Informace

Světový den HABITAT 4. října 2004

Světový den HABITAT se koná každý rok první pondělí v říjnu. Organizátorem je Program OSN pro lidská sídla – UN Habitat (dříve Centrum OSN pro lidská sídla). Hlavním úkolem organizátora je koordinovat ve světovém měřítku aktivity lidských sídel, zaměřit se na způsoby zajišťování přiměřeného bydlení pro všechny, zlepšování městské správy, omezování městské chudoby, zlepšování životního prostředí, řešení katastrof a obnovu měst po skončení konfliktů. Praktická činnost se přirozeně musí přizpůsobovat nově vznikající situaci, dané demografickým vývojem, postupující urbanizací i  ekonomickými a sociálními podmínkami.

Otázky bydlení a osídlení nabývají ve světě s rostoucím počtem obyvatel a s urbanizací osídlení stále většího významu. To podnítilo OSN svolat k této problematice mezinárodní konferenci (1976) do Vancouveru v Kanadě. Účastnili se jí představitelé 132 států včetně Československa. Na základě výsledků konference přijalo Valné shromáždění (1977) rezoluci o zřízení Centra OSN pro lidská sídla Habitat v Nairobi, které o rok později zahájilo aktivně činnost. S touto organizací spolupracují prakticky všechny významnější státy.

V souladu s pracovním programem se operační činnosti UN Habitat soustředily na následující priority: zajišťování obydlí pro každého; zlepšování řídící činnosti ve městech; snižování městské chudoby; zlepšování obytného prostředí; zmírňování důsledků katastrof a rehabilitace po konfliktech.

V rámci činnosti této organizace bylo přijato na mezinárodním fóru několik důležitých dokumentů, jež nemají sice zcela závazný charakter, ale vytyčují hlavní směry bytové politiky pro všechny účastnící se země, přirozeně s přihlédnutím ke specifickým místním podmínkám.

K nejvýznamnějším dokumentům patří zejména:

• Deklarace ze světové konference ve Vancouveru 1976;

• Světová strategie bydlení do roku 2000 (přijata Valným shromážděním OSN v prosinci 1988);

• Deklarace a Agenda Habitat (schváleny Světovou konferencí o lidských sídlech v Istanbulu v červnu 1996);

• Deklarace o městech a jiných lidských sídlech v novém tisíciletí (přijata na 25. mimořádném zasedání Valného shromáždění OSN v červnu 2001);

• Strategická vize UN Habitat (květen 2003).

Činnost Programu OSN pro lidské sídla nespočívá přirozeně jem ve vypracování těchto koncepčních materiálů, nýbrž i v praktické činnosti. Ta zahrnuje zejména:

• Monitorování a výzkum (sběr a hodnocení ukazatelů bydlení a rozvoje měst a sledování realizace Agendy Habitat).

• Ochranu principů trvale udržitelné urbanizace a snižování městské chudoby prostřednictvím řady programů.

• Technickou spolupráci (více než sto projektů v desítkách rozvojových a transformujících se zemí).

• Novátorské financování (snaha získávat prostředky ve spolupráci s mezinárodními finančními i sponzorskými organizacemi).

• Strategické partnerství (spolupráce s jinými světovými organizacemi, včetně Rozvojového programu OSN–UNDP).

Světové dny Habitat se konají od roku 1986, a to s různými aktuálními tématy a v různých městech. První z nich se zaměřily na problematiku zajišťování obydlí, se zvláštním zřetelem na bezdomovce, další byly věnovány rodině a účasti žen ve veřejném životě, otázkám životního prostředí, urbanizaci.

V roce 2003 se hlavní akce konaly v Rio de Janeiru v Brazílii na téma vody a hygieny ve městech. Další významnější akce, zejména formou konferencí, seminářů, výstav a prohlídek významnějších projektů se uskutečnily v padesáti dalších zemích, například ve Spojených státech, Spojeném království, v Ruské federaci, v Číně, Japonsku, Indii, Brazílii, Indonésii, v Austrálii, Nigerii, Kanadě, Belgii, v Maďarsku, Nizozemsku, Španělsku, Švédsku a ve Švýcarsku.

Letos se hlavní akce konaly v Nairobi v Keni, kde se též nachází sídlo Programu OSN pro lidská sídla. Hlavním tématem byla města jako motor venkovského rozvoje. Téma se snaží propagovat názor, že rozvoj měst a venkova nelze posuzovat jako protiklad, ale jako přístup k integrovanému vývoji, z něhož vyplynou výhody z jejich vzájemných vztahů a vytvoří se předpoklady pro dynamický trvalý rozvoj měst i venkova. Názor se opírá o nejlepší příklady z Evropy a Severní Ameriky, kde osmdesát procent obyvatel nyní žije ve městech. Předpokládá se, že v roce 2015 bude ve městech žít šedesát procent světového obyvatelstva. Z celkového přírůstku obyvatel do tohoto roku to představuje devadesát procent, nejvíce lidí bude žít ve slamech vnitřních částí měst a v chatrčích v rozvojových zemích. Ve Strategické vizi UN Habitat do roku 2050 se rovněž předpokládá, že počet obyvatel ve světě vzroste z necelých šesti miliard v roce 2000 (polovina ve městech) do roku 2050 na devět miliard osob (6 miliard ve městech). Převážná většina tohoto přírůstku se uskuteční v rozvojových zemích. Počet obyvatel bydlících ve slamech se přitom zvýší z jednoho milionu v roce 2000 na tři miliony obyvatel v roce 2050, pokud nebudou přijata potřebná opatření.

Z uvedených čísel vyplývá že celkový přírůstek obyvatelstva ve světě, jeho geografická struktura a možnosti ubytování vytvoří problémy globálního charakteru, jež se budou týkat všech zemí bez výjimky (dopady na světovou migraci, zajišťování vody, energií, potravin a surovin, otázek bezpečnosti). Z toho vyplývá i důležitost organizace UN Habitat.

Doporučení uváděná v dokumentech UN Habitat nelze přijímat mechanicky. Byly vytvořeny z analýzy situace řady zemí, zejména rozvojových, v nichž existují zcela odlišné podmínky. Jako příklad možno uvést problém přestavby nebo i odstranění chatrčí, který je pro většinu rozvojových zemí klíčový a věnuje se mu proto v dokumentech UN Habitat mimořádná pozornost. Také otázky technického vybavení mají v různých zemích zcela odlišnou váhu. Na druhé straně má však řada principů i forem řešení, uváděných v těchto dokumentech, obecnou platnost a měly by být přiměřeně uplatňovány ve všech zemích. Bylo by proto účelné vyhodnotit všechna doporučení Agendy UN Habitat, případně i jiných dokumentů a stanovit, která doporučení odpovídají zcela, nebo alespoň přiměřeně podmínkám České republiky. Na základě této analýzy by bylo účelné vypracovat strategii a na ni navazující plán úkolů, který by měl být promítnut i do podmínek jednotlivých územních celků, případně i velkých měst.