VEŘEJNÁ SPRÁVA | TÝDENÍK VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY |
číslo 15 |
téma |
Ing. Petr Sunega,
Sociologický ústav AV ČR
V průběhu roku 2001 uskutečnil tým Socioekonomie bydlení Sociologického ústavu AV ČR rozsáhlé šetření postojů české populace k problematice bydlení. Výzkum Postoje k bydlení v ČR 2001 byl proveden na vzorku více než 3 500 respondentů starších 18 let. Výběr dotazovaných byl metodou kvótního výběru, přičemž kvótní znaky zahrnovaly: věk, vzdělání, velikost místa bydliště a částečně právní důvod užívání domu/bytu respondenta. S ohledem na tyto charakteristiky byl výběrový soubor reprezentativním vzorkem české populace. Sběr dat provedla agentura STEM, výzkum finančně podpořily Grantová agentura Akademie věd České republiky a Ministerstvo pro místní rozvoj. Respondenti byli formou standardního rozhovoru dotazováni na spokojenost se stávajícím bydlením a na situací v oblasti bydlení v České republice obecně, na názory na finanční dostupnost bydlení, postoje k černému trhu s byty, k bytové politice státu, srovnání současné situace v oblasti bydlení se stavem před rokem 1989 a na řadu dalších tématických okruhů. Mapováno bylo rovněž dosavadní i zamýšlené stěhování českých domácností.
V textu se zaměříme na postoje mladých lidí ve věku do 35 let a pokusíme se blíže charakterizovat jejich názory na bydlení. Otázkou zůstává, jaká by měla být věková hranice, podle které můžeme rozdělit vybraný vzorek populace na skupinu “mladých" a “starších" respondentů. Pravděpodobně neexistuje žádná jednoznačně přijímaná mez, podle které by bylo možno respondenty rozdělit do dvou kategorií. Uvedených 35 let představuje věkovou hranici, kterou stanovilo Ministerstvo pro místní rozvoj pro uznání nároku na poskytnutí úrokové dotace k hypotečnímu úvěru pro mladé lidi na koupi staršího bytu. Proto se přidržíme tohoto věkového limitu a za mladé budeme považovat ty respondenty, kteří nepřekročili věk 35 let. V datovém souboru z výzkumu Postoje k bydlení v ČR 2001 činil podíl respondentů do 35 let více než třetinu z celkového počtu dotázaných osob, v absolutním vyjádření 1 269 lidí.
Mladí lidé, kteří hledají své první nezávislé bydlení, se setkávají s celou řadou problémů. Na rozdíl od běžné praxe většiny západoevropských zemí, kde je nájemní sektor považován za místo, kde lidé vstupující na trh s bydlením obvykle zahajují svou dráhu bydlení, v České republice je situace poněkud odlišná. Plošná regulace nájemného, která byla ve většině západoevropských zemích opouštěna v průběhu sedmdesátých let minulého století a nahrazována liberálnějšími metodami omezujícími nadměrné zisky pronajímatelů, způsobuje značnou rigiditu nájemního sektoru v České republice. Jejím důsledkem je fyzická nedostupnost nájemních bytů s regulovaným nájemným a do značné míry uměle vytvářená iluze bytové nouze (1). Mladí lidé jsou nuceni hledat bydlení v segmentu výrazně nákladnějšího bydlení vlastnického nebo jsou odkázáni na podnájmy či pronájmy v bytech soukromých majitelů (zpravidla za tzv. “tržní" nájemné), případně v obecních bytech (nelegální pronájmy komunálních bytů). Takováto situace může být zdrojem sociálních konfliktů ve společnosti (“střet" mezi těmi, kteří se nějakým způsobem dostali do sektoru regulovaného nájemního bydlení a ostatními, kteří jsou odkázáni na výrazně nákladnější formy bydlení) a může představovat důvod, proč se názory a postoje mladých respondentů v některých otázkách mohou výrazně lišit od postojů starších lidí, kteří si svou bytovou situaci už zpravidla vyřešili. Do jaké míry se postoje obou skupin respondentů liší z hlediska spokojenosti s bydlením a názorů na úlohu státu na trhu s bydlením, se pokusíme, s využitím dat z výše zmíněného výzkumu, demonstrovat v dalším textu.
Hypoteticky by bylo možno předpokládat, že mezi mladými lidmi najdeme vyšší podíl těch, kteří budou se svým současným bydlením nespokojeni. Příčin může být celá řada: nevyhovující bydlení společně s rodiči, fyzická nedostupnost nájemního bydlení a finanční nákladnost bydlení vlastnického, nevyhovující dočasné formy bydlení, například v podnájmech, pronájmech, na kolejích. Tato hypotéza se potvrzuje i po jejím ověření na datech z výběrového souboru. Zatímco ve skupině respondentů starších 35 let spokojenost se stávajícím bydlením ohodnotilo známkou (2) jedna až pět 83,2 % osob, ve skupině mladých lidí ve věku do 35 let činil odpovídající podíl 77,1 %. Průměrná známka, kterou ocenili své bydlení lidé ve věku do 35 let činila 4, mezi lidmi staršími 35 let měla hodnotu 3,6. Nejedná se tedy o nikterak propastný rozdíl. Z uvedených hodnot je zřejmé, že čeští občané jsou se svým současným bydlením v průměru spokojeni.
Podíl mladých respondentů nespokojených se svým bydlením se nijak výrazně nemění v závislosti na velikostní kategorii obce, ve které se toto bydlení nachází. Nelze tedy říci, že by mladí lidé žijící ve velkých městech byli se svým bydlením spokojenější než mladí lidé žijící v menších městech nebo na vesnicích. Významná souvislost však existuje mezi typem právního důvodu užívání domu nebo bytu, respektive typem zástavby a spokojeností s bydlením. Nejvyšší podíl respondentů nespokojených se současným bydlením najdeme mezi osobami, které žijí v přechodných formách bydlení (sem řadíme služební byty, podnájmy, ubytovny, penziony, azylové domy, koleje, domy s pečovatelskou službou apod.), dále pak mezi respondenty bydlícími v nájemních bytech soukromých pronajímatelů a konečně mezi osobami žijícími v obecních nájemních bytech. Nejspokojenější jsou vlastníci rodinných, ale i bytových domů a bytů v osobním vlastnictví. Vyšší podíl těch, kteří jsou se svým bydlením nespokojeni, žije rovněž v bytových domech na sídlištích.
Jedna věc je spokojenost s vlastním bydlením a druhá spokojenost se situací v oblasti bydlení obecně. Zatímco se současným bydlením jsou více nebo méně spokojeny téměř tři čtvrtiny respondentů, se stávající situací v oblasti bydlení v České republice je velmi nebo spíše spokojeno pouhých 26 % respondentů mladších 35 let a necelých 34 % respondentů ve věku nad 35 let. Vyšší podíl mladých respondentů, kteří jsou nespokojeni se současnou situací v oblasti bydlení, žije v přechodných formách bydlení, v nájmech u soukromých majitelů bytů a v sektoru obecního nájemního bydlení. Obecně jsou tedy se současnou situací v oblasti bydlení nespokojeni lidé, kteří nejsou spokojeni ani se svým stávajícím bydlením. Na příčiny jejich nespokojenosti se současnou situací v oblasti bydlení lze usuzovat rovněž z odpovědí na otázku, jak hodnotí dnešní situaci v oblasti bydlení v porovnání se situací před rokem 1989. Bezmála 70 % respondentů se domnívá, že možnost získat první byt je dnes horší nebo dokonce mnohem horší než tomu bylo před rokem 1989. Podíl respondentů, kteří zastávají tento názor, je přibližně stejný v obou skupinách - mladých i starších osob. Pestrost nabídky bytů hodnotí pozitivně v porovnání se situací před rokem 1989 bezmála 60 % respondentů, přičemž jejich podíl se mezi věkovými skupinami statisticky významně neliší. Názory mladých respondentů jsou více vyhraněné při hodnocení kvality bytů nabízených dnes a před rokem 1989. Mezi mladými lidmi převažují odpovědi vyzdvihující kvalitu bytů nabízených v současné době před kvalitou bytů postavených před rokem 1989. Většina respondentů (73,3 %) se domnívá, že nebezpečí ztráty bydlení v dnešní době představuje mnohem aktuálnější problém a podstatně větší riziko, než tomu bylo před rokem 1989. Necelých 21 % respondentů si myslí, že riziko ztráty bydlení je přibližně stejné jako před rokem 1989 a pouhých 6 % odpovědělo, že riziko ztráty bydlení je v současné době spíše nižší ve srovnání se situací před rokem 1989. Mezi respondenty ve věku do 35 let a staršími 35 let přitom opět nejsou v odpovědích na tuto otázku statisticky významné rozdíly.
Víme, že mladí lidé jsou se svým bydlením v průměru o něco méně spokojeni než starší respondenti, především pak ti z nich, kteří dnes žijí v přechodných formách bydlení nebo v bytech soukromých pronajímatelů. Byly rovněž zmíněny problémy s faktickou nedostupností nájemního bydlení zapříčiněné především regulací nájemného. V této souvislosti je bezpochyby zajímavou informací vyhodnocení odpovědí na otázku, jaké jsou názory české populace na rozsah státní regulace na trhu s bydlením. Více než 44 % osob se domnívá, že stát by měl regulovat trh s bydlením spíše více než v současnosti, necelých 37 % by souhlasilo se stávající úrovní regulace a pouhých 19 % populace je přesvědčeno, že stát by měl trh s bydlením regulovat rozhodně spíše nebo rozhodně méně než v současnosti. Menší podíl mladých lidí se domnívá, že stát by měl oblast bydlení regulovat spíše nebo dokonce mnohem více než v současnosti, tento názor zastává 40,5 % respondentů mladších 35 let. Mezi respondenty nad touto věkovou hranicí je stejného mínění 46,3 % dotazovaných. Z těchto údajů by se mohlo zdát, že mladí lidé jsou v průměru liberálnější, alespoň pokud jde o bytovou problematiku, než starší respondenti. Na druhé straně však mezi mladými lidmi výrazně převažuje podíl těch, kteří jsou spokojeni se stávající mírou regulace – 41,4 % z nich odpovědělo, že stát by měl regulovat trh s bydlením ve stejné míře jako v současnosti. Mezi osobami staršími 35 let činil odpovídající podíl pouhých 34,3 %. V obou věkových skupinách najdeme prakticky totožný podíl těch respondentů, kteří souhlasí s tvrzením, že stát by se měl formou regulačních opatření angažovat v oblasti bydlení spíše nebo rozhodně méně než v současnosti (18–19 % respondentů).
Názory na otázku Domníváte se, že stát by měl regulovat trh s bydlením více nebo méně než v současnosti? - zachycuje graf 1.
Hypoteticky by bylo možno předpokládat, že s regulačními zásahy státu budou méně souhlasit respondenti, kteří nejsou se svým současným bydlením spokojeni, respektive kteří žijí ve výše zmíněných přechodných formách bydlení. Ve skutečnosti tomu je spíše naopak. Mezi mladými lidmi, kteří jsou se svým bydlením spíše nespokojeni (tzn. ohodnotili spokojenost se svým bydlením známkou vyšší než 5), je o více než 10 procentních bodů vyšší podíl respondentů, kteří zastávají názor, že stát by měl regulovat trh s bydlením spíše nebo rozhodně více než v současnosti, v porovnání se skupinou těch, kteří jsou se svým současným bydlením spíše spokojeni. Mezi skupinou respondentů nespokojených se současným bydlením je nižší podíl osob, které souhlasí s mírou státních regulačních zásahů, avšak i nižší podíl těch, kteří by byli pro menší angažovanost státu v této oblasti. Ačkoliv je tedy mezi respondenty, kteří jsou spíše nespokojeni se svým současným bydlením menší podíl osob, které souhlasí s mírou regulace, větší část z nich se přiklání spíše k větší aktivitě státu v oblasti bydlení, v porovnání se skupinou respondentů spokojených se současným bydlením. Jinými slovy, nebydlící nebo ze svého pohledu “špatně” bydlící respondenti se častěji domnívají, že by jejich bytovou situaci vyřešil nebo alespoň zlepšil prostřednictvím rozsáhlejších regulačních zásahů stát. Situaci znázorňuje graf 2.
V souladu s výše uvedenými tvrzeními je skutečnost, že pro větší míru regulace trhu s bydlením ze strany státu jsou zejména mladí lidé, kteří dnes žijí v přechodných formách bydlení a v bytech soukromých pronajímatelů. Nejvyšší podíl respondentů mladších 35 let, kteří souhlasí se současnou mírou státní regulace, pak najdeme mezi nájemníky obecních bytů. Mezi těmito nájemníky jsou, v porovnání s ostatními právními formami užívání, rovněž výrazně méně zastoupeni respondenti, kteří se vyslovili pro menší míru státní regulace na trhu s bydlením.
Tvrzení, že mladí lidé jsou v otázce úlohy státu na trhu s bydlením spíše liberálnějšího smýšlení, pak definitivně vyvrací vyhodnocení odpovědí na otázku, zda starost o bydlení občanů je spíše soukromou záležitostí občana a jeho rodiny nebo spíše záležitostí státu či obce, ve které žije. Názory respondentů mladších 35 let jsou v tomto případě prakticky totožné s názory respondentů vyššího věku. Téměř polovina (47,6 %) dotázaných ve věku do 35 let odpověděla, že starost o bydlení občanů je záležitostí jak občana a jeho rodiny, tak státu nebo obce, ve které žije. Názor, že starost o bydlení občanů je spíše nebo především soukromou záležitostí občana a jeho rodiny zastává 45,3 % respondentů, více než 7 % se domnívá, že starost o bydlení je spíše nebo především záležitostí státu nebo obce. Mezi těmi, kteří uvedli, že starost o bydlení občanů je spíše nebo především záležitostí státu nebo obce, jsou ve zvýšené míře opět zastoupeni mladí lidé, kteří jsou se současným bydlením spíše nespokojeni.
Shrneme-li dosavadní zjištění, pak se ukazuje, že mladí lidé jsou obecně v zásadě spokojeni se současným rozsahem regulačních opatření státu na trhu s bydlením. Větší aktivitu státu v této oblasti by očekávali zejména ti respondenti, kteří svou současnou bytovou situaci hodnotí jako neuspokojivou. Informaci, v jaké míře se mladí lidé obracejí se žádostí o řešení své bytové situace na místně příslušné orgány veřejné správy, konkrétně se žádostí o přidělení obecního bytu, poskytují výsledky šetření “Bydlení mladé generace – etapa 2002”, které z pověření Ministerstva pro místní rozvoj realizoval ÚRS a.s. Jedná se o dotazníkové šetření mladých snoubenců vstupujících do manželství ve věku do 35 let, které proběhlo ve 33 městech České republiky. Jednotlivá města byla podle ÚRS vybrána tak, aby vzorek zohledňoval geografickou polohu v rámci České republiky a velikostní kategorii obce. Výzkum se v minulém roce uskutečnil počtvrté, poprvé byl realizován v roce 1999. Vzhledem ke způsobu výběru respondentů i velikosti vzorku nelze šetření z přísně statistického hlediska považovat za reprezentativní – výstupy za rok 2002 byly zpracovány na základě 701 vyplněných dotazníků. Z hlediska sociálně-demografické struktury a dalších charakteristik výběrový vzorek neodpovídá složení české populace. Na druhé straně však s ohledem na skutečnost, že je zkoumána specifická sociální skupina – mladé páry vstupující do manželství – nepředstavuje základní soubor úhrn populace ČR, ale právě jen skupina budoucích novomanželů. Prezentované výsledky lze proto s jistou dávkou opatrnosti zobecnit na tuto specifickou skupinu. Šetření je relativně obsáhlé, dotazník má 38 otázek, a novomanželé jsou v něm dotazováni na poměrně širokou škálu problémů týkajících se bydlení (informace o jejich bydlení před sňatkem a po sňatku, zájem o získání komunálního bytu, délka čekání na byt, náklady na bydlení a jejich subjektivní posouzení v přítomnosti a budoucnosti, preferovaný druh a vlastnická forma bydlení, názory na využití nástrojů na podporu bydlení, názor na optimální velikost bytu pro dotazovanou domácnost, vliv získání bytu na počet dětí v rodině, preferované místo bydliště podle velikosti obce, naléhavost řešení jiných problémů ve městě, než je bydlení). Kromě toho jsou zjišťovány základní sociálně-demografické informace o domácnosti novomanželů.
Z výsledků výzkumu mimo jiné vyplynulo, že bezmála 80 % respondentů nevyužilo v roce 2002 možnosti požádat o přidělení komunálního bytu a ani v budoucnu této možnosti nehodlají využít. Nepatrně více než 9 % respondentů si žádost o přidělení obecního bytu podalo a necelých 11 % má v úmyslu tak učinit. Na jedné straně se vysoký podíl respondentů, kteří nežádají o přidělení obecního bytu může jevit jako pozitivum v tom smyslu, že jsou schopni zajistit si bydlení jinými cestami (často za využití některého z řady podpůrných nástrojů státní bytové politiky – obvykle stavebního spoření, případně podpor hypotečního úvěrování apod.). Na druhé straně však oněch 80 % nemusí znamenat jen podíl respondentů, kteří jsou schopni zajistit si bydlení vlastními silami, ale může být významně nadhodnoceno zahrnutím té skupiny respondentů, která bytovou otázku uspokojivě vyřešenu nemá, ale přidělení komunálního bytu považuje za nereálné, a proto podání žádosti považuje za bezpředmětné. Ve prospěch druhé alternativy hovoří i hodnocení šance na přidělení bytu ze strany těch snoubenců, kteří o něj zažádali (viz graf 3). Pouze 17 % z oslovených, kteří si o přidělení bytu již zažádali, a 8 % z těch, kteří tak mají v úmyslu učinit, se domnívá, že jejich šance na získání bytu je reálná. Podíl respondentů s takovým názorem navíc podle údajů ÚRS od roku 1999 stabilně klesá. Názory na otázku Považujete přidělení komunálního bytu za reálné? - zachycuje graf 3.
Kromě možného přidělení obecního bytu mohou mladí lidé využít řady dalších nástrojů, které by jim měly umožnit dosáhnout na uspokojivé bydlení. Respondenti výzkumu Postoje k bydlení v ČR 2001 byli dotazováni na znalost některých z nich a názor, zda příslušný nástroj může účinně napomoci nebo dokonce již napomohl řešit problémy spojené s jejich bydlením. Vyhodnocení odpovědí shrnují grafy 4 a 5. Graf 4 uvádí podíly respondentů z obou srovnávaných věkových skupin (tedy do 35 let a nad 35 let), kteří uvedli, že o daném nástroji už někdy slyšeli. Pořadí jednotlivých nástrojů bytové politiky podle jejich “znalosti” respondenty je shodné pro obě skupiny s výjimkou podpory výstavby domů s pečovatelskou službou. O tomto nástroji slyšel větší počet respondentů starších 35 let než o existenci úrokové dotace k hypotečnímu úvěru na pořízení vlastního bydlení, zatímco mezi respondenty ve věku do 35 let je pořadí obou zmiňovaných nástrojů opačné. Nejedná se o nikterak překvapivé zjištění, jelikož podpora výstavby domů s pečovatelskou službou je opatření zacílené na řešení bytové situace nejvyšších věkových kategorií občanů. Jednoznačně nejznámějším nástrojem, kterým se stát snaží zlepšit situaci v oblasti bydlení, je podle odpovědí respondentů státní příspěvek ke stavebnímu spoření, o kterém slyšelo více než 95 % občanů ve věku do 35 let (z celkového počtu respondentů v dané věkové kategorii, kteří na otázku odpověděli) a 93 % občanů starších 35 let. Na dalších místech se pak s poměrně výrazným odstupem umístily příspěvek na bydlení a podpora oprav, rekonstrukcí a modernizací panelových domů. Statisticky významné rozdíly v počtech respondentů, kteří o daném nástroji slyšeli, byly pro porovnávané věkové kategorie zaznamenány pouze u státního příspěvku ke stavebnímu spoření (více znají mladí lidé), podpory oprav, rekonstrukcí a modernizací panelových domů (více znají lidé nad 35 let) a podpory výstavby domů s pečovatelskou službou (o tomto nástroji slyšel významně vyšší podíl respondentů ve věku nad 35 let). Názory na otázku Přečtu Vám nyní některé nástroje, kterými se stát snaží zlepšit situaci v oblasti bydlení. Ke každému z nich prosím řekněte, zda jste o něm už někdy slyšel(a) - zachycuje graf 4.
V grafu 5 jsou uvedeny podíly respondentů, kteří uvedli, že daný nástroj může účinně napomoci nebo již napomohl při řešení problémů spojených s jejich bydlením. Z grafu je zřejmé, že s výjimkou podpory výstavby domů s pečovatelskou službou a podpory oprav, rekonstrukcí a modernizací panelových domů hodnotí všechny ostatní nástroje pozitivně významně vyšší podíl respondentů ve věku do 35 let, v porovnání se skupinou respondentů nad 35 let. Příčinou může být jak skutečně větší důvěra mladých lidí v přínos uvedených nástrojů pro řešení jejich bytové situace, tak i skutečnost, že mezi respondenty staršími 35 let už má většina lidí své bydlení nějakým způsobem zajištěno a nepociťuje potřebu ho řešit (a tudíž nevyžaduje ani pomoc ze strany státu v podobě některého z hodnocených nástrojů). Ve prospěch této domněnky hovoří i fakt, že drtivou většinu respondentů, kteří se v nejbližších třech letech hodlají odstěhovat ze současného bydliště, tvoří právě mladí lidé ve věku do 35 let. Mezi příslušníky obou věkových skupin jich nejvíce kladně hodnotí státní příspěvek ke stavebnímu spoření (u respondentů do 35 let je to dokonce nadpoloviční většina z těch, kteří na tuto otázku odpověděli), s velkým odstupem následuje příspěvek na bydlení. Pořadí dalších nástrojů podle jejich možného přínosu při řešení konkrétní bytové situace respondenta se u obou věkových kategorií liší. Zatímco při hodnocení respondentů starších 35 let hrají významnou roli podpora oprav, rekonstrukcí a modernizací panelových domů a podpora výstavby domů s pečovatelskou službou, mladí lidé řadí tyto nástroje až na konec pomyslného žebříčku “užitečnosti” nástrojů státní bytové politiky. Názory na otázku Přečtu Vám nyní některé nástroje, kterými se stát snaží zlepšit situaci v oblasti bydlení. Ke každému z nich prosím řekněte, zda může podle Vás účinně napomoci nebo již napomohl při řešení problémů spojených konkrétně s Vaším bydlením - zachycuje graf 5.
S cílem porovnat “užitečnost” jednotlivých nástrojů mezi oběma věkovými kategoriemi s ohledem na jejich znalost, byl vypočten index “subjektivní užitečnosti" každého nástroje. Určen byl jednoduše jako podíl respondentů, kteří se domnívají, že příslušný nástroj může účinně napomoci nebo již napomohl při řešení problémů spojených s jejich bydlením, k celkovému počtu respondentů dané věkové skupiny, kteří o daném nástroji slyšeli. Čím více se hodnota indexu blíží jedné, tím větší je v průměru důvěra v účinnou pomoc příslušného nástroje při řešení problémů spojených s bydlením. Čím nižší hodnota indexu, tím menší je podíl těch, kteří se domnívají, že jim nástroj může účinně pomoci z celkového počtu respondentů, kteří o daném nástroji bytové politiky slyšeli. Hodnoty indexu jsou uvedeny v tabulce 1.
Z pohledu do tabulky je patrné, že nejvyšší hodnotu indexu vykazuje státní příspěvek ke stavebnímu spoření, a to u obou věkových kategorií. Následuje úleva na dani z příjmu odvozená od úroků z úvěru na bydlení a příspěvek na bydlení. Hodnoty indexu jsou bezpochyby diferencovány nejen podle věkových kategorií, ale i dalších socioekonomických charakteristik respondentů.
Na závěr lze konstatovat, že ačkoliv mladí lidé jsou se svou současnou bytovou situací v průměru o něco méně spokojeni než respondenti vyššího věku a méně spokojeni jsou i se situací v oblasti bydlení v ČR obecně, nevidí řešení ve větší liberalizaci trhu s bydlením. Do značné míry jsou naopak spokojeni s mírou státní regulace, ačkoliv ta má prokazatelně negativní dopady na sektor nájemního bydlení. Aktivnější úlohu státu v této oblasti by pak přivítali zejména ti z nich, kteří svou bytovou situaci doposud uspokojivě nevyřešili. Z hodnocení jednotlivých nástrojů, kterými se stát snaží zlepšit situaci na trhu s bydlením vyplynulo, že nejznámějším je státní příspěvek ke stavebnímu spoření následovaný příspěvkem na bydlení. Státní příspěvek ke stavebnímu spoření byl nejčastěji jmenovaným nástrojem, který podle mínění respondentů výzkumu Postoje k bydlení v ČR 2001, může aktivně napomoci (nebo již pomohl) při řešení problémů spojených s bydlením. Porovnání názorů na účinnost jednotlivých nástrojů bytové politiky odhalilo, že v jejich efektivní pomoc věří ve větší míře respondenti do 35 let.
Tab.1: Index “subjektivní užitečnosti” nástrojů byt. politiky
Vybrané nástroje |
Index “subjektivní užitečnosti” |
|
do 35 let |
nad 35 let |
|
státní příspěvek ke stavebnímu spoření |
0,60 |
0,48 |
příspěvek na bydlení |
0,32 |
0,24 |
podpora oprav, rekonstrukcí a modernizací panelových domů |
0,22 |
0,23 |
úroková dotace k hypotečnímu úvěru |
0,29 |
0,21 |
podpora výstavby domů s pečovatelskou službou |
0,16 |
0,22 |
podpora výstavby nájemních bytů obcemi (dotace 320 + 80 tis.) |
0,26 |
0,18 |
úleva na dani z příjmu odvozená od úroků z úvěru na bydlení |
0,37 |
0,30 |
Graf 1:
NÁZORY NA ROZSAH STÁTNÍ REGULACE NA TRHU S BYDLENÍM PODLE VĚKOVÝCH KATEGORIÍ RESPONDENTŮ
Zdroj: Postoje k bydlení v ČR 2001
Graf 2:
POSTOJE MLADÝCH RESPONDENTŮ (VE VĚKU DO 35 LET) K MÍŘE STÁTNÍ REGULACE NA TRHU S BYDLENÍM V ZÁVISLOSTI NA SPOKOJENOSTI SE SOUČASNÝM BYDLENÍM
Zdroj: Postoje k bydlení v ČR 2001
Graf 3:
HODNOCENÍ REÁLNOSTI ŠANCE NA PŘIDĚLENÍ KOMUNÁLNÍHO BYTU
Zdroj: Bydlení mladé generace – etapa 2002. N =64 (respondenti, kteří mají žádost o přidělení bytu již podánu), resp. N = 75 (respondenti, kteří si chtějí žádost podat).
Graf 4:
ZNALOST VYBRANÝCH NÁSTROJŮ, KTERÝMI SE STÁT SNAŽÍ ZLEPŠIT SITUACI V OBLASTI BYDLENÍ
Zdroj: Postoje k bydlení v ČR 2001
Graf 5:
“UŽITEČNOST" VYBRANÝCH NÁSTROJŮ, KTERÝMI SE STÁT SNAŽÍ ZLEPŠIT SITUACI V OBLASTI BYDLENÍ
Zdroj: Postoje k bydlení v ČR 2001
Poznámky:
Jak ukázaly výsledky posledního Sčítání lidu, domů a bytů provedené ČSÚ v roce 2001, z hlediska ukazatele celkového počtu bytů připadajících na 1 000 obyvatel Česká republika nijak výrazně nezaostává za vyspělými zeměmi.
Respondenti měli svou celkovou spokojenost se současným bydlením ohodnotit známkami v rozmezí 1 až 10, kde známka 1 znamenala velmi spokojen a známka 10 velmi nespokojen.