Téma |
Evropská unie nyní řeší v oblasti ochrany životního prostředí mezi řadou témat jedno, které považuji za velice důležité. Mám na mysli nový systém nakládání s chemickými látkami známý pod zkratkou REACH (Registration, Evaluation, Authorisation and Restriction of Chemicals). Jeho příprava probíhá již tři roky a spěje do své závěrečné fáze přípravou Nařízení Evropské rady a Evropského parlamentu. Toto nařízení nahradí dosud platné právní úpravy a bude mít významný dopad na všechny členské země. Podstatným prvkem návrhu je skutečnost, že nečiní rozdíl mezi stávajícími a novými členskými zeměmi.
Příprava nové právní úpravy začala zveřejněním ideového návrhu Evropské komise (EK) v takzvané Bílé knize v únoru 2001. Jeho formulaci předcházela intenzivní expertní jednání motivovaná znepokojujícím faktem, že společnost má k dispozici dostatečné informace o nebezpečných vlastnostech necelých deseti procent látek (z celkového počtu téměř 120 tisíc), které jsou na celém světě uváděny do oběhu. Tuto alarmující skutečnost REACH řeší tím, že sjednocuje přístup k “novým” i k “existujícím” látkám, přičemž povinnost shromáždit potřebná data a zodpovědnost za jejich kvalitu je uložena průmyslovému sektoru, který látky produkuje a uvádí na trh.
Látky, které jsou z hlediska ochrany lidského zdraví a životního prostředí nejnebezpečnější (např. karcinogeny, mutageny a látky toxické pro reprodukci) budou používány pouze tak, aby existující rizika byla minimalizována (režim autorizace). Jejich používání bude postupně omezováno a bude stimulováno hledání vhodných alternativ. Současně ovšem REACH má zajistit, aby průmysl členských zemí byl trvale konkurenceschopný ve světovém měřítku.
Ambiciózní koncepce byla podrobena široké diskusi, přičemž názory jednotlivých složek společnosti se zpočátku výrazně lišily, stejně jako názory jednotlivých členských zemí. Proto nepřekvapilo, že příprava prvního návrhu právní úpravy trvala Evropské komisi dva roky. Tento návrh byl podroben internetové diskusi od 7. května 2003 do 10. července 2003. V tomto období Komise shromáždila přes šest tisíc připomínek a komentářů, jejichž vyhodnocení trvalo více než tři měsíce.
Na konci října 2003 publikovala EK druhý návrh Nařízení. V tom již došlo k řadě změn, vyplývajících z analýzy připomínek z internetové diskuse a intenzivního dialogu s představiteli všech zájmových skupin, především pak s Radou evropského chemického průmyslu (CEFIC). Nemám v úmyslu se podrobně věnovat popisu těchto změn, ale dovolím si konstatovat, že povinnosti a požadavky byly oproti prvnímu návrhu poněkud zmírněny.
Zástupci průmyslových svazů, především chemického průmyslu od počátku poukazovali na neúnosný ekonomický dopad navržené právní úpravy, a to zejména pro takzvané malé a střední podniky. Komise proto zpracovala rozsáhlou studii ekonomických dopadů na průmyslový sektor. Výsledky této studie ukázaly, že reálné náklady na plnění povinností uložených ve druhém návrhu Nařízení se budou pohybovat v rozmezí 2,8 - 5,2 miliardy eur (odhad nákladů podle prvního návrhu činil 12,6 miliardy eur). V řadě členských i nově přistupujících zemí, včetně České republiky byly provedeny obdobné studie, v letošním roce Komise ve spolupráci s CEFIC provede další ekonomické analýzy. Jsem toho názoru, že tento postup pomáhá odstranit hlavní překážky při hledání konsensu.
V listopadu 2003 byla Komisí ustavena pracovní skupina, jejímž úkolem je dopracovat návrh Nařízení. K účasti byly přizvány delegace všech nových členských zemí. Na prvním pracovním zasedání v lednu 2004 navrhlo Irsko jako předsedající země velmi racionální postup práce: návrh byl podroben tzv. prvnímu čtení doslova odstavec po odstavci včetně všech příloh. Delegace dostaly příležitost formulovat své názory a vznášet dotazy k zástupcům komise, aniž by tvrdě formulovaly své národní pozice. Tento proces byl ukončen na březnovém zasedání a předsednictvo identifikovalo hlavní okruhy problémů, respektive požadavků, vyslovených v průběhu diskusí, zejména:
Na šestém zasedání (5. – 6. dubna 2004) se skupina vrátila “na začátek” návrhu a zahájila projednávání konkrétních návrhů předložených členskými státy. O dosaženém pokroku byla informována Rada pro konkurenceschopnost na květnovém zasedání, Rada pro životní prostředí se REACH zabývala v červnu a byl upřesněn časový harmonogram legislativního procesu. Nelze pominout skutečnost, že diskusí průlomové právní úpravy se bude zabývat Evropský parlament již za účasti zástupců nových členských zemí. Jak jsem již několikrát zmínil, Česká republika se tohoto významného procesu od samého počátku aktivně účastní. V letech 2001–2003 se naši zástupci účastnili řady konferencí a diskusních fór pořádaných na vládní i nevládní úrovni. Česká republika vždy podporovala zásadní změny nové koncepce z hlediska ochrany lidského zdraví a životního prostředí, ale podobně jako ostatní členské země se silným chemickým průmyslem podrobně analyzovala otázky ekonomického dopadu návrhu. V České republice se problematikou REACH zabývá meziresortní komise chemické bezpečnosti, která vedle zástupců ministerstev sdružuje i zástupce průmyslového sektoru a nevládních organizací. Diskusi o REACH se bude věnovat Národní konference o průmyslové toxikologii, problematikou se zabývá i akademická sféra.
Společná delegace odborníků Ministerstva životního prostředí a Ministerstva průmyslu a obchodu se aktivně podílí na práci ad-hoc pracovní skupiny, kde kromě plenárních zasedání vede řadu bilaterálních diskusí. Rád bych ocenil zejména spolupráci s delegací Spojeného království a Nizozemska. Česká republika bude nadále pokračovat ve společném úsilí k přijetí právní úpravy, která povede k významnému snížení rizik spojených s nakládáním s chemickými látkami a ve svém důsledku přispěje k dosažení tohoto významného cíle v globálním měřítku.