Rozhovor

s Ing. Michalem Hanačíkem,
náměstkem hejtmana Zlínského kraje

Systematické celoživotní učení je u nás stále podceňováno

Kraj obhospodařuje 148 škol a školských zařízení, které navštěvuje zhruba třicet tisíc žáků. Letos už čtvrtým rokem nesete coby člen Rady ZK zodpovědnost za oblast školství, mládeže a sportu. Jaká je současná situace?

Dokázali jsme stabilizovat financování pokud jde o prostředky na provoz škol a školských zařízení. Nevznikají nám další významné ztráty, které zatěžovaly hospodářskou situaci škol v minulosti. Jsme schopni zabezpečit finance na reprodukci majetku, to znamená pokrýt odpisy a de facto základní investice, což je významné zjednodušení práce pro ředitele škol, protože jsou za těchto okolností schopni daleko lépe plánovat. Pokud se týče majetkových záležitostí, podařilo se nám odprodat spoustu nepotřebného majetku a nadále budeme v tomto záměru pokračovat. Chceme komplexně a důsledně vyřešit majetkové změny - tak, aby krajská zařízení byla skutečně v majetku kraje.

Za významnou věc považuji schválení dlouhodobého záměru vzdělávání ve Zlínském kraji na tři až šest let. Mám radost, že tento koncepční materiál většinově, téměř jednomyslně, schválilo zastupitelstvo. Plná politická podpora je velmi důležitá pro perspektivní rozvoj školství.

V neposlední řadě považuji za úspěch výrazné zlepšení komunikace mezi krajem a odbornou veřejností, ať již to jsou školy, úřady práce, odborové organizace, univerzita nebo další partneři. Velmi si cením toho, že se právě odborná veřejnost začíná ztotožňovat s krajem a s jeho záměry. Trvalým problémem zůstává nedostatek prostředků na investice, na havarijní stavy, na opravy a vybavení škol.

Požadavky na investice ze strany škol činí asi jednu miliardu korun, zatímco v našem rozpočtu je reálné uvolnit pouze 163 milionů korun.

Patří Zlínský kraj ve srovnání s jinými územně samosprávnými celky spíše ke krajům radikálnějším - pokud jde například o změny v síti škol - nebo k těm opatrnějším?

Patříme jednoznačně k těm radikálnějším regionům zejména v tom smyslu, že se snažíme řešit problémy s časovým předstihem a nečekat, až situace dozraje.

Základ naší filozofie optimalizace spočívá ve vizi mít víceoborové školy ve více místech. Nemáme snahu vytvářet velké oborově zaměřené školy krajského typu v jednom centru, kam by žáci z celého kraje museli dojíždět. Na Západě je spíše zvykem, že v regionu je jedna škola určité specializace, do níž jezdí žáci ze vzdálenosti padesáti i více kilometrů.

Čím si vysvětlujete zlepšení vztahů mezi krajskými politiky a představiteli škol?

Naučili jsme se spolu otevřeně diskutovat a zřejmě i víc si navzájem naslouchat. Musím přiznat, že z některých záměrů, o nichž jsme původně v rámci Rady Zlínského kraje teoreticky uvažovali, sešlo právě během diskusí se všemi partnery, kteří mají ke vzdělanosti v kraji co říci. Odborná veřejnost si více uvědomuje naše postoje, my jsme se zase naučili slyšet na protiargumenty druhé strany. Podařilo se nám vytvořit několik dobrých komunikačních kanálů. Jedním z nich je komise rady pro školství, v níž jsou zastoupeni ředitelé velkých a významných škol celého Zlínského kraje. Často právě odtud vycházejí konstruktivní náměty ke zlepšení. Bylo také velmi nutné, aby se veřejnost přesvědčila, že za rozhodnutími, která krajská samospráva v oblasti školství učinila, stojí logika, jasné ekonomické argumenty a ne nějaké záhadné lobbystické zájmy.

Považujete současnou síť škol, kdy jsou vedle sebe školy státní, soukromé a církevní, za dostatečně efektivní?

Zlínský kraj může posuzovat efektivitu pouze škol vlastních, tedy krajských a samozřejmě také škol obecních. Tím se velmi důkladně zabýváme. Pokud však jde o školy církevní a soukromé, musíme respektovat, že mají jiné zřizovatele. Naším záměrem je celý systém krajského, případně také obecního školství maximálně sladit. Proto také nabídku dalších alternativ vzdělání přizpůsobujeme tak, abychom nevytvářeli zbytečnou konkurenci.

Termín “optimalizace sítě škol” vyvolává řadu negativních reakcí vzhledem k tomu, že se za ním skrývá slučování a rušení některých školských zařízení.

Vážným a směrodatným důvodem jsou pro nás rapidně klesající počty žáků a celkový demografický vývoj. Argumenty pro optimalizaci obecně většina lidí chápe, ale jakmile se jich konkrétní případ, konkrétní rušení školy nějak osobně dotýká, projevují nevoli. Je to pochopitelné, ovšem všechna zásadní rozhodnutí procházejí širokou diskusí a nemohou být učiněna bez podpory zastupitelstva. Neřešení problémů je krokem zpátky. Zatím jsme se zabývali poměrně jednoduchými případy, kdy slučování vyplývalo z logiky věci, tedy vesměs fúzemi škol

stejného typu v rámci jednoho města. Teprve nás čeká razantnější krok – slučování gymnázií ve Slavičíně a ve Valašských Kloboukách. To bude dosti dramatický zásah. Považuji však za zdravější mít možnost pracovat na nové podobě školy, na rozvoji nového subjektu, než se několik let dohadovat, kdy už nadejde den D a v podstatě stagnovat, protože v takové patové situaci není možné investovat ani tam, ani tam.

Před vznikem samosprávných celků existovaly obavy, že poklesne úroveň školství, neboť bude záviset na osvícenosti konkrétních krajských samospráv. Pociťujete dnes toto riziko jako aktuální či oprávněné?

Nebojím se toho, že by kraj nebyl schopen garantovat vysokou úroveň vzdělanosti. Jednak je vystaven silnému tlaku odborné veřejnosti, která nedovolí snížení kvality výuky a kraj naopak sám – v zájmu vlastního rozvoje – hledá mechanismus, jak docílit co nejefektivnější přípravy skutečně schopných lidí.

Myslím si, že velmi dobrý vliv na rozvoj školství v kraji má Univerzita Tomáše Bati, a to i ve vztahu ke středním školám. Jsem si vědom, že velké rezervy máme například v technickém vybavení škol, ale věřím, že díky optimalizaci školství se i tato záležitost postupně zlepší. To, co zatím téměř vůbec nefunguje, je celoživotní vzdělávání. Velmi nám chybí zákon, který by tuto oblast řešil. Považuji za fatální chybu, že systematické celoživotní učení je u nás stále podceňováno. Zlínský kraj se snaží rozhýbat stojaté vody pořádáním celostátních seminářů, zaměřených na tuto problematiku. Chceme vyprovokovat státní správu, aby už konečně začala něco dělat.

Helena Mráčková

Další informace [nápis]
Číslo 34/2004
Časopis Veřejná správa č. 34/2004
Časopis Veřejná správa
Další
E-mail