Týdeník Veřejná správa


Příloha

Ing. Marek Jetmar, Ph.D.,
Katedra regionálních studií, Vysoká škola ekonomická v Praze

Postavení orgánů zodpovědných za řízení Regionálních operačních programů, dopady změn na činnost regionů soudržnosti

Vyšlo v čísle 10/2007

Česká republika se intenzivně připravuje na čerpání prostředků strukturálních fondů a Fondu soudržnosti v programovacím období 2007-2013. Vedle národní strategie – Národního strategického referenčního rámce, případně Národního rozvojového plánu, je připravován systém operačních programů tematického (sektorového), nově i regionálního typu. Součástí tohoto procesu byla i poměrně hluboká diskuze o zaměření a počtu operačních programů, o existenci regionálních operačních programů a jejich vazbách na tematické (sektorové) operační programy. Nakonec byl v České republice navržen systém poměrně velkého množství operačních programů - více než dvaceti pro všechny tři nové cíle politiky soudržnosti. Přestože celá oblast politiky hospodářské a sociální soudržnosti je plně upravena evropským právem, přistoupily již v minulosti některé členské státy k vydání zákonů či jiných předpisů upravujících postavení orgánů zodpovědných za řízení (koordinaci) realizace politiky a administraci operačních programů, a to v kontextu národních právních a správních tradic. Jedná se především o funkční a organizační zajištění implementace politiky, a to zvláště na regionální úrovni.

Rozbor

V České republice byl již před vstupem do Evropské unie přijat zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, který ve své IV. části – Koordinace hospodářské a sociální soudržnosti, upravoval vznik orgánů zodpovědných za administraci plánovaných regionálních operačních programů, tj. konstituoval instituce na úrovni NUTS II, tzv. regionů soudržnosti.

Právní úprava, platná do 1. července 2006, nebyla ve svém původním pojetí ve zkráceném programovacím období 2004-2006 využita, a to z důvodu neexistence regionálních operačních programů (ROPů), respektive jejich nahrazení tzv. Společným regionálním operačním programem (SROP) (1). Přestože existence SROP neumožnila naplnit ducha zákona, nebylo zároveň možné ignorovat instituce vytvořené na základě výše zmíněného zákona.

Řada ustanovení zákona popisujících činnost orgánů ROPů by fakticky ztratila své opodstatnění po vstupu České republiky do Evropské unie (primární působení evropské legislativy) – s výjimkou ustanovení organizačního typu. Avšak vývoj, který následoval po vzniku SROP, znamenal prodloužení formální účinnosti příslušných ustanovení, přestože v praxi nemohly být naplněny. Výklad zákona nemohl být tedy bezprostředně dáván do souvislosti s příslušnými ustaveními nařízení Rady (ES) č. 1260/1999, o obecných ustanoveních o strukturálních fondech, tak jak jeho tvůrci původně předpokládali. Proces byl bezmála opačný. Došlo k rozostření interpretace zákona, která pramenila především z odlišného chápání role jednotlivých orgánů regionů soudržnosti. Dokument SROP, respektive jeho dodatek, nově upravil pravomoci orgánů vytvořených na úrovni regionů soudržnosti, a to coby důsledek zániku ROPů, respektive vzniku SROP.

Do určité míry je tedy možné hovořit o vzniku dichotomie obsahu činností uvedených orgánů. Na jedné straně existovala úprava působnosti orgánů regionů soudržnosti prostřednictvím zákona č. 248/2000 Sb. předpokládající existenci ROPů, na druhé pak poměrně odlišné pojetí formulované prostřednictvím programového dokumentu SROP, případně jeho dodatku.

Přestože je zřejmé, že tato situace nebyla dlouhodobě udržitelná, nepodařilo se prosadit novou právní úpravu, která by odrážela existenci SROP. Důvodem byly nejednotné názory na existenci tohoto typu dokumentu. Samo pojetí dokumentu SROP je svým způsobem kontroverzní. Představuje kompromis mezi snahou o prosazení komplexního regionálního pohledu na jedné straně a malou schopností dostát všem závazkům vyplývajících z účasti na této politice při důsledné decentralizaci na straně druhé. SROP tak agregoval veškeré připravované regionální operační programy, dále však i některé sektorové operační programy – například pohltil operační program Cestovní ruch a lázeňství. Ve svém důsledku to znamenalo znejasnění postavení dokumentu (regionální vs. sektorový) a rozšíření spektra subjektů, podílejících se na administraci. Dalším faktorem byla dlouhodobě držená pozice zástupců krajů, kteří chápali existenci SROP jako přechodné opatření pro zkrácenou programovací periodu.

Snahy o novelizaci zákona, která by řešila alespoň největší problémy, jež se objevily při administraci (např. problematika právní subjektivity regionů soudržnosti), se prosadily až ve druhé polovině roku 2005. Hlavním impulsem pro změnu zákona se však stala příprava legislativního rámce Evropské unie pro programovací období 2007-2013 a následná potřeba úpravy národní legislativy. Příslušná ustanovení zákona by totiž při zvažované přípravě ROPů neumožňovala vytvořit pevný institucionální rámec pro jejich implementaci (řízení a administraci).

Zákon č. 138/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o veřejných zakázkách, v části desáté novelizuje IV. část zákona č. 248/2000 Sb. Novela představuje zcela odlišnou koncepci úpravy institucí na úrovni NUTS II. S původním pojetím je spojena pouze nominálně – prostřednictvím Regionální rady.

Srovnání východisek stavu před novelizací a po novelizaci zákona č. 248/2000 Sb.

§ 15

zřizuje pro účely koordinace a realizace politiky soudržnosti regiony, které jsou svým územním rozsahem totožné se statistickými jednotkami NUTS II. Jedná se o tzv. regiony soudržnosti.

Situace do účinnosti novely:

§ 15 používal označení krajů sdružených v regionech soudržnosti platné v době vydání zákona (např. označení kraj Brněnský, Českobudějovický, Jihlavský, Ostravský, apod.), zároveň nepřímo odkazoval na tehdejší národní a evropské normy, vymezující statistické jednotky NUTS.

Situace po účinnosti novely:

Došlo k úpravě názvu krajů dle platného stavu.

§ 16

upravuje postavení a pravomoci regionální rady.

Situace do účinnosti novely:

Na základě § 16 se vytvářela v regionech soudržnosti Regionální rada, která měla za úkol zabezpečit vypracování a realizaci programů spolufinancovaných z fondů a plnit úkoly spojené s využíváním finančních prostředků z fondů, zejména rozhodovat o jejich využití na jednotlivá opatření a aktivity, a odpovídat za efektivní využívání těchto prostředků, za kontrolu hospodaření s těmito prostředky a za realizaci přijatých kontrolních opatření.

Z výše uvedeného vyplývá, že Regionální rada měla plnit role tzv. řídicího orgánu (viz nařízení Rady (ES) č. 1260/1999) (operačních) programů. V této souvislosti je poměrně zajímavé užívání plurálu programů, což patrně znamenalo, že autoři úpravy připouštějí existenci několika operačních programů na území regionů soudržnosti (v období 2004-2006 pro Cíl 1), respektive reagují na odlišné postavení hl. města Prahy, které spadalo ve sledovaném období pod Cíl 2 a Cíl 3 (jednotný programový dokument pro Cíl 2 a jednotný programový dokument pro Cíl 3).

Zajímavá, spíše teoretická existence tematických programů na úrovni NUTS II byla tedy možná. Mohlo tedy například dojít k oddělení intervencí Evropského fondu regionálního rozvoje (ERDF) a Evropského sociálního fondu (ESF) - ve sledovaném období však nebylo aplikováno pravidlo monofondovosti. Ve skutečnosti ale nedošlo k vytvoření žádného operačního programu regionálního typu, rovněž jednotné programové dokumenty pro hl. m. Prahu jsou řízeny ústředními správními orgány.

Zastupitelstva krajů tvořících region soudržnosti mohla Regionální radě svěřit projednávání a rozhodování dalších úkolů, na kterých se dohodnou v rámci spolupráce krajů podle zákona o krajích. Toto zvláštní ustanovení umožňovalo delegovat na Regionální radu plnění případných dalších úkolů, nevyplývajících z implementace politiky soudržnosti v regionu soudržnosti; zákon nespecifikoval, zda se jedná o úkoly realizované kraji v samostatné či přenesené působnosti. Sekundární využití instituce Regionální rady mohlo tedy vést, v souladu s principem subsidiarity, k přenosu řady důležitých aktivit, dotýkajících se i primárních práv a povinností krajů (např. koordinaci realizace regionální politiky realizovanou kraji).

Odstavec 2 pak podrobněji vymezoval základní úkoly Regionální rady, spojené s přípravou programů, jejich změnami, finančním

řízením, sběrem dat a jejich hodnocením (monitoring a evaluace), se zajištěním informovanosti a propagace apod. Jedná se o úkoly, náležející řídicímu orgánu. V této souvislosti tedy tento odstavec odkazoval, respektive dočasně nahrazoval, ustanovení nařízení Rady (ES) č. 1260/1999 (čl. 9, 34, tvorba programů pak čl. 18 a 19), které před květnem 2005 nebylo na území ČR platné a účinné.

Vzhledem k existenci SROP však Regionální rady a jimi zřízené podpůrné aparáty - Sekretariáty Regionálních rad, zajišťují pouze úkoly spojené s výběrem projektů až po návrh smluv (2) . Regionální rady plní úlohu tzv. zprostředkujícího subjektu (subjektu pověřeného výkonem některých funkcí řídicího orgánu, v nařízení Rady (ES) č. 1260/1999 je uveden v článku 9 písm. i) respektive v čl. 27 avšak úžeji při využívání tzv. grantového schématu).

Instituce Sekretariátu Regionální rady je vytvořena pouze prostřednictvím programu SROP, vytváří materiálně technickou podporu činnosti Regionálních rad, výběrových komisí a Výborů regionálního rozvoje. Funkčně je tato instituce rozdělena, v případě složených regionů soudržnosti, do dvou či tří jednotek, přímo nebo volněji začleněných do struktury krajských orgánů.

Zákon odlišným způsobem upravoval vytvoření Regionální rady v případě jednotných a složených regionů soudržnosti. V případě regionu soudržnosti tvořeného pouze jedním krajem plnilo roli Regionální rady zastupitelstvo kraje. V případě složených regionů soudržnosti docházelo k nepřímé volbě deseti zástupců za každý ze zúčastněných krajů, a to ze členů zastupitelstva kraje. Zároveň zákon zaváděl “kamerální” způsob jednání Regionální rady, kdy navržené usnesení musí být schváleno většinou zástupců nominovaných za příslušný kraj zvlášť (v reálu tak vznikaly dvě, v případě regionu soudržnosti Severovýchod dokonce tři, “komory” Regionální rady). Sporné otázky byly řešeny prostřednictvím dohadovací komise. V čele Regionální rady stál předseda, který organizoval a vedl jednání Regionální rady. Regionální rada zpravidla vytvořila i funkci místopředsedy respektive místopředsedů.

Situace po účinnosti novely:

Nové znění § 16 přímo specifikuje místo sídla Regionálních rad. Reaguje tak na ustálení místa jednání Regionálních rad a předjímá potřebu jasného určení sídla Úřadu Regionální rady.

Pravomoci Regionálních rad jsou upraveny zcela odlišně. V prvé řadě je jasně deklarováno, že Regionální rady jsou právním subjektem. Jedná se o odstranění dlouhodobého slabého místa, které znemožňovalo svěřit Regionálním radám širší okruh úkolů, respektive naplnit roli řídicího orgánu operačního programu. Zákon nově explicitně uvádí, že Regionální rady jsou řídicím orgánem regionálního operačního programu. Oproti předešlé úpravě je užito pro program singuláru, přestože by bylo nutné (při plném respektování principu monofondovosti a prosazení decentralizace) vytvořit v každém regionu soudržnosti přinejmenším jeden operační program pro čerpání prostředků z ERDF a jeden operační program pro čerpání prostředků z ESF. Zaostření terminologie – zúžení na (regionální) operační program, souvisí se změnou evropské legislativy v období 2007-2013 – nahrazení systému jednotných programových dokumentů, doposud uplatňovaných pro vedlejší cíle politiky soudržnosti, operačními programy.

Nově jsou vymezeny orgány Regionální rady. Jedná se především o Výbor Regionální rady, tvořený zástupci krajů, Předsedu a Úřad Regionální rady.

Následující nově vložené §§ 16a až 16c upravují hospodaření Regionální rady, dále okruh příjmů a výdajů. Provedená změna souvisí s reálnou potřebou vybavit Regionální rady potřebnými zdroji pro vlastní chod, zabezpečit vazbu na systém veřejných rozpočtů, která umožní převádět a rozdělovat prostředky strukturálních fondů a vstupovat do finančních vztahů s vlastními kraji, řešit další majetkové a finanční závazky Regionálních rad.

§ 16d upravuje pravomoci Výboru regionální rady.

Jedná se o transformaci původního § 16, který popisoval složení Regionální rady. Oproti situaci před novelizací, je Výbor Regionální rady ve všech regionech soudržnosti volen nepřímo z členů zastupitelstev krajů. V případě jednotného regionu soudržnosti je tvořen 15 vybranými zastupiteli, při složených regionech je každý z krajů zastupován 8 členy. Došlo tedy k poklesu počtu členů ve všech regionech soudržnosti. “Kamerální” systém jednání Výborů Regionální rady složených regionů soudržnosti je zachován.

Zákon odstranil některé nejasnosti spojené s činností tohoto kolektivního orgánu. Je jasně deklarována funkce člena Výboru Regionální rady jako funkce veřejná. Dále byly odstraněny pochybnosti o platnosti členství po vypršení volebního období zastupitelstev krajů (do zvolení nového Výboru Regionální rady), formy výstupu Výboru Regionální rady, kterým je jednoznačně určeno usnesení a četnosti jeho jednání. Výbor Regionální rady vytváří a schvaluje svůj jednací řad.

§ 16e specifikuje okruh úkolů vyhrazených Výboru Regionální rady.

Výbor Regionální rady coby hlavní orgán Regionální rady rozhoduje o všech věcech spojených s realizací ROPu. Schvaluje základní a prováděcí dokumenty (vlastní dokument ROP, dodatek případně implementační dokument), zprávy (výroční závěrečnou), provádí výběr projektů, schvaluje opatření týkající se propagace a informovanosti. Výbor dále rozhoduje o rozpočtu Regionální rady a závěrečném účtu.

Vymezení úkolů odpovídá hlavním povinnostem řídicího orgánu, které jsou stanoveny prostřednictvím evropské legislativy. V programovacím období 2000-2006 se jedná především o nařízení Rady (ES) č. 1260/1999, respektive pro léta 2007-2013 nařízení Rady (ES) č.1083/2006, o obecných ustanoveních týkajících se Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu a Fondu soudržnosti a zrušení nařízení Rady (ES) č. 1260/1999 (např. článek 60 – upravující postavení řídicího orgánu, čl. 69 upravující oblast informovanosti a propagace) a dalších prováděcích nařízení.

Okruh úkolů, kterými jsou Výbor, respektive Regionální rada, pověřeny, odpovídá svým obsahem úpravě před novelizací, přestože je zcela nově definován. Oproti stávající praxi, kterou Regionální rady vykonávají při administraci SROP – jedná se o výběr projektů, se výrazně rozšiřuje okruh úkolů, za které bude Regionální rada odpovědná.

§ 16f upravuje postavení předsedy Regionální rady.

Oproti znění platnému před novelizací je postavení předsedy upraveno podrobněji. Je jasně deklarováno, že předseda Regionální rady je statutárním orgánem Regionální rady a zastupuje ji navenek. Zároveň je reflektována dosavadní praxe existence místopředsedů (před novelizací neupraveno), kteří zastupují předsedu v jeho nepřítomnosti. Zákon deklaruje, že každý z krajů zastoupených ve Výboru Regionální rady je buď reprezentován předsedou či místopředsedou. Z výše uvedeného vyplývá, že Regionální rada má přinejmenším jednoho (v případě regionu soudržnosti Severovýchod dva) místopředsedy. Možnost většího počtu místopředsedů připouští rovněž odst. 4.

§ 16g zavádí pojem střet zájmů.

Nově vložený paragraf reaguje na existenci nového orgánu Regionální rady - Úřadu Regionální rady (viz dále), v jehož čele bude stát ředitel. Cílem je nastavit jasné vztahy mezi volenými orgány Regionální rady a podpůrným aparátem tvořeným profesionálními úředníky. Výkon funkce člena Výboru Regionální rady je tedy neslučitelný s funkcí ředitele Úřadu Regionální rady a s pracovním poměrem vůči Regionální radě.

§ 17

Situace do účinnosti novely:

Paragraf upravoval postavení Výboru regionálního rozvoje a definoval jeho působnost. Výbor regionálního rozvoje byl orgánem vytvořeným Regionální radou, který měl sledovat a vyhodnocovat realizaci pomoci poskytovanou ze strukturálních fondů a předkládat Radě návrhy řešení a dalšího postupu. Výbor regionálního rozvoje byl složen ze zástupců krajů, obcí, správních úřadů, podnikatelů, odborů a nestátních neziskových organizací, případně dalších osob, které byly zvoleny Regionální radou. Byl tedy vytvořen na základě široce uplatněného partnerského principu. Z výše uvedeného vyplývá, že Výbor regionálního rozvoje měl plnit úlohu monitorovacího výboru programu (viz ustanovení nařízení Rady (ES) č. 1260/1999 – především články 34 až 36).

Avšak vzhledem k existenci SROP byla úloha Výboru regionálního rozvoje pozměněna. Celkovou odpovědnost za monitorování SROP má řídicí orgán programu, který je zodpovědný za správný, efektivní, systematický a včasný monitoring v průběhu implementace programu, za data zadaná do monitorovacího systému a za informování Evropské komise o průběhu a celkových výsledcích programu a jím vytvořený monitorovací výbor. Monitorovací výbor byl formálně zřízen rozhodnutím ministra pro místní rozvoj. Řídicí orgán SROP plní funkci sekretariátu monitorovacího výboru SROP.

Vzhledem k výše uvedenému byly Výbory regionálního rozvoje v regionech soudržnosti transformovány do podoby monitorovacích podvýborů Monitorovacího výboru SROP. Role Výborů regionálního rozvoje je tedy následující: sledování přípravy, realizace a vyhodnocování SROP, sledování jeho efektivnosti a úspěšnost v rámci příslušného regionu soudržnosti (3). Závěry přijaté jednotlivými výbory regionálního rozvoje mají ve vztahu k monitorovacímu výboru doporučující roli.

Statut Výborů regionálního rozvoje je schvalován ministrem pro místní rozvoj na základě návrhu příslušné Regionální rady, přičemž je zachován jednotný postup ve všech regionech soudržnosti.

Sekretariáty Regionálních rad zajišťují Výborům regionálního rozvoje nezbytnou technickou podporu.

Situace po účinnosti novely:

Nové znění § 17 upravuje zcela odlišný orgán Regionální rady – Úřad Regionální rady. Postavení Výboru regionálního rozvoje ať již plnícího roli monitorovacího výboru či podvýboru není upraveno. Vzhledem k tomu, že úkoly zajišťované Výborem regionálního rozvoje musí být prováděny do konce roku 2006, respektive 2008, bude nadále možné pro legitimizaci jeho činnosti použít pouze legislativu evropskou, upravující postavení monitorovacích výborů (viz výše uvedená nařízení (4)), respektive postupovat dle vládou a Evropskou komisí schváleného programového dokumentu SROP, upravujícího vazby mezi Monitorovacím výborem SROP a Výbory regionálního rozvoje.

Úřad Regionální rady je chápán jako orgán Regionální rady, který zajišťuje plnění úkolů vyplývající z funkce řídicího orgánu operačního programu (aniž by však bylo dotčeno postavení Výboru Regionální rady). Úřad dále zajišťuje materiálně technickou a personální podporu činnosti Regionální rady (zde se má na mysli patrně ostatních orgánů Regionální rady).

V čele Úřadu Regionální rady stojí ředitel, který jmenuje a odvolává Výbor regionální rady na návrh předsedy. Ředitel je podřízen předsedovi. Ředitel plní úlohu statutárního orgánu zaměstnavatele vůči zaměstnancům Regionální rady, kontroluje jejich činnost a rozhoduje o výši platu. Stanovení organizační struktury, počtu zaměstnanců a rozpočtu je vyhrazeno Výboru regionální rady.

Při koncipování této úpravy se zvažovaly i varianty jmenování ředitele Úřadu Regionální rady ministrem pro místní rozvoj na návrh Výboru regionální rady. Tato role ministra by byla legitimizována jeho zodpovědností za realizaci regionální politiky ČR (která je prováděna i kraji) dále pak i zodpovědností za koordinaci politiky soudržnosti v ČR. Zde je nutné připomenout, že na aktivity Regionální rady při řízení ROPu se dle dřívější i platné právní úpravy obdobně vztahují ustanovení o přenesené působnosti zákona o krajích.

Úprava postavení Úřadu Regionální rady je novinkou, která reaguje na potřebu právního zakotvení výkonného a administrativního orgánu, který by byl schopen plnit úlohu řídicího orgánu. Stávající sekretariáty Regionální rady, které některé úkoly plnily, neměly oporu v české legislativě.

Závěr

Přestože dle znění přechodného ustanovení přebírají nově vytvářené Regionální rady závazky Regionálních rad vyplývající z předcházející právní úpravy, panuje řada nejasností o vazbách mezi institucemi podílejícími se na administraci SROP v regionech soudržnosti a institucemi pověřenými přípravou a řízením ROPů.

Po konstituování nových orgánů Regionální rady a zahájení jejich reálné činnosti pravděpodobně dojde k dohodě mezi kraji sdruženými v regionu soudržnosti o pověření těchto orgánů činnostmi, které vykonávaly stávající orgány regionů
soudržnosti.

Z hlediska funkčního a organizačního jsou stávající pracovníci Sekretariátu Regionální rady (administrující SROP) v převážné míře převáděni do Úřadu Regionální rady, aniž by byli stávajících úkolů zproštěni. Tudíž výkon stávající agendy Sekretariátu Regionální rady bude fakticky plnit Úřad Regionální rady, pravděpodobně včetně materiální a
technické podpory činnosti Výboru regionálního rozvoje, hodnotících (výběrových) komisí apod.

V této souvislosti bylo zvažováno vydání převodové tabulky - bývá někdy využívána v nařízeních EU, prodlužuje fungování orgánů vytvořených pro administraci programů v běžném období o 2 roky (reakce na princip N+2), přestože vlastní nařízení již není platné, a harmonizuje jejich činnost s nově vytvořenými institucemi.

V současné době dochází ke konstituování Regionálních rad a jejích orgánů v regionech soudržnosti. Přes dosažený pokrok pro reálné a efektivní fungování Regionálních rad respektive regionů soudržnosti, který novela přinesla, však nadále existuje řada nejasností o činnosti jejích orgánů, především Úřadu Regionální rady. Znovu se projevují rozpory vyplývající ze zvoleného správního členění ČR a tedy absence funkčního středního článku správy na úrovni NUTS II. Snaha vytvořit silný Úřad Regionální rady je konfrontována s gravitační silou krajů, což ústí ve vytváření poboček Úřadu Regionální rady v jednotlivých krajích.

Činnost monitorovacího výboru pro příští období bude primárně upravena evropskou legislativou. Nepředpokládá se úprava jeho činnosti legislativou českou (například z hlediska potřeby zakomponování této instituce do českého institucionálního rámce, reflexe institutů českého práva apod.), přestože to teoreticky možné je, a ve speciálním případě ROPů již před svou novelizací zákon č. 248/2000 Sb. tuto instituci znal.

Pravděpodobnější je však pouhé vydání pokynu ke zřízení monitorovacího výboru v souladu s obecným nařízením ze strany národního koordinátora - tj. Ministerstva pro místní rozvoj.

Poznámky:

  1. Dne 23. 1. 2002 přijala vláda České republiky usnesení č. 102 “k dokončení přípravy programových dokumentů a určení řídicích a platebních orgánů pro využívání strukturálních fondů a Fondu soudržnosti Evropské unie”. Tímto usnesením vlády bylo jako řídicí orgán SROP jmenováno Ministerstvo pro místní rozvoj; funkcí platebního orgánu SROP bylo pověřeno Ministerstvo financí. SROP byl chválen Evropskou komisí 19. prosince 2004 a je platný pro celé období 2004-2006, vzhledem k platnosti pravidla N+2 bude využíván až do 31.12. 2008.

  2. Regionální rady, ať již přímo nebo prostřednictvím svých sekretariátů, při výběru projektů zajišťují následující úkoly: vyhlašování výzvy k předložení žádostí o podporu v rámci svého regionu soudržnosti, příjem projektů, formální kontrolu předložené žádosti, kontrolu přijatelnosti, hodnocení projektů (které prošly formální kontrolou a kontrolou přijatelnosti), vypracování hodnotící zprávy, rozhodnutí o výběru projektů včetně zaslání seznamu doporučených projektů k uzavření smlouvy a příprava návrhu smluv.

  3. Tyto úkoly však nevykonává jednotně pro všechna opatření operačního programu, roli zprostředkujících subjektů plní i další instituce (např. v Opatření 1.1: Podpora podnikání ve vybraných regionech se jedná o agenturu CzechInvest, v Opatření 2.3: Regenerace a revitalizace vybraných měst – kraje a národní výběrová komise, Opatření 3.3: Posílení kapacity místních a regionálních orgánů při plánování a realizaci programů – kraje, ústřední správní orgány, Opatření 4.1: Rozvoj služeb pro cestovní ruch – podopatření 4.1.1. Ministerstvo pro místní rozvoj, útvar zodpovědný za oblast cestovního ruchu, Opatření 5.1: Technická pomoc pro SROP – řídící orgán SROP, tj. Ministerstvo pro místní rozvoj, Opatření 5.2: Technická pomoc pro RPS - řídicí orgán Rámce podpory Společenství, tj. Ministerstvo pro místní rozvoj.

  4. Výbory regionálního rozvoje:

    1. předkládají monitorovacímu výboru návrhy týkající se posouzení či úprav programového dodatku, včetně materiálních a finančních ukazatelů, jež se používají k monitorování pomoci, posuzují kritéria pro výběr projektů v rámci každého opatření, včetně návrhů na úpravy systému kritérií (nebudou se však podílet na výběru projektů v rámci příslušného regionu),

    2. předkládají návrhy monitorovacímu výboru na rozdělení finančních prostředků SROP podle priorit, opatření a indikativní rozdělení prostředků podle jednotlivých regionů soudržnosti (podklad připraví řídicí orgán po projednání s Regionálními radami),

    3. sledují přípravu, realizaci a vyhodnocování SROP a pravidelně hodnotí pokrok dosažený při plnění specifických cílů SROP v rámci příslušného regionu soudržnosti; zvláštní pozornost bude věnována úkolům zajišťovaným v gesci Regionální rady (problematika spojená s výběrem projektů),

    4. posuzují podklady Regionální rady pro sestavení roční a závěrečné zprávy o realizaci SROP a analyzují případné nedostatky v realizaci SROP,

    5. předkládají monitorovacímu výboru doporučení k úpravám nebo přezkoumání pomoci za účelem dosažení cílů podpory.

Pro období 2007-2013 v nařízení Rady (ES) č.1083/2006, o obecných ustanoveních týkajících se Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu a Fondu soudržnosti a zrušení nařízení Rady (ES) č. 1260/1999, monitoring, články 63-67.

Literatura: