokácením dané dřeviny.

Častým pochybením obcí v obecně závazných vyhláškách o veřejné zeleni je zakazování výkonu činností, které jsou již v současnosti zakázané ve zvláštních právních předpisech. Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “zákon o přestupcích”), jakož i zákon o ochraně přírody a krajiny postihují v dostatečné míře poškozování nejen veřejné zeleně (viz výše), škodu způsobenou na cizím majetku například krádeží či poškozením věci z cizího majetku, ale i poškození či pokácení dřeviny bez povolení a neprovedení uložené náhradní výsadby dřevin. Jako příklad jednání, která bývají ve vyhláškách zakázána a přitom jsou postižitelná podle jiných předpisů, lze uvést zákaz poškozování stromů a keřů, zákaz trhání květin, zákaz vstupu na záhony, zákaz lámání větví, zákaz vjíždění vozidel do ploch veřejné zeleně, zákaz vyvěšování plakátů či reklam na dřeviny.

Chce-li obec zakázat ve veřejné zeleni, respektive na veřejném prostranství určité činnosti způsobilé narušit veřejný pořádek v obci, musí se řídit podmínkami uvedenými v ust. § 10 písm. a) zákona o obcích, tzn. nejprve musí posoudit, zda daná činnost již není upravena jiným zákonem (případně jaký účel taková zákonná úprava sleduje), následně ji musí přesně vymezit a stanovit, na kterých veřejných prostranstvích je zakázána.

Poslední aktualizované znění