Týdeník Veřejná správa


Přírodní památky

Doc. RNDr. Jan Vítek

Údolí plná bledulí

Vyšlo v čísle 11/2006

Mnohá horská a podhorská údolí jsou nejkrásnější na počátku jara, kdy se jejich mokřinové nivy a břehy potoků zabělají bezpočtem kloboučků bledule jarní. Tento něžný posel jara patří k úplně chráněným druhům rostlin, není proto divu, že nejvýznamnější místa jejich výskytu byla vyhlášena za přírodní rezervace nebo přírodní památky.

Platí to i o zvlněné podhůří Orlických hor a okolních vrchovin ve východních Čechách, kde najdeme celou řadu maloplošných chráněných území, vyhlášených právě pro zachování přirozených stanovišť chráněné byliny bledule jarní. Už opravdu letité “bledulové rezervace” najdeme na jižních okrajích Orlických hor a při úpatí sousedního vrchu Lázku nad obcemi Cotkytle a Strážné. Ten je nadmořskou výškou 714 metrů nejvyšším kopcem v Zábřežské vrchovině a do povědomí širší veřejnosti vešel zejména díky přístupné rozhledně, která je součástí Reichlovy chaty. Už při pohledu ze silničky, spojující obce Chudoba (na silnici I/43 mezi Lanškrounem a Štíty) a Cotkytle, zaujmou ostrůvky bledulí, pokrývající na mnoha místech mokřinovou nivu v pramenném údolíčku Hraničního potoka. Zdejší přírodní rezervace V dole byla vyhlášena už v roce 1955 na ploše 7,9 hektaru. Podobné partie se nacházejí i v dalším pokračování údolí Hraničního potoka, jehož pojmenování prozrazuje, že jím prochází historická hranice Čech a Moravy. Přímo v obci Herbortice ústí do údolí pravá pobočka Selský potok, sledovaná úzkým pruhem území se stejnojmennou přírodní památkou (z roku 1990 na ploše 6,8 ha). Také prameniště tohoto potoka je už přes půl století přírodní rezervací Selský les, kde předmětem ochrany je hodnotný lesní porost se zachovalou jedlobučinou. Na opačnou, tedy východní stranu se vrch Lázek spolu s okolnímí návršími sklání do povodí říčky Březné, které bylo z větší části zahrnuto do území Přírodního parku Březná. Také tam je nekorunovanou královnou “probouzejících se” říčních břehů bledule jarní. Nevšední zážitek při jedné z prvních jarních vycházek do přírody nabízí asi čtyři kilometry dlouhé údolí Čenkovičky mezi obcemi Čenkovice a Bystřec na úpatí Bukovohorské hornatiny, což je jihovýchodní výběžek Orlických hor. Stejný název (Čenkovička) nese i zdejší přírodní památka, vyhlášená v roce 1989 na ploše 7,5 hektaru. Zatímco brzy zjara se na svazích blízkých čenkovických sjezdovek prohánějí lyžaři či vyznavači snowboardingu, a také přilehlá Buková hora bývá ještě protkána běžkařskými stopami, břehy říčky Čenkovičky jsou už lemovány souvislými koberci bledulí. Tato lokalita je mnohými botaniky a ochranáři považována za jednu z největších koncentrací bledulí ve střední Evropě. Turisté to mohou posoudit z modře značené cesty procházející údolím, kde doslova tisíce bělavých kalíšků této květiny zaujmou už doslova mezi staveními v dolní části Čenkovic. Ze sousedního městečka Jablonného nad Orlicí jsou snadno dostupná i některá další “bledulová” údolí, směřující pod výraznou dominantu Orlických hor – Suchý vrch (995 m n.m.). K romantickým zákoutím tam patří zejména údolí Hradiska, protékané říčkou Orličkou pod pověstmi opředenou Panskou skálou, trsy bledulí a bizarní skaliska zdobí i vějíř sousedních údolí nad Jamným a Těchonínem. Podobné partie jsou však k vidění i v mnoha dalších orlickohorských údolích. Patří k nim hluboký zářez Studenského potoka, směřující od Vlčkovic k břehům Pastvinské přehrady se známou letní rekreační oblastí na Divoké Orlici. Tato řeka tvoří i osu působivé skalnaté soutěsce s přírodní rezervací Zemská brána při česko-polské hranici, a to od nedávno rekonstruovaného kamenného silničního mostu (mezi Bartošovicemi a Českými Petrovicemi), až po Klášterec nad Orlicí. S ohledem na bohatý výskyt bledulí jsou pak neméně významné údolní partie v pramenné partii říčky Rokytenky, a to jednak na území nedávno vyhlášeného Přírodního parku Rokytenka a Hvězdná, jednak v navazující přírodní památce Údolí Záhorského potoka poblíž Kunvaldu.