VEŘEJNÁ SPRÁVA | TÝDENÍK VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY |
číslo 1 - 2 |
názory ohlasy polemika |
Jana Drdová,
Brno
Lidé, kterých se problém bydlení osobně nedotýká, volají po deregulaci. Snaží se dosáhnout uvolnění bytů z regulovaného fondu třeba i za cenu odčerpání dalších financí ze státního rozpočtu, a zároveň tak získat jakési pseudodotace pro své podnikání. Chtějí zredukovat nájemní formu bydlení na minimum a hledají pro tento svůj krok další podporu státu. Prosadit příspěvky pro důchodce není řešení. Nemohou se přestěhovat do bytů menších a vhodnějších. A důchodců bude přibývat. Začínající rodiny ve velkoplošném bytě rovněž nebudou moci bydlet.
Podívejme se na situaci, kdy rodina, kde se rodiče blíží důchodovému věku a jejich děti ukončují studia, chce řešit svoji bytovou situaci. Rodina bydlí sice v bytě s regulovaným nájemným, ale do bytu investovala značné částky. Rodiče ani děti v bytě zůstat nechtějí. Byt v domě soukromého majitele nelze vyměnit ani za menší, ať už pro rodiče nebo pro dítě.
Skoro důchodcům hypotéku na malometrážní byt v nové výstavbě nikdo neposkytne, mladou rodinu zase zadlužení alokuje k jednomu místu a zabrzdí hlásanou nutnost mobility.
Možná by stačilo:
1. Připravit zákonnou normu, která uloží pronajímateli vymahatelnou povinnost poskytnout dosavadnímu nájemci bytu náhradní byt, který uspokojí jeho potřeby, v případě, že pronajímatel potřebuje byt uvolnit a dosavadnímu nájemci bytu byt přestal vyhovovat.
2. Vložit státní prostředky na podporu výstavby nájemních malometrážních bytů a za každý byt uvolněný z regulovaného fondu přestěhováním nájemce do bytu postaveného s touto podporou nechť pronajímatel vrátí státu tuto podporu (stát mu rovněž k vlastnictví přispěl - restituce, privatizace). Uvolněný byt ve svém domě si potom pronajímatel pronajme za tržní nájemné a výdaj za vrácenou podporu se mu brzy vrátí.
V obou případech přestane nespokojený pronajímatel napadat “parazity", kteří se do této nežádoucí situace dostali v důsledku transformace a zároveň přestane “zatěžovat" stát.