Týdeník Veřejná správa


Téma

Rozpočtové určení daní pro obce a města

Vyšlo v čísle 5/2006

Ilustrační fotoStálá komise Senátu pro rozvoj venkova ve spolupráci se Svazem měst a obcí ČR uspořádala koncem roku seminář na téma “Rozpočtové určení daní pro obce a města”. Vystoupení přednášejících i následné diskuse účastníků ukázaly několik klíčových problémů, které vyplývají ze současné právní úpravy. Jedná se o nevhodné nastavení velikostních kategorií obcí a stanovení koeficientů podílu na rozpočtovém určení daní, o způsob stanovování počtu obyvatel jednotlivých obcí, o propastný rozdíl v možnostech financování potřeb malých a velkých obcí a o nedostatek finančních prostředků na kofinancování projektů ze strukturálních fondů, zejména u malých obcí. V tomto materiálu vás seznamujeme s několika referáty (ve zkrácené podobě), které byly na semináři předneseny.

Ing. Josef Vaculík,
místopředseda Stálé komise Senátu
pro rozvoj venkova

Disproporce ve financování obcí

Kosmetické úpravy, pokud jde o možnosti změn financování potřeb obcí, uvažované Ministerstvem financí ČR vycházejí z pět let starého zadání, jehož cílem je tlak na sdružování obcí do větších celků. Posílení daňových pravomocí krajů a obcí může být kontraproduktivní, také rozšíření meziobecní spolupráce při zajištění financování je velmi omezené. Dobrým námětem je úprava výše správních poplatků a jejich standardizace, nastavení systému sankčních pokut se jeví jako možný, zásadně však problémy neřešící způsob. Pozitivní cestou je výraznější změna participace na daních ve prospěch obecních rozpočtů spojená se změnou kritérií pro stanovení koeficientů se zavedením více faktorového systému. Zásadní překážkou možného růstu příjmů obecních rozpočtů ze sdílených daní je vazba na státní rozpočet a výše jeho mandatorních výdajů. Budeme-li chtít narovnat disproporce a nedostatečnost financování obecních potřeb z vlastních zdrojů, musíme konečně najít odvahu k faktické reformě sociální, školské, zdravotní a daňové. Stálá komise Senátu pro rozvoj venkova chce nadále tento problém sledovat, a snažit se dělat všechna možná opatření k dosažení pozitivní změny v této věci, protože chceme živý venkov, který má šance pro trvalý rozvoj. Z tohoto důvodu vidíme současný systém rozpočtového určení daní jako nesolidární, dokonce diskriminační pro malé obce a naopak neopodstatněně protekcionistický zejména pro statutární města. Je nejvyšší čas na změnu stávajícího politického zadání v oblasti financování obecní samosprávy, které je fakticky nastaveno pro likvidaci samostatnosti malých obcí a života v nich prostřednictvím diskriminačního nastavení zákona o rozpočtovém určení daní.

Ondřej Feber,
Senát Parlamentu ČR

Krize obecních rozpočtů pokračuje

Nízké příjmy obecních rozpočtů nejen nestačí k základnímu investičnímu rozvoji, ale zároveň ohrožují samotnou existenci venkova, a to se všemi důsledky s tím spojenými. Vinu na tom nese špatně nastavené přerozdělování vybraných daní. Neuvěřitelných šedesáti procent dosahují rozdíly v příjmech na jednoho občana mezi obcemi do 5 000 obyvatel a městy v kategorií 50 až 100 000 obyvatel. V případě srovnání s městy nad 100 000 obyvatel je tento propad ještě větší. Díky tomu dochází k absurdním situacím, kdy starosta menší obce považuje za úspěch, podaří-li se mu koupit jeden sloup veřejného osvětlení ročně a nahradit jím sloup shnilý. Samozřejmě v rámci bezplatné brigády, protože na nic jiného mu v rozpočtu nezbývají peníze. Zatímco jeho kolegové z velkých měst si ve stejné době staví pomníčky v podobě litinových autobusových čekáren. Tato situace je nejen nesolidární, ale především neetická. Je třeba ji urychleně řešit a existující nepoměr alespoň částečně narovnat ve prospěch malých obcí. Především se musí změnit dělení obcí do kategorií, podle kterých se určuje jakým způsobem budou dostávat příjmy ze státního rozpočtu na jednoho občana. Před časem byla za účasti Odboru územních rozpočtů MF ČR vypracována modelová tabulka, která se zabývá právě touto záležitostí. Ukazuje, že pokud by obce do 2 tisíc obyvatel získaly koeficient o hodnotě 1,00 (podle kterého se daňové výnosy rozdělují), bylo by výsledkem snížení propastného rozdílu v příjmech obce na hlavu. Nejmenší obce by dostávaly ne 3 000 korun na rok na občana jako je tomu nyní, nýbrž 8 000 Kč. U měst do 100 000 obyvatel by došlo k nepatrnému snížení ze 7 870 na 7 080 korun. To znamená, že v případě, kdy má obec 100 obyvatel by dostala místo 300 000 korun 800 000 Kč ročně. Díky tomu by si například mohla dovolit alespoň částečnou rekonstrukci inženýrských sítí oproti dnešnímu stavu, kdy jí prostředky zbudou jen na pokrytí správy obecního úřadu. Tyto změny by tak zároveň reagovaly na situaci, kdy v obcích často pracuje nebo má rekreační nemovitosti velký počet lidí, kteří zde nemají trvalé bydliště. Přitom využívají obecní infrastrukturu a zvyšují náklady na její údržbu, aniž by se na tom jakkoliv finančně podíleli. Platné zákony však ani tuto záležitost neřeší ve prospěch obcí. Nedostatek vlastních prostředků navíc obcím brání v použití prostředků z evropských fondů, neboť nemají z čeho čerpat prostředky na nezbytnou spoluúčast při realizaci projektů, které lze z evropských fondů hradit.

Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 5/2006.