VEŘEJNÁ SPRÁVA | TÝDENÍK VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY |
číslo 18 |
zahraničí |
Ing. Jiří Zukal, Brusel
Takřka každá členská země předsedající Evropské unii si na začátku svého půlročního předsednictví klade jako jeden z hlavních cílů funkčního období snížení míry nezaměstnanosti a zvyšování zaměstnanosti. Fenomén nezaměstnanosti, i když v posledních letech jeho výše nedosahuje takových rozměrů jako ve druhé polovině devadesátých let a má mírnou tendenci postupně klesat, trápí většinu vlád západoevropských zemí stejně jako nejvyšší představitele Evropské unie. S rozšířením Unie o deset států v květnu 2004 se význam této problematiky ještě podstatně zvýší.
V rámci prohlubování integračního procesu došlo v průběhu devadesátých let k postupnému rozšiřování spolupráce členských států Evropské unie také v oblasti zaměstnanosti. V této době se zformovala též Evropská strategie zaměstnanosti a od summitu v Lucemburku (1997) dochází každoročně k její modifikaci, úpravě cílů a opatření. Strategii, která je založena na čtyřech pilířích (zaměstnatelnost, podnikatelství, adaptabilita a rovné příležitosti), značně ovlivnila Lisabonská konference, která nasměrovala vývoj Unie k vytvoření společnosti založené na znalostech a vědomostech a potvrdila dlouhodobý základní cíl - dosažení plné zaměstnanosti.
Při celkovém hodnocení Evropské strategie zaměstnanosti je třeba konstatovat, že úspěšně plní svoji funkci, neboť vede ke snižování nezaměstnanosti, vytváření nových pracovních míst a zvyšuje flexibilitu na trhu práce. Pro budoucí vývoj je však třeba, aby při vytváření politiky zaměstnanosti Evropské unie došlo k jejímu většímu propojení s ekonomickou politikou a obě se vzájemně doplňovaly. Budoucí osnovy politiky zaměstnanosti (na období 2003–2006) by proto měly být jednodušší a transparentnější.
V tomto duchu prezentovala Evropská komise počátkem letošního roku zprávu “Zaměstnanost v Evropě v roce 2002”. Tento dokument je rozdělen do pěti hlavních kapitol (situace na trhu práce v Evropě, strukturální změny na evropském trhu práce, sepětí kvality a kvantity na trhu práce, rozdíly mezi evropskými regiony, zaměstnanost v kandidátských zemích). I když zaměstnanost v EU celkově vzrůstá (64%), stále zaostává za USA (71%) a Japonskem (68%). Tento rozdíl se však postupně zmenšuje, stejně jako rozdíl v zaměstnanosti mužů a žen (Tab. 1).
Vysoké cíle Lisabonského procesu
Zpráva Evropské komise uvádí, že celková míra zaměstnanosti dosáhla v roce 2001 64%, zaměstnanost žen 54,9% a starších zaměstnanců (55-64 let) pouze 38,6%. Pokud bude chtít Evropská unie dosáhnout vytyčených cílů v rámci Lisabonského procesu (70% zaměstnanost), bude muset vzhledem k současnému demografickému vývoji do roku 2010 vytvořit 15 milionů pracovních příležitostí a zvýšit tak zaměstnanost o 6%. V uplynulém období (1995-2001) se podařilo v Evropské unii vytvořit přibližně 12 milionů pracovních příležitostí, čímž se zaměstnanost zvýšila z 59,9% v roce 1995 na 64% v roce 2001. K dosažení ambiciózního cíle bude nezbytné i nadále pokračovat ve strukturálních reformách tak, aby se v budoucích osmi letech podařilo zvýšit zaměstnanost o 6% (Tab. 2).
Spolupráce Evropská unie - kandidátské země v politice zaměstnanosti
Koordinace politik zaměstnanosti jednotlivých členských zemí je zakotvena již v Amsterdamské smlouvě a tvoří též důležitou součást legislativy Evropských společenství (acquis communautaire). Proto je cílem Evropské komise, aby také jednotlivé kandidátské země v rámci přípravy na vstup do Unie definovaly svoji politiku zaměstnanosti takovým způsobem, aby korespondovala s Evropskou strategií zaměstnanosti a aby se mohly ihned po vstupu plně zapojit do její implementace. To znamená, že také část finanční podpory EU na přípravu vstupu do Unie a na budoucí zapojení do Evropského sociálního fondu je směřována na podporu priorit politiky zaměstnanosti jednotlivých kandidátských zemí. Evropská komise odstartovala tuto intenzívní spolupráci s kandidátskými zeměmi v roce 1999, kdy s každou z nich podepsala dokument “Společné zhodnocení politiky zaměstnanosti” (Joint Assessment Paper – JAP), obsahující seznam úkolů a priorit v oblasti zaměstnanosti. Česká republika jej podepsala v květnu 2000 a každý rok dochází k jeho vyhodnocení. V prosinci 2002 Česká republika také vstoupila do komunitárního programu, který se zabývá opatřeními ke zvýšení zaměstnanosti (Tab. 3).
Podle ukazatelů Evropského statistického úřadu lze konstatovat, že od roku 1997 ve většině kandidátských zemích trvale klesá zaměstnanost a narůstá ukazatel míry nezaměstnanosti. V roce 2001 pouze dvě z kandidátských zemí (Kypr a Česká republika) vykazovaly vyšší úroveň zaměstnanosti než byl průměr v patnácti zemích Evropské unie (63,9%). Jednoznačně nejnižší úroveň zaměstnanosti ze všech asociovaných zemí prezentovalo v roce 2001 Bulharsko (50,7%), kde mírný nárůst zaměstnanosti starších věkových skupin zdaleka nestačil kompenzovat značný pokles u ostatních skupin obyvatelstva.
V České republice byl pokles zaměstnanosti u mladých věkových kategorií dostatečně kompenzován tvorbou pracovních míst pro starší skupiny zaměstnanců. I přes celkový růst zaměstnanosti poklesl v daném období v ČR počet osob zaměstnaných na zkrácený pracovní úvazek.
Nezaměstnanost v kandidátských zemích podstatně vyšší než v Evropské unii
Zpráva Evropské komise obsahuje také údaje o míře nezaměstnanosti v jedenácti kandidátských zemích (údaje Malty neměl Eurostat k dispozici). Ta je ve všech směrech (celková, mužů, žen, mládeže, dlouhodobá) podstatně vyšší než ukazuje průměr členských států Evropské unie. Zpráva konstatuje, že ve čtyřech kandidátských zemích (Bulharsko, Litva, Polsko a Slovensko) se v roce 2001 proti předcházejícímu roku nezaměstnanost zvýšila. V těchto čtyřech zemích také míra nezaměstnanosti dosáhla nejvyšší úrovně. V tomto roce z kandidátských zemích pouze na Kypru, v Maďarsku, Rumunsku a Slovinsku dosáhla míra nezaměstnanosti nižší úrovně než byl průměr Evropské unie. U nezaměstnanosti mládeže, jejíž ukazatel je skrytou hrozbou pro budoucí vývoj, dokonce žádná z kandidátských zemí nedosáhla ani průměru Evropské unie (Tab. 4).
Situace na trhu práce v kandidátských zemích bude mít podle odborníků také určitý dopad na stav trhu práce v rozšířené Unii, kde dojde k určitému poklesu zaměstnanosti. Tento předpokládaný pokles by však v žádném případě neměl narušit záměr Evropské unie dosáhnout do roku 2010 70% míry zaměstnanosti, jak stanovila Evropská rada v Lisabonu. V tomto termínu by také zaměstnanost žen v EU měla dosáhnout úrovně 60%. Na zasedání Evropské rady ve Stockholmu v roce 2001 byl dlouhodobý cíl roku 2010 rozdělen na dvě etapy v tom směru, že do roku 2005 by měl ukazatel celkové zaměstnanosti v Evropské unii dosáhnout výše 67% a u žen úrovně 57%.
Po podpisu Přístupové smlouvy (16. dubna 2003 v Aténách) budou mít kandidátské země možnost účastnit se zasedání orgánů Evropské unie v roli pozorovatelů. To znamená, že budou přítomny též na zasedání Výboru pro zaměstnanost, který se podílí na vytváření Evropské strategie zaměstnanosti. Od 1. května 2004 se dnešní kandidátské země jako plnoprávní členové tohoto orgánu plně zapojí do jeho činnosti a budou tak moci přispívat k plnění náročných cílů Lisabonského procesu.
Tab. 1: Míra zaměstnanosti v zemích EU v roce 2001 (v %)
Země |
Celková míra zaměst. |
Změna za období 1995-2001 |
Muži |
Ženy |
Belgie |
59,9 |
3,8 |
69,1 |
50,5 |
Dánsko |
76,2 |
2,8 |
80,2 |
72,0 |
Finsko |
68,1 |
6,4 |
70,9 |
65,4 |
Francie |
63,1 |
3,6 |
70,3 |
56,1 |
Irsko |
65,7 |
11,4 |
76,4 |
55,0 |
Itálie |
54,8 |
4,0 |
68,5 |
41,1 |
Lucembursko |
62,9 |
4,2 |
74,8 |
50,9 |
Německo |
65,8 |
1,1 |
72,6 |
58,8 |
Nizozemsko |
74,1 |
9,6 |
82,8 |
65,2 |
Portugalsko |
68,9 |
6,2 |
76,9 |
61,1 |
Rakousko |
68,4 |
-0,4 |
76,7 |
60,1 |
Řecko |
55,4 |
0,8 |
70,8 |
40,9 |
Španělsko |
56,3 |
10,4 |
70,9 |
41,9 |
Švédsko |
71,7 |
1,8 |
73,0 |
70,4 |
Velká Británie |
71,7 |
3,2 |
78,3 |
65,1 |
EU 15 |
63,9 |
4,0 |
73,0 |
54,9 |
Zdroj: Eurostat
Tab. 2: Ukazatele nezaměstnanosti v zemích EU v roce 2001 (v %)
Země |
Celková nezaměstnanost |
Muži |
Ženy |
Mládež |
Dlouhodobá nezaměstnanost |
Belgie |
6,6 |
6,0 |
7,4 |
6,1 |
3,0 |
Dánsko |
4,3 |
3,8 |
4,9 |
5,9 |
0,9 |
Finsko |
9,1 |
8,6 |
9,7 |
10,3 |
2,5 |
Francie |
8,6 |
7,1 |
10,5 |
7,1 |
2,9 |
Irsko |
3,8 |
3,9 |
3,7 |
3,3 |
1,3 |
Itálie |
9,4 |
7,3 |
12,9 |
10,2 |
5,9 |
Lucembursko |
2,0 |
1,7 |
2,4 |
2,7 |
0.5 |
Německo |
7,9 |
7,7 |
8,1 |
4,8 |
3,9 |
Nizozemsko |
2,4 |
1,9 |
3,0 |
4,1 |
0,8 |
Portugalsko |
4,1 |
3,2 |
5,1 |
4,5 |
1,5 |
Rakousku |
3,6 |
3,0 |
4,3 |
3,2 |
0,9 |
Řecko |
10,5 |
7,0 |
15,6 |
10,2 |
5,4 |
Španělsko |
10,6 |
7,5 |
15,5 |
9,1 |
5,1 |
Švédsko |
5,1 |
5,2 |
4,9 |
5,2 |
1,8 |
Velká Británie |
5,0 |
5,5 |
4,4 |
7,7 |
1,3 |
EU 15 |
7,4 |
6,4 |
8,7 |
7,1 |
3,3 |
Zdroj: Eurostat
Tab. 3: Míra zaměstnanosti v KZ v roce 2001 (v %)
Země |
Celková míra zaměstnanosti |
Muži |
Ženy |
Bulharsko |
50,7 |
53,6 |
47,9 |
ČR |
65 |
73,2 |
57,0 |
Estonsko |
61,1 |
65,6 |
56,9 |
Kypr |
67,9 |
79,7 |
56,5 |
Litva |
58,6 |
59,8 |
57,4 |
Lotyšsko |
58,9 |
61,9 |
56,1 |
Maďarsko |
56,3 |
63,3 |
49,6 |
Polsko |
53,8 |
59,2 |
48,4 |
Rumunsko |
63,3 |
68,6 |
58,2 |
Slovensko |
56,7 |
61,8 |
51,8 |
Slovinsko |
63,6 |
68,5 |
58,6 |
Zdroj: Eurostat
Tab. 4: Ukazatele nezaměstnanosti v KZ v roce 2001 (v %)
Země |
Celková nezaměstnanost |
Muži |
Ženy |
Mládež |
Dlouhodobá nezaměstnanost |
Bulharsko |
19,9 |
20,8 |
18,9 |
39,3 |
12,5 |
ČR |
8,0 |
6,7 |
9,6 |
16,3 |
4,1 |
Estonsko |
12,4 |
11,8 |
13,1 |
24,5 |
5,8 |
Kypr |
4,0 |
2,7 |
5,8 |
8,4 |
0,9 |
Litva |
16,5 |
19,4 |
13,5 |
30,9 |
9,3 |
Lotyšsko |
13,1 |
14,6 |
11,5 |
22,9 |
7,7 |
Maďarsko |
5,7 |
6,3 |
4,9 |
10,5 |
2,5 |
Polsko |
18,4 |
17,0 |
20,0 |
41,5 |
9,2 |
Rumunsko |
6,6 |
7,0 |
6,0 |
17,6 |
3,2 |
Slovensko |
19,4 |
20,1 |
18,6 |
38,9 |
11,3 |
Slovinsko |
5,7 |
5,4 |
6,0 |
15,7 |
3,6 |
Zdroj: Eurostat