VEŘEJNÁ SPRÁVA | TÝDENÍK VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY |
číslo 47 |
informace |
Ústav státu a práva AV ČR, Právnická fakulta UK v Praze, Právnická fakulta ZČU v Plzni a VŠE v Praze uspořádali v říjnu v Třešti třídenní mezinárodní konferenci Reforma veřejné správy v teorii a praxi. Název konference nebyl náhodný. Kromě právních teoretiků měli totiž na konferenci silné slovo také zástupci krajů, obcí, Ministerstva vnitra a Nejvyššího správního soudu, což přispělo k pestrosti a podnětnosti diskuse.
Přebujelé agendy
Náměstek ministra vnitra Josef Postránecký konstatoval, že je zatím příliš brzy na hodnocení toho, jak se zlepšila výkonnost a profesionalita naší veřejné správy po provedení reformy, i vzhledem k tomu, že zatím nebyly provedeny reformní kroky na ústředních orgánech státní správy. Náměstek zdůraznil radikálnost spojeného modelu veřejné správy pro obce i kraje, který odhlasovala poslanecká sněmovna, a vyslovil skepsi vůči budoucnosti takového modelu na krajské úrovni. Rada Evropy pečlivě sleduje naši “laboratoř”, která může porovnávána s odlišnými modely aplikovanými v jiných zemích. Diskuse o počtu úředníků uvedl náměstek do souvislosti se složitostí správního řízení a formálností mnoha agend. Množství razítek a rozsáhlých formulářů s nadbytečnými údaji souvisí především s fungováním ústředních státních orgánů.
O to očekávanější bylo vystoupení ředitele odboru legislativy a kompatibility s právem EU Ministerstva vnitra Jiřího Kauckého a jeho kolegyně Věry Ondračkové zaměřené na současný stav přípravy nového správního řádu. Jejich příspěvek se snažil zodpovědět na zásadní otázku, která je klíčová i při projednávání v parlamentu: Je pro praxi vhodnější stručná a přehledná procesní norma, který ponechává značné pole výkladu a judikatuře, jakož i speciálním normám, nebo praxe ocení spíše širokou kodexovou úpravu, která úředníka i adresáta provede instruktivně celým procesem, bude poměrně obsáhlá a složitá, ale přitom bude garantovat ústavní požadavek legality postupu veřejné správy a zaručí její předvídatelnost? Přitom je každé nové řešení porovnáváno se správním řádem platným od roku 1967, který byl ve své době velmi kvalitní normou a v praxi je silně vžitý.
Problémy krajů
Hejtman Královehradeckého kraje Josef Bradík upozornil na přílišnou složitost odborného jazyka našich úřadů, který je pro laiky přicházející do styku s úřadem často nesrozumitelný. Hejtman František Dohnal z hostitelského kraje Vysočina se snažil zobecnit zkušenosti krajských samospráv s dosavadním průběhem decentralizace a reagoval především na finanční problémy příspěvkových organizací zřizovaných kraji. Tak se v rodišti ekonoma J. A. Schumpetera prolínala debata právní s ekonomickým pohledem na veřejnou správu.
Stát si v některých případech drží právo jmenovat a odvolávat ředitele zařízení zřizovaných kraji. Platí to zejména pro školství, a paradoxně také pro školní statky, které vykonávají pouze hospodářskou činnost a nikoli státní správu. Omezen je rovněž způsob nakládání s majetkem převedeným na kraje z bývalých okresních úřadů, o nějž mohou obce požádat do dvou let. Důsledkem je, podle slov Františka Dohnala, že kraj hospodaří s majetkem, u něhož neví, zda mu bude patřit. Přitom jsou to často velké organizace s působností na celém území okresu. Rovněž stav majetku převedeného ze státu na kraje není uspokojivý. Například silnice 2. a 3. třídy jsou v mnoha případech umístěny na pozemcích jiných vlastníků, kteří budou požadovat ušlý nájem (v kraji Vysočina jde o plochu asi tisíc hektarů). Pozemkový fond přislíbil krajům kompenzaci v podobě jiných pozemků. Nejvyhrocenějším příkladem zadluženosti majetku převedeného ze státu na krajské samosprávy jsou nemocnice, jejichž situace je velmi obtížně řešitelná, protože jsou financovány ze zdravotního pojištění, nikoli ze státního rozpočtu, a navíc se pohybují v tvrdých tržních vztazích. Proto jejich dluhy nejsou obsaženy ve finančních tocích, které sleduje Ministerstvo financí. Samospráva ani stát se nedokáží nárůstu dluhu bránit, a proto jsou místo věcných řešení na řadě politická vyjednávání.
V diskusi o postavení krajské samosprávy bylo Jiřím Grospičem konstatováno, že zatím u nás v rozporu s evropskými trendy chybí institut krajského referenda. Hejtman kraje Vysočina František Dohnal konstatoval, že nelze očekávat vyšší účast občanů na zasedání krajského zastupitelstva, ale že by měla být průhlednost a otevřenost jednání samosprávy postavena na rozvoji informačních technologií.
Karel Svoboda z Vysoké školy ekonomické poukázal při debatě o míře decentralizace na skutečnost, že rozsah státní správy je především politickou otázkou a že při vytváření koncepce spojeného modelu stát vyklidil pozice v dozorové činnosti, která je nutná v zájmu občanů.
Úředníci v centru pozornosti
Muzeum v Třešti ukazuje, že tu pobýval Franz Kafka, kdysi také úředník. Tento fakt byl předznamenáním debaty o postavení úředníků a jejich počtu, která bývá dnes v médiích vedena opravdu v kafkovském duchu. Předseda Sdružení tajemníků ČR Jiří Hořánek poukázal na skutečnost, že v očích občanů (ale bohužel také novinářů a některých politiků) se stírají rozdíly mezi úředníky samosprávy a státu, proto navrhl více provázat zákony o státních úřednících se zákonem o úřednících územních samosprávných celků. Taisie Čebišová z Právnické fakulty UK, která vedla diskusi o tomto tématu, však vidí otevřenou možnost dvou variant: může vzniknout rámcový zákon platný pro všechny osoby placené státem, na druhé straně může být vytvořeno více specifických zákonů, které budou řešit specifičnost různých oborů činnosti úředníků.
Zahraniční účastníci ze Slovenska referovali o přípravách reformy spojené s decentralizací, jež má nabýt účinnosti 1. ledna 2004, maďarský příspěvek byl zaměřen na decentralizaci a úkoly samosprávy v zemi, která nemá doposud volený střední článek samosprávy, zatímco polské zkušenosti se zaměřily především na nezávislost úředníků a institucí v již stabilizovaném systému veřejné správy.
Množství příspěvků z této zásadní konference bude postupně publikováno v odborném tisku, náš časopis nevyjímaje.
V. Heger