Zahraničí

Poprvé pro občany “pětadvacítky”

Evropský parlament je jednou z hlavních institucí Evropské unie. Jsou v něm zastoupeny členské země a prezentuje jejich vůli v Unii i ve světě. Zjednodušeně lze pravomoci Evropského parlamentu přirovnat k pravomocím zákonodárných sborů jednotlivých členských států. Jeho stěžejní význam spočívá v legislativní činnosti, neboť společně s Radou EU schvaluje v tzv. spolurozhodovacím procesu právní předpisy, které navrhuje Evropská komise. I když je spolurozhodování hlavním rozhodovacím nástrojem Evropského parlamentu, v některých oblastech zaujímá pouze stanovisko. Každoročně též schvaluje rozpočet Evropské unie. Velmi významná úloha Evropského parlamentu spočívá též v kontrole Evropské komise, která je výkonným orgánem Evropské unie a která realizuje politiku Unie. Evropský parlament prověřuje její iniciativy, kontroluje provádění jednotlivých komunitárních politik a plnění rozpočtu. Od roku 1979 se volí v pětiletých cyklech ve všeobecných volbách. V nich platí ve všech státech společná demokratická pravidla: volební právo od osmnácti let, rovnost mužů a žen, zásada tajného hlasování. Od roku 1993, kdy vstoupila v platnost Maastrichtská smlouva, má každý občan členského státu Evropské unie, který žije v jiném státu EU, právo volit nebo být volen ve volbách v zemi svého trvalého pobytu. Každých pět let schvaluje Evropský parlament též jmenování předsedy Evropské komise, podrobuje slyšení kandidáty na místa komisařů a rozhoduje o vyslovení důvěry nebo nedůvěry nové Evropské komisi. Letošní volby do Evropského parlamentu se konaly ve dnech 10.-13. června poprvé za účasti občanů deseti nových členských států. Není nezajímavé porovnat předvolební průzkum názorů občanů se skutečnými výsledky voleb.

Názory občanů na pravomoc Evropského parlamentu

V únoru a březnu letošního roku byl na základě požadavku Generálního ředitelství pro tisk a komunikaci Evropské komise proveden průzkum veřejného mínění mezi občany deseti nových členských států a tří kandidátských zemí EU (Bulharsko, Rumunsko, Turecko), který též zahrnoval otázky, týkající se Evropského parlamentu. Téměř třetina občanů nových členských států zastávala jednoznačný názor, že Evropský parlament disponuje určitě většími pravomocemi než národní parlamenty. Stejný počet respondentů se k tomuto názoru přikláněl. Každý dvacátý z dotázaných (5%) zastával opačný názor a třináct procent se k tomuto stanovisku přiklánělo. Celá pětina dotázaných občanů v této oblasti neprezentovala žádný názor. Z jednotlivých států měl Evropský parlament největší prestiž ve Slovinsku, na Kypru a v Maďarsku. Naproti tomu v Estonsku, Polsku a Slovensku bylo o pravomocích Evropského parlamentu přesvědčeno nejméně občanů. Ve třech kandidátských státech celkem čtyřicet procent dotázaných na zadaný dotaz nemělo žádnou odpověď (Tab. 1). Téměř dva z pěti dotázaných občanů (37%) v nových členských a kandidátských státech zastávali názor, že rozhodnutí Evropského parlamentu nebudou mít na jejich život žádný vliv. To kontrastuje s odpověďmi občanů patnácti států původní EU, kde toto stanovisko zastávalo 24% občanů. Celkově občané nových členských a kandidátských států také předpokládali, že Evropský parlament bude mít na jejich život menší vliv než národní parlamenty a národní i regionální vlády. Občané v těchto zemích zastávali názor, že větší vliv než pouhá rozhodnutí Evropského parlamentu bude mít na jejich život Unie jako celek. Pouze patnáct procent bylo přesvědčeno, že rozhodnutí Evropského parlamentu významně ovlivní jejich životy a třetina občanů byla přesvědčena pouze o jeho určitém vlivu. Největší podíl občanů s názorem, že činnost Evropského parlamentu nebude mít přímý dopad na jejich život, byl v Litvě, Slovinsku a České republice (Tab. 2).

Jaká se předpokládala účast ve volbách do Evropského parlamentu?

Ve všech nových členských státech Evropské unie přikládala většina občanů počátkem letošního roku volbám do Evropského parlamentu značný význam. Dva z pěti dotázaných přisoudili volbám velký význam a další třetina (34%) zařadila volby do kategorie událostí poměrně významných. S těmito názory však příliš nekorespondoval záměr občanů aktivně se voleb zúčastnit. Celkově 44% dotázaných uvedlo, že se voleb pravděpodobně zúčastní, kdežto u pětiny respondentů (21%) byla účast velmi nepravděpodobná. Při zjišťování účasti respondentů ve volbách byla použita desetistupňová metoda, kdy nejvyšší hodnota znamenala jistou účast respondenta ve volbách, kdežto hodnota “1” znamenala takřka stoprocentní neúčast. Průzkum ukázal, že při výběru poslanců se voliči ve většině zemí budou pouze z malé části řídit stranickou příslušností kandidátů. Výjimkou byla Malta, kde 49% voličů hodlalo při volbách vycházet především ze stranické příslušnosti. Respondenti v České republice uváděli, že rozhodujícím faktorem pro jejich volbu bude především osobnost kandidáta (63%). Na druhé místo potom řadili jeho volební program (51%). Na Kypru, vzhledem ke specifickému postavení ostrova, měl být rozhodujícím faktorem pro voliče názor kandidátů na národnostní uspořádání země. Z tohoto názoru měly vycházet při volbách plné dvě třetiny Kypřanů. Více než polovina jich brala v úvahu též osobní předpoklady kandidáta. U slovenských voličů převažovala při výběru kandidáta především jeho osobnost. Podle tohoto kriteria se mělo rozhodovat sedmdesát procent Slováků (Tab. 3). Ve většině nových členských států se předvolební kampaň soustřeďovala především na problematiku řešení vysoké míry nezaměstnanosti, otázky spojené se zemědělstvím a různé specifické národní problémy. V České republice sedmdesát procent respondentů uvedlo, že by se předvolební kampaň měla zaměřit na otázku řešení nezaměstnanosti, polovina dotázaných očekávala, že kandidáti na europoslance do svého předvolebního programu zařadí problematiku práv občanů Evropské unie a stejný počet vyjádřil názor, že by se kandidáti měli zaměřit na otázky řešení kriminality. Na Kypru respondenti očekávali, že se předvolební kampaň zaměří na národnostní otázky (73%). Jako druhou prioritu uvedli otázky vzdělávání (62%) a teprve jako třetí téma figurovala nezaměstnanost. Zajímavé též je, že téměř dvě třetiny maltských respondentů (62%) očekávaly, že se jejich kandidáti budou věnovat problematice životního prostředí.

Výsledek - nízká účast, neúspěch vládních stran

Do rozšíření Evropské unie tvořilo Evropský parlament 626 poslanců, po rozšíření jejich počet vzrostl na 732. Poslanci Evropského parlamentu se sdružují nikoli na národním principu, ale na základě politických frakcí. V nich jsou zastoupeni poslanci různých členských států stejného nebo podobného politického zaměření. V minulém složení  Evropského parlamentu byla nejsilnější frakce Evropské lidové strany a evropských demokratů (294 poslanců) před frakcí Strany evropských socialistů (232 poslanců) a frakcí Evropské liberální, demokratické a reformní strany (67 poslanců). Celkem bylo v Evropském parlamentu zastoupeno osm frakcí. Jednotliví poslanci pracují celkem v sedmnácti stálých výborech, ve kterých probíhají přípravy na plenární zasedání Evropského parlamentu. Poslanci však bývají též zapojeni do činnosti dočasných výborů a vyšetřovacích výborů.

Výsledky voleb do Evropského parlamentu však příliš nekorespondovaly se závěry průzkumu Evropské komise. K volebním urnám se dostavilo v celé Unii pouze 45% ze 340 milionů voličů, což je nejméně od roku 1979, kdy se volí do Evropského parlamentu přímo. Zajímavé bylo, že volební účast byla nižší především v deseti nových členských státech. Mezi nimi se Česká republika s 28 % účastí pohybovala v průměru, kdežto Slovensko s 16,6% dopadlo nejhůře. V patnácti z 25 členských států zvítězily pravicové strany, v devíti státech zaznamenala vítězství levice a v Litvě zvítězily strany středu. V novém Evropském parlamentu tak zůstane nejsilnějším seskupením Evropská lidová strana a evropští demokraté. Těm bude patřit 278 poslaneckých křesel. Druhou největší frakcí zůstává Strana evropských socialistů (199 křesel). Na třetím místě skončili liberálové (67 křesel) před zelenými a komunisty.

Nízká účast občanů 25 států při volbách do Evropského parlamentu svědčí o tom, že běžným občanům je problematika Evropské unie stále ještě vzdálena. Slabá účast občanů a neúspěch vládních stran ve většině členských států tak byly nejvýraznějšími rysy voleb do Evropského parlamentu.