Téma |
Pod záštitou ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Petry Buzkové, ministra průmyslu a obchodu Milana Urbana, hejtmana Zlínského kraje Františka Slavíka, starosty města Kroměříže Petra Dvořáčka a rektora Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně Petra Sáhy byl ve dnech 25. – 26. května uspořádán v Kroměříži již jedenáctý ročník celostátního semináře zaměřeného na problematiku celoživotního učení.
Vzdělání jako cenná forma kapitálu
Místopředseda vlády pro výzkum, vývoj, lidská práva a lidské zdroje PhDr. Petr Mareš analyzoval současnou dobu, která se
vyznačuje posunem od industriální společnosti ke společnosti znalostí. Průmyslový model, který dominoval předchozím dvěma staletím, již nemůže vyhovovat radikálně se měnícím podmínkám. Lidské znalosti, um a schopnosti jsou stále cennější formou kapitálu a nejproduktivnější silou moderního světa. Například Japonsko se ze zaostalé země stalo průmyslovou velmocí během pětadvaceti let. Posléze i další asijské země (Tchaj-wan, Singapur, Hongkong a Jižní Korea) jasně ukázaly, že cílené masivní investice do znalostí přinesou ovoce zhruba za jednu generaci. Podobný příklad v Evropě mohou poskytnout země jako je Irsko nebo Finsko.
Nostalgie po slavných časech naší předválečné industriální minulosti se nesmí stát překážkou k vnímání neúprosného globálního kontextu stále propojenějšího světa, v němž se celá tradiční průmyslová odvětví stěhují do zemí s nejnižšími náklady na pracovní sílu. Například průměrné celkové náklady na hodinu práce továrního dělníka představují v Indii ekvivalent 0,40 USD a v Číně 0,60 USD, zatímco v USA je to aktuálně 21,20 USD a v Německu 24,10 USD. Ohromujícím trendem je pokračující akcelerace investic do vzdělávání, vědy a výzkumu. Pro srovnání: hodinové náklady práce programátora činí v Indii 6,70 USD, v Číně 13,90 USD, v USA 43,80 USD a v Německu dokonce 54,10 USD.
O změnu uvyklých postupů je nutné usilovat na úrovni vlády České republiky. V loňském roce došlo k ustavení Rady vlády pro rozvoj lidských zdrojů, v níž mají reprezentativní zastoupení nejen vládní orgány, ale i zaměstnavatelé, odbory a samosprávy krajů, a jejímž cílem bylo vybudování funkční platformy pro hledání komplexních řešení.
Strategické problémy celoživotního učení
PhDr. Ivan Fišera, profesor CMC - Graduate School of Business
vyjádřil přesvědčení, že moderní celoživotní učení musí být uznáno parlamentem, vládou, ministerstvy, kraji, sociálními partnery i dalšími institucemi jako jeden z klíčových faktorů mezinárodní konkurenceschopnosti země.
Česká republika mohla v devadesátých letech zahraničním i domácím investorům nabídnout slušnou úroveň vzdělání a kvalifikace pracovníků, která byla podstatnou měrou podpořena výhodnou geografickou polohou země, její průmyslovou tradicí, infrastrukturou a v neposlední řadě také podpovrchovou politickou stabilitou. Tyto komparativní výhody se ale již začínají vyčerpávat, protože řada dalších zemí se prosazuje podobnými prostředky, zatímco u nás byla péče o tyto výhody v mnohém ohledu zanedbána. V dalších letech bude naše zaměstnanost podstatně více záviset na schopnosti rychle se přizpůsobovat aktuální poptávce po kvalifikovaných pracovních silách v požadované struktuře a množství, a tedy i na schopnosti zvládat ty kvalifikační profese a s nimi spojené kompetence, na něž naše populace není dosud dostatečně připravena.
Je nutné maximálně efektivně využít zdroje a podněty, přicházející z Evropské unie, ale přitom samostatně vycházet z národní situace a z národních zájmů při realizaci koncepce celoživotního učení.
Zaměření českého systému celoživotního vzdělávání a jeho cíle by měly podstatně více vycházet z reálných požadavků podnikatelské sféry i sféry veřejných služeb, a současně podstatně méně ze silně simplifikujících mezinárodních srovnání počtu absolventů různých úrovní a typů škol.
V posledních několika letech se daří na území České republiky budovat poměrně pevně zakořeněné komplexy specializovaných výrob (zejména automobilový a elektronický průmysl), dopravních i dalších služeb. Současně je třeba rychle dosáhnout mezinárodně srovnatelnou úroveň vzdělání a rekvalifikací v oblasti veřejných služeb a veřejné i státní správy. Zvláštní pozornost bude nutné věnovat výuce podnikatelství, jež je ve většině zemí jedním z nejvýznamnějších zdrojů zaměstnanosti. Dále je třeba vytvořit systém pružné celostátně podporované reakce vzdělávacího systému na kvalifikační požadavky významných investorů i na potřebu řešit nezaměstnanost v kriticky postižených regionech. Je nutné akceptovat skutečnost, že investoři podnikají většinou pod tlakem časové tísně a že proto naléhavě potřebují rychle a dobře připravené zaměstnance v daném místě. Protože schopnost naplnit tyto požadavky ze strany různých zemí je předmětem tvrdé konkurence, závisí vstup investorů do naší země a jejich zakořenění v ní právě na takové dobře zvládnuté reakci. Navíc u nás stále platí, že v regionech s vysokou nezaměstnaností nemá vstřícná nabídka kvalifikovaných pracovních sil pro podnikatele dostatečně atraktivní strukturu a není cílevědomě vytvářena. Tato situace vyžaduje koordinaci mezi kraji a účinnou centrální podporu. Není možné na našem malém území s minimálními finančními i lidskými zdroji hrát izolované regionální politiky. Lidem je třeba dát možnost se kvalifikovat v nejlepších vzdělávacích centrech s odpovídajícím moderním vybavením. Aby bylo možné vytvořit a udržovat efektivní a z hlediska jednotlivců, zaměstnavatelů i státu co nejefektivnější systém celoživotního vzdělávání, je nutné urychleně dosáhnout vysokou odbornou úroveň prognózování budoucích kvalifikačních požadavků. U nás, na rozdíl od řady zemí úspěšných v oblasti celoživotního učení, ponecháváme pod různými záminkami děti, mládež a jejich rodiče rozhodovat se většinou na základě momentálních nálad a romantických představ o budoucím zaměstnání. Podobně je tomu i v případě škol, úřadů práce a krajů, které u nás mohou vycházet převážně jen z momentálních požadavků zaměstnavatelů a velmi matných výroků o požadavcích na budoucí vzdělání a kvalifikaci české populace, zatímco fundovanější domácí analýzy a prognózy budoucích požadavků na profese a dovednosti jsou jim nedostupné.
Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 30/2004.