POLICISTA 9/2000 |
měsíčník Ministerstva vnitra reportáž |
![]() |
Obrovský ponurý sklad. Celý objekt byl policejně vyklizen, neboť tu někde mezi opěrnými sloupy střechy, vysokozdvižnými vozíky a stovkami kontejnerů a beden leží výbušnina, která může každou chvíli explodovat. "Hledej!" |
Německý ovčák vyrazil, tlapy lehce šustí na betonové podlaze. Jsou nástražné systémy, které reagují na zvuk nebo na nepatrný pohyb a pes se podle toho chová. |
Proběhl šerou uličkou, a když ucítil charakteristický pach explozivního materiálu, nerozštěkal se, nýbrž opatrně ulehl vedle podezřelé krabice a v poloze odpočívající sfingy čekal na příchod odborníků.
"Výborně! Hodnej pejsek..."
Pochvala se postupně ozývala v různých jazycích. Na mistrovství Evropy policejních psů ve vyhledávání výbušnin v Býchorech se sjela družstva ze Španělska, Dánska, Maďarska, Slovenska, Polska a Litvy, v tvrdé mezinárodní konkurenci si nakonec vedli nejlépe Češi, jmenovitě Prokop Šmíd a jeho pes Danny, oba zaměstnaní ve specializované výjezdové skupině Správy policie hlavního města Prahy.
ZDVOŘILÉ ROZPAKY
Přibližně před rokem k nám přijela skupina amerických policejních kynologů s chvályhodnou snahou něco tu malou zemičku uprostřed Evropy naučit.
"Vyslechli jsme je s velikým zájmem, ale také se zdvořilými rozpaky," poznamenal doktor Vladimír Klimek z odboru kynologie a hipologie Ministerstva vnitra. "Oni nám totiž s nadšením vyprávěli o novinkách, které jsme už také vyzkoušeli. Například chuťově dráždivá metoda. Myslím, že metoda hravá, kterou uplatňujeme dnes, je mnohem praktičtější. Američané také velmi podceňují poslušnost, psovod musí mít zvíře neustále na vodítku, aby ho mohl ovládat, při hledání výbušnin a možné explozi to potom odnesou oba. Předváděli jsme, jak samostatně dovede pes pracovat a hosté to sledovali s nepředstíraným obdivem."
Poslední argument zahraniční návštěvy hovořil o čase. "Dobrá," připustili američtí policisté, "máte psy výborně zvládnuté, ale to stojí spoustu práce. My dokážeme připravit zvíře na hledání výbušnin za osmnáct týdnů."
Česká strana tiše poznamenala, že u nás se na podobný výcvik počítá s poloviční dobou. Nutno dodat, že Američané se vzdali role učitelů docela rádi, nakonec se z návštěvy stalo setkání odborníků, předávání zkušeností bylo vzájemné. Hosty snad nejvíc zajímaly specializované chovatelské stanice, které jsou do jisté míry českou raritou, neboť kromě Slovenska a Maďarska se nikde na světě policie vlastním chovem psů nezabývá.
PRACKOVICE
Nomen omen, téměř se zdá, že název obce ležící v sousedství železniční trati nedaleko Ústí nad Labem pochází od otisků psích tlap, ovšem není tomu tak, i když je tu chovatelská stanice už téměř půl století, přesněji řečeno od roku 1953. Dva policisté, pět cvičitelů, údržbář, uklízečka, přislíbený veterinář a třináct chovných fen, které dovedou porodit a odkojit přibližně sedmdesát štěňat do roka.
"Jsme jedna ze tří chovných stanic na odboru," poznamenal kapitán Pavel Vápeník. "Domažlice a Libějovice jsou kapacitně větší, jistá naše atypičnost snad spočívá v tom, že používáme výběhové ustájení. Feny nejsou v kotcích, ale každá má svůj kus zahrady, pro štěňata to představuje větší množství vjemů, sluníčko a dobrou kondici, protože výběhy jsou ve svahu. Samozřejmě, má to i své nevýhody, například když prší, jsou zvířata mokrá a zablácená, ovšem to je exteriérová záležitost, zdravotně jsou bez ohledu na počasí zpravidla v pořádku.
Dřív se mladičké fenky často prodávaly do civilu, policisté většinou chtěli velkého a silného psa, dneska je to poněkud jiné. Na speciální práce, pachovou identifikaci, hledání drog nebo výbušnin jsou feny vynikající a zájem o ně velice stoupl. V poslední době se ročně prodá mimo resort v průměru sotva deset patnáct štěňat, všechna ostatní čeká služba v policejních složkách České republiky."
ŠTĚŇATA
Prvních padesát dnů života představuje psí dětství. Mateřské mléko, mámin vlahý jazyk, zábava se sourozenci. V sedmi týdnech se štěňata odstavují od matky a test povahových vlastností už může leccos napovědět o tom, co z nich jednou bude.
V osmi týdnech se smečka roztrhne a většinou následují tři dny stesku a zoufání, potom si pejsci zvyknou. Přijdou hry s míčem, pokusy o aportovaní, chůze na vodítku a báječné procházky po chovatelské stanici a někdy i po vesnici, která je plná nových a úžasných zajímavostí.
Ve třech měsících života jsou štěňata očkována proti vzteklině a spolu se svými trenéry mohou vyrazit na cvičák.
Speciálně upravený automobil, bouchání dveří, rachot motoru. Pohledy malých psů při první opravdové cestě do světa trochu připomínají slavný text Josefa Kainara.
- Stříhali dohola malého
chlapečka Dívat se na sebe Nesmět se
pohnouti Nesmět se pohnouti na židli
z železa Už mu to začlo |
NĚMECKÝ OVČÁK
Bezpočet je psích ras, čivava se bernardýnovi podobá opravdu dost vzdáleně, proměnami prochází také obliba a móda služebních plemen. Není to tak dávno, co se soudilo, že na pachové práce jsou nejlepší trpasličí knírači, ve vlnách přichází a opadá popularita labradorů, dobrmanů či rotvajlerů, v poslední době se hodně hovoří o holandském ovčákovi.
"Víte," řekl Pavel Vápeník, "já sám jsem trochu exotář a zajímají mě různá plemena, měl jsem dobrmana, knírače i boxera, přesto si však myslím, že pro ozbrojené složky je německý ovčák nenahraditelný. Příroda nedá nic zadarmo, tam, kde najdete nějaké perfektní vlastnosti, musíte také počítat s tím, že je to na úkor schopností jiných. Co je platný vynikající obranář, který má nervy na vodě a v kritickou chvíli třeba pána neposlechne? Německý ovčák je plemeno nejstabilnější a nejvyrovnanější, z hlediska ustájení snese poměrně drsné podmínky a metodika jeho výcviku je dokonale propracovaná. Podle mého názoru je to nejvhodnější pes pro policejní službu."
POZNÁVÁNÍ SVĚTA
Starého psa novým kouskům nenaučíš, praví přísloví a příprava mladičkých zvířat na budoucí službu s tímto faktem počítá. Výcvik se zdaleka nesoustředí jenom na cvičák, spíš by se dalo říci, že jede o metodu předem propracovaného poznávání světa. Důležitá je orientace v nejrůznějších prostředích, v halách skladů, betonových kobkách garáží nebo v nekonečných chodbách úřadů. Dokonce i do domova důchodců cvičitelé se svými svěřenci docházejí a v rámci canisterapie si pejsci zvykají na staré lidi a na oplátku jim přinášejí trochu klidu a pohody. Idyla venkova kontrastuje s ruchem města, jezdí se nejen do Teplic či Ústí nad Labem, ale i do centra Prahy, navštěvují se nádraží, přeplněné pasáže, podchody i skřípající eskalátory metra. Vjemy se ukládají do paměti štěněte jako něco běžného a samozřejmého. Stručně řečeno, na stará kolena budou mít služební psi na co vzpomínat.
SETKÁNÍ PO LETECH
Dvanáct až patnáct měsíců života stráví mladý pes v péči chovatelské stanice, psovodi si samozřejmě mohou vyzvednout štěně i dřív, jenže málokdy mají čas tak plně se věnovat výcviku. Navíc odhadnout povahu a schopnosti zvířete, které se ještě nemělo příležitost projevit, se podobá věštění z křišťálové koule.
"Po roce už jsme mnohem přesnější," poznamenal kapitán Vápeník. "Pravidelně sem zajíždějí krajánci, jeden potřebuje třeba psa pro kriminálku, nějaké zvíře se mu líbí, jenže my už můžeme říct - to ne, tenhle by práci na výjezdu nezvládl, ten tak někam na pohraniční oddělení, tam bude výborný, vy potřebujete úplně jinou povahu. Je to pochopitelně jenom rada, i tady existuje možnost omylu, většinou ale psovodi naše doporučení respektují.
Po dvou letech nastává taková hodina pravdy, všechna námi odchovaná zvířata se předvádějí, snažíme se pečlivě registrovat, jak si kdo vede, a samozřejmě ty nejúspěšnější zase zapojit do dalšího chovu."
Setkání po letech se trochu podobá sjezdu abiturientů. No tak povídejte, chtělo by se pobídnout, dojmů je spousta. Jeden pracuje u pořádkové služby, jiný u celníků, kde pomáhá hledat pašované drogy, třetí je vynikající stopař kriminální služby. Jenom laik si ten rozruch na seřadišti vysvětluje jako nic neříkající štěkání.
RABIÁT
"Rozdíl mezi kynologií sportovní a služební spočívá v tom, že civilní zkušební řád je jednodušší, nezná například kladinu, žebřík, plížení, nebo cviky na dálku, proto se v něm víc dbá na dokonalost provedení," pokračoval vedoucí chovné stanice. "Rozhodčím vadí, když si pes křivě lehne, bodují, jak se na psovoda kouká nebo jak vrtí ocasem. To je ovšem pro policejní práci vcelku nepodstatné, naopak, přílišný dril ubíjí samostatnost, tedy vlastnost, které si velmi ceníme. Ve službě je každý zásah jiný, mnoho situací nelze dopředu nacvičit a pes se musí orientovat a rozhodovat sám.
Pamatuji na jednoho neobyčejně ostrého obranáře, který dokázal na cvičišti svléknout figuranta do trenýrek a kdekdo se ho bál. Ten pes přímo bytostně nesnášel děti. Snad to způsobily nějaké dávné zážitky, ale jak uviděl děcko, hned měl zježenou srst a vyceněné zuby. Co čert nechtěl, zrovna tenhle rabiát byl jednou omylem nasazen na hledání ztracené tříleté holčičky. Našel ji, usnula na louce kousek od lesa. Štěkáním přivolal pomoc a pro tu holku to byl, a možná dodnes je, báječný a hodný pejsek. Zkrátka, jak se říká, někdy má pes opravdu víc rozumu než jeho pán."
CHOTVATSKO
Kraj, kterým prošla válka. Pobořené zdi domů už jsou většinou opravené, nové střechy nahradily spálené trámy krovů a lidé se snaží co nejrychleji zapomenout. Bohužel, nesmírně nebezpečná připomínka nedávných bojů zůstala v zemi. Stovky a tisíce min kladených bez jakéhokoliv předběžného plánu a mapování, smrt tiše číhající pár centimetrů pod rozkvetlou loukou.
Na pomoc při pyrotechnickém očištění kraje se sjeli odborníci z celého světa, mezi jiným i psovodi se speciálně vycvičenými psy z České republiky.
NEVSTUPOVAT, MINY!
Těžký ženijní tank vjíždí na ohraničené území, odminovací zařízení vyvolá salvu výbuchů a část náloží je zneškodněna. Pyrotechnici pak dokončují práci načisto a využívají přitom všechny možné a pomocné prostředky. Tam, kde nezabírají klasické minohledačky, se snaží orientovat podle instinktu a vytříbených smyslů zvířat. Říká se například, že pasoucí se hovězí dobytek se dokáže náložím vyhnout. Ne však vždycky, a navíc neumí miny označit. Psí čich je zatím v praxi nenahraditelný.
Instruktor Jan Kabát předvedl práci s dokonale vycvičenou fenkou a sklidil obdiv. Od nikoho jiného, jen od něj chceme mít vyškolené odborníky, žádali Chorvaté. Česká strana vyhověla, základním výcvikem už prošli tři chorvatští specialisté. Je to však žalostně málo. Ne tři, ani tři sta psovodů nestačí na vyčištění bývalé Jugoslávie. A nejen té. Není dost psů na zemi, aby dokázali objevit všechny zákeřné nástrahy, které si jejich milovaní pánové na sebe vzájemně narafičili.
SEDMKRÁT JEDNA
Narození, výcvik, pak osm devět let aktivní služby, nakonec stáří a smrt. Když Hospodin stvořil psa, měl bezpochyby šťastnou ruku, jen při výměře průměrné délky života mohl trochu přidat. Pes je báječný kamarád a loučit se s ním bývá těžké. Škoda. Svět zkrátka přeci jen není dokonalý.
Antonín Jirotka