Lexikon evropského práva

Evropské instituce

Evropský soudní dvůr

  • Nepřímá diskriminace
    • Kazuistika (Alexander Dory)

Německý občan Alexander Dory odmítl vyplnit dokumenty, které mu pro účely odvodu do armády zaslala vojenská správa, a namítal, že německá právní úprava, která vyhrazuje výkon povinné vojenské služby mužům, není v souladu s evropským právem, a že tedy ani on není povinen podrobit se odvodnímu řízení. Vojenské úřady i bez ohledu na probíhající soudní řízení určily, že pan Dory je povinen nastoupit vojenskou službu v listopadu 2001.

Rozhodujícím ustanovením, o něž se opíraly z hlediska práva EU námitky pana Doryho, byl článek 3 Smlouvy o založení ES, podle něhož Společenství usiluje o to, aby se odstraňovaly nerovnosti a aby bylo podpořeno rovné zacházení s muži a ženami. Povinnost vykonat vojenskou službu mohla totiž mít za následek pro pana Doryho zhoršení možnosti uplatnit se na trhu práce ve srovnání s ženami, které mohou nastoupit do zaměstnání bezprostředně po ukončení školy.

Evropský soudní dvůr dospěl již dříve k závěru, že směrnice č. 76/207 se vztahuje i na práci v ozbrojených silách. Je tedy úkolem soudu zkoumat, nakolik použitá opatření - přijatá v rámci diskreční pravomoci orgánů členských států - doopravdy sledují cíl ochrany národní bezpečnosti a zda jde skutečně o vhodná a nezbytně nutná opatření. Jestliže jsou členské státy povinny respektovat princip rovného zacházení s muži a ženami ve spojení s obsazováním pracovních míst a s pracovními podmínkami v ozbrojených silách, včetně armády, nelze zároveň dovodit, že je tím předurčeno, jakým způsobem se vytváří a doplňuje armáda, jíž je svěřena obrana území a základních zájmů členských států.

Praxe Spolkové republiky Německo, doposud směřující k zabezpečení své obrany částečně na základě povinné vojenské služby mužů, představuje realizaci jedné z variant armádní organizace, jejíž podobu komunitární právo neovlivňuje. Nelze přitom popřít, že povinný výkon vojenské služby obecně přináší mužům zdržení v profesní kariéře, i když někteří z nich mohou zkušenosti, získané v průběhu výkonu povinné vojenské služby, využít v dalším zaměstnání, ať již v armádě, či jinde. Takovéto zdržení kariéry je ovšem logickým důsledkem toho, že se některé státy rozhodly realizovat odvodní povinnost. Komunitární právo, které nebrání státům budovat takto svou armádu, nemůže bránit ani takovýmto důsledkům.

Jak konstatoval Evropský soudní dvůr rozsudkem ze dne 11. března 2003 ve věci C-186/01, nepříznivým důsledkům pro kariéru mužů by nezabránilo ani to, kdyby byla stanovena odvodní povinnost i ženám. K takovémuto řešení, ani ke zrušení povinné vojenské služby, však komunitární právo nemůže členské státy nutit.

Doc. JUDr. Richard Pomahač, CSc.,
Právnická fakulta Univerzity Karlovy

Další informace [nápis]
Číslo 27/2004
Časopis Veřejná správa č. 27/2004
Časopis Veřejná správa
Další
E-mail