Zahraničí |
Evropská unie má za sebou největší rozšíření v dosavadní historii, v osmi z deseti nových členských zemí však ještě před patnácti lety dožíval komunistický systém. Ten se kromě totalitní formy vládnutí a nesvobody vyznačoval také propastným ekonomickým zaostáváním za tehdejšími státy Evropských společenství. I když přistupující státy za uplynulé desetiletí učinily zásadní ekonomické reformy a na jejich základě dochází k hospodářskému růstu relativně vyššímu než u dosavadních patnácti členů, propastné rozdíly v životní úrovni občanů budou přetrvávat ještě dlouhou řadu let. Tento nesporný fakt vedl členské státy Evropské unie při negociacích s osmi přistupujícími zeměmi střední a východní Evropy k tomu, že z obavy před přílivem levné pracovní síly z Východu uzavřely přechodné období na volný pohyb pracovníků. To znamená, že pracovníci z nových členských zemí budou mít omezený přístup na pracovní trh “patnáctky”. Přijetí přechodných období však nebylo ani tak motivováno reálnými obavami negociátorů, jako spíše snahou zavděčit se veřejnosti, které se řada populistických politiků snažila již delší dobu vnuknout obavy z nebezpečí potenciálního přílivu levné pracovní síly, což by mohlo znamenat zvýšení míry nezaměstnanosti a snižování mezd. Podobná situace však byla v Evropských společenstvích před rozšířením o Španělsko a Portugalsko. Také v tomto případě na základě obavy z přílivu levné pracovní síly z Pyrenejského poloostrova bylo uzavřeno přechodné období na volný pohyb pracovníků, avšak obavy se ukázaly jako naprosto neopodstatněné. Přechodné období bylo proto zkráceno.
V průběhu negociací s deseti přistupujícími státy byla jak na straně EU, tak i nových členů vypracována řada studií a analýz, zabývajících se migračními trendy v jednotlivých státech a dopady rozšíření EU na trh práce. V březnu 2004 vydala Evropská nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek zprávu “Migrační trendy v rozšiřující se Evropě”. Tato nadace je jednou z institucí přidružených k EU a rozhodně ji nikdo nemůže podezírat z toho, že by stranila novým členským státům.
Žádný dramatický příliv osob
Zpráva je založena na datech, která shromáždil Eurobarometer pro Evropskou komisi v deseti přistupujících a třech kandidátských (Bulharsko, Rumunsko, Turecko) státech (PKS) v roce 2002. Za účelem vypracování studie byly stejné otázky pokládány reprezentativnímu vzorku 1000 občanů v každém z třinácti PKS. Pouze v Polsku a Turecku, vzhledem k celkovému počtu obyvatelstva, bylo dotazováno 2000 občanů a na Kypru a Maltě se skládal vybraný vzorek z 500 respondentů.
Ve studii se vyhodnocovaly názory občanů ve třech základních rovinách:
Odpovědi dávají pouze dílčí pohled na problematiku migrace, protože se nezabývají různými jejími typy, například v závislosti na délce pobytu. Z průzkumu tak není zřejmá časová dimenze migrace, vliv rodinné situace na rozhodnutí respondenta a také jaká konkrétní opatření hodlají občané v dané záležitosti učinit. Při posuzování výsledku průzkumu je velmi důležité si uvědomit, že u různých skupin občanů existují značné rozdíly mezi vyslovenými záměry a jejich skutečným jednáním. Je logické, že se pro migraci rozhodne snáze člověk s vyšší kvalifikací, jazykovými znalostmi a bez rodinných závazků, než občan, který nebude moci nabídnout odpovídající kvalifikaci v žádané profesi, má problémy s jazykovým dorozuměním a má početnou rodinu, kterou vyživuje. Důležitým faktorem, ovlivňujícím rozhodnutí občana migrovat, je také jeho věk. Starší lidé jsou v tomto směru konzervativnější, většinou jim schází více odvahy k tomuto významnému životnímu kroku, jejich sepětí se zemí, ve které se narodili, je podstatně větší než u mladé generace, která už má například bohaté zkušenosti s cestováním nebo se studiem v zahraničí (Tab. 1).
Závěry Zprávy se shodují s výsledky metodologicky obdobných seriózních studií v tom, že Evropské unii po jejím rozšíření nehrozí žádný dramatický příliv občanů z přistupujících zemí. Všechny indikátory vypovídají, že se situace bude podobat situaci po ”jižním rozšíření” Unie, které proběhlo v osmdesátých letech. Počet občanů, kteří jsou pevně rozhodnuti v příštích pěti letech pro migraci, nepřesahuje jak v přistupujících, tak v kandidátských státech jedno procento. Celkový počet občanů, kteří nevyloučili potenciální možnost migrace, dosahuje pouze 4,5%, tato hranice se však pohybuje pouze v rovině teorie. Předpovědi a odhady o počtu možných migrantů ze středoevropských zemí bývalého sovětského bloku se ve Zprávě shodují s posledními ekonometrickými studiemi Evropské komise. Počet by neměl v příštích pěti letech přesáhnout 1,1 milionu občanů.
Mezi jednotlivými státy se však situace podstatně odlišuje. Výsledky jednoznačně ukazují, že největší migrační potenciál je soustředěn v Rumunsku a Bulharsku, které by podle plánu měly rozšířit EU v roce 2007. Turečtí respondenti byli pevně rozhodnuti pro migraci pouze v malé míře (0,3%), kdežto v obecné rovině zvažuje stěhování do jiného státu 6,2% Turků.
Rozhodující motivy pro migraci
Zpráva se shoduje se závěry studie Mezinárodní organizace pro migraci v názoru, že neexistuje jednoznačné vysvětlení motivů pro migraci, ale že jde o kombinaci několika faktorů. Zpráva však potvrzuje, že získání zaměstnání a finanční motiv jsou hlavními faktory, které ovlivňují migrační trendy. Studie Mezinárodní organizace pro migraci uvádí ještě touhu po zlepšení životních podmínek především u příslušníků mladší generace. Motivy u mužů a žen jsou poměrně shodné, pouze ekonomické aspekty jsou u žen mírně potlačeny. Nespokojenost s podmínkami bydlení hraje poměrně malou roli, avšak u skupiny občanů, kteří se pevně rozhodli pro migraci a také ženské části respondentů, má tento faktor větší význam.
U respondentů v České republice, Slovinsku a Lotyšsku byl vyvážený poměr mezi ekonomickými a sociálními důvody pro migraci, u Rumunů a Bulharů hrály nejdůležitější roli finanční motivy. Občané Malty a Kypru brali ve větší míře v úvahu rodinné důvody.
Zvláštní pozornost byla při průzkumu věnována Polsku a Turecku, které jsou mezi třinácti přistupujícími a kandidátskými zeměmi (PKZ) největší a je v nich soustředěn největší migrační potenciál. V případě Polska výsledky ukázaly, že zdejší muži jsou ve srovnání s jinými PKZ odhodláni pro migraci podstatně více nežli polské ženy. To je v rozporu s celkovým trendem, kdy náklonnost žen pro stěhování za prací postupně narůstá. Druhou zvláštností Polska je fakt, že kategorie nezaměstnaných je odhodlána k migraci ve větší míře nežli ostatní skupiny obyvatelstva. Nejisté vyhlídky na brzké nalezení práce ve vlastní zemi tomu velmi napomáhají. Na rozdíl od ostatních PKZ faktor vzdělání a rodinný stav nehraje při rozhodování o migraci u Poláků tak velkou roli, jako tomu je u příslušníků jiných národů.
U Turecka je odlišná struktura rodiny než v ostatních PKZ důvodem, proč se Turci odhodlávají k migraci v pozdějším věku. Stejně jako v Polsku je i v Turecku nezaměstnanost jedním z rozhodujících faktorů pro migraci. U Turků hraje významnou roli též fakt, že mnoho příslušníků jejich národa v členských zemích EU již delší dobu pracuje a tak se mohou noví potenciální migranti spoléhat i na případnou pomoc početné národnostní minority (Tab. 2).
Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 25/2004.
Tab. 1: Migrační záměry občanů (v %) v přistupujících (PS) a kandidátských státech (KS)
Všeobec. náklonnost k migraci |
Výchozí záměr k migraci |
Pevné rozhodnutí k migraci |
|
Polsko |
3,7 |
1,6 |
1,0 |
Bulharsko, Rumunsko |
5,0 |
3,2 |
2,0 |
Kypr, Malta, Slovinsko |
2,1 |
0,8 |
0,7 |
Turecko |
6,2 |
0,8 |
0,3 |
Maďarsko, ČR, Slovensko |
2,4 |
0,8 |
0,6 |
Estonsko, Lotyšsko, Litva |
3,5 |
2,0 |
0,8 |
PS 10 |
3,1 |
1,3 |
0,8 |
PKS 13 |
4,6 |
1,5 |
0,9 |
Zdroj: Eurobarometer 2002
Tab. 2: Všeobecná náklonnost k migraci (v%)
Muži |
Ženy |
|
Polsko |
5,0 |
2,5 |
Bulharsko, Rumunsko |
6,7 |
4,2 |
Kypr, Malta, Slovinsko |
2,3 |
1,9 |
Turecko |
8,6 |
3,7 |
Maďarsko, ČR, Slovensko |
1,9 |
2,8 |
Estonsko, Lotyšsko, Litva |
3,9 |
3,1 |
PS 10 |
3,6 |
2,7 |
PKS 13 |
5,9 |
3,3 |