VEŘEJNÁ SPRÁVA | TÝDENÍK VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY |
číslo 11 |
téma |
Ing. Karel Vodička,
Praha
Z dlouhodobého (strategického, projektového) pohledu na správu majetku krajů byla se zadostiučiněním omylem hodnocena současná etapa změny vlastnických vztahů ze státu na kraje jako závěrečná. Po této etapě by bylo možné dlouhodobé řízení správy majetku moderními metodami, v odborné veřejnosti (i v samotné EU) známými jako metoda projektového řízení (dále PM), Facility Management - řízení podpůrných, obslužných procesů (dále jen FM), procesní inženýrství, rizikový a krizový management a metody řízení změn.
Ne tak je tomu ve skutečnosti. Původní myšlenka posílit regionální rozhodování také o zkvalitnění zdravotnictví na základě regionálních znalostí převodem zdravotnických zařízení na kraje, byla do posledního okamžiku utajena. Důsledkem tohoto “utajení” pravé příčiny - neschopnost státu transformovat zdravotnictví, je současný časový tlak na kraje “něco se zdravotnictvím (relativně rychle) udělat”.
Procesy na nemovitém i movitém majetku, tedy podpůrné činnosti pro činnost hlavní, jíž je zajišťování zdravotní péče, jsou nastaveny obvykle na dobu své životnosti, záruční lhůty, léčebné procesy a jejich průběžné lhůty, lhůty pro následnou ošetřovatelskou péči (mimo jiné, v našem zdravotnictví oproti zahraničí nejvíc zanedbávanou). Přerušit tyto dlouhodobě plánované procesy v léčebné rovině v polovině rozpracovanosti je odborné diletantství a způsobuje nedozírné ekonomické škody.
Zdravotnictví je citlivým tématem. Z hlediska správy majetku jde o standardní klasické procesní řízení o movitostech a nemovitostech. Převodem majetku nemocnic na kraje se odhalily nesystémové kroky, lajdáckost, lenivost a neprofesionálnost předchozích majitelů (v tomto případě Ministerstva zdravotnictví), kteří často netušili a ani dodnes netuší vzájemné vazby mezi lékařským výkonem a výkonem obslužných činností (výše zmíněného Facility managementu, tedy správy majetku v širším slova smyslu). Zdravotní péči není možné zajišťovat bez provázanosti na majetek, který k těmto činnostem lékař či zdravotní sestra denně používá, a proto je zdravotnictví v současné těžké situaci (krizi).
Reálný kapitalismus
Veřejné služby obcí a krajů jako externalita (sociální služby, zdravotnické služby, vzdělání, kultura, doprava, hygiena, bezpečnost, sport) nemohou být vystaveny volnému trhu bez regulačních zásahů. Zatímco tržní hospodářství má svá obecná evropská pravidla v zákonech, veřejný sektor zdaleka není plně harmonizován na standardy EU a z velké části se nachází v českém legislativním vakuu. Je škoda, že české zdravotnictví vybralo ze standardů EU to, co se hodí pro “českou cestu” , založenou na improvizaci “všeho druhu”.
Řetěz je silný tak, jako jeho nejslabší článek. Mnoho praktických aplikací pro správu majetku se v podání krajských politiků tváří velmi důvěryhodně. Správa majetku je multidisciplinárním vědním oborem, který má mnoho článků a těmi je mimo jiné řada ověřených poznatků z technických a sociálních věd.
Jedním konkrétním dotazem u pacienta na úroveň péče v krajské nemocnici, nebo dokonce otázkou na žáka čtvrté třídy pokud jde o školství (v praxi již vyzkoušené) je možné “otestovat” pravdivost oficiálních stanovisek, nyní zprostředkovávaných pouze tiskovými mluvčími krajů i magistrátů, a tím si ověřit odolnost celého systému nalezením nejslabšího článku řetězu. Bohatost, relevantnost, obsažnost a průzračnost odpovědí laiků a dokonce i jejich způsobilost v roli uživatelů veřejných služeb v mnoha případech několikanásobně převyšuje kvalitu odpovědí tiskových mluvčích státní správy a samosprávy.
Odolnost a účinnost systému (uvedeného na modelu řetězu) se dá velmi spolehlivě diagnostikovat i externě bez zkoumání jednotlivých článků řetězu a to hodnocením rozdílů mezi viditelnými vstupy a výstupy, řečeno ekonomicky - přidanou hodnotou.
Obě metody jsou uváděny především pro obtížnost objektivního zjišťování skutečného stavu, protože potřebné souhrnné relevantní informace o hospodaření s movitým a nemovitým majetkem nemocnic neexistují. Zjištěné poznatky je nutné “ocenit” hodnotovou či kriteriální analýzou a vše porovnat s běžnými metodami reengineeringu (transformačního procesu nemocnice).
Analýza současného stavu majetku zdravotnických zařízení
Z obecného majetkového pohledu je nutné definovat obsah pojmů v této stati. V našem případě se bude zdravotnickým zařízením rozumět pouze síť nemocnic. Právě u správy nemocnic se managementu majetkové politiky krajů i nemocnic nevyhnou stovky potíží, které vyplývají z totální legislativní absence při zařazování či rušení zdravotnických zařízení do sítě tak, jak to například ukládá školský zákon u rozšiřování (rušení) sítě školských zařízení.
V této zdravotnické legislativní džungli je proto možné si “beztrestně” a zadarmo zřídit ordinaci pro jakýkoliv obor kdekoliv, kdykoliv a u kohokoliv. Uživatelské činnosti (typy a druhy užívání dané stavebním povolením a návazným provozním řádem) v rozhodující míře ovlivňují strukturu majetku, stavebně technické, architektonické řešení a při častých změnách užívání (například změnách oborů činnosti na příslušném oddělení nemocnice) objektivně nemá smysl provádět plánovanou správu majetku, protože neexistuje srovnávací základna. Tuto situaci využili někteří ředitelé nemocnic a prostě zrušili funkce technických náměstků a z majetkářů učinili operativní údržbáře. Dal se tím volný průchod neefektivnímu hospodaření s majetkem nemocnice.
Za tohoto stavu, ještě před reprofilací, eventuálně privatizací, sítě nemocnic, bude nutné přesně popsat strukturu majetku jak pro běžné, tak pro manažerské budoucí účetnictví a pro přípravu podkladů k vybudování nejenom ekonomického (tedy účetního), ale i digitálního (vhodného pro počítačové zpracování), virtuálního (zjednodušeného ne-skutečného), vizuálního (obrázkového, grafického) modelu majetku zdravotnických zařízení.
I další závěry, ať z oficiálních či operativních manažerských analýz, o hospodaření s majetkem nemocnic, jsou tristní a často nelogické. Resort zdravotnictví se brání odpovědnosti za vzdělávání majetkových (projektových a facility) manažerů a vzdělávací instituce řízené Ministerstvem vnitra (zdravotnická zařízení jsou ve správě obcí a krajů) nejsou oprávněny zadarmo školit zaměstnance příspěvkových organizací obcí a krajů a město či obec si vzdělávací školu nebude pouze pro tento účel zřizovat. První článek řetězu – majetkové vzdělávání – není nejslabší, ale tento článek téměř neexistuje.
A co druhý článek řetězu, nutný pro optimální využívání majetku, strojů, přístrojů, zařízení a k tomu potřebných medií - elektrické energie, plynů, kapalin? Tento článek je postavený na týmové (projektové) spolupráci uživatele, tedy lékaře se správcem, zhotovitelem, dodavatelem. Protože se nesleduje (a za stávajícího stavu to není možné) efektivnost a účelnost zacházení s majetkem, je i druhý článek řetězu hospodárnosti slabý. Pak už není problém zrušit celá oddělení, byť regionálně důležitá (infekční, onkologická), a vozit pacienty přes půl republiky. To “kabrňáci” na soukromé klinice téměř každý méně bodově lukrativní lékařský úkon přesunou ve vší tichosti do krajské nemocnice. Tam pak tito pacienti zvyšují již beztak vysoké dluhy nemocnic. Tato situace je známá a je v podstatě “kulantními výrazy” popsaná také v Tezích střednědobé koncepce rezortní politiky MZČR v letech 2003–2006.
Záchranou efektivnosti hospodaření s majetkem “zvnějšku” by mohla být vysoká poptávka po zdravotnických službách a tím i vysoké využití lůžkového fondu. Tato situace by zastínila předchozí problémy efektivností hospodaření s majetkem. Pokud statistické údaje Ústavu zdravotnických informací a statistiky doplníme regionálními a místními rozbory včetně demografických (geografických) studií, můžeme vytvořit nejprve virtuální model a z něho strategický plán oborové reprofilace (transformace) příslušné nemocnice. Zatímco první zmíněné údaje jsou k dispozici, druhé údaje z regionů týkající se konkrétních měst a nemocnic zůstávají veřejnosti skryty. Třetí článek řetězu – běžné podklady pro rozhodování - je opět velmi slabý.
Naštěstí není v tomto směru téměř co vymýšlet. Podle zkušených lékařů by ideální model u spádové krajské nemocnice měl kromě klinických oborů obsahovat všechny ostatní. Tito lékaři si myslí, že jde o momentální nebezpečnou módní vlnu liberalizace lékařské péče, se vším nebezpečím vzniku nadbytečné konkurence mezi sebou i mezi odděleními, a tím i využívání oslabené psychiky pacientů, kteří se v honbě za “lepším” zdravím stěhují a migrují mezi konkurenčními nemocnicemi. Lékaři si často ani neuvědomují, že svoboda výběru lékaře v mnoha případech končí rozhádáním celých rodin, když jeden z členů rodiny “protekčně” zařídil místo v nemocnici pro starého nemocného dědečka. A to je hodnota, která stojí za vydědění ostatních sourozenců.
Přesto, že celá stať analyzuje zdravotnictví z majetkového pohledu, nelze opominout, že i přes neutěšenou ekonomiku v majetkové oblasti dosahuje české zdravotnictví pozitivních konkrétních a měřitelných kvalitativních parametrů, například v délce průměrného života i v poklesu kardiovaskulárních onemocnění. Je ale zřejmé, že další liberalizaci by již žádná pojišťovna ekonomicky nezvládla (viz obdoba stovek nových prázdných a přitom dobře prosperujících lékáren).
Kriteria změn majetkové politiky
Existují odborné cesty překonání majetkové krize správy nemocnic.
Strategický článek řízení, majitel nemocnice (kraj), se buď z odborného či “pouze politického” přesvědčení odhodlá překročit Rubikon stávajícího, tzv. havarijního řízení majetku na projektové (systémové a dlouhodobé).
Toto rozhodnutí s sebou přináší nutnou zákonitou provázanost pěti rozhodujících činností moderního správce: věcné náplně správních činností dynamicky pojaté s podrobnými harmonogramy všech činností, atomizovaného manažerského finančního plánování, jak na činnosti, tak na časové etapy, vytvoření odlišné organizační struktury, než jaká je například na operačním sále a zavedení průběžných (kontinuálních, monitorovacích) informací (informačních a inženýrských technologií).
Rozdělení rozhodovacích majetkových činností na tři úrovně – úroveň strategickou (vlastník, zastupitelstvo), taktickou (vrcholový majetkový management nemocnice) a operativní (projektový manažer, nikoliv domovník či vrátný).
Připravit, eventuálně doplnit, podklady ze stavební pasportizace, a přechodem na digitalizaci vytvářet algoritmy, standardy, modely správy činností bodové,přímkové, úsečkové, plošné, prostorové a čtyřrozměrné.
Do procesu transformace správy majetku zapojit mimo jiné i teorie o řízení změn. Jedním z představitelů je koncept”7S” – sedmi faktorů manažerského řízení změn na správě majetku. Mezi tyto faktory patří: strategie (vše začíná u strategie na víc jak deset let); struktury (definování problémů, SWOT analýzy); systémy řízení majetku (zcela odlišná od organizačních struktur řízení lékařské péče); styl manažerské práce (týmová práce); sdílení hodnot (interoborové, multidisciplinární řízení); schopnosti a dovednosti (odbornost,autorizace, akreditace, znalecké posudky, nikoliv intuice či manažerský “cit” pro realitu); spoluzaměstnanci (personalistika, komunikace, důvěra)
Ujasnit si základní demografická (i marketingová) východiska, technologickou úroveň, personalistiku, servis v podobě komplexních obslužných činností, financováni a ekonomiku.
Majetkový manažer musí být dobrý ”plánovač”, zbavený předsudků, který využívá všech tří základních metod přístupů ke strategickému plánování a to znalostní, vizionářský a ryze plánovací.
V závěru celé transformacece řízení majetku vytvořit virtuální model majetku (numerický, ekonomický, vizuální digitální, kriteriální, fonetický, biometrický, fyzikální eventuálně další), na kterém je jednoduché provádět modelové experimenty, provádět interpretace a rozbory.
Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 11/2004.
Literatura
Zákon č.50/1976 Sb., stavební zákon, s přihlédnutím k očekávanému znění novely stavebního zákona
Příručka člena zastupitelstva obce, VC VS ČR, o.p.s., Praha 2002
Teze střednědobé koncepce rezortní politiky Ministerstva zdravotnictví ČR v letech 2003–2006
Národní program přípravy na stárnutí na období let 2003-2007,Usnesení vlády ČR č.485/2002
ÚZIS – ústav. zdrav. inf. a statistiky ČR, Praha 2004
Lacko,B.: Předpoklady pro správné vyhodnocování projektů,e-mailové noviny, Verlag Dashofer 2004
Ludmila Hačkajlová, Stavební ekonomika, ČVUT Praha 2002