VEŘEJNÁ SPRÁVA | TÝDENÍK VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY |
číslo 45 |
konzultace |
Mgr. Miroslav Jurman,
Právnická fakulta MU v Brně, Odbor azylové a migrační politiky
MV ČR
Praxe azylového řízení se v současné době potýká z teoretickým problémem, iniciovaným zejména právními zástupci neúspěšných žadatelů o azyl, jestli opožděně podaná žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra má odkladný účinek. Odpověď na tuto otázku má na žadatele o azyl významný dopad, protože po dobu soudního řízení má dále postavení žadatele se všemi z toho plynoucími výhodami (nárok na ubytování, zdravotní péči, oprávnění pobývat na území České republiky a podobně). Ministerstvo ve správním řízení rozhoduje o tom, zda žadatel o azyl splňuje podmínky pro udělení azylu stanovené v §§ 12 až 14 zákona č. 325/1999 Sb. v platném znění (zákona o azylu – dále jen AZ). Doručení rozhodnutí žadateli upravují §§ 24 a 24a AZ, přičemž problematickou v našem případě je pouze situace, kdy rozhodnutí je doručeno náhradním způsobem. Příčiny tohoto stavu bývají nejčastěji na straně žadatele o azyl, kdy se tento bez vědomí ministerstva odstěhuje z adresy, na které je hlášen, případně se bez omluvy nedostaví k převzetí rozhodnutí, ačkoli výzvu k němu řádně převzal. Stejně tak si lze ovšem představit i případ, kdy se žadatel o azyl nachází například v neodkladné péči lékařů.
O žalobě proti rozhodnutí ministerstva rozhodují ve správním soudnictví krajské soudy, které se řídí zákonem 150/2002 Sb. v platném znění (Soudním řádem správním – dále jen SŘS). V § 73 SŘS je stanoveno, že podání žaloby nemá odkladný účinek, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak (odst. 1). § 72 odst. 4 potom říká, že zmeškání lhůty pro podání žaloby nelze prominout. AZ je v daném případě bezpochyby zákonem zvláštním. § 32 odst 1 AZ říká, že žalobu proti rozhodnutí ministerstva lze podat do 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí (odst. 2 zkracuje pro žadatele ze zařízení pro zajištění cizinců lhůtu na 7 dnů). V odstavci 3 je potom stanoveno, že žaloba podle odst. 1 a 2 má odkladný účinek. Z textu tohoto zákonného ustanovení vyplývá, že pokud žadatel podá žalobu šestnáctý (respektive osmý - jde-li o zmíněné zkrácení lhůty) až jakýkoli jiný den, není to žaloba podle odst. 1 nebo 2 a nemá ani odkladný účinek. Vzhledem k tomu, že AZ jiná ustanovení o soudním přezkumu neobsahuje, postupuje se dále plně dle SŘS. Podpůrně lze v této souvislosti argumentovat i textem Správního řádu, kde se v § 55 odst. 1 říká, že včas podané odvolání má odkladný účinek. Ke stejnému závěru bychom potom došli i analýzou povahy stanovených lhůt. Jedná se bezpochyby o lhůty procesní a jejich uplynutím právo na soudní přezkum rozhodnutí ministerstva zaniká. Rovněž ze zásady efektivnosti a účelnosti správního řízení lze dovodit, že právo domoci se soudního přezkumu rozhodnutí vydaného ve správním řízení není možné uplatňovat v libovolný okamžik, ale pouze v rámci zákonem stanovených lhůt (a ty se ze stejného důvodu váží i k případnému odkladnému účinku). V opačném případě bychom v námi posuzovaném případě mohli dojít například i k situaci, kdy neúspěšný žadatel opustí Českou republiku, pokusí se získat azyl v jiné evropské zemi, a pokud nebude úspěšný, podá v ČR po návratu na její území a kontrole orgány cizinecké policie žalobu proti rozhodnutí vydanému i před několika měsíci či lety. Pokud bychom připustili odkladný účinek u opožděné žaloby, musely by být i takovému žalobci poskytnuty výhody žadatele o azyl.
Nyní popsanou legislativní konstrukci poněkud komplikuje (a podle některých názorů vyvrací) ustanovení § 2 odst. 3 AZ, které postavení žadatele o azyl přiznává cizinci i po dobu soudního řízení o žalobě proti rozhodnutí ministerstva podle SŘS. Jazykovým výkladem tohoto ustanovení lze dojít k závěru, že se jedná o dobu trvání v zásadě jakéhokoli řízení o žalobě proti rozhodnutí ministerstva v režimu SŘS. Logickou úvahou (v kontextu AZ) potom docházíme k závěru, že je tímto konstatováním myšlena žaloba ve smyslu § 32 AZ navazující na ukončené správní řízení o udělení azylu konkrétního žadatele. V návaznosti na výše uvedené úvahy o odkladném účinku žalob v azylovém řízení se potom ve snaze vyřešit stanovený problém dostáváme k otázce, v jakém vztahu jsou vzájemně ustanovení § 2 odst. 3 AZ a § 32 odst. 3 AZ. Dle mého názoru je obecné (a široké) konstatování § 2 upřesněno a vázáno na splnění podmínek stanovených v § 32. Posouzení skutečnosti, zda žaloba je oprávněná, předčasná či opožděná zůstává plně v kompetenci krajských soudů, ale splnění zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku této žalobě posuzuje ministerstvo. Možné sporné případy se potom řídí pravidlem, že v pochybnostech se má za to, že lhůta k podání žaloby byla dodržena a odkladný účinek nastává. Pro tuto verzi hovoří zejména fakt, že pokud bychom považovali za rozhodné ustanovení § 2 odst. 3 AZ, pak by § 32 odst. 3 AZ ztrácel v kontextu azylového zákona jakýkoli význam. Jelikož tedy § 32 odst. 3 zužuje okruh žalob, kterým je přiznán odkladný účinek, je třeba jej s ohledem na racionálního zákonodárce považovat za rozhodující.
Pokud bychom v návaznosti na výše uvedené uvažovali o možnosti žadatele bránit se vydanému rozhodnutí po nezákonném postupu správního orgánu, kdy se o rozhodnutí nedozvěděl, ačkoli byl zastižitelný (nebo mu v převzetí výzvy bránila objektivní překážka), je nutno dle mého názoru využít § 73 odst. 2 SŘS. Žadatel zde spolu s odůvodněně opožděnou žalobou musí podat i návrh na přiznání odkladného účinku této žalobě (jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro něho nenahraditelnou újmu – tu musí zároveň specifikovat). Krajský soud potom usnesením odkladný účinek přizná nebo nepřizná. Doručením usnesení o přiznání odkladného účinku ministerstvu vzniká tomuto povinnost poskytnout žadateli až do meritorního rozhodnutí o žalobě všechny odpovídající výhody.
Je ovšem otázka, zda je tento způsob vůbec možný, vzhledem k poměrně tvrdému ustanovení § 72 odst. 4 SŘS (viz výše). Ve prospěch takového postupu snad hovoří § 60 Správního řádu (pokud bychom se jeho ustanoveními inspirovali tam, kde chybí úprava v SŘS), který hovoří o přezkoumání opožděně podaného odvolání z toho hlediska, zda neodůvodňuje obnovu řízení nebo jiný mimořádný opravný prostředek. To je opět možné pouze v případě, že krajské soudy budou k uprchlíkům vstřícné a nebudou bezvýjimečně aplikovat § 72 odst. 4 SŘS. V opačném případě nemá žadatel s opožděnou žalobou možnost se přezkoumání domoci a jeho žaloba bude odmítnuta.