VEŘEJNÁ SPRÁVA | TÝDENÍK VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY |
číslo 43 |
lexikon evropského práva |
Hodnotou společně uznávanou Unií i členskými státy je respekt k lidským právům. V právu Evropské unie se tato hodnota spojuje s významem, jaký měla a má pro kultivaci evropského práva Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod přijatá v Radě Evropy. Tato Úmluva jako jádro ochrany základních práv (všimněme si této terminologické zkratky pro lidská práva a základní svobody) se stala pramenem poznání práva pro Evropský soudní dvůr, který vyvinul doktrínu o platnosti základních práv ve formě obecných právních zásad společných všem členským státům EU. Rovněž při formulaci Charty základních práv Evropské unie se Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod stala první položkou výslovně citovaných lidskoprávních úmluv.
Konvent přijal řešení, aby Charta základních práv Evropské unie, slavnostně vyhlášená v roce 2000 v Nice, byla inkorporována do Smlouvy o evropské ústavě ve všech svých 54 článcích, a to s pouze formulačně-technickými, nikoli obsahovými změnami. Smlouva o evropské ústavě se i v tomto ohledu přihlásila ke kontinuitě vývoje evropského práva a jmenovitě k vývoji odvíjejícímu se od přijetí Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Konvent si vyžádal a svým členům předložil - jako dokument označený CONV 828/03 - aktualizovaný komentovaný text Charty základních práv Evropské unie, který zohledňuje nejdůležitější změny, které vyplývají z včlenění katalogu základních práv do Smlouvy o evropské ústavě. Stejně tak jako bylo záměrem tvůrců Charty ovlivnit tímto právním dokumentem v prvém plánu chování orgánů Unie, tak i v inkorporované podobě platí, že přímými adresáty povinností jsou unijní orgány, respektive úřady a agentury, zatímco členské státy - bez ohledu na to, na jaké institucionální úrovni se v rámci členských států odvíjí činnost - jsou vázány ustanoveními o základních právech jen v těch vztazích, v nichž jsou zároveň vázány právem Unie. Je nepochybné, že ani po inkorporaci do Ústavní smlouvy ustanovení o základních právech nerozšiřují možnost použití práva EU ve vnitrostátních právních vztazích.
Vtělením Charty základních práv Evropské unie do Smlouvy o evropské ústavě se zároveň uplatní interpretační pravidlo, podle něhož základní práva chráněná již Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod mají i v právu Unie týž význam a rozsah. Pochybnosti ovšem stále vyvolává okruh základních práv odvozených z jiných zdrojů, zejména v oblasti sociálních práv. Charta základních práv EU obsahuje několik programových ustanovení, či - juristicky vyjádřeno - principů, s nimiž nelze pracovat stejně jako s bezprostředně použitelnými pravidly. Ústavní smlouva proto - i s ohledem na nejnovější judikaturu Evropského soudního dvora - jasně stanoví, že principů, formulovaných v Chartě, se nelze před soudem dovolat jinak než v souvislosti s napadeným legislativním či správním opatřením. Zůstává pochopitelně na vůli legislátorů a administrátorů na úrovni Unie i jejích členských států, jak silně se promítnou tyto principy do konkrétních legislativních pravidel a správních opatření.
Doc. JUDr. Richard Pomahač, CSc.,
Právnická fakulta Univerzity Karlovy