Příloha |
II obyvatelstvo, byty a bydlení
Dnešní Středočeský kraj vznikl k 1. lednu 2000 podle ústavního zákona č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků ze dvanácti okresů: Benešov, Beroun, Kladno, Kolín, Kutná Hora, Mělník, Mladá Boleslav, Nymburk, Praha-východ, Praha-západ, Příbram a Rakovník jako územní jednotka NUTS 3 (Nomeclature des Unités Territoriales Statistiques). Podle usnesení vlády č. 707/1998 Sb. o vytvoření osmi oblastí pro účely regionální politiky a regionální statistiky Evropské unie se z něho stala oblast Střední Čechy na úrovni NUTS 2.
Zákonem č. 314/2002 Sb., o stanovení obcí s pověřeným obecním úřadem a stanovení obcí s rozšířenou působností, a zákonem č. 320/2002 Sb., o změně kompetencí v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů, bylo v kraji určeno s účinností od 1. ledna 2003 26 obcí s rozšířenou působností; jejich správní obvody byly vymezeny vyhláškou Ministerstva vnitra č. 388/2002 Sb.: Benešov, Beroun, Brandýs nad Labem-Stará Boleslav, Čáslav, Černošice, Český Brod, Dobříš, Hořovice, Kladno, Kolín, Kralupy nad Vltavou, Kutná Hora, Lysá nad Labem, Mělník, Mladá Boleslav, Mnichovo Hradiště, Neratovice, Nymburk, Poděbrady, Příbram, Rakovník, Říčany, Sedlčany, Slaný, Vlašim a Votice.
Vznik správních obvodů s rozšířenou působností znamená významnou změnu v územně administrativním členění státu včetně změn v členění samosprávy s nově vymezenými pravomocemi a povinnostmi. Náš příspěvek je věnován demografickým, sídelním a bytovým aspektům těchto změn s využitím údajů sčítání lidu, domů a bytů k 1. březnu 2001 a běžné statistiky pohybu obyvatelstva a statistiky bytové výstavby. Vybrané základní ukazatele vyjadřuje v časové řadě graf 1.
Území a obyvatelstvo
Území Středočeského kraje tvoří téměř pravidelný čtyřúhelník, jehož vodní osy představují Labe, Vltava, Berounka a Sázava jako nejcharakterističtější vodní toky. Krajem prostupuje Středočeská pahorkatina a Brdy včetně jejich výběžků.
Rozlohou 11 016,2 km2 je Středočeský kraj největším krajem republiky, z níž zabírá 14,0 % celkové plochy. Počtem 1 122 473 obyvatel při sčítání 2001 je čtvrtým nejlidnatějším krajem státu a jeho obyvatelstvo tvoří 11,0 % obyvatel ČR. Z úhrnu obyvatelstva je 8 243 (0,7 %) cizinců s pobytem delším než 90 dnů. Hustota obyvatelstva 102 na km2 řadí kraj až na desáté místo ve státě.
Výškový profil kraje je charakterizován nadmořskými výškami sídel správních obvodů od 162 m v Neratovicích a 176 m v Kralupech nad Vltavou a Brandýse nad Labem-Staré Boleslavi až k nadmořským výškám 366 m ve Vlašimi, 381 v Kladně, 483 m ve Voticích a 502 m v Příbrami.
Průměrná rozloha správních obvodů Středočeského kraje 423,6 km2 je větší než mají průměrné správní obvody v republice (382,6 km2). Počtem 43 172 obyvatelstva jsou však nepatrně méně lidnaté než obvody v ostatních krajích (průměr ČR je 44 960 obyvatel). Průměrná výměra obcí v kraji 9,6 km2 je menší než je tomu v průměru ČR (12,6 km2), a také průměrný počet 979 obyvatel v obci je nižší než mají obce v České republice (1 636 obyvatel).
Středočeský kraj byl osidlován slovanským obyvatelstvem záhy po jejich příchodu do české kotliny. První písemné zmínky jsou přirozeně pozdějšího data. Pokud jde o sídla správních obvodů, pocházejí první písemné zmínky již z desátého století a pokračují do čtrnáctého století: Stará Boleslav (930), Slaný (993), Lysá nad Labem a Mělník (10. století), Mladá Boleslav a Čáslav (1052), Beroun (1088), Černošice (1115), Poděbrady (1179), Příbram (1216), Benešov a Nymburk (1219), Neratovice (1227), Dobříš (1252), Kralupy nad Vltavou (1253), Rakovník (1257), Český Brod (1259), Kolín (1261), Mnichovo Hradiště (1279), Kutná Hora a Říčany (1289), Sedlčany (1294), Kladno a Vlašim (1318), Hořovice (1322) a Votice (1359).
Obyvatelstvo Středočeského kraje žilo podle sčítání 2001 ve 413 060 bytových domácnostech s průměrným počtem 2,72 členů, ve 457 421 hospodařících domácnostech s počtem 2,45 členů a ve 464 188 cenzových domácnostech s průměrným počtem 2,42 členů. Všechny typy domácností byly ve Středočeském kraji větší než jsou tyto domácnosti v průměru České republiky, kde mají průměrně 2,64 → 2,42 → 2,40 členů. Také struktura cenzových domácností se v kraji liší od složení v průměru České republiky. Úplné rodiny představují v kraji 55,9 % cenzových domácností proti 54,6 % v republice, neúplné rodiny 13,4 % proti 13,5 % v zemi, domácnosti jednotlivců 28,9 % proti 29,9 % v úhrnu státu a nerodinné vícečlenné domácnosti 1,8 % proti 2,0 % v celostátním průměru (Tab. 1).
Rozlohou jsou v kraji největší obvody Příbram (926,8 km2), Rakovník (896,3 km2) a Mladá Boleslav (810,3 km2). Proti nim nejmenší správní obvody mají rozlohy značně nižší: Neratovice (113,2 km2), Lysá nad Labem (121,1 km2) a Kralupy nad Vltavou (131,2 km2). Největší obecnou hustotu obyvatelstva mají správní obvody Kladno (327 obyvatel na km2), Neratovice (244) a Kralupy nad Vltavou (205). Řídce zalidněny jsou obvody s významnějším zemědělstvím jako Votice (41 obyvatel na km2), Sedlčany (50) a Vlašim (52).
Rozloha obcí – celokrajsky nižší než celostátní, tj. 9,6 km2 proti 12,6 km2 – se mezi obvody značně liší: Sedlčany mají obce s průměrem 20,4 km2, Votice mají 19,2 km2 a Benešov 13,5 km2. Nejmenší rozlohy obcí jsou v obvodech Brandýs nad Labem-Stará Boleslav (6,5 km2), Hořovice (6,6 km2) a Slaný (7,1 km2).
Demograficky nejvýznamnější jsou ve Středočeském kraji správní obvody Kladno (114 640 obyvatel), Mladá Boleslav (98 030) a Černošice (82 404). Proti nim jsou obvody, jejichž obyvatelstvo nedosahuje ani 20 tisíc bydlících obyvatel, jako Votice (11 970 obyvatel), Mnichovo Hradiště (15 211 obyvatel), Lysá nad Labem (15 889 obyvatel), Český Brod (16 597 obyvatel) a Dobříš (18 648 obyvatel).
Správní obvody se liší také průměrnou populační velikostí obcí, jak ukazuje následující přehled. Největší průměrný počet bydlícího obyvatelstva v obci má obvod Kladno (2 388 obyvatel), dále Neratovice (2 298 obyvatel) a Lysá nad Labem (1 765 obyvatel). Naopak průměrně nejméně lidnaté obce jsou v obvodech Vlašim (531 obyvatel), Rakovník (632 obyvatel) a Čáslav (659 obyvatel).
Při sčítání lidu 1. 3. 2001 mělo čtrnáct obcí s 5-10 tis. obyvateli následující počet trvale bydlících obyvatel: Nové Strašecí (5 054), Týnec nad Sázavou (5 213), Králův Dvůr (5 344), Stochov (5 397), Roztoky (5 733), Hořovice (6 379), Benátky nad Jizerou (6 648), Český Brod (7 031), Dobříš (7 825), Sedlčany (7 846), Lysá nad Labem (8 208), Mnichovo Hradiště (8 393) a Čáslav (9 904). Počítáme sem výjimečně i Milovice, které při sčítání 2001 měly 4 212 obyvatel, ale 1. 1. 2003 dosáhly počtu 5 053 bydlících obyvatel.
Osmnáct měst mělo 10 tis. a více obyvatel: Čelákovice (10 031), Říčany (10 876), Vlašim (12 270), Poděbrady (13 364), Nymburk (14 407), Slaný (15 237), Brandýs nad Labem-Stará Boleslav (15 298), Neratovice (16 318), Benešov (16 323), Rakovník (16 695), Beroun (17 459), Kralupy nad Vltavou (17 506), Mělník (19 271), Kutná Hora (21 453), Kolín (30 258), Příbram (35 886), Mladá Boleslav (44 255) a Kladno (71 132).
Vývoj obyvatelstva 1961-2001
Retrospektiva vývoje obyvatelstva Středočeského kraje začíná rokem 1961, kdy bylo sčítání lidu zpracováno prvně podle bydlícího obyvatelstva, když předešlé populační cenzy byly zpracovány na základě údajů o obyvatelstvu přítomném. Období 1961-2001 zahrnuje délku téměř tří generací, takže je obrazem střednědobého populačního vývoje kraje, který v té době prošel demograficky o něco odlišnými etapami než ostatní kraje republiky (Tab. 2).
V úhrnu sledovaných čtyřiceti let 1961-2001 se počet obyvatelstva Středočeského kraje snížil o 1,7 %. Byla to bilance značně odlišná od bilance celostátní, která vykázala naopak zisk 6,9 % bydlícího obyvatelstva. Populační vývoj kraje se lišil ve všech intercenzálních obdobích od vývoje celostátního. V letech 1961-1970 se počet obyvatelstva Středočeského kraje snížil o 1,1 %, což byl značný rozdíl od celostátního přírůstku 2,5 % obyvatel. V období 1970-1980, kdy počet obyvatel ČR vzrostl o 4,9 %, ve Středočeském kraji činil přírůstek pouze 1,9 %. Značně nepříznivá byla i bilance období 1980-1991, kdy proti minimálnímu celostátnímu přírůstku obyvatelstva o 0,1 % zaznamenal kraj relativně značný úbytek 3,3 % bydlících obyvatel. Avšak bilance let 1991-2001 znamenala výraznou změnu: v kraji se počet obyvatel zvýšil o 0,9 % zatímco celostátně došlo k úbytku 0,7 % obyvatel.
V úhrnu let 1961-2001 se počet obyvatelstva kraje zvýšil v šestnácti správních obvodech obcí s rozšířenou působností, v deseti obvodech došlo k jeho snížení. Největší relativní přírůstky byly zaznamenány v obvodu Neratovice (+26,8 %), Kralupy nad Vltavou (+10,7 %), Dobříš (+9,7 %) a Mladá Boleslav (+9,6 %). U prvých dvou obvodů to byl příznivý důsledek jejich ekonomického vývoje v souvislosti se vzrůstem významu chemického průmyslu, na přírůstku obvodu Mladá Boleslav se podílel nejvíce rozvoj mladoboleslavské automobilky Škoda. V uvedeném střednědobém vývoji byl demografický vývoj nejméně příznivý v obvodech s relativními úbytky bydlícího obyvatelstva: v obvodech Votice (-21,3 %), Čáslav (-18,4 %) a Poděbrady (-17,9 %).
V posledním desetiletí 1991-2001 mělo aktivní populační bilanci jenom jedenáct správních obvodů proti patnácti obvodům s bilancí zápornou. V souboru demograficky aktivních obvodů došlo proti předešlému vývoji ke značným změnám. Nejvýraznější vzestup zaznamenal správní obvod Lysá nad Labem (+21,3 % obyvatelstva), a to díky rozvoji Milovic na jeho území. Přírůstky v obvodech Černošice (+11,0 %) a Říčany (+6,7 %) souvisely s rozsáhlou bytovou výstavbou v obcích obou obvodů, do nichž se přesouvaly stovky nových obyvatel, opouštějících zejména hlavní město Prahu v rámci procesu suburbanizace. Nejvíce ztrátovým obvodem zůstaly Votice (-5,4 % obyvatel), provázené tentokrát obvody Vlašim (-3,9 %) a Sedlčany (-2,8 %). Změnu v trendech populačního vývoje v letech 1991-2001 proti předešlým třiceti letům lze označit za mimořádnou, a to i v rámci celé republiky.
rozmístění obyvatelstva 1961-2001
Rozmístění obyvatelstva Středočeského kraje a změny, k nimž docházelo v období 1961-2001, jsou sledovány na čtyřech základních velikostních skupinách obcí, které charakterizují i jejich venkovský, polovenkovský, poloměstský nebo městský charakter. Jsou to obce do 2 tisíc bydlících obyvatel, představující venkovské nebo příměstské obce, obce s 2-5 tis. obyvateli, mezi nimiž jsou i menší venkovská města, dále obce s 5-10 tis. obyvateli, což jsou většinou venkovská města (do této kategorie patří i Králův Dvůr jako jediná obec v ČR, která má více než 5 tisíc obyvatel a nemá městský úřad), a konečně obce s 10 tis. a více obyvateli představující města (Tab. 3).
V úhrnu let 1961-2001, kdy počet obyvatel Středočeského kraje klesl o 19 747 (-1,7 %), došlo k úbytku obyvatelstva v souhrnu obcí do 2 tis. (-22,3 %). Ve všech dalších velikostních skupinách obcí jako souborech se počet obyvatelstva zvýšil v rámci určité pravidelnosti: čím větší obce, tím byly demografické přírůstky vyšší. Ve městech s 10 tis. a více obyvateli došlo ke zvýšení počtu jejich obyvatel na území v dnešním rozsahu o 32,8 %. Proces intercenzálního zvyšování event. snižování počtu obyvatel byl nerovnoměrný jak v čase, tak vzhledem k území obcí. V obcích do 2 tis. obyvatel docházelo k intercenzálnímu snižování bydlícího obyvatelstva až do roku 1991. Poslední cenzus však zaregistroval vzrůst počtu bydlícího obyvatelstva jako důsledek nového trendu migrací, a to z měst na venkov (zejména ovšem příměstský), a to i do nejmenších obcí. Obce s 2-5 tis. obyvateli měly intercenzální vývoj střídavě úbytkový a střídavě přírůstkový s příznivým efektem hlavně v letech 1991-2001, kdy obce této velikosti profitovaly z nového migračního trendu jako obce vysloveně venkovské. Obce s 5-10 tis. obyvateli měly populační bilanci značně příznivou do roku 1980. Poté byly zjištěny desetileté úbytky, které však v deceniu 1991-2001 byly vystřídány opět populačními přírůstky. Demograficky a tím i sídelně byly zajímavé pohyby obyvatelstva měst s 10 tis. a více obyvateli. Po třicet let trvajících přírůstcích došlo v letech 1991-2001 ke snížení počtu jejich obyvatelstva o 5 231 (-1,3 %) jako důsledek shora zmíněné dezurbanizace.
Konfrontace přírůstkových resp. úbytkových intercenzálních temp pohybu obyvatelstva a její porovnání s celostátními tempy mělo následující podobu: proti krajskému úbytku obyvatelstva obcí do 2 tis. obyvatel v letech 1961-2001 ve výši –22,3 % stály úbytky v ČR –20,8 %. U obcí s 2-5 tis. obyvateli byly krajské přírůstky +3,7 % proti +4,3 % v ČR, u obcí s 5-10 tis. obyvateli +15,8 % proti +17,6 % v úhrnu státu, a u měst s 10 tis. a více obyvateli byly přírůstky +32,8 % proti +26,4 % v České republice.
Uvedené rozdíly v bilancích obyvatelstva kraje podle velikostních skupin vedly od roku 1961 do roku 2001 ke snížení podílu venkovského obyvatelstva z 53,6 % na 42,4 % a ke zvýšení podílu městského obyvatelstva obcí s 10 tis. a více obyvateli z 26,2 % na 35,5 %, což je současná hladina urbanizace Středočeského kraje. Současné rozmístění obyvatelstva do sledovaných čtyř velikostních skupin obcí se značně liší od rozmístění takto sledovaného v rámci celé republiky, jak ukazují následující data za rok 2001. Je porovnáván podíl obyvatelstva kraje a obyvatelstva České republiky. Obce do 2 tis. obyvatel 42,4 % : 26,0 %, obce se 2-5 tis. obyvateli 13,8 % : 11,0 %, obce s 5-10 tis. obyvateli 8,3 % : 8,8 %, města s 10 tis. a více obyvateli 35,5 % : 54,2 %. Ze srovnání vyplývá, že největší rozdíly se týkají na jedné straně obcí do 2 tis. obyvatel a na druhé straně měst s 10 tis. a více obyvateli. Podíly obyvatel obcí dvou prostředních velikostních skupin obcí se v kraji od celostátních ukazatelů liší poměrně málo.
Věkové složení obyvatelstva 1970-2001
Věkové složení obyvatelstva je důležitou biologickou charakteristikou populace. Vytváří se po dobu zhruba sto let a je předpokladem dalšího vývoje obyvatelstva. Charakterizuje ho řada ukazatelů. Prvním je průměrný věk žijící populace. Obyvatelstvo Středočeského kraje bylo podle sčítání v roce 2001 v průměru o něco starší než obyvatelstvo České republiky. Průměrný věk obou pohlaví byl v kraji 37,5 roku proti 37,1 roku v České republice. Muži měli průměrně 42,8 roku proti 40,3 roku v úhrnu republiky, ženy měly 39,1 roku proti celostátnímu ukazateli 38,8 roku.
Kromě složení obyvatelstva podle jednoletých ukazatelů se pro analytické účely používá různě vymezených věkových skupin, kde věk je určován např. hranicemi reprodukčního věku, tedy 0-14, 15-49 lety a 50 a více lety, nebo je určován tzv. ekonomickými hranicemi věku, jimiž jsou 0-14 let, 15-59 let a 60 a více let. Obvyklé je zejména grafické znázorňování podle pětiletých věkových skupin, jak je tomu v grafu 2. Pro další text je použito ekonomických hranic věku uvedených vpředu (Tab. 4).
Podíl dětské složky v obyvatelstvu Středočeského kraje byl při sčítáních 1970 až 2001 vždy nižší než její podíl v celostátní populaci. Dětí ve věku 0-14 let bylo v roce 2001 v kraji 16,0 % krajské populace proti 16,2 % v České republice. Obyvatel ve věku 15-59 let bylo 65,2 % proti 65,4 % v úhrnu republiky. Obyvatel starších 60 let bylo v kraji 18,8 % proti 18,4 % v ČR. Na 100 obyvatel mladších 15 let bylo v kraji k počtu obyvatel starších 60 let od roku 1970 vždy méně než v průměru České republiky a tak “index mládí” (podíl obyvatel ve věku 0-14 let na 100 obyvatel ve věku 60 let a více) byl v kraji v roce 1970 pouhých 90,7 proti 115,7 v ČR, v roce 1991 vzrostl na 107,9 proti 117,8 v České republice, ale v roce 2001 klesl na 84,7 proti celostátnímu průměru 87,7.
Rozdíly ve věkové struktuře obyvatelstva správních obvodů kraje jsou poměrně značné. V roce 2001 měly nejvyšší podíly dětí 0-14 letých v obyvatelstvu obvody Lysá nad Labem (18,3 %), dále Sedlčany (17,2 %) a Neratovice (17,0 %). Nízké podíly dětí vykazovaly proti tomu správní obvody Poděbrady (14,7 %), Votice (15,1 %) a Kolín (15,2 %). Obyvatelstvo v produkčním věku 15-59 let bylo nejvíce zastoupeno ve správních obvodech Neratovice (67,2 %), Nymburk (66,5 %) a v obvodech Kladno a Příbram (65,6 %). Nejnižší podíly obyvatelstva v potenciálním produkčním věku byly v obvodech Čáslav (63,3 %), Poděbrady (63,8 %) a Votice (64,0 %). Poděbrady, Votice a Čáslav přitom měly nejvyšší podíly obyvatel v poprodukčním seniorském věku 60 a více let, a to Poděbrady (21,5 %), Votice (20,9 %) a Čáslav (20,5 %). Nejnižší podíly seniorů byly zjištěny v obvodech Neratovice (15,8 %), Mladá Boleslav (17,4 %) a Lysá nad Labem (17,7 %).
Z poměru obyvatel ve věku 0-14 let na jedné straně a 60 a více let na druhé straně odvozený ukazatel “index mládí” byl nejpříznivější ve správních obvodech Neratovice (107,2), ale také v Lysé nad Labem (103,5) a v Sedlčanech (93,9). Na opačném konci srovnávacího přehledu byly správní obvody Votice (72,3), Kolín (75,1) a Mnichovo Hradiště (76,3).
Vzdělanost obyvatelstva v roce 2001
Vzdělání obyvatelstva se považuje nejen za jeho kulturní charakteristiku, ale stále častěji také za ukazatel ekonomický. Sčítání lidu mu proto věnují stále větší pozornost. V našich zemích byla vzdělanost zjišťována už při sčítáních lidu v roce 1910, 1921 a 1930, a to jako znalost čtení a psaní, resp. alespoň čtení, počínaje dětmi školního věku. Od roku 1950 je zjišťováno vzdělání u obyvatel starších 15 let jako nejvyšší dokončený stupeň vzdělání, a to v různých druzích škol. V roce 2001 se tak stalo podle čtrnáctimístné škály; v našem příspěvku byla škála omezena na čtyři základní stupně, jak vyplývá z Tab. 5.
Pouhé základní vzdělání, někdy i neukončené, mělo v roce 2001 v ČR 23,5 % obyvatel starších 15 let. Ve Středočeském kraji byl tento podíl jen nepatrně odlišný 23,2 %. Střední odborné vzdělání bez zkoušky dospělosti mělo v ČR 38,0 % dospělého obyvatelstva, což byl podíl nižší než ve Středočeském kraji s hodnotou 40,5 %. Další stupeň – totiž úplné střední vzdělání s maturitou – mělo v České republice 28,4 % obyvatel starších 15 let proti 27,9 % v kraji. Vysokoškolské vzdělání mělo v ČR 8,9 % obyvatel starších 15 let proti 7,0 % v kraji. Bez údaje o vzdělání bylo v České republice i v kraji jen 1,3 % dospělých obyvatel.
Jako agregované ukazatele školního vzdělání obyvatelstva se uvádějí jednak podíl obyvatelstva s úplným středním a s úplným vysokoškolským vzděláním (“index vzdělání”), jednak absolvovaný počet let školního vzdělání. Prvý ukazatel měl celostátní hodnotu 45,3 % proti 42,1 % v kraji, druhý ukazatel měl hodnotu 11,7 let v ČR proti 11,5 roku v kraji.
Meziobvodové rozdíly v dosažených stupních školního vzdělání byly podle sčítání 2001 poměrně značné. Nejvyšší podíly dospělého obyvatelstva, které dosáhlo pouze základního vzdělání, byly ve správních obvodech Votice (28,2 %), Sedlčany (28,0 %) a Slaný (26,7 %). Na opačném konci srovnání byly správní obvody s nejnižšími podíly, a to Říčany (19,8 %), Černošice (20,0 %) a Brandýs nad Labem-Stará Boleslav (20,7 %). Střední odborné vzdělání bylo u dospělého obyvatelstva nejčastěji zastoupeno v obvodech Dobříš (44,8 %), Hořovice (43,9 %) a Mnichovo Hradiště (43,0 %). Třemi obvody, kde podíl takto vzdělaného obyvatelstva byl nejnižší, byly obvody Kladno (38,3 %), Příbram (38,7 %) a Černošice (38,8 %). S vyšším stupněm vzdělání, totiž s úplným středním vzděláním, byli obyvatelé ve správních obvodech Příbram (30,0 %), Říčany (29,4 %) a Kladno (29,3 %). Jejich protějšky představovaly správní obvody Votice (24,1 %), Sedlčany (24,4 %) a Dobříš (24,7 %). Úplné vysokoškolské vzdělání, event. Nástavbu, měli obyvatelé se stálým bydlištěm v obvodech Černošice (11,2 %), Říčany (9,8 %) a Brandýs nad Labem-Stará Boleslav (8,8 %), kde prvé dva obvody vykázaly vyšší podíly vysokoškolsky vzdělaných obyvatel než byl celostátní průměr 8,9 %. Nejnižší zastoupení vysokoškolsky vzdělaného obyvatelstva měly obvody Votice (3,9 %), Sedlčany (4,9 %) a Mnichovo Hradiště (5,2 %).
Nejvyšší “indexy vzdělání” obyvatelstva vyjádřené počtem obyvatel s úplným středním a vysokoškolským vzděláním na 100 obyvatel starších 25 let měli obyvatelé správních obvodů Říčany (47,3), Černošice (47,2) a Příbram (45,3). Proti nim obvod Votice měl “index vzdělání” jen 34,0, Sedlčany 36,0 a obvod Slaný 36,8. Druhý ukazatel – počet let školního vzdělání – byl nejvyšší v obvodech Černošice (11,9 roku), Říčany (11,8 roku) a Brandýs nad Labem-Stará Boleslav (11,7 roku), což byly jediné obvody s ukazatelem vyšším, resp. stejným, jako v průměru České republiky. Osm obvodů mělo ukazatel 11,4 roku, a dva nejnižší ukazatele (11,2 roku) vykázaly obvody Votice a Sedlčany.
Úroveň vzdělání obyvatelstva určují do určité míry požadavky na vzdělání zaměstnavatelských organizací. Vysoké ukazatele obvodů Říčany, Černošice, Příbram a některých dalších jsou dány i tím, že zpracování dat o vzdělanosti je provedeno podle bydlišť sčítaných osob. U prvých dvou obvodů jde o obvody, kde významný podíl pracovníků vyjíždí za zaměstnáním mimo obvod stálého bydliště.
Ekonomická aktivita obyvatelstva v roce 2001
Sčítání lidu, domů a bytů 2001 vymezilo počet ekonomicky aktivních obyvatel jako počet zaměstnaných a nezaměstnaných. Ve Středočeském kraji tak bylo sečteno 544 018 zaměstnaných osob a 40 610 nezaměstnaných osob (6,9 %), celkem 584 628 obyvatel. Na 100 obyvatel ve věku 15-59 let tak připadalo 79,9 ekonomicky činných obyvatel, což byla míra ekonomického zapojení vyšší než celostátní (78,6 %). Ze 100 ekonomicky činných obyvatel bylo 44,8 % žen (v ČR 45,3 %). Mezi zaměstnanými bylo v kraji 44,4 % žen proti 45,0 % v České republice (Tab. 6).
Ze 100 zaměstnaných osob jich 55,6 vyjíždělo za zaměstnáním mimo obec trvalého pobytu pracovníka, což byla míra vyjížďkovosti značně vyšší než celostátní (39,3 %).
Nejvyšší míru ekonomického zapojení obyvatelstva v práceschopném věku vykazují správní okresy Mladá Boleslav (81,6), Černošice (81,4) a Kralupy nad Vltavou (81,3). Avšak i ve správních obvodech s nejnižšími ukazateli jsou ukazatele intenzity ekonomické aktivity poměrně vysoké: Votice (76,1), Sedlčany (76,3) a Kutná Hora a Rakovník (77,2).
Míra pracovní vyjížďkovosti se však v jednotlivých správních obvodech značně liší. Relativně nejvyšší ukazatele vykazují správní obvody Černošice (68,9 %), Český Brod (68,8 %) a Říčany (65,5 %). Jde o obvody – noclehárny zaměstnaných obyvatel. Většina z nich pracuje v Praze. Nejnižší míry pracovní vyjížďkovosti vykázaly v roce 2001 správní obvody Kutná Hora (45,3 %), Příbram (46,1 %) a Mladá Boleslav (46,3 %). Ty poskytují svým obyvatelům relativně nejvyšší počty pracovních míst přímo v obcích jejich trvalých bydlišť.
Ekonomická struktura Středočeského kraje nazíraná z hlediska odvětvového složení pracovních příležitostí se liší od celostátní struktury poměrně nepatrně (Tab. 7). Jestliže zemědělství, lesnictví a rybolov poskytuje obživu 4,4 % pracujících v České republice, ve Středočeském kraji to je 4,9 %. V průmyslu pracuje v kraji 28,1 % ekonomicky činných obyvatel při celostátním podílu 29,0 %. Podobně malé rozdíly jsou u stavebnictví: podíl pracujících s bydlištěm v kraji činí 8,6 %, celostátní podílový ukazatel je 8,7 %. “Ostatní odvětví”, představující v podstatě terciární ekonomický sektor, zaměstnávají v kraji 49,9 % ekonomicky aktivních obyvatel bydlících v kraji, což je proti celostátnímu podílu 50,3 % jen malá odchylka.
Jestliže kraj jako celek se svou odvětvovou strukturou pracujících liší od celostátních ukazatelů jen nepatrně, rozdíly mezi správními obvody kraje jsou již významné. Tak např. v prvním ekonomickém sektoru zemědělství, lesnictví a rybolov je ve správním obvodu Sedlčany činných 12,4 % pracovníků, v obvodě Vlašim 11,8 % a v obvodě Votice 10,7 %; ve správních obvodech s nejnižším zastoupením jsou v tomto odvětví činné jen zlomky uvedených podílů, např. v obvodu Kladno 1,4 %, v obvodu Kralupy nad Vltavou 1,9 % a v obvodech Černošice a Neratovice 2,9 % obyvatel ekonomicky činných a v uvedených obvodech trvale bydlících. Také v průmyslu jsou značné rozdíly. Obvody s nejvyššími podíly ekonomicky činných v průmyslu jsou Mladá Boleslav (45,0 %), Hořovice (40,0 %) a Mnichovo Hradiště (38,9 %), kdežto v obvodu Černošice je to pouze 18,9 %, v obvodu Říčany 19,2 % a v obvodu Český Brod 20,4 %. Stavebnictví jako odvětví s celokrajským průměrem 8,6 činných bydlících v kraji je nejvíce zastoupeno ve správních obvodech Český Brod (11,8 %), Sedlčany (11,3 %) a Dobříš (11,0%). Obvody s nejnižšími podílovými ukazateli jsou Mladá Boleslav (5,3 %), Kralupy nad Vltavou (6,6 %) a Hořovice (6,9 %). Relativně menší odchylky od celokrajského podílového ukazatele ekonomicky činných v “terciární sféře” vyplývají z následujícího srovnání. Obvody s nejvyšším zastoupením činných obyvatel v souboru odvětví představujících terciární sféru, jsou Černošice (58,9 %), Říčany (58,0 %) a Kladno (55,6 %), což souvisí s tím, že uvedené obvody jsou trvalými bydlišti obyvatel, jejichž pracoviště nejsou totožná s jejich bydlištěm, jak bylo vidět z vyjížďkovosti. Nejnižší podílové ukazatele – přesto relativně vysoké – jsou v obvodech Mladá Boleslav (40,0 %), Mnichovo Hradiště (40,8 %) a Hořovice (42,1 %).
Pohyb obyvatelstva v letech 1991-2002
Počet a struktura obyvatelstva každého území zjištěná k určitému okamžiku – např. při sčítání lidu k tzv. rozhodnému okamžiku – je výsledkem předchozího jeho pohybu. Rozumí se jím jednak přirozený pohyb obyvatelstva neboli přirozená měna charakterizovaná z hlediska bilancí především počtem živě narozených dětí a zemřelých obyvatel s výsledným efektem přirozeného přírůstku nebo přirozeného úbytku obyvatelstva, a tzv. mechanický pohyb představovaný stěhováním, migrací, jejichž výsledkem je aktivní nebo pasivní saldo přistěhovalých a vystěhovalých v sledovaném období.
Ukazateli obou pohybů jsou již samy absolutní ukazatele. Pro srovnávací časové a územní rozdíly jsou používány různé míry, indexy apod.
Nejběžnější jsou roční hrubé míry přepočítávající sledované jevy na 1 000 obyvatel ročního průměrného stavu. Hrubé míry však nerespektují vlivy různého věkového složení srovnávaných populací v čase nebo v prostoru, které má na ukazatele značný vliv. Protože však pro výpočet věkově specifických měr nebývají k dispozici potřebné výchozí údaje, je i v mezinárodních srovnáních používáno běžně hrubých měr obnovy obyvatelstva. Tak je tomu i v tomto příspěvku (Tab. 8).
V úhrnu let 1991-2002 se ve Středočeském kraji narodilo 127 660 živých dětí. Roční průměrná míra porodnosti tak činila 9,57. Byla nižší než celostátní porodnost na hladině 9,80 živě narozených dětí na 1 000 obyvatel ročně v úhrnu státu. Počet 161 698 zemřelých obyvatel znamenal, že hrubá míra celkové úmrtnosti byla v kraji 12,12 proti 11,07 v úhrnu republiky. Ročně se počet obyvatel kraje snižoval o 2,55 trvale bydlících na 1 000 obyvatel kraje. Byl to ukazatel nepříznivější než republikový, který byl –1,28 promile ročně. Na 1 000 zemřelých obyvatel připadalo v kraji pouze 789 živě narozených dětí. Tento “vitální index” měl celostátní hodnotu 885, byl tedy příznivější.
U stěhování je sledován počet přistěhovalých do obcí Středočeského kraje, počet vystěhovalých z obcí kraje a migrační saldo z toho vyplývající. Míra přistěhovalectví v kraji činila 25,01 ročně, míra vystěhovalectví 21,86 a migrační saldo bylo 3,15 promile ročně. Pro srovnání uveďme, že míra přistěhovalectví pro úhrn státu byla nižší (19,29). Nižší sice byla i míra vystěhovalectví (18,56), ale kladné saldo +0,74 bylo nižší než kladné saldo kraje (+3,15). Výsledkem přirozeného a migračního pohybu byl v kraji průměrný roční přírůstek 0,60 obyvatel na 1 000 bydlících proti průměrnému ročnímu úbytku (-0,54) v celostátní populační bilanci.
Územní rozdíly v porodnosti v jednotlivých správních obvodech kraje vyplývají z následujícího srovnání. Nejvyšší míru porodnosti měly v průměru let 1991-2002 správní obvody Lysá nad Labem (11,37), Neratovice (10,44) a Mělník (10,32). Nejnižší míru porodnosti vykazovaly naopak správní obvody Poděbrady (8,71), Mnichovo Hradiště (8,88) a Votice (8,93). Rozdíl v porodnosti mezi obvody Lysá nad Labem a Poděbrady se lišil od celokrajského ukazatele o 27,8 %. Pokud šlo o obecnou míru úmrtnosti, zde byly zjištěny nejvyšší míry v obvodech Votice (14,81), Sedlčany (14,13) a Čáslav (13,86). Proti tomu nejnižší obecnou míru úmrtnosti mělo obyvatelstvo obvodů Neratovice (9,84), Dobříš (10,55) a Příbram (10,67). Územní rozdíly v míře úmrtnosti byly větší než tomu bylo u porodnosti. Rozdíl mezi úmrtností v obvodu Votice a v obvodu Neratovice byl 41,0 % krajské míry úmrtnosti. Přirozená měna měla aktivní bilanci v jediném správním obvodě, a to v Neratovicích (+0,59 promile ročně). Ostatních 25 správních obvodů vykázalo v průměru let 1991-2002 průměrné roční přirozené úbytky obyvatelstva. Největší byly v obvodě Votice
(-5,87), Čáslav (-4,53) a Poděbrady (-4,34).
Uvedené hrubé míry reprodukce obyvatelstva nevyjadřují zcela přesné hodnoty této reprodukce, protože neobsahují důležitý prvek výpočtu, totiž věkové složení exponované populace. V současné době však tento výpočet je možný pouze za krajské ukazatele, protože za správní obvody nejsou k dispozici potřebné výchozí údaje zpracované podle věku. Přesnější ukazatel porodnosti proto vyjadřuje tzv. úhrnná plodnost. Je to počet živě narozených dětí, který připadne na jednu ženu, která se dožije věku 50 let. Pro Středočeský kraj byl tento ukazatel za průměr let 2001-2002 1,182 dětí, což byl čtvrtý nejvyšší ukazatel v ČR. Z něho odvozená čistá míra reprodukce vyjadřující počet dívek připadající na jednu ženu během jejího života byl v kraji 0,564, což byl ukazatel řadící kraj na páté pořadí mezi čtrnácti kraji. Přesnější ukazatel úmrtnosti vyjadřuje ukazatel naděje dožití. Ten byl pro kraj 75,17 roku, u mužů 72,67 roku, u žen 78,27 roku. To znamenalo nepříliš příznivé umístění, totiž u obou pohlaví celkově deváté pořadí, u mužů osmé pořadí, u žen až jedenácté pořadí mezi všemi kraji republiky.
Nejvyšší ukazatele roční průměrné míry přistěhování do obcí správního obvodu 1991-2002 zaznamenal obvod Lysá nad Labem (44,64), a to díky obnově Milovic, ale i další revitalizací obvodu. Na druhém místě to byl obvod Černošice (35,65) díky vysoké míře bytové výstavby. Na třetím místě se setkáváme se správním obvodem Říčany (31,67), a to z týchž důvodů jako u obvodu Černošice. Nejnižší míru přistěhovalectví do obcí správního obvodu vykázaly obvody Vlašim (15,48), Kutná Hora (20,18) a Votice (20,59). Rozdíly mezi správními obvody byly značné. Mezi ukazatelem za Lysou nad Labem a obvodem Vlašim to bylo 116,6 % krajského ukazatele přistěhovalectví. Rozdíly v ukazatelích vystěhovalectví byly menší. Nejvyšší míry vystěhovalectví byly ve správních obvodech Slaný (26,03), Mělník (25,58) a Rakovník (25,01). Proti nim stály správní obvody s nejnižšími ukazateli, a to Vlašim (17,26), Mnichovo Hradiště (19,65) a Sedlčany (20,05). Rozdíl mezi ukazatelem za Slaný a Vlašim byl jen 40,1 % krajského ukazatele. Aktivní migrační saldo v úhrnu let 1991-2002 vykázalo 24 správních obvodů proti dvěma obvodům se saldem záporným. Byly to obvody Příbram (-0,79) a Kutná Hora (-0,54). Nejvyšší aktivní migrační salda vykázaly správní obvody s nejvyšší mírou přistěhovalectví, a to v pořadí intenzity přistěhování Lysá nad Labem (+20,97), Černošice (+14,09) a Říčany (+10,21).
V úhrnu let 1991-202 mělo celkovou populační bilanci pohybu obyvatelstva kladnou jedenáct správních obvodů, a patnáct obvodů mělo roční populační úbytky. V první skupině měly nejaktivnější celkovou průměrnou roční bilanci aktivní správní obvody Lysá nad Labem (+18,86), Černošice (+11,14) a Říčany (+6,92) čili ve stejném pořadí jako u migrační bilance míry imigrace. Z uvedených dat vidíme, že to byla migrace, která měla na jejich umístění největší vliv a ovlivnila agregované ukazatele. Do určité míry to platí také o obvodech s nejméně příznivými ukazateli, tj. s průměrnými ročními úbytky obyvatelstva. Byly to správní obvody Votice (-5,87), Vlašim (-4,06) a Nymburk (-3,58).
Pohyb obyvatelstva podle čtyř velikostních skupin obcí v jejich územním rozsahu k 1. 1. 2003 poskytuje tento přehled: míra porodnosti se zvyšuje s průměrnou velikostí obcí zařazených do příslušných velikostních skupin, míra úmrtnosti naopak s růstem velikosti klesá. Z toho rezultuje průběh ukazatele záporné bilance, a to od největší u nejmenších obcí a nejmenší v obcích (městech) s 10 tis. a více obyvateli. U stěhování zaznamenáváme, že míra přistěhovalectví i vystěhování se v závislosti na velikosti obcí snižuje od nejmenších obcí k obcím největším, avšak průběh ukazatele migračního salda se od této pravidelnosti odchyluje. Úhrn velikostních skupin do hranice 9 999 obyvatel má migrační zisky, města s 10 tis. a více obyvateli však vykazují ztráty. Nepravidelný je i vývoj ukazatele celkové přírůstkovosti nebo úbytkovosti obyvatel. Nejúspěšnější populační bilanci vykázaly obce s 2-5 tis. obyvateli. Skupina měst s 10 tis. a více obyvateli jako celek vykazovala během let 1991-2002 populační úbytky (Tab. 9).
Domovní a bytový fond 1961-2001
Domovní fond Středočeského kraje představuje 307 120 budov, z nichž 239 553 bylo sečteno jako trvale obydlené domy a 67 567 jako domy neobydlené. Podíl 22,0 % neobydlených domů tak je výrazně vyšší než je celostátní průměr 13,3 % neobydlených objektů. Ze 100 trvale obydlených domů je v kraji 91,3 % rodinných domů, kam jsou započítávány i bývalé zemědělské usedlosti. Celostátní podíl rodinných domů byl v roce 2001 86,3 % (Tab. 10).
Nejvyšší podíly rodinných domů v úhrnu trvale obydleného domovního fondu jsou podle sčítání v roce 2001 ve správních obvodech Říčany (95,6 %), Černošice (94,0 %) a Hořovice a Vlašim (93,2 %). U prvých dvou obvodů se na jejich prvenství podílí mimo jiné i nová domovní výstavba rodinných vil obyvatel, kteří zde budují svá nová bydliště v rámci urbanizačních procesů. Podíl rodinných domů na domovním fondu je však značně vysoký i tam, kde jsou tyto podíly nejnižší jako je tomu např. v obvodech Příbram (87,2 %), Lysá nad Labem (88,0 %) nebo Kladno (88,8 %).
Počet neobydlených domů používaných především jako rekreační objekty, se zvýšil mezi rokem 1991 a 2001 v kraji o 28,1 %, což byl relativní přírůstek nelišící se příliš od přírůstku celostátního 28,9 %.
V některých obvodech byl přírůstek neobydlených domů značně vysoký: např. v obvodu Čáslav jich přibylo 75,4 %, v obvodu Kutná Hora 71,0 %, v obvodu Černošice však už jen 52,4 %. Vůbec nejnižší přírůstky neobydlených domů měly obvody Kladno (+4,4 %), Lysá nad Labem (+6,9 %) a Kralupy nad Vltavou (+7,8 %).
Nejvyšší podíly neobydlených domů v úhrnu domovního fondu byly v roce 2001 ve správních obvodech Votice (29,6 %), Vlašim (27,5 %) a Kutná Hora (26,6 %). Nejnižší podíly vykazují správní obvody Kladno (12,5 %), Brandýs nad Labem-Stará Boleslav (16,6 %) a Kralupy nad Vltavou (17,4 %).
Bytový fond Středočeského kraje představuje podle sčítání 2001 celkem 498 271 bytů, z nichž 413 060 bylo sečteno jako trvale obydlené a 85 211 jako byty neobydlené. Podíl 17,1 % neobydlených bytů je vyšší než je celostátní průměr 12,3 %.
Trvale obydlený bytový fond vzrostl ve Středočeském kraji od roku 1961 do roku 2001 o 16,0 %. Byl to relativní přírůstek ani ne poloviční proti přírůstku celostátnímu ve výši +34,5 %. Pro kraj totiž až do osmdesátých let byl charakteristický jen pomalý přírůstek bytového fondu související s nepříznivým populačním vývojem. Teprve desetiletí 1991-2001 znamenalo pro kraj oživení demografické a tím i oživení bytové výstavby. V tomto období se počet trvale obydlených bytů v kraji zvýšil o 3,5 %, kdežto celostátní přírůstek činil pouze +3,3 % (Tab. 11).
V úhrnném období 1961-2001 se počet trvale obydlených bytů zvýšil nejvýznamněji ve správním obvodu Neratovice (+47,1 %), ale také v obvodu Příbram (+33,7 %) a Dobříš (+33,1 %). Přírůstky trvale obydleného bytového fondu byly zjištěny ve 23 správních obvodech proti třem obvodům, kde došlo ke snížení. Byly to obvody Poděbrady (-4,2 %), Čáslav (-3,3 %) a Votice (-1,1 %). Období 1991-2001 znamenalo přírůstek bytového fondu trvale obydlených bytů ve 24 správních obvodech při úbytku ve dvou obvodech, a to v obvodu Votice o 1,0 % a v obvodu Český Brod o 0,3 % bytů. Nejprogresivnějšími obvody z pohledu přírůstku trvale obydlených bytů byly v tomto období na prvním místě správní obvod Lysá nad Labem (+26,4 %), na druhém místě Černošice (+12,6 %) a na třetím místě Neratovice (+7,4 %).
Počet neobydlených bytů se v letech 1991-2001 zvýšil v kraji o 38,8 % proti 45,0 % v celostátním měřítku. Nejvyšší přírůstky byly zaznamenány v obvodech Kutná Hora (+77,2 %), Černošice (+74,9 %) a Poděbrady (+50,8 %). Na druhém konci přírůstkového přehledu to byly správní obvody Lysá nad Labem (+1,4 %), Slaný (+15,9 %) a Neratovice (+16,1 %). Přehled o podílu neobydlených bytů v roce 2001 má tuto podobu: nejvyšší podíly neobydlených bytů jsou v obvodech Votice (26,2 %), Říčany (23,5 %) a Poděbrady (21,9 %). Vůbec nejnižší podíl neobydlených bytů je v obvodu Kladno (9,5 %), za nímž následuje obvod Neratovice (11,4 %) a Kralupy nad Vltavou (12,7 %).
Vývoj bytového fondu podle čtyř velikostních skupin je obsažen v Tab. 12. V úhrnném čtyřicetiletém období měl zápornou bilanci trvale obydlených bytů pouze soubor obcí do 2 tis. obyvatel (-9,5 %). Z uvedených údajů vyplývá, že čím byly ve velikostní skupině obce větší, tím byly větší i přírůstky trvale obydleného fondu; ve městech s 10 tis. a více obyvateli činily 58,6 %. Tento obraz byl v letech 1991-2001 změněn tak, že trvale obydlené byty vzrostly absolutně i relativně i ve venkovských obcích do 2 tis. obyvatel, a přírůstek trvale obydleného fondu ve městech s 10 tis. a více obyvateli byl relativně nejmenší.
Podíl neobydlených bytů je nejvyšší v obcích do 2 tis. obyvatel. Čím větší obce, tím je podíl neobydlených bytů nižší. Ve městech s 10 tis. a více obyvateli byl v roce 2001 jen 8,0 %. Příznačné pro období 1991-2001 bylo, že neobydlených bytů přibylo relativně nejméně v obcích do 2 tis. obyvatel, a nejvíce ve městech s 10 tis. a více obyvateli.
Vybavenost obyvatelstva a domácností BYTovým fondem
K ukazatelům úrovně bydlení patří řada charakteristik. Jednou z nich je vybavenost obyvatelstva bytovým fondem v přepočtu na 1 000 obyvatel. Je to i obvyklý srovnávací ukazatel mezinárodní. Druhým je vybavenost domácností bytovým fondem. Obou je použito v Tab. 13.
V roce 1961 připadalo v ČR na 1 000 obyvatel 297,3 trvale obydlených bytů. Ve Středočeském kraji to však bylo 311,7 bytů, ukazatel byl tedy o 4,8 % vyšší než celostátní. Zaostávající bytová výstavba v kraji vedla postupně k tomu, že v roce 2001 připadalo v ČR na 1 000 obyvatel 374,2 trvale obydlených bytů, kdežto v kraji pouze 368,0 bytů. V letech 1961-2001 totiž ukazatel v ČR vzrostl o 25,9 %, kdežto ve Středočeském kraji jen o 18,1 %. I v letech 1991-2001 tempo zvyšování ukazatele bytové vybavenosti bylo v kraji nižší (+2,6 % ukazatele) než v celostátním měřítku (+4,0 %), i když se tempo přírůstků zvýšilo.
Nejvyšší ukazatel vybavenosti obyvatelstva trvale obydleným bytovým fondem byl v roce 2001 ve správních obvodech Kladno (381,6), Lysá nad Labem (377,5) a Poděbrady (377,0). Nejméně příznivé ukazatele byly v obvodech Sedlčany (348,8), Votice (353,0) a Černošice (355,1).
Druhý ukazatel vybavenosti obyvatelstva bytovým fondem je vypočítáván jako počet trvale obydlených bytů na 100 cenzových domácností. V roce 1991 byl tento ukazatel 91,5 v celostátním měřítku a 90,8 v měřítku krajském, v roce 2001 se celostátně snížil na 89,6 (-2,2 % ukazatele) a v krajském měřítku na 89,0 (-2,0 %). Zatímco ukazatel počtu bytů na 1 000 obyvatel se v letech 1991-2001 ve všech obvodech zvýšil, u druhého ukazatele hodnota vzrostla jen v obvodu Vlašim (+0,9 % ukazatele), v obvodu Votice zůstala stejná a ve 24 obvodech došlo ke zhoršení, nejvíce v obvodech Mělník (-5,0 %), Mnichovo Hradiště (-4,6 %) a Beroun (-3,4 %). Podle tohoto ukazatele jsou byty nejlépe vybaveny cenzové domácnosti v obvodě Lysá nad Labem (91,8), Kolín (90,8) a Votice (90,5). Nejnižší ukazatele jsou proti tomu ve správních obvodech Černošice (86,6), Říčany (86,7) a Brandýs nad Labem-Stará Boleslav (87,4). Zhoršení tohoto druhého ukazatele je důsledkem toho, že počet domácností rostl rychleji než byly přírůstky trvale obydleného bytového fondu. Nízké ukazatele v obvodech Černošice a Říčany jsou důsledkem toho, že nové byty zde vznikají především pro domácnosti, jejichž počet se zvyšuje rychleji než bytový fond ostatních obyvatel obvodu, kde je proces opačný (Graf 5).
V roce 1961 byl nejnižší ukazatel vybavenosti obyvatelstva trvale obydlenými byty v souboru obcí do 2 tis. obyvatel. Čím větší obce, tím byla vybavenost obyvatelstva trvale obydlenými byty vyšší. Stejný obraz poskytuje i sestava za rok 2001, ne však při sčítáních 1970, 1980 a 1991. Důvodem tohoto odlišného vývoje byla nestejná tempa vývoje obyvatelstva a vývoje bytového fondu, kdy teprve v letech 1991-2001 došlo k jejich vyrovnání (Tab. 14). Přitom však právě v období 1991-2001 rostl ukazatel vybavenosti lineárně s růstem počtu obyvatelstva sledovaných čtyř velikostních skupin obcí.
Podobně jako u ukazatele hodnoceného na základě vztahu počtu obyvatel a bytového fondu, také u ukazatele počtu trvale obydlených bytů na 100 cenzových domácností zjišťujeme, že ukazatel roste v závislosti na velikosti obcí v příslušné velikostní skupině. Proto také zde je nejvyšší míra vybavenosti ve městech s 10 tis. a více obyvateli a nejmenší v obcích do 2 tis. obyvatel. Přitom zdánlivě paradoxně k nejmenšímu snížení ukazatele vybavenosti domácností došlo v souboru obcí do 2 tis. obyvatel, a k největšímu v obcích s 10 tis. a více obyvateli.
Trvale obydlený bytový fond Středočeského kraje je v průměru starší než v úhrnu České republiky. Jeho byty jsou v průměru staré 41,4 roku proti 40,3 roku v ČR. V rodinných domech je v kraji stáří 48,0 roků proti 46,2 roku v České republice. Byty v bytových domech však mají v průměru 31,5 roku proti 36,5 roku v úhrnu republiky.
Bytová výstavba 1997-2002
V letech 1997-2002 bylo ve Středočeském kraji dokončeno 18 228 bytů. Na 1 000 obyvatel tak připadlo ročně dokončení 2,73 bytů, což byla intenzita vyšší o 20,3 % proti celostátní bytové výstavbě s ukazatelem 2,27 dokončených bytů. V uvedeném období byla současně zahájena stavba 29 231 nových bytů čili 4,37 na 1 000 obyvatel. Zde byl proti celostátnímu ukazateli zahajovaných staveb ukazatel vyšší dokonce o 37,4 %, protože celostátní intenzita zahajovaných staveb byla 3,18 na 1 000 obyvatel. Potenciální zásobu dokončených bytů v blízké budoucnosti představovalo 22 141 rozestavěných bytů koncem roku 2002. I zde byl ukazatel 19,62 příznivější než celostátní, který činil 12,70 rozestavěných bytů na 1 000 obyvatel, a to 54,5 % ukazatele.
Ze 100 bytů dokončených ve Středočeském kraji připadalo 71,2 bytů na byty v rodinných domech, a to jak v novostavbách, tak v přístavbách, nástavbách a vestavbách. Celostátní podíl bytů dokončených v rodinných domech byl jen 52,0 %, takže v tomto směru byly mezi krajem a Českou republikou značné rozdíly. Stejně tomu bylo u podílu bytů dokončených v bytových domech, kde krajský podíl byl 18,8 % proti celostátnímu podílu 35,2 %. Menší rozdíly byly v podílech bytů dokončených jinými formami bytové výstavby. V kraji byl jejich podíl 10,0 % proti celostátnímu podílu 12,8 %.
Nejvyšší intenzita dokončené bytové výstavby v průměru let 1997-2002 byla ve správních obvodech Černošice (6,80), v Říčanech (5,57), v Brandýse nad Labem-Staré Boleslavi (4,92), ale také v Dobříši (4,05). Proti celokrajskému průměru poměrně zaostávala bytová výstavba ve správních obvodech Nymburk (1,03), Slaný (1,24) a Neratovice (1,26).
Podíl bytů v rodinných domech z celkového počtu dokončených bytů byl nejvyšší v letech 1997-2002 ve správních obvodech Říčany (94,2 %), Votice (92,4 %) a Nymburk (91,5 %). Nejnižší podíly bytů dokončených v rodinných domech byly v obvodech Čáslav (52,8 %), Kladno (56,6 %) a Rakovník (57,2 %), což byly s výjimkou obvodu Čáslav obvody s nejnižšími ukazateli dokončených staveb bytů v tomto období. V Čáslavi byl naopak nejvyšší podíl bytů dokončených v bytových domech: 43,3 %. Dalšími obvody s nejvyššími podíly bytů dokončených v bytových domech byl obvod Kladno (37,5 %) a Příbram (37,0 %). Oba poslední obvody měly celkově nízkou intenzitu bytové výstavby v průběhu celého tohoto posledního období. Nejnižší podíly bytů dokončených v bytových domech připadaly na obvody Říčany (2,1 %), Mělník (2,7 %) a Hořovice (5,3 %). Nejvyšší podíly bytů dokončených v ostatních budovách, tj. mimo rodinné domy a domy bytové, připadaly na obvody Mělník (30,7 %), Kralupy nad Vltavou a Poděbrady (16,7 %) a Sedlčany (15,2 %). Naopak nejnižší podíly takto dokončených bytů byly sečteny v obvodech Neratovice (1,4 %), Votice (1,7 %) a Nymburk (2,7 %) - (Tab. 15, graf 6 a 7).
Z celkového počtu 1 146 obcí Středočeského kraje bylo v úhrnu let 1997-2002 dokončeno 10 a více bytů v 356 obcích, ve 227 obcích bylo dokončeno 15 a více bytů. Ve 178 obcích bylo dokončeno 20 a více bytů. Z nich je v Tab. 16 uvedeno jmenovitě 150 obcí s 24 a více dokončenými byty. Nejvyšší intenzita bytové výstavby, totiž 20 a více bytů dokončených ročně na 1 000 obyvatel, byla dosažena ve 12 obcích: Bradlec (42,74), Sulice (40,15), Čakovičky (35,46), Šestajovice (29,73), Čtyřkoly (25,24), Horoušany (24,88), Doubravčice (23,77), Trnová (23,51), Jesenice (okr. Praha-západ, 23,46), Karlík (23,30), Svárov (23,17) a Hovorčovice (20,26).
Ve 36 obcích ze 150 jmenovitě uvedených obcí byly všechny byty dokončeny v rodinných domech.
Byty stavěné ve Středočeském kraji jsou stavěny nákladněji než v úhrnu České republiky. Ukažme to na bytové výstavbě dokončené v roce 2002 v rodinných domech, kde podle údajů poskytovaných stavebníky bytů připadl na jeden dokončený byt v rodinném domě ve Středočeském kraji náklad 2 912 tis. korun proti 2 516 tis. korun v úhrnu České republiky. Jeden m2 obytné plochy stál v kraji 28 714 korun proti 25 944 v ČR. Jeden m2 užitkové plochy přišel v kraji na 18 913 korun proti 16 447 v České republice. Rozdíly mohou vyplývat ovšem i z urbanistického a technického vybavení bytů v kraji, o němž je známo, že nová výstavba v nejbližším zázemí Prahy bývá někdy charakterizována jako “nové baroko”.
závěry
Středočeský kraj je svou rozlohou 11 016,2 km2 největším krajem České republiky. Svým počtem 1 122 473 bydlících obyvatel k 1. březnu 2001 byl čtvrtým nejlidnatějším krajem republiky, avšak hustotou obyvatelstva 102 obyvatel na km2 je až desátým krajem ve státě. Má 26 správních obvodů obcí s rozšířenou působností o průměrné rozloze 423,6 km2 s průměrným počtem 43 172 bydlících obyvatel.
Územní rozmístění obyvatelstva je odlišné od celostátního tím, že v obcích do 2 tis. obyvatel sídlí 42,4 % obyvatel, v obcích s 2-5 tis. obyvateli 13,8 %, v obcích s 5-10 tis. obyvateli 8,3 % a ve městech s 10 tis. a více obyvateli 35,5 % obyvatel, kteří představují urbanizované obyvatelstvo kraje.
Věkové složení podle tří hlavních věkových skupin má tuto podobu: ve věku do 15 let byl v roce 2001 16,2 % obyvatelstva (ČR 16,0 %), v produkčním věku 15-59 let bylo 65,2 % (ČR 65,4 %) a ve věku nad 60 let 18,8 % obyvatel (ČR 18,8 %).
Vzdělanost obyvatelstva vyjádřená “indexem vzdělání” je v kraji nižší než v průměru České republiky. Na 100 obyvatel starších 25 let připadá v kraji 42,1 obyvatel s úplným středním a vysokoškolským vzděláním proti 45,3 v České republice.
Ekonomickou aktivitu obyvatelstva vyjadřuje počet ekonomicky činných na 100 obyvatel ve věku 15-59 let. Pro kraj byl tento ukazatel 79,9, tedy vyšší než v úhrnu státu 78,6. Za prací mimo obec trvalého pobytu vyjíždí v kraji 55,6 % pracujících proti 39,3 % v ČR.
Odvětvovou příslušnost ekonomicky činných obyvatel v kraji charakterizuje podíl 4,9 % činných v zemědělství, lesnictví a rybolovu (ČR 4,4 %), 28,1 činných v průmyslu (ČR 29,0 %), 8,6 % ve stavebnictví (ČR 8,7 %) a v ostatních odvětvích 49,9 % (ČR 50,3 %).
Přirozená měna obyvatelstva byla v letech 1991-2002 méně příznivá než v úhrnu republiky. Porodnost 9,57 ročně byla nižší než 9,80 v ČR, obecná úmrtnost 12,12 však byla vyšší než v České republice (11,07), takže přirozený úbytek činil ročně 2,55 obyvatel proti –1,28 v ČR.
Stěhování do obcí kraje představovalo ročně přistěhovalých 25,01 osob na 1 000 bydlících, počet 21,86 vystěhovalých a migrační přírůstek 3,15 promile obyvatel ročně (v ČR +0,74). Celková bilance obyvatelstva 1991-2002 byla tím ročně aktivní ve výši +0,60 promile proti úbytku –0,54 v úhrnu státu.
Trvale obydlený bytový fond se mezi roky 1961 a 2001 zvýšil o 16,0 % čili podstatně méně než v úhrnu státu (+34,5 %). Počet neobydlených bytů vzrostl v té době o 38,8 % proti +45,0 % v ČR.
Vybavenost obyvatelstva trvale obydleným bytovým fondem byla v roce 2001 v kraji 368,0 na 1 000 obyvatel proti 374,2 v České republice. Na 100 cenzových domácností připadlo v roce 2001 v kraji 89,0 trvale obydlených bytů, v ČR 89,6 bytů.
Bytová výstavba zaostávající v letech 1961-1980 se v letech 1991 a později příznivě zvýšila. V letech 1997-2002 připadalo na 1 000 obyvatel ročně 2,73 nově dokončených bytů (ČR jen 2,27), což naznačuje začátek patrně nového trendu v bytové výstavbě v kraji.
Z ekonomických, věkových, vzdělanostních a dalších ukazatelů lze odvodit úvahy o potenciálním budoucím vývoji Středočeského kraje. Jeho geografické propojení s Prahou – alespoň v nejbližším jejím okolí – poskytuje výhled na pokračující příznivý rozvoj kraje naznačený právě v posledních letech. Půjde při tom o politické a ekonomické rozhodnutí, kam by měl směřovat jeho ekonomický a kulturní vývoj, aby se zvýšil i jeho celostátní význam. Oba směry v tom zahrnují celý vývoj sociálně ekonomický. Rozvoj dopravy, ale hlavně rozvoj technických komunikací umožní rozmisťování ekonomických aktivit do široké oblasti celého kraje v návaznosti na vazby s Prahou, která bude určovat nejen trendy vlastního vývoje, ale hlavně trendy vývoje v nejbližším, ale i vzdálenějším zázemí. Kraj může využívat pro svůj rozvoj nejen existující ekonomický a kulturní potenciál, ale může ho úspěšně dále rozvíjet nejen plošně, ale také ve vztahu ke svým správním obvodům obcí s rozšířenou působností, resp. přímo v jednotlivých obcích kraje. Umožňují to i právní normy jako je krajské nebo obecní zřízení, které se však musí prosazovat usilovněji než dosud, aby bylo možno plnit koncepční záměry, které mají jednotlivé obce, jejich sdružení i organizace v nich působící.