Zahraničí

Ing. Jiří Zukal,
Brusel

Rozšíření Evropské unie – výzva pro evropskou kohezní politiku
Třetí zpráva Evropské komise o hospodářské a sociální soudržnosti

V únoru 2004 publikovala Evropská komise již třetí zprávu o hospodářské a sociální soudržnosti (kohezi). Účelem této Kohezní zprávy je, aby Evropská komise na základě tříletého zkoumání prezentovala svoji politiku vedoucí ke snížení rozdílů v EU a podpořila větší hospodářskou, sociální a teritoriální soudržnost. Během přípravy byl dokument konzultován s řadou institucí a odborníků na evropské, národní, regionální a místní úrovni. Snahou Evropské komise bylo, aby dokument byl v souladu s potřebami a očekáváním evropských občanů. Celkově lze konstatovat, že hospodářský růst v Evropě se od vydání druhé Zprávy před třemi lety mírně zpomalil. Nárůst míry nezaměstnanosti v řadě regionů EU a dlouhodobě pouze mírný růst ekonomiky nasvědčuje tomu, že Unie má určité problémy, které je nutno vyřešit, aby byl dosažen očekávaný trvalý hospodářský růst. Nepříliš příznivou situaci dokazuje srovnání s USA, kde až do roku 2001 byl vyšší růst produktivity práce, zavádění inovací, především v oblasti informačních a komunikačních technologií, mělo dynamičtější charakter. Také míra zaměstnanosti byla vyšší než v EU. Tyto faktory vyústily ve skutečnost, že hrubý domácí produkt na občana zůstává v USA téměř o třicet procent vyšší než průměr ve státech EU.

Rozdíly mezi členskými státy se zmenšují

V uplynulé dekádě, především v období 1994-2001, došlo ke značnému snížení rozdílů v hospodářské a sociální vyspělosti členských států EU. Jedná se především o tři země, které čerpají prostředky z Kohezního fondu (Portugalsko, Řecko, Španělsko), kde hospodářský růst byl o jedno procento vyšší než průměr EU a také míra zaměstnanosti se zvýšila. Irsko, poslední ze čtyř zemí EU, které čerpalo prostředky z Kohezního fondu, zaznamenalo v posledním desetiletí takový nevídaný hospodářský “boom”, že si vysloužilo označení “evropský tygr”, a výrazně se tak vyčlenilo ze skupiny ostatních kohezních států (Tabulka 1).

Evropská unie se snaží pomáhat především regionům, které spadají pod tzv. Cíl I (patří sem regiony, v nichž je HDP nižší než 75% průměru EU), a které trpí nedostatečnou infrastrukturou a nedostatkem kvalifikované pracovní síly, což ve svém důsledku vede k neschopnosti konkurovat vyspělejším regionům EU. V těchto regionech, které jsou většinou soustředěny ve třech “kohezních státech” (Portugalsko, Španělsko, Řecko), však došlo v období 1994-2001 k výraznému pokroku. HDP zde rostl v průměru o tři procenta ročně, kdežto růst v celé Unii se pohyboval kolem dvou procent. Díky pomoci ze strukturálních fondů, především z Evropského sociálního fondu, došlo v “kohezních státech” k podstatnému zvýšení míry zaměstnanosti a velmi razantnímu poklesu míry nezaměstnanosti. Výjimkou zůstává pouze Řecko, kde se míra nezaměstnanosti pohybuje dlouhodobě kolem deseti procent a nedaří se ji příliš snižovat (Tabulka 2). V budoucnosti však bude muset většina států EU čelit problému stárnutí obyvatelstva. Tento proces se týká kromě Irska, Lucemburska a Kypru všech států Unie. Podle posledních průzkumů se počet občanů v aktivním věku (15-64 let) ve státech “patnáctky” do roku 2025 sníží o čtyři procenta a v nových deseti státech EU dojde k poklesu dokonce o deset procent. Tento proces bude logicky doprovázet růst počtu občanů v důchodovém věku (nad 65 let). V roce 2025 se očekává, že proti dnešnímu stavu se počet důchodců zvýší o čtyřicet procent. Oproti současnosti, kdy na jednoho občana v důchodovém věku připadají čtyři občané v produktivním věku, v roce 2025 bude počet občanů v produktivním věku vyšší jen třikrát. Stárnutí občanů tak může znatelně ovlivnit i celkový hospodářský růst. Tomuto procesu lze čelit snižováním počtu občanů odcházejících do předčasného důchodu, zapojováním většího počtu občanů v důchodovém věku do pracovního procesu, případně by se problém mohl řešit zvýšením počtu imigrantů.

Zpráva konstatuje, že v řadě členských států EU stále žije velký počet občanů pod “hranicí bídy”. Ta je v jednotlivých státech stanovena šedesáti procenty průměrného příjmu občana. V roce 2000 tvořilo tuto skupinu celkem 56 milionů občanů EU, což je patnáct procent celkového obyvatelstva - přitom více než polovina těchto občanů žila pod “hranicí bídy” déle než tři roky. Nejvíce těchto občanů žilo především ve státech jižního křídla EU. V této skupině se často nacházejí lidé starší 65 let, dále neúplné rodiny s dětmi. Ve všech zemích tvořili významnou část této skupiny také nezaměstnaní. V průměru dva z pěti nezaměstnaných žili pod hranicí bídy. Pokud se má v EU snížit počet občanů žijících pod hranicí bídy, bude nutné integrovat do společnosti (a především do pracovního procesu) zejména občany se zdravotním postižením, dlouhodobě nezaměstnané a etnické menšiny.

Rozšíření Unie – zvýšení rozdílů mezi regiony

Rozšíření Unie o deset nových států přineslo podstatné zvýšení rozdílu v úrovni mezi jednotlivými regiony. Celkem 92% občanů nových členských států žije totiž v regionech, jejichž úroveň je nižší nežli průměr EU 25 a dvě třetiny dokonce v regionech, kde ukazatel HDP je nižší nežli polovina průměru EU 25. Pokud dojde k dalšímu rozšíření Unie v roce 2007 o Bulharsko a Rumunsko, potom se současný počet občanů, žijících v regionech s úrovní nižší než je 75% průměru Unie, ještě více než zdvojnásobí. Současným rozšířením EU se průměrný HDP na občana Unie snížil o 12,5% proti průměru “patnáctky”. Pro osmnáct regionů EU, které do letošního roku splňovaly kriteria pro zařazení pod Cíl I, však rozšíření znamená, že již překročily hranici 75% průměru, opravňující zařazení pod Cíl I.

Pro postupné vyrovnávání hospodářské úrovně nových členských států s ostatními státy EU vynakládá Unie značné prostředky. V období 2000-2006 získávají přistupující země ročně kolem tří miliard EUR prostřednictvím programů ISPA (na projekty z oblasti dopravy a životního prostředí), SAPARD (projekty pro zemědělství a rozvoj venkova) a Phare (na posílení sociální a hospodářské soudržnosti a na posílení administrativní a institucionální kapacity). V rámci programu ISPA bylo do konce loňského roku schváleno celkem 324 projektů na životní prostředí a silniční a železniční dopravu. V rámci SAPARDu je ročně vynakládáno 500 milionů EUR na zemědělství a rozvoj venkova podle potřeb jednotlivých zemí. V období 2004-2006 budou moci nové členské státy čerpat celkem 21,8 miliardy EUR ze Strukturálních fondů. V těchto třech letech tak budou mít velkou šanci alespoň částečně se přiblížit svou hospodářskou úrovní k průměru Unie.

Tab 1: HDP v paritě kupní síly na obyvatele (v %)

Stát

Rok 2000

Rok 2003 (předběžně)

Lucembursko

199

187

Irsko

115

122

Dánsko

116

113

Rakousko

115

111

Nizozemsko

111

110

Spojené království

102

109

Belgie

107

107

Švédsko

109

105

Francie

104

104

Finsko

104

101

EU 15

100

100

Německo

102

99

Itálie

102

99

Španělsko

84

87

Řecko

66

74

Portugalsko

70

70

Přistupující státy (10)

46

48

Kypr

76

77

Slovinsko

67

70

Malta

71

69

Česká republika

60

63

Maďarsko

49

55

Slovensko

44

49

Polsko

41

42

Estonsko

38

42

Litva

35

41

Lotyšsko

32

37

Pramen: Eurostat


Tab 2: Míra nezaměstnanosti v “kohezních státech” (v %)

Stát

1996

2002

Španělsko

22,3

11,4

Irsko

11,9

4,3

Portugalsko

7,4

5,1

Řecko

9,7

10,0

Kohezní státy celkem

17,0

9,6

Ostatní členské státy

9,5

7,5

EU 15

10,7

7,8

Pramen:Eurostat

!-- konec textu -->
Další informace [nápis]
Číslo 27/2004
Časopis Veřejná správa č. 27/2004
Časopis Veřejná správa
Další
E-mail