Konzultace

Mgr. Jaroslav Strouhal,
ředitel odboru realizace majetku,
Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových

Odúmrtí a Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových

Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (dále též “ÚZSVM”) byl zřízen v roce 2002 zákonem č. 201/2002 Sb. Kromě základních rozsáhlých činností – mezi které patří zastupování státu před soudy, rozhodčími komisemi (jak v tuzemsku, tak v zahraničí) a ochrana státního majetku – se ÚZSVM zabývá také hospodařením s majetkem, který vzešel z tzv. odúmrtí.

Odúmrť je v právním řádu České republiky obecně definována v zákoně č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník, a to v § 462 takto: “dědictví, které nenabude žádný dědic, připadne státu”. Příslušnost ÚZSVM hospodařit s takto nabytými věcmi respektive majetkem vyplývá ze zákona č. 219/200 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích (konkrétně z § 10 a § 11 tohoto zákona).

Mezi nejčastější druhy majetku, které ÚZSVM z odúmrtí připadnou, patří bytové zařízení, drobné šperky, rodinné starožitnosti, vklady na vkladních knížkách, cenné papíry z privatizace, vcelku výjimečně motorová vozidla a dále nemovitosti (pozemky, byty v osobním vlastnictví, činžovní domy – častěji ovšem jejich ideální části). Hodnoty těchto majetků se pohybují od korunových položek (většinou zařízení bytů) po miliónové částky (nemovitosti a vklady na bankovních účtech).

Jak se s tímto majetkem dále nakládá? Povinnost, jak s takovým majetkem nakládat, je obsažena ve shora citovaném zákoně o majetku České republiky a příslušné prováděcí vyhlášce. Nejprve má ÚZSVM povinnost přezkoumat, zda věci nabyté z odúmrtí nemohou sloužit k plnění úkolů státních organizací nebo jinak pro potřeby státu. Pokud se nejedná o takový majetek, lze jej převést mimo státní vlastnictví. U každého majetku se nejprve posuzuje, zda se nejedná o majetek, o jehož dalším osudu rozhoduje např. Ministerstvo kultury ČR (majetek muzeální nebo sbírkové hodnoty). U některého majetku je přímo určeno, jakým způsobem s ním ÚZSVM nakládá, např. cenné papíry se převádí na Českou konsolidační agenturu, lesy Státním lesům České republiky. U majetků, u nichž je možné ze všech jejich vlastností předpokládat, že je stát nemůže pro své potřeby využít, lze k převodu mimo státní vlastnictví přistoupit okamžitě. V praxi se nejčastěji jedná o staré bytové zařízení a motorová vozidla.

ÚZSVM se o odúmrtí dozvídá ohlášením notáře. Ten v dědickém řízení vykonává funkci soudního komisaře a oznamuje, že se vyskytlo dědictví, u kterého lze z předběžného protokolu (je sepisován s vypraviteli pohřbu) předpokládat, že bude odúmrtí. Prvním krokem v řízení je soupis majetku po zemřelém, který oceňuje soudní znalec. V bytě, resp. v místě, kde se soupis pořizuje, se často najdou doklady k nemovitostem, bankovním účtům a někdy též závěť. V takovém případě se závěť předává soudnímu komisaři k dalšímu řízení. Pokud se prokáže platnost závěti, role ÚZSVM v dědickém řízení končí.

Při soupisu majetku v bytech pracovníci ÚZSVM kontrolují také stav plynoměrů, elektroměrů apod., kdy tato zjištění jsou nutná pro další jednání s dodavateli medií a s majiteli domu. Po soupisu majetku pokračuje dědické řízení, ve kterém se zjišťují další případná aktiva a pasiva dědictví. Nejčastějším pasivem je pohřebné, uplatňované vypraviteli pohřbu. Pasiva dědictví se hradí do výše hodnoty aktiv dědictví. Pokud je dědictví značně předluženo, navrhuje se likvidace dědictví a jednotlivé věřitele vypořádává místně příslušný soud.

Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 24/2004.

Další informace [nápis]
Číslo 24/2004
Časopis Veřejná správa č. 24/2004
Časopis Veřejná správa
Další
E-mail