Týdeník Veřejná správa


Znak

SPÁLENÉ POŘÍČÍ (Plzeňský kraj)

Vyšlo v čísle 22/2004

SPÁLENÉ POŘÍČÍ (Plzeňský kraj)Osada při říčce Bradavě je zmiňována od roku 1239, kdy ji koupilo kladrubské benediktinské opatství. Již v následujícím století se však Poříčí vrátilo do šlechtických rukou. Jako středisko postupně se rozrůstajícího panství farní ves v předbělohorském období přerostla v městečko. Přívlastek “spálené” připomíná, že 8. října 1620 městys vypálilo císařské vojsko. V roce 1749 zakoupila zboží zahrnující Poříčí a šestnáct okolních vsí pražská metropolitní kapitula. Za její dlouhé vlády byl místní pozdně renesanční zámek opakovaně upravován. Přístupná je rovněž budova barokního děkanství spjatého s kaplanským působením spisovatele Jindřicha Šimona Baara (1869-1925). Ve Spáleném Poříčí, které se v roce 1996 zařadilo mezi města, žije v současnosti okolo dvou a půl tisíce obyvatel. Nejstarší známé pečetidlo Spáleného Poříčí nechala zhotovit v roce 1621 Salomena Vratislavová z Mitrovic. Z tehdy užitého pečetního znamení vychází znak města. V červeném štítu stojí stříbrná kvádrovaná hradba bez cimbuří. Za ní vyrůstají tři stříbrné věže – každá s dvojicí oken nad sebou. Proti černým střechám věží směřují shora tři stříbrné klínky. Snad se jedná o mluvící znamení – znázornění kouře stoupající z hořícího městečka. V poloviční modré hlavě štítu je sedm osmicípých stříbrných květů se zlatými středy (sedmikrásky). V roce 1997 získalo město prapor, v němž je symbolika znaku vyjádřena bílým a černým trojúhelníkem v červeném a bílém pruhu.

KRESBA: LUBOMÍR ZEMAN
TEXT: JAN ZACHAR