Příloha
Jakého přijetí se dostává v Praze festivalu soch?
Hlavním cílem mezinárodního festivalu soch na Václavském náměstí je dialog umění s veřejností a také dialog mezi uměním a městem. Tedy snaha proměnit na chvíli největší české náměstí na galerii současného umění pod širým nebem. Bez současného umění město zmrtví a zdegeneruje. Sculpture Grande je jako vpich jehliček při akupunktuře. ”Vpíchnete” jednu sochu na Václavské náměstí a ta rozvibruje mnoho malých záchvěvů zájmu a pozornosti tam, kde by se normálně nic nedělo. Je to jako léčba města uměním. Dotek s uměním zjemňuje, kultivuje. Umění působí kladně na každého, i když to dotyčný ani netuší.
A reakce diváků? Pokud dá někdo najevo, že současné sochy neodpovídají charakteru centra města, co na to lze odpovědět?
I pobouřený a kritizující divák je cílem výstavy. Toto umění se líbit nemusí, často ani nesmí. Má burcovat, vzbuzovat pocity a člověk by se toho neměl bát. V zahraničí umělci neustále atakují prostředí města. Lidé už jsou na to zvyklí a baví se tím, nevzbuzuje to hrůzu. Je dobré takové artefakty vidět a vytvořit si na ně svůj názor. Současné umění je často zkouškou naší tolerance.
Kritici projektu ale také vyčítají, že jste si pro současné sochy vybrala právě rušné Václavské náměstí…
Tohle náměstí je výzva. Také si musím připustit, že uměním nelze zvítězit nad tamním hektickým pulsem života. Musím přistoupit na dopředu důstojně prohrané utkání sochy s chaosem největšího pražského bulváru. Pokud naleznete půvab ve stavbách a jeřábech, v bankách, nesnesitelném návalu lidí a dokonce ve vůni proslulých opékaných klobásek, pak u vás nastoupí – tak jako u mě – hluboká pokora k atmosféře místa a k jeho historii. Poté už s klidem instalujeme v srdci města sochy do naprostého zmatku a změtení vlivů s vědomím, že ”Václavák” vždycky vyhraje.
Co nového přinese letošní Sculpture Grande?
Pravidlo výběru – kvalita, humor a sebeironie jsou vítány, také na velikosti záleží. Uvedeme i několik autorů, skutečných hvězd světového umění, a sochy budou letos skutečně Grande - jedna z nich dosáhne patrně délky až 40 metrů. XXL rozměr je opět ”in”. Členem kurátorského týmu je také vynikající španělská kurátorka Pilar Ribal, která připravovala i Bienále v Benátkách, ta vybírá špičkové evropské umělce. Chystáme rovněž něco jako Art reality show – umělkyni žijící přímo v soše na Václavském náměstí. Diváci procházející Václavským náměstím s ní budou moci komunikovat pomocí SMS. Umělkyně je zkušená performerka, známé jsou její akce, kdy třeba žila v kleci jako pes. Obdivuji, že je ochotna dát se všanc stovkám tisíc lidí, kteří denně projdou Václavským náměstím.
Komu děkujete za podporu?
Vysoce oceňuji nadhled a sofistikovaný přístup představitelů hlavního města, že od začátku podporují projekt soch Sculpture Grande jako oživení centra současným evropským uměním. Dnes je již výstava s mezinárodní účastí autorů a kurátorů tradicí, velice však hodnotím to, že město Praha podpořilo projekt i na začátku. Vystavujeme sochy, které budí emoce, a jako galeristka si vážím toho, že žiji ve městě, jehož představitelé přejí prezentaci současného umění ve veřejném prostoru. Objevuje se tak v Praze v podobě známé ze světových metropolí, jako jsou například New York nebo Paříž.
Máte partnerství i s galeriemi v zahraničí?
Díky tomu, že moje kolegyně žije v Chicagu, kde cíleně pracuje na umístění českého umění do dobrých kolekcí a muzeí, podařilo se nám v USA prosadit několik českých artefaktů do opravdu prestižních sbírek. Každý rok připravujeme v USA nejméně dvě velké výstavy, není to však vůbec jednoduché. Konkurence je mimořádná a náš region není zas tak zajímavý, jak bychom očekávali. Nemilosrdný marketing, na němž je založena činnost amerických galeristů, ”převálcuje” jakýkoliv nenápadný pokus prosadit umělce jen na základě kvality díla. Ale nevzdáváme se, naopak.
Které osobnosti si nejvíce vážíte?
Člověkem, jemuž patří můj velký respekt, je paní Meda Mládková. Jsou dva hlavní důvody, proč si jí tolik vážím: lidský a profesionální. Lidský důvod proto, že tato dáma všechno, co kdy měla, po celý život vkládala do koupě uměleckých děl. Věřila totiž, že umění představuje to nejlepší, co má v životě význam a přetrvá. A poté svou kolekci umění věnovala českému národu. Takový mecenášský přistup je neuvěřitelný. Druhý důvod mého respektu je spíše v profesionální rovině. Paní Meda měla a stále má neuvěřitelný instinkt na rozeznání kvality umělců. Její akvizice byly jak z učebnice pro galeristy: objevila skutečné talenty, podpořila je, dala jim možnost vystavovat v USA, kam by se bez její pomoci umělci z malé země nikdy nedostali. Čas prověřil správnost jejích rozhodnutí. Byly to akvizice v šedesátých, sedmdesátých letech, kdy se ještě nevědělo, kdo bude za čtyřicet let reprezentovat skutečnou kvalitu. Tehdejší výběr je nyní vnímán jako vysoce nadčasový, kvalitní a sbírka v Muzeu Kampa je světově oceňována. Také sázím na velmi mladé umělce, a proto je mi životní filozofie Medy Mládkové hodně blízká. Je to prostě dáma a zároveň bojovník v jedné osobě.
Věra Hloušková
Meda Mládková o Sculpture Grande 2005: |
Mgr. Olga Dvořáková (1971, Bratislava), vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Čtyři roky působila v mezinárodním aukčním domě Dorotheum Praha. Posléze ve vídeňském Dorotheu získala licenci licitátora, tedy oprávnění k vyvolávání aukcí umění a starožitností. Po návratu z Austrálie, kde v Sydney působila v aukční síni Phillips, otevřela v roce 2002 v Praze Gallery Art Factory s ambicí uvádět nejsoučasnější mladé umění. Před čtyřmi lety založila mezinárodní festival velkorozměrových soch Sculpture Grande na Václavském náměstí. |