Týdeník Veřejná správa


 Lexikon evropského práva

Vyšlo v čísle 10/2007

Evropský soudní dvůr

  • Kazuistika (Sicílie v. Komise)

  • V roce 1986 požádala Italská republika o poskytnutí pomoci z Evropského fondu pro regionální rozvoj pro stavbu přehrady na řece Gibbesi. V květnu 2000 informovaly italské úřady Komisi, že práce na hlavní části přehrady byly dokončeny dne 11. listopadu 1992, pak však byla další stavba zastavena. Z dalšího italského sdělení vyplynulo, že od záměru vybudovat průmyslovou zónu Licata bylo upuštěno, a že se hledá nový účel, k němuž by mohla být voda nádrže využita. Po dalším prošetřování konstatovala Komise, že se v tomto případě prokázalo mnoho nesrovnalostí, a přijala rozhodnutí o zrušení podpory poskytnuté Italské republice a ohledně vymáhání zálohy vyplacené Komisí v roce 1987. Proti tomuto rozhodnutí podala Sicílie 20. února 2003 žalobu na zrušení. V rozsudku ze dne 18. října 2005 ve věci T-60/03 Soud prvního stupně uznal, že napadené rozhodnutí založilo přímé účinky na právní postavení Sicílie, aniž ponechalo úřadům centrální italské vlády posuzovací pravomoc vzhledem k tomu, že jeho provedení je čistě automatické povahy a vyplývá výlučně ze samotné právní úpravy Společenství, aniž by bylo třeba použít další prostředkující předpisy. Jakmile bylo rozhodnutí o podpoře přijato a oznámeno Italské republice, Sicílie se mohla domnívat, že za účelem realizace projektu, který byl předmětem pomoci, jí je plně k dispozici částka pomoci, byť s výhradou dodržení podmínek čerpání z Evropského fondu pro regionální rozvoj (přibližně 48,8 milionů eur). Napadené rozhodnutí rovněž bezprostředně změnilo právní postavení Sicílie, co se týče povinnosti vrátit částky vyplacené z titulu zálohy. Následkem napadeného rozhodnutí je totiž bezprostřední změna právního statutu žalobkyně z nepopiratelného věřitele na přinejmenším možného dlužníka těchto částek. Je to z toho důvodu, že napadené rozhodnutí ukončilo nemožnost italských státních orgánů, jak na základě práva Společenství, tak vnitrostátního práva, vymáhat po Sicílii vyplacené zálohy. Jinými slovy, druhým přímým a automatickým účinkem napadeného rozhodnutí byla změna právního postavení žalobkyně vůči vnitrostátním orgánům. Pokud jde o kritérium automatické použitelnosti napadeného rozhodnutí, je třeba konstatovat, že napadené rozhodnutí vůči Sicílii založilo dvojí účinek. Tento dvojí účinek napadeného rozhodnutí vyplývá výlučně ze samotné právní úpravy Společenství, a sice z čl. 211 třetí odrážky SES a čl. 249 čtvrtého pododstavce SES, ve vzájemném spojení. I když by italská centrální vláda mohla teoreticky rozhodnout, že zprostí Sicílii finančních důsledků, kterými ji napadené rozhodnutí bezprostředně zatížilo, tím že bude z prostředků centrálního rozpočtu financován jednak uvolněný zůstatek pomoci Společenství a jednak vrácení záloh, takovéto vnitrostátní rozhodnutí nezbavuje rozhodnutí Komise jeho automatické použitelnosti. Účinkem tohoto vnitrostátního rozhodnutí by bylo pouze navrácení Sicílie do situace, ve které se nacházela před přijetím napadeného rozhodnutí. Přijetí vnitrostátního rozhodnutí o financování by tedy bylo nevyhnutelné jen pro odvrácení automatických účinků napadeného rozhodnutí Komise. Bylo proto nutné námitku nepřípustnosti žaloby Sicílie jako jen nepřímo dotčeného subjektu zamítnout.

    Doc. JUDr. Richard Pomahač,
    Právnická fakulta Univerzity Karlovy