VEŘEJNÁ SPRÁVA   TÝDENÍK VLÁDY
ČESKÉ REPUBLIKY
číslo 15
    j e d i n ý  č e s k ý   t ý d e n í k  p r o  s t á t n í  s p r á v u  a  s a m o s p r á v u

názory ohlasy polemika

Bezzubá instituce
Správní soudnictví už funguje, potřebujeme ještě ombudsmana?

Jiří Němec
právník, Liberec

Od počátku letošního roku se faktickým vznikem Nejvyššího správního soudu nejen s desetiletým zpožděním naplnila ústava, ale hlavně se podstatným způsobem změnila dosavadní právní úprava soudního přezkumu pravomocných rozhodnutí správních orgánů, která sice už předtím existovala, ale byla omezena pouze na přezkoumávání zákonnosti úředního rozhodnutí. Doposud totiž soud mohl (třeba u stavebního povolení) pravomocné úřední rozhodnutí pouze prověřit po formální stránce, tedy zda rozhodující správní orgán nepochybil co do předepsaných formálních náležitostí stanovených zákonem – třeba zda obeslal všechny dotčené osoby a oznámil jim zahájení správního řízení, zda jim doručil rozhodnutí, poučil je o možnosti podat odvolání atd… Meritorní rozhodnutí ve věci samotné, věcnou správnost – tedy zda stavba byla povolena v souladu se stavebním zákonem či nikoliv a za jakých podmínek, však sám soud posuzovat nemohl. Toto se tedy od 1.1. 2003 změnilo a soud nyní může přezkoumat věc v plném rozsahu! Soud může také sám provádět potřebné další důkazy. Důležitým novým prvkem je i možnost žalovat správní orgán pro jeho nečinnost, pokud úřad ve lhůtách daných správním řádem nekoná, a vydání rozhodnutí si takto soudně vynutit. Postavení správního orgánu, když ten rozhodoval o právech a právem chráněných zájmech a povinnostech občanů z pozice “vrchnostenské”, nebo-li účastníku řízení nadřazené, je ve správním soudnictví nahrazeno naopak rovným postavením občana a správního orgánu, kteří stojí před soudem jako “rovný s rovným”. A v praxi (pokud to přirovnáme třeba k pracovněprávním sporům) na tom občas bude pokud jde o jeho faktické postavení možná i o něco lépe než “zlý” úřad. Stojí zato možná připomenout, že s žalobami se občan nemůže hned obracet na Nejvyšší správní soud do Brna, jak média někdy nepřesně informovala, ale k místně příslušnému krajskému soudu a to podle sídla správního orgánu, který ve věci naposledy rozhodl. Nejvyšší správní soud je příslušný pouze k rozhodování o tzv. kasačních stížnostech (odvoláním) proti rozhodnutím těchto krajských soudů. Zároveň je jeho úkolem i sjednocovat judikaturu v této oblasti, aby rozhodnutí krajských soudů ve stejné věci nebyla v různých krajích odlišná, což se doposud občas stávalo – viz třeba o rozhodování soudů o volebních kaucích.

Vedle správního soudnictví, kde tedy stojí proti sobě v rovném postavení občan a správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, je zde stále od roku 2000 i institut veřejného ochránce práv (ombudsman), který měl doposud činnost správního soudnictví nepříliš dokonale suplovat. Podle zákona č. 349/1999 Sb., má totiž “chránit občany před jednáním úřadů, pokud jsou v rozporu s právem, jakož i před nečinností atd.” Na rozdíl od správního soudnictví však ombudsman nemá žádnou pravomoc meritorně rozhodnout a napadené rozhodnutí sám zrušit. A do probíhajících soudních kauz už vůbec nemůže nijak zasahovat!

Jak konečně správně nastavený systém správního soudnictví, tak i ombudsman, mají shodně řešit asi objektivně existující rozpor mezi požadavky na bezporuchový výkon orgánů státní správy, které mají na základě platných právních předpisů prezentovat veřejný zájem státu, a konkrétními zájmy jednotlivých dotčených občanů jako případnými povinnými subjekty tohoto vztahu. Je smutným konstatováním, že politici dali časově přednost nejdříve vytvoření institutu ombudsmana (v roce 2000) před vznikem plnohodnotného správního soudnictví (v roce 2003). V současné době je však již občan existencí správních soudů a cestou správních žalob plně ochráněn před případnou “úřednickou zvůlí” či spíše nesprávnými rozhodnutími orgánů státní správy, a na pořadu dne by tak měla být úvaha o zrušení poněkud bezzubé instituce veřejného ochránce práv, alespoň podle mého názoru.



Copyright © 2003 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |