VEŘEJNÁ SPRÁVA | TÝDENÍK VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY |
číslo 8 |
téma |
RNDr. Jan Marek, CSc., RNDr. Pavel Pospíšil, PhD.
Po katastrofálních povodňových událostech z roku 1997 byly pod stejným názvem uveřejněny v časopisech Veřejná správa (č. 44/1998) a Stavební listy (č. 9/1998) stručné rozbory vzniklé situace spadající do oboru inženýrské geologie, i s návody jak tuto situaci řešit z hlediska veřejné správy a stavební legislativy, tedy v rámci kompetencí ministerstev pro místní rozvoj a životního prostředí. Zatím můžeme konstatovat, že k žádné výraznější nápravě poměrů nedošlo.
Doporučená organizační opatření nebyla ani započata, natož uskutečněna. V současně platné novele stavebního zákona i v řadě přípravných verzí nového stavebního zákona geologické prostředí, geologická rizika, inženýrsko-geologické poměry území, geotechnické vlastnosti staveniště a vliv výstavby na prostředí stále nenacházejí patřičné uplatnění. A to i přes uveřejněné rozbory a několikrát opakované písemné připomínky čelných představitelů aplikovaných oborů geologických věd, geotechniky, stavebního inženýrství, i představitelů příslušných akademických učilišť v Praze, Brně i Ostravě.
V roce 2002 došlo k novým povodňovým událostem s katastrofickými dopady. Vzhledem ke globálním klimatickým změnám, pokračujícím antropogenním vlivům na prostředí a stavební činnosti v nevhodných místech, lze opakování obdobných příhod očekávat s pravděpodobností blížící se jistotě.
V současných poměrech proto tím víc záleží na vhodně sestavené stavební legislativě – formulacích nového stavebního zákona a příslušných prováděcích vyhlášek, na zakomponování inženýrsko-geologického posouzení území ve fázi přípravy územního plánu a stavebně-geologického průzkumu základových poměrů před uskutečněním výstavby, jakož i na organizačním zajištění funkce odpovědného pracovníka na Krajských úřadech (krajského geologa). Taková funkce existovala na bývalých krajských úřadech, ale v nových nebyla dosud obnovena. Trvá tak neblahá až nebezpečná situace, kterou se znovu pokusíme osvětlit a kterou je třeba řešit.
Vliv přírodních faktorů
Územní rozvoj a tvorba územního plánu není jednoduchou záležitostí a vyhotovený územní plán nemá platnost jednou provždy. Tvůrci územních plánů však až příliš často zapomínají nebo nedbají, že vedle četných antropogenních faktorů a společenských vztahů mají přírodní faktory stále ještě prvořadou roli. I v poslední době jsme svědky toho, že se stavby a různé technické zásahy realizují v místech s neověřenými geologickými poměry a riziky a vůbec tam, kde by se bez respektu k přírodním faktorům a bez jasně stanovených inženýrsko-geologických podmínek stavět vůbec nemělo.
Z některých nově vyhotovených územních plánů je zřejmé, že se jejich tvůrci rolí přírodních faktorů, vlastnostmi základových půd a vhodností území pro stavební činnost nezabývali, anebo se s nimi vyrovnali opsáním několika odstavců středoškolské učebnice přírodopisu. S tím souvisí i odborná příprava územních architektů, projektantů a správních úředníků, u nichž jsou vědomosti o vlivu přírodních faktorů až příliš často na nízké úrovni.
Při vydávání územních rozhodnutí a stavebních povolení se zhodnocení přírodních, zejména inženýrsko-geologických podmínek většinou nevyžaduje. V současném znění stavebního zákona a příslušných vyhlášek k tomu ani nejsou odpovídající formulace a návody. V poslední době se podařilo prosadit jak do povědomí úředníků, tak do znění stavebních vyhlášek pouze ověřování radonového rizika. Proto se ověřování radonového rizika striktně vyžaduje i tam, kde je prakticky zbytečné, zatímco důležitější faktory zůstávají nepovšimnuty. A tak se projektuje i realizuje výstavba v záplavových územích, na plochách postižených důsledky staré těžby surovin, v krasových terénech, v blízkosti hran svahů a na svazích ohrožených sesouváním, na málo únosném podloží, v místech s mělkou a kolísající úrovní hladiny podzemní vody a podobně. Mnohé stavby jsou neúměrně předražené kvůli standardizovanému způsobu založení a dimenzování, které neodpovídá místním podmínkám, anebo se projekt či stavební dispozice musí měnit v průběhu stavby za cenu zvýšených nákladů.
Hlavními důvody, někdy nevědomé, většinou ale záměrné ignorace inženýrsko-geologických poměrů a podmínek výstavby je snaha autorů územních plánů a projektantů uchránit pro sebe co největší podíl z finančních prostředků určených na pořízení územního plánu nebo projektu konkrétní stavby. Nechtějí se dělit s dalšími specialisty. Odpovědnost za pořízení a kompletaci podkladů byla v současně platné novele stavebního zákona (i v návrhu nového!) převedena na objednatele. Objednatelé (často zastupitelé malých obcí) se však zpravidla nevyznají ve spletitostech projekčních a stavebních náležitostí. Zvláště když stavební zákon je čím dál složitější a obsáhlejší (nyní projednávaná novela má 110 stran). Domnívají se, že se zbaví starostí a odpovědnosti, když zadají zpracování územního plánu architektovi, nebo projektu stavby projektantovi vybavenému příslušnou autorizací. Obvykle včetně formulace samotného zadání. Zpracovateli plánu či projektu se pochopitelně jeví výhodnější riskovat zanedbání odborného posouzení inženýrsko-geologických poměrů, anebo je nahradí vlastnoručně vyhotoveným všeobecným pojednáním a spoléhá, že plán či projekt projde formálním schvalovacím řízením. Zvláště když i návrh na jeho schválení formuluje sám jeho autor. Nápravy chyb v plánování a projekci, případně až havárie staveb bývají řešeny později. Tedy v době, kdy se skutečné příčiny v průběhu vzniklých zmatků už špatně dohledávají, ještě hůře pojmenovávají a dokazují. A pravý viník je již těžko postižitelný. Navíc bývají hrazeny z jiných, obvykle celospolečenských zdrojů.
Šetření na nepravém místě
Zájem investorů je stavět ekonomicky. Je proto s podivem, že tato snaha u mnoha staveb nebývá dodržována. Šetří se na počátečních investicích, na posouzení základových podmínek, a riskují se náklady na změny projektů a sanace, které bývají výrazně vyšší. Přitom náklady na odborné inženýrsko-geologické posouzení či průzkum základových poměrů představují obvykle jen zlomek nákladů potřebných na stavbu. Mnohokrát byly a jsou vynakládány značné prostředky na dodatečné úpravy projektů, změny staveb v průběhu výstavby, sanace či dokonce zmáhání havárií, ke kterým nemuselo dojít, kdyby byl včas proveden kvalitní průzkum základových poměrů a podmínek výstavby. V minulých letech příroda zřetelně předvedla, co umí. Po získání neblahých zkušeností by územní architekti, projektanti, investoři i příslušní úředníci krajských a stavebních úřadů měli být obezřetnější a opatrnější.
V poměrech České republiky je variabilita základových poměrů veliká. Pouze dlouholetá praxe navazující na náročnou odbornou přípravu, soustavné doplňování poznatků z řešení konkrétních problémů může být zárukou opravdové způsobilosti k posouzení inženýrsko-geologických poměrů a podmínek pro územní plánování, výstavbu, zajištění udržitelného rozvoje při respektování cenných krajinných prvků a šetrného zacházení s krajinou vůbec.
Již od dvacátých let minulého století bylo v Českých zemích pro rozvoj obcí, městských aglomerací a jiných územních celků plošně posouzeno množství různě velikých areálů a vyhotoveno více než 400 inženýrsko-geologických mapových souborů jako podkladů pro územní plánování měst a obcí, většinou podle požadavků regionální správy (krajských, okresních či městských úřadů). Bylo realizováno množství stavebně-geologických průzkumů pro projekční přípravu rozmanitých staveb a zásahů do krajiny (kupř. při velkoplošné těžbě surovin). Mnoho vysoce odborné práce bylo tak již v minulosti vykonáno. Výsledky by mohly sloužit i pro nové potřeby, pokud by byly vyhledány, shromážděny, posouzeny z hlediska jejich aktuálnosti a podle potřeby doplněny. Aby mohly sloužit i v současnosti především potřebám malých obcí. Malé obce dnes na pořízení takových podkladů nemají dost prostředků. Kompletace a systematické či aktuální doplňování informací o území by mělo být záležitostí krajských úřadů, protože požadavky na jejich pořízení ze strany územních architektů a projektantů lze ztěží očekávat, z důvodů výše zmíněných.
Správní úředníci na krajských a stavebních úřadech by měli dbát, aby ve schvalovacích řízeních nadále neprocházely územní plány a projekty, které odborné inženýrsko-geologické podklady úměrné dané problematice postrádají. V opačném případě vytváříme předpoklady pro vznik problémů, které bude nutno řešit dříve nebo později, nejspíš v průběhu všelijakých mimořádných situací a společenských zmatků. Ze sledování vývoje plánovací, projekční a stavební činnosti v době od zrušení funkcí krajských geologů a bývalých krajských úřadů a zvláště po novelizaci stavebního zákona v roce 1998 (kdy se státní orgány zbavily zodpovědnosti za pořizování takových podkladů a převedly ji na obce, aniž by jim na to přidělily nějaké prostředky) se zdá, že na problémy již je zaděláno.
Poznámka:
Autoři příspěvku působí v České asociaci inženýrských geologů, na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze a na Stavební fakultě Vysokého učení technického v Brně