POLICISTA 9/2000 |
měsíčník Ministerstva vnitra ze světa |
TRVALE O KROK SCHOPNĚJŠÍ? |
Německé policistky jsou ve vyšetřování hloubavější a důslednější než jejich kolegové, drží se víc zákonů a dokáží lépe urovnávat demonstrace nebo skupiny rozhádaných lidí. Jejich podíl v policii stoupá, ale jejich kolegové je často sekýrují - a o povýšení do vedoucích elit se jim může jen zdát. Tvrdí to alespoň čelný německý týdeník Der Spiegel, z něhož vyjímáme:
Je mokrá studená únorová noc v kolínské čtvrti Kalk, je kolem půl čtvrté ráno a muž ležící na břiše na asfaltu už jistě zažil lepší časy.
Na jeho záda tlačí zadýchaná policistka Stefanie Moserová (28), vedle ní klečí, rovněž lapající po dechu, její kolega André Donath (21) a přikládá zadrženému pouta.
Uviděli ho, jak se chce vloupat do kiosku a dopadli ho po dech beroucím sprintu. Smíšená posádka hlídkového vozu 18/32. Policistka Moserová měří sice jen metr šedesát tři centimetry, ale svému mužskému kolegovi se zcela vyrovná.
Deset let poté, co Bavorsko jako poslední spolková republika dovolilo i ženám službu v policii, patří dnes policistky v hlídkových vozech, na demonstracích, na fotbalových stadionech nebo při dopravních kontrolách ke každodennímu obrazu. Ženy vyšetřují vraždy, krádeže, hospodářskou kriminalitu, ochraňují spolkového kancléře nebo šlesvicko-holštýnskou ministerskou předsedkyni. Podílejí se na práci německého policejního kontingentu v Kosovu a přitom doma jsou stále nepatrnou menšinou a často svými kolegy nebrány vážně.
Z celkového počtu 270 000 německých strážců bezpečnosti představují ženy už 25 000. Kvótou pod 10 % jsou však v Evropě, jak ukazuje tabulka, za Estonskem, Švédskem, Velkou Británií, Itálií, Norskem a Nizozemskem. Menší podíl mají jen ženy ve francouzské policii a v Turecku. Jejich počet však velmi rychle roste. Tak v Severním Porýní-Vestfálsku je téměř každý druhý nově přijímaný ženského pohlaví, ve Spolkovém kriminálním úřadě (BKA) je již každý třetí zaměstnanec žena. "Jsou v řadách policie nepostradatelné," říká münsterský pracovní psycholog Alfred Gebert. Ale brémská vrchní komisařka Corina Klaschka kontruje, že pro ženy "být v policii akceptovány je stále ještě těžké".
Dělá to dojem, že mnozí policisté se obávají o svou tradiční mocenskou převahu v "pánském krámě" (jak sbor nazval bavorský ministr vnitra) a brání se tomu, že bledne jejich mýtus o "macho v uniformě", který mužně dostává za mříže všechny zloduchy tohoto světa.
Ernst Horlacher v Ludwigsburgu velí 550 mužům a 101 ženám a tvrdí, že všude, kde je v "mužstvu" žena, se policii v její každodenní práci lépe vede a její akceptování veřejností je "jednoznačně vyšší". Ženy jsou lepší při přijímacích zkouškách, mají méně havárijí při řízení služebního vozu a ani při střelbách z policejních zbraní nejsou o nic horší než jejich kolegové. A pokud jde o uklidňování ručních sporů a hádek, jednání s násilnickými manžely a známými rušiteli pořádku, jak tvrdí Horlacher, "zasahují psychologicky šikovněji" a působí "deeskalačně". Policistky prý umějí s lidmi lépe komunikovat a žena zbitá manželem hovoří o svém údělu raději se ženou, tvrdí odborníci. A zatímco se muži policisté například v jednání s opilci zbytečně rychle uchylují k tvrdému zákroku, policistky jsou trpělivější a sázejí víc na sílu přesvědčování. A tak není divu, že je proti nim podáváno mnohonásobně méně stížností než proti jejich kolegům. Například v Kolíně je každým pátým policistou policistka, ale devět z deseti loni uzavřených disciplinárních řízení se týkalo jejich mužských kolegů.
Někdy je tito "nekolegové" postraně pomlouvají, že údajně dostaly funkci jen proto, že v Německu existuje Gleichstellungsgesetz, zákon o stejné příležitosti pro obě pohlaví. Říkají jim občas "slepičky" a zkratku KK - Kriminalkommissar mění na KK - Kinderkommissarin - dětská komisařka, a pokud jde o čistotu pracoviště, ozve se věta "jako ženská bys snad ten stůl mohla utřít". Ale sociologové i European Network of Policewomen (Evropská zájmová organizace policistek) soudí, že toto pošťuchování, hraničící někdy s šikanou, skončí, "až podíl žen dosáhne 35 procent".
Zatím ženy nemají zejména fyzický výkon, který by je kvalifikoval do speciálních zásahových jednotek a bude tak nejspíš i v budoucnosti. A také skutečnou policejní kariéru i z těch nejúspěšnějších mohou udělat jen některé, a není to jen kvůli nepřízni vedení nebo kolegů - a to svobodné, bezdětné nebo starší již s odrostlými dětmi. Kdo chce v německé policii udělat kariéru ve vyšším rangu, například jako policejní nebo kriminální ředitel s pověřením inspekce nebo vedení velkého oddělení, musí absolvovat dvouleté školení, z toho rok na Polizei-Führungsakademie ve vestfálském Münsteru. Mužští žáci jsou obvykle ve věku 30 - 40 let, ale v té době se velká část jejich kolegyň věnuje vyměňování dětských plínek. Není tedy divu, když ze 1701 absolventů této školy od roku 1993 bylo jen 83 žen, sotva 5 %, a všechny byly bezdětné.
A všechny, jak konstatovala již v roce 1991 studie spolkového ministerstva pečujícího o blaho žen, vedou v žebříčku nejvíce sexuálně obtěžovaných, a to i před těmi málo ženami pracujícími ve stavebnictví. Prý se to ale už lepší. Tak třeba v Hamburku na policejních stanicích už nevisí na pracovištích na stěnách série fotografií nahotinek.
(kuč)