Týdeník Veřejná správa


 Lexikon evropského práva

Vyšlo v čísle 15/2007

Evropský soudní dvůr

  • Kazuistika (Van Parys)

  • Společnost Van Parys se sídlem v Belgii podala několik žádostí o licence pro dovoz určitého množství banánů z Ekvádoru a Panamy. Při vydání licence jí vždy bylo navržené množství dovozu sníženo na základě koeficientu obsaženého v příslušných nařízeních ES upravujících dovoz banánů do Společenství. Společnost Van Parys ve svých žalobách uvedla, že tato rozhodnutí jsou neslučitelná s pravidly Světové obchodní organizace (WTO). V rozsudku ze dne 1. března 2005 ve věci C-377/02 Evropský soudní dvůr především zkoumal otázku, zda pravidla WTO dávají žalobcům možnost odvolávat se na ně. Je ustálenou rozhodovací praxí ESD, že dohody WTO s ohledem na svou povahu a strukturu v zásadě nejsou mezi prameny práva, ve vztahu k nimž ESD kontroluje legalitu komunitárních aktů. Pouze pokud Evropské společenství zamýšlelo vykonat zvláštní povinnost, kterou má v rámci WTO, nebo v případě, že komunitární akt výslovně odkazuje na konkrétní ustanovení dohod WTO, přísluší Evropskému soudnímu dvoru pravomoc přezkoumat legalitu dotčeného aktu vzhledem k pravidlům WTO. V případě neshody o slučitelnosti opatření mají strany hledat řešení, na kterém by se mohly dohodnout. Uložení povinnosti soudům nepoužívat pravidla vnitrostátního práva, která jsou neslučitelná s dohodami WTO, by mělo za následek zbavení možnosti najít, i když třeba jen dočasně, konsensuální řešení.

    Jak ESD konstatoval již v bodech 43 až 46 rozsudku Portugalsko v. Rada, rozšíření pravomoci Evropského soudního dvora v této oblasti by vedlo k zúžení manévrovacího prostoru, který mají podobné orgány obchodních partnerů. Je nesporné, že některé smluvní strany, které jsou nejvýznamnějšími partnery ES z obchodního hlediska, vyvodily z dohod WTO rovněž závěr, že tyto dohody nepatří mezi prameny, vůči nimž národní soudy kontrolují legalitu pravidel vnitrostátního práva. Takový nedostatek reciprocity, pokud by byl připuštěn, by mohl ohrozit rovnováhu při použití pravidel WTO. Podnikatelé se tedy nemohou před soudem členského státu dovolávat toho, že komunitární právní úprava ES je neslučitelná s pravidly Světové obchodní organizace, a to i v situaci, kdy její Orgán pro řešení sporů prohlásil tuto právní úpravu za neslučitelnou s právem Světové obchodní organizace.

    Doc. JUDr. Richard Pomahač,
    Právnická fakulta Univerzity Karlovy