VEŘEJNÁ SPRÁVA | TÝDENÍK VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY |
číslo 43 |
téma |
Ing. Karel Vodička,
Praha
Stavební zákon, obecné technické požadavky na výstavbu, ale ani další navazující předpisy nesledují linii tzv. všeobecné přívětivosti veřejně přístupných staveb pro děti. Do pojmu “přívětivost” (není zákonným pojmem) budou zde zahrnuty základní požadavky na bezpečnost a užitné vlastnosti staveb (rozsah podle stavebního zákona, tedy nejenom budov) z pohledu ochrany zdraví, zdravých životních podmínek a životního prostředí dětí. Z odborného pohledu nepůjde pouze o analogii předpisů pro zabezpečení užívání staveb s omezenou schopností pohybu a orientace na užívání staveb dětmi. Děti jsou definovány obvykle pouze věkem. Děti postižené tělesně i pohybově, či děti s poruchami smyslů (zrakově a sluchově) a děti chronicky nemocné, děti s dalšími poruchami je vždy možné v tomto smyslu začlenit do “množiny” všechny naše děti.
Z obecného hlediska snižující se populace přijmeme pro tuto stať další “konstantu”: obec má zájem na udržení populace v regionu a na jejím případném rozvoji. Rozvoj populace je dynamickým momentem rozvoje území a v odborných studiích se v obecné rovině dá s tímto jevem počítat. Zatímco v technické praxi je známa řada dynamických harmonogramů, dostupnost obdobných odborných metod při rozvoji populace v regionu není běžná a je spoléháno na intuitivní posouzení toho či onoho zastupitele.
Psychologa na radnici?
Psychologie a řízení v extrémně problémových odvětvích (rizikový, krizový management), například ve vězeňství či policii je velmi odbornou disciplinou (penologie). Její praktické uplatňování přináší vysoký stupeň omezení rizika.
Psychologická praxe u obecních úřadů v řadě oborů na radnicích zcela jistě vyřeší minimálně 30-40 procent problémů, které se jinak odkládají s neoprávněnou argumentací občanům na nízký rozpočet obce. Polovičatá stavebně-technická řešení bez ohledu na děti a tělesně postižené (dále bude uváděn příklad nákladného krytého bazénu) není možné akceptovat. Pokud radnice má zájem harmonizovat činnost se standardy EU a chce využít moderních metod práce, je možné akceptovat pozdržení jiných projektů argumentací a vyčkáním na odborný posudek psychologa. Je nutno věřit, že transfer podnětných a odborně kvalifikovaných poznatků z extrémně náročných oborů limitovaných finančními prostředky obdobně jako ve sféře státní správy a samosprávy (z vězeňství či policie) bude možné obecně využívat ve prospěch rozvoje obcí a měst.
Strach před analýzou současného stavu
Analýza jakéhokoli problému je východiskem pro stanovení strategických plánů, koncepčního přístupu a integrace. Analýza problematiky uplatňování přirozených potřeb dětí a jejich doprovodu (např. kojících matek při běžném užívání veřejně přístupných staveb) je natolik specifická činnost, že analytické myšlení, ve kterém se prvky dělí na stále menší a menší části, v této problematice kolabuje. Dobře míněné investice obcí bez projektově orientovaného myšlení s předností pohledu na celek, v našem případě s pochopením vývojových etap dětí, se propadají do hazardu s bezpečností a zdravím dětí.
Do krytého bazénu “zásadně” bez dětí
Projekty aquacenter, krytých hal, vodních areálů snů, které jsou budovány velmi nákladně, často neshlédnul ani dětský architekt, málokdy dětský psycholog. Současnými turnikety, jejichž “tyče” sahají po hlavičky dětí se začíná entrée. Přes sprchování dětí, kde neteče regulovaná teplá voda (pákové baterie) a jejich ventily dítě nestlačí (tlačné časové ventily) se pokračuje až na pisoáry. Ani jeden z pisoárů není ve výši vhodné pro děti.
Z hlediska bezpečnosti dětí nastává okamžik pravdy u různých speciálních bazénů s mořskými vlnami či vířivkami. Rozjařené děti s pěknými dojmy z uvedených vodních atrakcí vybíhají a jedno za druhým uklouzávají. Několik pádů dětí na hlavičku a nevhodnou podlahu za krátký čas poskytuje představu nejprve o projektantovi a poté i o provozovateli. Hledat zábradlí u mokrých schůdků s odpovídající předpisovou výškou i pro děti, najíst se dětmi v jinak přepychovém občerstvení bez dětského koutku (v mém konkrétním případě zde mladíci téměř souložili, aniž uvolnili místo pro malé děti), mohou být ty z menších útržků vzpomínek rodinného koupání v městském (obecním) aquaparku.
Věkové kategorie od narození
Veřejně přístupnou budovu, objekt, stavbu (administrativní budova, objekt úřadu, kam často chodí matky a děti, dětská divadla, uvedená koupaliště), hřiště s přístupem dětí, sportoviště – je nutno projektovat (eventuálně při rekonstrukcích upravovat) především podle předpokládané dětské klientely, tedy minimálně podle následujících kritérií:
0-12 měsíců – kojenec. Objekty charakteristické pro matky s kojenci se nebudou v obecním sektoru běžně vyskytovat (a ordinace dětského lékaře, popř. zdravotnické zařízení pro děti by sem patřit nemohlo?)
1-3 roky – batole. Nejdůležitějšími objekty jsou zábavné, kulturní a sportovní. Psychologie tříletého děcka dokáže rozeznat “přívětivost” stavebně - technického prostředí, které už zanechává vzpomínky. Dítě již komunikuje a “ohmatává” okolní svět. Jeselský typ výchovy je z hlediska psychologie dítěte zcela nevhodný a je téměř na ústupu. Dítě v tomto věku obvykle je v péči matky. Proto také pro tento věk není nutné uvažovat s “hromadnými návštěvami” dětí z jeslí jakýchkoliv zařízení, ale individuálním pobytem maminek s dětmi. Na zřetel je však nutno vzít potřebu matky dítě v tomto věku kojit a k tomu jí přizpůsobit podmínky. Tristní příběhy maminek při kojení na nádražích, v úřadech, právě i na uvedených koupalištích bez možnosti dítě přebalit, jsou drastickým případem jedné z mnoha chyb projektantů a architektů veřejně přístupných budov, zvláště těch, kde investory jsou obce (zařízení pro kulturu, správu, tělesnou výchovu a rekreaci, školní zařízení, stavby pro sociální péči, zdravotnictví, veřejnou dopravu).
3-6 let – věk předškolní. Z pohledu budoucího investora novostavby, nebo modernizace a rekonstrukce jsou velké zkušenosti s předškolními zařízeními (mateřské školy). Stávající výchovná interaktivní metoda v mateřském školství vztahu dítě – učitel je možná. Pokud se však dítě tohoto věku ocitne v “neovlivnitelném” prostředí bazénu (toto zařízení je uváděno záměrně), výsledkem může být povrchní hodnocení chování dítěte v takovém zařízení jako “nevhodné”. Děti pobíhají, svým pohybem, šťoucháním, cákáním mohou relativně i ohrožovat starší osoby. Architekt v takovém případě udělal několik závažných chyb, o kterých bude ještě řeč.
6-12 let – dítě ve školním věku. Pro některé případy budov je možné uvažovat s dětmi v mladším (do 8 let) a starším školním věku. Dítě dochází do školy. Hlavní problém je bezpečnost dítěte při pěším pohybu přes křižovatky, po chodnících. Dítěti v tomto věku již není nutné přizpůsobovat prostředí “dospělých”. Prostředí a architektura budov má však “umět” převést dítě do světa dospělých. Prostředí se již nemusí (tak jako u předškolních dětí) “vnucovat” těmto dětem z mnoha vývojových příčin.
12 a více let – puberta. Toto vývojové stadium již souvisí s bezpečným užíváním objektů a místností, s dodržováním provozních řádů, s technickým zabezpečením objektů proti vandalismu, žhářství a proti tzv. měkké kriminalitě (drobné krádeže ze skříněk, šikanování).
Chování dítěte a řízení projektů
Přílohou územně plánovací dokumentace by mělo být i stanovisko dětského psychologa. Vnést nový pohled na předchozí plánovací dokumentaci o chování dětí rozšiřuje předchozí poznání o další rozměr, takže naše původní představy musí být transformovány. Situaci je možné také popsat následovně:
nastala problémová situace začlenit dětskou psychologii, dětskou architekturu do stávajících dokumentů obce
je nutné zadat analýzu této problémové situace (kolika objektů se problematika týká)
na strategickém článku řízení (zastupitelstvo) je nutné schválit cíle (priority) řešení a jejich postupnost
provést formulaci jednotlivých úkolů vytvořit proces, jehož smyslem je standardizace, zjednodušení, opakovatelnost, efektivnost činností
zavést kontrolu správnosti postupu
Tento proces je složitým modelem především proto, že obohacuje běžné jednací (týmové, koordinační) metody o novou disciplinu – dětskou psychologii. Z mnoha měst byl odpozorován citový vztah dětí k cizímu městu. Pokud pomineme vliv rodiny a samotného bytu, největší část vzpomínek ve starším věku se váže k objektům, které spojujeme s příjemnými zážitky. Ocitli jsme se tedy zpětně u kin, koupališť, hřišť, sportovišť, tedy tam, kde byla vytvářena identita k domovu, danému prostoru.
Ze širšího výchovného hlediska hledají města i obce v rámci svých programů omezování kriminality různé přístupy. Výzkumy k prevenci kriminality však končí na hranici kolem patnáctého roku dítěte. Z toho důvodu u této hranice končí komplexní pohledy uvedených materiálů.
Od kriminality k vandalismu a zpět
Zpětným odvíjením situace prevence kriminality jsme postoupili k patnáctiletému dítěti. Z předchozích úvah je zřejmé, že se v této snaze pokoušíme překročit další hranici jednak od kriminality k vandalismu (měkká, dosud systematicky nesledovaná kriminalita) a od soudně postižitelného děcka k dítěti jako takovému. Tato pomyslná bariéra, která omezuje (znemožňuje) odborné zkoumání vlivu dětské architektury z pohledu dětské psychiky na další vývoj dítěte i rodiny, by neměla zabránit investorům uváděných budov v aplikaci tohoto přístupu.
Novodobí Herodesové = (někteří) projektanti a architekti
Řada projektantů a architektů je bez ohledu na platné předpisy (doložení autorizace, odbornosti) schopna předkládat obecním úřadům návrhy, které ohrožují bezpečnost dětí, chodců a nekvalifikovaně argumentovat při zdůvodňování těchto návrhů.
Konzultace s Českou komorou architektů i příslušným ministerstvem ukazují, že není možné z nynějšího stavu vinit pouze radnice, ale i architekty a projektanty, kteří se zpronevěřují nejen sobě, ale i Obci architektů či komorám (ČKAIT). Když projektanti a architekti sledují pouze osobní cíle, nevěnují v projektech pozornost dětem či osobám postiženým, je namístě se bez výjimky obrátit na příslušné komory ke zrušení autorizace příslušného projektanta.
Radnice si nemohou v mnoha případech hradit nad cenu projektu “oponenty”, kteří by oznámkovali toto dílo a proto je vhodně poslat každý projekt oběhem přes všechna oddělení do schvalovacího kolečka.
Literatura
Beran, Frnková, Hačkajlová, Jilemnická, Tománková – Harmonizace činností engineeringu s EU, ČVUT Praha 2003
Prof.PhDr.Zdeněk Matějček, CSc., Co, kdy a jak ve výchově dětí, Portál 2000
K.E.Allen, L.R.Marotz – Přehled vývoje dítěte, Portál 2002
Břicháček, Koluchová,Machová, Marcelíková, Vaňková – Psychologie, Junák 2002
Beran a kol.Dynamický harmonogram, Academia 2003