POLICISTA  9/2000


měsíčník Ministerstva vnitra

psychologie

V poradnách Bílého kruhu bezpečí se často setkáváme s oběťmi trestných činů, které mají podstoupit znalecké zkoumání své osobnosti v souvislosti s vyšetřováním trestného činu, jímž byly poškozeny. Blížící se setkání se znalcem psychologem prožívají oběti jako málo srozumitelnou a stresující záležitost, která v nich vzbuzuje nepříjemné pocity. Ačkoliv trestný čin nespáchaly, mají se nyní podrobit "nějakým zkouškám či testování". Poškození to vnímají jako výraz nedůvěry a pokus přilepšit pachateli. Hovoří o pocitu nedůstojnosti a nespravedlnosti. Na následujících řádkách se pokusím odpovědět na nejdůležitější otázky, které trápí oběti trestných činů před jejich setkáním se znalcem z oblasti psychologie či psychiatrie.

K čemu slouží znalecké zkoumání poškozených?

Oběť trestného činu se může dostat do kontaktu se znalci z různých lékařských specializací. Například znalec chirurg se má vyjádřit k tomu, jakým způsobem pravděpodobně vznikly rozsáhlé pohmožděniny na těle znásilněné, má rozlišit, zda vznikly v důsledku úderů pachatele nebo spíše v důsledku ztráty rovnováhy, protože oběť byla třeba v době činu pod vlivem alkoholu. Jindy znalec lékař posuzuje, zda povrchové řezné rány odpovídají spíše mechanismu úmyslného sebezranění, nebo zda jde spíše o "dílo" pachatele. Dalším příkladem tohoto druhu je gynekologické vyšetření v případech znásilnění. Význam lékařského znaleckého posudku poškození chápou a setkání se znalcem lékařem snášejí celkem dobře.

Jinak tomu je u druhé skupiny znalců, se kterými se oběti často ale nedobrovolně setkávají. Jde o nařízené vyšetření v oblasti psychologie, eventuálně psychiatrie.

Na psychologické znalecké vyšetření jsou obvykle posílány oběti trestných činů znásilnění a také oběti sexuálního zneužívání. Z toho plyne, že nejčastěji se tato nepříjemná situace týká žen a dětí, eventuálně mladistvých. Navíc je z toho zřejmé, že jde o oběti, které si už zažily své a je tudíž pochopitelné, že nemají žádný důvod přivítat vynucené setkání se znalcem. Proč k němu přesto dochází? Kdo ho potřebuje? Jaké důvody vedou k jeho nařízení? V podstatě jsou tři hlavní důvody, které vedou orgány činné v trestním řízení k nařízení vypracovat psychologický posudek na poškozenou či poškozeného. První je problém věrohodnosti.

V důkazně komplikovaných případech, ve kterých stojí výpověď pachatele proti výpovědi oběti, a přitom právě výpověď oběti nejvíce usvědčuje pachatele, je samozřejmě v zájmu férového vyšetřování nutné učinit vše pro to, aby výpověď poškozeného byla "ověřená" a nezpochybnitelná. Smyslem psychologického znaleckého zkoumání je proto posoudit psychické kvality poškozeného, které určují jeho způsobilost podat pravdivou a úplnou výpověď. Jde o zjištění tzv. obecné věrohodnosti. Právě v těchto momentech používá znalec psycholog vybrané testové metody. Z pohledu poškozeného to vypadá tak, že vyplňuje zadané testy. Vedle toho znalec také prověřuje věrohodnost konkrétní výpovědi ke kritickému ději. Vede s poškozeným rozhovor, klade mu cíleně otázky, a pak zkoumá jeho odpovědi. Sleduje, zda se poškozený chová tak, jako když normální člověk líčí své skutečné (nikoli smyšlené) zážitky.

Druhý důvod je úvaha, že osobnost či duševní stav poškozeného mohl sehrát důležitou roli při spáchání trestného činu. Může jít například o přezkoumání toho, zda je poškozená osoba natolik mentálně hbitá, aby správně chápala situace, do kterých se dostává.

Třetí důvod pro psychologické znalecké zkoumání poškozeného může být úkol stanovit rozsah psychické (emocionální) újmy, který pachatel svým činem oběti způsobil. Zatímco tento důvod pro psychologické znalecké vyšetření je v zahraničí již běžný, musím konstatovat, že u nás jde o vzácné výjimky. Orgány činné v trestním řízení se o stanovení rozsahu emocionální újmy u poškozeného zatím příliš nestarají. Náhradu škody musí poškozený často vymáhat v civilním řízení.

Je setkání se znalcem nutné, nebo se mu může poškozený vyhnout?

Jen málokdo vyhledává testování svých psychických předpokladů, jen málokdo chodí rád na psychologické vyšetření. Nelze se proto divit obětem trestných činů, že by se setkání se znalci nejraději vyhnuly. Vadí jim mimo jiné i okolnost, že se důvěrné informace o jejich inteligenci, povaze či zraněném nitru dostanou do rukou řady cizích osob (například pachateli a jeho advokátovi, uslyší je lidé v soudní síni). Otázku, zda se lze vyhnout nařízenému znaleckému zkoumání, slýcháváme v poradnách BKB často. Po právní stránce lze poškozenému vysvětlit možnosti, které nabízí trestní řád. Znalce přibírá formou usnesení obvykle již vyšetřovatel, usnesení pak obsahuje znění otázek, na které má znalec odpovědět. Poškozený může sice svůj nesouhlas (celkový či s některými otázkami, o kterých se domnívá, že s vlastním trestným činem nesouvisí) projevit v podobě stížnosti na postup vyšetřovatele. V několika málo případech, kdy se k tomu osmělí, se však obvykle dočká zamítnutí. Jako lepší cesta se proto jeví odmítavému postoji poškozeného k psychologickému vyšetření včas předcházet. K tomu může výrazně přispět korektní komunikace zadavatele posudku (tj. momentálně hlavně vyšetřovatele), a pak také samotných znalců s poškozenými. Vyšetřovatel i znalci (již při sjednávání termínů vyšetření!) mohou výrazně zvýšit akceptaci této nepříjemné procedury tím, že srozumitelně vysvětlí důvody a cíle nařízeného znaleckého zkoumání. Pro znalce je naprosto postačující, když si uvědomí, že oběť trestný čin nespáchala, a když se podle této premisy chovají v živém kontaktu s poškozenou osobou. Slušnou a korektní komunikací a poskytnutím dostatečných informací mohou znalci výrazně utlumit pocity nedůstojnosti a nespravedlnosti na straně obětí.

Co je třeba očekávat od znalců psychologů či psychiatrů?

V současné době musí být poškozený bohužel připraven na všelicos. Věřím, že drtivá většina znalců psychologů a psychiatrů přistupuje k vyšetření poškozených s maximální profesionalitou. V poradnách BKB pro oběti trestných činů se však setkáváme právě s těmi špatnými zkušenostmi. Následující příklady jsou převzaty z autentických výpovědí klientek BKB a ilustrují to, co odborná literatura suše nazývá sekundární neboli druhotnou viktimizací. Na dotaz znalce uvedla poškozená (2O let, TČ znásilnění), že do Prahy přijela proto, aby něco dokázala, což znalec psycholog komentoval slovy: "No, to se vám teda moc nepovedlo. To jste toho zatím moc nedokázala. Neměla byste se vrátit k rodičům?" Když měla tatáž klientka hovořit o svém prvním pohlavním styku, uvedla pouze, že jí v té době bylo 18 let. Na další okolnosti si údajně nevzpomínala. "No to si snad pamatuje každej, tyhle věci, ne?" odvětil téměř podrážděně znalec. V jiném případě posuzoval znalec věrohodnost výpovědi 45leté poškozené (TČ ublížení na zdraví), aniž by s ní ztratil slůvko k věci, nechal ji 4 hodiny vyplňovat různé testy typu papír-tužka, pak ji vyprovodil s tím, že zbytek se dozví u soudu. Na postup znalce se v poradně BKB dotazovala i klientka (32 let, TČ znásilnění), které z nedostatku času zadal znalec domácí cvičení. Dva osobnostní dotazníky si odnášela ke zpracování domů, ale nebyla si jista, zda znalec skutečně očekává, že mu je zašle poštou zpět. Měla totiž pocit, že to pro něj není až tak důležité.

Jak se mentálně připravit na setkání se znalcem?

Poškozený se může zeptat na věci, které ho zajímají, již při prvním kontaktu se znalcem například při telefonickém sjednávání termínu vyšetření (jak dlouho bude vyšetření trvat, jak bude rámcově probíhat, kdy znalec zpracuje posudek atd.). Obecně se psychologické vyšetření skládá ze dvou částí. Po úvodních informacích a vysvětlení situace následuje jednak část testová a jednak rozhovor či interview (pořadí může být různé). Při rozhovoru zjišťuje znalec důležité anamnestické údaje ze života poškozeného. Jádrem rozhovoru ovšem bývá vylíčení kritické události poškozeným.

Podoba rozhovoru se řídí vyšetřovaným trestným činem, poškozený může počítat s tím, že se ho znalec bude ptát na to, co se stalo, bude chtít slyšet "jeho příběh". Pokud jde o testovou část, je důležité vědět, že neexistuje soubor "povinných", předepsaných metod, které musí znalec použít. Výběr testů a jiných diagnostických metod, které zadá poškozenému, závisí pouze na uvážení znalce. Je tudíž normální, že se poškození v přibližně stejné situaci setkávají s různými procedurami, které na ně znalci aplikují. Psychologické diagnostické metody speciálně určené pro oběti trestných činů neexistují. Zatím neexistují ani znalci specializovaní pouze na psychologické vyšetření obětí. Znalci jsou totiž k dispozici ve svém oboru (např. sexuologie, klinická psychologie atd.), proto běžne vyšetřují obviněné i poškozené.

Na setkání se znalcem se nemusí poškozený nijak speciálně připravovat. Je vhodné přijít v normální, běžné duševní kondici. Vše, co by mohlo eventuálně ovlivnit vystupování poškozeného v kontaktu se znalcem (nespavost, bolesti hlavy, jiné vážné problémy), je dobré hned úvodem zmínit. Při setkání se znalcem by měl poškozený volit otevřené a přirozené vystupování. Je dobré si uvědomit, že znalec není jeho nepřítelem, chce společně s ním získat informace, které si žádá orgán činný v trestním řízení.

Poškozený není pouze pasivním objektem vyšetření, může například požádat o přestávku a zajít si na kávu či občerstvení. Především má poškozený právo na slušné zacházení a informace, tj.na srozumitelné vysvětlení toho, co se bude dít. Jestliže nerozumí instrukcím či otázkám, má se znalce okamžitě zeptat. Nemusí také na všechny otázky odpovědět, záleží na uvážení, může znalci vysvětlit, proč je pro něj obtížné k dané otázce hovořit (jde o důvěrnou informaci, která se netýká vyšetřovaného případu, její uniknutí ze spisu by mohlo například způsobit osobní problémy atd.).

Eventuální negativní pocity z psychologického vyšetření, je vhodné řešit přímo v jeho průběhu se znalcem. Důležité a zásadní výhrady je možné uplatnit před soudem. V případě rozpaků a pochybností je možné vyhledat poradny Bílého kruhu bezpečí, které se zabývají pomocí obětem trestných činů.

Doc. PhDr. Ludmila Čírtková,CSc.  


Copyright © 2000 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |