POLICISTA 9/2000 |
měsíčník Ministerstva vnitra diskuse |
EKOLOGOVÉ A ATENTÁTNÍCI
V policejní praxi už jsem se setkal s mnohým. Znám i řadu instruktážních materiálů připravených například německou či japonskou policií, které se týkají problematiky zásahů proti nejrůznějším demonstracím a řádícímu davu. Jde o filmy natočené v prokazatelně demokratických státech, v zemích, z nichž jsme před deseti lety přebírali zkušenosti demokracie. Bohužel, jen některé. Ze souboru vzájemně souvisejících práv a povinností nelze vytrhnout jen část a po vzoru hospodského politikaření věci důležité znevážit a malicherné zvýraznit do obludných rozměrů. Potom i na obrazovkách televizorů a na stránkách novin umělé problémy zastíní opravdu podstatná témata.
Zmíním se o dvou oblastech. V první je těžko pochopitelné počínání lidí, kteří sami sebe nazývají ochránci přírody, ale při hlubším pohledu v podobných aktivistech vidím latentní organizovanou skupinu, jejíž řídící prvek rozhodně nepovykuje připoután k nějakému stromu. Mám za to, že jedním z úkolů podobných hnutí je poškození prestiže české politiky v té které oblasti. Jednou se jedná o zřejmě nutnou kalamitní těžbu dřeva, jindy o protesty proti atomovému energetickému programu. Naše právo zhodnotilo počínání mladých lidí na Šumavě jako přestupek. To je sice krásné, ale byla by taková aktivita obdobně kvalifikována i v jiné demokracii? Přitom je situace vcelku jednoduchá. Odborníci a nezávislí soudní znalci musí před těžbou (nebo jinou konkrétní akcí) jasně vyhodnotit vhodnost zásahu a s výsledky seznámit veřejnost. Dojde-li ke splnění této podmínky a při dodržení všech zásad demokracie mohou být demonstranti vyzváni k ukončení akce. Pokud neposlechnou, následuje postup policie ve smyslu z. ČNR č.283/91 Sb. a ve znění pozdějších novel a nařízení. Potom už je možno věc kvalifikovat jako spáchání úmyslného trestného činu obecného ohrožení ve smyslu § 179 tr. z. Bude však nezbytně nutné současné paragrafové znění daného zákonného ustanovení v příslušné míře upravit a doplnit. Ve chvíli, kdy bude dané téma do detailu legislativně rozpracováno, budou za spáchaný trestný čin odpovědní konkrétní lidé a nebude nutno se ke každému zásahu opakovaně a do nekonečna vracet a čtenářům novin i divákům televize ukazovat neschopnost výkonné mocenské složky státu při zásahu proti nějaké nátlakové skupině.
V této souvislosti bych ještě rád poznamenal, že když vedoucí funkcionáři policie podlehnou návalu kritiky (která provází prakticky každý zásah), a své podřízené nepodpoří, podřezávají si větev, na níž sedí. Absurdní situace, kdy je policista jeden den za zákrok pochválen a druhý den potrestán (vzpomeňme na Velkou pardubickou) výkonné složky dokonale demoralizuje. Policista nutně potřebuje mít jistotu, že se při zákonném výkonu služby může na své velitele spolehnout.
Druhé téma, o němž bych se rád zmínil, je módní a velmi hrozivá vlna telefonátů o rozmístění časovaných výbušnin a bomb. Je až k nevíře, že zákonodárci tuto problematiku dosud blíže nespecifikovali. Vše nechali na trestném činu šíření poplašné zprávy dle § 199 a 200 tr. zákona. Domnívám se, že to nestačí! Osobně bych danou věc posuzoval v jednočinném souběhu s tr. činem vydírání dle § 235, neboť telefonát i o neexistující výbušnině přece představuje jednoznačnou hrozbu těžké újmy na životech a zdraví. Ve výjimečných případech, jako například při hrozbě bomby v jaderné elektrárně Temelín, by bylo možno použít i právní kvalifikace samostatného trestného činu teroru (§ 93 a § 93a). Zkrátka, lepší využití nabízejících se možností k postihu pachatelů není dosud příslušně zpracováno.
Pokud jde o samotné telefonáty, připouštím, že se jedná o obtížně zjistitelné případy, ovšem technika už udělala ohromný pokrok, digitální ústředny umožňují prakticky okamžitě zjistit příslušné číslo volajícího a v případě pevně umístěného aparátu i místo, odkud hovoří. Všechna exponovaná pracoviště, kde je možné nějaké poplašené zprávy očekávat, by měla být vybavena i nahrávací aparaturou, odborníci na zvuky dnes dovedou identifikovat lidský hlas s podobnou přesností, jako třeba otisk prstu. Současně je nutno evidenčně podchytit všechna telefonní čísla na území ČR, přístroje domácí, firemní, veřejné i mobilní. Pochopitelně vše s přísným zachováním občanské anonymity jejich majitelů. Takový registr je třeba řádně zdůvodnit, uzákonit a příslušně ošetřit proti zneužití. Centrální složka pověřená správou všech čísel by podávala informace pouze určené osobě z útvaru policie s cílem okamžitě identifikovat volajícího a místo volání. Jistě, úspěšnost by nikdy nebyla stoprocentní, pachatelé většinou nejsou tak naivní, aby používali vlastní telefonní aparát, nicméně bylo by možno upřesnit okruh volání a možnost vytipování volajícího by se velmi zvýšila.
Dopadení a odsouzení provinilců samo o sobě působí preventivně, odstrašuje totiž od podobné trestné činnosti ty další. Nenechávejme si věci přerůst přes hlavu, zanedbáváním zdánlivých maličkostí se snadno dostaneme zpět do časů prakticky nestihatelných podvodů s topnými oleji, bankovními úvěry, tunelování prosperujících firem a podobně. Jsem přesvědčen, že na každý, i relativně nový druh trestné činnosti se lze připravit s jistým předstihem a nepravosti potlačit už v zárodku.
Mjr. Radomír Zapletal,
okresní úřad vyšetřování
Bruntál