Týdeník Veřejná správa


Konzultace

Ing. Tomáš Mařík
Česká inspekce životního prostředí

Kácení stromů podél komunikací

Vyšlo v čísle 10/2007

ilustrační fotoV uplynulých měsících proběhlo denním tiskem několik stručných informací, které se týkaly problematiky kácení dřevin podél komunikací. Popularizaci tématu dodal v hlavním večerním zpravodajství i první program veřejnoprávní televize zmínkou o kácení na silnicích první třídy v okolí Havlíčkova Brodu. Vzhledem k rozsahu kácení, velikosti stromů a jejich zdravotnímu stavu obdržela Česká inspekce životního prostředí podněty občanů, kteří nesouhlasili s tak rozsáhlou likvidací silniční zeleně v kraji Vysočina. Přesto mohli mnozí čtenáři tisku a diváci televize nabýt dojmu, že rozsáhlé plošné kácení stromů podél silnic je a bude nutné, aby byly odstraněny překážky silničního provozu podle zákona. Pro informaci uvádím, že v okolí Havlíčkova Brodu bylo pokáceno a odfrézováno během posledních dnů roku 2006 okolo 135 vzrostlých stromů. Místní obyvatelé uvěřili informacím tisku o nutnosti odstranění všech překážek v rozsahu 4,5 m od krajnice vozovky a snad dokonce i tomu, že je to jakýsi reálný požadavek Evropské unie. Inspekce proto zahájila prošetřování kácení v okolí Havlíčkova Brodu a s vlastníkem a správcem dotčených komunikací se po jednáních na Ředitelství silnic a dálnic v Praze a v Havlíčkově Brodu dohodla na šetrnějším přístupu ke kácení, tj. především na důsledném posouzení nutnosti kácení jednotlivých stromů a odmítnutí kácení plošného.

Jak je to ve skutečnosti?

ilustrační fotoOprávnění ke kácení podle zvláštních předpisů (v případě kácení stromů okolo silnic podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích) má vlastník dálnice, silnice a místní komunikace na návrh nebo po projednání s příslušným orgánem Policie České republiky nebo obdobně na návrh nebo po projednání s příslušným silničním správním úřadem. Je nutné si uvědomit, že pevnou překážkou podle § 29 tohoto zákona může sice být i strom, ale platí (podle odst. 5), že tvoří-li pevnou překážku strom, postupuje se podle ustanovení § 15. Toto ustanovení řeší problematiku tzv. silniční vegetace a její možné kolize s bezpečným užíváním pozemní komunikace. V odstavci 2 je výslovně uvedeno, že je vlastník komunikace oprávněn kácet dřeviny na silničních pozemcích v souladu se zvláštními předpisy, na které je odkaz. Konkrétně se jedná o odkaz na § 8 odst. 2 a 4, § 46 a následné zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. A zde se konečně dostáváme k jádru nesrovnalostí a zavádějícím informacím, které byly v tisku zveřejněny. Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen zákon), je předpisem zvláštním ve vztahu k předpisům o lesích, vodách, územním plánování atd. a stejně tak je na něj odkázáno v § 15 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Proto vlastník komunikace při splnění stanovených podmínek sice může postupovat podle § 8 odst. 2 zákona, tj. oznámit nejméně 15 dnů předem orgánu ochrany přírody svůj záměr kácení, nicméně orgán ochrany přírody může toto kácení pozastavit, omezit nebo zakázat, pokud odporuje požadavkům na ochranu dřevin nebo rozsahu zvláštního oprávnění. Zjednodušeně řečeno: Poslední slovo o tom, zda se silniční vegetace může nebo nemůže kácet, má vždy orgán ochrany přírody, postupující podle zákona. Přitom požadavky na ochranu dřevin v sobě zahrnují celý rozsáhlý soubor prvků funkčního a estetického významu dřevin, který nelze bez náležitého vyhodnocení přejít a s kácením bez dalšího souhlasit. Příslušný orgán ochrany přírody proto musí vždy odpovědně a komplexně posoudit oprávněnost požadavku vlastníka na souhlas s kácením a zohlednit přitom nejen zdravotní stav, ale i perspektivu dřeviny vzhledem k dané lokalitě a další neodmyslitelné významy dřevin v liniích podél silnic. Často je proto nutný odborný posudek znalce v oboru dendrologie, který může objektivně vyhodnotit význam dřeviny, rostoucí podél komunikace.

Více než dělící efekt v krajině

Pokud orgán ochrany přírody nevyužije přímo služby příslušného znalce, měl by se zaměřit při posuzování na vyhodnocení funkce estetické a krajinotvorné, což v sobě obnáší především posouzení zachování zbytků mozaiky mimolesní zeleně, včetně významných památných stromořadí podél cest. Převážná část našeho území je kulturní krajinou s hustou sítí komunikací, železničních tratí a nadzemních vedení energetických soustav. Dlouhodobě pak docházelo k úbytku přirozené zeleně likvidací remízů a mezí při zcelování zemědělských pozemků, k likvidaci porostů při regulaci vodních toků, a tak pásy stromů a keřů lemující komunikace jsou z estetického hlediska často jedním z mála prvků, které vytvářejí dělící efekt v krajině. Dále je třeba věnovat pozornost dřevinám jako součásti ÚSES (Územní systém ekologické stability), kdy tyto často tvoří biokoridory a interakční prvky, popřípadě jsou přímo součástí významného krajinného prvku (ke kácení dřevin ve VKP vydává závazné stanovisko příslušný orgán OP, což je v tomto případě OÚ obce s rozšířenou působností nebo pověřený OÚ). Tyto biokoridory funkčně propojují biocentra a poskytují tak živočichům podmínky pro migraci. Odstranění takových liniových prvků může způsobit izolaci a omezení existence některých populací živočichů. Stromy mají význam i jako biotopy pro různé druhy, protože krajina ochuzená o zeleň se stává ochuzenou i z hlediska biologické rozmanitosti a dochází tak k úbytku řady rostlinných a živočišných druhů, typických pro naši středoevropskou krajinu. Druhy, které se přizpůsobily existenci v kulturně přeměněné krajině, vyhledávají doprovodnou zeleň jako útočiště a zejména staré stromy se stávají biotopem některých zvláště chráněných druhů obratlovců i bezobratlých. Liniová zeleň funguje také jako přirozené protierozní opatření zabraňující především větrné (větrolamy), ale i vodní erozi půdy v zemědělsky využívané krajině. Stromy prostřednictvím svých evapotranspiračních mechanismů ovlivňují klimatické podmínky ve svém okolí a mohou částečně zabránit nebo alespoň omezit mikroklimatické extrémy, které přímo ovlivňují řidiče na komunikaci, ať už je to oslnění nebo přehřívání vozovky. V neposlední řadě mají dřeviny význam i jako důležitý bezpečnostní prvek provozu na silnicích, a to jednak tím, že narušují monotónnost okolní krajiny a působí na řidiče jako ochrana proti únavě a za druhé slouží také jako vodící prvek, zejména naznačením pokračování vozovky za horizontem.

Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 10/2007.