Zahraničí |
Krátce po rozšíření Evropské unie se za irského předsednictví sešli v Limericku ministři, v jejichž kompetenci je odpovědnost za prosazování rovnosti obou pohlaví. Na jednání předložila Evropská lobby žen (EWL) soubor požadavků. K okamžitému řešení navrhuje vložit do návrhu Smlouvy o evropské ústavě výslovně zmínku o nutnosti rovnosti žen a mužů a zařadit ji do článku o hodnotách. Dále Evropská lobby žen požaduje přijmout novou směrnici o rovnosti pohlaví pokud jde o rovný přístup ke zboží a službám a k jejich poskytování. Ve střednědobé perspektivě pak žádá přijetí nové rámcové strategie Unie a zřízení Institutu EU o rovnosti pohlaví. Konečně jako absolutní nezbytnost pro účinný postup v boji za rovnost pohlaví v Evropě požaduje posílení ideje rovnosti pohlaví v soudnictví, jež rozhoduje o distribuci zdrojů, a využití této ideje v rozpočtování na úrovni EU, zejména pokud jde o strukturální fondy. Výsledkem byl určitý kompromis, neboť finální znění článku 1-2 Návrhu Ústavní smlouvy EU bylo upraveno takto: “Unie je založena na hodnotách respektování lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a respektování lidských práv, včetně práv menšin. Tyto hodnoty jsou společné pro členské státy, v jejichž společnosti převažuje pluralismus, nediskriminace, tolerance, spravedlnost, solidarita a rovnost mezi ženami a muži.” Evropská lobby žen byla zklamána, že zásada rovnosti mezi muži a ženami není obsažena v první větě, v níž jsou uvedeny hodnoty Unie, ale až ve větě druhé. Zajímavé však je, že v ní je uvedena “rovnost mezi ženami a muži”, ačkoli v ostatním textu Ústavní smlouvy je rovnost mezi pohlavími uvedena v pořadí “rovnost mezi muži a ženami”.
Dalším zklamáním pro Evropskou lobby žen je předběžný výsledek voleb do Evropského parlamentu, podle nějž činí zastoupení žen pouze třicet procent, což znamená stagnaci ženské reprezentace. Současně se projevují značné diference mezi jednotlivými členskými státy, z nichž nejvyšší podíl žen vykazuje švédská delegace (59,7%), zatímco nulové zastoupení žen vykazují delegace Kypru a Malty.
Evropská lobby žen zastává názor, že je velmi důležitá větší účast ženských organizací z členských států Unie v konzultacích o problému rovnosti a nediskriminace v rozšířené Unii. Protože Zelená kniha Evropské komise o “Rovnosti a nediskriminaci” navrhuje integrovat politiku rovnosti pohlaví do ostatních nediskriminačních politik EU, vybízí Evropská lobby žen všechny ženské organizace i jednotlivé ženy, aby na tento návrh reagovaly, neboť může vážně ohrozit další vývoj specifické politiky rovnosti pohlaví na úrovni Evropské unie (1).
Skupina expertek Observatoře o znásilňování žen při EWL se sešla koncem května v Dublinu na dvoudenní konferenci, na níž byla předložena první EU/národní zpráva. Z nových členských států Evropské unie se účastnily expertky z Maďarska a Lotyšska a dále i expertka z Bulharska. Příští schůze Observatoře se bude konat v listopadu 2004 (2).
1.června 2004 se sešla Rada sociálních věcí, jejíhož jednání se účastnili ministři práce (případně zaměstnanosti) a sociálních věcí rozšířené Evropské unie, kteří jednohlasně podpořili zřízení Evropského Institutu pro problematiku pohlaví (European Gender Institute), který by jako zdroj expertízy a vzdělání měl napomoci ke zvýšení rovnosti žen a mužů, jakož i příležitosti k získání znalostí, dat a informací o nejlepší praxi. Nedošlo však k odsouhlasení návrhu Směrnice rovného zacházení s ženami a muži, pokud jde o přístup ke zboží a službám a k jejich poskytování. Jednání proto budou pokračovat v říjnu, kdy nizozemské předsednictví chce získat politický souhlas v této věci.
Ustavující schůze nové komise o ženských právech a rovnosti pohlaví se konala 22. července 2004 ve Štrasburku.
Závěrem aktivit o ženské problematice sledované Evropskou lobby žen lze upozornit na výzvu pro předložení návrhů v oblasti Ženy a věda, publikovanou 30.dubna 2004 s termínem pro předložení návrhů do 30.září 2004. Očekávají se návrhy ve čtyřech oblastech:
Hlavní bariérou stále chudoba a nedostatečné vzdělání
Iniciativy Evropské lobby žen v rámci EU ve prospěch rovnosti pohlaví a většího uplatnění žen, aby této rovnosti bylo dosaženo, nejsou zcela novým elementem, neboť podobné snahy byly v moderní historii podnikány v různých zemích a různými subjekty. V této souvislosti lze vzpomenout aktivity Mezinárodního Institutu správních věd (IIAS), který se koncem minulého století věnoval problematice rovnosti žen a mužů v rozhodovacím procesu veřejné politiky. Výsledkem této činnosti byla komparativní studie zahrnující Afriku, Ameriku, Asii, Austrálii, Evropu a skupinu arabských států Maghreb (4). Rozdíly mezi jednotlivými kulturami jsou značné. Vyjdeme-li však z předpokladu, že pro přístup k moci jsou důležitými elementy vzdělání, finanční zdroje a konexe, pak vidíme, že to byla a nadále je zejména chudoba, která je hlavní bariérou, jež postihuje v mnoha společnostech především ženy. Zpráva UNDP o lidském rozvoji z roku 1995 poukazuje na to, že plných sedmdesát procent z 1,3 miliardy lidí žijících v chudobě jsou ženy. Často se však zapomíná na to, že ve světovém měřítku pouze malá část žen má dostatečné vzdělání, aby se mohly uplatnit na vyšších místech veřejné správy a vlády. Ve zmíněné publikaci IIAS se například zdůrazňuje, že možnou cestou ke zvýšení rovnosti mezi pohlavími je přesvědčit muže, že jejich ekonomický zájem je v partnerství zaměřeném na zlepšení sociální a ekonomické pozice žen.
Zvýšit vzdělanost žen ve světovém měřítku je problémem času. Tím se v nedávné době začaly zabývat různé instituce, například SEWA (Self Employed Women´s Association) a ILO (International Labour Organization). SEWA mobilizovala negramotné ženy, aby si založily vlastní bankovní systémy, zlepšily svoje pracovní podmínky a našly tak cestu ke vzdělání. Tato organizace v devadesátých letech minulého století jednala s mezinárodní organizací práce o tom, aby se zlepšily podmínky domácích pracovnic. V Evropě byla identifikována potřeba nové “smlouvy o pohlaví” Ekonomickou komisí Rady Evropy v její Akční platformě, která byla schválena na regionální přípravné schůzi pro 4. Světovou konferenci v říjnu 1994. Cílem bylo, aby se od roku 2000 vytvořila v Evropě společnost, jež bude respektovat práva žen, která jsou nezcizitelná a tvoří integrální a nedělitelnou součást všeobecných lidských práv. Další základní zásadou musí být, že prosazení rovnosti a partnerství mezi ženami a muži vyžaduje spravedlivější rozdělení moci a odpovědnosti v rodinném životě, práci a společnosti, stejně jako spravedlivější rozdělení ekonomické a politické moci. Rovné příležitosti pro ženy a muže jsou nezbytné pro realizaci plného lidského potenciálu a tím k dosažení trvalého lidského rozvoje, demokracie a míru. Základem pro novou smlouvu o pohlaví je partnerství mezi ženami a muži, založené na rovnosti; taková smlouva bude zahrnovat aktivní a viditelnou politiku racionalizace perspektivy pohlaví do všech relevantních politických, ekonomických a sociálních oblastí na ústřední, regionální a místní úrovni, takže dříve než budou učiněna různá rozhodnutí ve společnosti, bude provedena analýza jejich účinků jak na muže, tak na ženy.
Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 33/2004.
Poznámky: