Přírodní památky
Český Krumlov je skvost, který bychom si měli mimořádně hýčkat. Snad nikde jinde u nás (s výjimkou Prahy) nenajdeme na tak malém prostoru soustředěno takové množství ojedinělých historických památek, navíc rozmístěných v tak malebném místě při obou březích velkého vltavského meandru. Po zásluze bylo jeho historické jádro, městská památková rezervace, zapsáno na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Od samého počátku se Český Krumlov vyvíjel jako dva relativně samostatné celky – na levém břehu, na skalnaté výšině, hrad a pod ním podhradní městečko zvané Latrán, na pravém břehu, na ostrohu ze tří stran obtékaném řekou, pak vlastní poddanské město. Zakladatelem hradu byla před rokem 1250 jedna z větví mocného rodu Vítkovců – paní z Krumlova. Po jejich vymření v roce 1302 přešlo panství na jejich příbuzné Rožmberky, kteří je učinili centrem svého rozsáhlého jihočeského dominia. Český Krumlov pak drželi po celá tři století. Až teprve poslední Rožmberk Petr Vok jej byl 1602 nucen pro dluhy prodat císaři Rudolfovi II. Od roku 1622 tady vládli Eggenbergové, po nichž statky v roce 1719 zdědili Schwarzenberkové. Areál hradu a zámku je po Pražském hradě největší u nás a jedním z největších ve střední Evropě. Konečnou podobu získával postupně během šesti století. Tvoří jej na čtyřicet paláců a dalších budov, obklopujících pět nádvoří, se třemi sty sály a komnatami, a přilehlá zámecká zahrada. Původní raně gotické sídlo, jehož pozůstatkem je dnešní Dolní hrad, rozšířili Rožmberkové ve vrcholné a pozdní gotice a v šestnáctém století pak dali hradu vzhled honosné renesační rezidence, důstojné nejmocnějšího šlechtického rodu v Čechách. Eggenbergové a Schwarzenberkové objekty v sedmnáctém a osmnáctém století upravili a rozšířili barokně – z té doby pochází například zimní jízdárna, letohrádek Bellarie v zahradě a především unikátní zámecké divadlo, se zámkem propojené mimořádně vysokým zděným mostem zvaným Na Plášti. Patří mezi nejstarší v původním stavu zachované v Evropě. Hospodářské zázemí hradu a zámku tvořilo rozsáhlé předhradí, z Latránu přístupné Červenou branou, s objekty solnice, koníren, staré a nové lékárny, starým purkrabstvím, kovárnou, pivovarem aj. Z mnoha krásně vyzdobených sálů patří k nejhezčím Eggenberský, Schwarzenberský, Rožmberské pokoje, Runkův salon, zámecká obrazárna Maškarní sál s iluzivní malbou J. Lederera z roku 1748. V podhradí leží Latrán, původně samostatné městečko s vlastním opevněním, které až v roce 1555 splynulo s městem do jednoho celku. Ze dvou bran se dochovala jediná – Budějovická, v renesanční podobě z let 1598-1602, z opevnění pak pozdně gotická válcová bašta z roku 1506. Kromě mnoha pozoruhodných měšťanských domů, převážně pozdně gotických a renesančních, s krakorci, arkýři a bohatě zdobenými fasádami, tu najdeme i komplex klášterů klarisek a minoritů se společným kostelem Božího těla a Zvěstování P. Marie z doby po polovině čtrnáctého století, později vícekrát přestavovaný. Na bohoslužby do klášterního kostela chodívalo i krumlovské panstvo, proto byl zámek s kostelem spojen krytou chodbou, po zděném oblouku překračující i hlavní ulici Latránu. S městem na pravém břehu Vltavy spojuje Latrán dřevěný Lazebnický most, z něhož je krásný pohled na zámek. Dominantou vlastního města a optickou protiváhou hradu je kostel sv. Víta, v dnešní podobě z doby po roce 1402, který představuje vrchol vývoje rožmberské gotiky doby lucemburské. Je to trojlodní halová stavba s nádhernou síťovou klenbou, jednou z nejstarších v Evropě. Poblíž stojí bývalá jezuitská kolej s dvoupatrovou kaplí, renesanční z let 1586-88, po zrušení řádu v roce 1773 přestavěná na kasárna a roku 1889 na hotel Růže. Na kolej navazuje barokní objekt bývalého jezuitského semináře, později gymnázia, dnes sídlo vlastivědného muzea. Centrem města je náměstí Svornosti s renesanční radnicí z roku 1580, zakončená atikou. Původně však sloužil jako radnice dům čp. 3, jehož fasádu zdobí psaníčkové sgrafito. V přilehlých ulicích stojí desítky starobylých gotických, renesančních i barokních domů. V bývalém renesančním městském pivovaru čp. 71 v Široké ulici sídlí mezinárodní kulturní centrum Egona Schieleho.
Rozsáhlá rekonstrukce městského jádra, započatá v sedmdesátých letech minulého století, stále pokračuje. Připomeňme ještě, že město těžce zasáhla tragická povodeň v roce 2002, která tu napáchala velké škody.