POLICISTA 6/2000 |
měsíčník Ministerstva vnitra anketa |
![]() |
![]() |
Při zvuku sirény sanitky, policejního auta nebo hasičského vozu se většina z nás jakoby na chvilku zastaví. Možná to nebývá navenek vidět, ale kdesi uvnitř na okamžik zatiká varovný budíček a člověk si mimoděk uvědomí, že se někde přihodilo nejspíš něco velmi nepříjemného. O práci policie lidé hovoří často, o lékařích si povídají snad ještě častěji, ale slyšeli jste například v metru nebo v tramvaji, že by si sdělovali své zkušenosti s hasičským záchranným sborem? A protože se o této složce integrovaného záchranného systému hovoří spíše v odborém tisku, případně v televizním zpravodajství, i když si rozhodně zaslouží více pozornosti, položili jsme náhodným chodcům v ulicích Prahy, Českých Budějovic a cestou za reportáží i v Semilech následující otázku: Jsou podle vašeho názoru hasiči vybaveni a vycvičeni tak, aby zvládli každou situaci, která si žádá právě jejich zásah? Tady je několik odpovědí. |
Aleš Ohlídal, řidič:
Domnívám se, že s výbavou na tom nejsou špatně, alespoň podle toho, jak je potkávám na silnici. Myslím tím nejen když uhýbám před jejich houkačkou co nejvíc ke kraji cesty, ale několikrát jsem se ocitl i u bouračky, kde vyprošťovali zraněné. Techniku tedy mají myslím docela dobrou a podle toho, jak jsem viděl jejich práci na vlastní oči, klobouk dolů. Nevím ale, jak je to, když přijedou k pořádnýmu ohni. Ten jsem naštěstí zblízka ještě neviděl.
Jana Zimová, účetní:
Vidíte, zrovna o hasičích jsem nikdy nepřemýšlela. Snad jen při těch povodních, které sebraly mnoha lidem střechy nad hlavou. Tam hasiči dělali, co se dalo. Někde jsem ale slyšela, že kdyby začali se záchranou lidí a zvířat dříve, mohla některá dramata odpadnout. To je ale těžké soudit, když u toho člověk nebyl.
Petr Halada, hasič:
Můžu s klidným svědomím říct, že vycvičeni jsme tak, že můžeme jít s úspěchem do všeho. Techniku sice nemáme špatnou a zatím jsme s ní zvládli všechno. Říkám zatím, ale kdyby bylo víc financí, potřebovali bychom pořídit zejména novou, modernější, tak zvanou výškovou techniku.
Lidé si často myslí, že jsme jen na hašení ohně, případně na odčerpávání vody z vytopeného sklepa, ale ne každý si uvědomí, že býváme například u vážných dopravních nehod. Když vám budu vyprávět o jednom ze svých posledních výjezdů, udělá se vám možná nevolno. Těsně po Velikonocích volala policie, že bylo nahlášeno podezření z úmrtí. Jednalo se o chlapíka, který bydlel sám, jeho známí ho dobrý týden neviděli a v domě, kde bydlel, se prý objevil nesnesitelný zápach. Když jsme přijeli na místo, policie už na nás čekala a sanitka byla na cestě. Rozhodli jsme se, že byt půjde nejlépe otevřít zvenku. Vylezl jsem do prvního patra, vyrazil okno, a pak jsem na chvíli ztratil vědomí. Ti dole se prý báli, že jim spadnu přímo k nohám. Člověk, který ležel v bytě na podlaze, už nebyl k poznání, to víte, týden tepla udělá svoje. Policisté a lékař vzápětí zjistili, že dotyčný nejspíš upadl na roh stolu a uhodil se tak nešťastně, že už nemohl ani zavolat o pomoc. Říkám to jen proto, aby si lidi uvědomili, že zasahujeme nejen u ohně, ale i u případů, které jsou doslova lidskými tragédiemi.
Jan Vymětal, učitel:
Jsem zvyklý hodnotit práci druhých podle toho, jaké mám před očima výsledky. Přiznám se, že o práci hasičů mám velmi povrchní znalosti, a tak je nemohu chválit ani kritizovat. Podle informací z tisku ale soudím, že jejich technika je už na velice slušné úrovni. Vzpomínám si, že u nás ve vsi býval, stejně jako všude jinde, dobrovolný hasičský sbor a čas od času byly k vidění i ukázky výcviku. Dneska už je to určitě o něčem úplně jiném, ale lidi, kteří tuhle práci dělají, musí určitě bavit. Dostávají se při ní do tak nebezpečných situací, jaké zažije naštěstí jen málokdo z nás.
Alena Zahájková, kuchařka:
Pro hasiče mám slabost. Mám mezi nimi totiž několik kamarádů, a tak vím, co taková práce obnáší. Například o velkých povodních se hodně mluvilo a mluvilo, ale málokdo pomáhal. Oni toho moc nenapovídali, sebrali se a jeli zachraňovat, co se dalo. Ta práce je pěkně těžká a rozhodně ji nemůže dělat každý. Technice moc nerozumím, ale za výcvik skoro ručím, protože jsem ho párkrát viděla na vlastní oči. Chvílema jsem si dokonce myslela, že se dívám na cvičení kaskadérů a ne hasičů.
Zdeněk Volavka, bezpečnostní agentura:
Práci hasičů jako takovou nechci posuzovat. Myslím ale, že kdyby došlo ke skutečně obrovskému požáru - třeba na velkém sídlišti, ukázalo by se, že hasičská technika není tak skvělá, jak se často míní. Zlobí mne ale jiná věc: pořád se mluví o prevenci, ale prevence před požárem podle mne skoro neexistuje. Kdybyste viděli, kolik předpisů a norem je z tohoto hlediska porušených v objektu, který hlídám, asi byste nevěřili. Mnohé se nedá napravit, protože chyba prý vznikla už v projektu. Nechtěl bych se setkat s prací hasičů jak se říká naostro, radši se každou službu modlím, aby se nic nepřihodilo, protože na lajdáctví jiných by byli asi i hasiči krátcí.
Oldřich Konečný, dobrovolný hasič, jinak lakýrník:
Bude znít asi nafoukaně, když hasiče pořádně pochválím. Techniku i výcvik máme na takové úrovni, jaká je standardem ve vyspělých zemích a někdy ještě o vlásek lepší. Naše záchranné hasičské sbory se zúčastňují různých soutěží v zahraničí, a tam se ukazuje, že tradice, kterou u nás máme, je znát. Hasiči bývali vždycky dobří nejen na cvičáku, ale na vsi bývali spolu s myslivci i organizátory zábavných akcí, plesů, tedy kultury. Můžu prozradit, že ani v tomhle směru neděláme našim dědům ostudu.
Alice Novotná, prodavačka:
O hasičích toho moc nevím. Mluví se o nich většinou, jen když je průšvih - buď jejich, nebo někoho jiného. Vezměte si třeba hašení pražského hotelu Olympik, tam prý měli nesprávnou techniku - kdo to ale může skutečně posoudit? Myslím, že dělají, co mohou. Našim známým někdo podpálil rekreační chatku. Nikdo neví proč, ale cizí zavinění se jasně prokázalo. Hasiči přijeli podle sousedů za chvíli, ale co to bylo platné, když už pomalu nebylo zachraňovat co. Člověka, který to udělal, policisti nechytli. A kdyby se jim to přece podařilo, dostal by prý nějaké čtyři pět let vězení. Co to je ale proti tomu, že pro známé byla jejich dřevěná chatka kromě škodovky vlastně vším majetkem, na který v životě našetřili?
Jiří Odstrčil, policista:
Hasičů a jejich práce si velice vážím. Jsem dopravák, a tak je bohužel občas volám i k vážné dopravní nehodě, kterou zajišťuji. Říkám bohužel, protože případů, kdy se ze zmačkaného, případně hořícího vozu dostanou lidi jen s drobným zraněním, je hodně málo. Nejednou se ale stalo, že díky včasnému a vysoce profesionálnímu zásahu byl zachráněn lidský život - může někdo nabídnout vyšší ocenění perfektně odvedené práce?
Radvana ČERVENÁ