VEŘEJNÁ SPRÁVA   TÝDENÍK VLÁDY
ČESKÉ REPUBLIKY
číslo 4
    j e d i n ý  č e s k ý   t ý d e n í k  p r o  s t á t n í  s p r á v u  a  s a m o s p r á v u

příloha

Moravskoslezský kraj

II Obyvatelstvo, byty a bydlení
Doc. RNDr. Alois Andrle a JUDr. Vladimír Srb

Moravskoslezský kraj vznikl pod názvem Ostravský kraj podle zákona č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků (VÚSC), z šesti okresů: Bruntál, Frýdek-Místek, Karviná, Nový Jičín, Opava a Ostrava-město. K přejmenování došlo v důsledku zákona č. 176/2001 Sb. Z hlediska mezinárodního označení představuje kraj jednotku NUTS 3, ale z hlediska unesení vlády České republiky č. 707/1998 nese jako oblast charakteristiku NUTS 2.

Moravskoslezský kraj je svou rozlohou 5 535,34 km2 šestým krajem republiky a zaujímá 7,0 % její rozlohy. Počtem 1 269 467 obyvatel ke dni sčítání 1. března 2001 je však nejlidnatějším krajem státu. Hustota zalidnění 229 obyvatel na km2 ho řadí za Hlavní město Prahu na druhé pořadí mezi čtrnácti kraji České republiky.

Zákonem č. 314/2002 Sb., o stanovení obcí s rozšířenou působností, a zákonem č. 320/2002 Sb., o změně kompetencí v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů, došlo od 1. ledna 2003 ke změně územně administrativního členění, podle něhož vzniklo 22 správních obvodů obcí s rozšířenou působností, jimiž se staly Bílovec, Bohumín, Bruntál, Český Těšín, Frenštát pod Radhoštěm, Frýdek-Místek, Frýdlant nad Ostravicí, Havířov, Hlučín, Jablunkov, Karviná, Kopřivnice, Kravaře, Krnov, Nový Jičín, Odry, Opava, Orlová, Ostrava, Rýmařov, Třinec a Vítkov.

Vznik samosprávných obvodů obcí s rozšířenou působností znamenal mimořádnou změnu v územně administrativním členění státu včetně změn v rozdělení pravomocí mezi nové orgány a kraje. Příspěvek je věnován demografickým, sídelním a bytovým aspektům těchto změn s využitím všech dostupných nových údajů o sociálně ekonomických charakteristikách kraje. Vybrané základní ukazatele vyjadřuje v časové řadě graf 1.

Území a obyvatelstvo

Sčítání lidu, domů a bytů k 1.březnu 2001 zjistilo na území Moravskoslezského kraje 1 269 467 bydlících obyvatel, a to 1 266 115 obyvatel s trvalým pobytem v České republice a 3 352 (0,3 %) cizinců s dlouhodobým pobytem delším než 90 dnů. Úhrn 1 269 467 obyvatel představuje nově vymezené ”obyvatelstvo České republiky” v Moravskoslezském kraji (Tab.1).

Území Moravskoslezského kraje představuje téměř pravidelný ležatý obdélník na severovýchodním okraji České republiky. Rozprostírá se mezi Hrubým Jeseníkem na západě kraje, na jihu ho vymezují Moravskoslezské Beskydy. Mezi nimi leží historická Moravská brána. Vodopisně charakterizují kraj řeky Odra, Opava a do politické historie poválečného Československa vstoupivší hraniční řeka Olše. Uvedené orografické a hydrologické poměry profilují kraj jako oblast se značně rozdílnými výškovými poměry osídlení. Na jedné straně leží dnešní sídla správních obvodů obcí s rozšířenou působností a jejich zázemí v nížinných oblastech jako Bohumín (198 m nadmořské výšky), Ostrava (212 m), Orlová (215 m), Karviná (230 m) nebo Hlučín a Kravaře (241 m a 240 m), na druhé straně však v podhorských oblastech ležící sídla jako Rýmařov (590 m), Bruntál (547 m), Vítkov (460 m) nebo Frenštát pod Radhoštem (401 m).

Sídelní strukturu tvoří obce, o nichž první zmínky pocházejí ze třináctého až patnáctého století. O tom svědčí i údaje za sídla nových správních obvodů: Český Těšín (1155), Opava (1195), Bruntál (1213), Krnov (1221), Kravaře (1224), Orlová (1227), Bohumín (1262), Ostrava (1267), Frýdlant nad Ostravicí (1300), Vítkov (1301), Hlučín (1303), Karviná a Havířov (1305), Nový Jičín (1313), Frýdek-Místek (1327), Bílovec (1329), Odry (1346), Rýmařov (1351), Frenštát pod Radhoštěm (1382), Kopřivnice (1437), Třinec (1444) a Jablunkov (1447).

Průměrná rozloha správních obvodů Moravskoslezského kraje je 251,6 km2 proti 382,8 km2 v průměru České republiky. Největšími správními obvody jsou Bruntál (703,1 km2), Krnov (574,3 km2) a Opava (557,9 km2), které mají i nižší hustotu zalidnění. Nejmenšími obvody jsou proti tomu obvody Bohumín (48,1 km2), Český Těšín (54,5 km2), Orlová (70,0 km2), ale i Havířov (88,2 km2). U všech jde o území s vysokou hustotou zalidnění. Největší rozlohy obcí mají obvody Rýmařov (30,6 km2), Frýdlant nad Ostravicí (29,7 km2) a Karviná (26,4 km2), avšak nejvyšší průměrné počty obyvatelstva obcí jsou ve správních obvodech Ostrava (26 428 obyvatel), Havířov (19 997 obyvatel) a Karviná (18 813 obyvatel). Obyvatelstvo správního obvodu Ostrava představuje čtvrtinu (27,1 %) obyvatelstva Moravskoslezského kraje, ale obyvatelstvo obvodu Odry pouze 1,0 %, protože obyvatelstvo obvodu Ostrava čítalo při sčítání 2001 celkem 343 559 obyvatel, kdežto obyvatelstvo obvodu Odry pouze 13 258 obyvatel.

Územní rozložení 1 269 467 obyvatel je velmi rozdílné. Na jeden správní obvod připadlo podle sčítání lidu 2001 v průměru 57 703 trvale bydlících obyvatel, což je druhý nejvyšší ukazatel za kraje v České republice při celostátním průměru 49 660 obyvatel obvodu. Průměrná rozloha obcí v kraji je 18,33 km2 proti 12,60 km2 v České republice, a průměrný počet obyvatel byl v roce 2001 v kraji 4 204 proti 1 635 v celostátním průměru. Z úhrnu 302 obcí podle sčítání 2001 mělo 231 obcí méně než 2 tisíce obyvatel (venkovské obce). Měst s 2-5 tis. obyvateli bylo 39, ostatní obce byly větší, a to s počtem 5-10 tis. obyvatel, kterých bylo k 1.1.2003 celkem 16, resp. s počtem vyšším nad 10 tis. obyvatel, kterých bylo rovněž 16.

Výčet šestnácti měst s 5-10 tis. obyvateli představoval značně vysoký podíl jejich demografické váhy, totiž 109 377 bydlících obyvatel. V průměru měly tyto obce rozlohu 35,0 km2, s průměrným počtem 6 836 bydlících obyvatel a s hustotou zalidnění 195 obyvatel na km2. Od nejmenších k největším měla tato malá venkovská města následující počet obyvatel: Hradec nad Moravicí (5 033), Bystřice (5 047 k 1.1 2003), Šenov (5 406), Jablunkov (5 934), Fulnek (6 053), Vrbno pod Pradědem (6 244), Vítkov (6 337), Vratimov (6 456), Kravaře (6 693), Rychvald (6 769), Petřvald (6 811), Odry (7 444), Bílovec (7 494), Příbor (8 754), Rýmařov (9 167), Frýdlant nad Ostravicí (9 791).

Města s 10 000 a více obyvateli v počtu 16 měla v roce 2001 celkem 844 364 obyvatel; v průměru měla rozlohu 51,9 km2, na jedno město připadlo 52 773 obyvatel při hustotě zalidnění 1 016 obyvatel na km2. Jejich výčet je následující: Studénka (10 505 obyvatel), Frenštát pod Radhoštem (11 361), Hlučín (14 346), Bruntál (17 627), Bohumín (23 284), Kopřivnice (23 747), Krnov (25 764), Český Těšín (26 429), Nový Jičín (26 970), Orlová (34 856), Třinec (38 953), Opava (61 382), Frýdek-Místek (61 400), Karviná (65 141), Havířov (85 855) a Ostrava (316 744).

Obyvatelstvo Moravskoslezského kraje žilo v roce 2001 ve 470 235 bytových domácnostech, které měly v průměru 2,70 členů. Hospodařících domácností bylo 518 676 o průměrném počtu 2,45 členů. Cenzových domácností bylo 524 106 s průměrným počtem 2,42 členů. Všechny druhy uvedených domácností byly v průměru větší než celostátní průměr, kde v uvedených typech domácností bylo průměrně 2,67, 2,43 a 2,40 členů. Ze 100 cenzových domácností bylo v Moravskoslezském kraji 55,8 % úplných rodin proti 54,6 % v celostátním průměru. Neúplných rodin bylo v kraji 13,3 % proti 13,5 % v České republice, domácností jednotlivců bylo v kraji 29,2 % proti 29,9 % v úhrnu republiky, a nerodinných domácností bylo v kraji 1,6 % proti 2,0 % v České republice.

VÝVOJ OBYVATELSTVA 1961-2002

Vývoj obyvatelstva Moravskoslezského kraje je sledován jednak z dlouhodobějšího hlediska čtyřiceti let mezi sčítáními lidu 1961 a 2001, jednak z krátkodobého pohledu mezi posledními dvěma sčítáními 1991 a 2001 (Tab.2).

Výchozím okamžikem je sčítání lidu 1961, kdy jeho výsledky byly zpracovány z hlediska trvale bydlícího obyvatelstva a nikoli jako v předešlé téměř stoleté epoše z pohledu obyvatelstva přítomného.

Období 1961-2001 bylo děleno jednotlivými sčítáními lidu na demograficky nestejná období. V letech 1961-1970 se počet obyvatelstva dnešní České republiky zvýšil o 2,5 %. Vzrůst obyvatelstva dnešního Moravskoslezského kraje však činil 13,4 %. Mezi sčítáními 1970 a 1980 vzrostlo obyvatelstvo České republiky o 4,9 %, ale obyvatelstvo kraje se zvýšilo o 7,7 %. I v období 1980-1991 byl vývoj obyvatelstva kraje ještě stále příznivější než v úhrnu republiky, protože došlo k jeho zvýšení o 1,8 % proti pouhým 0,1 % v celostátním průměru. Teprve období 1991-2001 bylo pro Moravskoslezský kraj méně příznivé než pro úhrn České republiky, protože populační bilance kraje vykázala úbytek 1,1 % obyvatelstva proti 0,7 % v republikovém úhrnu. Jak je zřejmé, po celých třicet let byl demografický vývoj obyvatelstva kraje dynamičtější než obyvatelstva celé republiky. Čtyřicetiletá bilance kraje vykázala přírůstek 22,9 % trvale bydlícího obyvatelstva proti přírůstku 6,9 % v úhrnu státu, čili přírůstkové tempo bylo v kraji 3,3 krát rychlejší než celostátní. Míra přírůstku Moravskoslezského kraje byla největší ze všech 14 dnešních krajů České republiky. Znamenalo to také, že zatímco počtem obyvatelstva byl Moravskoslezský kraj v roce 1961 čtvrtým největším krajem republiky, do roku 2001 se posunul na prvé místo, když i hlavní město Praha bylo odsunuto na druhou pozici.

Pro čtyřicetiletou bilanci obyvatelstva mělo však důležitý význam poslední období 1991-2001, které je obdobím označovaným za demograficky krizovou etapu, kdy počet obyvatelstva státu klesl o 0,7 % a obyvatelstva Moravskoslezského kraje o již zmíněných 1,1 %.

V letech 1961 až 2001 se počet bydlícího obyvatelstva zvýšil nejvíce ve správním obvodě Havířov (+58,2 %) a Kopřivnice (+50,8 %). Ale také přírůstek v obvodu Frýdek-Místek byl vysoký (+36,6 %). Nejmenší relativní přírůstky byly v obvodech Odry (+0,7 %), Krnov (+0,8) a Vítkov (+1,3 %). Období 1991-2001 – celostátně i regionálně velmi nepříznivé – znamenalo pro 11 správních obvodů ještě přírůstek obyvatelstva, ale pro druhých 11 obvodů znamenalo populační ztráty. Přírůstkovými obvody byly mj. ještě Frenštát pod Radhoštěm (+3,1 %), Jablunkov (+2,0 %) a Kravaře (+1,8 %) a dalších osm obvodů s nižšími přírůstky. Proti nim stály správní obvody, kde se počet obyvatelstva snížil, nejvíce v obvodech Český Těšín (-4,0 %), Karviná (-3,2 %) a Ostrava (-2,9 %). Také ostatní demograficky úbytkové obvody mají úzké vazby na ztlumený těžební průmysl i těžké strojírenství v kraji.

ROZMÍSTĚNÍ OBYVATELSTVA 1961-2001

Územní rozložení obyvatelstva Moravskoslezského kraje sledujeme podílem jeho obyvatel v obcích do 2 tis. obyvatel (venkovské obce), v obcích s 2-5 tis. obyvateli, v obcích s 5-10 tis. obyvateli a ve městech s 10 tis. a více obyvateli (Tab.3).

V obcích do 2 tis. obyvatel bydlelo v roce 1961 v jejich územním rozsahu k 1. lednu 2003 celkem 207 816 obyvatel, čili 20,1 % obyvatelstva kraje. V obcích s 2-5 tis. obyvateli mělo trvalé bydliště 118 626 obyvatel, což představovalo 11,5 % obyvatelstva kraje. Obce s 5-10 tis. obyvateli byla trvalým bydlištěm 97 558 obyvatel, čili 9,4 % krajské populace. Ve městech s 10 tis. a více obyvateli bydlelo 608 667 obyvatel, neboli 58,9 %, což byla i tehdejší míra urbanizace Moravskoslezského kraje.

Počet a podíl obyvatelstva obcí s méně než 2 tis. obyvateli klesal v kraji až do roku 1991. V posledním intercenzálním deceniu zde došlo k obratu. Podíl obyvatelstva venkovských obcí se zvýšil na 14,8 % při zvýšení absolutního počtu o 5 248 bydlících obyvatel. Podíl obyvatelstva obcí s 2-5 tis. obyvateli se zvýšil o 2 972, což znamenalo i zvýšení jeho zastoupení z 9,7 % na 10,1 % obyvatelstva kraje.

Ve městech s 5 tis. a více obyvateli došlo v posledním desetiletí k absolutním i relativním úbytkům a tím i ke snížení demografické váhy obou těchto skupin obcí. V obcích s 5-10 tis. obyvateli se počet bydlících obyvatel snížil sice jen o 547 (tj. o 0,5 %), ale ve městech s 10 tis. a více obyvateli se počet snížil o 21 477 (tj. o 2,5 %) bydlících obyvatel. Podíl obyvatelstva obcí s 5-10 tis. obyvateli zůstal zachován na 8,6 %, avšak podíl obyvatelstva desetitisícových měst klesl na 66,5 %. To je i nový ukazatel urbanizace obyvatelstva Moravskoslezského kraje.

V úhrnu let 1961-2001 se počet bydlícího obyvatelstva snížil ve venkovských obcích kraje o 9,5 %, což však byl relativní úbytek menší než v úhrnu venkovských obcí republiky, kde činil více než dvojnásobek, totiž 20,4 %. Obce s 2-5 tis. obyvateli zaznamenaly v kraji přírůstek 7,7 % obyvatel. I to bylo více než v úhrnu České republiky, kde přírůstek činil pouze 4,2 %. Pouze obce s 5-10 tis. obyvateli byly v kraji demograficky méně úspěšné než v úhrnu republiky, protože relativní přírůstek byl jen 12,1 % proti 17,6 % v republice. Avšak města s více než 10 tis. obyvateli již byla v kraji opět demograficky úspěšnější, neboť v nich přibylo 38,7 % bydlícího obyvatelstva proti 26,4 % v celostátním průměru.

Strukturu bydlícího obyvatelstva podle charakteristických čtyř velikostních skupin obcí vyjadřují podíly jejich populací v kraji ve srovnání s rozmístěním v úhrnu republiky, a to podle stavu k 1. březnu 2001. Venkovské obce obývalo v kraji 14,8 % obyvatel proti 26,0 % v České republice, obce s 2-5 tis. obyvateli 10,1 % proti 11,0 % ve státě, obce s 5-10 tis. obyvateli 8,6 % proti 8,8 % v celostátním úhrnu a města s 10 tis. a více obyvateli 66,5 % proti 54,2 % v republikovém průměru. Rozdíl je tedy především v podílech obyvatelstva bydlícího ve venkovských obcích na jedné straně a obyvatelstva bydlícího v desetitisícových městech na straně druhé. Podíl obyvatel bydlících ve venkovských obcích je nyní v Moravskoslezském kraji tak nízký, že kraj zaujímá až třinácté místo. Proti tomu podílem obyvatelstva bydlícího ve městech s 10 tis. a více obyvateli zaujímá kraj druhé místo, a to za hlavním městem Prahou.

VĚKOVÉ SLOŽENÍ OBYVATELSTVA 1970-2001

Věkové složení obyvatelstva je považováno za nejdůležitější biologický předpoklad nejen jeho přirozené reprodukce, ale i reprodukce migrační. Je výsledkem dlouholetého, až stoletého předchozího vývoje příslušné populace, ale současně i jednou z podmínek jeho vývoje budoucího. V té souvislosti se hovoří o sekulárním fenoménu populace.

Struktura obyvatelstva podle věku ho charakterizuje jako obyvatelstvo mladé (progresivní), ustálené (stacionární) nebo staré (regresivní). Děje se tak na základě zastoupení různých věkových složek v sledované populaci, a to podle jednotek (generací) nebo věkových skupin utvářených podle účelu analýzy věkového složení. Nejpodrobnější je analýza věkového složení podle jednotek věku, další přístupy shlukují tyto jednotky do věkových skupin např. 0-14, 15-49, 50 + let (biologické hledisko rozhodné pro přirozenou reprodukci obyvatelstva), nebo 0-14, 15-59, 60+ let (ekonomické hledisko) apod. Jiný způsob prezentace je struktura podle pětiletých věkových skupin, jak jí bylo užito pro grafické vyjádření v tomto příspěvku (Tab.4).

Dělení populací podle základního typu na progresivní, stacionární nebo regresivní bylo zavedeno již v roce 1900. Graficky má progresivní typ formu “pyramidy” nebo “stromu”, stacionární typ podobu “úlu” a regresivní typ podobu “urny”. Populace České republiky a populace všech krajů má v mírně odlišné podobě podobu “urny”, jak si lze potvrdit i na grafu 2 Moravskoslezského kraje.

Pro náš příspěvek používáme dělení obyvatelstva na tři hlavní věkové skupiny, a to z pohledu ekonomických hranic věku, určovaných nyní obecně věkem 0-14 let (předproduktivní věk), 15-59 let (produktivní věk) a 60 a více let (poproduktivní věk). Retrospektiva začíná rokem 1970.

V roce 1970 bylo v České republice ve věku 0-14 let 21,2 % obyvatel. Podíl této věkové skupiny v populaci Moravskoslezského kraje byl příznivě vyšší (24,6 %). Do roku 1991 se podíl této věkové složky v celostátním úhrnu snížil na 21,0 % a v kraji na 21,9 %.Do roku 2001 kleslo zastoupení dětí v populaci České republiky na 16,2 % a v kraji na 17,2 %. Nadále tedy má Moravskoslezský kraj zastoupení dětí v populaci příznivější.

Porovnání podílu zastoupení obyvatelstva v produktivním stáří 15-59 let v Moravskoslezském kraji a v úhrnu České republiky mělo při sčítání lidu 1970, 1991 a 2001 tuto podobu: 61,1 % : 60,4 % ; 62,5 % : 61,2 % ; 65,7 % : 65,4 %. Moravskoslezský kraj vykazoval po celou sledovanou dobu třiceti let vyšší potencionál pracovních sil v úhrnu svého obyvatelstva, než měla Česká republika ve svém průměru.

Důležité byly a jsou rozdíly v podílu seniorů v populaci kraje a v úhrnu republiky. V Moravskoslezském kraji se jejich zastoupení zvyšovalo ze 14,3 % na 15,6 % a v roce 2001 na 17,1 %, ale v úhrnu České republiky byl vývoj podílového ukazatele 18,4 % - 17,8 % - 18,4 %. Docházelo tedy ke sbližování ukazatelů kraje a státu, ale i v roce 2001 byl podíl seniorů v kraji nižší než v republikovém úhrnu.

Ze vztahu počtu, resp. podílu základních věkových skupin obyvatelstva jsou odvozovány různé indexy věkového složení, např. index mládí, index stáří, index ekonomické nebo sociální závislosti. Zde uvádíme vývoj ukazatele “index mládí”, což je počet dětí ve věku 0-14 let připadající na 100 obyvatel 60letých a starších. V roce 1970 byl tento index 171,5 proti 115,7 v České republice, čili o 48,2 % vyšší než v průměru republiky. Do roku 1991 klesl index mládí v kraji na 140,4, ale v České republice se zvýšil na 117,8; přesto krajský ukazatel byl o 19,2 % vyšší než ukazatel celostátní. V roce 2001 se krajský ukazatel snížil na 100,2 %, ale celostátní klesl až na 87,7 %.

Podílem dětí ve věku 0-14 let zaujal Moravskoslezský kraj v roce 2001 druhé místo mezi kraji České republiky, a to za krajem Vysočina, kde byl podíl nejvyšší. Z hlediska zastoupení obyvatelstva v produktivním stáří 15-59 let zaujal kraj páté místo, a podíl seniorů v obyvatelstvu byl v kraji čtvrtý nejnižší.

Územní rozdíly ve věkovém složení, resp. zastoupení tří základních věkových skupin v obyvatelstvu správních obvodů vycházejí z dat sčítání 2001. Děti ve věku 0-14 let mají nejvyšší zastoupení v obvodech Orlová (19,3 %), Jablunkov (19,1 %) a Odry (18,9 %). Proti nim stojí obvody s nejnižšími podílovými ukazateli. Na prvním místě je to obvod Frýdlant nad Ostravicí (15,8 %), za ním obvody Ostrava a Bohumín (16,3 %) a obvody Havířov, Hlučín a Karviná (16,6 %). Rozdíl mezi ukazatelem za obvody Orlová a Frýdlant nad Ostravicí je 3,5 bodu, což představuje poměrně malý rozdíl od průměrného krajského ukazatele,totiž 20,3 %.

Podílové ukazatele zastoupení obyvatelstva ve věku 15-59 let se pohybovaly od nejvyššího podílu 67,3 % ve správním obvodu Bruntál až k nejnižšímu podílovému ukazateli v obvodě Jablunkov s hodnotou 62,8 %. Za Bruntálskem byl druhým obvodem s nejvyšším ukazatelem obvod Rýmařov (67,1 %) a třetí byl obvod Český Těšín (66,6 %). Za Jablunkovskem byl druhým obvodem s nejnižším ukazatelem obvod Třinec (63,8 %) a třetím byl obvod Frenštát pod Radhoštěm (64,2 %). Rozdíl mezi ukazateli za obvody Bruntál a Jablunkov představoval odchylku od krajského ukazatele pouhých 6,8 %.

Nejvyšší ukazatel podílu obyvatelstva ve věku 60 a více let měl v roce 2001 správní obvod Frýdlant nad Ostravicí, totiž 19,8 %. Za ním byl obvod Třinec (19,1 %) a třetí byl obvod Hlučín (18,7 %). V zastoupení obyvatelstva v poproduktivním věku byly mezi srovnávanými věkovými skupinami mezi obvody nejvyšší rozdíly, což vyplývá z toho, že nejnižší ukazatel měl obvod Bruntál (14,0 %), na druhém místě byl obvod Orlová (14,4 %) a na třetí příčce Rýmařovsko (15,2 %). Rozdíl mezi obvody Bruntál a Frýdlant nad Ostravicí (5,8 bodů) znamenal odchylku od krajského podílového ukazatele 33,9 %.

Index mládí jako ukazatel dynamického vývoje obyvatelstva byl v roce 2001 nejvyšší ve správním obvodu Orlová (134,3), dále v obvodu Bruntál (134,1) a v obvodu Odry (120,4). Na nejnižší hladině byly ukazatele v obvodech Frýdlant nad Ostravicí (79,7), Hlučín (88,4) a Třinec (89,6). Celkem devět obvodů mělo již ukazatel nižší než 100,0.

VZDĚLANOST OBYVATELSTVA V ROCE 2001

Vzdělanost obyvatelstva je nejen kulturní charakteristikou populace, ale stále více se stává důležitým ekonomickým faktorem společnosti. Otázce vzdělání byla v českých zemích věnována pozornost v modifikované formě již při sčítání lidu v roce 1910 i po první světové válce při sčítáních lidu 1921 a 1930, avšak pouhou otázkou po gramotnosti zjišťované jako “znalost čtení” eventuálně “znalost čtení a psaní”. V roce 1950 však bylo přistoupeno k přesnějšímu zjišťování vzdělanosti obyvatelstva, a to přímou otázkou na nejvyšší dosažený stupeň školního vzdělání a také se zaměřením na odvětví vzdělání (Tab.5).

Hladina vzdělanosti obyvatelstva se měří několika způsoby. Patrně nejpřesnějším ukazatelem je úhrnný počet let vzdělání obyvatelstva od určité věkové hranice, například 15 nebo 25 let. V tabulce 5 je užito jednak absolutních dat o vzdělání obyvatelstva staršího 15 let podle “klasických” stupňů vzdělání, jednak z dvou ukazatelů vzdělanosti. V Moravskoslezském kraji mělo základní (i nedokončené) vzdělání 25,4 % obyvatelstva staršího 15 let. Byl to podíl o něco vyšší než v celostátním průměru (23,5 %). Proti tomu dospělé obyvatelstvo Moravskoslezského kraje mělo ve 38,9 % případů střední odborné vzdělání, což naopak byl podíl vyšší než celostátní 38,0 %. Tím se částečně kompenzuje vyšší hladina pouhého základního vzdělání dospělého obyvatelstva v kraji. Rozdíly v neprospěch kraje však jsou u dalších dvou ukazatelů, a to v zastoupení úplného středního vzdělání, které má v kraji jen 26,6 % obyvatelstva staršího 15 let proti 28,4 % v České republice, a také pokud jde o vysokoškolské vzdělání, které mělo v roce 2001 v kraji jen 7,8 % obyvatelstva staršího 15 let proti 8,9 % v celostátním průměru. Podíl osob s neznámým dosaženým stupněm vzdělání 1,4 % byl na celostátní hladině (1,3 %).

Prvý syntetický ukazatel vzdělanosti obyvatelstva je “index vzdělání”, který vyjadřuje počet obyvatel s úplným středním a úplným vysokoškolským vzděláním připadající na 100 obyvatel starších 25 let. V Moravskoslezském kraji má hodnotu 41,7 a je nižší než celostátní index 45,3. Druhým syntetickým ukazatelem je “úhrnný počet let školního vzdělání” všech obyvatel starších 15 let. V kraji měl v roce 2001 hodnotu 11,5 let proti celostátnímu ukazateli 11,7 let.

Územní rozdíly charakterizované ukazatelem “indexu vzdělání” jsou mezi správními obvody kraje poměrně značné. Nejvyšší “indexy vzdělání” mají správní obvody Český Těšín (46,7), Ostrava a Frýdek-Místek (45,8) a Opava (44,8), které je možno považovat za kulturní centra Moravskoslezského kraje, což se promítá i do zmíněných ukazatelů. Nejnižší ukazatele mají proti tomu správní obvody Vítkov (30,9), Kravaře (31,2) a Odry (31,7), kde to nepochybně souvisí i s povoláním místního obyvatelstva, které patří ve vyšší míře k prvnímu ekonomickému sektoru zemědělství,lesnictví a rybolovu, kde se patrně nevyskytuje potřeba vyššího zastoupení pracovníků s vyššími stupni vzdělání. Druhý ukazatel reprezentovaný “úhrnným počtem let školního vzdělání” měl hladinu na celostátní úrovni 11,7 let v obvodech Ostrava a Frýdek-Místek. Ve Vítkově měl hodnotu 11,0 let, v obvodech Odry, Kravaře a Jablunkov hodnotu 11,1 roku.

EKONOMICKÁ AKTIVITA OBYVATELSTVA V ROCE 2001

Ekonomicky aktivní obyvatelstvo bylo pro sčítání lidu, domů a bytů 2001 vymezeno jako počet zaměstnaných plus počet nezaměstnaných. Celkový počet ekonomicky činných obyvatel byl v roce 2001 v Moravskoslezském kraji 630 679 osob, což bylo 75,6 ekonomicky aktivních obyvatel na 100 obyvatel v produktivním věku 15-59 let. Byl to nejnižší ukazatel ze všech čtrnácti krajů republiky. Vyplýval však především z odvětvové struktury ekonomických sektorů kraje a z profesního profilu pracujících i nepracujících obyvatel. Počet nezaměstnaných 97 749 znamenal míru nezaměstnanosti 15,5 %. Metoda sebesčítání mohla vést k méně přesným ukazatelům nezaměstnanosti, než jak ji vykazují úřady práce (Tab.6).

Ze 100 ekonomicky aktivních osob bylo v roce 2001 v kraji 45,4 % žen, čili ukazatel téměř totožný s celostátním podílem 45,3 %. Také mezi zaměstnanými se podíl žen 45,1 % skoro nelišil od ukazatele celostátního 45,0 %. Mezi nezaměstnanými měly ženy v kraji podíl 47,5 % proti 47,9 % v úhrnu České republiky, což je patrně překvapující, avšak i to vyplývá z profesního profilu ekonomicky aktivních obyvatel v kraji.

Ze 100 obyvatel pracujících v rozhodném okamžiku sčítání (1. březen 2001) vyjíždělo z obcí Moravskoslezského kraje do jiné obce 40,0 % pracovníků, což představuje podíl přibližně na celostátní úrovni (39,3 %). Nicméně krajský ukazatel pracovní vyjížďkovosti je mezi kraji až na dvanáctém místě. Nižší hladina vyjížďkovosti je již jen v kraji Libereckém a v hlavním městě Praze, která výrazně ovlivňuje průměrnou republikovou hodnotu.

Při průměrném krajském ukazateli ekonomického zapojení obyvatelstva ve výši 75,6 na 100 obyvatel ve věku 15-59 let byl nejvyšší ukazatel ekonomické aktivity ve správních obvodech Opava a Vítkov (77,5), dále v obvodech Nový Jičín (76,8) a Ostrava (76,6). Nejnižší ukazatele zapojení bydlícího obyvatelstva v produktivním věku do ekonomiky vykázaly obvody Havířov (73,0), Jablunkov (73,1) a Karviná (73,9).

Femininita ekonomicky aktivních obyvatel vyjádřená procentním podílem žen mezi ekonomicky činnými osobami byla nejvyšší v obvodech Ostrava, Opava a Český Těšín (46,1 %), Havířov (45,9 %) a Orlová (45,7 %). Nejnižší podíly žen mezi ekonomicky aktivními obyvateli měly správní obvody Odry (43,6 %), dále obvody Bílovec, Frýdlant nad Ostravicí, Jablunkov a Kravaře (44,0 %).

Míra pracovní vyjížďkovosti z obce trvalého bydliště do jiné obce se v kraji při celkové nižší vyjížďkovosti než celostátní poměrně značně lišila. Na prvních místech s nejvyšší mírou vyjížďkovosti byly správní obvody Jablunkov (74,4 %), Hlučín (70,4 %) a Kravaře (66,4 %). Nejnižší hladinu vyjížďkovosti vykázal správní obvod Ostrava, a to pouhých 17,4 %. Také dva další obvody měly vyjížďkovost relativně nízkou, a to Třinecko (34,2 %) a Krnovsko (34,3 %), což svědčí o příznivé nabídce pracovních míst místním obyvatelům v práceschopném věku.

Ekonomický profil kraje charakterizovaný počty a podíly ekonomicky aktivních obyvatel v hlavních odvětvích národního hospodářství neřadí kraj mezi všemi kraji republiky jako ryze průmyslový, ale podíl 32,7 % činných v průmyslu jej řadí mezi čtrnácti kraji teprve na šesté místo. Přitom ovšem industriální obyvatelstvo zde má značně vyšší podíl, než je celostátních 29,0 %. V primárním ekonomickém sektoru zemědělství, lesnictví a rybolovu je v kraji činných 2,8 % obyvatel; je to podíl nižší než celostátních 4,4 %, a to řadí kraj společně s Libereckým krajem na dvanácté až třinácté místo. Nižší podíl (0,6 %) má jen hlavní město Praha. Pokud jde o příslušnost ekonomicky činných osob ke stavebnictví, podíl v něm činných (7,5 % proti 8,7 % v České republice) jej mezi kraji řadí až na poslední čtrnáctou příčku. V “ostatních odvětvích”, někdy ztotožňovaných s terciární sférou, je ekonomicky činných 48,7 % obyvatel, což je podíl nepodstatně nižší než celostátních 50,3 %, takže kraj tím zaujímá mezi čtrnácti kraji páté místo. Ze 48,7 % činných v “ostatních odvětvích” připadá v kraji na obchodní činnost 11,0 % (v republikovém úhrnu 10,6 %), na školství, zdravotnictví, veterinární péči a sociální činnosti 11,3 % (v České republice 10,9 %) a na dopravní a poštovní aktivity 3,6 % proti 6,7 % v celostátním průměru (Tab.7).

V kraji s významným podílem industrializace se přesto vyskytují oblasti, kde je relativně vysoké zastoupení primárního zemědělského sektoru. Tak například ve správním obvodu Vítkov je ze 100 ekonomicky činných osob 12,4 osob činných v tomto sektoru. Správní obvod Odry vykazuje podíl 9,7 % činných v uvedeném odvětví, ve správním obvodu Rýmařov je to 7,0 %. Nejnižší podíl činných v zemědělství, lesnictví a rybolovu vykázaly v roce 2001 správní obvody Karviná (0,6 %), Havířov a Orlová (0,7 %) a Ostrava (0,8 %), což odpovídá představě o tomto industriálním regionu.

Průmyslové obyvatelstvo je zastoupeno nejvíce v obvodech Kopřivnice (45,5 %), Frenštát pod Radhoštěm (42,7 %) a Třinec (40,6 %), avšak nesmí se zapomínat, že i v Moravskoslezském kraji existuje vyjížďka za prací mimo obec trvalého bydliště, která někde vede ke zkreslení odvětvového profilu ekonomicky činného obyvatelstva. Zdánlivě paradoxně proto vypadá i sestava správních obvodů, kde je podílový ukazatel osob činných v průmyslu nejnižší. Vedle Vítkovska (26,8 %) jsou jimi totiž také obvody Ostrava (27,4 %) a Opava (28,6 %).

Odvětví stavebnictví se většinou považuje za širší součást industrializace ekonomiky. Správní obvody kraje se v tomto směru od sebe mírou podílového ukazatele pracujících ve stavebnictví značně lišily. Na jedné straně se setkáváme s obvody s nejvyššími podílovými ukazateli, např. s obvody Kravaře (16,1 %), Rýmařov (11,9 %) nebo Hlučín (11,1 %), na druhé straně s minimálními ukazateli v obvodech Kopřivnice (4,7 %), Bohumín (4,8 %) nebo Karviná (4,9 %). Všechny ukazatele potvrzují, že u stavebnictví je vazba bydliště-pracoviště velmi volná a ukazatel je značně závislý na míře pracovní vyjížďkovosti, respektive dojížďkovosti.

“Ostatní odvětví”, na nichž je v kraji závislých 48,7 % ekonomicky činných obyvatel, mají v kraji poměrně malý územní rozptyl, jak vyplývá ze srovnatelných ukazatelů za obvody s nejvyššími a nejnižšími podílovými ukazateli. Obvody s nejvyššími podíly jsou podle censu 2001 správní obvody Ostrava (55,0 %), Český Těšín (52,3 %), Frýdek-Místek (50,7 %) a Frýdlant nad Ostravicí (50,2 %). Na opačné straně srovnání jsou obvody s nejnižšími ukazateli: Odry (35,7 %), Kravaře (36,8 %) a Rýmařov (40,1 %).

Správní obvody kraje byly charakteristické značnými rozdíly v podílu nezjištěné odvětvové příslušnosti ekonomicky činných obyvatel bydlících v kraji. Při průměrném krajském ukazateli 8,3 % (proti 7,7 % v úhrnu České republiky) bylo ve správním obvodu Orlová 13,2 % nezjištěných odvětvových příslušností ekonomicky činných osob, v obvodu Karviná 12,7 %, v obvodu Bohumín 12,2 %, v obvodu Havířov 11,4 % a v obvodu Český Těšín 10,2 %.

 

POHYB OBYVATELSTVA V LETECH 1991–2002

Počet a složení obyvatelstva k určitému okamžiku, např. při sčítání k tzv. rozhodnému okamžiku, je výsledkem jeho pohybu, jeho reprodukce. Je to jednak reprodukce přirozená, vyplývající z procesu rození a umírání obyvatelstva, jednak reprodukce prostorová, vyplývající z migračních pohybů. Oba procesy jsou sledovány v tabulce (Tab.8).

Intenzita reprodukce je analyzována pomocí ukazatelů, a to jednak pomocí hrubých měr, kterými jsou již samy absolutní počty sledovaných demografických jevů, jednak pomocí věkově specifikovaných měr, odstraňujících vlivy odlišného věkového složení srovnávaných populací, ať v prostoru nebo v čase (Grafy 3 a 4).

Reprodukce obyvatelstva České republiky vykazovala v letech 1991 až 2001 depopulační tendence. Rapidně klesala porodnost a jen zvolna klesala úmrtnost. Migrace sice vykazovala aktivní salda, ta však byla výsledkem ne zcela přesného jejího sledování. Ani tak nevyrovnávala od poloviny devadesátých let úbytky vznikající přirozenou měnou obyvatelstva.

Porodnost, vykazovaná přesnějším ukazatelem např. úhrnné plodnosti, měla v roce 1991 v České republice hodnotu 1,86 živě narozených dětí připadajících na jednu ženu během jejího života od 15 do 49 dokončených let, ale v roce 2001 měla hodnotu pouhých 1,15 dětí. To přirozeně nestačilo vyrovnávat rozdíly mezi počtem narozených dětí a počtem zemřelých obyvatel. V roce 1991 připadalo na jednu ženu, která dosáhla věku 50 let, ještě 0,89 dívek, které je měly nahradit jako budoucí matky, v roce 2001 však jen 0,55 dívek. Již v roce 1991 nebyla tedy realizovaná plodnost žen v České republice schopna vyrovnávat demografické ztráty, ale do roku 2001 se toto záporné manko ještě rapidně zhoršilo. Úroveň realizované plodnosti byla jen polovinou plodnosti potřebné k zachování i jen stacionárního počtu obyvatelstva republiky.

Důvodem dramatického snížení realizované plodnosti byl vývoj celospolečenských poměrů v zemi, tzv. “modernizace reprodukce”. Kromě psychologických důvodů se na tomto snížení podílelo i snížení sňatečnosti, která je ještě stále teoretickým aktivním předpokladem přirozené reprodukce. Jestliže totiž v roce 1991 připadalo v České republice na 1 000 nevdaných žen ročně 43,1 sňatků, v roce 2001 to bylo – po postupném klesání sňatečnosti – již jen 25,8 uzavřených manželství. Příznivě se nevyvíjela ani rozvodovost. Předpokládalo se, že s růstem věku snoubenců budou uzavírány sňatky racionálněji, což povede ke snížení rozpadu manželství, ale tento sociologický předpoklad se nesplnil. Míra rozvodovosti se od roku 1991 do roku 2001 naopak zvýšila z 12,4 na 13,0 rozvodů na 1 000 manželství ročně.

Aktivní položkou v přirozené reprodukci obyvatelstva České republiky se stala úmrtnost, resp. její snížení, byť nijak mimořádné. Snížení úmrtnosti mělo kladný důsledek ve zvýšení tzv. střední délky života neboli naděje dožití. Ta se od roku 1991 do roku 2001 zvýšila v průměru obou pohlaví ze 72,0 na 75,2 roku, čili o 4,4 %. Zvýšení ukazatele za muže činilo při prodloužení života z 68,2 na 72,1 roku 5,7 %. Zvýšení ukazatele naděje dožití žen bylo relativně pomalejší, protože ukazatel se zvýšil ze 75,7 na 78,4 roku, čili o 3,6 %. Rozdílný vývoj obou pohlaví byl způsoben mimo jiné tím, že v období nepříznivého vývoje úmrtnosti v České republice v sedmdesátých letech se nepříznivý vývoj týkal především mužů. Nejnovější vývoj je tedy kompenzací dlouhodobějšího vývoje předchozího.

Současné mezikrajské rozdíly v úrovni přirozené reprodukce jsou měřeny mírou obecné plodnosti, která je vyjádřením počtu živě narozených dětí v roce na 1 000 žen ve věku 15-49 let. V průměru let 1999-2000 měl tento ukazatel celostátní hodnotu 34,6 dětí, v Moravskoslezském kraji 34,5, což jej zařadilo společně s Plzeňským krajem na deváté až desáté místo mezi čtrnácti kraji republiky. Ukazatel naděje dožití byl v kraji v průměru let 1999-2000 na hladině 74,0 let. Byl to ukazatel značně nepříznivý a zařadil Moravskoslezský kraj na dvanáctou pozici za Karlovarský a Ústecký kraj s ještě nepříznivějšími hodnotami. U mužů byl Moravskoslezský kraj dokonce až na třináctém místě s nadějí dožití 70,1 roku, která jej zařadila jen před kraj Ústecký s ukazatelem 69,8 roku. U žen je situace v úmrtnosti příznivější jen v detailu. Naděje dožití žen měla v průměru let 1999-2000 hodnotu 77,8 roku, čímž Moravskoslezský kraj zaujal desáté místo mezi kraji České republiky.

Protože za správní obvody nejsou k dispozici potřebné údaje nutné pro výpočet věkově specifických analytických měr, jsme odkázáni na hrubé míry reprodukce přepočítávající tyto procesy na 1 000 žijících obyvatel ročně, a to za průměr let období 1991-2002.

V úhrnu let 1991-2002 se v Moravskoslezském kraji narodilo celkem 157 376 živých dětí. Znamenalo to míru porodnosti 10,22 narozených dětí na 1 000 obyvatel ročně. Byl to ukazatel o 4,3 % vyšší než ukazatel celostátní, který činil 9,80 živě narozených dětí na 1 000 obyvatel ročně. Druhým ukazatelem přirozené reprodukce byl počet 159 593 zemřelých obyvatel, čili 10,37 zemřelých obyvatel na 1 000 žijících. Ukazatel úmrtnosti za kraj byl příznivější než ukazatel celostátní (11,07), a to o 6,3 %. Výsledným efektem přirozené měny obyvatelstva v kraji byl průměrný roční úbytek -0,15 obyvatel na 1 000 žijících. Byl to však ukazatel příznivější než v celostátním průměru, kde činil -1,28 obyvatel ročně.

Nejvyšší hrubou míru porodnosti měl v průměru let 1991-2002 správní obvod Jablunkov (11,56). Na druhém místě byl obvod Odry (11,41), na třetím místě obvod Bruntál (11,37). U obvodu Odry se na tom podílel vliv vyššího zastoupení zemědělců, u obvodu Bruntál vyšší podíl obyvatel v reprodukčním věku. Nejnižší míru porodnosti měly správní obvody Frýdlant nad Ostravicí (8,94), Havířov (9,52), Hlučín (9,62), Bohumín a Frenštát pod Radhoštěm (9,86) a Ostrava (9,87).

Hrubá míra obecné úmrtnosti byla v průměru let 1991-2002 nejvyšší v obvodech Frýdlant nad Ostravicí (13,60), Bohumín (11,97), Frenštát pod Radhoštěm (11,55) a Karviná (11,37). Ostatní obvody měly úmrtnost nižší než 11 zemřelých na 1 000 obyvatel. Méně než 9 zemřelých na 1 000 obyvatel ročně připadalo v obvodech Bruntál (8,49), Rýmařov (8,50) a Kopřivnice (8,68). Jak vysoké, tak nízké ukazatele nesmějí zmást, protože někdy se za nimi skrývá nejen sociálně zdravotní milieu, ale přímo i rozdíly ve věkovém složení exponované populace s významným podílem buď mladých nebo starých ročníků. Přesto jde o informaci značné validity.

Rozdílem mezi počtem narozených dětí a počtem zemřelých obyvatel je přirozený přírůstek nebo přirozený úbytek obyvatelstva. V průměru let 1991-2002 vykázalo z 22 správních obvodů kraje 16 správních obvodů přirozený přírůstek obyvatelstva, 6 správních obvodů mělo průměrné roční bilance pasivní. Nikde nebyly přirozené přírůstky mimořádné. V obvodu Bruntál činily ročně průměrně 2,88 obyvatel na 1 000 žijících, v obvodu Kopřivnice 2,07 a v obvodu Rýmařov 1,86 promile. Zdaleka největší průměrný roční přirozený úbytek obyvatelstva byl v obvodě Frýdlant nad Ostravicí, totiž –4,66. Za ním následovaly obvody Bohumín (-2,10) a Frenštát pod Radhoštěm (-1,69). Kraj jako celek měl vitální index 986 živě narozených na 1 000 zemřelých ročně proti 885 v celostátním měřítku.

Migraci charakterizují ukazatele úhrnného počtu přistěhovalých do úhrnu obcí Moravskoslezského kraje a úhrnný počet přistěhovalých z jeho obcí. Výsledkem je saldo tohoto stěhování. Celokrajský průměrný roční ukazatel přistěhovalých v letech 1991-2002 byl 16,45 přistěhovalých na 1 000 obyvatel, což byla míra na úrovni 85,3 % celostátního ukazatele 19,29. Míra vystěhovalectví v kraji byla 17,08 vystěhovalých na 1 000 obyvatel proti celostátní hladině 18,56, čili na úrovni 92,0 % míry celostátní. Výsledný efekt tohoto stěhování byly roční průměrné úbytky -0,63 promile proti celostátním ročním přírůstkům +0,73 promile.

Nejvyšší míru migrační přitažlivosti měly v průměru let 1991-2002 správní obvody Frýdlant nad Ostravicí (25,94), Bruntál (24,34) a Orlová (24,04). Na druhé straně byly obvody, jejichž přitažlivost byla velmi nízká: Ostrava (11,26), Třinec (13,36) nebo Kravaře (13,94). Obvody Bruntál a Orlová však patřily také k obvodům s nejvyšší mírou vystěhovalectví. U obvodu Orlová to bylo 25,26 vystěhovalých z jeho obcí na 1 000 obyvatel zde trvale žijících, u obvodu Bruntál to bylo dokonce 26,23 vystěhovalých. Obvod Rýmařov měl míru vystěhování z obcí 22,29 promile. Nejnižší “emigrační ukazatel” měly obvody Kravaře (12,05), Ostrava (12,49) a Třinec (13,88). Obrat stěhování byl v letech 1991-2002 nejvyšší u obyvatel obvodu Bruntál, totiž 5,06 migrantů na 1 000 obyvatel ročně. U obvodu Orlová byl ukazatel objemu stěhování 4,93 a u obvodu Ostrava činil obrat 2,38 obyvatel na 1 000 žijících ročně.

Aktivní migrační saldo vykázalo v průměru let 1991-2002 devět správních obvodů proti třinácti obvodům s migračním saldem záporným. Nejpříznivější migrační bilanci měl obvod Frýdlant nad Ostravicí (+6,93 promile ročně), dále obvod Frenštát pod Radhoštěm (+5,08) a třetí byl obvod Kravaře (+1,89). Ostatní obvody byly méně úspěšné, nejméně pak obvody s nejvyššími migračními úbytky: Rýmařov (-4,47), Český Těšín (-3,53) nebo Karviná (-2,90).

Celková populační bilance měřená průměrnými ročními ukazateli v období 1991-2002 byla aktivní pro 12 správních obvodů kraje; pro 10 obvodů byla záporná. Nejvyšší roční relativní přírůstky obyvatelstva měl Frenštát pod Radhoštěm (3,39 promile, celkem +842 obyvatel), dále obvod Kravaře (+2,43, celkem 604 obyvatel), na třetím místě obvod Frýdlant nad Ostravicí (+ 2,28, celkem 548 obyvatel). Třemi obvody s nejvyššími relativními úbytky obyvatelstva byly obvody Karviná (-4,09, celkem –3 745 obyvatel), Český Těšín (-2,83, celkem –967 obyvatel) a Rýmařov (-2,61, celkem –570 obyvatel). Bilance obvodu Ostrava byla záporná –2,21, s úbytkem 9 293 bydlících obyvatel.

Reprodukce obyvatelstva Moravskoslezského kraje vykazovala z hlediska čtyř základních velikostních skupin obcí některé zvláštnosti (Tab.9).

Pokud jde o přirozenou měnu obyvatelstva, nejvyšší porodnost měl v průměru let 1991-2002 soubor měst s 10 tis. a více obyvateli, totiž 10,29 živě narozených na 1 000 obyvatel. Za nimi byly obce s 5-10 tis. obyvateli s porodností 10,26 na třetím venkovské obce (10,13). Obce s 2-5 tisíci obyvateli měly porodnost nejnižší (9,85). Také úmrtnost podle kritéria velikosti obcí měla odlišný průběh po velikostní škále obcí, kdy nejvyšší úmrtnost byla v obcích s 5-10 tis. obyvateli a nejnižší ve městech s 10 tis. a více obyvateli. Tyto ukazatele přirozené měny pak formovaly i ukazatele salda přirozené měny obyvatelstva: od průměrných ročních přírůstků 0,21 na 1 000 bydlících ve městech s 10 tis. a více obyvateli došlo k úbytkům v ostatních velikostních skupinách obcí, největším v obcích s 5-10 tis. obyvateli s ročními ztrátami –1,68 promile obyvatel ročně.

Migrační pohyb měl z pohledu velikostních skupin obcí i v Moravskoslezském kraji “pravidelný” obraz, totiž přímou závislost na velikostní skupině obcí s tím, že míra přistěhovalectví i vystěhovalectví klesala s velikostí obcí. U přistěhovalých to bylo od ročních 24,79 ve venkovských obcích až na úroveň 13,36 ve městech s 10 tis. a více obyvateli, u vystěhovalých od 21,17 ve venkovských obcích až na hladinu 15,79 promile ročně v desetitisícových městech. Nejvyšší aktivní migrační saldo zaznamenaly obce do 2 tis. obyvatel, obce s 2-5 tis. obyvateli měly migrační saldo nižší, obce s 5-10 tis. obyvateli ještě nižší a města s 10 tis. a více obyvateli měla ztráty –2,43 na 1 000 obyvatel ročně, v úhrnu
–25 181 bydlících obyvatel.

Úhrnná populační bilance různě velkých obcí vykázala největší roční relativní přírůstky v úhrnu venkovských měst (3,15 promile ročně), což v absolutním vyjádření byl celkový přírůstek 6 831 bydlících obyvatel. Relativní roční přírůstek obyvatel v obcích s 2-5 tis. obyvateli 2,56 byl ve výsledku +3 852 bydlících obyvatel, v obcích s 5-10 tis. obyvateli vyjadřoval roční ukazatel +0,24 celkový přírůstek 322 obyvatel. Města s 10 tis. a více obyvateli ztrácela ročně 2,22 promile bydlících, v úhrnu dvanácti let to byl úbytek 23 031 bydlících obyvatel.

Také v Moravskoslezském kraji se potvrdila celková tendence přírůstků obyvatel nejmenších obcí a ztráta obyvatelstva větších obcí, resp. měst od hranice 10 tis. obyvatel.

DOMOVNÍ A BYTOVÝ FOND 1961-2001

Sčítání lidu, domů a bytů k 1.březnu 2001 zjistilo v Moravskoslezském kraji celkem 181 743 domů, z nich jako obydlené bylo sečteno 162 321 objektů a jako neobydlené domy 19 422 objektů (10,7 %). Ze 100 trvale obydlených domů bylo jako rodinné domy označeno 83,5 % domů (včetně bývalých zemědělských usedlostí), což byl vzestup proti roku 1991, kdy v domovním fondu kraje bylo 82,0 % rodinných domů. Jak v roce 1991, tak v roce 2001 byl podíl rodinných domů na celkovém domovním fondu kraje nižší než v České republice, kde činil 84,7 % resp. 86,3 % (Tab. 10).

Podíl rodinných domů na úhrnném trvale obydleném domovním fondu byl roku 2001 nejvyšší ve správním obvodu Kravaře, kde činil 98,0 % domů. Velmi vysoký byl i podíl v obvodu Jablunkov (96,2 %), ale také v obvodu Hlučín (95,5 %). Ještě nižší podíly rodinných domů než ostravský obvod (71,4 %) měly obvody Havířov (68,7 %) a Karviná (69,9 %), což souvisí s tím, že vysoká bytová výstavba v obou obvodech ze sedmdesátých let byla zaměřena na bytovou výstavbu v bytových domech a méně na rodinné domy.

Pozornost zaměřená při sčítání, ale hlavně při zpracování cenzových dat z roku 2001, se týkala také v Moravskoslezském kraji do značné míry neobydlených domů a neobydlených bytů. V kraji bylo v roce 2001 již uvedených 19 422 (10,7 %) neobydlených domů, což byl podíl podstatně nižší než v úhrnu České republiky (17,2 %). V roce 1991 bylo v kraji 8,8 % neobydlených domů, takže jejich podíl v souladu s celostátní tendencí za 10 let vzrostl.

Největší relativní přírůstky neobydlených domů mezi roky 1991 a 2001 zjistilo poslední sčítání ve správním obvodu Rýmařov (+417,7 %), což bylo 756 domů. V obvodu Bruntál se počet neobydlených domů zvýšil o 119,1 %, což představovalo 710 domovních objektů. Také vzrůst v obvodu Krnov o 87,8 %, čili o 864 domů, byl mimořádně velký. Ve dvou obvodech se však počet neobydlených domů snížil, a to v obvodu Bohumín (o 7,6 %, čili o 29 domů) a v obvodu Karviná (o 3,9 %, čili o 16 objektů). Nejmenší relativní přírůstek zaznamenal správní obvod Kopřivnice (+5,3 %, čili 38 domů).

Uvedené přírůstky a úbytky neobydlených domů, související se změnou charakteru užívání domovního fondu, a to většinou přeměnou na rekreační objekty, změnily i podílové zastoupení neobydlených domů v úhrnu domovního fondu jednotlivých správních obvodů. Nejvyšší podíly neobydlených domů byly v roce 2001 zjištěny ve správních obvodech Rýmařov (25,8 %), Krnov (21,3 %) a Frýdlant nad Ostravicí (18,7 %). Nejnižší podíly naopak zjišťujeme podle očekávání v nejurbanizovanějších obvodech, tj. na Havířovsku (5,3 %), Karvinsku (5,9 %) a Ostravsku (6,8 %).

Bytový fond Moravskoslezského kraje představuje podle sčítání 2001 celkem 508 628 bytů, z nichž 470 235 bytů bylo sečteno jako trvale obydlené a 38 393 (7,5 %) jako neobydlené. Podíl neobydlených bytů v republikovém úhrnu byl vyčíslen na 12,3 %. Důvodem bylo to, že od roku 1991 do roku 2001 se počet neobydlených bytů v kraji zvýšil jen o 30,6 %, kdežto v úhrnu České republiky činilo zvýšení 45,0% (Tab.11).

V úhrnu let 1961-2001 se trvale obydlený bytový fond zvýšil v kraji značně nerovnoměrně. Největší přírůstky zaznamenaly správní obvody Havířov (+112,2 %), Kopřivnice (+87,8 %) a Bruntál (+79,5 %). Jejich vysoké přírůstky souvisely pochopitelně s vysokým tempem přírůstku pracovních sil a tím i rodin a domácností, zejména v šedesátých, ale i v sedmdesátých letech uplynulého století. S diferencovaným vývojem ovšem souvisely i nízké přírůstky trvale obydlených bytů např. v obvodech Frýdlant nad Ostravicí (+20,7 %), Bohumín (+23,0 %) a Orlová (+26,6 %).

V úhrnu let 1961-2001 se počet trvale obydlených bytů v kraji zvýšil o 54,5 %, při vzrůstu obyvatelstva o 22,9 %. V letech 1991-2001 vzrostl trvale obydlený bytový fond o další 3,9 %, při úbytku obyvatelstva o 1,1 %.

V řadě správních obvodů se na tempu přírůstku bytového fondu v letech 1961-2001 podílela tempa růstu trvale obydleného bytového fondu v letech 1991-2001. V tomto období byl přírůstek trvale obydleného bytového fondu nejvyšší v obvodech Bruntál (+9,5 %), Frýdlant nad Ostravicí (+8,0 %) a Krnov (+7,8 %), i když v těchto obvodech došlo v posledním desetiletí i k výraznému přírůstku neobydlených bytů. Lze předpokládat, že část bytového fondu byla v roce 1991 sečtena a nesprávnou charakteristikou obydlenosti. Nejnižší přírůstky trvale obydlených bytů v letech 1991-2001 byly zjištěny v obvodech Orlová (+0,7 %), Český Těšín (+1,2 %) a Třinec (+1,7 %).

Nejvyšší relativní přírůstky neobydlených bytů v letech 1991-2001 byly zjištěny v obvodě Rýmařov (+335,8 %), dále v obvodech Bruntál (+67,4 %) a Frýdlant nad Ostravicí (+66,8 %). Ve čtyřech správních obvodech se počet neobydlených bytů snížil, a to v obvodu Karviná o 20,4 %, v obvodu Bohumín o 9,6 %, v obvodu Frenštát pod Radhoštěm o 5,3 % a v obvodu Orlová o 4,9 %.

Celokrajský ukazatel podílu neobydlených bytů 7,5 % v roce 2001 je rozložen mezi správní obvody poměrně rovnoměrně, jak to odpovídá i různě vysokému ukazateli rekreačních příležitostí v kraji. Nejvyšší podíly neobydlených bytů byly v roce 2001 ve správních obvodech Frýdlant nad Ostravicí (16,3 %), Rýmařov (15,1 %) a Krnov (13,6 %), v protikladu k obvodům s nejnižšími podílovými ukazateli, jimiž jsou obvody Karviná (3,2 %), Havířov (3,6 %) a Orlová (5,2 %).

Přírůstek trvale obydlených bytů byl v letech 1961-2001 relativně nejvyšší ve městech s 10 tis. a více obyvateli, kde činil 75,1 %. S klesající demografickou vahou velikosti obcí se přírůstkový ukazatel snižoval: v obcích s 5-10 tis. obyvateli na 36,0 %,v obcích s 2-5 tis. obyvateli na 28,3 % a v obcích do 2 tis. obyvatel na 11,0 % (Tab.12).

Relativní ukazatele přírůstku trvale obydlených bytů v jednotlivých velikostních skupinách obcí byly v letech 1991-2001 vyrovnanější, jak je zřejmé z ukazatelů v tabulce 12 za toto období. Relativně nejdynamičtější byl vývoj v obcích s 2-5 tis. obyvateli, jak ukazují přírůstky trvale obydlených bytů 6,7 %. O něco pomalejší tempo bylo v úhrnu venkovských obcí s přírůstkem 6,4 % trvale obydlených bytů. Ještě nižší byla míra přírůstkovosti v obcích s 5-10 tis. obyvateli (+4,7 %), a nejnižší ve městech s 10 tis. a více obyvateli (+3,0 %).

Přírůstky neobydlených bytů se v letech 1991-2001 pohybovaly od 16,8 % ve městech s 10 tis. a více obyvatel až k maximu +49,8 % ve venkovských obcích s minimálním rozdílem u obcí s 5-10 tis. obyvateli, kde činily 49,5 %. Nejvyšší podíl neobydlených bytů byl v roce 2001 podle očekávání v úhrnu venkovských obcí (15,8 %), a klesal s růstem průměrné velikosti obcí příslušných velikostních kategorií až k městům s 10 tis. a více obyvateli na 5,1%.

VYBAVENOST OBYVATELSTVA A DOMÁCNOSTÍ BYTOVÝM FONDEM

Vybavenost obyvatelstva nebo domácností bytovým fondem patří ke kvalitativním ukazatelům bydlení. Jde o ukazatele, které v České republice nepatří k příznivým indikátorům bydlení, i když se od roku 1961 do současnosti ukazatel počtu bytů na 1 000 obyvatel zvyšoval plynule jak v České republice, tak v Moravskoslezském kraji. V kraji byla vybavenost bytovým fondem při jednotlivých sčítáních vždy o něco nižší než v celostátním průměru (Tab.13).

Mezi roky 1961 a 2001 se ukazatel v kraji zvýšil o 25,7 % čili téměř stejným tempem jako v celostátním měřítku (25,9 %). V letech 1991-2001 bylo v kraji dokonce tempo o něco vyšší než celostátní: 5,0 % proti 4,0 % v České republice.

V roce 2001 byl nejvyšší ukazatel počtu bytů na 1 000 obyvatel v obvodech Ostrava (402,1), Bohumín (388,0) a Havířov (383,2). Nejnižší míru vybavenosti bytovým fondem měli obyvatelé obvodu Jablunkov (298,5), Kravaře (325,3) a Odry (333,2) (Graf 5). Grafické vyjádření vybavenosti obyvatelstva byty začíná rokem 1970.

Druhým ukazatelem vybavenosti obyvatelstva bytovým fondem je počet trvale obydlených bytů na 100 cenzových domácností. Tento ukazatel byl v Moravskoslezském kraji vyšší než celostátní jak v roce 1991, tak v roce 2001, protože v republikovém měřítku dosáhl jen hodnot 91,5 a 89,6. V roce 2001 byl tento významný indikátor ve srovnání s rokem 1991 nižší v kraji o 2,3 % a v republice o 2,1 %. Jen ve třech správních obvodech se tento druhý kvalitativní ukazatel zvýšil, v 19 obvodech došlo ke zhoršení.

Nejvyšší ukazatele měly obvody Kopřivnice (91,9 bytů na 100 domácností), Bohumín (91,8) a Ostrava (91,1). Nejnižší míru vybavenosti domácností byty měly obvody Jablunkov (84,7), Odry (86,4) a Frýdlant nad Ostravicí (87,3).

Obce různé velikosti se liší i vybaveností obyvatelstva, resp. domácností počtem trvale obydlených bytů poměrně výrazně (Tab.14).

V roce 2001, ale i při všech předešlých populačních censech, měly nejvyšší ukazatele vybavenosti obyvatelstva trvale obydleným fondem města s 10 tis. a více obyvateli. Čím menší obce, tím i menší počet bytů na 1 000 obyvatel.

Podobné zjištění platí také o vztahu ukazatele počtu trvale obydlených bytů v přepočtu na 100 cenzových domácností. Také zde je nejvyšší vybavenost ve městech s 10 tis. a více obyvateli a nejnižší ve venkovských obcích. Ve všech případech ovšem je nutné vzít v úvahu i demografický předpoklad, tj. odlišnost velikosti domácností na venkově a v městech různé velikosti.

BYTOVÁ VÝSTAVBA 1997–2002

Vývoj ekonomické situace v Moravskoslezském kraji v posledních letech minulého století měl za následek, že se zde zpomalila i bytová výstavba (Tab.15).

Počet 11 282 dokončených bytů znamenal, že zde bylo v ročním průměru let 1997-2002 dokončeno na 1 000 obyvatel průměrně pouze 1,47 bytů proti 2,27 dokončeným bytům v úhrnu České republiky. Pouze Ústecký kraj zaznamenal v posledním šestiletí ještě nižší intenzitu bytové výstavby. V tomto průmyslovém regionu totiž zůstala z minulých desetiletí nahromaděná určitá rezerva bytů, která zdánlivě snižovala objektivní potřebu nových bytů. Druhým důvodem značného zaostávání kraje v bytové výstavbě jsou strukturální potíže zdejší ekonomiky, kde po výrazném snížení pracovních míst zejména v těžkém průmyslu značně vzrostla nezaměstnanost, což vyvolává tlak na sílící emigrační tendence. Zároveň bylo během tohoto šestiletého období zahájeno v kraji 15 194 bytů, tedy 1,98 bytu v přepočtu na 1 000 obyvatel (proti 3,18 zahájeným bytům na 1 000 obyvatel v celostátním průměru). Koncem roku 2002 bylo do dalších let rozestavěno jen 11 085 bytů, které představovaly intenzitu rozestavěnosti ve výši pouhých 8,78 rozestavěných bytů na 1 000 obyvatel (republiková hodnota intenzitního ukazatele činí 12,67 rozestavěných bytů na 1 000 obyvatel) (Graf 6).

Z hlediska struktury nové bytové výstavby v období 1997-2002 bylo charakteristické, že podíl bytů dokončených v rodinných domech byl v kraji 66,6 %, čili výrazně vyšší než v celostátním průměru, kde podíl byl jen 52,0 %. Podíl bytů dokončených v bytových domech byl proto v kraji nižší (18,0 %) proti podílu celostátnímu, kde činil 35,2 %. Relativně vyrovnané byly podíly bytů dokončených v jiných formách bytové výstavby, což jsou domovy s pečovatelskou službou a domovy-penzióny, byty v nebytových objektech a byty získané stavebními úpravami nebytových prostorů. V kraji jimi bylo dokončeno 15,3 % nových bytů proti celostátnímu podílu 12,8 % takových bytů.

Nejintenzivnější bytovou výstavbu v období 1997-2002 vykázal správní obvod Frýdlant nad Ostravicí, který se 4,44 dokončenými byty na 1 000 obyvatel jako jediný překročil průměrný republikový intenzitní ukazatel a více než dvojnásobně převýšil průměrnou krajskou hodnotu. Podíl bytů dokončených v rodinných domech byl přitom na krajské hladině. Na druhém místě z hlediska intenzity dokončené bytové výstavby byl bruntálský správní obvod (2,88), na třetím místě obvod Jablunkov (1,78). Na Bruntálsku byly preferovány byty mimo rodinné a bytové domy, zejména stavební úpravy nebytových prostorů, na Jablunkovsku se nová bytová výstavba zaměřovala spíše na výstavbu rodinných domů. Nejnižší ukazatele nové bytové výstavby vykázaly centrální obvody Ostravsko-karvinské aglomerace: Karvinsko (0,76 dokončených bytů na 1 000 obyvatel), Havířovsko (0,77) a Bohumínsko (0,95). Ve všech těchto obvodech byla patrná převaha rodinných domů v nové bytové výstavbě, v obvodě Bohumín dokonce čtyřpětinová (Graf 7).

Struktura nově dokončených bytů v letech 1997-2002 ukazuje, jak se zaměřují na novou bytovou výstavbu na jedné straně jednotlivci jako stavebníci rodinných domů, a na druhé straně ostatní subjekty, především obce. Hned v 8 z 22 správních obvodů kraje byly v uplynulém šestiletí dokončeny více než čtyři pětiny bytů v rodinných domech, z toho v obvodech Odry a Kravaře nebyla v ostatních objektech postavena ani desetina nových bytů. Naproti tomu v žádném obvodu nebyla dokončena ani nadpoloviční většina bytů v bytových domech.

V letech 1997- 2002 bylo v Moravskoslezském kraji 160 měst a obcí, kde bylo dokončeno alespoň 10 bytů (Tab.16). Z tohoto počtu probíhala ve 20 obcích výstavba minimálně 100 bytů. V 19 případech se jednalo o města s 5 tis. a více obyvateli. Z obcí s méně než 5 tis. obyvateli byla tak rozsáhlá bytová výstavba zaznamenána pouze v Čeladné (která je atraktivní pro bytovou výstavbu pro svou polohu v mimořádně kvalitním prostředí Moravskoslezských Beskyd). V této obci jednoznačně převažovala výstavba bytových domů. Intenzita bytové výstavby větších měst Moravskoslezského kraje je velmi nízká. Z 32 měst s 5 tis. a více obyvateli byly v průměru šestiletého období dokončeny více než dva byty na 1 000 obyvatel jen v Bruntále (4,80), Bystřici (3,42), Šenově (2,77), Bílovci (2,72), Hradci nad Moravicí (2,59), Frýdlantu nad Ostravicí (2,53), Kravařích (2,52), Vrbně pod Pradědem (2,48), Frenštátu pod Radhoštěm (2,38), Jablunkovu (2,29), Hlučíně (2,36), Petřvaldu (2,09) a ve Fulneku (2,06). Naopak v Ostravě, Havířově, Karviné, Frýdku-Místku, Krnovu, Kopřivnici, Orlové, Bohumíně, Novém Jičíně a ve Studénce nedosáhla hodnota intenzitního ukazatele ani hranice jednoho dokončeného bytu na 1 000 obyvatel.

Z úhrnu obcí s alespoň 10 dokončenými byty v období 1997-2002 probíhala ve 48 obcích výhradně výstavba rodinných domů (ať již novostaveb, nebo nástaveb a přístaveb). V Dívčím Hradu a Huzové proti tomu všechny nové byty vnikly mimo rodinné domy.

Nejvyšší ukazatel intenzity dokončených bytů na 1 000 obyvatel vykázala malá obec Malenovice (14,78, 31 dokončených bytů) s podílem 74,2% bytů v rodinných domech. Dalšími obcemi, kde roční ukazatel dokončených bytů na 1 000 obyvatel přesáhl hranici 10 bytů, byly obce Dívčí Hrad (13,58, 20 dokončených bytů), Čeladná (13,56, ze 165 bytů bylo 26,1 % dokončeno v rodinných domech), Pstruží (10,85, ze 45 bytů bylo 95,6 % dokončeno v rodinných domech) a Kaňovice (10,23, všech 11 bytů bylo dokončeno v rodinných domech).

Ze strukturálních a kvalitativních charakteristik dokončených bytů uvádíme zejména pořizovací hodnoty a dobu výstavby. Zde je třeba zdůraznit veliký rozdíl mezi rodinnými a bytovými domy. Jestliže náklady na pořízení nových bytů v bytových domech se pohybují v relacích průměrných celostátních pořizovacích hodnot (náklady na pořízení jednoho bytu dokončeného v novém rodinném domě v roce 2002 činily 1 178 tis. Kč, v přepočtu na 1 m2 užitkové plochy bytů pak 19 502 Kč), výstavba rodinných domů je v porovnání s republikovým průměrem výrazně levnější (pořizovací náklady na výstavbu jednoho bytu dokončeného v roce 2002 ve výši 2 235 tis. Kč znamenaly průměrnou pořizovací hodnotu 1 m2 užitkové plochy bytů ve výši 15 073 Kč). Průměrná doba výstavby rodinných domů většinou kolísá kolem celostátního průměru, bytové domy se však od roku 1999 stavějí podstatně rychleji.

ZÁVĚRY

Moravskoslezský kraj je rozlohou 5 535 km2 šestým největším krajem České republiky. Počtem 1 269 467 bydlících obyvatel v roce 2001 je však nejlidnatějším krajem státu. Hustotou 229 obyvatel na km2 zaujímá mezi čtrnácti kraji druhé místo.

Kraj má 22 správních obvodů o průměrné rozloze 251,6 km2 s průměrným počtem 57 703 trvale bydlících obyvatel (rok 2001). Obce mají průměrnou rozlohu 18,33 km2 a průměrný počet 4 204 bydlících obyvatel.

Moravskoslezský kraj je vysoce urbanizován. Ve městech s 10 tis. a více obyvateli má trvalé bydliště 66,5% obyvatel, v obcích do 2 tis. obyvatel pouze 14,8 % obyvatel.

Kraj vykazoval až do nedávné minulosti vysokou dynamiku vývoje obyvatelstva. V letech 1961-2001 v něm počet bydlících obyvatel vzrostl o 22,9% proti 6,9 % v úhrnu České republiky. Některé správní obvody měly přírůstky skutečně mimořádné (Havířov, Kopřivnice, Frýdek-Místek).

Věkové složení obyvatelstva kraje je dosud stále značně příznivé. V roce 2001 byl podíl dětí mladších 15 let 17,2 % (ČR 16,2 %), podíl seniorů starších 60 let měl hodnotu 17,1 % (ČR 18,4 %). Podíl obyvatelstva v produktivním věku 15-59 let byl pro ekonomiku příznivým podílem 65,7 % (ČR 65,4 %).

Ukazatel vzdělanosti, tj. počet obyvatel s úplným středním a úplným vysokoškolským vzděláním, měl v kraji hodnotu 41,7 obyvatel na 100 obyvatel starších 15 let, ale byl nižší než celostátní (45,3). V kraji existují větší meziobvodové rozdíly.

Míra ekonomického zapojení 75,6 ekonomicky aktivních na 100 obyvatel ve věku 15-59 let je nižší než celostátní 78,6, což je dáno mimo jiné i odlišnou odvětvovou a profesní strukturou obyvatelstva v produktivním věku.

Odvětvová příslušnost ekonomicky činných obyvatel se liší od celostátní nižším podílem osob činných v primárním sektoru (2,8 % proti 4,4 % v celostátním průměru), ale také v průmyslu (32,7 % proti 29,0 % v úhrnu ČR), ve stavebnictví (7,5 % proti 8,7% v ČR) a v terciární sféře (48,7 % proti 50,3 % v ČR).

Reprodukce obyvatelstva měřená hrubými ukazateli na 1 000 obyvatel byla v průměru let 1991-2002 mírně příznivější než celostátní jak v položce narozených dětí, tak v položce zemřelých obyvatel a tím i přirozeného přírůstku, resp. úbytku (-0,14 proti –1,28 promile v ČR ročně). Migračně ztrácel kraj v letech 1991-2002 ročně 0,64 promile obyvatel proti přírůstkům celostátním +0,74 promile ročně. Celková bilance uvedených let měla průměrnou roční hodnotu –0,78 proti –0,54 v České republice. Poslední desetiletí se proto na dlouhodobém vývoji obyvatelstva podepsalo negativně.

Trvale obydlený bytový fond vzrostl v letech 1961-2001 o 54,5 % proti 34,5 % v úhrnu České republiky,a to při úbytku obyvatelstva o 1,1 % proti celostátnímu populačnímu úbytku ve výši –0,7 %.

Vybavenost obyvatelstva trvale obydlenými byty byla v roce 2001 v kraji 370,4 bytů na 1 000 obyvatel proti 374,2 v republikovém úhrnu. Vybavenost trvale obydlenými byty v přepočtu na 100 cenzových domácností činila v roce 2001 89,7 proti 89,6 v České republice.

Nová bytová výstavba 1997-2002 byla v kraji ve srovnání s celostátní úrovní zaostávající. Na 1000 obyvatel bylo v kraji dokončeno ročně 1,47 bytů proti 2,27 dokončeným bytům v celostátním průměru.

Ekonomické a demografické předpoklady dalšího rozvoje kraje nejsou mimořádně příznivé, avšak projekty, s nimiž je veřejnost seznamována (dokončení dálnice do Ostravy, přestavba průmyslových odvětví, pokračování některých specializovaných výrobních aktivit, ale současně se prohlubující sféra třetího sektoru) dávají dlouhodobým cílům optimističtější aspekty.

Moravskoslezský kraj a jeho správní obvody mají různé ekonomické, a místy i odlišné demografické potenciály, které by měly umožňovat i velkorysejší vize koncepce rozvoje kraje a jeho obvodů. K tomu může přispívat i značná geografická diferenciace celé rozlohy kraje, profesní specializace u značné části obyvatelstva, u něhož by bylo žádoucí zvýšení celkové vzdělanosti, i její větší specializace vybraných profesí v kraji. K tomu musí přispět i odborné a vysoké školství v kraji.



Copyright © 2004 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |