Lexikon evropského práva

Evropské instituce

Evropský soudní dvůr

  • Minimální standard ochrany pracovníků
    • Kazuistika (Norbert Jaeger)

Doktor Jaeger pracoval jako pohotovostní lékař na chirurgickém oddělení městské nemocnice v Kielu. V pracovních dnech trvala doba pohotovosti 16 hodin, o víkendech a svátcích celý den. Odhadem bylo zjištěno, že doktor Jaeger byl během celkové doby pohotovosti pracovně vytížen zhruba na padesát procent. Prvoinstanční pracovní soud v Kielu uznal rozsudkem z 8. listopadu 2001, že pracovní pohotovost vykonávaná za výše uvedených podmínek spadá do pracovní doby, a to s důsledky, které by to mělo pro odměnu za práci přesčas i pro zajištění práva na odpočinek.

V řízení o odvolání, které proti tomuto rozsudku podalo město Kiel jako zřizovatel nemocnice, se zemský pracovní soud zabýval slučitelností směrnice Rady 93/104/ES o některých aspektech úpravy pracovní doby s německým pracovním právem a položil předběžné otázky Evropskému soudnímu dvoru.

ESD v odůvodnění svého rozsudku ze dne 9. 9. 2003 konstatoval, že pokud by pohotovostní služba, s níž je spojena nutnost osobní přítomnosti na pracovišti, byla vyloučena z pracovní doby, znamenalo by to, že cíl chránit bezpečnost a zdraví pracovníků by byl ohrožen. Protože třetí článek směrnice 93/104 zavazuje členské státy přijmout nezbytná opatření k zajištění toho, aby každý pracovník měl nárok na minimální denní odpočinek po dobu jedenácti po sobě jdoucích hodin během 24 hodin, je nutné i případné modifikace diktované nutností zajistit nepřetržitý výkon služby hodnotit striktně tak, aby účinek uvedeného ustanovení chránícího bezpečnost a zdraví pracovníků nebyl oslabován.

Členské státy EU tedy nemohou uplatnit pravidlo, podle něhož pouze skutečně odpracovaná pohotovost je považovaná za pracovní dobu, zatímco čas strávený v pohotovosti na pracovišti, kdy lékař nepracuje a může odpočívat, do pracovní doby započítáván není. Nadto platí, že snížení doby předepsaného jedenáctihodinového odpočinku v běžném dni v případě nutnosti zabezpečit nepřetržité zdravotnické služby je přísně podmíněno tím, že lékařům musí být poskytnuty rovnocenné náhradní doby odpočinku v bezprostředně následujících periodách rozvrhu pracovní doby a že není překročena maximální délka týdenní pracovní doby, která činí včetně přesčasů 48 hodin.

Doc. JUDr. Richard Pomahač, CSc.,
Právnická fakulta Univerzity Karlovy

Další informace [nápis]
Číslo 33/2004
Časopis Veřejná správa č. 33/2004
Časopis Veřejná správa
Další
E-mail