POLICISTA 10/2000 |
měsíčník Ministerstva vnitra ze světa |
JMENOVAT A ZOSTUDIT? |
Před šesti lety zneužil a zavraždil pedofilní soused v Hamilton Township (New Jersey, USA) malou Megan Kankovou. Když byl usvědčen, ukázalo se, že už byl za zneužití dětí v mninulosti dvakrát trestán. Byl odsouzen k trestu smrti, čeká na jeho provedení, ale rodiče se jen trestem neuspokojili. Zahájili kampaň, aby lidé byli informováni, jestliže se v jejich komunitě objeví pedofil. A tak se Megan svým způsobemn stala nesmrtelná, protože byl přijat zákon, který dostal její jméno: Megan Law. Podle něj díky svobodě informací mají být komunity občanů informovány, jestliže se do jejich blízkosti přistěhuje sexuální provinilec. Podle tohoto zákona je také veden registr pedofilů.
Když byla letos pedofilem zavražděna v Británii malá Sarah Paneová, vyvolalo to v celé zemi podobné rozhořčení jako kdysi v USA, a nejrozšířenější - bulvární - list News of the World začal uveřejňovat seznamy britských pedofilů (a je jich podle něj 110 000!). Tyto seznamy se objevily i na internetu a nastal hon nejen na zneuživatele dětí, ale i na zcela nevinné lidi s podobným jménem jako v seznamu nebo podobné popisovanému zvrhlíkovi. Několik lidí bylo při tom vážně zraněno.
Proti zveřejňování seznamů ostře protestovala Asociace vedoucích probačních pracovníků (Acop - The Association of Chief Probation Officers) s tvrzením, že akce "naming and shaming" - volně přeloženo "jmenovat a zostudit" zažene pedofily do ilegality, zostudí nevinné příbuzné a povede k násilí.
Deník The Independent hovořil v této souvislosti s Jo Clarkeovou, šéfkou týmu Vězeňské služby, který organizuje nábor a program psychologů pro styk s pedofily a sexuálními pachateli vůbec. Jen za posledních 18 měsíců jich zaměstnali 200, a jak říká, je to práce, kterou jim bude málokdo závidět. Je to malá armáda vězeňských specialistů, poradců a psychologů, která se výhradně věnuje případům trestaných sexuálních útočníků a pedofilů. Uskutečňují program, v němž s těmito lidmi probírají jejich problémy a od jeho zavedení před deseti lety se prý opakování těchto trestných činů snížilo o plných 25 %.
Jako nejhorší zážitek popisuje Clarkeová, když před poprvé četla policejní hlášení, v němž malý chlapec popisoval svůj úděl z rukou pedofila, dětskými slovy vysvětloval věci, kterým nerozuměl. "Zdálo se to tak strašné mít dětský slovník pošpiněn jeho použitím k tak strašné věci," říká. "A pak jsem se musela setkat s oním pedofilem. Byl to šok. Byl to inteligentní, dobře se vyjadřující muž kolem čtyřicítky. Uznával, že způsobil škodu a že je problémový. Ale myslel si, že mu není pomoci. V našem programu jsme s ním pak rozebírali jeho problémy, a pokud vím, podobný trestný čin už neopakoval."
V Británii je toho času kolem 12 000 sexuálních pachatelů na seznamu ministerstva vnitra. Tento registr je veden od roku 1997 a všichni v něm jmenovaní musí do 14 dnů poté, co byli propuštěni z vězení nebo se přestěhovali oznámit místní policii své jméno a adresu, na které žijí.
K vězeňskému programu besed s psychology se ročně dobrovolně přihlásí tisíc až dva tisíce trestaných. Původci nejtěžších sexuálních zločinů, včetně vrahů dětí, skončí obvykle v londýnské věznici Brixtonu, ale psychologové s ostatními pracují ještě v dalších 25 věznicích. Dva nebo tři konzultanti jednají se skupinou osmi lidí, skupinová sezení trvají kolem dvou hodin a úúčastníci jsou vedeni k otevřené diskusi o svých problémech, fantaziích a možných příčinách svého chování. Ve výjimečných případech se uskutečňuje terapie "jeden s jedním". "Nemyslíme v termínech léčení, myslíme v termínech sebekontroly," říká Clarkeová. "Jestliže jste byl jednou piják nebo kuřák, budete jím navždycky, i když jste se toho zřekli. Musíte jen najít způsoby, jak se toho vyvarovat. A toho právě chceme svým programem dosáhnout."
Pro probační pracovníky práce a stres s koncem pracovní doby nekončí. Sexuální pachatelé jsou propouštěni na podmínku s přísnými povinostmi a probační pracovníci musí jejich další život sledovat a jejich podezřelé nebo pochybné chování hlásit Radě udělující podmínku. A dojde-li k recidivě, probační pracovník má obrovský pocit viny a odpovědnosti a samozřejmě následuje interní vyšetřování jak pachatele, tak příslušného probátora.
Je nějaký lepší způsob, jak pracovat s pedofily?
The Independent uvádí jako příklad Spolkovou republiku Německo 60. a 70. let, kdy tam byly stovky sexuálních pachatelů vykastrovány a aby jim byl ztlumen chtíč, byla jim odstraněna varlata. Ale dnes může být pachatel jeden den vykastrován a druhý den si koupit na černém trhu náhradní hormonální terapii. Doktor Russel Reid, psychiatr na londýnském Hillingdon Hospital, jako jediný v Británii praktikuje chemickou kastraci pomocí léku Zoladex, který zcela ztlumí sexuální pudy. K této léčbě však nelze nikoho nutit. Ač sám psychiatr, o nějakém působení psychoterapie na pedofily pochybuje. "Oni mají obrovskou moc sebeospravedlňování. Většina pedofilů, s nimiž jsem přišel do styku, má jakoby týž mentální věk jako děti, které zneužívají."
Letos v únoru byl na schodech před svým bytem ve Východním Londýně zastřelen William Malcolm, notorický pedofil. Policie se obrátila na veřejnost o pomoc při dopadení dvou pravděpodobných pachatelů. Nikdo nepomohl, většina lidí s vraždou souhlasila. A Andy Malcolm, žijící ve Francii, zprávu o smrti svého bratra komentoval slovy: "Ti, co ho zabili, jsou v mém domě kdykoli vítáni." A tak The Independent uzavírá svůj příspěvek do diskuse o problémech pedofilů a s pedofily slovy: "Ať už převáží ten či onen názor, nenávist veřejnosti vůči pedofilům bude pokračovat."
(kuč)