Příloha

Místní velikášství

Kdo by v Čechách nenavštěvoval schůze, spolky a hostince, ten je zaživa zahrabán, společensky nemožný člověk, nikým nerespektován, všemi přehlížen a posmíván jako podivín, zkrátka učiněná nula. Hospody v Čechách jsou pařeništěm veřejného mínění a udávají tón veškerého života. V nich jako kuře v teplé líhni zraje, roste a na povrch se klove to, čemu se říká popularita a po čem se honí celá řada místních veličin. Hospoda vynese na hřbetu své kalné vlny z pekla bezvýznamnosti a prostřednosti lidi, o kterých včera ještě nikdo nemluvil ani neslyšel, ale dnes už jsou uznanými výtečníky, nenahraditelnými silami ve svém oboru.

Předseda spolku, velitel hasičů, režisér divadla, člen žebravé deputace, všichni své hvězdičky na límci ulovili v hospodě. Starosta obce nebo okresu, poslanec zemský i říšský, různí výborové, náměstkové a náhradníci jaksi z úřední povinnosti, chtějí-li se udržeti u vesla, musí navštěvovati hostinec. Pivem tam páchne všechno. Z piva čerpá se vlastenecké nadšení i svatý zápal k boji za zděděná práva. Pivem zalévá se něžný květ lásky k vlasti i k bližnímu, protože při pivě sebere se nejvíc příspěvků pro jednoty národní i podniky lidumilné. Z piva kvete specificky český květ, který v Americe zvadne hned v prvním měsíci, takzvané místní velikášství. Každá hospoda má takovou pivem nabubřelou veličinu, která všemu nejlépe rozumí, politice, umění, vojně, volbám, náboženství, nadýmá se jako žába v kaluži, lichotí se jí, ustupuje se před ní, mlčí se, a žába nadýmá se víc a více, věří, že s ní stojí a padá celý svět a zatím za hrází té kaluže, obce, osady, neb okresu, nikdo už neví, jak slavný muž žije v té či oné české Lhotě anebo Moravském Újezdu.

Jindřich Šimon Baar, 1914

Další informace [nápis]
Číslo 51-52/2004
Časopis Veřejná správa č. 51-52/2004
Časopis Veřejná správa
Další
E-mail