POLICISTA 6/2000 |
měsíčník Ministerstva vnitra reportáž |
![]() |
Vypráví se, že Prométheus daroval lidem oheň a dost tvrdě na to doplatil. Lidstvo do jisté míry také. Dějiny civilizace jsou i dějinami požárů, v popelu zmizela Alexandrijská knihovna, Artemidin chrám v Efesu, mocný Řím z časů císaře Nerona. Není dost paměti na to, vyjmenovat nejtěžší ztráty, které během věků přinesly plameny. Teprve doba nejnovější vede pečlivé záznamy v podobě statistik a vyšetřovacích spisů. Vybírat z nich je možné třeba namátkou. |
Zažloutlé novinové výstřižky přibližují zmizelý čas. Podzim roku 1949 byl neobyčejně hezký a teplý, v některých dejvických zahradách dokonce rozkvetly jabloně. |
V Opletalově ulici bylo otevřeno Divadlo hudby, podnik, o němž se soudilo, že v celém světě nemá obdoby. Československá vláda navázala diplomatické styky s lidově demokratickou Čínou a rázně zrušila smlouvu o přátelství a vzájemné pomoci s Jugoslávií.
Ulice lemující Letenskou pláň se tehdy jmenovala třída krále Jiřího VI., a naproti fotbalovému stadionu Sparty stála velikánská dřevěná budova cirku Apollo. Tedy, cirkus tu fungoval za časů protektorátních, kdy byl veliký hlad po jakékoliv zábavě, po válce podnik rychle zkrachoval a změnil se na škodováckou automobilovou opravnu. V noci na čtvrtého října roku devětačtyřicet ozářily město hučící plameny a prázdnými ulicemi se hnaly hasičské vozy. Vcelku marně. Dřevěná stavba, kanystry s benzinem, sudy vyjetého motorového oleje. Oheň se bleskurychle rozšířil a ráno zůstalo z bývalého cirkusu jen obrovská páchnoucí spáleniště. Z pražské kriminálky přijeli na místo inspektoři Votava a Konopáč, vyšetřování příčin velkých požárů tenkrát spadalo pod tým mordparty a specialisté představovali policejní elitu. Právem. Z haldy ještě horkého popela se jim podařilo zjistit, že oheň byl založen úmyslně a že noční hlídač, jehož ohořelé tělo bylo pod zuhelnatělými trámy nalezeno, byl zavražděn.
Dokumentární fotografie ukazují dav přihlížejících zvědavců, jedním z nich byl i žhář a vrah. Ve chvíli expozice snímku byl poměrně spokojený, mechanické kalkulačky a psací stroje, které v Apollu ukradl, se mu podařilo dobře prodat. Nedovedl si představit, že by se v chladnoucím požářišti našla nějaká použitelná stopa. O čtyři dny později byl zatčen, předán do vyšetřovací vazby a usvědčen.
Postupné reorganizace zvolna mění běh věcí, odbor zjišťování příčin požárů a výbuchů s následným požárem už nenajdeme na kriminálce v Bartolomějské ulici, ale přímo u Hasičského záchranného sboru hlavního města.
"Ze všeho nejdřív bych rád zdůraznil," řekl vedoucí odboru major Václav Hladík, "že mezi námi a pracovníky policie nedochází, a pokud vím nikdy nedocházelo, k nějaké vzájemné rivalitě či sporu o kompetence. Naopak. Spolupráce je prakticky každodenní, společně pořádáme i pravidelné semináře, na nichž se rozebírají závažné požáry, technické novinky v oboru, moderní postupy vyšetřování a tak dál. Stručně by se dalo říci, že my, coby hasiči, máme trošku větší zkušenosti s ohněm, kriminalisté zase s případnými pachateli trestných činů, a tak se vzájemně dost dobře doplňujeme.
Pro odborníka je každé spáleniště plné informací. Stačí se jen zastavit a pořádně koukat, najednou je zřejmé, odkud a kam se oheň šířil, když se pomalu pokračuje v protisměru, dostaneme se postupně k ohnisku a můžeme hledat příčinu požáru. Jednou jsou to třeba nezabezpečená kamna, jindy vadná elektrická instalace nebo rozžhavený výfuk od auta. Při takovém statickém ohledání hrají roli i nejdrobnější detaily, například pach spáleniště vypovídá o tom, co vlastně hořelo. To je také důvod, proč se vždycky snažíme být na místě co nejdřív, mnoho naznačuje třeba barva plamenů, rychlost šíření ohně nebo intenzita kouře. Velmi důležité, zejména u úmyslně založených požárů představujících obecné ohrožení, je posouzení toho, kam a jak se mohl oheň rozšířit a jaké nebezpečí pro okolí hrozilo. Pak pochopitelně následují odborné expertizy, nejčastěji je provádí Technický ústav požární ochrany nebo Kriminalistický ústav, někdy dokonce obě instituce současně a výsledky je možno porovnávat.
Závěrečné odborné vyjádření může někdy představovat podnět k trestnímu stíhání, vždycky však se stává součástí rozsáhle zpracovávané požární statistiky. Zdánlivě nudné sloupce čísel mají pozoruhodnou vypovídací hodnotu a často pomáhají neštěstím předcházet. Je už to tuším patnáct let, co stoupající počet požárů zaviněných nedodržením opatrnosti při sváření vyvolal preventivní akci, po které klesl počet takto způsobených nehod desetkrát. Jindy zase prudce přibylo vyhořelých nákladních tatrovek 138 a 148. Podařilo se nám zjistit, že protihlukové deky na vnitřní části motorového prostoru se při přehřátí odlepovaly, a pak už byl k ohni jenom krůček. Upozornili jsme proto výrobce, špatné lepidlo bylo nahrazeno lepším a požáry přestaly.
V poslední době jsme skončili první fázi rozsáhlé analýzy planých poplachů a ukázalo se, že přibližně šedesát procent zbytečných výjezdů má na svědomí elektrická požární signalizace. To je opět přinejmenším téma na debatu o tom, jak systémy automatického zabezpečení zdokonalit.
Pracoviště zjišťování příčin požárů je u každého hasičského sboru okresu a v některých velkých městech. Běžně používaný termín vyšetřovatel je poněkud nepřesný, správně se má říkat zjišťovatel, aby se to nepletlo s funkcí vyšetřovatele od policie"
Na jaře roku 1990 hořelo dvakrát po sobě v závodu ČKD. Poprvé to bylo ve výrobně kompresorů, škoda se blížila ke čtyřem milionům korun, čtyřicet hasičů muselo být po zákroku ošetřeno a devět z nich skončilo v nemocnici. Požár vzplál v noci osmadvacátého dubna v obrovské hale zkušebny, kde stály Jenisej a Angara, dva mohutné stroje připravené na export do tehdejšího Sovětského svazu. Tisíce metrů škvařící se kabeláže, hořící umělá hmota, olej, rtuť... Chlapi, co z toho pekla vylézali ven, měli od kyselého dýmu fialové uniformy, náplň vzduchu v dýchacích přístrojích se v ohromném vedru velice brzy vyčerpávala, doktoři z přistavených sanitek měli plné ruce práce.
Když se podařilo oheň zdolat, nastoupili vyšetřovatelé. Určili svědecké ohnisko, to je místo, kde byly poprvé spatřeny plameny, odtud pokračovali až ke skutečnému počátku požáru, což byla buňka s ovládacími prvky zkušebny. Po pečlivém rozboru se ukázalo, že všechno způsobila akumulační kamna. Celou zimu byla vyřazena z provozu a dělníci si je zvykli používat jen jako provizorní odkládací plochu. V den neštěstí elektrikáři bez předchozího varování akumulačky znovu zapojili, polystyrén na nich položený se roztekl, vznítil, a oheň pak po kabelech pokračoval dál.
O měsíc později, koncem května, hořelo pro změnu v hale výrobny lokomotiv. Škoda přesáhla třicet milionů korun a vzhledem k neobyčejně rychlému šířené ohně vzniklo podezření, že požár byl založen úmyslně. Lokalizované ohnisko bylo ve výdejně nářadí, po zevrubné probírce možných iniciátorů zůstala podezřelá trolej od pomocného jeřábu. Její natavení podle posudku Kriminalistického ústavu nevyvolal oheň nýbrž zkrat, kapička rozžhavené mědi pravděpodobně ukápla do bedny s papíry a hadry. Prudký rozmach plamenů pak zavinily lahve s acetonem, které v buňce nechali natěrači.
Do třetice případ ze stejného roku, ale z trochu jiného soudku, to totiž v Praze Suchdole vyhořela škola. K potěše nezdárných žáků a k velkému smutku paní ředitelky, která, jak se později ukázalo, s nejlepšími úmysly vlastně všechno způsobila. Do školního pavilonu už velice dlouho zatékalo, objednaní řemeslníci se bůhví po kolikáté nedostavili, a proto se šéfka školy domluvila s asfaltéry, kteří pracovali na nedaleké silnici. Ochotně ten melouch vzali, ale o bezpečnostních předpisech, které je nutno dodržovat při práci s otevřeným ohněm na střeše prakticky celodřevěné stavby, neměli ani tušení. Škoda byla tehdy téměř čtyřmilionová, děti ani kantoři už v budově naštěstí nebyli, a tak na požár doplatili jen čtyři zranění hasiči.
"Úmyslně založené ohně, to je samostatná velká kapitola a možno prohlásit, že základní motivy se v průběhu času příliš nemění," pokračoval major Hladík. "Pyromanie, msta, pojišťovací podvody. V poslední době ovšem velmi přibylo vyděračských požárů a výbuchů, které představují jakousi gangsterskou výstrahu. Nevrátil jsi dluh, odmítáš platit raketýrům výpalné, podívej, co všechno se může stát, příště to bude horší. To jsou samozřejmě záležitosti kriminální služby a útvarů boje proti organizovanému zločinu, my ovšem můžeme pro vyšetřování opatřit podklady. Především prokázat záměrné založení, určit například použité hořlaviny, přesný čas, průběh požáru a podobně. Tím se zase vracíme ke společným odborným seminářům s policisty, tam se například probírají psychologické portréty či profily možných pachatelů, a protože hasiči jsou zpravidla na místě první, je dosti významné, koho si všimnou a mají všímat. Jednou, vzpomínám, se podařilo odhalit pyromana jenom tím, že se jeho tvář opakovaně objevovala v davu čumilů na fotografiích pořízených z různých požárů. Jindy zase propustili notorického žháře po plných devíti letech kriminálu. Nevrátil se do svého domova na venkově, ale přijel do Prahy, kde ho nikdo neznal. A začal podpalovat zase. Šlo zpravidla o menší požáry, netoužil po velkých katastrofách, ale líbil se mu způsobený rozruch, zvuk houkaček a cinkání hasičských hadic. K vyřešení případu pomohla srovnávací statistika. Když se ukázalo, že jednotlivé ohně mají stejný rukopis, začali jsme hledat obdobné případy a narazili na sérii starou téměř deset let. Portrét na trojdílné fotografii pomohl k tomu, aby byl pyroman dopaden podruhé. Nebyl to žádný troškař, těch požárů v hlavním městě měl nakonec na svědomí víc než šedesát.
Pochopitelně, všechny případy se nevyřeší. Možná si vzpomenete na velký požár vietnamské tržnice v Libuši, hodně se o tom psalo v novinách, způsobená škoda byla snad za dvě stě milionů. Prakticky se nám podařilo vyloučit, že by byl oheň způsoben třeba nedopalkem cigarety, závadou na elektrické instalaci nebo explozí zábavné pyrotechniky, která se tam v řadě stánků prodávala. Plameny se rozšířily neobyčejně rychle, hasiči dorazili na místo za necelých devět minut po ohlášení, a to už byla zasažena jedna třetina objektu, tedy 9 7OO metrů čtverečních. Jeden z pokusů o žhářství už v byl v libušské tržnici zaznamenán, takže podezření z úmyslného založení požáru bylo velké. Policejní vyšetřování bylo nesmírně obtížné, sami poškození obchodníci vypovídali jen velmi neochotně, nakonec byl vzhledem k důkazní nouzi případ odložen. To ovšem neznamená, že by se na něm přestalo pracovat docela, v případě jakýchkoliv nových poznatků může být vyšetřování okamžitě obnoveno."
Olympik. Oblíbený moderní hotel v Karlíně a také místo jednoho z nejtragičtějších požárů posledních let.
26. května roku 1995 po šesté hodině večer hlásila elektronická signalizace zakouření chodby v jedenáctém patře. Na místo dorazila hotelová služba a zjistila, že dveře místnosti pokojské jsou horké a vychází z nich kouř. Recepce zavolala hasiče a hotelový personál se zatím pokoušel zlikvidovat oheň vlastními silami. Moc se to nedařilo. Nepomohly hasicí ruční přístroje ani hadice natažené od hydrantu, žár a dým, který se vyvalil do chodby po otevření dveří, byl mocnější. Zaměstnanci hotelu vyhlásili poplach, obíhali jednotlivé pokoje a burcovali hosty, oheň se zatím přenesl do chodby, vzplál koberec, začalo hořet dřevěné ostění a dřevotříska na stropě. Zkušení profesionální hasiči měli co dělat, aby se jim podařilo požár zastavit a později zlikvidovat. Bilance byla krutá. Šest mrtvých, některé zastihla smrt přímo na pokojích, jiné na útěku v zakouřených chodbách a ještě dvě další ženy přes veškerou péči lékařů zemřely později v nemocnici.
Vyšetřování příčin neštěstí bylo velmi pečlivé, místnost pokojské, kde měl požár ohnisko, se prohlížela doslova centimetr po centimetru. Byly porovnávány stejně zařízené pokojíky v jiných patrech, možné iniciátory ohně putovaly na odborné expertizy. Radiopřijímač, žehlička, vysoušeč vlasů, nic z toho nemohlo oheň způsobit, všechny stopy čím dál neodvratněji mířily k nevelké ledničce zabudované do jakéhosi skříňového pultu. Do Kriminalistického ústavu byl přivezen ohořelý skelet chladicí skříně, kde na výměníku tepla zůstaly ještě zbytky jakési připálené látky, a pro srovnání jedna lednička zcela stejného typu z patra, kterého se požár nedotkl. Při provozní zkoušce s ukázalo, že krátce po zapnutí se trubka u výměníku tepla bez jakéhokoliv stínění ohřívá na teplotu 120 až 130 stupňů Celsia. V situaci, kdy přirozenému proudění vzduch bránila dřevem obložená zeď a nevhodně rozestavený okolní nábytek, teplota stoupla natolik, že byla schopna zapálit papír nebo snadno hořlavou textilii. Zabudování lednice do ostatního vybavení místnosti pro pokojské bylo z požárního hlediska zcela nevyhovující a ve svých důsledcích připravilo o život osm lidí.
"Upřímně řečeno," poznamenal Václav Hladík, "hasiči jsou někdy až směšní tím, jak bez ustání opakují různá varování a bezpečnostní zásady. Víme o tom, a přesto to všechno stejně budeme donekonečna opakovat, protože my k těm skutečným ohňům a lidským tragédiím každodenně jezdíme.
Takže. Hořlaviny a otevřený oheň nejdou dohromady, i kdyby to byl jen běžný oharek cigarety. Za druhé, pozor na fušery! Ochotný soused se svářečkou nebo strýček, který rád rozvede po domě elektřinu, to jsou leckdy služby medvědí, ve statistikách požárů představují velmi častou příčinu neštěstí. A samozřejmě děti, není je snadné uhlídat, nicméně dají se vychovávat k opatrnosti, stačí když si uvědomí, že jsou prostě místa, kde se ohníček udělat může, a jiná, kde nikdy nesmí. Pochopitelně, říkám staré známé věci. Nicméně bych se ještě rád zmínil o situaci, kdy už je na nějakou prevenci pozdě, protože hoří.
Nejde-li o nic velkého, například doutná popelnice nebo odpadkový koš, tak samozřejmě stačí oheň uhasit. Jakmile jde však o něco většího, je nejlepší okamžitě zvolat na linku 150. Každého ujišťuji, že pokud se podaří požár zdolat ještě před příjezdem hasičů, nebudou se zlobit, protože moc dobře vědí, že je lepší vyjet desetkrát zbytečně než jednou pozdě.
Další zásada: Nedělat hrdinu, nelézt do nesmírně zrádných zakouřených prostor, ať už jsou to sklepy nebo chodby, to je práce pro profesionály, kteří mají příslušné vybaveni, jako jsou dýchací přístroje nebo nehořlavé obleky, a je jim jasné, o co jde. A když už je všechno v plamenech a sjíždějí se hasičské vozy, tak je důležité nepřekážet a zákrok nekomplikovat. Vzpomínám, jednou hořela taková firemní budova a k veliteli zásahu přišla tichá a nenápadná paní. Stručně oznámila, že zaměstnanci podniku jsou shromážděni na nedalekém parkovišti, přinesla jejich jmenný seznam a upozornila, že dva chybějící pracovníci mají dovolenou. Taková pomoc je k nezaplacení, a doopravdy ji může ocenit jenom hasič, který v žáru a kouři obíhá hořící kanceláře, protože se bojí, že někdo zůstal uvnitř."
Denně vyjíždějí rudé hasičské vozy s blikajícími modrými majáky na střechách, byť už se neozývají klasické tóny poplachového signálu ho-ří! Více než 20 000 tisíc požárů je v republice registrováno každý rok, plameny neúprosně vybírají svou daň a zůstávají po nich jen temná spáleniště. Na ty pak nastupují odborníci, aby z popela vyčetli, proč vlastně hořelo, a pokud byl požár založen úmyslně, tak aby pomohli policii co nejdříve žháře dopadnout.
Prométheovi by se to možná líbilo. On nejspíš dobře věděl, že ten jeho pozoruhodný dárek přinese i kupu starostí.
Antonín Jirotka