Týdeník Veřejná správaTýdeník Veřejná správa


Osobnost roku

Ing. František Chlouba

Jsme pěkným důkazem toho, jak hranice přestávají v Evropě platit

Vyšlo v čísle 1-2/2007

Ing. František ChloubaMěsto Rychnov u Jablonce nad Nisou se nachází v Libereckém kraji. Má 2359 obyvatel (2006). K pamětihodnostem patří především kostel svatého Václava a kamenný klenutý železniční viadukt (1856–1859) přes údolí řeky Mohelky. “Přišel jsem k funkci starosty tak trochu jako slepý k houslím”, směje se Ing. František Chlouba. “Aktivních lidí bylo ve městě po revoluci poměrně málo. Věci veřejné mi nebyly lhostejné a najednou jsem se ocitl ve stádiu, kdy už dost dobře nešlo říci ne. Doba převratná, všechno jsem se musel učit za pochodu. Myslel jsem, že vydržím jedno funkční období a že pak bude o práci v zastupitelstvu velký zájem. Bylo to úplně jinak”. Když se ocitl v čele města, připomínalo jedno velké a po dlouhé měsíce už dřímající staveniště. Budovala se páteřní kanalizace, síťovaly se pozemky pro výstavbu rodinných domků. Starostovi to připadalo chaotické. “Ještě vše ovlivňoval onen těžkopádný systém, všechno strašně dlouho trvalo”, vzpomíná. “Úředníci mne přesvědčovali, že to rychleji nejde. Trval jsem na svém, že se vše musí stihnout za čtrnáct dní. A nejproblematičtější rozestavěné projekty se skutečně podařilo rychle dokončit”. Setkával se s malou odezvou občanů. Největším zklamáním se zřejmě stalo poznání, jak mnoho lidí bylo za předešlého režimu spokojených a že se jim vlastně příliš pracovat nechce. A pro veřejnost už vůbec ne. Ani nechtěli využít možnosti vyjádřit se v radničním zpravodaji. Když se v Rychnově opravily silnice, bytové domy, když se začalo rozvíjet podnikání, část veřejnosti se začala probouzet ze “zimního” spánku. “V malém sídle jde všechno mnohem pomaleji než ve velkém městě”, připomíná starosta. “Starší generace je ušlápnutá dravým stylem života. Hodně chodím mezi lidi, snažím se s nimi co nejvíce komunikovat, odbourávat bariéry mezi radnicí a občany. Také jsme ještě dříve, než to bylo ošetřeno předpisy, rozšířili úřední hodiny na čtyři dny v týdnu”. Neopomene dodat, co se lze dozvědět a předjednat s částí občanů v hospodě. Druhá skupina lidí chodí na radnici. Obracejí se na starostu s věcmi, které s jeho funkcí nemají nic společného. Počínaje stavebním řízením až po otázku, z čeho mají žít. “O některé lidi jsem se staral až do té míry, že jsem jim dělal náhradního příjemce sociálních dávek a šetřil za ně, aby měli na nájem”. Další skupinu lidí tvoří věční skeptici. “O úřadě hovoří stále se slůvkem ”oni”. Ptám se: Kdo oni? Úřad? Já? Koho myslíš? Dost to přetrvává”. Rychnov u Jablonce vznikl podobně jako obce v okolí v pohraničních horách, ve čtrnáctém století. Rozvíjela se zde domácí řemesla, později především sklářství a výroba bižuterie. Městská výstavba začala až na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Území bylo do roku 1945 poměrně hustě osídleno, od šestnáctého století převážně Němci. Po válce tu zůstalo jen kolem padesáti lidí ze smíšených rodin. “Dnes se snažíme dostat k číslu tři tisíce obyvatel”, říká František Chlouba. “To nám připadá ještě únosné na to, aby zůstal zachován charakter sídla. Jsme vlastně satelitní městečko Jablonce, jezdí sem městská doprava. Hodně lidí přichází za klidným bydlením. Podařilo se nám podpořit rozvoj drobného podnikání”. Historické vazby jsou oslabené, ovlivňuje to i spolkovou činnost. Teprve v devadesátých letech se začala projevovat generace, která zde vyrostla. Lidé začínají být spjati s místem, identifikují se s ním jako s domovem. “Podařilo se navázat dobré kontakty s původními obyvateli. Hodně přispívají na opravy kostela, křížů, božích muk. Před kostelem byl pomník obětem první světové války. Opravili jsme jej a vytvořili památník obětem dvou světových válek a násilí ve dvacátém století. Jsme pěkným důkazem toho, jak hranice přestávají v Evropě rigorózně platit. Usadilo se u nás několik Němců a jeden Ital se svými firmami. Pár let budou zdejší lidé vnímat jinak mluvícího člověka jako exota, ale on se zatím naučí česky a mnozí z těch mladších budou zcela běžně mluvit německy a anglicky.”