VEŘEJNÁ SPRÁVA | TÝDENÍK VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY |
číslo 43 |
názory ohlasy polemika |
Ing. Josef Musil,DrSc.
Dnešní navštívení je věnováno nejjižnější moravské pohraniční obci. Nachází se osm kilometrů jihovýchodně od Břeclavi, obce s rozšířenou působností, pět kilometrů od Slovenska a osm kilometrů od Rakouska. Má rozlehlý katastr, jehož větší část se rozkládá v nivě při soutoku řek Dyje a Moravy. Na celkové rozloze katastru obce 5 500 hektarů se včetně luk podílí 1 627 hektary zemědělská půda, 3 125 hektary lesní půda a 357 hektarů tvoří vodní plochy. Na katastru města lze nalézt rozsáhlý celek zaplavených lužních lesů a nivních luk. Jsou to jedinečné zachovalé biotopy středoevropského významu, jejichž rozloha nemá v České republice obdobu. Jejich součástí jsou i národní přírodní rezervace Ranšpurk a Cahnov–Soutok, které chrání části lesa pralesovitého charakteru. Z přírodovědného hlediska zasluhují pozornost i tůně a mrtvá říční ramena. Celá oblast vyniká jako mimořádně významné naleziště různých druhů živočichů, rostlin a hub a je registrována jako mokřad mezinárodního významu. Značnou část nivy zabírá obora pro chov jelení a další zvěře. Zbytek katastru a většina nelesních ploch mimo oboru jsou využity jako orná půda.
Lanžhot (vyhlášený za město v roce 2001) se poprvé připomíná v roce 1384. Poloha na hranici tří zemí (Moravy, Uher a Rakouska) poznamenala také jeho osudy. Při vpádu bočkajovců v roce 1605 byla obec nepřátelskými vojsky vydrancována a vypálena. Požáry Lanžhot bohužel pronásledovaly i nadále – například v roce 1835 zachvátil požár 233 a v roce 1850 234 domů. Ve druhé polovině devatenáctého století následovalo několik dalších požárů a také k němu došlo při osvobozovacích bojích v roce 1945. V době okupace zůstal Lanžhot v celém pohraničí s německy mluvícím obyvatelstvem český,patřil do protektorátu a ne do Velkoněmecké říše. V této době se do obce přestěhovalo mnoho obyvatel z Břeclavi, takže v roce 1944 měl Lanžhot 5 000 obyvatel. Na sklonku druhé světové války (duben 1945) byly o Lanžhot sváděny tvrdé boje. Stal se první osvobozenou moravskou obcí, avšak zaplatil za to krutou daň. Během bojů zahynulo 56 občanů, 258 utrpělo zranění a 228 domů bylo úplně zničeno. Sovětská armáda ztratila několik set vojáků, z nichž mnozí dodnes leží v neznámých hrobech v lesích mezi řekou Moravou a Lanžhotem. Rovněž není známo, kolik tam zahynulo Němců. Obec tehdy opět doplatila na svou hraniční polohu. Mnoho občanů, jimž byl za bojů zničen veškerý majetek, odešlo do pohraničních obcí, z nichž bylo po válce odsunuto německé obyvatelstvo do Rakouska a Německa. Tím došlo v obci ke značnému poklesu počtu obyvatel. V roce 1950 jich v obci žilo jen 3 657.
Fara v obci se připomíná již v roce 1784, nyní přísluší k břeclavskému děkanství. Kostel Povýšení svatého kříže (1550) byl v roce 1893 přestavěn. Památkově chráněná je socha Rudoarmějce u školy a kaplička u silnice.
V první polovině osmnáctého století došlo k výraznému zvýšení počtu obyvatelstva a toto zvyšování dále pokračovalo. Počet obyvatel kulminoval kolem roku 1961 (3 996 obyvatel), od té doby dochází k mírnému poklesu. Nyní město vykazuje 3 840 obyvatel v 1 048 trvale obydlených domech.
“Naše město dnes žije s bohatou tradicí zvyků a obyčejů”, říká starosta František Hrnčíř. “O lanžhotských hodech, které se konají vždy v neděli po svátku Povýšení svatého kříže (14. září), je možno dodnes spatřit na třicet párů lanžhotských šohajů a děvčat v nádherném lidovém kroji. Ten však mládež obléká i v jiné sváteční dny spojené s církevními svátky a obřady, nebo v bohatých místních i okolních krojových zábavách”.
Otevřenou otázkou zůstávají pracovní příležitosti. Někteří občané pracují v zemědělství, jiní v malé továrně na výrobu hokejových holí, v drobných podnikatelských a řemeslných činnostech, další ve službách pro obyvatele (ve školství, zdravotnictví, v maloobchodních prodejnách, v pohostinství, v dopravě). Někteří za prací vyjíždějí, přibližně dvanáct procent ekonomicky činného obyvatelstva města práci nemá.
“V Lanžhotě máme téměř stoprocentní plynofikaci, městský vodovod a kanalizaci, na kterou navazuje čistírna odpadních vod”, pokračuje starosta. “Kabelová televize nabízí 18 programů a je na ni připojeno 800 domácností. Máme knihovnu s možností využívání sítě internetu, místní muzeum, zmíněné tradiční lanžhotské hody a pravidelně se schází mužský a ženský pěvecký sbor, který je znám v širokém okolí.
Informovanost občanů zajišťuje, kromě informačního listu městského úřadu a internetu, místní kanál kabelové televize. Městem také prochází cyklotrasa – Moravská stezka (Jeseník - Olomouc - Břeclav – Bratislava) o délce 530 kilometrů.”
Na jižní Moravě nedávno vznikl svazek sedmi obcí “Mikroregion Podluží”.Jeho sídlo je v Lanžhotě. Program mikroregionu se upřesňuje a svazek obcí se o několik obcí ještě doplňuje. Další informace o Lanžhotě lze získat na webových stránkách www.lanzhot.cz