Týdeník Veřejná správa


Znak

DOUBICE (Ústecký kraj)

Vyšlo v čísle 6/2004

DOUBICE (Ústecký kraj)Ves ve Šluknovském výběžku se objevuje v písemných pramenech od poloviny 16. století. Kořeny osídlení nejbližšího okolí ovšem sahají nejméně o sto let hlouběji do minulosti, kdy je opakovaně zmiňována sklářská huť ve stejnojmenném lese (glasz hut in silva Taubnicz). Pozdější dějiny Doubice byly provázány s osudy rodu Vchynských (Kinských) z Vchynic a Tetova, kterým od roku 1614 patřilo českokamenické panství. Na počátku 18. století skončilo hospodaření na zdejším vrchnostenském dvoře a na jeho pozemcích byla postupně vysazena osada označovaná jako Nová Doubice. Prosperita vsi, v níž žilo v polovině 19. století zhruba tisíc tři sta obyvatel, byla závislá především na textilní výrobě. Již na počátku téhož století si mohli Doubičtí dovolit financovat výstavbu klasicistního kostela Nanebevzetí Panny Marie (1811-1814). Obec, tvořící bránu do oblasti Lužických hor i do Národního parku České Švýcarsko, je v současnosti domovem necelé stovky stálých obyvatel.

V horním zlatém poli nově vytvořeného znaku Doubice nacházíme mluvící znamení – vykořeněný dub se zlomenou pravou větví. Na současně navrženém praporu byla připomínka názvu obce zjednodušena na pouhou dubovou větévku se čtyřmi zelenými listy. V pravé stříbrné polovině polceného dolního pole štítu vyrůstá z dělící linie půl černé orlice se zlatou zbrojí a červeným jazykem. V levé červené polovině jsou tři stříbrné “vlčí zuby”, převzaté z rodového erbu Kinských.

KRESBA: LUBOMÍR ZEMAN
TEXT: JAN ZACHAR