Znak
Krkonošská ves táhnoucí se údolím říčky Rokytnice až k jejímu ústí do Jizery se v písemných pramenech objevuje od poloviny 16. století. Při prodeji jilemnického panství v roce 1637 je v Rokytnici (německy zvané Rochlitz) zmiňován nově vystavěný panský dům. Rozvoj místa, které se v polovině 19. století stalo sídlem soudního okresu a získalo práva městečka, se opíral zejména o sklářství, plátenictví a tkalcovství. V roce 1890 měla Dolní a Horní Rokytnice s připojenými osadami dohromady více než pět tisíc obyvatel, vesměs německé národnosti. V současnosti je Rokytnice nad Jizerou domovem okolo tří a půl tisíc stálých obyvatel.
Pečetní znamení městečka a z něj odvozený znak jsou doloženy od 2. poloviny 19. století a vznikly spojením pečetních znamení vsí Rokytno, Františkov, Horní a Dolní Rokytnice. Užitá symbolika mimo jiné odkazuje na skutečnost, že se v okolí Rokytnice v minulosti dolovalo stříbro, měď a olovo. V prvním poli zlatě-modře čtvrceného štítu je při pravém okraji přirozeně zbarvená skála a před ní na zeleném trávníku pracující černě oděný horník. V druhém poli stojí na trávníku hnědá liška a ve třetím poli kráčí po trávníku stříbrný beránek. V posledním poli drží vztyčený přirozeně zbarvený medvěd v předních tlapách stříbrný kámen. Nad štítem je stříbrná zděná koruna.
KRESBA: LUBOMÍR ZEMAN
TEXT: JAN ZACHAR