s Michaelou Šojdrovou, místopředsedkyní výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu PS PČR Sněmovna by měla debatovat o nových povinnostech chovatelů psů

V České republice jsou chovány téměř dva miliony psů a chovatelství se těší rostoucímu zájmu. Zároveň přibývá případů, kdy pes napadne jiné zvíře nebo člověka. Kvůli ataku psa bylo vloni provedeno osm tisíc klinických vyšetření, skutečný počet případů byl jistě vyšší. Zákonodárci reprezentující ve sněmovně KDU ČSL a Unii svobody se už před dvěma lety snažili prosadit zákon sjednocující pravidla pro chovatele psů, nenašli pro něj ale dostatek souhlasných hlasů. Nyní se pokouší prosadit řešení problematiky chovu psů předložením dalšího, jinak pojatého, návrhu legislativní úpravy.

Předkládáme dva návrhy zákonů. Zákon o evidenci psů, obsahující i drobnou úpravu přestupkového zákona a také normu, která upravuje občanský zákoník a trestní zákon. První z předloh se týká především evidence psů. Sjednocuje dosavadní praxi evidence na místní úrovni a zavádí evidenci centrální. Kromě toho zpřesňuje praxi při označování psa tetováním nebo čipem tak, aby bylo možné jednoznačně identifikovat zvíře, jehož majitel by nedodržoval obecní vyhlášku nebo kterýkoliv zákon, týkající se chovu psů. Druhý předkládaný zákon precizuje odpovědnost za škodu způsobenou neovladatelností psa doplňkem v občanském zákoníku a úpravou trestního zákona nově vymezuje skutkovou podstatu trestného činu zavinění úrazu nebo smrti člověka způsobených atakem psa.

Za základ by mohla posloužit Plemenná kniha Českomoravské kynologické unie. Další údaje by byly získávány z evidencí místních, vedených obcemi. Ty už dnes v podstatě existují.

Hovoří se o povinnosti podle nového zákona. Ale nešlo by téměř o nic nového v činnosti obcí. Evidenci psů vedou kvůli vybírání místních poplatků a možnost označovat psy je již dána zákonem na ochranu zvířat proti týrání. Nyní je pouze navrženo výslovně stanovit, že místní evidenci i označení psů zajišťuje obec s tím, že náklady při označování psů mohou jít na vrub vlastníka zvířete.

Všemi způsoby se snažíme eliminovat tento druh nebezpečí. Ale tlak na to, aby zákon nerozlišoval mezi plemeny psů byl až nečekaně silný. Museli jsme tedy ustoupit z představy, že zákon upraví pro chov a ovládání psů s agresivnějšími sklony nějaký zvláštní režim. Způsob ovládání psa na veřejném prostranství zůstává na obecních vyhláškách a my jsme se nyní soustředili spíš na prevenci spočívající v přesné evidenci psů, jejich označení a v odstraňování bagatelizace případů, kdy újmu na zdraví nezpůsobila lidská ruka, ale útok psa. To by mohlo přispět k vyššímu povědomí o tom, že následky nedbalého ovládání nebo dokonce poštvání psa nikdy neprojdou bez trestu, že chovatel takového psa bude vždycky zjištěn a adekvátně postižen.

Ustanovení, které tuto formulaci obsahuje, zároveň dodává, že odpovědnosti za škodu způsobenou zvířetem lze zprostit výhradně jen tehdy, když byla způsobena neodvratitelnou událostí. A touto událostí by nebyla neovladatelnost psa. Dnes bývá odpovědnost chovatele zlehčována - právě s poukazem na neovladatelné vlastnosti zvířete. My ale chceme, aby byl zbaven odpovědnosti jenom v případech, kdy například kolemjdoucí přeleze plot jeho soukromého pozemku. To by mohlo chovatele přimět k tomu, aby věnovali větší péči výcviku psů. Nepochybně by je to motivovalo i k tomu, aby své psy, zvláště mají-li sklony k větší agresivitě, opatřili na veřejném prostranství náhubkem či vodítkem, dokonce i tehdy, když jim to místní vyhláška nepřikáže.

Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 36/2004.

Alexandra Štefanová