VEŘEJNÁ SPRÁVA   TÝDENÍK VLÁDY
ČESKÉ REPUBLIKY
číslo 34
    j e d i n ý  č e s k ý   t ý d e n í k  p r o  s t á t n í  s p r á v u  a  s a m o s p r á v u

příloha

Rozhovor
s Mgr. Petrem Sedláčkem,
místostarostou města Kroměříže
a předsedou Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska

Památky jsme nezdědili po předcích, máme je propůjčené od našich potomků

Jak se reforma veřejné správy promítla do péče o památky?

Primární změnou je přenesení výkonu památkové péče z bývalých okresních úřadů na obce s rozšířenou působností. V samotném výkonu k žádným výrazným změnám nedošlo, již proto, že v mnoha případech je nadále zajišťován odbornými pracovníky, kteří přešli z okresů na obce III. typu. Problémem je určitá nesystémovost. To, co dřív vykonávali dva tři lidé na okresním úřadě se znalostí celé šíře problematiky na celém okrese, je dnes rozděleno na menší správní území. Vytrácí se určitá profesní zběhlost úředníků a těžko lze zajistit zastupitelnost například v době nemoci. Pracovníci na jednotlivých místech mají zúžené pole působnosti, menší počet památek a menší výkon. Často proto vykonávají ještě jiné činnosti, protože málokterá obec s rozšířenou působností si může dovolit zaměstnat odborníka jen na památkovou péči.

S přenesením kompetencí souvisí i poskytování prostředků na obnovu památek. Letošní rok je zvlášť kritický…

V minulosti o prostředcích na památkovou péči rozhodovalo okresní shromáždění. Konkrétně v okrese Kroměříž se příspěvek ročně pohyboval v částce mezi třemi a pěti miliony korun. V roce 2002 nešlo na památky nic, protože přednosta se obával, že by nebylo na platy zaměstnanců ke konci roku. Pro příští rok bylo rozhodnuto poskytnout na památkovou péči krajům 150 milionů korun v rámci rozpočtového určení daní. Podle koeficientu, který určilo ministerstvo financí, připadá na celý Zlínský kraj 5 milionů 600 tisíc korun. Nejsou to účelové prostředky a záleží tedy na krajském zastupitelstvu, jak s nimi naloží. V každém případě je to ve srovnání s minulými roky výrazně nižší položka.

Navíc je třeba připomenout, že zmíněných 150 milionů korun použilo letos ministerstvo kultury na odstranění povodňových škod. Jistě bylo potřebné pomoci zasaženým památkám, ale domnívám se, že se tak nemělo stát na úkor ostatních památek.

Jaké má samospráva legislativní nástroje při uplatňování požadavků na obnovu památkového fondu?

Velmi důležité je věnovat péči územnímu plánu, případně dalším dokumentům, v jejichž rámci pak mohou být stanoveny různé regulativy, například barevnost fasád, výška zástavby atd. V památkové rezervaci nebo zóně je závazné stanovisko památkářů, není to tedy síla samosprávy, ale síla orgánu státní správy, který vydává závazné rozhodnutí. Když jsme jako město opravili v Kroměříži podstatnou část domů na náměstí, byl to impuls pro mnoho soukromých vlastníků k rekonstrukci objektů do srovnatelného stavu. Město má také možnost zprostředkování příspěvku z Programu regenerace MPR nebo MPZ nebo přímo z dotačních titulů města. Existují i formy příspěvků na obnovu bytového fondu z programu ministerstva pro místní rozvoj, buď přímo dotace anebo výhodné půjčky. Samozřejmě, že v Programu regenerace MPR a MPZ jsou velmi striktní pravidla a záleží na zastupitelstvu, jaké určí priority pro péči o památky.

Jak se osvědčily Programy regenerace MPR a MPZ a reflektuje jejich podoba současnou situaci?

Zmíněné programy ministerstva kultury považuji za mimořádně prospěšné a motivující. Podstatné je, že pokud má získat soukromý vlastník dotaci z programu, tak musí dostat dotaci přímo z rozpočtu města, které tím deklaruje pro stát zájem na obnově památky. Když zastupitelstvo rozhodne, že obnovu objektu podpoří, tak je vícezdrojové financování určeno podílem 50% z Programu, 10% hradí město a 40% vlastník, což je jistě zajímavý podnět pro soukromého majitele. Zkušenosti ukazují, že tato investice se pak městu často vrací formou kulturních iniciativ v opraveném objektu či využíváním vhodných prostor pro společenské projekty. Problém je spíš v tom, že město má většinou řadu vlastních objektů, které musí udržovat, a tak rozhodování o pořadí podpory objektům v majetku města, církví či soukromníků je složité.

Podoba Programů se velmi osvědčila, a to nejen proto, že podmiňuje státní peníze nemalým podílem vlastních prostředků, ale i následným multiplikačním efektem rozvoje regionu. V současné době diskutujeme o možnosti čerpat z Programu také prostředky na architektonické prvky objektů, které nejsou zapsanými památkami, ale jsou v sousedství těchto památek a na prostředky spojené s obnovou prostranství, to znamená zeleň, dlažbu, komunikace. Díky Evropské chartě, k níž jsme přistoupili a kde je jinak formulován pojem památky, mohlo ministerstvo kultury tuto změnu do Programu zapracovat a pro výše uvedené účely dát k dispozici čtyři a půl milionu korun.

Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 34/2003.



Copyright © 2003 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |