Konzultace
Nový správní řád (1) přináší do obecného správního řízení výrazné změny. Jednou z nich je i úprava užívání úředního jazyka. Některé zvláštní zákony v oblasti správy upravují používání jazyka, ale obecná úprava tu chyběla. Nový správní řád odstraňuje absenci této úpravy v ustanovení § 16. Zavádí povinnost správního orgánu jednat a vyhotovovat písemnosti v jazyce českém. Účastníci řízení potom mohou jednat a předkládat písemnosti v jazyce českém nebo slovenském. Tato úprava vychází z historických tradic, dlouhodobého a jedinečného kulturního a duchovního spojení, jazykové příbuznosti a nové kvality partnerství obou národů. Slovenská menšina se sice stala národnostní menšinou, ale s preferovanými a nadstandardními právy. V České republice však žijí i další národnostní menšiny, u nichž také řeší správní řád použití vlastního jazyka při jednání před správním orgánem. V této souvislosti je však nutné vymezení pojmu národnostní menšina a příslušník národnostní menšiny. Zákon o právech příslušníků národnostních menšin (2) definuje národnostní menšinu jako společenství občanů České republiky, kteří se odlišují od ostatních občanů společným etnickým původem, jazykem, kulturou a tradicemi, tvoří početní menšinu obyvatelstva a současně projevují vůli být považováni za národnostní menšinu za účelem vyjádření a ochrany zájmů jejich společenství, které se historicky vytvořilo. Příslušník národnostní menšiny je občan České republiky, který se hlásí k jiné národnosti než české a projevuje přání být považován za příslušníka národnostní menšiny. Zákon však nijak necharakterizuje pojem příslušníků národnostní menšiny, která tradičně a dlouhodobě žije na území České republiky. Právě však jen příslušník takto vymezené národnostní menšiny má právo jednat před správním orgánem či předkládat listiny v jazyce národnostní menšiny prostřednictvím tlumočníka, kterého hradí správní orgán. V pochybnostech, zda je splněna podmínka národnostní menšiny, že tradičně a dlouhodobě žije na území České republiky, rozhodne správní orgán usnesením, kterým může odmítnout náhrady tlumočného nebo náhradu za překlad s odůvodněním, že občan neovládající český jazyk není příslušníkem takto definované národnostní menšiny.
Od této obecné úpravy se odchylují některé speciální zákony.
Zákon o správě daní a poplatků (3) stanoví jako jednací jazyk před správcem daně češtinu a slovenštinu. Pro příslušníky národnostní menšiny, ale i etnické menšiny, přiznává možnost jednat v jazyce této menšiny. Náklady na tlumočníka, kterého si musí obstarat účastník sám, hradí správce daně.
Živnostenský zákon (4) ukládá povinnost předkládat doklady živnostenskému úřadu v českém jazyce, jinak v překladu do českého jazyka provedeného tlumočníkem zapsaným do seznamu znalců a tlumočníků. Požadavek na provedení překladu do českého jazyka se nevztahuje na doklady předložené státním příslušníkem členského státu Evropské unie nebo právnickou osobou se sídlem, ústřední správou nebo hlavním místem své podnikatelské činnosti v členském státu Evropské unie, nejsou-li pochybnosti o správnosti překladu.
Nová úprava jednacího jazyka přinese postupné sjednocení postupu správních orgánů zejména při požadavcích na předkládání překladů listin a jednání před správním orgánem v jiném než českém či slovenském jazyce cizincem nebo občanem ČR, příslušníkem národnostní menšiny.
Poznámky:
Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona 413/2005 Sb.,
Zákon č. 273/2001 Sb., o právech příslušníků národnostních menšin a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů,
Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů