VEŘEJNÁ SPRÁVA | TÝDENÍK VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY |
číslo 4 |
téma |
Ing. Karel Vodička,
Praha
Několik kroků do historie
Předchůdcem demografických věd je geografie, která patří k nejstarším vědním oborům. Geografie prošla dlouhým vývojem a v současné době stojí na rozhraní věd přírodních a společenských. Geografie se také zabývá vzájemným působením krajiny v nejširším pojetí, tedy složek přírodních, ale nově i těch, které jsou výsledkem činnosti člověka (stavby a činnosti v sídlech). Geografie patří mezi multidisciplinární (pokrývá několik výzkumných polí) i interdisciplinární obory (tyto obory integruje).
Z úvah o využívání Projekt Managementu (projektového řízení) při správě majetku, které časopis Veřejná správa přinesl v předchozích číslech, nacházíme velkou podobnost v metodologii ”hospodaření” na tomto vědeckém poli, a to v multi–inter–trans-disciplinaritě.
Například sociální geografie se zabývá populacemi a jejich rozvojem, strukturami a územním rozložením na Zemi, jejich demografickým pohybem a chováním. Řadu odborných disciplin sociální geografie je možné využívat eventuálně aplikovat i do demografických studií (studium vztahů mezi částmi společnosti, mezi regiony, státy a k analýze příčin konfliktů či vzájemných kooperací).
O demografii se budeme bavit v časoprostorovém (čtyřrozměrném dynamickém) modelu. Prostorovým rozměrem v tomto článku, pojednávajícím o regionální (krajské) demografii budeme mít na mysli orientaci člověka na úrovni regionu, nikoliv lokality obce, ani kontinentální demografii na úrovni světadílu. Za region budeme tedy považovat území kraje, v případě kraje Středočeského včetně území Hlavního města Prahy.
“Prapředek” demografie - sociální geografie (též používaný název humánní geografie) - nabývá na svém významu od devatenáctého století v období průmyslové revoluce. Tehdejší fyzikální geografové začali mimo fyzikální aspekty přírody popisovat také tvary sídel, obydlí, domů v souvislosti se zdroji využitelnými k obchodování. Ve zjednodušeném přirovnání geografie má společný jmenovatel v přírodních (fyzikálních) podmínkách populace a demografie má zrcadlový jmenovatel – a to reprodukci lidských populací v závislosti na podmínkách, v nichž k reprodukci dochází. Protože východisko jedné vědy není závěrem pro jinou (jako že z pohybové energie vozu a jeho výfukových plynů nemůže zpětně vzniknout benzin), z hlediska rozvoje regionu je nutná populační demografická analýza.
Majetek krajů a demografické analýzy
Příčin migrace obyvatelstva z jednoho do jiných regionů je řada a dnes je saturována povětšinou neodborně, eventuálně samotokem volnou rukou trhu. Současnou prudkou dynamiku sociálně ekonomických změn v České republice včetně vstupu do EU by bylo možné dynamicky programovat, modelovat, předvídat, optimalizovat a usměrňovat. Tak jako u povodní či zatopeného metra si však nejprve počkáme na regionální demografické krize.
Nynější velká migrace obyvatel z regionů s nízkou zaměstnaností, či důchodců, kteří pronajímají byty v Praze a stěhují se na venkov na “chaty”, má tak či onak velký význam pro vývoj sídel. V emigračních oblastech (Ostrava) obyvatelstvo stárne a naopak v jiných sídlech (v Praze) se omlazuje. Tyto výkyvy řeší český člověk různými skrytými provizorii, většinou na úkor hygienických, stavebních a jiných předpisů.
Například v Praze jsou stovky bytů v panelových domech pronajímány jako “miniubytovny” pro mladé lidi, studenty, kde se v otřesných hygienických podmínkách spí po zemi, ženy a muži chodí na společná WC, vzájemně se ruší a ruší také okolní nájemníky. Naopak právoplatní nájemníci bydlí načerno dlouhodobě na chatách bez hygienického zázemí.
Se stárnoucí populací v panelových domech je to však daleko horší. Na dveře některých vchodů starších panelových domů by bylo možné pověsit ceduli Domov pro seniory. Obce a města tuto situaci přehlížejí a například v plánech privatizací kalkulují se statisticky propočítaným průměrným občanem o průměrném věku s průměrným ekonomickým zázemím, aniž berou v potaz “nějaké demografické analýzy”. Kdyby obec provedla detailní demografické průzkumy domů, může řadu z nich rovnou prohlásit za Domovy pro seniory, aniž by atomizovala již vytvořenou a sociálně relativně spokojenou vrstvu seniorů. Je zcela zřejmé, že panelová sídliště se realizovala vždy po etapách jako celky (ucelená staveniště) a byla také homogenně osídlována velmi podobnou věkovou i sociální strukturou obyvatel. Musíme bohužel říci, že z hlediska socioekonomického příznivěji, než se obsazují dnešní nově budované bytové lokality.
Historická panelová sídliště jsou ideální demografickou konstantou s možností diferencovaného přístupu k mladým rodinám či seniorům (pojem se dnes častěji používá místo někdejšího “důchodci”).
V prvé řadě je před každým rozhodnutím o způsobu změny využití majetku (objektů) z oblasti veřejných služeb pro obyvatele nutné přistoupit k odborným demografickým analýzám. Tyto analýzy by měly být “po ruce” při rozhodování o privatizaci bytového fondu, o opravách bytových domů, o centrech sociálních služeb (penzionech a domovech pro seniory a občany se zdravotním postižením, azylových domech, tzv. domech na půl cesty, noclehárnách, stacionářích, domech s chráněným bydlením, komunitních centrech), o předškolních zařízeních a školách, o objektech zdravotnictví (léčebnách, nemocnicích, rehabilitačních centrech a ostatních).
Protože se velmi často setkáváme s odlišnými číselníky (názvy) objektů sociální péče, ale i škol a dalších zařízení, a to již podle krajů, v budoucnu se bude obtížné “česky” domluvit, jaké vlastně sociální objekty v tom či onom kraji jsou a k čemu slouží. Za příklad uvedeme některé názvy objektů sociálních služeb z demografické analýzy Města Ostravy a za lomítkem nesprávné “volné” názvy používané při pasportizaci objektů v některých českých krajích: penziony a domovy pro seniory/domovy důchodců, azylový dům/není uvedeno, noclehárny/není uvedeno, stacionář/není uvedeno, chráněná bydlení/ není uvedeno, a desítky dalších definičních nesrovnalostí.
Je nepochybně zřejmé, že některé kraje si nechají jednotlivými externími softwarovými firmami zařadit objekty do evidence v pasportizaci objektů v rozporu s katastrálním zákonem, v rozporu se stavebním zákonem (například pojem internát, legislativě ze stavebního zákona neznámý) a v rozporu s užíváním (již zmíněné budovy sociálních služeb). Srovnávací demografické meziregionální studie budou posléze vyloučené.
Senioři se bouří
Některé obce, i velká města či městské části, si dosud nelámaly s demografickými studiemi hlavu. Z demografických údajů Ministerstva práce a sociálních věcí vyplývá, že v roce 2030 bude v ČR 30,6 % seniorské populace (60+) a v polovině století 50 % populace (60+). V našem panelovém domě již za deset let bude 66 % seniorů. Za necitlivými přístupy řady radnic zvláště ve velkých městech (Praha) stojí chuť obohatit obecní rozpočty také o příjmy z dalších privatizací bytů se seniory, které jsou prozatím ještě ve vlastnictví obce.
Jaká situace nastane bez předchozích odborných demografických analýz?
Obec navrhne neobyčejně vysoké ceny bytů pro privatizaci (nad 4000 Kč/m² do 12 000 Kč/m²)
Obec “postraší” nájemníky následným odprodejem bytů třetí fyzické osobě
Obec nepřihlíží k věkové a sociální struktuře v privatizovaných domech a vyhlásí cenové hladiny o stejné výši na všechny domy
Obec nebere v potaz ceny privatizací v okolních (sousedských) regionech za hranicemi obce (města)
Obec prohlásí, že bydlení je “ode dneška” tržní kategorie a na každý obecní byt má právo ten, kdo dá víc.
Nehledě na problematiku související s nepřiměřeným nárůstem cen v místě obvyklých pro privatizaci, neberouce ohled na Národní program přípravy na stárnutí či bydlení, ani na bydlení jako lidský reprodukční proces společensko–ekonomicko- kulturních vazeb bude mít takové “tvrdé” rozhodnutí za následek:
Nekoordinovanost navržené ceny s věkovou strukturou obyvatel a jejich přístup k hypotečním produktům vytvoří v jednom domě dvě diferencované skupiny - majetné, kteří byt odkoupí za vysoké ceny s vidinou podnikání s ním, a seniory. O dalších sociálně psychologických aspektech, kdy se uměle ničí desítky let utvářené sociální mikroklima, bude pojednáno v další části textu.
V České republice je tradiční třígenerační výchovný systém. Prarodiče vypomáhají dětem a vnukům s ekonomickým i praktickým chodem rodiny. Bydlení je především sociální proces, který se do tržního prostředí “nevejde”. Uvedená privatizace povede k rozložení vžitých výchovných struktur, aniž by byly v řádném předstihu vybudovány pro výchovu dětí nové a především bezpečné struktury (západního typu).
Bude to především věková skupina seniorů, jejichž nejisté a nedůstojné stáří v nesnesitelných a radnicemi uměle vytvořených podmínkách ztratí základní plnoprávnost pro důstojné dožití.
Národní program přípravy na stárnutí
Je třeba překonat a změnit dosavadní stereotypní pohledy na stárnutí a stáří, překonat předsudky o životě, postavení a významu seniorů ve společnosti. Změna postojů jednotlivců i skupin společnosti se musí stát základem pro realizaci programu přípravy na stárnutí. Do programu je zatažena generace mladá, střední i samotní senioři.
Etickými principy uznání seniorů jsou respekt k jejich důstojnosti a osobnosti, k jich nezávislosti a právu na vlastní volbu. Je také nepřípustné omezovat základní práva a svobody seniorů z důvodu věku. Nedostupnost financovat pořízení obecního bytu hypotékou je z hlediska seniora příkladem diskriminujícího faktoru. Přesto, že všeobecné principy solidarity jsou v této společnosti potlačovány, jak u nemocných, tak za současných ekonomických podmínek i u seniorů, jsou pro tuto skupinu principy solidarity nezbytné.
Přirozené sociální prostředí je předpokladem pro udržení, popřípadě rozvoj společenského postavení seniorů. Rodina je základem společnosti a vytváří bezpečný prostor nejenom pro život seniorů, ale i pro život jeho vlastní rodiny, které předává zkušenosti. Prohlubující se mezigenerační rozdíly jsou stírány vzájemnou integritou ve vybudovaném sociálním prostředí.
Pracovní aktivity jsou prostředkem k seberealizaci starších osob a zapojení do společnosti. Zdravý životní styl je součástí odpovědné přípravy na stáří. Využívání kulturních a sportovních zařízení seniory je v současné době cenově nedostupné a velmi mizivé. Zdravotní péče, systém komplexních služeb, vzdělávání a společenské aktivity nebudeme z hlediska správy majetku podrobně popisovat, protože se více dotýkají práce sociálních pracovníků a lepšího komunitního plánování než samotné správy majetku. Rozhodně stojí však za pozornost otázka bydlení. Musí se oddálit a zamezit zbytečnému odchodu seniorů do objektů a zařízení, kde jsou odloučeni od rodin a ztrácejí dosavadní společenské aktivity.
Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 4/2004.
Literatura
Kolektiv autorů, Všeobecná encyklopedie. Diderot, Praha 1998
Ivan Bičík, Dana Řezníčková, Člověk na zemi. Nakladatelství Fortuna, Praha 1991
Kolektiv autorů, Příroda a lidé Země. Nakladatelství České geografické společnosti, Praha 2003
Národní program přípravy na stárnutí na období let 2003-2007, Usnesení vlády ČR č. 485/2002
Kolektiv autorů, Sociálně demografická analýza Města Ostravy v návaznosti na rozvoj sociálních služeb. Ostravská univerzita, Ostrava 2002