Téma |
Spojené státy americké patří bezesporu k nejvyspělejším zemím ve vývoji a využití výpočetní techniky, v průmyslu informačních a komunikačních technologií, v implementaci elektronického úřadování. Vývoj v těchto oblastech byl dlouho zaměřen na co nejrychlejší technologický růst. Cílem bylo vždy produkovat rychlejší, levnější produkty použitelné v co nejširším měřítku. Podstatně méně byly zohledňovány faktory mezi něž patří dlouhodobé uchování a využitelnost údajů, jež vznikají v systémech ICT. Svým způsobem šlo o časovanou bombu.
Bylo tak jen otázkou času, kdy se problémy samy přihlásí a donutí změnit myšlení tvůrců produktů. Nebylo jistě náhodou, že k této změně došlo právě ve Spojených státech, kde se přihodila největší ztráta dat. Často opakované trpké zkušenosti ze ztráty dat z kosmických projektů NASA jsou toho jasným příkladem. Otázka dlouhodobého uchování informací je zde proto pociťována se značnou naléhavostí. Byla to právě skupina známých osobností, mimo jiné i odborníků pracujících původně v laboratořích Silicon Valley, která obrátila svou pozornost k dlouhodobým a kvalitativním faktorům a založila nadaci Trvalá současnost (Long Now Foundation), jejímž cílem je také trvalé uchování výsledků lidské civilizace.
Trvalá současnost
Nadace byla založena v roce 1996. Jméno vytvořil jeden ze zakládajících členů výboru, Brian Eno. Název má vyjadřovat zaměření nadace na dlouhodobé hodnoty. Nadace měla od počátku ambici stát se dlouhodobou kulturní institucí v národním i celosvětovém měřítku. V ideové rovině si stanovila za cíl vytvářet alternativu k dnešnímu myšlení založenému na principu ”rychlejšího” a ”levnějšího” a podporovat spíše myšlení směřující k ”pomalejšímu” a ”lepšímu”. Honbu za rychlými výsledky nepřesahujícími zpravidla jedno volební období by tak měla nahradit dlouhodobá odpovědnost. Cílem je, aby se toto myšlení stalo běžným, nikoli obtížným a výjimečným.
V technologické a praktické rovině se členové nadace snaží vytvořit platformy pro dlouhodobé uchování znalostí, které lidstvo nashromáždilo. Jedním z prvních kroků nadace bylo zakoupení hory uprostřed pouště ve východní Nevadě, nedaleko národního parku Great Basin. Právě v podzemních prostorách této hory započaly projekty směřující k uchování světového kulturního dědictví. V době vzniku nadace se základními projekty staly Hodiny a Knihovna na 10 000 let.
Hodiny na 10 000 let
Projekt Hodiny na 10 000 let měl od počátku symbolický význam. Smysl projektu osvětluje snad nejlépe následující citát z úvah člena nadace Stewarta Branda: “Když jsem byl dítětem, lidé si rádi povídali o tom, co se stane v roce 2000. Během následujících třiceti let si stále povídali o tom, co se stane po roce 2000. Nyní již nikdo nemluví o žádném budoucím datu. Po celý můj zbývající život se tak budoucnost z roku na rok smršťuje. Domnívám se, že nastal čas začít dlouhodobý projekt, který by umožnil lidem uvažovat o minulé mentální bariéře vždy se krátící budoucnosti. S myšlenkou na Stonehenge chtěl bych navrhnout velké mechanické hodiny poháněné sezónními změnami teploty. Tikají jednou za rok, bijí jednou za století a kukačka vyletí jednou za tisíc let.” Hodiny byly nakonec vytvořeny Danny Hilisem jako viditelný pomník dlouhodobého uvažování. Návrh hodin vznikl v roce 1997, v tomtéž roce byl vytvořen i první prototyp. Hodiny mají ukazovat přesný čas po dobu nejméně 10 000 let, jsou poháněny mechanicky a korigují svůj chod podle slunce. Spíše než o užitný stroj jde o jakýsi symbolický a umělecký artefakt, který se stal symbolem nadace a hodnot, které prosazuje.
Knihovna na 10 000 let
Cílem projektu Knihovna na 10 000 let je uchování znalostí, které lidstvo shromáždilo. Členové nadace přitom postupují dvěma směry. Dokumentují všechny současné jazyky s cílem vytvořit univerzální slovníkovou bázi a současně podporují metody záznamu dat, které by tento časový horizont přežily. Tak vznikl rosettský projekt. Je založen na globální spolupráci jazykových specialistů a rodilých mluvčích, kteří pracují na veřejně přístupné digitální knihovně lidských jazyků. Od roku 2004, kdy se stal Národní vědeckou digitální laboratoří, rosettský archiv více než zdvojnásobil rozsah svých sbírek, které nyní čítají sto tisíc stran materiálů dokumentujících více než 2 500 jazyků. Jde o největší zdroj tohoto druhu na Internetu. Projekt reaguje na proces mizení jazyků, který probíhá v celosvětovém měřítku. Globalizace totiž ohrožuje lidskou kulturní různorodost a jazyky malých, jedinečných, místních lidských společenství jsou vážně ohroženy. Lingvisté předpovídají, že během příštího století dojde ke ztrátě až devadesáti procent světové jazykové diverzity. Jazyk je přitom vtělením lidské kultury a primárním prostředkem jejího udržování a přenášení. Zkušenost ukazuje, že když je jazyk ztracen, přenos tradiční kultury je často rychle ohrožen, neboť ztráta kulturní různorodosti je úzce spojena se ztrátou jazykové diverzity. Projekty nadace se snaží zastavit tuto tendenci a pomáhají zvrátit popsaný trend. Snaží se zajistit, aby žádný jazyk nezmizel beze stopy a tím podporují kulturní a jazykovou různorodost lidstva. Úsilí o metodu záznamu dat vyústilo ve vznik tzv. Rosettského disku. Pojmenován byl podle legendární trojjazyčné rosettské desky nalezené v Egyptě, která pomohla rozluštit hieroglyfické písmo starých Egypťanů. Rosettský disk je vlastně pokusem vytvořit něco, co by vzdálenějším generacím umožnilo poznat naši dobu. Disk je koncipován jako trvalý nástroj archivace lidských jazyků a zároveň jako estetický objekt, který navádí k pomyslné cestě napříč kulturami a historií. Je to jedinečný fyzikální artefakt, který evokuje rozdílnost lidské zkušenosti, stejně jako obrovitou různorodost symbolických systémů, které lidé vytvořili, aby pochopili a sdělovali tuto zkušenost. Rosettský disk byl navržen a vyvinut týmem spolupracujících umělců, designerů, jazykovědců a archivářů, z nichž je nutno jmenovat především Kurta Bollackera, Stewarta Branda, Paula Donalda, Jima Masona, Kevina Kellyho a Alexandra Rose. Prvotní finanční podporu nutnou pro výrobu prvního rosettského disku umožnila podpora Charlese Butchera a Lazy Eight Foundation. HD-Rosetta disk dnes produkuje firma Norsam Technologies ze Santa Fé. Jde o tenkou vrstvičku kovu pokrytou křemíkem, do které se fotolitograficky “leptají” mikroskopické obrazy. Povrch disku, který je zde ukazován, je chápán jako průvodce obsahem. V jeho středu je vyleptán obraz země a poselství v osmi hlavních světových jazycích. Při tisícinásobném zvětšení lze nalézt 15 000 stran dokumentace jazyků. Text začíná textem v měřítku čitelném lidským okem a stáčí se spirálovitě do nano-měřítka. Tento namačkaný kruh jazyků má za cíl umožnit co největšímu počtu lidí něco přečíst okamžitě po nalezení disku a naznačuje způsob jeho využití: “Stačí nasadit zvětšovací zařízení a získáte více.” Na druhé straně disku je patnáct tisíc mikroskopicky vyrytých stran dokumentace. Protože každá strana nese analogový záznam, její čtení není závislé na platformě nebo formátu. Čtení disku vyžaduje pouze optické zvětšení. Každá stránka má 0,019 palce, nebo půl milimetru na napříč. To je ekvivalent šířky pěti lidských vlasů a text lze číst pod mikroskopem, který zvětšuje 500x (jednotlivé stránky jsou jasně viditelné při sto násobném zvětšení). Patnáct tisíc stran textu je kolekcí obsahující dokumentaci 2500 jazyků shromážděných z archivů po celém světě. Pro každý jazyk je zde obsaženo několik kategorií dat - popis komunity mluvčích, mapa jejich výskytu, informace o systému psaní a gramotnosti. Shromážděny jsou tu gramatické informace, včetně popisu zvukové stránky jazyka, jak jsou vytvářena slova a větší lingvistické struktury jako věty. Přístupný je rovněž základní slovník (známý jako ”Swadesh List”) a kdekoli je to možné, texty. Mnoho textů tvoří transkribovaná ústní vyprávění. Dále jsou zde překlady, mezi nejčastější patří počáteční kapitoly knihy Genesis nebo Deklarace lidských práv Spojených národů. Rosettský disk je uchováván ve čtyřpalcovém sférickém kontejneru, který disk chrání a zároveň zajišťuje další funkce. Kontejner se skládá ze dvou polokoulí s třípalcovými rosettskými disky zakleslými do sebe na plochém povrchu, na kterém se stýkají obě polokoule. Horní polokoule je vytvořena z optického skla, slouží jako prohlížeč, který zvětšuje šestkrát. Umožňuje tak hlubší vhled do soustředných kruhů písma. Spodní hemisféra je vytvořena z vysoce kvalitní nerezavějící oceli. Na spodní polokouli je standardizovaný cylindr s otvorem, která drží pásek z nerezavějící oceli pro správce disků, do kterých lze vyrýt jejich jména, umístění a data. Cílem je vytvořit unikátní rodokmen každého rosettského objektu, jak putoval v čase v lidských rukou. Připojen je malý nástroj na vyrážení informací pro budoucí správce, aby bylo možno dodat dodatečné informace. Rosettské disky tak vytváří informativní přehled o jazykové různorodosti lidstva po roce 2000. Jazykové informace na nich uchované mohou zajistit znovuobjevení hodnotné společnosti tím, že udrží informaci daleko do budoucnosti.
Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 17/2007.