Rozhovor
s MUDr. Přemyslem Sobotkou,
předsedou Senátu Parlamentu ČR Desetiletí budování prestižeVyšlo v čísle 1-2/2007 |
![]() |
V roce 2006 oslavil Senát deset svého působení v polistopadovém politickém systému. Jaké legislativní iniciativy Senátu považujete v tomto období za nejdůležitější?
Deset let obnovy českého Senátu, bikamerálního parlamentního systému, je desetiletím budování prestiže a vlivu, usazování Senátu v našem ústavním prostředí. Připomínkovali jsme množství zákonů, patříme k nejúspěšnějším evropským senátům co se týče akceptace pozměňovacích návrhů dolní komorou. To, že jsme si jako horní komora parlamentu vybudovali respekt, vnímám jako nejdůležitější. Jednotlivé legislativní iniciativy k růstu našeho vlivu jistě pomáhají, pokud jsou politicky a právně precizní, o což se vždy snažíme.
Pokud mám ale jmenovat konkrétní záležitost, chtěl bych připomenout naše návrhy na změnu ústavy směřující k rozšíření možností jak rozpustit poslaneckou sněmovnu a dojít snáze k předčasným volbám. Situace po červnových volbách v loňském roce jasně ukázala, že náš návrh byl prozíravý.
Rád bych také připomenul námi podanou ústavní stížnost k výkladu volebního zákona. Ústavní soud nám ve sporu se sněmovnou dal zapravdu a potvrdil nutnost souhlasu Senátu se změnami jakýchkoliv volebních zákonů.
Jak se během tohoto období vyvinula komunikace Senátu s veřejností, obcemi a kraji?
Komunikaci s občany, obcemi a kraji považuji za další základní kámen naší práce. Řekl bych, že náš vztah k veřejnosti a samosprávným celkům se vyvíjí správným směrem. Nezapomeňte, že mnoho senátorek a senátorů vzešlo před vstupem do vrcholné politiky právě z místních samospráv. Je mezi námi mnoho starostů, primátorů, členů zastupitelstev. K lidem máme tedy blíž. Já osobně se snažím komunikovat s lidmi co nejvíce. Během svého prvního předsednictví Senátu jsem navštívil jednotlivé kraje a regiony republiky s cílem poznat místní problémy a mít možnost mluvit s místními politiky.
Pravidelně se také setkávám se zástupci oborových komor, profesních svazů a sdružení. Oni mě informují o tom, jak jsou aplikované námi generované zákony a já si ověřuji, kterým směrem a jak napřít naší legislativní činnost
Z konkrétních projektů, které jsme v loňském roce nastartovali, chci připomenout zřízení Informačního centra Senátu, ve kterém se občané mohou seznámit s naší prací, s historií českého Senátu a mohou také přinášet podněty a připomínky k naší práci.
Téměř pověstnými se staly spory mezi senátory a poslanci, mnohdy i napříč politickým spektrem. Považujete to za standardní znak demokracie, nebo spíše za projev nevyzrálosti naší politické kultury?
Spory, odlišné názory tříbené v diskusi a různorodé postoje patří k demokracii a jsou vlastně její podstatou. Nejde tedy o spor jako takový, ale o jeho projevy, o jeho kultivovanost, o schopnost naslouchat protivníkovi a také o schopnost argumentace. Právě v tom, myslím, se máme ještě hodně co učit. Nenazval bych to snad nevyzrálostí, je to prostě proces, který nikdy není završen. Pokud je demokratický systém rozvinutý, oživuje sám sebe probíhajícími spory, vyvíjí se vlastně tím, že je uplatňován. Jsem přesvědčen, že naše demokracie je standardní, nikoliv nevyzrálá. Jiná věc je, že do politiky se občas proderou lidé, kteří nerespektují třeba i nepsaná pravidla, kteří používají metody, které nemusí být vždy etické a jejichž morálka není vždy na výši. Jsem ale přesvědčen, že úspěšný demokratický systém takové rádoby politiky nakonec vyvrhne. Koneckonců se tak již u nás několikrát v minulosti stalo.
Jaké zkušenosti, použitelné pro naši českou realitu, jste nabyl při setkáních se svými zahraničními kolegy z druhých parlamentních komor?
Zkušenosti s kolegy senátory ze zahraničí si skutečně pravidelně vyměňujeme. Jednak při mých oficiálních cestách do zahraničí, jednak máme Asociaci evropských Senátů, kdy se jednou ročně v jedné členské zemi scházíme a řešíme aktuální problémy a také samozřejmě vyměňujeme zkušenosti. Chci říci, že zkušenosti pochopitelně sbíráme, ale je to téměř vždy obousměrná záležitost.
Od francouzského Senátu jsme se poučili jak Senát otevírat veřejnosti a přiblížit ho více lidem, ostatní se od nás zase učí, jak prosadit vysoké procento změn v zákonech.
Jaká by měla být pozice Senátu v nynější přechodné době, kdy stále nemáme stabilní vládu a nejasné je i rozložení hlasů v Poslanecké sněmovně?
Senát je nerozpustitelnou komorou parlamentu. Z toho vyplývá, že ať se děje co se děje, minimálně jedna jeho komora parlamentu je schopna učinit kvalifikované rozhodnutí. Ať už jde například o hrozbu válečného konfliktu, přírodní katastrofy a podobně. Ale i bez těchto extrémních rolí, vědomí, že Senát funguje, že pracuje, že tato druhá nejvyšší ústavní instituce v zemi je stabilní, omezuje možnosti politické nestability a různých ústavních turbulencí. Právě situace po červnových volbách jasně ukázala, že Senát skutečně funguje jako významná ústavní pojistka, jako pojistka demokracie.
Otázky připravil Vladimír Heger