POLICISTA  10/2000


měsíčník Ministerstva vnitra

slovo policejního prezidenta

Počátkem srpna byla zveřejněna zpráva Inspekce ministra vnitra o trestné činnosti policistů České republiky za 1. pololetí 2000. Bylo v ní konstatováno, že proti stejnému období loňského roku se zvýšil počet zjištěných trestných činů i počet policistů, kteří je spáchali.

Média, snad pro sezonní nedostatek jiných zajímavostí, celou věc důkladně ventilovala a opatřila vlastními titulky. Mohli jsme se například dočíst, že "Trestná činnost policistů se zvýšila o 48 procent", "Čeští policisté stále častěji porušují zákon", "Policisté zasaženi organizovaným zločinem", "Inspekce vnitra vyšetří korupci policistů v krajích", "Policie v tenatech nemravnosti" nebo dokonce "Prohnilí proti prohnilým". I z toho si lidé bohužel vytvářejí názor na Policii ČR, ačkoliv drtivá většina policistů si to v žádném případě nezaslouží.

Mrzí mne to, protože k takovému hodnocení Policie ČR a policistů jako celku ve skutečnosti neexistují žádné podklady. Rád bych také vyjádřil svůj názor na problematiku a poskytl veřejnosti - včetně samotných policistů - objektivní informace. Věcná, úplná a fundovaná informovanost veřejnosti o problému je ostatně jedním z důležitých prvků boje proti negativním jevům v Policii ČR. Způsobilá v tomto smyslu může být toliko informace komplexně postihující problém z různých zorných úhlů.

Předesílám, že Inspekce ministra vnitra nepracuje izolovaně, ale v těsné spolupráci s orgány Policie ČR. Většinu podnětů k šetření trestné činnosti policistů získává od služebních orgánů a funkcionářů Policie. Tuto spolupráci oceňuji, přináší požadovaný efekt. Inspekce například dosahuje velmi dobrých výsledků při odhalování pojišťovacích podvodů, které byly provedeny za účasti policistů, a já si její práce vážím.

Vedení Policie ČR je s Inspekcí ministra vnitra zajedno v tom, že kriminalita policistů je závažný problém. Je to společensko-patologický jev, na němž je co řešit. Už několikrát jsem informoval o tom, že ve spolupráci s Inspekcí jsme přijali komplex opatření, která nastartovala samočisticí proces v Policii. V rámci celého řídicího aparátu Policie ČR jsem se snažil vytvořit takové klima, aby vedoucí pracovník nebyl špatně hodnocen za zjištěný negativní jev na jeho úseku, pokud sama Policie přispěla k odhalení. Teď to nese výsledky a počet stíhaných policistů opravdu vzrůstá. Já si ale přesto myslím, a mám pro to dostatek podkladů, že kriminalita policistů ve skutečnosti nenarůstá, pouze se ukrajuje z její latence.

Pokud jde o číselné údaje, je dostatečně známo, že statistika dobře nefunguje v oblasti malých čísel - a to kriminalita policistů jednoznačně je. Když se hovoří o 17 procentech nárůstu počtu stíhaných policistů v letošním prvním pololetí proti stejnému období loňského roku, objektivně by se mělo uvést, že jde o nárůst ze 154 na 181 "pachatelů". Co je hlavní, letošní počet stíhaných představuje 0,4 % z celkového počtu 45 tisíc policistů, což je hluboko pod stavem srovnatelného údaje v celé populaci.

V tisku byla mnohokrát opakována informace, že "největší nárůst (kriminality policistů) byl zaznamenán u trestných činů nedovolená výroba a držení psychotropních látek a jedů". Těžko pro to nalézám slova. Vždyť to je přece úplný nesmysl tvrdit, že letos drogová kriminalita policistů vzrostla o 2200 procent. V prvním pololetí proti loňsku vzrostla z 1 na 23 skutků, ale jenom na základě chybného statistického vykazování pokračující trestné činnosti nikoliv v souladu s ustanovením § 89/3 tr. zákona. Ve skutečnosti byli letos zjištěni dva pachatelé, z nichž jeden je stíhán pro 22 skutků stejného druhu, a tak měl být i u něj vykázán jen jeden pokračující trestný čin.

Takže nárůst z jednoho skutku na dva skutky, z jednoho na dva pachatele, tedy o 100 procent? Ani takhle to přece nedává smysl. Zde je perfektně vidět, jak zavádějící je v oblasti malých čísel udávat nějaké procentuální změny.

K zarážejícím číslům se dostáváme, porovnáme-li počty stíhaných policistů se soudní statistikou, tedy s počty policistů odsouzených. Za letošní první pololetí bylo trestně stíháno 181 policistů, obžalováno jich byl 126, avšak odsouzeno jenom 54. To neodpovídá kvalitě práce Policie ČR ve vztahu ke kriminalitě obecně, v celostátním měřítku. U "nepolicistů" se index řadu let udržuje kolem 0,5, což znamená, že je pravomocně odsouzena přibližně polovina z počtu osob, proti nimž bylo vedeno trestní stíhání. U policistů je to nyní jenom 0,3, takže není odsouzena ani třetina stíhaných, a navíc už pět let má toto číslo klesající tendenci.

Přestože na vyšetřování případů trestné činnosti policistů je soustředěno dostatek pracovníků jak v předprocesní, tak v procesní fázi dokazování, tyto případy se už při vyšetřování, při přípravě obžaloby nebo u soudu stále častěji dostávají do stavu důkazní nouze. Abych byl objektivní: jednou z možných příčin je to, že jak v předprocesní fázi, tak i v procesním dokazování stojí před inspektorem nebo před vyšetřovatelem "kvalifikovaný pachatel". Je jasné, že stíhaný policista se orientuje a většinou ví, jak se hájit, jak komplikovat dokazování jeho skutku. Na druhé straně nemohu vyloučit, že se v některých případech trestní stíhání policistů raději zahajuje na základě nedostatečných důkazů, jenom aby se zamezilo vzniku podezření, že se funkcionáři snaží něco ututlat. Také to by mohlo být jednou z příčin nedostatečné efektivity. Celkově není možno akceptovat trend neustálého zvyšování počtu stíhaných policistů na straně jedné a strmě klesající počet policistů odsouzených na straně druhé. Nad tímto podivným trendem a jeho příčinami se ještě budeme muset zamyslet.

Nelze polemizovat o tom, že kriminalita policistů existuje, navíc ve vysoce latentní, skryté formě. Je správné, že se aktivně odhaluje, a jestliže počet vyhledaných a zadokumentovaných skutků vzrůstá, považuji to spíš za pozitivní. Jen na okraj poznamenávám, že v této kategorii prakticky nelze hovořit o objasněných trestných činech, jak to bylo nedávno ventilováno. To by musel být napřed oznámen skutek a dodatečně vyhledán pachatel, ale v drtivé většině trestných činů spáchaných policisty to tak nefunguje.

Policie ČR neexistuje ve vzduchoprázdnu, policisté žijí v tomto státě a jsou jeho občany. Přestože výběrové řízení probíhá striktně podle zákona, osmdesát procent "policejních" trestných činů páchají policisté, kteří slouží méně než deset let. Vývoj kriminality v Policii ČR svým způsobem kopíruje vývoj ve státě, i když samozřejmě v nesrovnatelně menším měřítku. Od roku 1990 zpočátku bouřlivý a posléze mírnější nárůst kriminality v ČR kulminoval v roce 1998. Od té doby vývoj přinejmenším stagnuje - v posledním roce se dokonce objevily jisté statisticky významné náznaky poklesu trestné činnosti. Jsem přesvědčen, že vývoj v Policii ČR je obdobný. V důsledku přijatých opatření a zvýšené intenzity vyhledávání se počet stíhaných policistů ještě zvyšuje, což ale v důsledku zmíněného ukrajování latence a samočisticího procesu považuji spíš za pozitivní. Jenom odhaduji, že to bude trvat tak jeden nebo dva roky a pak i tady dojde ke stagnaci a posléze k obrácení vývoje.

Jak už jsem řekl, problém je závažný, ale nelze zapomínat na jeho číselnou dimenzi, na nepatrný podíl pachatelů negativních jevů v celkovém počtu řádných policistů. Vždycky se zajímám o to, jaká je v tomto směru situace v zahraničí. Musím říci, že v poměrných počtech stíhaných policistů ani při srovnání se západoevropskými zeměmi a USA zde nejsou žádné výrazné početní rozdíly. Odlišujeme se snad jenom v právní kvalifikaci skutků. U nás máme jakýsi sběrný paragraf o zneužití pravomoci veřejného činitele, pod který se dá zahrnout široká škála protiprávních jednání. V zahraničí většinou mají jiné schéma a tato kriminalita je rozložena do několika skupin.

Řekl bych, že v zahraničí se intenzivněji pracuje ve směru prevence a ovlivňování postojů policistů. Je tam úplně běžné systematicky sledovat takzvané indikátory kriminality podřízených policistů: dluhy, časté vypůjčování peněz, gamblerství, špatná docházka do zaměstnání, stížnosti manželek... Když jsem letos vydal takový pokyn u nás, sdělovací prostředky se na mne vrhly, že jsem nařídil špiclovat policii. To je přece nesmysl. Nejde o vyhledávání těchto jevů, ale o včasnou reakci na již reálně existující indikátory, o kterých se ví. Například v USA to patří k základním a písemně uloženým povinnostem všech řídicích pracovníků policejních sborů a jde se do tak osobních záležitostí, že bych se to u nás ani neodvážil navrhnout.

Zapsal Přemysl LIŠKA  


Copyright © 2000 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |