VEŘEJNÁ SPRÁVA   TÝDENÍK VLÁDY
ČESKÉ REPUBLIKY
číslo 6
    j e d i n ý  č e s k ý   t ý d e n í k  p r o  s t á t n í  s p r á v u  a  s a m o s p r á v u

konzultace

Mgr. Petr Kolman,
katedra správní vědy, správního a finančního práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity

Správní soudnictví
otázka příslušnosti soudů

Moderní demokratický právní stát si bez správního soudnictví již nelze ani představit. Správní soudnictví je kontrolním institutem, zaměřeným za podmínek platné právní úpravy na kontrolu individuálních správních aktů (1).

V rámci této problematiky je více než vhodné náležitě se orientovat v otázkách příslušnosti administrativních soudů. Můj krátký článek si neklade za cíl důkladné analytické zhodnocení situace v této oblasti, nýbrž stručné upozornění na tuto oblast, které by mohlo být užitečné především neprávnické veřejnosti. Příslušnost soudu je bezesporu základní procesní otázkou, tedy lidověji napsáno: Který soud se vlastně může naší věcí zabývat a posléze ji případně i rozhodnout.

Připomeňme si, že ve správním soudnictví soudy jednají a rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy (dále jen správní orgán). Dále pak administrativní soudy rozhodují o ochraně proti nečinnosti správního orgánu a rovněž rozhodují o ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu. Ve správním soudnictví soudy rovněž rozhodují v otázkách kompetenčních žalob. V neposlední řadě patří do gesce správního soudnictví rozhodování ve věcech volebních a věcech politických stran a politických hnutí. V zákonném rámci správního soudnictví, až na výjimečné legálně stanovené případy, se lze domáhat ochrany práv jen na návrh a až po úplném vyčerpání řádných opravných prostředků (2).

České správní soudnictví podle relativně nového soudního řádu správního – tj. zákon č. 150/2002 Sb., ze dne 21.3.2002, který nabyl účinnosti dnem 1.ledna 2003 – tvoří:

  1. Krajské soudy

    1. specializovaní samosoudci (3)

    2. specializované senáty – složené z předsedy a dvou soudců

  2. Nejvyšší správní soud (dále jen NSS). Sídlem NSS je ze zákona statutární město Brno (4).

Nyní však již k (v titulku avizované) soudní příslušnosti ve správním soudnictví. Pro větší přehlednost příslušnost rozdělme na věcnou a místní.

Věcná příslušnost nám pomáhá typově určit orgán, který bude provádět řízení v prvním stupni. Zmíněná příslušnost v sobě obsahuje i prvek tzv. instanční příslušnosti, jelikož v sobě obsahuje informaci, který orgán bude oficiálně příslušný jako orgán odvolací.

Místní příslušnost nám konkretizuje, který z více věcně příslušných orgánů – tedy z orgánů téhož typu – má provést to které konkrétní individuální řízení.

V českém správním soudnictví se věci mají následovně:

Nestanoví-li soudní řád správní jinak, je k řízení věcně příslušný krajský soud. Nestanoví–li soudní řád správní jinak, je k řízení místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, jež ve věci vydal rozhodnutí v posledním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany (5). Jak jsme již naznačili v minulé větě, jsou možné jisté zákonné odlišnosti v této příslušnosti; například ve věcech důchodového pojištění a důchodového zabezpečení je k řízení příslušný ten krajský soud v jehož obvodu má navrhovatel bydliště, popřípadě v jehož obvodu se zdržuje. Anebo ve věcech nemocenského pojištění, pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti je k řízení příslušný takový krajský soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci rozhodl v prvním stupni. Otázky zmíněného důchodového a nemocenského pojištění jsou velice důležité pro život velké většiny našich občanů, tudíž lze oprávněně počítat se značnou frekvencí takovýchto případů před správními soudy. Proto jsme pokládali za vhodné občany upozornit na výše uvedenou odchylku v místní příslušnosti krajských soudů.

Jak se postupuje v případě, že je návrh ve věci podán u soudu věcně nepříslušného?

Soud, který není příslušný k vyřízení, musí věc ex lege postoupit věcně a místně příslušnému soudu. Jiná je však situace, byla–li věc nesprávně postoupena NSS. NSS může buď postupovat, tak jako výše zmíněné krajské soudy a postoupit věc přímo místně a věcně příslušnému krajskému soudu, anebo má také možnost předmětnou věc vrátit “pouze” zpět krajskému soudu, který ji NSS postoupil.

V případě, že soud, u něhož byl podán návrh, není místně příslušný k jeho projednání, potom se postupuje následovně: Sám nepříslušný soud má za obligatorní povinnost postoupit věc k vyřízení soudu příslušnému. Poté může dojít ke dvěma aplikačním situacím: Soud, kterému byl návrh postoupen, návrh uzná za spadající do sektoru jeho příslušnosti a začne v předmětné věci relevantně jednat.

Možnost druhá: soud–adresant nesouhlasí s postoupením, pak tento “odmítající” soud je legálně povinen předložit předmětné spisy k rozhodnutí o příslušnosti v této věci NSS. Tedy nikoliv zpět původnímu (ne)příslušnému soudu. NSS poté meritorně rozhodne, který soud je příslušný. Tímto rozhodnutím NSS v kompetenčním sporu jsou soudy s konečnou platností vázány.

Je v některých věcech NSS věcně příslušný i v první instanci? Ano, při řízení o kompetenčních žalobách a v některých řízeních ve věcech politických stran a politických hnutí (bude pojednáno níže).

V ustanov. § 97 SŘS je kompetenční spor definován tak, že NSS rozhoduje kladný nebo záporný kompetenční spor, jehož stranami jsou

a) správní úřad a orgán územní, zájmové nebo profesní samosprávy, nebo

  • orgány územní, zájmové nebo profesní samosprávy navzájem, anebo

  • ústřední správní úřady navzájem.

  • Kladným kompetenčním sporem je spor, ve kterém si správní orgány osobují pravomoc vydat rozhodnutí o tomtéž právu nebo povinnosti téhož účastníka řízení před správním orgánem.

    Záporným kompetenčním sporem je spor, ve kterém správní

    orgány popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí o tomtéž právu nebo povinnosti téhož účastníka řízení před správním orgánem.

    Kdo je oprávněn podat zmíněnou kompetenční žalobu - tj., kdo je žalobně legitimován?

    Žalobu je oprávněn podat:

    1. správní orgán, který si v kladném kompetenčním sporu osobuje pravomoc o věci vydat rozhodnutí a popírá pravomoc správního orgánu, který ve věci vede řízení nebo rozhodl,

    2. správní orgán, který v záporném kompetenčním sporu popírá svou pravomoc o věci vést řízení a rozhodovat a tvrdí, že tato pravomoc náleží jinému správnímu orgánu, který svou pravomoc popřel,

    3. ten, o jehož právech nebo povinnostech bylo nebo mělo být rozhodováno v řízení před správním orgánem.

    Žalovaným je správní orgán, který je druhou stranou kompetenčního sporu; je-li podána žaloba osobou uvedenou v odstavci 1 písm. c), jsou žalovanými správní orgány, mezi nimiž je pravomoc sporná.

    Může zde dojít k přibrání dalšího účastníka a popřípadě jakou právní formou?

    Má-li soud za to, že řízení a vydání rozhodnutí může být v pravomoci jiného správního orgánu než toho, který je označen žalobou za účastníka kompetenčního sporu, usnesením jej přibere do řízení jako dalšího žalovaného.

    Je-li stranou kompetenčního sporu správní úřad, jedná za něj ústřední orgán státní správy příslušný podle úseku státní správy; není-li jej nebo je-li sporná také tato jeho příslušnost, jedná v řízení správní úřad sám.

    Každý, kdo byl účastníkem řízení, v němž kompetenční spor vznikl, má postavení osoby zúčastněné na řízení, nepodal-li žalobu sám.

    Jak jsme předeslali výše, NSS je věcně příslušný v první instanci i v určitých řízeních ve věcech politických stran a politických hnutí, nikoliv ovšem ve všech. Konkrétněji řečeno: NSS je prvoinstančním stupněm ve věci

    1. rozpuštění politické strany nebo politického hnutí,

    2. pozastavení činnosti politické strany nebo politického hnutí,

    3. znovuobnovení činnosti politické strany nebo politického hnutí,

    Jak rozpuštění tak i pozastavení či znovuobnovení politické strany nebo politického hnutí je nepochybně vysoce společensky důležité (a samozřejmě i politicky značně senzitivní) téma, tudíž pokládáme za vhodné, že tuto agendu zákonodárce svěřil přímo nejvyššímu stupni správně-soudní soustavy. Hmotně-právní úprava v této oblasti je dána z.č.424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutí, ve znění pozdějších předpisů.

    Poznámky:

    1. Cit. Průcha P.: Základní pojmy a instituty správního práva, Acta universitatis brunensis Iuridica No. 215, Brno 1998 , str.286

    2. Samozřejmě, připouští-li tyto opravné prostředky k tomu příslušný právní předpis

    3. Specializovaní samosoudci rozhodují např. ve věcech důchodového pojištění, nemocenského pojištění nebo ve věcech přestupků

    4. Institut NSS má u nás značnou tradici, v rámci tehdejšího Československa fungoval až do roku 1952 – tedy nikoliv pouze za tzv. první republiky, jak se mylně domnívají někteří občané. I když je pravda, že v posledních letech tehdejší NSS nevyvíjel skoro žádnou činnost.

    5. srov. Ustanovení § 7 odst. 2 zákona č. 150/2002








    Copyright © 2004 Ministerstvo vnitra České republiky
    | úvodní stránka |