Týdeník Veřejná správa


Konzultace

Mgr. Hana Karlová

Veřejná podpora

Vyšlo v čísle 13/2006

Veřejná podpora není v evropském právu přímo definována. Čl. 87 Smlouvy o založení Evropského společenství (dále jen Smlouva) vymezuje znaky veřejné podpory a dále uvádí druhy veřejných podpor, které jsou se společným trhem slučitelné a veřejné podpory, které mohou být považovány za slučitelné s vnitřním trhem.

Čl. 87 odst. 1 Smlouvy stanovuje, že podpory poskytované v jakékoli formě státy nebo ze státních prostředků, které narušují nebo hrozí narušením soutěže tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné se společným trhem, nestanoví-li Smlouva jinak. O veřejnou podporu se jedná pouze v případě, kdy dojde ke splnění všech podmínek stanovených v čl. 87 odst. 1 Smlouvy. Při nesplnění kterékoli podmínky se o veřejnou podporu nejedná.

Znaky veřejné podpory

Veřejné prostředky

Musí se jednat o opatření hrazené z veřejných prostředků (přímo nebo zprostředkovaně (1)). Pojem veřejné prostředky zahrnuje všechny peněžité prostředky, o kterých mohou orgány veřejné moci rozhodovat. To znamená, že nad nimi skutečně vykonávají kontrolu a mohou jimi disponovat (2). Jedná se tedy o:

Zvýhodnění určitých podniků (podnikatelů) nebo odvětví výroby

Pojem podnikatele ve smyslu článku 87 Smlouvy je vykládán stejně jako pojem podnikatele v čl. 81 a 82 Smlouvy. Evropský soudní dvůr definoval podnikatele jako hospodářskou jednotku, přičemž forma financování a vnitřní organizace není rozhodující. Za hospodářskou činnost se považuje nabízení služeb a zboží na určitém trhu (6). Zvýhodněním se rozumí plnění nebo jiné opatření, které je selektivně poskytované podnikateli bez odpovídajícího protiplnění, nebo protiplnění poskytnuté podnikatelem není odpovídající rozsahu zvýhodnění. Jedná se o zvýhodnění, které by podnikatel v normálních tržních podmínkách neobdržel a musel by jej hradit z vlastních prostředků (7). Forma zvýhodnění není rozhodující. Nejedná se pouze o subvence, ale i o opatření, která zmenšují náklady podnikatele, které by za normálních okolností musel nést sám (např. snížení daní). Opatření šetří podnikateli jeho finanční prostředky a tím jej zvýhodňuje. Dále se může jednat o naturální výhody, např. vyškolení zaměstnanců, přenechání státního majetku za zvýhodněných podmínek nebo dodávka plynu určitým podnikům za zvýhodněnou cenu (8). O veřejnou podporu se jedná, pokud je podnikateli prodán (pronajat) státní majetek za nižší než tržní cenu (v případě neprovedení veřejné dražby). Rozhodující je, zda subjekt vykonává hospodářskou činnost (pokud ji nevykonává, nejedná se o podnikatele a finanční prostředky mu poskytnuté nejsou veřejnou podporou). Finanční prostředky poskytnuté obcím nebo krajům nebudou většinou představovat veřejnou podporu. Pokud by se ale jednalo např. o podporu výstavby parkoviště, kde bude obec vybírat poplatky za použití a bude tedy provozovat hospodářskou činnost, veřejná podpora není vyloučena. Církve a občanská sdružení dle Komise obvykle hospodářskou činnost nevykonávají, stejně tak i ministerstva (9).

Selektivita

Opatření musí být selektivní, musí tedy zvýhodňovat pouze omezený okruh podnikatelů nebo určité odvětví. Opatření obecného charakteru, které je přístupné všem podnikatelům, není selektivní, i přesto, že tyto podnikatele zvýhodňuje. Jedná se např. o daňové, hospodářské, sociálně-politické opatření. Přístup musí mít ovšem i podnikatelé, kteří na trh nově vstupují či v budoucnu vstoupí. Opatření je selektivní, pokud k němu mají přístup pouze určité podniky (např. pouze pokud mají určitý počet zaměstnanců). Opatření je selektivní, pokud je poskytnutí financí vázáno na splnění podmínky, která není pro všechny podnikatele stejně snadno splnitelná. Poskytnutí veřejné podpory nesmí být vázáno na příslušnost ke státu, který veřejnou podporu poskytuje. Opatření musí být přístupné všem subjektům, které mají sídlo popř. organizační složku na území poskytujícího státu. Selektivní charakter může mít i opatření, na základě něhož mají získat výhodu předem neurčené subjekty a poskytnutí veřejné podpory závisí na splnění řady objektivních a nediskriminačních kriterií. Selektivní je ale i opatření, ke kterému sice mají přístup všichni podnikatelé, ale příslušný státní orgán může v rámci správního uvážení konkrétní podnikatele zvýhodnit (např. orgán může rozhodnout o výši zvýhodnění, vybírat subjekty, kterým bude zvýhodnění poskytnuto, upravit podmínky, za nichž je zvýhodnění poskytnuto (10)).

Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 13/2006.

Poznámky:

  1. Rozsudek ESD 82/77 van Tiggele, bod 24, 25
  2. Rozsudek ESD C-83/98 Francie/Ladbroke Racing a Komise, bod 50
  3. Rozsudek ESD 67, 68, 70/85 van der Kooy/Komise, bod 36
  4. Rozsudek ESD C 482/99 Francie/Komise, bod 38
  5. Rozsudek ESD C 482/99 Francie/Komise, bod 51, 52
  6. Rozsudek ESD C 180/98 – C 184/98 Pavlov, bod 74, 75
  7. Rozsudek ESD C 342/96 Španělsko/Komise, bod 41, 42
  8. Rozsudek ESD 67/85, 68/85, 70/85 van der Kooy, bod 28
  9. Rozhodnutí Komise N 63/2000 ve věci Programu na podporu úspor energie a využití obnovitelných zdrojů v resortu dopravy, body 35-39
  10. Rozsudek ESD C 241/94 Francie/Komise, bod 23