Týdeník Veřejná správa


Zahraničí

Ing. Jiří Zukal,
Brusel

Volný pohyb pracovníků
Přechodná období jsou zbytečná

Vyšlo v čísle 15/2006

ilustrační fotoEvropská komise představila v únoru zprávu, která vyhodnocuje fungování a účinky přechodných období na volný pohyb pracovníků za první dva roky od rozšíření Unie (tzn. od 1.5.2004 do 30.4.2006). Zpráva byla vypracována na základě smlouvy o přistoupení, která stanoví, že zavedení některých právních předpisů Společenství, týkajících se volného pohybu pracovníků v rozšířené EU, může být odloženo o maximálně sedm let. Toto přechodné období je rozděleno na tři etapy v poměru 2-3-2 let a před koncem každého období vypracuje Evropská komise Zprávu, na jejímž základě musí “staré” členské státy (EU-15) oznámit, jak hodlají postupovat v další fázi přechodného období. Možnost uplatňovat přechodné období v prvním dvouletém období využilo dvanáct členských států, kdežto Velká Británie, Irsko a Švédsko otevřely svůj pracovní trh novým členským státům ihned po rozšíření EU. Nyní (do 30.4.2006) má všech dvanáct členských států, které aplikují přechodná období, možnost toto opatření bez vysvětlení prodloužit o další tři roky. Přechodné období pro volný pohyb pracovníků je uplatňováno pouze proti osmi novým členským státům; na Kypr a Maltu se vzhledem k jejich demografickým dispozicím a dalším okolnostem přechodná období nevztahují.

Volný pohyb přínosem

Zpráva má analyticko popisný charakter a na základě statistických dat, která dodaly jednotlivé členské státy, jednoznačně dokazuje, že příliv pracovní síly z nových členských států Unie byl po jejím rozšíření menší než se očekávalo a měl příznivý efekt. Neprokázalo se, že by během dvou let po rozšíření došlo k prudkému pohybu pracovníků nebo nárůstu sociálních výdajů. Zpráva obsahuje statistickou analýzu, která potvrdila, že pohyb pracovníků mezi státy EU-10 a EU-15 byl velmi omezený a nedosáhl velikosti, která by v celkovém měřítku ovlivňovala trh práce Unie. To znamená, že toky ze států EU-10 do států EU-15 byly zanedbatelné a také migrace pracovní síly mezi státy EU-10 měla marginální význam.

Procentní podíl státních příslušníků EU-10 na trvale usazeném obyvatelstvu v jednotlivých členských státech EU-15 byl před přistoupením i po něm poměrně stabilní. V tomto směru došlo k nárůstu pouze ve Velké Británii a k výraznějšímu zvýšení v Rakousku a Irsku. V případě Rakouska však z údajů vyplývá, že se počet státních příslušníků EU-10 v roce 2005 stabilizoval. Pracovníci deseti nových členských států představovali v roce 2005 ve většině států EU-15 méně než 1 % celkové pracovní síly. Pouze v Rakousku (1,4 %) a Irsku (3,8 %) byl tento počet vyšší. Největší relativní příliv pracovní síly evidovalo v roce 2005 Irsko, což přispělo k jeho velmi dobrým makroekonomickým výsledkům. Zpráva uvádí, že pracovníci z deseti nových členských států poskytli požadované kvalifikace a bylo mezi nimi mnohem nižší procento nekvalifikovaných pracovníků než mezi domácími pracovníky (Tabulka).

Přechodná období se minula účinkem

Zpráva konstatuje, že omezení zavedená dvanácti členskými státy měla malý přímý účinek na kontrolu pohybu pracovníků. Neprokázalo se, že by zavedení přechodných období na volný pohyb pracovníků mělo přímou vazbu na velikost migračních toků z nových členských států. Ze zprávy vyplývá, že migrační toky vyplývají především z faktorů souvisejících se situací nabídky a poptávky na trhu práce. Velké množství pracovních povolení bylo vydáno na krátkodobou nebo sezónní práci. Míra zaměstnanosti státních příslušníků EU-10 v členských státech EU-15 odpovídala míře zaměstnanosti vlastních státních příslušníků, přičemž v Irsku, Španělsku a Velké Británii byla dokonce vyšší. Migrační toky po rozšíření měly pozitivní účinky na fungování ekonomiky členských států EU-15; státní příslušníci EU-10 pozitivně přispěli k celkovým výsledkům trhu práce, k udržitelnému ekonomickému růstu a ke zlepšování stavu veřejných financí. V některých státech EU-15 se od rozšíření zvýšila míra zaměstnanosti. Rozšíření napomohlo při řešení problému stínové ekonomiky, představované pracovníky z EU-10, kteří byli dříve zaměstnáni načerno. Došlo tak k lepšímu dodržování zákonných pracovních norem, vyšším příjmům státu z daní a příspěvků na sociální zabezpečení. Rozložení národní pracovní síly ve státech EU-15 v jednotlivých odvětvích od rozšíření nevykazuje výrazné změny a nic nenasvědčuje tomu, že by byli vlastní pracovníci vytlačováni přílivem pracovníků ze států EU-10. Tito státní příslušníci hrají na trhu práce států EU-15 pouze doplňující roli. Tři státy, které nezavedly přechodná období, dosáhly vysokého hospodářského růstu, poklesu nezaměstnanosti a zvýšení míry zaměstnanosti. Pracovníci z nových členských států, kterým se podařilo legálně najít zaměstnání, se bez potíží na trh práce začlenili. Z dostupných údajů vyplývá, že státy uplatňující přechodná období musely čelit nežádoucím vedlejším účinkům, především většímu výskytu “práce na černo".

Také sociální partneři proti přechodným obdobím

Na tiskové konferenci při prezentaci zprávy komisař V. Špidla, v jehož kompetenci je problematika zaměstnanosti, sociálních věcí a rovných příležitostí, uvedl, že i když zpráva obsahuje řadu statistických údajů, žádný z nich nelze vyložit tak, že by příliv pracovní síly z EU-10 ohrozil situaci na trhu práce v kterémkoli státu EU-15. Naopak lze v celé Evropě vidět mírný pokles nezaměstnanosti a růst míry zaměstnanosti. Potvrdil, že aplikace přechodných období vede k posílení “šedé (černé) práce”. Ta se podle statistických odhadů může podílet v jednotlivých státech v řádu až několika desítek procent na tvorbě hrubého domácího produktu. Zprávu Evropské komise podpořily také evropští sociální partneři. Pro ukončení přechodných období se vyslovila zastřešující evropská zaměstnavatelská organizace UNICE, ale kladný postoj vyjádřila i Evropská konfederace odborových svazů.

Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 15/2006.

Podíl občanů v produktivním věku ve státech EU 15 ( 2005, jednotlivé národnosti v %)

Stát

Místní obyvatelé

EU 15

Nové členské státy (EU 10)

Mimo státy EU

Belgie

91,3

5,8

0,2

2,8

Dánsko

96,4

1,1

0,1

2,4

Finsko

98,3

0,4

0,3

1,0

Francie

94,4

1,9

0,1

3,6

Irsko

92,3

3,0

2,0

2,8

Lucembursko

57,9

37,6

0,3

4,2

Německo

89,5

2,8

0,7

7,0

Nizozemsko

95,7

1,4

0,1

2,8

Portugalsko

97,0

0,4

-

2,6

Rakousko

89,2

1,9

1,4

7,5

Řecko

94,0

0,3

0,4

5,3

Španělsko

90,5

1,2

0,2

8,1

Švédsko

94,8

2,3

0,2

2,7

Velká Británie

93,8

1,7

0,4

4,1

EU 15

92,4

2,1

0,4

5,1

EU 10

98,4

0,2

0,2

1,2

EU 25

93,7

1,7

0,3

4,3