Týdeník Veřejná správaTýdeník Veřejná správa


Evropská unie

Doc. RNDr. Jan Vítek

Vápencový “ostrov” Pálava

Vyšlo v čísle 1-2/2007

Svéráznou a vpravdě jedinečnou součástí jihomoravské krajiny jsou Pavlovské vrchy, běžně nazývané též Pálava. Stejné pojmenování nese i zdejší chráněná krajinná oblast, vyhlášená před třiceti lety (na ploše 83 km²), a také biosférická rezervace UNESCO. Úzké, asi deset kilometrů dlouhé pásmo Pavlovských vrchů vyrůstá z rovin Dyjsko-svrateckého a Dolnomoravského úvalu jako bělostný ostrov skalnatých návrší – bradel z vápenců druhohorního (jurského) stáří.

Pavlovské vrchy se na severní straně u Dolních Věstonic a Pavlova zvedají od hladiny Novomlýnských vodních nádrží a na jižní straně vybíhají až do okolí Mikulova. Tam je též sídlo Správy CHKO. Pálava vrcholí v severní části 549 metrů vysokým Děvínem, převyšujícím blízké okolí téměř o tři sta metrů, výrazná jsou i některá další návrší – dvojvrcholový Kotel (s Oborou a Pálavou), Stolová hora a v blízkosti Mikulova Turold a Svatý kopeček. Působivé scenérie vytvářejí také rozeklané kulisy hradních zřícenin Dívčího hradu (Děvíček) nad Pavlovem a Sirotčího hrádku nad Klentnicí. Na svazích návrší vystupují bělavé vápence ve spoustě mohutných skalních stěn a útesů, z nichž mnohé zaujmou i z turisticky značených cest. Severnímu seskupení skalních věží Tři panny pod Dívčím hradem (v dohledu značené cesty z Pavlova) dala pojmenování pověst o “zakletých dívčinách”, ještě výraznější skaliska pak lemují vrch Děvín. Zejména asi čtvrt kilometru dlouhá Stěna nad Soutěskou patří k nejpůsobivějším vápencovým výchozům na území naší vlasti. Z dálky (například při pohledu ze silnice z Brna do Mikulova) patrná skaliska jsou pak součástí zdvojeného vrchu Kotel, respektive západního svahu Obory. Horolezci hojně využívaným útesem je tam asi šedesátimetrová stěna Martinka, od které se odklání několik bloků, například Obří kámen. V sousedství se značená stezka proplétá celým skalním městem, ve kterém členitostí vyniká útvar Trůn, obklopený řadou dalších rozeklaných věží. Bělavá bradla člení také svahy Stolové hory v blízkosti červeně značené pálavské “hřebenovky”. Severnímu výběžku nad obcí Klentnice dominují útesy se zříceninou Sirotčího hrádku, východním svahem klesají srázy Klentnických skal. Opačný, západní svah nad obcí Bavory zvýrazňuje seskupení Bavorských skal, téměř bezezbytku skalnaté je také samostatné návrší s přírodní památkou Kočičí skála při silnici z Mikulova do Klentnice. Pálava je však územím neobyčejně významným nejen z hlediska krajinotvorného a vlastivědného (proslulým prehistorickým nálezem z blízkého okolí je například světoznámá Věstonická Venuše), ale především výskyt vzácných druhů rostlin a živočichů byl hlavním důvodem přísné ochrany zdejší i okolní přírody. Vyhlášeno zde bylo čtrnáct maloplošných chráněných území a zvláštní postavení mezi nimi mají čtyři národní přírodní rezervace (NPR) a jedna národní přírodní památka. V severní části Pavlovských vrchů je to zejména NPR Děvín, Kotel a Soutěska, vyznačující se charakteristickou stepní květenou (například hlaváček jarní, kosatec nízký, písečnice velkokvětá, několik druhů kavylu) a spoustou zástupců teplomilných živočichů (“hmyzí říše” je zastoupena například kudlankou nábožnou a roháčem velkým), ke skvostům patří i ještěrka zelená. Chráněné území je přístupné též po trase naučné stezky Děvín. Podobný charakter má i NPR Tabulová, Růžový vrch a Kočičí kámen ve střední části Pálavy poblíž obce Klentnice. Pavlovským vrchům se často říká též Jihomoravský kras. Dlouhodobým agresivním působením srážkové a proudící vody na jurské vápence totiž mnohde vznikly typické krasové útvary, včetně několika jeskyní. Jedna z nich – Jeskyně na Turoldu – byla dokonce zpřístupněna pro veřejnost. Otevírá se na úpatí vrchu Turold (se stejnojmennou přírodní rezervací) v předměstí Mikulova. Zdejší podzemí se sice nehonosí mimořádnými krásami krápníkové výzdoby, ale návštěvníci zde oceňuji především neobyčejně členité útvary jeskynních chodeb a síní, vzniklé krasovými procesy ve různorodých vápencích.