Informace |
K problematice zjišťování osobních údajů jednotlivců při vstupu do budov lze konstatovat, že pokud přitom dochází ke shromažďování osobních údajů ve smyslu § 4 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o ochraně osobních údajů"), je provozovatel budovy v postavení správce osobních údajů (resp. zpracovatele, pokud tuto činnost vykonává na základě smlouvy pro jiný subjekt).
Podle názoru Úřadu je v určitých případech, kdy objekt není určen běžným návštěvám veřejnosti, právem vlastníka, provozovatele – správce objektu, s ohledem na odpovědnost za majetek, provoz a případně i zajištění bezpečnosti v objektu, požadovat, aby návštěvník poskytl údaje v rozsahu – jméno, příjmení a v případě, že se jedná o služební jednání, předložil současně služební průkaz, jehož číslo včetně názvu vysílající instituce lze v této souvislosti zaznamenat. Pokud probíhá jednání z podnětu občana, je tímto dokladem občanský průkaz nebo cestovní doklad, jehož číslo lze opět v této souvislosti zaznamenat. Pokud jsou po návštěvnících současně požadovány ještě další osobní údaje, např. adresa bydliště atd., může již docházet k porušování povinnosti stanovené v § 5 odst. 1 písm. d) zákona o ochraně osobních údajů, shromažďovat osobní údaje odpovídající pouze stanovenému účelu a v rozsahu nezbytném pro naplnění stanoveného účelu. Tímto účelem je následná identifikace návštěvníka v případě mimořádné události v době jeho pobytu v objektu. Šetření takové události by zpravidla prováděla Policie ČR, jíž výše zmíněný rozsah údajů pro identifikaci a vyhledání fyzické osoby postačuje. Podle § 5 odst. 1 písm. f) zákona o ochraně osobních údajů je nepřípustné, aby údaje shromážděné k tomuto účelu byly dále zpracovávány k jinému účelu, pokud k tomu subjekt údajů nedá souhlas. Podle § 5 odst. 1 písm. e) lze osobní údaje uchovávat pouze po dobu, která je nezbytná k účelu jejich zpracování. V uvedeném případě jde o dobu několika týdnů, maximálně měsíců, po jejímž uplynutí je zřejmé, že výše zmíněný účel zpracování pominul.
Současně je třeba konstatovat, že každý provozovatel budovy by měl podle svých konkrétních podmínek zvážit nezbytnost zjišťování osobních údajů návštěvníků objektu a možnost variantního řešení (např. zřízení místnosti pro návštěvy u vstupu do objektu, doprovázení návštěvníka navštíveným zaměstnancem apod.).
Pokud je totiž provozovatel budovy správcem nebo zpracovatelem osobních údajů, musí plnit povinnosti stanovené zákonem o ochraně osobních údajů. Bez souhlasu návštěvníka tak může osobní údaje zpracovávat pouze jsou-li naplněny podmínky pro výjimku podle § 5 odst. 2 písm. a) zákona o ochraně osobních údajů, tedy jestliže provádí zpracování stanovené zvláštním zákonem (např. § 36 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů) nebo nutné pro plnění povinností stanovených zvláštním zákonem, nebo podmínky pro výjimku podle § 5 odst. 2 písm. e), tedy jestliže je to nezbytné pro ochranu jeho práv. Rovněž, jestliže nejsou naplněny podmínky pro výjimku podle § 18 písm. b) zákona o ochraně osobních údajů, je třeba splnit oznamovací povinnost podle § 16 tohoto zákona. Avšak v případě, že zpracování osobních údajů návštěvníků není přímo stanoveno zákonem, závisí posouzení skutečnosti, zda je možné aplikovat výše zmíněné výjimky, na konkrétních podmínkách, a je tedy nutné posuzovat je případ od případu.
Stanovisko Úřadu pro ochranu osobních údajů