Příloha |
Můžete konkretizovat priority vytyčené Programem rozvoje územního obvodu Zlínského kraje?
Ivan Matulík: Prioritou priorit je napojení kraje na dálniční síť, zlepšení dopravní dostupnosti měst a obcí kraje a využití mezinárodního železničního koridoru, který krajem prochází. Patříme mezi jedny z posledních krajů, které nemají ani kilometr dálnice. Jednáním na všech úrovních se zástupci kraje snaží dosáhnout toho, aby práce na započaté dálnici D 1 pokračovaly podle harmonogramu výstavby. Problémem jsou i rychlostní komunikace. Je připraveno pokračování R49 od Hulína k Fryštáku a perspektivně kolem Slušovic, Vizovic až na hraniční přechod Střelná – tedy spojení se Slovenskem. Napojení na slovenskou dálniční síť představuje významný prvek z hlediska obchodních vztahů směrem na východ. Páteří severojižního propojení kraje by měla být rychlostní komunikace R55 od Hulína, okolo Otrokovic, Napajedel, Uherského Hradiště až po Břeclav.
Jaroslav Končický: Náklady na dopravní infrastrukturu jsou vyčísleny v miliardách. Vzhledem k tomu, že celkový rozpočet Zlínského kraje se pohybuje kolem sedmi miliard, je iluzorní domnívat se, že jsme schopni financovat plánovanou výstavbu. Je to otázka lobingu, jednání s ministerstvem dopravy, okolními kraji a se slovenskou stranou, ale bez účasti státu se nepohneme dál. Pro dokreslení je třeba dodat, že Zlínský kraj se stal majitelem 1787 km kilometrů silnic druhé
a třetí třídy, které převzal od státu v havarijním stavu. Doprava tedy představuje z hlediska rozvojových záměrů nejnaléhavější prioritu Zlínského kraje, máme rozpracované jednotlivé cíle, ale nevíme pouze nepodstatnou záležitost – kdo to zaplatí.
Zlínský kraj byl odjakživa vnímán jako ekonomicky silný region. V současnosti je však tvorba HDP z celostátního hlediska na podprůměrné úrovni. Co je příčinou?
Ivan Matulík: V devadesátých letech se na restrukturalizaci průmyslu podepsalo negativně několik faktorů. Rozdělení republiky udělalo ze Zlínského regionu pohraniční oblast se všemi negativními důsledky. Špatná dopravní dostupnost, nevyužitá příležitost související například. s konverzí zbrojní a letecké výroby, celosvětový přesun výroby obuvi do Asie a úpadek velkých podniků způsobily stagnaci naší ekonomiky.
V současné době je podíl lidí zaměstnaných v sektoru průmyslu přibližně na stejné výši jako v sektoru služeb. V odvětví zpracujícího průmyslu se dvaceti procenty drží na první příčce gumárenský a plastikářský, následuje strojírenský a kovodělný, zatímco tradiční kožedělný je zastoupen pouze čtyřmi procenty.
Zlepšení hospodářské situace závisí nyní hodně na zkvalitnění technologické úrovně zpracovatelského průmyslu a dále na směřování ekonomických aktivit do sektoru služeb, využití zbytků potenciálu například. v leteckém průmyslu, určitou roli může sehrát i rozvoj cestovního ruchu.
Jaroslav Končický: Pro oživení ekonomiky bude klíčové i čerpání strukturálních fondů EU a vhodné využití průmyslových ploch. Připravované průmyslové zóny se nacházejí v Hulíně, Starém Městě, Kunovicích, Otrokovicích, Uherském Brodě, Zašové a Bánově. Zlínský kraj dnes spolu z agenturou Czechinvest iniciuje přípravu krajských strategických zón - Holešov a Hulín. Z investičních příležitostí mohu jmenovat konverzi bývalého továrního areálu firmy Baťa ve Zlíně či konverzi areálu bývalých kasáren v Uherském Hradišti. V obou jmenovaných příkladech je uvažováno o obchodních a společenských centrech. Rozvoj regionu závisí samozřejmě na financích, ale významnou úlohu zde hraje i tradiční podnikavost a dělnost našich lidí, v části krajei vycházející i z Baťovy tradice.
Jaké má kraj nástroje pomoci hospodářskému rozvoji?
Jaroslav Končický: Úkolem kraje není vytvářet jednotlivé průmyslové oblasti, ale podporovat smysluplné projekty.
Snažíme se prakticky naplňovat naši filozofii při podpoře perspektivních podnikatelských záměrů například zřízením Regionálního podpůrného fondu. Jedná se o společný projekt kraje, Českomoravské záruční rozvojové banky a České spořitelny. Je to pilotní projekt v České republice, kterým chceme jako veřejná správa ovlivnit ekonomický rozvoj v našem kraji. Ekonomiku přece vytváří podnikání, a tak kraj investuje do podnikání určitým finančním nástrojem. V případě, že podnikatelský subjekt má realizovatelný projekt, ale nedosáhne na bankovní úvěr, vstupuje do programu kraj tím, že určitým objemem finančních prostředků ručí za bankovní úvěr. Jedná se zejména o ty případy, kdy začínající firma nemá dlouhou historii nebo odpovídající majetek a banka jí nepůjčí na rozbíhající se produkt proto, že jí chybí záruka odpovídajících aktiv podnikatele.
Rizika jsou samozřejmě ošetřena a situace bude odpovídajícím způsobem monitorována. V následujícím roce chceme tento projekt otevřít i pro další banky, které budou mít zájem na něm participovat.
Obce vkládají velké naděje do strukturálních fondů EU. Jaké jsou vaše zkušenosti s možnostmi jejich využívání?
Ivan Matulík: Vzbudila se falešná očekávání, že Společný regionální operační program je zaměřen pro obce, ale v zásadě to není pravda. Principem “evropských” peněz je také koncentrace. Posilování ekonomického rozvoje není v podpoře izolovaných projektů, nýbrž ve snaze koncentrovat investice do projektů, které na sebe “nabalují” další aktivity přinášející ekonomický efekt. Ekonomické zákony jsou neúprosné a my všichni bychom se měli učit “trefovat” do operačních programů, aby se skutečně nastartoval ekonomický rozvoj a ne aby se vyčerpávala energie a zdroje na menší izolované projekty.
Jaroslav Končický: Při semináři starostů jsem upozornil na to, že SROP není na opravu střechy mateřské školky či podobné akce. Možností číslo jedna pro projekty tohoto typu je stále Program obnovy venkova. Velké peníze mohou obce získat za předpokladu, že se sdruží v rámci svazku obcí a shodnou se na společných projektech. To ale představuje většinou problém. Jestliže dvacet sdružených obcí má kofinancovat velký projekt, musí mít nejen zájem na jeho smysluplnosti, ale také musí umět vysvětlit svým občanům, proč vynakládají peníze na vybudování cyklostezky nebo internetového infoboxu, když nemají ve své obci pořádný chodník nebo zavedenou vodu. Každá obec, zejména ta malá, má mnoho vlastních problémů a zodpovídá se svým občanům za každou vynaloženou korunu. Mnoho menších obcí skutečně nemá možnost finančně participovat na větších, společných projektech sloužících svazku obcí.
Ivan Matulík: Mezi úspěšné projekty mikroregionů patří například Čistá Bečva, kde je zapojeno 25 obcí Vsetínska. K tomuto tématu byli motivováni požadavkem EU, aby do roku 2010 veškerá sídla nad dva tisíce obyvatel měla čištěné odpadní vody, takže se – dokázali se dohodnout a spojit síly a získali z ISPA značné finanční zdroje. Analogický program s původním názvem Čistá voda pro Dunaj vzniká nyní na Zlínsku. Pozitivní je také například. rozšiřující se projekt Baťova kanálu, kde kraj pomáhá zastřešit některé aktivity na území Zlínského kraje.
Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 45/2004.
Daniela Řeřichová