Zahraničí

Ing. Jiří Zukal,
Brusel

EURO a nové členské státy Evropské unie

ilustrační obrázekEuro je název společné evropské měny, která v současné době platí ve dvanácti státech Evropské unie. Před třemi roky, 1.ledna 2002, začala závěrečná fáze přechodu národních měn států tzv. eurozóny na jednotnou evropskou měnu. Nové bankovky a mince v euroměně nabyly platnosti a staré oběživo, které ve většině států po určitou krátkou dobu obíhalo souběžně s eurem, od konce února 2002 pozbylo platnosti. Toto dvouměsíční přechodné období mělo za cíl zabránit nadměrnému tlaku na výměnu oběživa na počátku roku 2002. Výměna oběživa nebývalého rozsahu, která ve většině států proběhla bez velkých potíží, se dotkla nejen obyvatel států, které zavedly euro jako národní měnu, ale i držitelů těchto národních měn v zemích mimo EU, tedy i obyvatel České republiky. Vydávání eurobankovek je řízeno Evropskou centrální bankou, která může povolit jejich vydávání jednotlivými členskými státy. Mince vydávané v jednotlivých státech mají společnou evropskou stranu, liší se však tzv. “národní stranou”. Na základě smlouvy o přistoupení k Evropské unii zavede naše republika jednotnou měnu v době, kdy pro to budou vytvořeny vhodné podmínky. Pro členství v eurozóně musí Česká republika stejně jako ostatní státy splnit tzv. konvergenční kriteria.

Názory občanů na euro se liší

Žádný z expertů EU nepochybuje o tom, že rozšíření Unie k 1.5.2004 o deset nových států má vliv také na další vývoj eurozóny. O tom, co bude rozšíření EU znamenat pro ekonomiky jednotlivých států a Unie jako celku, byla publikována řada studií a analýz. Podobně jako se zajímaly orgány EU o názory občanů deseti nových členských států na vstup do Unie ještě před rozšířením, zajímá se i nyní Evropská komise velmi o postoj těchto občanů k budoucímu přijetí eura. V září využila služby renomované instituce na průzkum veřejného mínění EOS Gallup Europe a pověřila ji vypracováním studie. V rámci průzkumu bylo kontaktováno celkem deset tisíc občanů starších patnácti let. V průměru tak připadl tisíc respondentů na jeden stát. V polovině států byli občané dotazováni prostřednictvím telefonu. Ve státech, kde je nedostatečná hustota telefonní sítě, byli občané kontaktováni a dotazováni též osobně (Tabulka 1).

V nových členských státech se o zavedení eura ve své zemi zajímá pouze každý druhý občan. Zhruba stejný počet (48 %) občanů se o zavedení společné měny nezajímá a každý padesátý respondent nebyl schopen odpovědět. Z průzkumu je zřejmé, že mezi deseti novými členy Unie jsou veliké rozdíly. Míra zájmu se mezi některými státy liší až o třetinu. Největší zájem projevili Kypřané (72 %), Maďaři (68 %) a občané Malty (61 %). Na druhém konci srovnání figuruje Lotyšsko, kde se o zavedení eura zajímá pouze 41 % občanů. Česká republika, s necelou polovinou občanů (47%) jevících o zavedení eura zájem, se umístila v žebříčku na sedmém místě.

Celkově se o zavedení eura zajímají více muži (52 %) než ženy (47 %), podle věkových kategorií převažuje zájem příslušníků mladší generace. Euro pro ně zřejmě znamená fenomén, který je bude provázet po většinu života, kdežto zástupci nejstarší generace budou moci posuzovat zkušenosti s eurem pouze kratší dobu. Největší zájem o informace spojené se zavedením eura projevili mladí lidé ve věkovém intervalu 25–39 let (57 %). Velký význam má také úroveň dosaženého vzdělání: vysokoškoláci se zajímají o zavedení eura podstatně více (63 %) než občané se základním vzděláním (Tabulka 2).

Na dotaz, jaké důsledky přinese zavedení eura, převažují v nových členských zemích Unie v průměru pozitivní názory (44 %). Naopak, více než dva z pěti dotázaných (41 %) zastávají názor, že negativní důsledky budou převažovat. Pouze ve dvou z deseti států věří v kladný efekt nadpoloviční většina dotázaných občanů. Nejvíce v kladný přínos eura věří Slovinci (56 %), Maďaři (54 %) a Kypřané (49 %). O negativních důsledcích spojených s přechodem na euro jsou nejvíce přesvědčeni občané Malty (44 %), Polska (44 %) a Lotyšska (41 %). Pozitivní přínos eura vidí více muži (48 %) než ženy (41 %). Také mladší generace očekává pozitivní přínos ve větším počtu (54 %) než příslušníci starší generace (35 %).

Průzkum ukázal, že většina občanů v nových členských státech se jen těžce smiřuje se skutečností, že jejich národní měna bude v relativně blízké budoucnosti nahrazena společnou evropskou měnou. I když řada respondentů je určitě vnitřně z racionálních důvodů přesvědčena o převažujících pozitivech eura, sentiment a emociální pouta k národní měně převažují. Celkově projevilo radost ze zavedení eura 42 % občanů, kdežto plných 47 % projevilo lítost nad budoucí ztrátou národní měny. Podobně jako se nenaplnily pesimistické scénáře některých politiků, že pro nové státy bude znamenat vstup do Evropské unie cenový šok, zdají se být obavy z ekonomických potíží plynoucích ze zavedení eura neopodstatněné (Tabulka 3).

Více než polovina občanů se raduje ze zavedení eura ve Slovinsku (66 %), Maďarsku (56 %) a Slovensku (52 %), kdežto nevíce truchlí nad budoucí ztrátou národní měny občané pobaltských států. Celkem 59 % Lotyšů, 58 % Litevců a 57 % Estonců by raději i nadále používalo národní měnu. Tato situace koresponduje s letošními výsledky referenda o vstupu do EU a nedávnými výsledky voleb do Evropského parlamentu v těchto pobaltských státech, doprovázenými zřetelnou obavou ze ztráty národní identity a obranou národních zájmů. Tento jev je logickým důsledkem historického vývoje, kdy tyto malé státy byly nuceny stát se republikami bývalého Sovětského svazu.

Většími příznivci eura jsou jednoznačně muži (49 %), kdežto pouze 36 % žen projevilo ze zavedení eura radost. S nahrazením národní měny eurem souhlasilo 55 % mladé generace od 15 do 24 let, kdežto pouze 29 % občanů nad 55 let vyslovilo se změnou souhlas. Jednoznačnou převahu při prezentování názoru na zavedení eura měli občané s vyšším dosaženým vzděláním.

Jedna z otázek položených v průzkumu se týkala časového horizontu zavedení eura. Nejčastěji si respondenti vybrali odpověď “co nejpozději”. Tak reagovali dva z pěti dotázaných. Na druhé straně pouze 19 % občanů se vyslovilo pro to, aby bylo euro zavedeno co nejdříve. Více než třetina dotázaných (36 %) by akceptovala zavedení eura až po uplynutí určité doby. Výsledky průzkumu v České republice s průměrnými výsledky v deseti nových státech EU zhruba korespondují.

Jednoznačně pozitivní odpovědi se tazatelé dočkali na otázku, zda občané považují euro za mezinárodní měnovou jednotku, jakou je například americký dolar. Na tuto otázku odpověděli kladně takřka tři ze čtyř dotázaných občanů (73 %). Pětina dotázaných prezentovala názor opačný.

EURO a Česká republika

Příprava ČR na zavedení eura byla součástí celkového vyjednávání s Evropskou unií. To znamená, že při negociacích se nepočítalo s variantou “opt out”, kdy nový členský stát EU bude stát mimo eurozónu, tak jak to prosadily Dánsko a Velká Británie. Ještě před třemi lety zastávala česká vláda názor, že by Česká republika mohla do pěti let vstoupit do Evropské měnové unie (EMU). Vstup do EMU však bude nezbytně znamenat splnění maastrichtských kriterií (rozpočtový deficit do tří procent hrubého domácího produktu, státní dluh nižší než 60 % hrubého domácího produktu, inflace maximálně 1,5 % nad průměrem tří nejlepších zemí eurozóny, dlouhodobé úrokové míry maximálně 2 % nad průměrem tří zemí s nejnižší inflací, dvouletý úspěšný pobyt v Evropském měnovém systému pro nové země, tzv. ERM II). Splnění těchto kritérií závisí nejen na úspěšné měnové a rozpočtové politice ČR, ale také na vývoji v Evropské unii.

Koncem loňského roku však Česká národní banka zarmoutila všechny příznivce co nejrychlejšího zavedení eura místo české koruny. V dokumentu, shrnujícím názory a doporučení pro strategii přistoupení ČR k euru, doporučuje odložení zavedení společné měny především kvůli vysokému schodku rozpočtu. Pokud se vládě podaří přiblížit se letos čtyřprocentnímu růstu HDP a v následujících letech tento vývoj udržet, potom by Česká republika měla být schopna přijmout jednotnou evropskou měnu v roce 2010. To potvrdila v létě také nová vláda ve svém programovém prohlášení, ve kterém konstatuje, že by ke vstupu mělo dojít do roku 2010. Jako podmínku nezbytnou ke splnění tohoto cíle vidí především ozdravení veřejných financí.

V každém případě členství v Evropské měnové unii přinese řadu výhod. Především se odstraní kurzové riziko vůči hlavním obchodním partnerům a zahraniční firmy budou moci investovat bez rizika změny kurzu. Dojde k usnadnění obchodu a sníží se transakční náklady. Občané a firmy tak ušetří na poplatcích za převody měny. Dále se zvýší transparentnost cen a bude možné snadněji porovnávat ceny a mzdy v jednotlivých zemích. Zlepší se také konkurenční prostředí vzhledem k tlaku na pokles nákladů a cen, což může přispět ke zvýšení hospodářského růstu. Na druhé straně stát už nebude moci využívat kurz koruny k regulování růstu ekonomiky. Vstupem do “eurozóny” zároveň Česká republika přijme všechna rizika, spojená s případnými problémy Eura.

Již teď však lze konstatovat, že české bankovnictví má do Evropské měnové unie velmi blízko, neboť velká část jeho aktivit je v rukou akcionářů z členských zemí EU.

Tabulka 1: Zájem o zavedení eura? (v %)

Stát

Velmi

Trochu

Nepříliš

Vůbec

Neví

Kypr

30

42

13

13

2

Maďarsko

19

49

20

9

3

Malta

19

42

24

12

3

Slovensko

14

46

25

13

2

Litva

13

48

18

19

2

Slovinsko

13

49

25

12

1

Česko

11

36

33

19

1

Estonsko

11

43

23

16

7

Polsko

8

34

33

23

2

Lotyšsko

4

37

37

19

3

EU 10

11

39

29

19

2

Tabulka 2: Důsledky zavedení eura pro stát (v %)

Stát

Pozitivní

Negativní

Nevím

Slovinsko

56

32

12

Maďarsko

54

32

14

Kypr

49

39

12

Slovensko

49

38

13

Česko

45

42

13

Litva

45

41

14

Estonsko

44

40

16

Polsko

41

44

15

Lotyšsko

38

41

21

Malta

35

44

21

EU 10

44

41

15

Tabulka 3: Máte osobně radost, že euro nahradí národní měnu? (v %)

Stát

ANO

NE

Nevím

Slovinsko

66

27

7

Maďarsko

56

33

11

Slovensko

50

42

8

Kypr

49

40

11

Malta

41

49

10

Polsko

40

49

11

Česko

39

55

6

Litva

34

58

8

Estonsko

29

57

14

Lotyšsko

23

59

18

EU 10

42

47

11

Další informace [nápis]
Číslo 51-52/2004
Časopis Veřejná správa č. 51-52/2004
Časopis Veřejná správa
Další
E-mail