Konzultace

Ing. Irena Plocková
Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR

Stavění a provozování budov
s ohledem na směrnici 2002/91/ES o energetické náročnosti budov

ilustrační fotoNavrhování a provádění budov v České republice je v současné době upraveno zejména vyhláškou č. 137/1998 Sb., Ministerstva pro místní rozvoj ČR ze dne 9. června 1998 o obecných technických požadavcích na výstavbu. Ministerstvo pro místní rozvoj stanoví podle § 143 odst. 1 písm. k) zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 83/1998 Sb., základní požadavky na územně technické řešení staveb a na účelové a stavebně technické řešení staveb, které náleží do působnosti obecných stavebních úřadů a orgánů obcí podle §§ 117, 118, 119, 123 a 124 stavebního zákona. Posuzování energetické náročnosti budov se řídí ustanovením části druhé, obecné požadavky na bezpečnost a užitné vlastnosti staveb, odd. 2 ochrana zdraví, zdravých životních podmínek a životního prostředí, § 23 Denní osvětlení, větrání a vytápění. Odst. 1 paragrafu stanovuje postup při navrhování denního osvětlení, které se posuzuje společně zejména s možností sdruženého a umělého světlení, s vytápěním, chlazením, větráním, ochranou proti hluku, prosluněním včetně vlivu okolních budov a naopak vlivu navrhované stavby na stávající zástavbu za účelem dosažení vyhovujících podmínek zrakové pohody s minimální celkovou spotřebou energií v souladu s normovými hodnotami. Podle odst. 2 Obytné místnosti, musí být zajištěno dostatečné denní osvětlení, přímé větrání a místnosti musí být dostatečně vytápěny s možností regulace tepla. Odst. 3 se týká vnitřního prostředí v pobytových místnostech, kde se navrhuje denní osvětlení v závislosti na jejich funkčním využití a na délce pobytu osob. V odůvodněných případech lze navrhovat sdružené, popřípadě umělé osvětlení v souladu s normovými hodnotami. Pobytové místnosti musí mít zajištěno přímé nebo nucené větrání a musí být dostatečně vytápěny s možností regulace tepla. Ze znění vyhlášky je pak vyvozena i právní úprava týkající se platnosti českých technických norem.

Dalším právním předpisem, který se týká navrhování, provádění a provozování budov s požadovaným vnitřním prostředím je zákon č. 406/2000 Sb., ve smyslu pozdějších znění a některé ze souboru provádějících vyhlášek k tomuto zákonu. Jedná se o vyhlášky k provedení § 6 zákona Účinnost užití energie a § 9 Energetický audit.

Česká republika je společně s ostatními zeměmi Evropského společenství povinna k 6. 1. 2006 zabezpečit implementaci Směrnice 2002/91/ES o energetické náročnosti budov do svého právního řádu. Pro členské státy ES vstoupila tato povinnost v platnost počátkem roku 2003, pro ČR prvním květnem 2004. Směrnice se svým obsahem týká zejména budov pro bydlení a nevýrobního sektoru a vychází ze směrnice Rady 89/106/EHS o sbližování předpisů o stavebních výrobcích, která stanoví nutná opatření k zabezpečení co nejnižší spotřeby tepla a energie na provozování budov, a to v návaznosti na místní klimatické podmínky a při respektování ostatních základních požadavků na budovy.

Rada ES již 5. 12. 2000 schválila akční plán týkající se energetické účinnosti s požadavkem na zvláštní opatření ve stavebnictví. V EU je zhruba 40 % konečné spotřeby v bytovém a terciálním sektoru, v ČR zatím 33 % vzhledem ke stále vysokému podílu spotřeby energie v průmyslu. Nelze zapomenout, že zvyšování energetické účinnosti tvoří důležitou část programů a opatření nutných k dodržení závazků jednotlivých zemí ve vztahu ke Kjótskému protokolu, neboť 40 % produkce emisí CO2 jde na vrub způsobů, kterými jsou budovy navrhovány, stavěny a provozovány.

Směrnice zavádí požadavky pro jednotný rámec metody výpočtu celkové energetické náročnosti budov, uplatnění minimálních požadavků na energetickou náročnost nových budov a velkých stávajících budov, které jsou předmětem větší renovace, energetickou certifikaci budov a pravidelné inspekce kotlů a klimatizačních systémů v budovách a posuzování otopných zařízení, v nichž jsou kotle starší než 15 let.

Z porovnání požadavků Směrnice a výše uvedených českých právních předpisů se ukazuje, že se nejedná o zásadně převratnou událost. Jsme spíše postaveni před potřebu novelizace stávajících zákonů, vyhlášek a technických norem tak, aby odpovídaly společnému postupu ve smyslu Směrnice o energetické náročnosti budov.

Základním rámcem implementace Směrnice je tedy připravovaná novela zákona č. 406/ 2000 Sb., a to zejména § 6 o účinnosti užití energie. Požadavky čl. 3 Směrnice o metodice výpočtů energetické náročnosti, vycházející z obecného rámce dle Přílohy ke Směrnici, ukládají zahrnout do konečné spotřeby energie, vyjádřené v jednotkách primární energie, kromě tradičního hodnocení měrné spotřeby tepla na vytápění i spotřebu energie na větrání, ventilaci, klimatizování případně chlazení prostor, osvětlování, tepelné zisky od solárního záření. Metodika výpočtů v návaznosti na EN ISO 832 a 13790 je nadstavbou v současné době používaného výpočtu měrné spotřeby tepla na vytápění. Kromě požadavku na srozumitelnost vyjádření energetické náročnosti se předpokládá, že bude zahrnovat i míru snížení emisí CO2.

Dojde ke sjednocení v současnosti používané terminologie obsažené v zákoně o hospodaření energií ve smyslu Směrnice jako například:

- energetickou náročností budovy se rozumí množství energie skutečně spotřebované nebo předpokládané pro splnění různých potřeb spojených se standardizovaným užíváním budovy, což může mimo jiné zahrnovat vytápění, přípravu teplé vody, chlazení, větrání a osvětlení;

- certifikátem energetické náročnosti budovy je dokument uznaný státem udávající energetickou náročnost budovy vypočtenou podle jednotné metody, obsahující klasifikaci energetické kvality budovy a výčet opatření, která mají být provedena při budoucí renovaci, aby budova dosáhla stanoveného energetického standardu. Certifikát se stane důležitou součástí dokumentace k budově, zejména při jejím prodeji nebo pronájmu, a nebude moci být starší deseti let. Ve veřejných budovách jako jsou například školy, správní budovy, divadla se certifikát umístí na veřejnosti přístupném místě, čímž se podpoří obecná informovanost o tolik potřebné hospodárnosti provozování budov.

Pro českou situaci se jedná zejména o zpřesnění v současnosti používaných pojmů a zvyklostí. Podle vyhlášky č. 291/2001 Sb., o měrné spotřebě tepla na vytápění jsme zvyklí vnímat energetickou náročnost budovy hlavně z hlediska její spotřeby tepla na vytápění a přípravu teplé vody, přičemž při provádění energetických auditů budov a jejich tepelných hospodářstvích se již běžně pracuje s energetickými vstupy a výstupy stanovenými na základě ročních množství nakupovaných paliv a energie. Metodika zpracování energetického auditu nezapomíná ani na zhodnocení energie získané z jejích obnovitelných zdrojů.

Článek 4 Směrnice - Stanovení požadavků na energetickou náročnost - říká, že členské státy přijmou opatření nezbytná ke stanovení minimálních požadavků na energetickou náročnost budov založených na jednotné metodě hodnocení. Při stanovování požadavků mohou členské státy rozlišovat mezi novými a stávajícími budovami a různými druhy budov. V těchto požadavcích je třeba brát v úvahu obecné podmínky vnitřního mikroklimatického prostředí, aby se zamezilo nepříznivým účinkům, například nepřiměřenému větrání, a také místní podmínky a určené využití i stáří budovy. Tyto požadavky se pravidelně přezkoumávají nejméně jednou za pět let a v případě potřeby se aktualizují, aby odrážely technický pokrok ve stavebním odvětví. V podmínkách České republiky je tento proces zaveden prostřednictvím novelizací ČSN 73 0540 Tepelná ochrana budov. V současnosti se neukazuje potřeba zpřísnění požadavků na jednotlivé stavební konstrukce, hlavním hodnotícím kritériem je zatím měrná roční spotřeba tepla na vytápění stanovená vyhláškou č. 291/2001 Sb. Předmětem budoucích činností je však nastavení reálného rámce pro celkovou energetickou náročnost budov, kde je měrná spotřeba tepla na vytápění dílčí hodnotou.

Článek 5 Směrnice - Nové budovy - zavádí pro nově stavěné budovy s celkovou užitnou podlahovou plochou větší než 1000 m2 povinnost, aby před zahájením výstavby byla posouzena a vzata v úvahu technická, environmentální a ekonomická proveditelnost alternativních systémů energie, jako jsou místní systémy dodávky energie využívající obnovitelné zdroje energie, kombinovaná výroba tepla a elektřiny, dálkové nebo blokové vytápění nebo chlazení, pokud je k dispozici, a tepelná čerpadla, za určitých podmínek. V naší praxi tento požadavek opět nebude znamenat zásadní změnu, předpokládá se využití již zavedeného nástroje energetického auditu a informací o předpokládaném rozvoji území v souladu s územními energetickými koncepcemi. Ukáže-li se využití obnovitelných zdrojů energie pro danou oblast výstavby reálnou příležitostí, pak se jedná o pozitivní impuls k navrhování nových budov s nízkoenergetickým standardem, tedy i přínosem pro jeden z indikátorů udržitelného stavění.

Článek 6 Směrnice - Stávající budovy - ukládá přijmout opatření nezbytná k tomu, aby se u budov s celkovou užitnou podlahovou plochou větší než 1000 m2, u kterých probíhá větší renovace, snížila energetická náročnost s cílem splnit minimální požadavky, pokud je to technicky, funkčně a ekonomicky proveditelné. Požadavky mohou být stanoveny buď pro renovovanou budovu jako celek, nebo pro renovované systémy nebo prvky, pokud jsou součástí renovace prováděné po vymezenou dobu s výše uvedeným cílem snížit celkovou energetickou náročnost budovy. Po porovnání s plošnými standardy a spotřebou energie na vytápění u českých budov se jedná prakticky o pokračování ve stávající úpravě, kdy v návaznosti na zákon č. 406/2000 Sb., a výše citované vyhlášky při renovaci budovy s roční měrnou spotřebou tepla vyšší než 700 GJ je nutno respektovat dosažení předepsaných měrných hodnot. Problém bude s převzetím pojmu renovace, který Směrnice užívá. Stavební zákon v § 54-59 hovoří o změně stavby a v § 86-87 o údržbě, zákon o hospodaření energií se vztahuje na stavbu nebo změnu stavby, kdy ukládá povinnosti ve smyslu odst. 4, 5 a 6 § 6 Účinnost užití energie. § 33 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu, obsahuje definici v odst. 2 stanovující, že rekonstrukcí se pro účely tohoto zákona rozumí zásahy do majetku, které mají za následek změnu jeho účelu nebo technických parametrů. Podle odst. 3 se modernizací pro účely tohoto zákona rozumí rozšíření vybavenosti nebo použitelnosti majetku. Z citovaného tedy vyplývá, že v rámci českého právního řádu je třeba rozlišovat opravu budovy bez energetického zhodnocení stavby a rekonstrukci jako změnu stavby s energetickým zhodnocením odpovídajícím předepsaným požadavkům a spojenou se zvýšením tepelné ochrany budov, tedy se změnou technických parametrů.

Článek 8 Směrnice - Inspekce kotlů - je na rozdíl od našich zvyklostí novým opatřením. Budou zavedeny pravidelné inspekce kotlů spalujících neobnovitelná kapalná nebo pevná paliva se jmenovitým výkonem od 20 kW do 100 kW. Tato inspekce se může provádět rovněž u kotlů používajících jiná paliva. U kotlů se jmenovitým výkonem vyšším než 100 kW bude inspekce prováděna nejméně každé dva roky. U plynových kotlů může být tato doba prodloužena na čtyři roky. U zařízení pro vytápění kotli se jmenovitým výkonem větším než 20 kW starších než 15 let budou prováděny jednorázové inspekce celého zařízení. Zde již bude možné navázat na naše národní postupy. Na základě této inspekce, která rovněž zahrnuje posouzení účinnosti kotle a velikosti kotle v porovnání s požadavky na vytápění budovy, poskytnou odborníci uživatelům poradenství o výměně kotlů, dalších změnách otopné soustavy a o alternativních řešeních.

Obdobně budou podle článku 9 Směrnice - Inspekce klimatizačních systémů - zavedeny pravidelné inspekce klimatizačních systémů se jmenovitým výkonem větším než 12 kW. Inspekce budou obsahovat posouzení účinnosti klimatizace a velikosti zařízení v porovnání s požadavky na chlazení budovy. Uživatelům bude poskytnuto vhodné poradenství o možném zlepšení nebo výměně klimatizačního systému a o alternativních řešeních.

Dá se očekávat, že značný zájem veřejnosti vzbudí hlavně nově zaváděná energetická certifikace budov. Oproti stávající praxi, kdy v návaznosti na § 6 zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, se při stavebním řízení předkládá energetický průkaz budovy obsahující výčet tepelně technických vlastností konstrukcí a budov včetně víceméně statisticky důležitých údajů, viz příloha k vyhlášce č. 291/2001 Sb., ve stanovených případech, tzn. při změně vlastnických vztahů k budově ve vlastnictví fyzické nebo právnické osoby se stane součástí dokumentace ke stavbě i její energetický certifikát. Platnost certifikátu je podle Směrnice maximálně 10 let a vypracovává se v jednotném tvaru a shodným postupem pro celé Evropské společenství podle připravované EN normy. U budov sloužících státnímu a veřejnému sektoru bude energetický certifikát umístěn trvale na přístupném místě, tak, aby veřejnost byla co nejvíce zapojována do procesu snižování energetické náročnosti budov. Certifikát má obsahovat část popisnou uvádějící k jakému základu byla certifikace vztažena, výčet spotřeb energie pro vytápění, chlazení, mechanické větrání, přípravu teplé vody a osvětlení, množství energie získané z obnovitelných zdrojů nebo kogenerací. Dále se uvádí roční spotřeba energie vyjádřená v jednotkách primární energie, množství produkovaných emisí CO2 a náklady na energii. Energetická náročnosti stavby by měla být hodnocena poměrem mezi její návrhovou nebo projektovou a provozní, tedy skutečnou hodnotou. Pro jednotlivé druhy staveb se stanoví třídy energetické náročnosti od A do G, shodně jako je to již u energetických spotřebičů, podle nichž budou budovy klasifikovány. Součástí popisné části certifikátu bude také soubor doporučených opatření ke snížení energetické náročnosti. Zde se opět můžeme odvolat na stávající českou právní úpravu, a to zprávu o energetickém auditu, která obsahuje také doporučený soubor opatření vedoucí ke snížení energetické spotřeby u hodnocené stavby a jejího energetického hospodářství. Opatření jsou formulována jako optimální z hlediska energetického, ekologického a ekonomického. Předmětem zveřejnění pak bude grafická část certifikátu, ve tvaru a barevném provedení odpovídající stávajícímu štítku u energetických spotřebičů včetně doporučení na zlepšení stavební části budov a jejich technických zařízení a k jejich provozování.

Závěrem je možno konstatovat, že realizace nastupující Směrnice 2002/91/ES o energetické náročnosti budov je velmi propracovaný konzistentní proces vedoucí k zvýšení kvality staveb a jejich technických zařízení, při současném snižování nároků na zajištění dodávek energie a zlepšování životních podmínek obyvatel vyšší pohodou vnitřního prostředí a snižováním zátěže životního prostředí. Jedná se tedy jednoznačně o podporu udržitelného stavění jako součásti udržitelného rozvoje společnosti.

Další informace [nápis]
Číslo 16/2005
Časopis Veřejná správa č. 16/2005
Časopis Veřejná správa
Další
E-mail