Týdeník Veřejná správaTýdeník Veřejná správa


Lexikon evropského práva

Vyšlo v čísle 9/2006

Evropský správní prostor

  • Cizinci v postavení dlouhodobých rezidentů

  • Směrnice Rady č. 2003/109/ES

  • V lednu 2006 skončilo období pro transpozici směrnice č. 2003/109/ES o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty. Tři členské státy EU (Dánsko, Irsko a Velká Británie) nejsou směrnicí vázány. Ze zbývajících států jen pět (Litva, Polsko, Rakousko, Slovensko a Slovinsko) včas notifikovalo implementační opatření Evropské komisi. Je tedy patrné, že uplatnění některých ustanovení směrnice působí určité obtíže.

    Směrnice vychází ze známého prohlášení Evropské rady o tom, že právní postavení státních příslušníků třetích zemí by se mělo sbližovat s právním postavením státních příslušníků členských států a že by osobě, která delší dobu pobývala oprávněně v členském státě, měl být přiznán soubor práv, která se co nejvíce přibližují právům občanů Evropské unie. Členské státy přiznávají právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta státním příslušníkům třetích zemí, kteří bezprostředně před podáním příslušné žádosti pobývali oprávněně a nepřetržitě na jejich území po dobu pěti let. Správní úřady přitom požadují od státních příslušníků třetích zemí, aby prokázali, že pro potřeby vlastní a vyživovaných rodinných příslušníků mají stálé a pravidelné příjmy, které jsou dostatečné k zajištění jejich výživy a výživy jejich rodinných příslušníků. Členské státy mohou rovněž požadovat, aby státní příslušníci třetích zemí dodržovali integrační opatření v souladu s vnitrostátním právem. Dlouhodobě pobývající rezident může získat právo pobytu na území jiných členských států za předpokladu splnění podmínek odvozených od těch, které se týkají volného pohybu a pobytu osob, které jsou příslušníky členských států EU.

    Dlouhodobě pobývajícím rezidentům je přiznáno rovné zacházení jako státním příslušníkům členského státu, což se týká

    • přístupu k zaměstnání a k samostatné výdělečné činnosti za předpokladu, že uvedené činnosti nejsou spojeny s výkonem veřejné moci,
    • pracovních podmínek, včetně podmínek odměňování,
    • všeobecného a odborného vzdělávání, včetně stipendií,
    • uznávání diplomů a jiných dokladů o dosažené kvalifikaci,
    • sociálního zabezpečení a sociální ochrany,
    • daňového zvýhodnění,
    • přístupu k nabídce výrobků a služeb určených pro veřejnost a k možnostem získání bydlení,
    • svobody sdružování, spolčování a členství v odborových organizacích nebo svazech zaměstnavatelů.

    Doc. JUDr. Richard Pomahač,
    Právnická fakulta Univerzity Karlovy