VEŘEJNÁ SPRÁVA | TÝDENÍK VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY |
číslo 39 |
konzultace |
JUDr. Hana Neumannová,
Krajský úřad Olomouckého kraje
Zákonem č. 229/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č.129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), (1) ve znění pozdějších předpisů, byly provedeny změny u pěti místních poplatků a dále v obecných ustanoveních zákona o místních poplatcích. Zákon č. 565/1990 Sb. je novelizován první částí zákona č. 229/2003 Sb., jejíž ustanovení nabudou účinnosti dnem 1.ledna 2004 (2). Tato novelizace si pravděpodobně vyžádá novelizace stávajících obecně závazných vyhlášek obcí o místních poplatcích, případně vydání nových vyhlášek (3).
V úvodu článku bych se chtěla věnovat změnám obecných ustanovení zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích (aplikovatelných na všechny místní poplatky).
První změna nastává v § 11, kde se nově umožňuje zvýšit včas nezaplacený poplatek nebo jeho včas nezaplacenou část až na jejich trojnásobek (4).
Dále došlo ke změně celého ustanovení § 12, podle nějž “pokud poplatník nesplní svoji oznamovací (poplatkovou) povinnost určenou obecně závaznou vyhláškou obce, lze dlužné částky vyměřit do tří let od konce kalendářního roku, ve kterém oznamovací (poplatková) povinnost vznikla. Pro ostatní promlčecí lhůty platí zvláštní předpisy” (5). Podle nového znění § 12 odst. 1 zákona č. 565/1990 Sb. “pokud poplatník nebo plátce nesplní svoji poplatkovou povinnost stanovenou obecně závaznou vyhláškou obce, lze dlužné částky vyměřit nebo doměřit do 3 let od konce kalendářního roku, ve kterém poplatková povinnost vznikla”. Podle nového znění § 12 odst. 2 zákona č. 565/1990 Sb. “byl-li před uplynutím této lhůty učiněn úkon směřující k vyměření nebo doměření poplatku, běží tříletá lhůta znovu od konce roku, v němž byl poplatník nebo plátce o tomto úkonu písemně uvědoměn. Vyměřit a doměřit poplatek lze nejpozději do 10 let od konce kalendářního roku, ve kterém poplatková povinnost vznikla”. Nově se tedy do § 12 zákona o místních poplatcích doplňuje, že dlužné částky (poplatku) lze doměřit nejen poplatníkovi, ale také plátci. Další novinkou je, že přímo do zákona č. 565/1990 Sb. bylo zařazeno přerušení promlčecí lhůty pro vyměření poplatku (do konce roku 2003 bude upraveno zákonem č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, v platném znění).
Dochází též ke změně formulace stávajícího ustanovení § 16, podle nějž “obec, která poplatky spravuje, může ke zmírnění nebo odstranění tvrdosti v jednotlivých případech poplatky snížit nebo prominout”. Podle nového § 16 “obec, která poplatky spravuje, může na žádost poplatníka z důvodu odstranění tvrdosti poplatek nebo jeho příslušenství zcela nebo částečně prominout”. Nově se k prominutí či zmírnění poplatku výslovně vyžaduje, aby o ně požádal poplatník. Na rozdíl od právního stavu do 31.12.2003 bude obec moci zcela nebo částečně poplatníkovi prominout také příslušenství poplatku.
A nyní už ke změnám u jednotlivých druhů místních poplatků.
Zatímco se novela zákona o místních poplatcích nedotkla místních poplatků za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst, za provozovaný výherní hrací přístroj, za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů a za zhodnocení stavebního pozemku možností jeho připojení na stavbu vodovodu nebo kanalizace, u ostatních místních poplatků dojde s účinností od 1.1.2004 k následujícím změnám:
Poplatek ze psů (§ 2)
Snad nejvíce změn bylo provedeno u místního poplatku ze psů, u nějž byl novelizován celý paragraf upravující tento poplatek. Poplatníkem již nebude vlastník psa, ale jeho držitel bez ohledu na to, zda je také vlastníkem psa. Zákon držitele psa definuje jako fyzickou nebo právnickou osobu, která má trvalý pobyt nebo sídlo na území České republiky. Tato definice je však podle mého názoru nedostatečná. Není v ní totiž definováno, kdo je držitelem. Držitelem jistě není každá fyzická osoba s trvalým pobytem na území ČR nebo právnická osoba se sídlem na území ČR, ale jen některé z nich, to již ale v zákoně upřesněno není. Za držitele lze považovat osobu, která má nějakou věc (6) v “držbě”. Podle literatury je předpokladem držby jednak faktické ovládání věci určitou osobou a jednak skutečnost, že s ní tato osoba nakládá jako s vlastní věcí, tj. chování se k určité věci s úmyslem mít ji pro sebe (7). Naopak detence je “stav, kdy určitá osoba (detentor) ovládá fakticky věc, ale nemá vůli mít tuto věc pro sebe. Detentor se k takové věci chová jako k věci cizí. Příkladem detence je nájem, výpůjčka věci apod.” (8). Patrně by bylo vhodné, aby definice držitele psa ve smyslu zákona o místních poplatcích byla dále upřesněna.
Poplatek ze psů se bude platit obci příslušné dle místa trvalého pobytu nebo sídla držitele psa. Při změně trvalého pobytu během kalendářního roku bude poplatek placen od začátku kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém změna nastala, nově příslušné obci, a to za jednotlivé kalendářní měsíce trvalého pobytu nebo sídla držitele v této obci v roce, kdy nastala změna. Nově se také stanoví, že v případě držení psa po dobu kratší než jeden rok se platí poplatek v poměrné výši, která odpovídá počtu i započatých kalendářních měsíců (9).
Další změnou je, že poplatek bude placen ze psů starších tří měsíců (do 31.12.2003 se tento poplatek bude platit ze psů starších šesti měsíců).
Došlo také k rozšíření případů, kdy jsou poplatníci od poplatku ze zákona osvobozeni (obec bude i nadále moci v obecně závazné vyhlášce stanovit další případy osvobození od poplatku). Do 31.12.2003 se poplatek nebude platit ze psů užívaných k doprovázení nebo ochraně osob nevidomých, bezmocných a držitelů průkazu ZTP/P zvlášť těžce postižený s průvodcem)- (10). Od 1.1.2003 budou od poplatku osvobozeni držitelé psa, kteří jsou:
osobou nevidomou nebo bezmocnou (11)
osobou s těžkým zdravotním postižením, které byl přiznán III.stupeň mimořádných výhod podle zvláštního právního předpisu (12)
osobou provádějící výcvik psů určených k doprovodu osob nevidomých, bezmocných a osob s těžkým zdravotním postižením (s III. stupněm mimořádných výhod podle zvláštního právního předpisu)
osobou provozující útulek zřízený obcí (13) pro ztracené nebo opuštěné psy
osobou, které zvláštní právní předpis stanoví povinnost držení a používání psa (14).
Pokud jde o případy uvedené v posledních třech bodech, domnívám se, že zákon by měl přesněji stanovit, že se osvobození vztahuje pouze na psy ve výcviku, kteří jsou cvičeni k doprovodu osob nevidomých, bezmocných a osob s těžkým zdravotním postižením (s III. stupněm mimořádných výhod podle zvláštního právního předpisu, na opuštěné a ztracené psy nacházející se v útulku zřízeném obcí a na psy, jejichž držením a používáním je plněna povinnost dle zvláštního právního předpisu, nikoli však na další psy, jejichž je osoba uvedená ve třetím až pátém bodě držitelem a kteří uvedené podmínky nesplňují. To považuji za určitý nedostatek zákona. Kromě toho je otázkou, zda by neměli být od poplatku zákonem osvobozeni také držitelé psů užívaných k doprovázení či ochraně osob nevidomých, bezmocných nebo s těžkým zdravotním postižením, kterým byl přiznán III. stupeň mimořádných výhod, i když držiteli nejsou přímo tyto handicapované osoby. Podle mého názoru mělo být osvobození formulováno s ohledem na účel chovu konkrétního psa, a ne na osobu jeho držitele.
Novelou zákona o místních poplatcích byla zvýšena maximální sazba poplatku z 1000 Kč na 1500 Kč ročně za jednoho psa. Stejná zůstala maximální sazba poplatku za psy, kdy poplatníkem jsou osoby, které jsou poživateli invalidního, starobního a vdovského důchodu (15), který je jejich jediným zdrojem příjmu (16). Tato kategorie osob byla rozšířena o poživatele vdoveckého důchodu (17), který je jediným zdrojem příjmu, a poživatele sirotčích důchodů.
Také po účinnosti novely bude obec moci sazbu poplatku za druhého a dalšího psa stejného držitele (dříve stejného vlastníka) zvýšit až o 50%.
Poplatek za lázeňský a rekreační pobyt (§ 3)
Dalším druhem místního poplatku, u nějž dojde ke změně, je poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt, který platí fyzické osoby (jsou poplatníky), které přechodně a za úplatu pobývají v lázeňských místech a v místech soustředěného turistického ruchu za účelem léčení nebo rekreace, pokud tyto osoby neprokáží jiný důvod svého pobytu.
Podle stávajícího znění § 3 odst.2 písm. a) zákona č. 565/1990 Sb. jsou od poplatku osvobozeni mj. držitelé průkazu ZTP/P (zvlášť těžce postižený s průvodcem). Dochází zde ke změně terminologie a od 1.1.2004 jsou slova “držitelé průkazu ZTP/P (zvlášť těžce postižený s průvodcem)” nahrazena slovy “osoby s těžkým zdravotním postižením, kterým byl přiznán III. stupeň mimořádných výhod podle zvláštního právního předpisu (18). Ostatní osvobození od poplatku (včetně osvobození průvodců osob nevidomých, bezmocných a osob s těžkým zdravotním postižením, kterým byl přiznán III. stupeň mimořádných výhod podle zvláštního právního předpisu) zůstala zachována i pro období po 1.1.2004.
Bylo zrušeno ustanovení, podle kterého byly od poplatku osvobozeny osoby, kterým byl poskytnut rekondiční pobyt podle zvláštních předpisů.
K další změně zákona o místních poplatcích došlo v § 3 odst. 3, podle jehož nového znění byla osoba, která přechodné ubytování poskytla, výslovně prohlášena za “ubytovatele”. Kromě toho bylo explicitně stanoveno, že ubytovatel je “plátcem poplatku” (19).
Ubytovatelům se ukládá nová povinnost vést evidenční knihu ubytovaných (20). Kniha musí být vedena v písemné podobě a zapisuje se do ní doba ubytování, účel pobytu, jméno, příjmení, adresa místa trvalého pobytu nebo místa trvalého bydliště v zahraničí a číslo občanského průkazu nebo cestovního dokladu fyzické osoby, které bylo ubytování poskytnuto. Zákon tedy neukládá do knihy zaznamenávat také všechny údaje rozhodné pro posouzení, zda se na danou osobu vztahuje osvobození od poplatku, tj. například zda se jedná o vojáka v základní službě, o osobu vykonávající civilní službu, o osobu nevidomou, bezmocnou, osobu s těžkým zdravotním postižením, kterým byl přiznán III. stupeň mimořádných výhod podle zvláštního právního předpisu. Ze zaznamenávaných údajů může být pouze určeno, zda se na ubytovaného vztahuje osvobození z důvodu věku. Do evidenční knihy se bude zaznamenávat také důvod pobytu, který je kritériem pro určení, zda je ubytovaný povinen platit poplatek.
Zákon č. 229/2003 Sb. kromě toho stanoví, že “zápisy musí být vedeny přehledně a srozumitelně. Tyto zápisy musí být uspořádány postupně z časového hlediska (21). Evidenční knihu ubytovatel uchovává po dobu 6 let od provedení posledního zápisu. Zpracování osobních údajů v evidenční knize se řídí zvláštním právním předpisem” (22).
Poplatek za užívání veřejného prostranství (§ 4)
Novelizace se dotkla také poplatku za užívání veřejného prostranství, a to hned v jeho prvním ustanovení. Podle stávajícího § 4 odst.1 zákona č. 565/1990 Sb. se poplatek za užívání veřejného prostranství “vybírá za zvláštní užívání veřejného prostranství, kterým se rozumí umístění zařízení sloužících k poskytování služeb, umístění stavebních, prodejních nebo reklamních zařízení, zařízení cirkusů, lunaparků a jiných obdobných atrakcí, umístění skládek, vyhrazení trvalého parkovacího místa a užívání tohoto prostranství pro kulturní a sportovní akce a potřeby tvorby filmových a televizních děl. Z akcí pořádaných na veřejném prostranství bez vstupného, nebo jejichž výtěžek je určen na charitativní a veřejně prospěšné účely, se poplatek neplatí.” Podle nového ustanovení § 4 odst. 1 “poplatek za užívání veřejného prostranství se vybírá za zvláštní užívání veřejného prostranství (23), kterým se rozumí provádění výkopových prací, umístění dočasných staveb a zařízení sloužících pro poskytování prodeje a služeb, pro umístění stavebních nebo reklamních zařízení, zařízení cirkusů, lunaparků a jiných obdobných atrakcí, umístění skládek, vyhrazení trvalého parkovacího místa a užívání tohoto prostranství pro kulturní, sportovní a reklamní akce nebo potřeby tvorby filmových a televizních děl. Z akcí pořádaných na veřejném prostranství, jejichž výtěžek je určen na charitativní a veřejně prospěšné účely, se poplatek neplatí”. Na rozdíl od nynější právní úpravy bylo do § 4 odst. 1 výslovně doplněno, že se poplatek vybírá rovněž za užívání veřejného prostranství k výkopovým pracím a umístění dočasných staveb sloužících pro poskytování prodeje a služeb pro poskytování prodeje (24) a služeb (25) a užívání veřejného prostranství pro reklamní akce. Osvobození od poplatku u akcí, z nichž se neplatí vstupné, již nebude dáno přímo zákonem, ale bude na uvážení obce, zda je poskytne v obecně závazné vyhlášce. Při poskytnutí osvobození od místního poplatku nebo jeho zmírnění musí obec podle nálezu Ústavního soudu sp.zn.Pl.ÚS 16/02 ze dne 10.12.2002 postupovat tak, “aby tím nedocházelo k obcházení zákona a diskriminaci poplatníků. Při posuzování této skutečnosti je třeba zkoumat smysl a účel daného osvobození (úlevy)”.
Zákonem č. 229/2003 Sb. bylo zrušeno ustanovení § 4 odst. 2 zákona o místních poplatcích, v němž byla obsažena definice veřejného prostranství pro účely poplatku za užívání veřejného prostranství. I pokud by to zákon v poznámce pod čarou (26) výslovně nestanovil (27), použila by se definice veřejného prostranství uvedená v § 34 zákona o obcích.
Osvobození od poplatku za vyhrazení trvalého parkovacího místa zůstává v podstatě stejné, ale slova “osoby invalidní” v § 4 odst. 3 byla nahrazena slovy “osoby zdravotně postižené” (28).
V § 4 odst. 4 se také upřesňuje, že se poplatek vypočítává za “každý i započatý den” (29), tj. také v případě, kdy veřejné prostranství bylo poplatníkem užíváno méně než 24 hodin.
Poplatek ze vstupného (§ 6)
Podle § 6 odst. 1 zákona č. 565/1990 Sb. ve znění účinném od 1.1.2004 se poplatek ze vstupného “vybírá ze vstupného na kulturní, sportovní nebo reklamní akce, sníženého o daň z přidané hodnoty, je-li v ceně vstupného obsažena. Vstupným se pro účely tohoto zákona rozumí peněžitá částka, kterou účastník akce zaplatí za to, že se jí může zúčastnit. Z akcí, jejichž celý výtěžek je určen na charitativní a veřejně prospěšné účely, se poplatek neplatí”. Nově se v tomto ustanovení upravuje způsob výpočtu částky, ze které se poplatek odvádí, a to tak, že se vstupné sníží o daň z přidané hodnoty, je-li v ceně obsažena. Další novinkou je zavedení zákonné definice “vstupného”, kdy za vstupné je považována každá platba, která je podmínkou pro účast na akci. Mezi akce, z nichž se má odvádět poplatek, se nově zařazují také “reklamní akce” a vypouštějí se akce prodejní a akce obdobného charakteru jako kulturní, sportovní a prodejní akce (30).
Poplatek z ubytovací kapacity (§ 7)
Posledním druhem poplatku, u nějž dochází ke změně, je poplatek z ubytovací kapacity. Jeho placení se bude omezovat pouze na zařízení “určená” k přechodnému ubytování za úplatu, nikoli na zařízení, která k tomuto účelu pouze fakticky slouží, aniž by k němu byla určena (např. kolaudačním rozhodnutím).
Další změna nastane v § 7 odst. 3 stanovícím poplatníka. Jako poplatník je nově označen ubytovatel, kterým je fyzická nebo právnická osoba, která přechodné ubytování poskytla (na rozdíl od poplatku za lázeňský a rekreační pobyt, kde je ubytovatel plátcem poplatku). Tato osoba nemusí nutně být vlastníkem zařízení ani osobou, která je příslušná s ním hospodařit. Může jí být například nájemce nemovitosti.
Dále se nově stanoví, že je ubytovatel “povinen vést evidenční knihu obdobně jako u poplatku za lázeňský a rekreační pobyt (§ 3 odst. 4) s výjimkou údaje o účelu pobytu”. Z toho vyplývá, že jde-li o zařízení nenacházející se v lázeňských místech (31) a v místech soustředěného turistického ruchu, vede ubytovatel evidenční knihu s údaji dle § 3 odst. 4 zákona č. 565/1990 Sb. s výjimkou údaje o účelu pobytu. Podle mého názoru v lázeňských místech a v místech soustředěného turistického ruchu (32) může být pro účely evidence plnění poplatkové povinnosti týkající se obou poplatků vedena jedna evidenční kniha. Poplatek z ubytovací kapacity se neplatí v zařízeních určených výhradně k účelům uvedeným v § 7 odst. 2 zákona č. 565/1990 Sb. a v takových zařízeních nemusí být evidenční kniha vedena.
Poslední změnou je u tohoto poplatku zvýšení maximální sazby ze 2 Kč za každé využité lůžko a den na 4 Kč.
Závěr
Zákon o místních poplatcích dozná k 1.1.2004 řady změn, byť i nadále je ponechán prostor určitým pochybnostem při výkladu, a to i v novelizovaných ustanoveních. Bohužel nebyl novelizován například také § 10c upravující poplatek za zhodnocení stavebního pozemku možností jeho připojení na stavbu vodovodu nebo kanalizace, jehož aplikace podle mých zkušeností činí v praxi problémy (33).
Na druhé straně řadu změn obce nepochybně přivítají (zvýšení sazeb některých poplatků, zavedení zákonné povinnosti vést evidenční knihy, zvýšení včas nezaplaceného poplatku až na trojnásobek).
Z výše uvedeného rovněž vyplývá, že v podstatě všechny obce (34) budou muset přizpůsobit své obecně závazné vyhlášky o místních poplatcích tak, aby vyhovovaly nové právní úpravě. Pro základní orientaci o tom, jak by obecně závazné vyhlášky měly být s účinností od 1.1.2004 změněny, snad poslouží i můj článek.
Poznámky:
Změna zákona o místních poplatcích a zákona o krajích provedené zákonem č. 229/2003 Sb. spolu navzájem vůbec nesouvisejí, přestože byly provedeny stejným zákonem. Do zákona o krajích byl doplněn nový § 97a, podle nějž kraje na úhradu nákladů spojených s druhou fází reformy veřejné správy obdrží od státu příspěvek.
Druhá část zákona č. 229/2003 Sb., kterou se mění zákon o krajích, nabyla účinnosti dnem vyhlášení zákona č. 229/2003, tj. 31.července 2003.
Pro přehlednost právního předpisu v případě více jeho změn se jeví jako výhodnější vydat nový právní předpis místo jeho pouhé novelizace.
Dříve bylo toto zvýšení možné nejvýše o 50%.
V poznámce pod čarou se uvádí zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, v platném znění.
Zvířata mají v právu charakter věci, byť specifické, přičemž tato specifičnost je právní úpravou reflektována (např. zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, v platném znění, zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči, v platném znění, § 203 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, v platném znění).
Viz Fiala, J. in Hendrych, D. a kol. : Právnický slovník, C.H.Beck 2001, 1. vydání, s. 160-161.
Viz Fiala, J. in Hendrych, D. a kol. : Právnický slovník, C.H.Beck 2001, 1. vydání, s. 115.
Tj. kalendářních měsíců, po které trvá držení psa.
Nárok na osvobození od poplatku se posuzoval bez ohledu na osobu vlastníka psa. Rozhodné bylo, k jakému účelu je pes (alespoň částečně) užíván.
Viz § 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění
Viz § 86 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, v platném znění. K obdobné změně došlo i v § 3 odst.2 písm.a) zákona č. 565/1990 Sb.
Nevztahuje se na osoby provozující útulky nezřizované obcí.
Zákon v poznámce pod čarou odkazuje na zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, v platném znění. Dle § 44 odst.1 věty první a druhé tohoto zákona je uživatel “povinen držet a v honitbě používat lovecké psy. Loveckým psem se rozumí pes loveckého plemene uznaného Mezinárodní kynologickou federací (FCI) s průkazem původu, který složil příslušnou zkoušku z výkonu.”
Je otázkou, zda by se tato úleva měla ze zákona uplatnit u osob, u kterých je souběh starobního a vdovského důchodu (kdy každý důchod je přece samostatným zdrojem příjmů).
200 Kč ročně za jednoho psa.
Domnívám se, že také poživatelé vdoveckých důchodů jsou takto zvýhodněni již před 1.1.2004.
Viz § 86 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, v platném znění.
“Plátcem poplatku” (osobou, jíž zákon ukládal vybrat poplatek od poplatníka a odvést jej správci poplatku) je osoba, která někomu poskytla přechodné ubytování, podle mého názoru již v období do 31.12.2003, i když to zákon nestanoví výslovně.
Podle mého názoru vzhledem k § 14 odst. 2 zákona o místních poplatcích mohla být taková povinnost uložena obecně závaznou vyhláškou o místních poplatcích. Dle důvodové zprávy k zákonu č. 229/2003 Sb. “stanovení této povinnosti si vyžádala praxe, kdy ubytovatelé odmítali respektovat tuto povinnost stanovenou “pouze” právním předpisem obce, tzn. obecně závaznou vyhláškou.” Důvodová zpráva se bohužel nezmiňuje o tom, zda takový postup obcí je v souladu se zákony.
Tj. zřejmě postupně za sebou tak, jak bylo u jednotlivých osob zahájeno poskytování ubytování.
V poznámce pod čarou je odkazováno na zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších přepisů. Viz § 5 odst. 2 písm.a) tohoto zákona, podle nějž bez souhlasu subjektu údajů může správce zpracovávat osobní údaje, jestliže provádí zpracování stanovené zvláštním zákonem nebo nutné pro plnění povinností stanovených zvláštním zákonem.
V poznámce pod čarou se odkazuje na § 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), podle nějž “veřejným prostranstvím jsou všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru”.
Stylisticky není formulace “poskytování prodeje” právě vydařená.
Zákon původně zmiňoval pouze “zařízení”, nikoli i “dočasné stavby”.
§ 4 odst.1 zákona č. 565/1990 Sb., ve znění účinném od 1.1.2004.
Beztak nejsou poznámky pod čarou závazné.
V poznámce pod čarou se odkazuje na zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, v platném znění.
Dříve pouze “za m² a den”, což mohlo vzbuzovat pochybnosti, zda jde i o pouze započaté dny.
Vypuštěním “akcí obdobného charakteru” by měla být posílena právní jistota poplatníků.
Viz § 2 odst. 4 zákona č. 164/2001 Sb., o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vod, přírodních léčebných lázních a lázeňských místech a o změně některých souvisejících zákonů (lázeňský zákon).
Definici “místa soustředěného turistického ruchu” právní předpisy neobsahují. Není mi známa ani judikatura, která by tento pojem vykládala. Bude zde záležet pouze na uvážení obce.
Náročné je stanovení výše poplatku, neboť sazba poplatku nesmí přesáhnout rozdíl ceny stavebního pozemku bez možnosti připojení na obcí vybudovanou stavbu vodovodu nebo kanalizace a ceny stavebního pozemku s touto možností. Cena stavebního pozemku v obci se stanoví podle zvláštního právního předpisu v kalendářním roce, ve kterém nabylo právní moci kolaudační rozhodnutí pro stavbu vodovodu nebo kanalizace obcí vybudované. Podle mého názoru je sporné také to, zda jde o jednorázový poplatek.
Někdy půjde i o obecně závazné vyhlášky upravující poplatky, které zákonem č. 229/2003 Sb. nebyly dotčeny. V případě, že by obecně závazná vyhláška např. citovala ustanovení dosavadních §§ 11, 12 a 16, bude třeba takové ustanovení z vyhlášky buď úplně vypustit nebo nahradit zněním přesně odpovídajícím nové právní úpravě.