VEŘEJNÁ SPRÁVA   TÝDENÍK VLÁDY
ČESKÉ REPUBLIKY
číslo 4
    j e d i n ý  č e s k ý   t ý d e n í k  p r o  s t á t n í  s p r á v u  a  s a m o s p r á v u

téma

Ing. Karel Vodička,
Praha

Regionální demografie – co to je?

Několik kroků do historie

Předchůdcem demografických věd je geografie, která patří k nejstarším vědním oborům. Geografie prošla dlouhým vývojem a v současné době stojí na rozhraní věd přírodních a společenských. Geografie se také zabývá vzájemným působením krajiny v nejširším pojetí, tedy složek přírodních, ale nově i těch, které jsou výsledkem činnosti člověka (stavby a činnosti v sídlech). Geografie patří mezi multidisciplinární (pokrývá několik výzkumných polí) i interdisciplinární obory (tyto obory integruje).

Z úvah o využívání Projekt Managementu (projektového řízení) při správě majetku, které časopis Veřejná správa přinesl v předchozích číslech, nacházíme velkou podobnost v metodologii ”hospodaření” na tomto vědeckém poli, a to v multi–inter–trans-disciplinaritě.

Například sociální geografie se zabývá populacemi a jejich rozvojem, strukturami a územním rozložením na Zemi, jejich demografickým pohybem a chováním. Řadu odborných disciplin sociální geografie je možné využívat eventuálně aplikovat i do demografických studií (studium vztahů mezi částmi společnosti, mezi regiony, státy a k analýze příčin konfliktů či vzájemných kooperací).

O demografii se budeme bavit v časoprostorovém (čtyřrozměrném dynamickém) modelu. Prostorovým rozměrem v tomto článku, pojednávajícím o regionální (krajské) demografii budeme mít na mysli orientaci člověka na úrovni regionu, nikoliv lokality obce, ani kontinentální demografii na úrovni světadílu. Za region budeme tedy považovat území kraje, v případě kraje Středočeského včetně území Hlavního města Prahy.

“Prapředek” demografie - sociální geografie (též používaný název humánní geografie) - nabývá na svém významu od devatenáctého století v období průmyslové revoluce. Tehdejší fyzikální geografové začali mimo fyzikální aspekty přírody popisovat také tvary sídel, obydlí, domů v souvislosti se zdroji využitelnými k obchodování. Ve zjednodušeném přirovnání geografie má společný jmenovatel v přírodních (fyzikálních) podmínkách populace a demografie má zrcadlový jmenovatel – a to reprodukci lidských populací v závislosti na podmínkách, v nichž k reprodukci dochází. Protože východisko jedné vědy není závěrem pro jinou (jako že z pohybové energie vozu a jeho výfukových plynů nemůže zpětně vzniknout benzin), z hlediska rozvoje regionu je nutná populační demografická analýza.

Majetek krajů a demografické analýzy

Příčin migrace obyvatelstva z jednoho do jiných regionů je řada a dnes je saturována povětšinou neodborně, eventuálně samotokem volnou rukou trhu. Současnou prudkou dynamiku sociálně ekonomických změn v České republice včetně vstupu do EU by bylo možné dynamicky programovat, modelovat, předvídat, optimalizovat a usměrňovat. Tak jako u povodní či zatopeného metra si však nejprve počkáme na regionální demografické krize.

Nynější velká migrace obyvatel z regionů s nízkou zaměstnaností, či důchodců, kteří pronajímají byty v Praze a stěhují se na venkov na “chaty”, má tak či onak velký význam pro vývoj sídel. V emigračních oblastech (Ostrava) obyvatelstvo stárne a naopak v jiných sídlech (v Praze) se omlazuje. Tyto výkyvy řeší český člověk různými skrytými provizorii, většinou na úkor hygienických, stavebních a jiných předpisů.

Například v Praze jsou stovky bytů v panelových domech pronajímány jako “miniubytovny” pro mladé lidi, studenty, kde se v otřesných hygienických podmínkách spí po zemi, ženy a muži chodí na společná WC, vzájemně se ruší a ruší také okolní nájemníky. Naopak právoplatní nájemníci bydlí načerno dlouhodobě na chatách bez hygienického zázemí.

Se stárnoucí populací v panelových domech je to však daleko horší. Na dveře některých vchodů starších panelových domů by bylo možné pověsit ceduli Domov pro seniory. Obce a města tuto situaci přehlížejí a například v plánech privatizací kalkulují se statisticky propočítaným průměrným občanem o průměrném věku s průměrným ekonomickým zázemím, aniž berou v potaz “nějaké demografické analýzy”. Kdyby obec provedla detailní demografické průzkumy domů, může řadu z nich rovnou prohlásit za Domovy pro seniory, aniž by atomizovala již vytvořenou a sociálně relativně spokojenou vrstvu seniorů. Je zcela zřejmé, že panelová sídliště se realizovala vždy po etapách jako celky (ucelená staveniště) a byla také homogenně osídlována velmi podobnou věkovou i sociální strukturou obyvatel. Musíme bohužel říci, že z hlediska socioekonomického příznivěji, než se obsazují dnešní nově budované bytové lokality.

Historická panelová sídliště jsou ideální demografickou konstantou s možností diferencovaného přístupu k mladým rodinám či seniorům (pojem se dnes častěji používá místo někdejšího “důchodci”).

V prvé řadě je před každým rozhodnutím o způsobu změny využití majetku (objektů) z oblasti veřejných služeb pro obyvatele nutné přistoupit k odborným demografickým analýzám. Tyto analýzy by měly být “po ruce” při rozhodování o privatizaci bytového fondu, o opravách bytových domů, o centrech sociálních služeb (penzionech a domovech pro seniory a občany se zdravotním postižením, azylových domech, tzv. domech na půl cesty, noclehárnách, stacionářích, domech s chráněným bydlením, komunitních centrech), o předškolních zařízeních a školách, o objektech zdravotnictví (léčebnách, nemocnicích, rehabilitačních centrech a ostatních).

Protože se velmi často setkáváme s odlišnými číselníky (názvy) objektů sociální péče, ale i škol a dalších zařízení, a to již podle krajů, v budoucnu se bude obtížné “česky” domluvit, jaké vlastně sociální objekty v tom či onom kraji jsou a k čemu slouží. Za příklad uvedeme některé názvy objektů sociálních služeb z demografické analýzy Města Ostravy a za lomítkem nesprávné “volné” názvy používané při pasportizaci objektů v některých českých krajích: penziony a domovy pro seniory/domovy důchodců, azylový dům/není uvedeno, noclehárny/není uvedeno, stacionář/není uvedeno, chráněná bydlení/ není uvedeno, a desítky dalších definičních nesrovnalostí.

Je nepochybně zřejmé, že některé kraje si nechají jednotlivými externími softwarovými firmami zařadit objekty do evidence v pasportizaci objektů v rozporu s katastrálním zákonem, v rozporu se stavebním zákonem (například pojem internát, legislativě ze stavebního zákona neznámý) a v rozporu s užíváním (již zmíněné budovy sociálních služeb). Srovnávací demografické meziregionální studie budou posléze vyloučené.

Senioři se bouří

Některé obce, i velká města či městské části, si dosud nelámaly s demografickými studiemi hlavu. Z demografických údajů Ministerstva práce a sociálních věcí vyplývá, že v roce 2030 bude v ČR 30,6 % seniorské populace (60+) a v polovině století 50 % populace (60+). V našem panelovém domě již za deset let bude 66 % seniorů. Za necitlivými přístupy řady radnic zvláště ve velkých městech (Praha) stojí chuť obohatit obecní rozpočty také o příjmy z dalších privatizací bytů se seniory, které jsou prozatím ještě ve vlastnictví obce.

Jaká situace nastane bez předchozích odborných demografických analýz?

Nehledě na problematiku související s nepřiměřeným nárůstem cen v místě obvyklých pro privatizaci, neberouce ohled na Národní program přípravy na stárnutí či bydlení, ani na bydlení jako lidský reprodukční proces společensko–ekonomicko- kulturních vazeb bude mít takové “tvrdé” rozhodnutí za následek:

Národní program přípravy na stárnutí

Je třeba překonat a změnit dosavadní stereotypní pohledy na stárnutí a stáří, překonat předsudky o životě, postavení a významu seniorů ve společnosti. Změna postojů jednotlivců i skupin společnosti se musí stát základem pro realizaci programu přípravy na stárnutí. Do programu je zatažena generace mladá, střední i samotní senioři.

Etickými principy uznání seniorů jsou respekt k jejich důstojnosti a osobnosti, k jich nezávislosti a právu na vlastní volbu. Je také nepřípustné omezovat základní práva a svobody seniorů z důvodu věku. Nedostupnost financovat pořízení obecního bytu hypotékou je z hlediska seniora příkladem diskriminujícího faktoru. Přesto, že všeobecné principy solidarity jsou v této společnosti potlačovány, jak u nemocných, tak za současných ekonomických podmínek i u seniorů, jsou pro tuto skupinu principy solidarity nezbytné.

Přirozené sociální prostředí je předpokladem pro udržení, popřípadě rozvoj společenského postavení seniorů. Rodina je základem společnosti a vytváří bezpečný prostor nejenom pro život seniorů, ale i pro život jeho vlastní rodiny, které předává zkušenosti. Prohlubující se mezigenerační rozdíly jsou stírány vzájemnou integritou ve vybudovaném sociálním prostředí.

Pracovní aktivity jsou prostředkem k seberealizaci starších osob a zapojení do společnosti. Zdravý životní styl je součástí odpovědné přípravy na stáří. Využívání kulturních a sportovních zařízení seniory je v současné době cenově nedostupné a velmi mizivé. Zdravotní péče, systém komplexních služeb, vzdělávání a společenské aktivity nebudeme z hlediska správy majetku podrobně popisovat, protože se více dotýkají práce sociálních pracovníků a lepšího komunitního plánování než samotné správy majetku. Rozhodně stojí však za pozornost otázka bydlení. Musí se oddálit a zamezit zbytečnému odchodu seniorů do objektů a zařízení, kde jsou odloučeni od rodin a ztrácejí dosavadní společenské aktivity.

Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 4/2004.

Literatura

  1. Kolektiv autorů, Všeobecná encyklopedie. Diderot, Praha 1998

  2. Ivan Bičík, Dana Řezníčková, Člověk na zemi. Nakladatelství Fortuna, Praha 1991

  3. Kolektiv autorů, Příroda a lidé Země. Nakladatelství České geografické společnosti, Praha 2003

  4. Národní program přípravy na stárnutí na období let 2003-2007, Usnesení vlády ČR č. 485/2002

  5. Kolektiv autorů, Sociálně demografická analýza Města Ostravy v návaznosti na rozvoj sociálních služeb. Ostravská univerzita, Ostrava 2002



Copyright © 2004 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |