Příloha

Jihomoravský kraj

II Obyvatelstvo, byty a bydlení

Jihomoravský kraj vznikl k 1. lednu 2000 podle ústavního zákona č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků, jako Brněnský kraj ze sedmi okresů: Blansko, Brno-město, Brno-venkov, Břeclav, Hodonín, Vyškov a Znojmo, a jako územní jednotka NUTS 3 (Nomenclature des Unités Territoriales Statistiques). Podle zákona č. 176/2001 Sb. byl přejmenován na Jihomoravský kraj, když mezitím byl podle usnesení vlády č. 707/1998 Sb. sloučen s krajem Vysočina do oblasti Jihovýchod s kategorií území NUTS 2.

Svou rozlohou 7 065,5 km2 je čtvrtým největším krajem České republiky, z níž zaujímá 9,0 % celkové plochy. Počtem 1 127 718 obyvatel podle Sčítání lidu, domů a bytů 2001 je třetím nejlidnatějším krajem České republiky a jeho obyvatelstvo představuje 11,0 % obyvatelstva státu.

Zákonem č. 314/2002 Sb. o stanovení obcí s pověřeným obecním úřadem a stanovení obcí s rozšířenou působností, a zákonem č. 320/2002 Sb., o změně kompetencí v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů, bylo v kraji určeno 21 obcí s rozšířenou působností s účinností od 1. ledna 2003; jejich správní obvody byly vymezeny vyhláškou Ministerstva vnitra č. 388/2002 Sb.: Blansko, Boskovice, Brno, Břeclav, Bučovice, Hodonín, Hustopeče, Ivančice, Kuřim, Kyjov, Mikulov, Moravský Krumlov, Pohořelice, Rosice, Slavkov u Brna, Šlapanice, Tišnov, Veselí nad Moravou, Vyškov, Znojmo a Židlochovice.

Vznik správních obvodů obcí s rozšířenou působností znamenal mimořádnou změnu v územně administrativním členění státu včetně změn v členění samosprávy a pravomocí nových orgánů státní správy a samosprávy. Náš příspěvek je věnován demografickým, bytovým a sídelním aspektům těchto změn s využitím všech dostupných údajů Sčítání lidu, domů a bytů 2001 a běžné statistiky obyvatelstva a bytové výstavby.

Území a obyvatelstvo

Území Jihomoravského kraje tvoří trojúhelník se základnou na jižní hranici kraje a České republiky. Horopisně je charakterizován severně od Brna Moravským krasem, Drahanskou vrchovinou, ve střední části Dyjsko-svrateckým úvalem a na jihovýchodě Dolnomoravským úvalem. Vodopisně je kraj bohatý toky řek Moravy, Dyje, Jihlavy, Svratky, Svitavy, Litavy, Jevišovky a Oslavy. Sídla nových správních obvodů leží v nadmořských výškách od 158 m (Břeclav) do 381 m (Boskovice), s dalšími hodnotami za Hodonín (167 m), Veselí nad Moravou (176 m), Pohořelice (181 m), Židlochovice (190 m) a Kyjov (192 m) na jedné straně a Znojmem (290 m) a Rosicemi (326 m) na druhé straně.

Osídlení dnešního Jihomoravského kraje patří k nejstarším v České republice, jak ukazují i první písemné zmínky o existenci dnešních sídel správních obvodů: Hodonín (1046), Břeclav (1056), Brno (1091), Kyjov (1130), Blansko a Vyškov (1131), Mikulov (1173), Boskovice (1201), Ivančice (1221), Pohořelice (1222), Kuřim a Znojmo (1226), Tišnov (1234), Šlapanice (1235), Slavkov u Brna a Židlochovice (1237), Moravský Krumlov (1240), Hustopeče (1249), Rosice (1259), Veselí nad Moravou (1261) a Bučovice (1343) – (Tab. 1).

Z úhrnného počtu 1 127 718 obyvatel bylo 5 137 (0,5 %) cizinců s dlouhodobým pobytem delším než 90 dnů. Hustota zalidnění 160 obyvatel na km2 zařadila kraj na třetí místo v zemi. Průměrná rozloha jednoho správního obvodu 336,4 km2 je menší než celostátní 382,6 km2, průměrný počet 53 701 obyvatel je však vyšší než celostátní 49 660 obyvatel. Průměrná rozloha obcí 10,9 km2 je menší než celostátní průměr 12,6 km2, ale počet 1 743 obyvatel v obci je o 6,6 % vyšší než celostátních 1 635 obyvatel.

Obyvatelstvo Jihomoravského kraje žilo ke dni sčítání 2001 v 404 876 bytových domácnostech s průměrným počtem 2,79 členů, v 446 718 hospodařících domácnostech s průměrným počtem 2,52 členů a ve 455 546 cenzových domácnostech s průměrným počtem 2,48 členů. Všechny druhy domácností byly v Jihomoravském kraji v průměru větší než byl celostátní průměr, který u bytových domácností byl 2,64, u hospodařících domácností 2,42 a u cenzových domácností 2,40 členů. Ze 100 cenzových domácností v Jihomoravském kraji bylo 57,0 % úplných rodin proti 54,6 % v České republice, 13,5 % neúplných rodin, čili ve stejném zastoupení jako v úhrnu republiky, 27,8 % domácností jednotlivců proti 29,9 % v úhrnu státu, a 2,2 % vícečlenných nerodinných domácností proti 2,0 % v České republice.

Rozlohou je v kraji největší správní obvod Znojmo (1 242,4 km2), po něm Vyškov (547,2 km2) a Boskovice (511,4 km2). Počtem obyvatelstva je nejlidnatějším obvodem Brno (376 172 obyvatel), následovaný obvodem Znojmo (89 902 obyvatel) a Hodonín (63 192 obyvatel). Demograficky nejslabšími obvody jsou Pohořelice (12 399 obyvatel), Bučovice (15 756 obyvatel) a Kuřim (18 024 obyvatel).

Počet obcí se v jednotlivých správních obvodech liší od jedné obce v obvodu Brno až ke 111 obcím v obvodu Znojmo (nejvíce mezi obvody České republiky). Liší se také průměrné rozlohy obcí, a to od 6,36 km2 v obvodu Tišnov (6,4 km2) až do 25,8 km2 v obvodu Břeclav, pomineme-li Brno (230,2 km2). Průměrný počet obyvatel ve správním obvodě se přirozeně také liší. Nejméně lidnaté obce jsou v obvodě Tišnov (586 obyvatel), v obvodech Moravský Krumlov (678 obyvatel) a Boskovice (689 obyvatel). Kromě Brna jsou v průměru nejlidnatější obce v obvodech Břeclav (3 521 obyvatel) a Hodonín (3 511 obyvatel).

VÝVOJ OBYVATELSTVA 1961-2001

Vývoj obyvatelstva je sledován od roku 1961, kdy bylo v Českých zemích sčítání lidu prvně zpracováno za bydlící a nikoli přítomné obyvatelstvo jako předtím. V letech 1961-1970 se počet obyvatelstva Jihomoravského kraje zvýšil o 2,2 %, což bylo mírně pod celostátním ukazatelem +2,5 %. Avšak v období 1970-1980 vzrostl počet bydlících obyvatel v kraji o 5,4 %, čili více než v úhrnu České republiky 4,9 %. Také v období 1980-1991 byl vývoj v kraji příznivější přírůstkem 0,2 % bydlících proti +0,1 % v úhrnu republiky. Poslední intercenzální období však bylo pro kraj demograficky opět horší, a to úbytkem 0,8 % obyvatel proti -0,7 % v České republice. Bilance let 1961-2001 však byla pro kraj mírně příznivější přírůstkem +7,1 % obyvatel proti celostátní bilanci +6,9% - (Tab. 2).

V úhrnu let 1961-2001 se počet obyvatel zvýšil nejvíce v obvodech Kuřim (+23,9 %), Hodonín (+18,9 %) a Blansko (+17,7 %) jako důsledek industrializace těchto obvodů na počátku období. Úbytky obyvatelstva však zaznamenaly obvody Bučovice (-14,1 %), Slavkov u Brna (-10,9 %) a Rosice (-8,3 %). Kladnou bilanci mělo celkem 13 obvodů, zápornou 8 obvodů.

Také v letech 1991-2001 bylo v kraji 13 demograficky ziskových obvodů a 8 ztrátových, z nich na prvém místě Brno (-3,1 %), následované obvody Veselí nad Moravou (-2,2 %) a Moravský Krumlov (-0,9 %). Ziskovými obvody byly obvody Kuřim (+4,5 %), Šlapanice (+3,1 %) a Židlochovice (+1,6 %); všechny tyto obvody lze považovat za suburbanizované území města Brna.

ROZMÍSTĚNÍ OBYVATELSTVA 1961-2001

Rozmístění obyvatelstva a jeho změny jsou sledovány na základě čtyř velikostních skupin obcí. Jsou to především obce do 2 tis. bydlících obyvatel (venkovské obce), obce s 2-5 tis. obyvateli (velmi malá města), obce s 5-10 tis. obyvatel (malá města) a obce s 10 tis. a více obyvateli (města). Základní údaje jsou v Tab. 3.

Z úhrnu 647 obcí Jihomoravského kraje v roce 2001 jich bylo 568 v kategorii do 2 tis. obyvatel, 57 obcí bylo ve velikostní skupině 2-5 tis. obyvatel, 13 obcí mělo 5-10 tis. obyvatel a 9 obcí byla města s 10 tis. a více obyvateli.

V úhrnu let 1961-2001, kdy počet obyvatelstva kraje vzrostl o 74 304 bydlících obyvatel (+7,1 %), úhrn obcí do 2 tis. obyvatel ztratil 15,3 % bydlících obyvatel. Obce s 2-5 tis. obyvateli však získaly 6,7 % nových bydlících obyvatel, obce s 5-10 tis. obyvateli 22,9 % obyvatelstva a města od 10 tis. obyvatel vykázala aktivní bilanci vyšší o 24,1 % obyvatelstva.

Uvedená bilance měla ve svém důsledku i změny v rozmístění obyvatelstva podle uvedených čtyř skupin obcí. Týkalo se to hlavně obcí do 2 tis. obyvatel a měst nad 10 tis. obyvatel. Podíl obyvatelstva obcí s 2 tis. obyvateli se během čtyřiceti let snížil na 28,7 % obyvatelstva kraje; podíl obyvatelstva měst s 10 tis. a více obyvateli vzrostl naopak na 48,3 %. U ostatních velikostních skupin obcí byly změny méně výrazné: podíl obyvatel obcí s 2-5 tis. obyvateli se zvýšil na 15,0 % a u malých měst s 5-10 tis. obyvateli na 7,9 %.

Rozmístění obyvatelstva do čtyř velikostních kategorií obcí se v roce 2001 v kraji lišilo od rozmístění v úhrnu státu, protože v obcích do 2 tis. obyvatel zde bylo 26,0 % obyvatel České republiky, v obcích s 2-5 tis. obyvateli 11,0 % obyvatel, v malých městech s 5-10 tis. obyvateli 8,8 % a ve městech nad 10 tis. obyvatel 54,2 % obyvatel státu.

Podle Sčítání lidu, domů a bytů 2001 mělo 13 obcí mezi 5-10 tis. bydlících obyvatel. Byla to tato města: Rosice (5 296 obyvatel), Slavkov u Brna (5 861 obyvatel), Hustopeče (5 881 obyvatel), Veselí nad Moravou (5 983 obyvatel), Moravský Krumlov (6 102 obyvatel), Bučovice (6 321 obyvatel), Ivančice (6 350 obyvatel), Letovice (6 640 obyvatel), Dubňany (6 661 obyvatel), Šlapanice (6 814 obyvatel), Mikulov (7 683 obyvatel), Tišnov (8 311 obyvatel) a Kuřim (8 930 obyvatel).

Devět měst s 10 tis. a více obyvateli mělo v roce 2001 následující počet obyvatel: Boskovice (11 359 obyvatel), Veselí nad Moravou (12 256 obyvatel), Kyjov (12 430 obyvatel), Blansko (20 594 obyvatel), Vyškov (22 514 obyvatel), Břeclav (26 713 obyvatel), Hodonín (27 361 obyvatel), Znojmo (35 758 obyvatel) a Brno (376 172 obyvatel).

VĚKOVÉ SLOŽENÍ OBYVATELSTVA 1970-2001

Věkové složení obyvatelstva je jednou z nejdůležitějších charakteristik populace. Je výsledkem předchozího stoletého vývoje přirozené měny a stěhování obyvatelstva a předpokladem dalšího vývoje v budoucnosti. V roce 2001 bylo průměrné stáří obyvatelstva Jihomoravského kraje 39,0 let, v tom muži 37,2 roku a ženy 40,7 roku. Průměrný věk obyvatelstva České republiky byl 38,8 roku, muži měli v průměru 37,1 roku, ženy 40,3 roku. Jak v úhrnu, tak u obou pohlaví bylo obyvatelstvo Jihomoravského kraje nepatrně starší. Jedním z důvodů byla mj. předchozí nižší úmrtnost než vykazoval celostátní průměr. Věkové složení je důležitou podmínkou úrovně reprodukce obyvatelstva (Tab. 4).

Kromě průměrného věku obyvatelstva je ovšem důležitým ukazatelem jeho struktura. Hodnotí se na základě jednotek věku nebo věkových skupin, podle různě určených věkových hranic, např. podle pětiletých skupin nebo věkových skupin jinak vymezených, např. z hlediska přirozené reprodukce (0-14 letí, 15-49 letí, 50 letí a starší) nebo podle hranic ekonomických (0-14 letí, 15-59 letí, 60 letí a starší).

Věkové složení obyvatelstva Jihomoravského kraje bylo v roce 2001 o něco nepříznivější než věkové složení republiky. Dětí ve věku 0-14 dokončených let bylo 16,0 % proti 16,2 % v České republice, obyvatel v produkčním věku 15-59 let bylo 65,1 % proti 65,4 % v České republice a obyvatelstva ve věku 60 a více let bylo v kraji 19,0 % proti 18,4 % v celostátním průměru. Ukazatel “indexu mládí”, což je počet dětí mladších 15 let na 100 obyvatel starších 60 let, byl v kraji i v retrospektivě méně než v celostátním úhrnu: v roce 1970 110,8 proti 115,7 v České republice, v roce 1991 112,9 proti 117,8 v České republice a v roce 2001 84,2 proti 89,7 v celostátním průměru.

Nejvyšší podíly dětí ve věku 0-14 let byly v roce 2001 v obvodech Moravský Krumlov (17,9 %), Ivančice (17,5 %), Hustopeče a Bučovice (17,4 %), tedy v obvodech s vyšším podílem obyvatelstva zaměstnaného v zemědělství. Nejnižší podíl dětí v uvedeném věku byl naopak v obvodech Brno (14,4 %), Blansko (16,0 %) a Břeclav (16,2 %). Rozdíl hraničních ukazatelů, tj. za Moravský Krumlov a Brno, představoval 21,9 % krajského ukazatele. Podíl obyvatelstva v produkčním věku 15-59 let byl nejvyšší v obvodech Mikulov (68,0 %), Břeclav (66,7 %) a Hodonín (66,3 %). Avšak i obvody s nejnižšími ukazateli měly zastoupení značně vysoké, jak ukazují data za obvod Rosice (63,2 %), Tišnov (63,5 %) a Bučovice (63,6 %). Meziobvodové rozdíly byly tedy poměrně malé, jak vyplývá z toho, že podílový ukazatel za Mikulov a za Rosice představoval rozdíl jen 7,4 % ukazatele krajského. Větší rozdíly byly u zastoupení obyvatelstva ve věku 60 a více let. Zde na jedné straně jsou správní obvody s nejvyššími podílovými ukazateli jako Brno (20,5 %), Rosice (20,4 %) a Tišnov (20,1 %), a na druhé straně s nejnižšími ukazateli, které byly zjištěny v obvodech Mikulov (15,0 %), Břeclav a Znojmo (17,0 %) a Hodonín (17,1 %). Míra rozptylu ukazatele za Brno a Mikulov byla 28,9 % krajského ukazatele. Znamená to, že správní obvody kraje se nejvíc lišily zastoupením obyvatelstva v seniorském věku.

Ukazatel “indexu mládí” byl v roce 2001 nejpříznivější ve správním obvodě Mikulov (113,5 dětí mladších 15 let na 100 obyvatel ve věku 60 a více let). Na druhém místě byl obvod Znojmo (101,5), na třetím Moravský Krumlov (99,6). Nejméně příznivé ukazatele byly naopak v obvodech Brno (69,9), Rosice (80,1) a Tišnov (82,2). Míra rozptylu 51,8 % byla tedy značně vysoká.

VZDĚLANOST OBYVATELSTVA V ROCE 2001

Vzdělanost obyvatelstva je považována stále častěji nejen za kulturní charakteristiku, ale také za charakteristiku ekonomickou. V českých zemích bylo vzdělání obyvatelstva zjišťováno již při sčítáních v roce 1910, 1921 a 1930 dotazem na znalost čtení a psaní nebo alespoň čtení, a to již v dětském školním věku. Od roku 1950 je pak míra vzdělanosti zjišťována dotazem na nejvyšší dosažený stupeň školního vzdělání obyvatelstva staršího 15 let. V roce 2001 byly tyto stupně zjišťovány na 14 místné stupnici, z níž byly pro tento příspěvek vybrány čtyři stupně (Tab. 5).

Struktura školního vzdělání obyvatelstva Jihomoravského kraje se v roce 2001 lišila od struktury celostátní poměrně nepatrně. Proti 23,4 % dospělých obyvatel Jihomoravského kraje s pouhým základním (i neukončeným) vzděláním měl celostátní ukazatel hodnotu 23,5 %. Střední odborné vzdělání mělo v kraji 37,2 % obyvatel proti 38,0 % v České republice. Úplné střední vzdělání mělo v kraji 28,2 % dospělého obyvatelstva proti 28,4 % v České republice. Jen u vysokoškolského vzdělání byl rozdíl větší, a to ve prospěch kraje: 10,4 % proti 8,9 % v úhrnu republiky.

Míra vzdělanosti se měří základními agregovanými ukazateli, a to jako poměr obyvatelstva s úplným středoškolským a vysokoškolským vzděláním na 100 obyvatel starších 25 let, nebo jako úhrnný počet let školního vzdělání analyzované populace. První ukazatel měl v kraji hodnotu 46,8 proti 45,3 v České republice, druhý ukazatel měl v kraji i v České republice hodnotu 11,7 let.

Nejvyšší podíl obyvatel s pouhým základním (i neukončeným) vzděláním mělo obyvatelstvo starší 15 let ve správních obvodech Pohořelice (31,3 %), Mikulov (30,3 %) a Moravský Krumlov (29,9 %). Nejnižší ukazatele byly zjištěny v obvodech Brno (17,6 %), Kuřim (20,2 %) a Šlapanice (21,5 %), tedy v jihomoravské metropoli a jejím zázemí. Nejvyšší míru úplného středního vzdělání mělo dospělé obyvatelstvo ve správních obvodech Brno (33,7 %), Kuřim (30,2 %) a Blansko (28,7 %). Nejnižší podíly obyvatel s úplným středoškolským vzděláním byly v obvodech Pohořelice (19,6 %), Moravský Krumlov (21,0 %) a Židlochovice (22,1 %). Vysokoškolské vzdělání vykazovali nejčastěji obyvatelé obvodů Brno (18,0 %), Kuřim (9,7 %) a Vyškov (8,6 %). Značně nízké hodnoty byly zjištěny v obvodech Pohořelice (4,1 %), Hustopeče (4,7 %) a Moravský Krumlov (4,8 %).

EKONOMICKÁ AKTIVITA OBYVATELSTVA V ROCE 2001

Sčítání lidu, domů a bytů 2001 vymezilo jako ekonomicky aktivní obyvatelstvo součet zaměstnaných a nezaměstnaných. V Jihomoravském kraji tak bylo sečteno 568 315 ekonomicky aktivních osob, v tom 513 290 zaměstnaných a 55 025 (9,7 %) nezaměstnaných. Z úhrnu ekonomicky aktivních bylo 45,1 % žen proti 45,3 % v České republice, v úhrnu zaměstnaných bylo 44,7 % žen proti 45,0 % v České republice (Tab. 6).

Na 100 obyvatel ve věku 15-59 let připadalo v kraji 77,5 ekonomicky aktivních obyvatel proti 78,6 v České republice.

Nejvyšší ukazatele zapojení práceschopného obyvatelstva do ekonomiky vykazovaly v roce 2001 správní obvody Slavkov u Brna (79,5 ekonomicky aktivních na 100 obyvatel ve věku 15-59 let), dále obvod Brno (79,4) a Vyškov (78,3). Avšak také v obvodech s nejnižšími ukazateli zapojení byla aktivita značně vysoká, jak ukazují ukazatele za obvody Boskovice (74,0), Kyjov (74,1) nebo Rosice (74,3). Míra pracovní vyjížďkovosti zaměstnaných
(40,3 %) byla v kraji na téměř stejné hladině jako celostátní (39,3 %). Jednotlivé obvody se pochopitelně lišily. Jestliže např. z obvodu Brna muselo za prací vyjíždět jen 10,8 % zaměstnanců bydlících v brněnském obvodu, nebo z obvodu Bučovice 42,5 % pracujících a z obvodu Hodonín 46,1 % zaměstnaných, z obvodu Šlapanice to bylo 73,1 % pracujících, z obvodu Židlochovice 71,8 % nebo z obvodu Rosice 68,8 % zaměstnaných.

Ekonomická struktura kraje měřená podíly ekonomicky činných s bydlištěm v kraji v hlavních odvětvích národního hospodářství se v roce 2001 v některých směrech lišila od celostátní struktury (Tab. 7).

V primárním sektoru zemědělství, lesnictví a rybářství bylo v kraji zaměstnáno 5,0 % ekonomicky činných osob bydlících v kraji proti celostátnímu ukazateli 4,4 %. V jednotlivých průmyslových odvětvích bylo v kraji zaměstnáno 27,6 % ekonomicky aktivních obyvatel proti 29,0 % v úhrnu České republiky. Stavebnictví však představovalo v kraji zdroj obživy pro 10,1 % ekonomicky činných osob, což byl podíl vyšší než celostátních 8,7 %. Terciární sféra, reprezentovaná “ostatními odvětvími”, byla v kraji zastoupena na hladině 51,2 % zaměstnaných osob a byla tedy vyšší než celostátní 50,3 %. U 6,1 % obyvatel nebylo odvětví ekonomické činnosti zjištěno. Byl to ukazatel nižší než celostátních 7,6 %.

Vyšší než desetiprocentní podíl osob činných v zemědělství, lesnictví nebo rybářství měly obvody Moravský Krumlov (12,2 %), Mikulov (11,2 %), Pohořelice (11,1 %), Znojmo (11,0 %) a Hustopeče (10,8 %). Nejnižší podíly vykázaly obvody Brno (1,0 %), Kuřim (3,2 %) a Šlapanice (4,2 %). Průmysl jako zdroj obživy byl nejčastěji zastoupen ve správních obvodech Blansko (44,0 %), Boskovice (40,4 %) a Veselí nad Moravou (37,9 %). Byly to obvody, kde za prací vyjíždí z obce trvalého pobytu v průměru víc než polovina zaměstnaných osob. Nejnižší podíly osob činných v průmyslu jsou v obvodě Brno (18,9 %), ale také v obvodech Pohořelice (22,6 %) a Mikulov (24,0 %), zde přirozeně z jiných důvodů než je tomu v případě Brna. Zaměstnanost pracujících v odvětví stavebnictví se mezi obvody značně liší, jak vyplývá z toho, že na jedné straně jsou obvody s relativně vysokým zastoupením stavebnictví, jako je tomu v obvodu Pohořelice (14,2 %), Židlochovice (12,8 %) a Ivančice (12,7 %), a na druhé straně jsou obvody jako Blansko (7,3 %), Břeclav (7,6 %) a Boskovice (8,9 %). Rozdíl mezi nejvyšším ukazatelem podílu osob činných v terciární sféře a ukazatelem nejnižším je 48,8 % celokrajského ukazatele. Nejvyšší podíly osob činných v terciární sféře jsou v obvodech Brno (63,6 %), Šlapanice (50,8 %) a Břeclav (50,7 %), přičemž u Šlapanic jde z největší části o osoby vyjíždějící z obcí obvodu do závodů terciární sféry především v Brně. U Břeclavi jde z velké části o zastoupení osob činných v dopravě. Nejnižší ukazatele osob činných v třetím sektoru vykazují obvody Moravský Krumlov (38,6 %), Boskovice (38,7 %) a Bučovice (39,3 %), přičemž jen u Moravského Krumlova jde o správní obvod s vyšším podílem zemědělství.

POHYB OBYVATELSTVA V LETECH 1991-2002

Počet a struktura obyvatelstva podle různých sociálně ekonomických charakteristik je výsledkem jeho předchozího pohybu, který zahrnuje jednak jeho přirozený pohyb (přirozená měna obyvatelstva), pod nímž se rozumějí procesy rození a umírání, jednak prostorový pohyb (stěhování). Analytickými ukazateli jsou již jeho absolutní hodnoty, avšak pro hlubší rozbory je nutno užívat ukazatele přesnější, vztahující se k počtu a složení obyvatelstva sledovaných území.

Hrubé míry reprodukce obyvatelstva vyjadřují jednotlivé jevy pohybu obyvatelstva v přepočtu na 1 000 obyvatel středního ročního stavu příslušného území. Těchto měr je použito i v tomto příspěvku (Tab. 8). V úhrnu let 1991-2002 se v Jihomoravském kraji narodilo 113 329 živých dětí. Znamenalo to roční průměr 9,63 živě narozených dětí na 1 000 obyvatel. Byl to ukazatel vyšší než celostátní míra porodnosti 9,30. V téže době zemřelo 150 349 obyvatel s trvalým bydlištěm v kraji. Míra celkové obecné úmrtnosti tak byla 11,02 promile a byla na rozdíl od míry porodnosti nižší než v celostátním průměru. Přirozený přírůstek byl záporný: -19 020 obyvatel a roční míra úbytkovosti byla 1,39 promile proti míře 1,28 v úhrnu České republiky. Na 1 000 zemřelých obyvatel připadlo v kraji 873 živě narozených dětí; tzv. “index vitality” měl v úhrnu státu hodnotu 885. Přirozený přírůstek měly za dvanáct let jen tři správní obvody, 18 obvodů mělo přirozený úbytek.

Během sledovaných dvanácti let se do obcí Jihomoravského kraje přistěhovalo k trvalému pobytu 235 747 obyvatel a 224 264 obyvatel se z jeho obcí vystěhovalo. Roční míra přistěhování do kraje tak činila 17,28 promile, míra vystěhování byla 16,44 a míra migračního přírůstku činila +0,84. Ve srovnání s celostátními úhrny byly migrace a její bilance v kraji příznivější, i když míra přistěhování byla vyšší (19,29). Avšak míra vystěhování byla relativně ještě vyšší než krajská, a to 18,56, což mělo za následek aktivní migrační saldo 0,74.

Celková bilance pohybu obyvatelstva 1991-2002 vyzněla pro kraj záporně, a to ve výši -7 537 trvale bydlících obyvatel (-0,55 na 1 000 bydlících), avšak rozdíl od celostátní bilance (-0,54) byl jen nepatrný. Migrační přírůstek vykázalo 17 správních obvodů proti čtyřem ztrátovým. Výslednou aktivní bilanci pohybu obyvatelstva mělo 14 správních obvodů proti sedmi úbytkovým.

Přirozený pohyb obyvatelstva měl podle správních obvodů následující podobu: nejvyšší průměrnou roční míru porodnosti měl obvod Boskovice (10,75), následovaný obvodem Moravský Krumlov (10,62) a obvodem Znojmo (10,47). Nejnižší míru porodnosti mělo obyvatelstvo v obvodech Brno (8,91), Slavkov u Brna (9,41) a Blansko (9,42). Obecná míra úmrtnosti vyjádřená jejím hrubým ukazatelem byla nejvyšší ve správních obvodech Rosice (12,48), Tišnov (12,05) a Vyškov (11,77), tedy obvodech s vyšším zastoupením staršího obyvatelstva s vyšší úmrtností. Nejnižší míry obecné úmrtnosti mělo obyvatelstvo správních obvodů Mikulov (8,86), Kuřim (9,35) a Hodonín (9,96), kde Hodonín a Mikulov patřily mezi obvody s nejnižšími podíly starého obyvatelstva. Přirozený přírůstek obyvatelstva byl v průměru let 1991-2002 nejvyšší v obvodě Mikulov (+0,93), v obvodech Kuřim (+0,46) a Pohořelice (+0,21). Největší přirozené úbytky vykázaly správní obvody Rosice
(-2,63 ročně), Brno (-2,34) a Vyškov (-2,00).

Stěhování obyvatelstva bylo v jednotlivých správních obvodech poměrně značně rozdílné, a to u vystěhování ve větší míře než u přistěhování. Nejvyšší míru přistěhování měly správní obvody Šlapanice (26,32), Kuřim (24,39) a Rosice (23,16), tedy obvody v zázemí Brna. Nejnižší intenzitu přistěhování měl proti tomu právě správní obvod Brno (11,46), a pak obvody Veselí nad Moravou (16,58) a Hodonín (16,75). Obvody, které v průměru let 1991-2002 vykazovaly největší intenzitu vystěhování, byly obvody Brno (11,85), Břeclav (16,56) a Blansko (16,74). Výsledkem tohoto migračního pohybu byly relativně příznivé roční migrační přírůstky v obvodech Šlapanice (+6,61), Kuřim (+5,09) a Rosice (+2,81). Záporné migrační saldo měly čtyři správní obvody, a to Veselí nad Moravou (-1,22), Moravský Krumlov (-0,73), Brno (-0,39) a Hodonín (-0,30).

Ze 14 správních obvodů, které vykazovaly v průměru let 1991-2002 aktivní přírůstky obyvatelstva, byly na prvních místech obvody Kuřim (+5,55), Šlapanice (+5,06) a Židlochovice (+2,17). Relativně nejvyšší celkové roční úbytky obyvatelstva měl správní obvod Brno (-2,73), následovaný obvody Veselí nad Moravou (-2,07) a Moravským Krumlovem (-0,90).

Pohyb obyvatelstva sledovaný podle čtyř základních velikostních skupin obcí je vyjádřen ukazateli v Tab. 9. Nejvyšší průměrný ukazatel porodnosti mělo obyvatelstvo úhrnu obcí do 2 tis. obyvatel (10,21 ročně). Nejnižší míra porodnosti byla v úhrnu měst s 10 tis. a více obyvateli (9,10). Zjišťujeme, že s průměrným rostoucím počtem obyvatelstva v úhrnu jednotlivých kategorií obcí se porodnost snižuje. Pokud jde o míru úmrtnosti, tam je vývoj ukazatele téměř podobný, s výjimkou ukazatele za úhrn měst. V prvých třech velikostních skupinách obcí totiž i zde míra klesá s růstem velikosti obcí. Přirozený přírůstek obyvatelstva vykazovaly v letech 1991-2002 pouze obce s 5-10 tis. obyvateli (+0,49), kdežto ostatní velikostní kategorie obcí měly přírůstky záporné, největší -2,04 v obcích do 2 tis. obyvatel ročně.

Průběh ukazatele imigrace do obcí různé velikosti měl podobný ráz jako je tomu u porodnosti: největší imigrace byly v úhrnu obcí do 2 tis. obyvatel; s růstem jejich demografické velikosti ukazatel postupně klesal až k minimu ve městech s 10 tis. a více obyvateli. Analogie průběhu ukazatele vystěhovalectví z hlediska velikosti obcí nebyla úplná; odchylku vykazovala větší venkovská města. Jinak by bylo možno říci, že i zde se ukazatel snižoval s rostoucí velikostní skupinou obcí. U migračního salda však dochází k návratu pravidelného vývoje ukazatele v závislosti na velikostní skupině obcí: největší migrační přírůstky ročně klesají od maxima v úhrnu obcí do 2 tis. obyvatel +2,92 na +1,88 v obcích s 2-5 tis. obyvateli, a na +0,72 v malých městech s 5-10 tis. obyvateli. V úhrnu měst s 10 tis. a více obyvateli se přírůstky mění v roční průměrné migrační úbytky ve výši -0,64 obyvatel na 1 000 žijících v těchto městech. Celkovou bilanci pohybu obyvatelstva měly v úhrnu let 1991-2002 nejpříznivější obce s 2-5 tis. obyvateli (+1,61 promile obyvatel ročně), následované malými městy s 5-10 tis. obyvateli (+1,22) a obcemi do 2 tis. obyvatel (+0,88). Města od 10 tis. obyvatel ztratila v letech 1991-2002 celkem 15 492 trvale bydlících obyvatel, čili 2,31 promile ročně. Na bilancované stavy obyvatelstva vykazované Českým statistickým úřadem měly vliv i prováděné opravy bilancí (v důsledku použití Sčítání lidu, domů a bytů k 1. 3. 2001 jako nového počátečního stavu bilancí), které v letech 1991-2002 činily v kraji -7 599 bydlících obyvatel s různými diferencemi v jednotlivých kategoriích obcí.

V oddíle o věkovém složení obyvatelstva byla učiněna zmínka o vlivu věkového složení na ukazatele reprodukce obyvatelstva. Táž zmínka byla učiněna v souvislosti s interpretací hrubých ukazatelů. Přesnějšími ukazateli reprodukce obyvatelstva než její hrubé míry jsou proto věkově specifické míry, respektující rozdíly ve věkovém složení srovnávaných populací a majících přesnější vypovídací schopnost než hrubé míry. Takové srovnání je zatím možné jen za krajské úhrny, nikoli i za správní obvody obcí. Na základě výpočtů těchto krajských zpřesněných měr za průměr let 2001-2002 byly získány za Jihomoravský kraj u přirozené reprodukce následující zpřesněné ukazatele. Prvním je ukazatel úhrnná plodnost, což je počet živě narozených dětí připadajících na jednu ženu během jejího života do věku 50 let. Tento ukazatel měl za Jihomoravský kraj hodnotu 1,130 dětí, což zařazuje kraj na 12. místo mezi 14 kraji České republiky. Z něho odvozená čistá míra reprodukce má hodnotu 0,546, což je počet dívek nahrazujících dnešní matku-rodičku. Tato míra zařazuje Jihomoravský kraj na 11. místo mezi všemi kraji České republiky. Proti 0,546 budoucích matek připadajících dnes na 1 rodičku stojí ukazatel úhrnné potratovosti 0,513 potratů na jednu ženu během jejího života při dosažení věku 50 let. Na rozdíl od čisté míry reprodukce jde o ukazatel relativně příznivý, podle něhož patří kraj na 12. místo mezi kraji. Nižší míru potratovosti mají už jen ženy ve Zlínském kraji (0,494) a v kraji Vysočina (0,492). Mezi značně příznivé ukazatele patří v Jihomoravském kraji ukazatel naděje dožití (střední délka života) při narození. V průměru let 2001-2002 měla naděje dožití hodnotu 75,86 roku, což umístilo Jihomoravský kraj na 4. místo mezi kraji republiky. Naděje dožití mužů 72,56 zařadila kraj na 5. místo mezi všemi kraji, a u naděje dožití žen 79,17 roku ho zařadila dokonce na první místo v České republice.

Ukazatele reprodukce obyvatelstva vypočítané v budoucnosti i za jednotlivé správní obvody ve formě posledně uvedených měr reprodukce zpřesní a prohloubí poznání o vývoji obyvatelstva republiky i podle uvedených územně správních jednotek.

DOMOVNÍ A BYTOVÝ FOND 1961-2001

Podle Sčítání lidu, domů a bytů bylo v roce 2001 zjištěno v Jihomoravském kraji celkem 237 514 domů. Z nich bylo trvale obydleno 205 293 objektů a 32 221 domů bylo označeno jako neobydlené (13,6 %). Tento podíl byl přibližně stejně velký jako v úhrnu České republiky (13,3 %) – (Tab. 10).

Proti předešlému sčítání v roce 1991 se počet neobydlených domů zvýšil o 25,1 %, což byl nižší relativní přírůstek než celostátní (28,9 %). Počet neobydlených domů se snížil v jediném správním obvodu, a to v Břeclavi o 1,4 %. Všude jinde se počet a podíl zvýšil. Nejvíce neobydlených domů přibylo v obvodu Boskovice (+47,6 %), ale také v obvodu Pohořelice byl přírůstek značný (43,5 %), a jen o něco nižší byl v obvodě Moravský Krumlov (+39,7 %). Některé obvody vykázaly velmi nízké relativní přírůstky neobydlených domů jako např. Ivančice (+2,9 %), Slavkov u Brna (+5,7 %) nebo Kyjov (+9,4 %).

Nejvyšší podíl neobydlených domů byl v roce 2001 ve správním obvodu Boskovice (20,1 %), dále v obvodu Bučovice (19,8 %) a Vyškov (19,2 %). V obvodu Brna bylo jen 7,3 % neobydlených domů, v obvodu Hodonín 9,2 % a v obvodu Břeclav 10,3 %.

Jihomoravský kraj je typický vysokým podílem zástavby rodinnými domy, kam jsou počítány i někdejší zemědělské usedlosti. V roce 1991 bylo v kraji 89,7 % všech obytných stavení sečteno jako rodinné domy, v roce 2001 90,2 %. Při obou sčítáních to byly podíly vyšší než celostátní 84,7 % a 86,3 %.

Nejvyšší podíly rodinných domů v trvale obydleném domovním fondu vykázaly v roce 2001 správní obvody Šlapanice (96,7 %), Židlochovice (96,4 %) a Slavkov u Brna (95,9 %). Avšak i obvody s nejnižšími podíly rodinných domů měly jejich zastoupení v trvale obydleném domovním fondu vysoké. Tak i Brno mělo 72,9 % domů reprezentováno rodinnými domy. V obvodu Znojmo byl jejich podíl 90,9 % a v obvodu Blansko 91,3 %.

Bytový fond Jihomoravského kraje představuje podle sčítání 2001 celkem 454 406 bytů. Z nich bylo trvale obydleno 404 876 bytů, jako neobydlené bylo označeno 49 530 bytů (10,9 %). Je to podíl nižší než celostátní, který byl v roce 2001 12,3 %. Přitom v Jihomoravském kraji se počet neobydlených bytů zvýšil mezi roky 1991 a 2001 o 49,7 % proti přírůstku celostátnímu o 45,0 % - (Tab. 11).

Přírůstek trvale obydlených bytů se mezi sčítáními 1961 a 2001 zvýšil v kraji o 36,5 % proti celostátnímu přírůstku 34,5 %. Mezi cenzy 1991 a 2001 byl však celokrajský přírůstek 2,7 % trvale obydlených bytů nižší než celostátní 3,3 %.

Během čtyřiceti let mezi sčítáními 1961 a 2001 se počet trvale obydlených bytů zvýšil nejvíce v obvodech Kuřim (+63,2 %), Blansko (+55,9 %) a v Brně (+51,9 %). Za velmi zaostávající správní obvody v tomto dlouhém období lze z pohledu vývoje trvale obydleného bytového fondu označit obvody Bučovice (+3,7 %), ale také Slavkov u Brna (+11,8 %) a Kyjov (+13,3 %). I při sníženém tempu růstu trvale obydleného bytového fondu v kraji se v období 1991-2001 počet těchto bytů v některých obvodech zvýšil významně, jako např. v obvodech Mikulov (+7,9 %), Kuřim (+6,9 %) nebo Břeclav (+6,6 %). Jiné obvody však měly přírůstky nevýznamné. V obvodu Brno vzrostl trvale obydlený bytový fond o 147 bytů (+0,0 %), v obvodu Pohořelice o 1,6 %, v obvodu Moravský Krumlov o 1,8 %. O 2,2 % došlo ke zvýšení v obvodech Ivančice, Veselí nad Moravou a Vyškov.

Na přírůstku neobydlených bytů mezi rokem 1991 a 2001 o 49,7 % se nejvíce podílely správní obvody Brno (+98,2 %), Boskovice (+61,7 %) a Blansko (+59,4 %). Nejméně k tomu přispěly obvody s nejnižšími přírůstkovými ukazateli jako v obvodech Slavkov u Brna (+14,8 %), Ivančice (+15,7 %) a Kyjov (+19,2 %). V roce 2001 byl nejvyšší podíl neobydlených bytů ve správních obvodech Bučovice (17,3 %), Boskovice (16,8 %) a Moravský Krumlov (16,4 %). Proti tomu nízké relativní ukazatele vykázaly obvody Hodonín (7,9 %), Brno (8,2 %) a Břeclav (9,3 %).

Jednotlivé velikostní skupiny obcí měly vývoj bytového fondu značně odlišný především v úhrnném čtyřicetiletém období 1961-2001. O něco vyrovnanější byl tento pohyb v letech 1991-2001 - (Tab. 12).

V období 1961-2001, kdy přírůstek trvale obydleného bytového fondu byl v kraji +36,5 %, přibylo v obcích do 2 tis. obyvatel pouze 5,0 % bytů. Příznivější situace byla v obcích s 2-5 tis. obyvateli, kde přírůstek činil 30,9 % bytů. Ještě příznivěji se vyvíjela situace v malých městech s 5-10 tis. obyvateli s přírůstkem 51,8 % trvale obydlených bytů, ale příznivější vývoj zaznamenala i města s více než 10 tis. obyvateli, kde trvale obydlený fond vzrostl o 59,5 %. Jak je zřejmé, čím větší byl průměrný počet obyvatel v obci, tím byly relativní přírůstky bytů vyšší. V letech 1991-2001 byl tento model podobný jen za prvé tři velikostní skupiny obcí, kde v úhrnu obcí do 2 tis. obyvatel fond trvale obydlených bytů vzrostl o 3,4 %, v obcích s 2-5 tis. obyvateli o 4,6 %, v malých městech o 5,7 %, ale v úhrnu měst s 10 tis. a více obyvateli jen o 1,4 %, jak to odpovídá i zpomalenému vývoji obyvatelstva těchto měst.

Přírůstek neobydlených bytů mezi roky 1991 a 2001 byl z pohledu velikostních skupin obcí značně nevyrovnaný. V úhrnu obcí do 2 tis. obyvatel se počet neobydlených bytů zvýšil o 34,7 %, ale ve městech s 10 tis. a více obyvateli došlo ke zvýšení o 86,5 %. Přesto podíly neobydlených bytů byly v roce 2001 nejvyšší právě v obcích do 2 tis. obyvatel (16,8 %), nižší v obcích s 2-5 tis. obyvateli (10,8 %), ještě nižší v malých městech (9,3 %) a nejnižší ve městech s 10 tis. a více obyvateli.

VYBAVENOST OBYVATELSTVA A DOMÁCNOSTÍ BYTOVÝM FONDEM 1961-2001

Úroveň a kvalita bydlení jsou vyjadřovány řadou ukazatelů. Prvním je ukazatel počtu bytů na 1 000 obyvatel, jiný ukazatel postačitelnosti bytů pro obyvatele je reprezentován počtem bytů na 100 domácností. V této analýze bydlení je použito obou ukazatelů (Tab. 13).

V roce 2001 připadalo v České republice na 1 000 obyvatel 374,2 trvale obydlených bytů. Byl to ukazatel vyšší o 25,9 % než v roce 1961. V Jihomoravském kraji, kde v roce 2001 připadalo na 1 000 obyvatel 359,0 trvale obydlených bytů, se v téže době ukazatel vybavenosti obyvatelstva byty zvýšil o 27,5 %. Mezi rokem 1991 a 2001 došlo u celostátního ukazatele vybavenosti obyvatelstva bytovým fondem ke zvýšení o 4,0 %, v Jihomoravském kraji o 3,5 %.

Celostátní ukazatel počtu trvale obydlených bytů v přepočtu na 100 cenzových domácností měl v roce 2001 hodnotu 89,6 proti krajskému ukazateli 88,9. Mezi rokem 1991 a 2001 se celostátní ukazatel snížil o 2,0 % proti snížení o 1,0 % v kraji (Tab. 13).

Územní rozdíly ve vybavenosti obyvatelstva trvale obydlenými byty jsou u ukazatele počtu trvale obydlených bytů na 1 000 obyvatel vyjádřeny následujícím přehledem. V roce 2001 byly nejvyšší ukazatele vybavenosti byty ve správních obvodech Brno (403,3), Blansko (352,3) a Rosice (351,8). Ukazatele za obvody s nejnižšími ukazateli byly proti tomu výrazně nižší: v obvodech Veselí nad Moravou (318,1), Kyjov (321,1) a Pohořelice (322,8).

Druhý ukazatel – počet trvale obydlených bytů na 100 cenzových domácností – byl v roce 2001 nejvyšší rovněž v Brně (90,5) a na druhém místě také v Blansku (90,3), ale na třetím místě byl obvod Slavkov u Brna (90,1). Také zde se mezi prvními třemi obvody s nejnižší vybaveností byty na 100 cenzových domácností shledáváme s Pohořelicemi a Veselím nad Moravou jako tomu bylo u prvého ukazatele. Na 100 cenzových domácností připadalo v roce 2001 v Pohořelicích 84,8 trvale obydlených bytů, v obvodu Židlochovice 85,4 a v obvodu Veselí nad Moravou 85,9 bytů.

Ukazatel vybavenosti jak obyvatelstva, tak cenzových domácností má úzký vztah k velikosti obcí, jak potvrzují údaje v Tab. 14. Oba ukazatele rostou s velikostní skupinou obcí. Přitom zvyšování ukazatele bylo v lineární závislosti jen u druhého indexu, kdežto u míry vybavenosti byty na 1 000 obyvatel byl průběh ukazatele nerovnoměrný. Tempo vybavenosti obyvatelstva byty mezi roky 1991 a 2001 bylo nejpomalejší v úhrnu obcí do 2 tis. obyvatel a nejvyšší u obcí s 5-10 tis. obyvateli (+2,8 % a proti +4,8 %). Města s 10 tis. a více obyvateli v tomto směru zaostávala. Pokud však šlo o cenzové domácnosti, ukazatel vybavenosti se zvýšil jen u úhrnu obcí do 2 tis. obyvatel (+0,2 %), kdežto u ostatních tří typů obcí se ukazatele zhoršily.

BYTOVÁ VÝSTAVBA 1997-2002

V letech 1997-2002 bylo v celostátním průměru dokončováno na 1 000 obyvatel ročně 2,27 nových bytů, a to včetně nástaveb, vestaveb a přístaveb. V Jihomoravském kraji byla dokončována bytová výstavba intenzivněji: na 1 000 obyvatel zde připadalo ročně 2,48 dokončených bytů (Tab. 15).

Ze 100 nově dokončených bytů bylo v Jihomoravském kraji v letech 1997-2002 54,0 % bytů dokončeno v rodinných domech, což byl podíl vyšší než celostátních 52,0 % takto vystavěných bytů. Ale také podíl bytů dokončených v bytových domech (38,0 %) byl vyšší než celostátní (35,2 %). Proti tomu však procento bytů dokončených v ostatních budovách, jako v domech s pečovatelskou službou, v domovech-penziónech, v nebytových objektech nebo úpravou nebytových prostorů, mělo v kraji zastoupení jen 7,9 % proti 12,8 % v celostátním úhrnu.

Nejvyšší ukazatele počtu dokončených bytů na 1 000 obyvatel vykázaly v ročním průměru let 1997-2002 správní obvody Kuřim (5,25), Šlapanice (4,32) a Slavkov u Brna (3,10) jako důkaz pokračujících suburbanizačních procesů v zázemí města Brna. Nejnižší míru bytové výstavby měly v uvedených letech pohraniční obvody kraje jako Hodonín (1,13), Břeclav (1,56) nebo Ivančice (1,69).

V některých správních obvodech vysoce převažovala mezi dokončenými byty bytová výstavba formou nově postavených nebo upravovaných rodinných domů. Tak tomu bylo např. v obvodech Ivančice (85,5 %), Rosice (84,7 %) nebo Slavkov u Brna (80,7 %). V Brně však bylo takto dokončeno jen 27,6 % nových bytů. Na Brno připadal podle předpokladů nejvyšší podíl bytů dokončených v bytových domech, a to rovněž včetně nástaveb a přístaveb v těchto domech. Celkem tak bylo v obvodu Brna dokončeno 66,5 % nových bytů. Ostatní správní obvody se na tuto formu bytové výstavby orientovaly řidčeji, např. ve Znojmě pouze z 38,5 %, apod. Ale nejmenší podíly bytů dokončených v bytových domech vykázala statistika bytové výstavby v obvodech Tišnov (9,0 %), Vyškov (9,1 %) nebo Židlochovice (11,6 %). Byty dokončované v jiných budovách nebo jinou formou než rodinné domy nebo bytové domy byly nejčastěji zprovozňovány v obvodech Vyškov (18,7 %), Blansko (17,8 %) a Pohořelice (14,5 %).

Reprodukci bytového fondu charakterizují kromě údajů o 16 862 dokončených bytových stavbách v úhrnu let 1997-2002 další údaje. Je to především důležitý počet 22 811 zahájených staveb bytů, což znamená 3,66 na 1 000 obyvatel ročně. Tento intenzitní ukazatel je pozitivní a perspektivně příznivý. Tím by mělo být částečně vyrovnáno zaostávání bytové výstavby v nedávných letech. Příznivý – byť jen relativně – je i vysoký počet rozestavěných 14 381 bytů koncem roku 2002 (12,82 na 1 000 obyvatel), což je vyšší ukazatel než je rozestavěnost celostátní (12,70) a naznačuje možnost využití této značné rezervy ve výstavbě nového bytového fondu v kraji.

Stávající trvale obydlený bytový fond je podle sčítání v roce 2001 v Jihomoravském kraji v úhrnu stejně starý jako je tomu v úhrnu republiky, totiž 40,4 roku proti 40,3 roku v České republice. Byty v bytových domech jsou v průměru staré 37,0 let proti 36,5 rokům v České republice, avšak byty v rodinných domech jsou staré v průměru 43,7 roku proti 46,2 rokům v celostátním průměru. Z let 1981-2001 pochází v kraji 25,1 % bytů v rodinných domech a 24,4 % bytů v bytových domech, celkem 24,8 % bytového fondu kraje. Jsou to podíly obecně příznivější než v celostátních ukazatelích, kde v celostátním bytovém fondu je z uvedeného období 24,6 % bytů, u rodinných domků 23,9 % a u bytů v bytových domech 25,1 % bytu.

Pořizovací hodnoty bytů jsou v Jihomoravském kraji nižší než v celostátních úhrnech, a to jak u rodinných domů, tak u bytů v bytových domech. Na základě dat za rok 2002 je možno učinit toto srovnání:

Rodinné domy. Náklady na výstavbu jednoho bytu v rodinném domě byly vyčísleny na 2 467 000 Kč proti 2 516 000 Kč v České republice. Jeden m3 bytového prostoru přišel v kraji na 2 931 Kč, v České republice na 3 038 Kč. 1 m2 obytné plochy byl v kraji pořízen za 25 917 Kč, v úhrnu státu za 25 944 Kč. 1 m2 užitkové plochy byl vyčíslen na 16 132 Kč, v České republice na 16 447 Kč. Celkové nižší náklady na dokončený byt v kraji vyplývají zřejmě z mírně nižší vybavenosti těchto bytů proti bytům v celostátním měřítku.

Bytové domy. Jeden byt v bytovém domě byl postaven v kraji za 1 092 000 Kč, kdežto v úhrnu České republiky byly náklady 1 234 000 Kč. Jeden m3 obestavěného prostoru stál v kraji 3 496 Kč proti 2 522 Kč v České republice, jeden m2 obytné plochy přišel na 24 203 proti 28 245 Kč v celostátním měřítku. Jeden m2 užitkové plochy stál 18 675 Kč, v České republice 20 193 Kč.

Podrobnější územní rozmístění nově dokončených bytů podle obcí za období 1997-2002 obsahuje tab. 16. Z 647 obcí kraje bylo v uvedených letech dokončeno ve 251 obcích 10 a více bytů, z nich je v tabulce uvedeno jmenovitě 140 obcí s 18 a více dokončenými byty. Nejvyšší relativní ukazatele na 1 000 bydlících obyvatel ročně byly zjištěny v následujících obcích: Rebešovice (20,33; všech 61 bytů bylo dokončeno v rodinných domech), Lazinov (18,73; všech 17 bytů v rodinných domech), Česká (18,92; 69 bytů, z nich pouze jeden byt mimo rodinné domy), Bílovice nad Svitavou (17,67; 231 bytů, z toho 26,0 % v rodinných domech), Rozdrojovice (15,19; 50 bytů, z nich pouze jeden byt mimo rodinné domy), Říčky (13,61; 20 bytů v rodinných domech), Hodonice (13,49; 121 bytů, z nich 99 bytů mimo rodinné domy), Tavíkovice (10,91; 37 bytů, z nich 32 bytů mimo rodinné domy), Troubsko (11,83; 110 bytů v rodinných domech). Z uvedených 251 obcí s výstavbou vyšší než 9 bytů v úhrnu let 1997-2002 bylo 111 obcí, kde všechny byty byly dokončeny v rodinných domech, avšak v řadě dalších obcí připadaly na byty mimo rodinné domy jen jednotlivé byty.

ZÁVĚRY

Jihomoravský kraj svou rozlohou 7 065,5 km2 je čtvrtým největším krajem České republiky. Počtem 1 127 718 obyvatel podle sčítání lidu 2001 je třetím nejlidnatějším krajem. Také hustotou zalidnění 160 obyvatel na 1 km2 je třetím krajem ve státě.

Od počátku roku 2003 se člení na 21 správních obvodů obcí s rozšířenou působností, které sdružují 647 obcí. Správní obvody mají v průměru 336,4 km2 s průměrným počtem 53 701 bydlících obyvatel. Obce mají v průměru rozlohu 10,9 km2 a průměrně 1 743 trvale bydlících obyvatel. V úhrnu obcí do 2 tis. obyvatel mělo v roce 2001 trvalé bydliště 28,7 % obyvatel, v obcích s 2-5 tis. 15,0 % obyvatel, v obcích s 5-10 tis. obyvateli 7,9 % bydlících a ve městech s 10 tis. a více obyvateli 48,3 % obyvatel. Tento podíl je možno
označit za míru současné urbanizace kraje.

Přírůstek obyvatelstva Jihomoravského kraje mezi roky 1961 a 2001 činil 7,1 % a byl vyšší než celostátních 6,9 %. Přírůstek v období 1961-1970 ve výši 2,2 % byl nižší než celostátní 2,5 %, avšak v letech 1970-1980 (+5,4 %) a 1980-1991 (+0,2 %) byl relativně vyšší než v úhrnu České republiky (+4,9 %, resp. +0,1 %). Poslední období 1991-2001 bylo pro kraj opět nepříznivější než pro celý stát (-0,8 % proti -0,7 %).

Věkové složení obyvatelstva kraje bylo v roce 2001 charakterizováno podílem dětí ve věku 0-14 let ve výši 16,0 % proti 16,2 % v České republice, podílem obyvatelstva v produkčním věku 15-59 let ve výši 65,1 % proti 65,4 % v České republice a podílem osob starších 60 let ve výši 19 % proti 18,4 % v České republice. Na 100 obyvatel starších 60 let připadalo v kraji 84,2 dětí mladších 15 let, v úhrnu republiky 89,7 dětí.

Vzdělanost obyvatelstva staršího 15 let byla v roce 2001 v Jihomoravském kraji vyšší než v úhrnu státu. Na 100 obyvatel starších 25 let zde připadalo 46,8 obyvatel s úplným středním a úplným vysokoškolským vzděláním proti 45,3 v celostátním průměru. Ekonomické zapojení obyvatelstva Jihomoravského kraje charakterizuje 77,5 ekonomicky aktivních obyvatel na 100 obyvatel ve věku 15-59 let. Je to ukazatel mírně nižší než celostátních 78,5 ekonomicky činných. Ze 100 zaměstnaných obyvatel vyjíždělo v roce 2001 za prací mimo obec trvalého bydliště 40,3 % pracujících proti 39,3 % v úhrnu státu.

Odvětvové složení ekonomicky činných obyvatel charakterizuje podíl 5,0 % zaměstnaných v zemědělství, lesnictví a rybolovu (ČR 4,4 %), z 27,6 % zaměstnaných v průmyslu (ČR 29,0 %), z 10,1 % zaměstnaných ve stavebnictví (ČR 8,7 %) a z 51,2 % zaměstnaných v ostatních odvětvích reprezentujících zhruba terciární sektor (ČR 50,3 %).

Pohyb obyvatelstva vyjádřený hrubými průměrnými ročními mírami přirozené měny a stěhování, vyjadřovaly za průměr let 1991-2002 tyto ukazatele: porodnost 9,63 na 1 000 obyvatel, obecná úmrtnost 11,02 promile, úbytek přirozenou měnou -1,39 promile; míra přistěhování do obcí kraje 17,28 promile, míra vystěhování 16,44 promile, migrační saldo 40,84 promile. Celková roční průměrná bilance byla -0,55 promile obyvatel proti -0,54 v úhrnu České republiky. Vitální index jako počet živě narozených na 1 000 zemřelých měl v kraji hodnotu 873 proti 885 v úhrnu státu.

Bytový fond představovalo v roce 2001 404 876 trvale obydlených bytů a 49 530 neobydlených bytů (10,9 %), celkem 454 406 bytů. Proti roku 1961 byl trvale obydlený bytový fond v kraji větší o 36,5 % proti +34,5 % v České republice. V letech 1991-2001 přibylo v kraji 2,7 % trvale obydlených bytů (v ČR +3,3 %). Neobydlených bytů přibylo v letech 1991-2001 v kraji 49,7 % proti +45,0 % v úhrnu státu.

Vybavenost obyvatelstva bytovým fondem měřená jako počet trvale obydlených bytů na 1 000 obyvatel měla v roce 2001 hodnotu 359,0 proti 374,2 v České republice. V přepočtu na 100 cenzových domácností připadalo v kraji 88,9 trvale obydlených bytů proti 89,6 bytům v České republice.

Bytová výstavba byla v úhrnu let 1997-2002 charakterizována 16 862 dokončenými byty, čili 2,48 na 1 000 obyvatel (ČR 2,27), dále 22 811 zahájenými stavbami nových bytů, čili 3,66 na 1 000 obyvatel (ČR 3,18) a 14 381 rozestavěnými byty koncem roku 2002, čili 12,82 na 1 000 obyvatel (ČR 12,70).

Demografický, ekonomický, kulturní a přírodní potenciál Jihomoravského kraje dává možnost vyslovit úvahy o jeho krátkodobé i dlouhodobější perspektivě. Demografické procesy probíhají v kraji na průměrné celostátní hladině, věkové složení se rovněž od celostátního profilu liší jen nepatrně. Vzdělanostní úroveň patří ke kladným potenciálům kraje. Ekonomická aktivita práceschopného obyvatelstva je mírně pod celostátní hladinou a míra vyjížďkovosti, vyšší než celostátní, ukazuje, že ne všechny obvody jsou schopny zajistit svým bydlícím obyvatelům pracovní místa. Bytová výstavba v posledních letech je příznivá díky vysokému zastoupení bytů v rodinných domech. Jejich vysoký podíl v celkovém bytovém fondu bude zpomalovat prostorový pohyb obyvatelstva a jeho stěhování, což však v souvislosti s rozvojem terciárního sektoru a s růstem možností domácí práce (homework) může rozmnožovat pracovní příležitosti v místech bydlišť obyvatelstva. Při rozhodování o dlouhodobých strategických, ale i nejbližších cílech územní politiky bude hrát důležitou úlohu – větší než dosud – využívání přírodních a historických objektů, jejichž rozsah svědčí pro další rozvoj terciární sféry v celém kraji i jeho jednotlivých správních obvodech. Bude to zřejmě terciární sektor, v jehož prospěch svědčí většina současných charakteristik Jihomoravského kraje.

Další informace [nápis]
Číslo 22/2004
Časopis Veřejná správa č. 22/2004
Časopis Veřejná správa
Další
E-mail