Zahraničí
S postupujícím procesem evropské integrace a prohlubující se globalizací vzrůstá význam znalostí cizích jazyků. Evropská komise uskutečnila prostřednictvím Eurobarometru průzkum v 25 členských státech EU, dvou přistupujících (Bulharsko, Rumunsko) a dvou kandidátských státech (Chorvatsko, Turecko). Zjišťovala jazykovou vybavenost občanů a jejich vztah ke studiu cizích jazyků. 29 328 občanů starších patnácti let odpovídalo na dotazy, jaký je jejich mateřský jazyk, jaké další jazyky a v jakém rozsahu ovládají.
Podle předpokladů průzkum ukázal, že pro většinu Evropanů je jejich mateřský jazyk totožný s národním jazykem státu, ve kterém bydlí. Z členských států přinesl jednoznačné výsledky průzkum v Polsku, kde polštinu uvedlo jako mateřský jazyk sto procent respondentů. Výsledek o jedno procento nižší přinesly odpovědi občanů v Řecku, Maďarsku a na Kypru. V některých zemích, například v Belgii, Irsku, Lucembursku a Finsku, jsou za národní považovány dva nebo více jazyků. Podle očekávání se ukázalo, že nejvíce občanů, jejichž mateřský jazyk se neshoduje s národním jazykem, žije v pobaltských státech. Nejvíce občanů, jejichž mateřským jazykem je ruština, žije v Lotyšsku (29 %) a Estonsku (19 %). V Litvě ruštinu označilo za mateřský jazyk pouze osm procent respondentů. Průzkum zároveň ukázal, že s postupujícím časem se k ní hlásí stále méně občanů. Od posledního průzkumu (2003) poklesl (o 13-14 %) počet Lotyšů a Estonců, uvádějících ruštinu jako mateřský jazyk.
V některých státech je také několik regionálních jazyků, kterými, ač nemají status národního jazyka, hovoří značná část populace. To platí především o katalánštině, kterou uvedlo ve Španělsku jako mateřský jazyk devět procent respondentů, a baskičtině (1 %). Španělská ústava stanoví, že úředním jazykem Španělského království je kastilština (španělština) a další jazyky, používané ve Španělsku, mohou být uvedeny jako národní jazyky v příslušných autonomních oblastech. Např. v autonomní oblasti Baskicko jsou dva oficiální jazyky - baskičtina a španělština.
Vzhledem k tomu, že v rámci EU dochází ve velkém měřítku k volnému pohybu osob a pracovní síly a jsou hojně využívány možnosti studia v zahraničí, žije v řadě států mnoho občanů, u nichž je mateřský jazyk odlišný od oficiálního jazyka daného státu. Typickým příkladem je Lucembursko, kde 14 % občanů uvádí mateřský jazyk odlišný od tří národních (oficiálních) jazyků (lucemburština, francouzština, němčina). Mezi cizinci, žijícími v Lucembursku, tvoří největší část Portugalci, kteří tu našli práci především ve stavebnictví, službách a v průmyslové výrobě. Z přistupujících států EU je zajímavá situace v Bulharsku, kde každý desátý z respondentů se hlásí k turečtině jako mateřskému jazyku.
Nejvíce hovoří cizími jazyky Lucemburčané
Podle průzkumu přesně polovina dotázaných občanů EU (50 %) hovoří kromě mateřského jazyka alespoň jedním cizím jazykem. Znalost cizího jazyka se předpokládá na takové úrovni, aby umožňovala vést běžnou konverzaci. V tomto směru jednoznačně kralují občané Lucemburska, kde 99 % je schopno konverzovat alespoň v jednom cizím jazyku. Tato skutečnost je dána především faktem, že v tomto státu existují tři oficiální národní jazyky. Druhou specifickou skupinu tvoří tři pobaltské státy, kde naprostá většina obyvatelstva hovoří rusky, což je výsledek nedávného historického vývoje. V tomto směru nelze však opomenout, že pokud se v Bruselu sejdou k jednání zástupci pobaltských států, většinou i pro rozhovor mezi sebou používají anglický jazyk, i když znalosti ruštiny mají na vyšší úrovni než znalosti angličtiny. Výběr jazyka ovlivňuje politický faktor a neblahé vzpomínky na nedávnou minulost.
Obecně lze konstatovat, že mezi původními členskými státy mají lepší jazykové znalosti občané menších států, například Nizozemska a Dánska. Je také pochopitelné, že v průměru lepší jazykové znalosti mají občané původních členských států než občané nových států ze střední a východní Evropy. V České republice tři z pěti dotázaných uvedli, že ovládají nejméně jeden cizí jazyk. Nejvíce občanů je schopno konverzovat v němčině (31 %), angličtině (24 %) a ruštině (19 %). Na rozdíl od Slovenska čeští občané neuváděli znalost slovenštiny jako cizího jazyka, kdežto ve výsledcích na Slovensku figuruje čeština mezi cizími jazyky na prvním místě (31 %). Lze předpokládat, že postupem času bude narůstat v ČR počet občanů hovořících anglicky, protože tento jazyk převažuje jako vyučovací předmět na základních a středních školách a jednoznačně má mezi mladými lidmi největší popularitu.
Nejmenší jazykovou vybavenost přiznali občané Maďarska, kde pouze 29 % občanů je schopno konverzovat v cizím jazyku. Na předposledním místě se umístili občané Velké Británie (30 %), u nichž lze jazykový deficit omluvit faktem, že jejich mateřský jazyk patří k nejfrekventovanějším jazykům v celosvětovém měřítku. Také Španělé, Portugalci a Italové mají ve své jazykové vybavenosti značné rezervy, protože pouze 36 % z nich je schopno konverzace v cizím jazyku.
Angličtina je nejpoužívanější cizí jazyk
Mezi cizími jazyky je jednoznačně nejpopulárnější angličtina. V šestnácti členských státech ji respondenti uvedli jako jazyk, kterému dávají největší přednost. Zajímavostí je, že jedině na Slovensku se angličtina nedostala mezi tři nejpoužívanější cizí jazyky. Celkově angličtina figurovala v EU ve více než třetině odpovědí (34 %), následována němčinou (12 %) a francouzštinou (11 %). Je samozřejmé, že ve všech pobaltských státech je stále nejrozšířenější ruština. Francouzština je nejpoužívanější cizí jazyk ve Velké Británii a Lucembursku, němčina je nejrozšířenější v České republice a Maďarsku.
Jazykové znalosti byly analyzovány také z hlediska socio-demografického. Celkově lze konstatovat, že větší schopností konverzovat v cizím jazyku disponují muži (52 %) než ženy (47 %). Podle věkových kategorií jednoznačně převažuje znalost cizích jazyků u nejmladší generace ve skupině 15-24 let, kde ovládá alespoň jeden cizí jazyk 69 % respondentů. Naopak u skupiny občanů ve stáří nad 55 let je znalost cizích jazyků podle očekávání nejnižší (35 %).
Se vzrůstajícím vzděláním roste i znalost cizích jazyků. Vůbec nejvíce schopni konverzace v cizím jazyku jsou studenti (79 %), dále pak manažeři (73 %) a podnikatelé (52 %). Na druhé straně nejvíce problémů domluvit se v cizím jazyku mají důchodci, z nichž pouze každý třetí (33 %) uvedl schopnost konverzace v cizím jazyku. Také lidé, kteří se živí manuální prací a ženy v domácnosti ve znalosti cizích jazyků za průměrem EU zaostávají.
Pokud bychom brali jako hledisko místo bydliště, nejvíce jsou schopni konverzovat v cizím jazyku občané velkých měst (55 %), dále pak obyvatelé malých a středních měst (49 %) a nakonec občané žijící ve venkovských oblastech (47 %).
Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 6/2006.