VEŘEJNÁ SPRÁVA   TÝDENÍK VLÁDY
ČESKÉ REPUBLIKY
číslo 34
    j e d i n ý  č e s k ý   t ý d e n í k  p r o  s t á t n í  s p r á v u  a  s a m o s p r á v u

názory ohlasy polemika

Muzea a média očima politika

Petr Pleva,
místopředseda výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu PS P ČR

Většina politiků i novinářů považuje muzejní pracovníky za jakési zvláštní podivíny, kteří sídlí v krásných budovách, jež by se určitě daly využít na něco mnohem užitečnějšího, a shromažďují staré a nepotřebné věci. Někteří si možná vzpomenou, že v mládí se školou v nějakém muzeu byli a měli tam vycpaná zvířata. Tím asi obecné znalosti většiny politiků i novinářů končí.

Existuje ovšem ještě další nepatrná skupinka politiků a novinářů, kteří mají muzea, samozřejmě mimo jiné, v popisu práce. Ti první jsou považováni za blázny, kteří neustále chtějí peníze na takové zbytečnosti, když je přece zapotřebí stavět dálnice, pomáhat zemědělcům, krachujícím podnikům, důchodcům, bankám, kampeličkám a mnoha dalším bohulibým institucím, takže jako obvykle nedostanou nic. Těm druhým se vede o trochu lépe, jsme přece nejkulturnější národ na světě, takže na ně občas zbude deset řádků na předposlední straně, pokud ovšem není k dispozici žádná placená inzerce.

Je tu ale ještě jedna úplně speciální sorta politiků, která má k muzeím úplně nejblíže. A nejsou to politikové ledajací, jsou to ministři. Ve vládě sice sedí až na kraji stolu vedle druhého náměstka ministra bez portfeje, ale na svůj titul jsou patřičně hrdí. Pustí se do boje za českou kulturu směle a razantně, neohroženě se bijí za památky, filmové festivaly, spisovatele, divadelníky, proti všem protivenstvím, lotynkám, radám, televizím a jiným zlořádům. Svůj boj statečně prohrávají, ovšem s noblesou a vítězným úsměvem na rtech.

Muzea mají prostě smůlu. Možná kdyby prodala několik exponátů a nakoupila něco půdy, měla by alespoň nárok na přímé platby z fondů Evropské unie.

I přes velmi mírnou nadsázku to byl popis zcela pravdivý. Chci se ale zamyslet nad příčinami tohoto neutěšeného stavu. Pohled politiků jen tak rychle nezměníme, pořád máme ještě mnoho neopravených silnic a stávky muzejníků si nikdo ani nevšimne, pohled médií bychom změnit mohli, alespoň trošičku. Nabízím jedno kouzelné slůvko, které otvírá brány k srdcím mnoha novinářů. Ne, že by mu rozuměli, ne že by věděli co obsahuje a co se za ním skrývá, ale to slovo je prostě “in”. A kdo by nechtěl být v dnešní době “in”?! To by taky mohl být úplně “out”! Tím kouzelným slovíčkem je “věda”.

Všechna média přednedávnem s velkým rozhořčením informovala o tom, že vláda hodlá zločinně snížit výdaje na vědu a veřejnost byla pobouřena. Když jsou pobouřena média a veřejnost, jsou pobouřeni i politikové. Někteří hrozí demisí, pro jistotu ale jen jednou, aby je někdo nevzal za slovo, někteří se staví do čela stávkujících a někteří by snad vyšli i na barikády. Pojďme je společně přesvědčit, že muzeologie není jen sbírání starého nepotřebného harampádí a vystavování vycpaných zvířat, ale věda. Možná to zní podivně, věda je přece jaderná fyzika, astronomie, možná biomedicína, ale muzeologie? Pojďme je přesvědčit, že muzeologie je nejen věda, ale věda velmi užitečná. Bez muzeologie bychom neznali svoji vlastní historii, nebo by naše znalosti kulhaly na jednu nohu, a bez znalosti historie bychom byli nuceni opakovat stále stejné chyby. My to sice děláme, ale díky historii, a tedy i muzeologii, o tom alespoň víme. Tedy alespoň někteří.

Věta:

Muzea mají prostě smůlu. Možná kdyby prodala několik exponátů a nakoupila něco půdy, měla by alespoň nárok na přímé platby z fondů Evropské unie.

(Z vystoupení na semináři Naše muzejnictví v minulém desetiletí, Hodonín 12.-13.6.)