Poradna |
Který právní předpis stanovuje způsob označování veřejných budov (radnic, úřadů, apod.)?
Odpovídá:
Mgr. Jan Břeň,
právník
Vzhledem k tomu, že dotaz blíže nekonkretizuje, jaký způsob označení ”veřejných” budov se má na mysli, uvedu několik právních předpisů, které souvisejí s touto problematikou.
Ustanovení § 4 zákona č. 352/2001 Sb., o užívání státních symbolů České republiky a o změně některých zákonů, dává možnost (nikoliv povinnost), aby zákonem vymezená skupina tzv. oprávněných osob označila budovu, ve kterých sídlí, velkým státním znakem. Mezi tyto oprávněné osoby patří např. obě komory Parlamentu, prezident republiky, ministerstva a jiné správní úřady, soudy a státní zastupitelství, školy, státní kulturní a vědecké instituce, obce či kraje, atd. Stane-li se, že v téže budově bude sídlit více těchto oprávněných osob, označí se budova pouze jedním velkým státním znakem. Velký státní znak se umísťuje uprostřed nad průčelím budovy, nad hlavním vchodem do budovy nebo po straně hlavního vchodu do budovy. Pokud by takové umístění bylo technicky neproveditelné, lze státní znak umístit na jiném vhodném místě na budově. Přestane-li budova sloužit jako sídlo zmíněných oprávněných osob, velký státní znak se z budovy neodkladně odstraní, pokud není součástí její architektonické výzdoby. Příslušné zákony také nevylučují, aby si obce či kraje označily své budovy svými vlastními znaky.
I na veřejné budovy se dále vztahuje § 31 odst. 1 zákona o obcích (zákon č. 128/2000 Sb.), podle něhož budova musí být označena popisným číslem, pokud zákon dále nestanoví jinak. Například se samostatnými popisnými čísly neoznačují vedlejší budovy, které jsou součástí jednoho celku či stavby určené k individuální rekreaci, které se označují evidenčními čísly. O tom, jakým popisným, orientačním nebo evidenčním číslem bude budova označena, rozhoduje obecní úřad. Některé aspekty způsobu použití a umístění čísel k označení budov upravuje vyhláška Ministerstva vnitra č. 326/2000 Sb.
Podle § 8 odst. 1 zákona č. 273/2001 Sb., o právech příslušníků národnostních menšin, mají příslušníci národnostních menšin, které tradičně a dlouhodobě žijí na území České republiky, mj. právo, aby označení budov orgánů veřejné správy bylo uvedeno rovněž v jazyce národnostní menšiny. Z dalších zákonů vztahujících se k dané záležitosti lze poukázat např. na zákon č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů, kdy podle § 9 odst. 1 písm. l) vlastník sbírky zapsané v tzv. centrální evidenci je povinen strpět označení budovy, v níž je sbírka umístěna, předepsaným mezinárodním znakem.