Zahraničí |
V květnu se v prostorách Francouzského institutu v Praze konala další přednáška z cyklu “Evropa a …”, tentokrát na téma Evropa a Balkán, jaká integrace?. Své názory zde přednesli Jacques Rupnik, historik, politolog a odborník na střední Evropu a Jan Urban, historik, bývalý novinář a válečný zpravodaj na Balkánu. Vystoupení obou protagonistů moderoval Šimon Pánek, ředitel sekce humanitární a rozvojové pomoci společnosti Člověk v tísni při České televizi.
Jacques Rupnik a Jan Urban se ve svém úvodním slovu zaměřili na dvě otázky
Integraci Balkánu lze provést v podstatě dvěma způsoby, konstatoval Jacques Rupnik. Buď prostřednictvím klasického rozšíření, jako tomu bylo v případě deseti nových členských zemí, nebo europeizací “protektorátu” na Balkáně. Politika protektorátu se uplatňuje v těchto zemích dodnes. Svůj účel však již splnila a do budoucna je potřeba stabilitu a následnou integraci balkánských zemí zajistit jinými prostředky. Specifická a složitá situace na Balkánu vyžaduje také jiné podmínky pro začlenění do Evropského společenství. Je nemyslitelné, aby tyto země podstoupily obdobnou proceduru jako deset nových členských zemí. Podle J.Rupnika je dokonce nutné, aby Evropská unie formulovala tzv. regionální přístup pro Balkán. Domnívá se totiž, že předáci balkánských zemí budou ochotni dělat ústupky a nastoupit demokratický proces jen v případě perspektivy začlenění do Evropské unie. Nesmí to ovšem být vidina patnácti let, jak se zatím deklaruje.
Vedle specifického přístupu je předpokladem úspěšného začlenění Balkánu do Evropské unie rovněž změna politiky Evropské unie. Ta by měla být více konzistentní a jednotná v postojích vůči Balkánu, měla by formulovat jasné a jednotné cíle a hlavně mít zájem na zrychlení balkánského integračního procesu. J.Rupnik v této souvislosti použil výrok, že Evropská unie by se pro Balkán měla stát náhražkou impéria.
Jan Urban mnohé názory J. Rupnika potvrdil. Zejména pak skutečnost, že naděje na členství v Evropské unii musí být v kratším horizontu než patnácti let. Čím více se pro balkánské země možnost vstupu do Evropské unie bude oddalovat, tím méně budou o ni jevit zájem. Dále souhlasil s názorem na změnu evropské politiky. Ocenil mnohem větší konzistentnost a mezistátní soudržnost současné politiky Evropské unie oproti politice devadesátých let. Na rozdíl od J. Rupnika však dodal, že Evropa poprvé ponese zodpovědnost za situaci na Balkáně. Zatímco doposud se jí dařilo konflikty na Balkáně spíše “hasit”, nyní je postavena před úkol zdejší situaci řešit. Z tohoto důvodu bude muset stanovit jasná pravidla pro balkánské země a striktně vyžadovat jejich dodržování.
Oba řečníci se zároveň shodli na tom, že rozšíření Evropské unie o Balkán bude zkouškou pro Evropu jako potenciální světovou velmoc, zda je schopna tuto roli přijmout a obhájit ji.
Co dodat závěrem? Oba řečníci potvrdili, že Evropa dává jasně najevo svůj zájem o Balkán a otevřeně říká, že jej nevnímá pouze jako svou problematickou periférii. Záleží už jen na zemích Balkánu, jak rychle budou schopny tuto nabídku zúročit. Dobré příklady se tu již nabízejí v podobě Rumunska či Chorvatska.