Týdeník Veřejná správa


 Konzultace

Mgr. Lenka Glajchová, Mgr. Vítězslava Kukáková,
odbor právních věcí, FN Brno

Ekonomická výhodnost jako kritérium hodnocení nabídek

Vyšlo v čísle 11/2007

ilustrační fotoNový zákon upravující zadávání veřejných zakázek, č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách (dále jen zákon), nabyl účinnosti dne 1.7.2006. Tento zákon zcela nahradil dosud platný zákon č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách. I když je nová právní úprava závazná již několik měsíců, stále se v praxi objevují některé nejasnosti spojené s jejím zněním. Tématem následujícího textu je srovnání nové úpravy hodnocení nabídek dle hodnotícího kritéria, kterým je ekonomická výhodnost nabídky s dřívější právní úpravou.

Současná právní úprava upravuje hodnotící kritéria v ust. § 78, kdy stanoví, že základním hodnotícím kritériem je buď ekonomická výhodnost nabídky nebo nejnižší nabídková cena (1). Dále uvádí, že v případě soutěžního dialogu může být jako jediné hodnotící kritérium ekonomická výhodnost nabídky (2). Pokud se zadavatel rozhodne pro využití kritéria ekonomické výhodnosti nabídky, stanoví vždy dílčí kritéria, která bude posuzovat. Tato dílčí kritéria se musí vztahovat k nabízenému plnění veřejné zakázky, přičemž zákon příkladmo uvádí, která kritéria to mohou být vedle nabídkové ceny (kvalita, technická úroveň, estetické a funkční vlastnosti, vlastnosti z hlediska vlivu na životní prostředí, provozní náklady, návratnost nákladů, záruční a pozáruční servis, zabezpečení dodávek, dodací lhůta nebo lhůta pro dokončení) (3). Zadavateli stejně jako v minulosti tedy nebrání nic v tom, aby si mimo nabídkovou cenu, která zůstala i dle současné právní úpravy jako jediná povinným dílčím hodnotícím kritériem (4), zvolil další dílčí hodnotící kritéria na základě vlastního uvážení. Samozřejmou podmínkou je pak pouze vztah k dané konkrétní veřejné zakázce a zohlednění jejího charakteru. Dílčím hodnotícím kritériím musí zadavatel stanovit váhu, kterou vyjádří v procentech. Takto stanovená váha může být u jednotlivých kritérií shodná. Možnost přiřadit jednotlivým kritériím stejnou váhu nebyla v zákoně č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, ani v jeho prováděcích předpisech (5) sice explicitně vyjádřena, takovýto postup zadavatele byl však dle našeho názoru i tehdy zcela v souladu s právní úpravou. Nynější vyjádření možnosti stanovení shodné váhy jednotlivých kritérií je pouze jasnou deklarací této skutečnosti, fakticky však neznamená žádnou změnu oproti původnímu stavu. I v tomto se tedy stávající v podstatě od původní nijak neliší.

Zadavatel je povinen uvést dílčí hodnotící kritéria a jejiích váhu již v oznámení nebo ve výzvě o zahájení zadávacího řízení nebo v zadávací dokumentaci, popř. v dalších zákonem vyjmenovaných dokumentech, kterým jsou zahájeny další typy zadávacích řízení.

Pokud zadavatel není schopen objektivně stanovit váhu u dílčích hodnotících kritérií, uvede je v sestupném pořadí dle významu, který jim přisuzuje (6). Možnost takovéhoto postupu v předchozí právní úpravě obsažena nebyla, zadavatel byl povinen jednotlivým dílčím kritériím váhy v procentech podle jejich důležitosti pro konkrétní zadávací řízení stanovit vždy (7). Dle našeho názoru je však i za současného právního stavu těžké představit si situaci, kdy zadavatel nebude “objektivně schopen” váhu jednotlivých kritérií stanovit, i když zákon toto nyní výslovně připouští. Domníváme se, že zadavatel by se měl tohoto postupu v každém případě vyvarovat a váhu stanovit vždy. Pokud by postupoval dle možnosti dané mu zákonem a dílčí hodnotící kritéria by uvedl pouze v sestupném pořadí dle významu, jaký jim přisuzuje, postupoval by sice dle platné právní úpravy, nevyhnul by se však zřejmě zpochybnění transparentnosti zadávacího řízení ze strany uchazečů či zájemců. Na druhou stranu je však třeba současně podotknout, že toto ustanovení, jakkoliv se jeví problematickým, nebude zřejmě v praxi často uplatňováno.

Zásadním rozdílem oproti předchozí právní úpravě je pak úprava postupu hodnocení předložených nabídek.

Samotný postup, jak provést hodnocení nabídek dle kritéria ekonomické výhodnosti,však stávající zákon již nijak neupravuje a rovněž jej neupravuje ani žádná prováděcí vyhláška, jak tomu bylo u předchozí právní úpravy. Vyhláškou č. 240/2004 Sb. ze dne 21.dubna 2004 o informačním systému o zadávání veřejných zakázek a metodách hodnocení nabídek podle jejich ekonomické výhodnosti, na niž zákon č. 40/2004 Sb. odkazoval (8), byl zadavatelům dán jednoznačný postup, jak postupovat při hodnocení nabídek (9). Tento postup byl pro zadavatele závazný a jeho nedodržení znamenalo porušení zákona. Zákonodárce tím, že stanovil konkrétní postup, jak nabídky hodnotit, také předcházel možným nejasnostem ohledně zadavatelem zvoleného postupu hodnocení (10).

V současné době je pouze na zadavateli, jaký postup při hodnocení nabídek dle kritéria ekonomické výhodnosti zvolí. Dle našeho názoru by měl ale zadavatel i ve vlastním zájmu již v zadávací dokumentaci stanovit postup, jaký bude při hodnocení nabídek použit. Úkolem zadávací dokumentace je seznámit se zadavatelem stanovenými podmínkami a již tady by tedy měli být co nejjasnějším způsobem budoucí uchazeči či zájemci seznámeni se způsobem, jakým bude jejich nabídka dle kritéria ekonomické výhodnosti hodnocena.

Máme za to, že nic nebrání tomu, aby zadavatel do zadávací dokumentace dokonce i převzal postup stanovený v již zrušené vyhlášce č. 240/2004 Sb. Naopak, převzetí nebo odkaz na původní právní úpravu by pak usnadnilo situaci jak zadavateli, který již v minulosti podle této právní úpravy ve většině případů postupoval a má s ním tedy zkušenosti, tak i uchazeči, respektive zájemci, který by měl konkrétní představu o záměrech zadavatele. Zároveň je třeba dodat, že zadavateli samozřejmě nic nebrání v tom, aby určil jakýkoliv jiný dostatečně jasný postup pro hodnocení.

Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 11/2007.

Poznámky:

  1. ust. § 78 odst. 1 zákona¨.
  2. ust. § 78 odst. 2 zákona.
  3. ust. § 78 odst. 4 zákona.
  4. viz srovnej ust. § 78 odst. 4 zákona a ust. § 55 odst. 3 zákona č. 40/2004 Sb. o veřejných zakázkách.
  5. Máme zde na mysli zejména vyhlášku č. 240/2004 Sb. o informačním systému o zadávání veřejných zakázek a metodách hodnocení nabídek podle jejich ekonomické výhodnosti.
  6. ust. § 78 odst. 7 zákona.
  7. viz srovnej ust. § 55 odst. 3 zákona č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, a ust. § 8 vyhlášky č. 240/2004 Sb. o informačním systému o zadávání veřejných zakázek a metodách hodnocení nabídek podle jejich ekonomické výhodnosti.
  8. a ust. § 62 odst. 3 zákona.
  9. ust. § 8 vyhlášky č. 240/2004 Sb. o informačním systému o zadávání veřejných zakázek a metodách hodnocení nabídek podle jejich ekonomické výhodnosti.
  10. Ust. § 8 vyhlášky č. 240/2004 Sb. o informačním systému o zadávání veřejných zakázek a metodách hodnocení nabídek podle jejich ekonomické výhodnosti stanovovalo pro hodnocení nabídek bodovací metodu, kdy hodnotící komise používala bodovací stupnici od 0 do 100 bodů. Každé nabídce byla přidělena v rámci každého dílčího kriteria bodová hodnota, která byla následně vynásobena vahou příslušného kritéria. Součtem dosažených hodnot nabídky bylo sestaveno pořadí úspěšnosti. Vyhláška dále umožňovala tři způsoby přidělení bodových hodnot podle toho, zda kritéria byla číselně vyhodnotitelná či nikoli a dále pokud se jednalo o číselně vyjádřitelnou kritérium, zda nejvhodnější nabídka měla pro ně maximální nebo minimální hodnotu. Hodnotící komise rovněž měla možnost nabídce, která v rámci dílčího kritéria (mimo cenu) a která byla zjevně nepřiměřená, přiřadit 0 bodů.