VEŘEJNÁ SPRÁVA   TÝDENÍK VLÁDY
ČESKÉ REPUBLIKY
číslo 34
    j e d i n ý  č e s k ý   t ý d e n í k  p r o  s t á t n í  s p r á v u  a  s a m o s p r á v u

rozhovor

s Vladimírem Měrkou,
starostou Náměště nad Oslavou

Život památkám a v památkách

Když majitel náměšťského zámku hrabě Haugwitz přijímal do služby nové zaměstnance, museli umět zpívat nebo hrát na hudební nástroj. V současné době pět set padesát dětí z pěti tisíc obyvatel navštěvuje základní uměleckou školu. Vztah ke kulturnímu dědictví zde přechází z generace na generaci, přesto bez systematické podpory morální i materiální by Náměšť nebyla perlou dolního toku řeky Oslavy.

Jak se žije v sídle s městskou památkovou zónou?

Úřednicky řečeno musíme dodržovat zvláštní režim při veškerých stavebních pracích, opravách domů a související činnosti podléhající vyjádření památkářů. To se leckdy investorům nelíbí, protože to považují zásah do vlastnických práv a navíc je to určitým způsobem omezuje při výkonu obnovy památky. Jenže je nutné pochopit nejen individuální akt opravy, ale i další souvislosti památkářské ochrany v celé šíři historického, společenského a sociologického procesu. Osobně mám s památkáři velmi dobré zkušenosti, spolupracují s námi na tvorbě programu regenerace, teď jsme se vzájemně prověřili prostřednictvím náročného projektu rekonstrukce náměstí v hodnotě kolem 35 milionů korun.

Říká se, že náměstím procházejí dějiny. První zmínka o Náměšti pochází z roku 1234, v roce 1850 se stala sídlem okresního soudu, berního úřadu a dalších institucí, v roce 2003 obcí s rozšířenou působností. Co všechno prošlo náměstím v letech 1996-2000?

Chtěl bych předeslat, že při regeneraci MPZ důsledně dbáme na funkčnost opravovaného objektu. Nejde nám o to mít opravený dům, ale prvotní je, k čemu bude sloužit. Projekt náměstí vznikl v R Ateliéru Brno jako komplexní řešení centrálního prostoru města. Otázek bylo mnoho – museli jsme vyřešit dopravní systém, vyrovnat se s výškovým rozdílem náměstí, zakomponovat zeleň, zakódovat prvky umožňující operativně postavit pódium pro kulturní akce. Důležitým hlediskem pro nás byla nejen estetická stránka, ale také potřeby našich obyvatel i návštěvníků v oblasti každodenního i svátečního užívání. Rozhodli jsme se vycházet maximálně z původních dispozic. Nechali jsme repasovat staré obrubníky a podle nich dělali nové, téměř sedmdesát procent materiálu je použito z původního. Nenajdete tam kus betonu, všechno je kámen a litina. Poslední tři dlažební kostky při slavnostním zprovoznění zasadili zástupci organizací, které se na obnově podíleli – náměstek ministra kultury Z. Novák, ředitel JE Dukovany J. Sedlák a za město já. Čtyři roky jsme je přechovávali s vidinou nového náměstí. Prostor se stal přirozeným středem občanského dění – konají se zde koncerty a různá vystoupení navazující často na programy na zámku.

Propojení zámku a podzámčí není v Náměšti symbolické gesto, ale přirozená součást života. Během Dnů evropského dědictví se na zámku zabydlí stovky náměšťských občanů v historických kostýmech, v prostorách zámecké jízdárny se každoročně koná nejstarší festival trampské hudby v ČR Náměšťská placka, a hudební festival Folkové prázdniny, jichž se účastní tisíce mladých lidí. Neobáváte se poškození památek?

Vesměs se jedná o lidi, kteří vyrůstají v kulturním prostředí, a to formuje jejich vztah k místu a k objektům. Kemp, který je umístěn sto metrů za náměstím v zahradě za Špitálkem, je udržovaný, návštěvníci jsou disciplinovaní, zůstávají po nich otisky v podobě uměleckých děl. V kanceláři mám obraz od jednoho ze 130 mladých umělců z celé Evropy. Dílny na festivalu jsou zdarma a každý se může zúčastnit kurzu dle svých zájmů. Vznikla krásná tradice, přičemž většina účastníků pendluje mezi Telčí a Náměští. A když právě není festival, dáváme na náměstí prostor našim cimbálovým muzikám a mnoha dalším tvůrčím aktivitám. Akce pořádá naše Městské kulturní středisko, které spolupracuje případ od případu s dalšími organizacemi a sdruženími. Je to oboustranně užitečná symbióza, bez těchto akcí by nebyl v historických objektech život. Jednou bychom rádi využili Špitálek pro základní uměleckou školu. Když umožníme dětem kvalitní naplňování volného času, myslíme i na svou budoucnost. Přispíváme ročně částkou sto tisíc korun na provoz základní umělecké školy. Ve srovnání s jinými městy, která vydávají mnohem vyšší částky na protidrogovou prevenci, jsou to prostředky smysluplné. Děti zapojujeme i do jiných akcí, například do soutěže o poklad náměšťského purkmistra, a ony nám investice vracejí formou nádherných vystoupení.

Jaké máte nástroje při prosazování svých záměrů s obnovou MPZ v případě soukromých vlastníků?

Pravidla daná Programem regenerace MPZ jsou jasná. V ostatních případech nastupuje řeč diplomacie, komunikace, přesvědčování. Jedná se o velmi citlivé záležitosti. Uvědomujeme si, že majitelé objektů na náměstí jsou omezováni a ovlivňováni kvalifikovaným doporučením památkářů. Od roku 1992 je realizován podpůrný program regenerace, spočívající v kompenzaci zvýšených nákladů soukromým vlastníkům nemovitostí z městské kasy. Každoročně uvolňujeme prostředky na rekonstrukci vnějších prvků objektů v MPZ, například fasády a okna. Nepovažuji tuto iniciativu za zbytečný výdaj, ale za seriozní přístup města k občanům. Prezentovali jsme naše záměry na besedách s veřejností, monitorovali jsme zájem o tento program. Každý majitel dostal studii, kde jsou rozkreslené fasády a každý měl možnost požádat o příspěvek, který činí 12-80 tisíc korun.

Samozřejmě, že není všechno tak idylické. Například jsme se dostali do dramatické situace v souvislosti s objektem v sousedství barokního kostela sv. Jana Křtitele, který nový majitel chtěl zrekonstruovat a užívat velmi nešetrným způsobem. Vzhledem k absenci legislativních nástrojů nám zbývala pouze cesta vyjednávání. Po složitých manévrech se podařilo situaci vyřešit i ku prospěchu turistů, protože na místě bývalého hotelu má vyrůst ubytovací komplex špičkové úrovně.

Negativní zkušenost z poslední doby máme s rekonstrukcí historického mostu z roku 1737 s galerií barokních soch. Most, po němž vedla silnice první třídy Telč - Brno, vydržel transport veškerého materiálu na stavbu JE Dukovany i výstavbu vojenského letiště. Neudržitelný stav si vyžádal opravu, která trvala zhruba deset let. Po první zimě začal most opadávat a vinou špatného projektu, nevhodného technického zajištění a dalších chyb máme před sebou jeho další rekonstrukci. Zbývají nám soudy a cítíme se být jako rukojmí. I takové jsou zkušenosti s péčí o památky.

Nejsou diskriminováni občané, kteří nebydlí v přitažlivých prostorách historického centra, ale na sídlištích?

Uvědomili jsme si svůj dluh vůči obyvatelům jiných částí města, a tak jsme po obnově náměstí zásadně zrekonstruovali uliční prostor Husovy ulice a parkoviště u Rathanu, nyní se opravuje náves v místní části Jedov. V současné době jsme ale ve svých záměrech limitováni výstavbou nové čistírny odpadních vod. Náměšť má sice ČOV ze šedesátých let, kdy docházelo k masivní bytové výstavbě v souvislosti se zprovozněním vojenského letiště, ale jedná se o technologii, která se nedá zintenzívnit. Jsme součástí svazku obcí Vodovody a kanalizace Třebíč, kde jsme usilovali o dotaci z EU, neboť předpokládané náklady jsou odhadnuty na 116 milionů korun a náš příspěvek 28 milionů představuje pro město obrovskou zátěž. Vzhledem k tomu, že v příštím roce začneme s výstavbou, musíme dočasně omezit ostatní stavební projekty.

Jak byla činnost vašeho úřadu ovlivněna reformou veřejné správy?

Náměšť nad Oslavou leží na úpatí Vysočiny, čtyřicet kilometrů od Brna. Máme tedy vazbu na oba kraje, přiřazeni jsme do kraje Vysočina, kde jsme se stali obcí s rozšířenou působností. Nové správní uspořádání naši činnost neovlivnilo - krajský úřad se vytvořil z lidí, s nimiž jsme spolupracovali doposud. Navíc nyní působí na našem úřadě památkářka, která byla dříve k dispozici až v Třebíči, což je pro občany dostupnější.

Zrušením okresních úřadů přešly na obce III. typu kompetence při výkonu péče o památky. Jednoznačně se přikláním k tomu, aby peníze byly účelově vázány na obce s rozšířenou působností, aby nezůstávaly na krajích. Je to sice pro nás práce velmi nevděčná, ale je to správná cesta.

Zámeckými komnatami prošlo mnoho legendárních postav od hudebního mága Salieriho přes prezidenta Beneše až k mocipánům bez budoucnosti. Nedaleké hrady sloužily jako sídlo loupeživých rytířů. Vodní nádrž Dalešice s objemem 150 milionů kubíků vody je pohřebištěm několika vesnic. Citlivě zrekonstruovaný “postřižinský” pivovar snoubí chuť tradičního moku s kultovním filmem. Něco muselo zaniknout proto, aby jiné mohlo vzniknout. A něco přetrvává.

Daniela Řeřichová



Copyright © 2003 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |