POLICISTA  9/2000


měsíčník Ministerstva vnitra

reportáž

Vlak velké rychlosti (Train Grande Vitesse - TGV) se pozvolna rozjíždí z lyonského nádraží směrem na jih, ale než si stačím pověsit sako, uložit kabelu a usednout do pohodlného křesla, okolo okýnek kmitá ubíhající krajina rozhodně divočeji než při nejzběsilejší jízdě autem. TGV se stal mezi rychlovlaky pojmem. Jak z hlediska unikátní technické konstrukce, tak z hlediska poskytovaných služeb. Před pár lety na trase z Paříže do Lyonu přišel stevard a přinesl svačinku jako v letadle. Přesto se ale na zpáteční cestě dočkáme překvapení, když na odjezdu z Marseille, kde prožijeme následujících 22 hodin, budeme muset více jak hodinu čekat na přistavení soupravy TGV. Ochotné zaměstnankyně společnosti nám sice budou vnucovat předtištěné kupony, pomocí kterých můžeme u TGV uplatnit náhrady za ztráty vzniklé zpožděním, to už ale stejně nenapraví ztracenou image této železnice.

Třikrát odložená cesta do regionální laboratoře francouzské Technické a vědecké policie (PTS - Police Technique et Scientifique) v Marseille se konečně uskutečnila letos v polovině června díky nemalé iniciativě a ochotě policejního atašé Francouzské ambasády Jean Paula Colina.

"Pojedete i do Marseille, ale hlavní část vašeho jednání bude v Lyonu," zněl verdikt francouzské strany po nesčetném počtu telefonátů. Souhlasil jsem, protože vím, že v Lyonu právě dokončili výstavbu nového objektu pro kriminalistické laboratoře, a to nemůžu nevidět.

BERTILLON BY ŽASL

Měl jsem to štěstí, že jsem brzo po revoluci viděl původní policejní kriminalistické laboratoře v Paříži, které naprosto přesně korespondovaly s mou představou vytvořenou podle líčení Jürgena Thornwalda ve Století detektivů. Tenkrát jsem viděl i laboratoře Pařížské prefektury, kde měli Francouzi instalovanou první verzi svého AFIS od firmy Morpho. Shodou okolností jsme byli před čtyřmi roky prvními zahraničními návštěvníky laboratoří vybudovaných v objektu bývalé banky v lesoparku v předměstí zvaném Ecully severně od Lyonu, kam se celá Technická a vědecká policie přestěhovala z Paříže.

Stojíme na parkovišti a nestačíme se divit. Ukazuji pplk. dr. Pavlu Tomíčkovi, vedoucímu oddělení chemických expertiz KÚP, a překladatelce paní Heleně Grycové, že tam nalevo, co stojí ta moderní budova ze skla a betonu, rostly ještě na začátku roku 1998 sosny, smrky a jilmy. Ty stromy tam ale rostou dál. Nemám je spočítané, nicméně od hostitelů se za chvilku dozvíme, že architekt nesměl jediný strom skácet. "Starý" objekt PTS slouží dál jako kanceláře, provozní místnosti, učebny a laboratoře pro výuku kriminalistických techniky a expertů.

Budeme mít ještě dost času prohlédnout si nové laboratoře, a přitom se utvrdit v přesvědčení, že vybudování Vědeckého, informačního a kongresového centra Policie ČR, kde by jedním z dominantních objektů byl nový Kriminalistický ústav, jak o tom mluvím již delší dobu na všech možných místech, je nezbytnou realitou pro nadcházejících prvních pár let 21. století.

Abych snad nezapomněl, co nejdůležitějšího jsem si z letošní návštěvy PTS přivezl: Poznatek, že Francouzi už prakticky zrealizovali fakt, že proces zajištění kvality začíná na místě činu. To, o čem my ještě hovoříme, Francouzi již zavedli. Do laboratoří není přijmuta jediná stopa, jediný věcný důkaz, které nejsou řádně zabalené, zapečetěné a označené visačkou. To není z plezíru, ale kvůli zajištění hodnověrnosti a důkazní hodnoty zajištěné stopy.

VÍTEJTE V PRVNÍM MĚSTĚ AFRIKY

Opouštíme pohodlí vlaku TGV a bez jakýchkoliv dispozic se vydáváme po nádražním peronu marseilleského nádraží vstříc někomu, kdo nás má čekat. Obvyklé lidské hemžení v objektech dopravních uzlů umocňuje v Marseille fakt, že nádražní budova se přestavuje.

"Filipe," volám k údivu mých společníků směrem do davu na konci peronu, ve kterém na vteřinku zahlédnu ředitele regionální laboratoře PTS Philippe-Emmanuela Coiffaita. Reaguje okamžitě, i když nic bych nedal za to, že také nevěděl, na koho čeká.

S ředitelem Coiffaitem jsme se potkali před třemi lety v Krakově na konferenci o Quality Assurance a výchově expertů a dost jsme si rozuměli. Bylo až s podivem, jak podobné zkušenosti máme s odbornou přípravou kriminalistických techniků a expertů.

"Vítejte v prvním městě Afriky," oslovuje nás s lišáckým úsměvem, který po celou dobu pobytu neodloží. Jeho jedovaté komentáře na adresu nadřízených v Lyonu mi připomínají sloh mých editoriálů.

"Do Afriky je snad ještě kousek," namítám.

"To jo, ale poznáš za chvíli," odvětí tajemně a táhne nás bludištěm stavebních překážek na parkoviště. Má pravdu. Směsice barevného obyvatelstva, ulice sálající akumulované teplo z jižního slunce a především džungle, hluk a chaos v dopravě.

Mám radost, že přijetí začíná právě takto, bez zmatků, hledání a čekání. Sám se také snažím, aby bylo o naše zahraniční návštěvy postaráno od prvního do posledního okamžiku jejich pobytu.

Druhou radost, kterou samozřejmě hned komentuji, mám z toho, že pan ředitel pro nás přijel vozem Citroen-Xsara. Neznám lepší značku než Citroen. Je to pro mne symbol pokroku a zavádění nových technologií. Všímám si však, že ředitelská xsara je otlučená a odřená jak traktor po 30 letech služby v JZD. Že by to snad bylo těmi silnými čočkami, co nosí pan ředitel na nose? Nikoliv jen proto. Za chvilku poznáme, že v Marseille se jezdí "na blatníky".

Původním povoláním geolog Coiffait nás při podvečerní projížďce městem přesvědčí o tom, že má vynikající znalosti i z historie. Na dvě či tři hodiny se stává naším průvodcem historií města a přestože zde prý žije teprve čtvrtý rok, ví o Marseille a středomořské oblasti Francie více než učebnice dějepisu. Dozvídáme se, že přes deset let působil v Africe. Využívám chvilky a ptám se na vztah velmoci k zámořským departementům.

"Je to v klidu," říká, "jen nás tady trochu zlobí Korsika. To je svět sám pro sebe. Žije tam asi 200 000 lidí a těm vládne stovka mafiánů rozdělená na dvě skupiny. Jakmile se najde někdo, kdo naruší jejich rovnováhu, je zle. Výbuchy, teror, únosy. Máme s tím práci i v našich laborkách."

Jak pak ale ředitel Coiffait přizná při večeři, většina "zkoumání" stop po zločinech na Korsice se realizuje v jakési tamní periferní laboratoři, přičemž slovo zkoumání si po Coiffaitově výkladu dávám raději do uvozovek.

TADY SE MĚŘÍ HLADINA MOŘE

Císař Napoleon dal v roce 1806 vystavět na Hvězdicovém náměstí v Paříži 54 metrů vysoký vítězný oblouk k poctě francouzské armády. To náměstí na konci Avenue des Champs Elysses bylo později přejmenovaném na náměstí Charlese De Gaulla, ten oblouk má miniaturní kopii v Marseille. Učiním si zde pár snímků zapadajícího slunce nad pevností Iff, kterou svého času nedobrovolně obýval Hrabě Monte Christo. O kousek dále zastavuje Philippe-Emmanuel znovu: "Pojďte se podívat, tady je metrologická stanice, kde měří nulovou hladinu moře."

Nedozvím se sice, jak se měří výchozí bod pro stanovení výšky v metrech nad mořem, ale budiž. Prý je zde rozdíl mezi přílivem a odlivem jen 7 centimetrů.

Závistivě si prohlížím vily mezi stromy nad zátokou. Něco na způsob "skromných příbytků" našich umělců a úspěšných podnikatelů. Nic pro obyčejné lidi. Průzračně čistá voda okolo celého pobřeží mi nějak nekoresponduje s tím, že na břehu dýchá velkoměsto s téměř milionem obyvatel. Lámu si hlavu, jak zde vyřešili ekologii. V Ruském letovisku v Soči pouštěli splašky z hotelu do moře kilometr od pláže.

Marseilleský přístav se nedá popsat. Snad jen fotografie může přiblížit nenapodobitelnou atmosféru, kterou umocňují tisíce stožárů plachetnic a motorových lodí všech možných kategorií a tříd. Jenže ani širokoúhlý objektiv mého digitálního fotopřístroje nemá šanci zachytit celý přístav. Natož jeho kouzlo. V hloubce pod místem, odkud fotím chrám nad městem, je v tunelu pod přístavem vybudovaná dálnice.

"Říká se, že každý Marseillan má loď, ale není to pravda," přiznává náš průvodce. "Já ji nemám a ani po ní netoužím. Já miluju hory."

I těch je okolo Marseille bezpočet. Rámují město v oblouku nějakých 150 stupňů, jako by bránily jeho dalšímu rozšiřování do pevniny, a tím chránily jeho odvěký kolorit. Nejlépe je to vidět z terasy románského chrámu nad městem.

VÝBUCHY, DROGY I GENETIKA

Popis úchvatného města ležícího na břehu Středozemního moře mi bere řádky pro reportáž z laboratoří PTS. Tak alespoň stručně (podrobněji v Odborných sdělení KÚP).

Pět obdobných regionálních laboratoří PTS (v Lille, Paříži, Toulous, Loynu a Marseille) má šest sekcí nazvaných balistika, biologie, fyzikální chemie, drogy, výbuchy - požáry a toxikologie. Není tajemstvím - ve srovnání s námi - že francouzští kriminalističtí experti (u policie jich je asi 300, což je skoro jako v ČR, ale ve vztahu k počtu obyvatel je to pětkrát méně) zpracovávají ročně zhruba jen 11 500 expertiz, což u nás vyprodukuje samotný Kriminalistický ústav Praha.

Objekt, ve kterém jsou instalované marseilleské laboratoře, je starý asi pět let. Všechny laboratoře jsou vybaveny moderním laboratorním nábytkem a velkým množstvím nové techniky. V laboratořích je vše realizováno podle norem QA, byť laboratoře prozatím nejsou akreditovány. Je sem například absolutní zákaz vstupu cizích osob, všichni pracovníci "odevzdali" svoje genetické otisky do databáze DNA apod.

V regionální laboratoři PTS v Marseille pracuje 63 expertů (více než v Lyonu). Všichni pracovníci (policisté i "vědci") jsou v trvalé dosažitelnosti - díky mobilním telefonům, které všichni vlastní.

Jejich prostorové podmínky jsou nesrovnatelně lepší, než jaké mají třeba na největším OKTE v ČR ve Frýdku-Místku. Stejné to pohříchu je také s přístrojovým vybavením. Ne snad co do technické vyspělosti, ale co do množství potřebných přístrojů a pomůcek. Například v sekci drog mají v Marseille několik plynových chromatografů, takže nemusejí měnit kolony a kalibrovat přístroje jen kvůli tomu, že potřebují zkoumat jinou drogu. Řečeno jinak - na každou drogu mají vlastní chromatograf.

Rozsah metod zkoumání uplatňovaných v jednotlivých sekcích je ale menší, než je tomu v KÚP a OKTE. Například vůbec zde neprovádějí mechanoskopické, trasologické, metalografické, defektoskopické či elektrotechnické expertizy, stejně tak sérologické (které plně nahradila molekulární genetika) a také antropologické expertizy. Menší je i rozsah nejrůznějších chemických a fyzikálně-chemických expertiz.

Vynikajících úspěchů dosahují v sekci výbuchů a požárů. Teroristické útoky s pomocí výbušin jsou v tomto jižním regionu Francie velmi časté. Vedoucí sekce To-Moa přiznává, že jisté potíže mívají pouze s analýzami výbušnin typu SEMTEX. Nabízím nezištnou pomoc v případech, kdy budou potřebovat analyzovat povýbuchové zplodiny, když jim nebude při analýze "nic" vycházet. Tak se chová právě SEMTEX. Dohodneme se, že by stálo za to, aby marseilleští experti přijeli na stáž do KÚP, kde máme dobré zkušenosti s analýzami povýbuchových zplodin díky vynikající přístrojové technice a letité praxi našich expertů. Terminologií diplomatů: Nabídka byla s díky přijata.

Za pozornost stojí naprosto jiná četnost jednotlivých druhů drog zachycených na jihu Francie. Nejčastější drogou zkoumanou v Marseille je cannabis, následuje kokain, amphetaminy, LSD a dalších halucinogeny, relativně málo je heroinu. Prakticky zde neznají syntetické drogy vytvořené z metanfetaminů. Již delší dobu se věnují profilování jednotlivých druhů drog. Všechny regionální laboratoře se podílejí na vytváření zajímavé databanky drog (S.T.U.P.S. - Systeme de Traitement Uniformisé des Produits Stupéfiants).

V sekci biologie už opustili sérologická zkoumání a rutinně zde provádějí výhradně genetické analýzy DNA. Přiznávají však, že nemají problémy s limity na nákup spotřebních materiálů. V červnu 1998 bylo ve Francii uzákoněno vytvoření Národní databáze DNA. Databáze je však omezena pouze na genetické otisky pachatelů sexuálních deliktů. Druhou část databáze tvoří stopy s míst neobjasněných trestných činů. Francouzi odmítají využívat software CODIS od FBI vyvinutý za mnoho milionů dolarů právě pro vedení národních databází DNA, protože podmínky užívání údajně odporují národním zájmům Francie. Zhruba do roka předpokládají dokončení vlastního softwaru. Budou v něm evidovat 7 lokusů, což koresponduje s doporučením Interpolu.

TAK NEVÍM, ČIM SKONČIT

Snad poznámkou na adresu Marseillanů. Díky jižnímu slunci jsou možná temperamentnější. Řidič, který nás druhý den vozil v narvaných ulicích byl krásným příkladem předešlých slov. Když jsem ho vyhecoval poznámkou, že večer s námi prohrají fotbal (ano, bylo to ten pátek, co se nám rozplynuly iluze o postupu našeho fotbalového týmu na EURO 2000), zvedl v plné jízdě na dlouhé vteřiny ruce nad hlavu a gestikuloval a koulel očima jako sudí Colina, co nám napařil penaltu v zápase s Nizozemci.

Takže, jsou temperamentnější, ale rozhodně jsou velice přátelští a bylo znát, že je poctila návštěva z dalekého Česka.

Plk. JUDr. Jan Hlaváček  


Copyright © 2000 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |