Zahraničí |
V únoru 2004 publikovala Evropská komise již třetí zprávu o hospodářské a sociální soudržnosti (kohezi). Účelem této Kohezní zprávy je, aby Evropská komise na základě tříletého zkoumání prezentovala svoji politiku vedoucí ke snížení rozdílů v EU a podpořila větší hospodářskou, sociální a teritoriální soudržnost. Během přípravy byl dokument konzultován s řadou institucí a odborníků na evropské, národní, regionální a místní úrovni. Snahou Evropské komise bylo, aby dokument byl v souladu s potřebami a očekáváním evropských občanů.
Celkově lze konstatovat, že hospodářský růst v Evropě se od vydání druhé Zprávy před třemi lety mírně zpomalil. Nárůst míry nezaměstnanosti v řadě regionů EU a dlouhodobě pouze mírný růst ekonomiky nasvědčuje tomu, že Unie má určité problémy, které je nutno vyřešit, aby byl dosažen očekávaný trvalý hospodářský růst. Nepříliš příznivou situaci dokazuje srovnání s USA, kde až do roku 2001 byl vyšší růst produktivity práce, zavádění inovací, především v oblasti informačních a komunikačních technologií, mělo dynamičtější charakter. Také míra zaměstnanosti byla vyšší než v EU. Tyto faktory vyústily ve skutečnost, že hrubý domácí produkt na občana zůstává v USA téměř o třicet procent vyšší než průměr ve státech EU.
Rozdíly mezi členskými státy se zmenšují
V uplynulé dekádě, především v období 1994-2001, došlo ke značnému snížení rozdílů v hospodářské a sociální vyspělosti členských států EU. Jedná se především o tři země, které čerpají prostředky z Kohezního fondu (Portugalsko, Řecko, Španělsko), kde hospodářský růst byl o jedno procento vyšší než průměr EU a také míra zaměstnanosti se zvýšila. Irsko, poslední ze čtyř zemí EU, které čerpalo prostředky z Kohezního fondu, zaznamenalo v posledním desetiletí takový nevídaný hospodářský “boom”, že si vysloužilo označení “evropský tygr”, a výrazně se tak vyčlenilo ze skupiny ostatních kohezních států (Tabulka 1).
Evropská unie se snaží pomáhat především regionům, které spadají pod tzv. Cíl I (patří sem regiony, v nichž je HDP nižší než 75% průměru EU), a které trpí nedostatečnou infrastrukturou a nedostatkem kvalifikované pracovní síly, což ve svém důsledku vede k neschopnosti konkurovat vyspělejším regionům EU. V těchto regionech, které jsou většinou soustředěny ve třech “kohezních státech” (Portugalsko, Španělsko, Řecko), však došlo v období 1994-2001 k výraznému pokroku. HDP zde rostl v průměru o tři procenta ročně, kdežto růst v celé Unii se pohyboval kolem dvou procent. Díky pomoci ze strukturálních fondů, především z Evropského sociálního fondu, došlo v “kohezních státech” k podstatnému zvýšení míry zaměstnanosti a velmi razantnímu poklesu míry nezaměstnanosti. Výjimkou zůstává pouze Řecko, kde se míra nezaměstnanosti pohybuje dlouhodobě kolem deseti procent a nedaří se ji příliš snižovat (Tabulka 2). V budoucnosti však bude muset většina států EU čelit problému stárnutí obyvatelstva. Tento proces se týká kromě Irska, Lucemburska a Kypru všech států Unie. Podle posledních průzkumů se počet občanů v aktivním věku (15-64 let) ve státech “patnáctky” do roku 2025 sníží o čtyři procenta a v nových deseti státech EU dojde k poklesu dokonce o deset procent. Tento proces bude logicky doprovázet růst počtu občanů v důchodovém věku (nad 65 let). V roce 2025 se očekává, že proti dnešnímu stavu se počet důchodců zvýší o čtyřicet procent. Oproti současnosti, kdy na jednoho občana v důchodovém věku připadají čtyři občané v produktivním věku, v roce 2025 bude počet občanů v produktivním věku vyšší jen třikrát. Stárnutí občanů tak může znatelně ovlivnit i celkový hospodářský růst. Tomuto procesu lze čelit snižováním počtu občanů odcházejících do předčasného důchodu, zapojováním většího počtu občanů v důchodovém věku do pracovního procesu, případně by se problém mohl řešit zvýšením počtu imigrantů.
Zpráva konstatuje, že v řadě členských států EU stále žije velký počet občanů pod “hranicí bídy”. Ta je v jednotlivých státech stanovena šedesáti procenty průměrného příjmu občana. V roce 2000 tvořilo tuto skupinu celkem 56 milionů občanů EU, což je patnáct procent celkového obyvatelstva - přitom více než polovina těchto občanů žila pod “hranicí bídy” déle než tři roky. Nejvíce těchto občanů žilo především ve státech jižního křídla EU. V této skupině se často nacházejí lidé starší 65 let, dále neúplné rodiny s dětmi. Ve všech zemích tvořili významnou část této skupiny také nezaměstnaní. V průměru dva z pěti nezaměstnaných žili pod hranicí bídy. Pokud se má v EU snížit počet občanů žijících pod hranicí bídy, bude nutné integrovat do společnosti (a především do pracovního procesu) zejména občany se zdravotním postižením, dlouhodobě nezaměstnané a etnické menšiny.
Rozšíření Unie – zvýšení rozdílů mezi regiony
Rozšíření Unie o deset nových států přineslo podstatné zvýšení rozdílu v úrovni mezi jednotlivými regiony. Celkem 92% občanů nových členských států žije totiž v regionech, jejichž úroveň je nižší nežli průměr EU 25 a dvě třetiny dokonce v regionech, kde ukazatel HDP je nižší nežli polovina průměru EU 25. Pokud dojde k dalšímu rozšíření Unie v roce 2007 o Bulharsko a Rumunsko, potom se současný počet občanů, žijících v regionech s úrovní nižší než je 75% průměru Unie, ještě více než zdvojnásobí. Současným rozšířením EU se průměrný HDP na občana Unie snížil o 12,5% proti průměru “patnáctky”. Pro osmnáct regionů EU, které do letošního roku splňovaly kriteria pro zařazení pod Cíl I, však rozšíření znamená, že již překročily hranici 75% průměru, opravňující zařazení pod Cíl I.
Pro postupné vyrovnávání hospodářské úrovně nových členských států s ostatními státy EU vynakládá Unie značné prostředky. V období 2000-2006 získávají přistupující země ročně kolem tří miliard EUR prostřednictvím programů ISPA (na projekty z oblasti dopravy a životního prostředí), SAPARD (projekty pro zemědělství a rozvoj venkova) a Phare (na posílení sociální a hospodářské soudržnosti a na posílení administrativní a institucionální kapacity). V rámci programu ISPA bylo do konce loňského roku schváleno celkem 324 projektů na životní prostředí a silniční a železniční dopravu. V rámci SAPARDu je ročně vynakládáno 500 milionů EUR na zemědělství a rozvoj venkova podle potřeb jednotlivých zemí. V období 2004-2006 budou moci nové členské státy čerpat celkem 21,8 miliardy EUR ze Strukturálních fondů. V těchto třech letech tak budou mít velkou šanci alespoň částečně se přiblížit svou hospodářskou úrovní k průměru Unie.
Tab 1: HDP v paritě kupní síly na obyvatele (v %)
Stát |
Rok 2000 |
Rok 2003 (předběžně) |
Lucembursko |
199 |
187 |
Irsko |
115 |
122 |
Dánsko |
116 |
113 |
Rakousko |
115 |
111 |
Nizozemsko |
111 |
110 |
Spojené království |
102 |
109 |
Belgie |
107 |
107 |
Švédsko |
109 |
105 |
Francie |
104 |
104 |
Finsko |
104 |
101 |
EU 15 |
100 |
100 |
Německo |
102 |
99 |
Itálie |
102 |
99 |
Španělsko |
84 |
87 |
Řecko |
66 |
74 |
Portugalsko |
70 |
70 |
Přistupující státy (10) |
46 |
48 |
Kypr |
76 |
77 |
Slovinsko |
67 |
70 |
Malta |
71 |
69 |
Česká republika |
60 |
63 |
Maďarsko |
49 |
55 |
Slovensko |
44 |
49 |
Polsko |
41 |
42 |
Estonsko |
38 |
42 |
Litva |
35 |
41 |
Lotyšsko |
32 |
37 |
Pramen: Eurostat
Tab 2: Míra nezaměstnanosti v “kohezních státech” (v %)
Stát |
1996 |
2002 |
Španělsko |
22,3 |
11,4 |
Irsko |
11,9 |
4,3 |
Portugalsko |
7,4 |
5,1 |
Řecko |
9,7 |
10,0 |
Kohezní státy celkem |
17,0 |
9,6 |
Ostatní členské státy |
9,5 |
7,5 |
EU 15 |
10,7 |
7,8 |
Pramen:Eurostat
!-- konec textu -->