VEŘEJNÁ SPRÁVA   TÝDENÍK VLÁDY
ČESKÉ REPUBLIKY
číslo 32
    j e d i n ý  č e s k ý   t ý d e n í k  p r o  s t á t n í  s p r á v u  a  s a m o s p r á v u

konzultace

Mgr. Petr Kolman,
Právnická fakulta Masarykovy univerzity, Brno

Veřejná správa a realizace práva shromažďovacího

Již Aristoteles řekl, že člověk je tvor společenský (zoon politikon), a proto shromažďování je mu zcela vlastní potřebou. Z právního hlediska je právo shromažďovat se nezadatelným ústavním právem, zaručeným Listinou základních práv a svobod (1). In concreto v článku 19 Listiny základních práv a svobod zaručuje právo pokojně se shromažďovat, toto právo lze omezit zákonem v případech shromáždění na veřejných místech, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, ochranu veřejného pořádku, zdraví, mravnosti, majetku nebo bezpečnost státu.

Profesor Jan Filip k právu shromažďovacímu píše, že není omezeno na občany státu, není vázáno na věk účastníků, ani na předchozí povolení orgánu veřejné správy. Může se konat pod širým nebem i v uzavřených prostorách (2). Jak jsem již naznačil výše, právo shromažďovat se je možné za určitých taxativně vymezených legálních podmínek omezit. V této souvislosti je třeba zmínit zákon č.84/1990 Sb. (3), jenž stanoví bližší pravidla pro realizaci shromažďovacího práva.

Zmíněný zákon v souladu s Listinou základních práv a svobod taktéž stanoví, že občané mají právo pokojně se shromažďovat. Dále pak praví, že výkon shromažďovacího práva slouží občanům k využívání svobody projevu a dalších ústavních práv a svobod, k výměně informací a názorů a k účasti na řešení veřejných a jiných společných záležitostí vyjádřením postojů a stanovisek.

Za shromáždění se ze zákona považují také pouliční průvody a manifestace. Jelikož aplikace práva na pokojné shromažďování je v moderním právním státě postavena na principu oznamovacím, není ke shromáždění zapotřebí předchozího povolení státního orgánu. V současné době platí v České republice zákaz (4) shromáždění v okruhu sta metrů od budov všech zákonodárných sborů nebo od míst, kde tyto sbory jednají.

Co se ex lege za shromáždění ve smyslu zákona č.84/1990 nepovažuje?

Za prvé jsou to shromáždění osob související s činností státních orgánů upravená jinými právními předpisy; dále pak shromáždění související s poskytováním služeb (5) a rovněž jiná shromáždění nesloužící občanům k využívání svobody projevu a dalších ústavních práv a svobod, k výměně informací a názorů a k účasti na řešení veřejných a jiných společných záležitostí vyjádřením postojů a stanovisek.

Z pohledu veřejné správy je zásadní otázkou působnosti: který správní orgán má ze zákona povinnost plnit úkoly na tomto úseku?

Působnost ve věcech práva shromažďovacího v přenesené působnosti vykonávají následující orgány

- obecní úřad, v jehož územním obvodu se má shromáždění konat,

- pověřený obecní úřad, přesahuje-li místo konání shromáždění územní obvod obecního úřadu,

- krajský úřad, pokud místo konání shromáždění přesahuje správní obvod, pověřeného obecního úřadu

- ministerstvo vnitra ČR, pokud místo konání shromáždění přesahuje hranice kraje.

Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 32/2003.

Poznámky:

  1. viz Usnesení předsednictva ČNR č.2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku ČR

  2. cit. Filip, J.: Vybrané kapitoly ke studiu ústavního práva, Masarykova univerzita v Brně, 2001, str. 142

  3. přesněji z. č.84/1990 Sb., o právu shromažďovacím; ve znění zákona č. 175/1990 Sb.; ve znění zákona č. 259/2002 Sb.; zákona č. 151/2002 Sb. s účinností ke dni 1. ledna 2003

  4. viz ustanovení § 1 zákona č.84/1990 Sb.

  5. např. skupina fyzických osob čekajících ve vyhlášeném kadeřnictví, nebo “fronta” osob čekajících na vstup na rockový koncert, není samozřejmě shromážděním ve smyslu zákona o právu shromažďovacím



Copyright © 2003 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |