POLICISTA 6/2000 |
měsíčník Ministerstva vnitra moderní zbraně |
![]() |
![]() |
V posledních letech se objevila nová skupina "hraček pro dospělé", tzv. air softy. Jejich prapůvod, vývoj a výroba jsou spjaty s plastikovou modelařinou. Jedná se převážně o modely skutečných zbraní v měřítku 1:1, uzpůsobené ke střelbě plastových střel kulového tvaru v ráži BB (6 mm) a hmotnostech 0,15 g, 0,20 g nebo 0,25 g. V České republice jsou tyto plynové zbraně určeny k prodeji pouze osobám starším 18 let, nepodléhají však registraci.
Ve světě se airsoftové zbraně vyrábějí v rozsáhlém sortimentu. K předním výrobcům patří firmy Tokyo Marui, Maruzen, TOP, JAC, Toy Tec, Marushin, Academy, Omega, KWC, Y&P, Kokusai, Western Arms a mnoho dalších (nejvýznamnější výrobci sídlí v Japonsku). Není problém opatřit si v tomto provedení téměř cokoli - od oblíbené pistole či revolveru přes samopal a útočnou pušku až po letecký kulomet Vulcan. Sortiment dovážený do ČR je poněkud chudší.
Podle konstrukce můžeme airsoftové zbraně rozdělit do tří verzí. Nejjednodušší a nejlacinější jsou zbraně natahované ručně. Ty lze koupit již sestavené, nebo jako stavebnici z plastu s několika kovovými díly. Cenově se pohybují zhruba od 500 do 5000 Kč. Tělo zbraně je většinou sestaveno z plastových výlisků. Uvnitř se skrývá jednoduchý mechanismus. Střelec natáhne pomocí "závěru" nebo napínací páky píst do zadní pozice, ve které je automaticky aretován. Závěr je pak tažnou pružinou navrácen zpět. Zároveň s tím je také podána střela do nábojové komory. Po stisknutí spouště dojde k uvolnění pístu a ten je tlačnou pružinou vrácen do přední polohy. Z válce vytlačí vzduch, který vystřelí střelu z hladké hlavně. Zbraně jsou vybaveny pojistkou, která blokuje pohyb spouště, a tak brání nechtěnému výstřelu. Zásobník se vkládá shodně s originálem a je ve zbrani jištěn pojistkou.
U některých modelů je možno provádět "rozborku" či mají další funkce, které je vzhledově přibližují k "ostrým" vzorům. Mířidla převážně nejsou stavitelná a také další parametry těchto zbraní je řadí především do kategorie dekorací na zeď či exemplářů pro sběratele. Jejich největší nevýhodou je malý dostřel a nízká přesnost. Pro terčovou střelbu se dají doporučit pouze kvalitní výrobky opatřené systémem hop-up.
Druhou variantou jsou zbraně poháněné předem stlačeným plynem. Cenově se pohybují zhruba ve stejných mezích jako manuální zbraně. Provozní náklady spojené se střelbou jsou však vyšší s ohledem na spotřebu plynu. Nádržka na plyn bývá nejčastěji umístěna přímo v těle zbraně. Dražší zbraně ji mívají řešenou jako součást zásobníku na náboje.
Tento systém pohonu umožňuje vypálit v kratším úseku více ran než s manuální zbraní. Většina výrobků má ale velké problémy s těsností plynového systému a bývá v porovnání s ostatními kategoriemi airsoftových zbraní podstatně poruchovější. Další problém je zamrzání trysek při nižších teplotách okolí nebo při rychlejší střelbě, kdy teplota klesá častou expanzí plynu. Poslední problém je kapacita plynového zásobníku zbraně, který umožňuje jen několik výstřelů na jedno naplnění. Možným řešením je pořízení zbraně s externí nádobou, ale při tomto rozhodnutí je střelec omezen hadičkou spojující zbraň s nádržkou a nutností jejího nošení v kapse. Jinou možností je právě sloučení zásobníku střeliva se zásobníkem plynu, kdy si střelec vymění prázdný zásobník střeliva i plynu v jedné operaci a může pokračovat ve střelbě. Co do přesnosti a dostřelu jsou tyto modely zhruba rovnocenné s manuálními zbraněmi.
Třetí konstrukční verzí jsou elektricky poháněné zbraně. Jedná se o nejdokonalejší, ovšem i nejnákladnější řešení se základní cenou od 9000 Kč výše. Průměrně lze cenu jednoho vybaveného kompletu odhadnout na 19 000 Kč (zbraň 13 000, 2 zásobníky 3000, 2 akumulátorové sady a nabíječka 3000 Kč). Energie se střele dodává stlačením vzduchu ve válci pístem obdobně jako u manuálních zbraní, píst je ale natahován elektromotorkem napájeným z NiCd akumulátoru, nejčastěji umístěného uvnitř pažby či předpažbí. Mechanismus pracuje se stejnosměrným proudem 8,4 V nebo 7,2 V podle typu akumulátoru.
Nejdůležitější součástí elektrické zbraně je tzv. mechabox. V něm se nachází převodový mechanismus, válec, píst, pružina, podavač střel a blok kontaktů. Ten v mechaboxu nahrazuje funkci spoušťového mechanismu a pracuje ve dvojím režimu. Při přepnutí na jednotlivé výstřely dojde po stisknutí spouště k natažení pístu, výstřelu a automatickému rozpojení kontaktů. Další výstřel nastane až po opětovném stisknutí spouště. Při automatickém režimu střelby jsou kontakty propojeny po dobu držení stisknuté spouště. Motorek je umístěn zpravidla mimo mechabox. Jeho výkon ovlivňuje pouze rychlost střelby v dávce. Nemá však vliv na vlastní výstřel. Ten závisí na síle vyvinuté pružinou na píst.
Do některých zbraní je montován systém hop-up. Jeho princip zjednodušeně spočívá ve vtlačování gumového výčnělku do zářezu ve vrchní části hlavně. Ten zabraňuje samovolnému vyklouznutí střely z hlavně. Hlavní funkcí je však udělení rotace střele, která je o něj při výstřelu zbrzděna a musí se pod ním podtočit. Tato rotace je zachována i při dalším pohybu střely, vyrovnává tak na části dráhy gravitační zrychlení a "napřimuje" balistickou křivku, čímž zvyšuje dostřel. Hloubku vsunutí gumového výčnělku do hlavně může uživatel regulovat.
Hlavně se používají kovové, s hladkým vnitřním povrchem o jmenovitém průměru 6 mm. Zásobníky vycházejí ze dvou základních konstrukčních principů. První je založen na vytlačování střel ze zásobníku tlačnou pružinou, druhý používá "hodinový" mechanismus se spirálovou pružinou. Počet výstřelů na jedno nabití akumulátoru se pohybuje od 600 až do 2000. Plastový a kovový obal dodává výrobku vzhled originálního vzoru střelné zbraně.
S ohledem na prostorovou náročnost se v této verzi obvykle vyrábějí pouze útočné pušky a samopaly. Většina typů má plně stavitelná mířidla, je schopna střelby dávkou s kadencí kolem 700 ran/min a hranice dostřelu se pohybuje okolo 30 m (max 40 m). V poslední době se však objevila už i pistole.
Jako střelivo se používají u všech airsoftových zbraní plastové projektily. Základní verzí je plná plastová střela, která stojí přibližně 0,20 Kč. Oblíbené je provedení z fluorescenčního materiálu (v kombinaci s nasvětlovací výbojkou jako trasující střelivo pro noční střelbu). Existuje i poplašná verze s kapslíkovou náplní, která po zásahu do tvrdého cíle neškodně exploduje za zvukového a světelného efektu. Poslední dobou se objevují střely s přirozenou degradační schopností, které nezatěžují prostředí. S ohledem na svou hmotnost střely mají obecně velmi špatné balistické vlastnosti, malý dostřel, náchylnost ke snesení bočním větrem a jsou i značně nepřesné. Všechny tyto záporné vlastnosti jsou daní za jejich bezpečnost. Základním úmyslem konstruktérů bylo sestavit zbraň a střelu tak, aby ani při zásahu z bezprostřední blízkosti nedošlo k poranění osoby. Jisté riziko hrozí při zásahu oka, zejména na menší vzdálenost. Proto se při střelbě povinně používají ochranné brýle.
Airsoftové zbraně byly původně určeny více méně na hraní a pro "rekreační" terčovou střelbu. Air soft pochází z Japonska a odtud se rozšiřuje dále do celého světa. V Evropě se jako organizovaná hra asi nejsilněji prosadil v Itálii. Hraje se však i v Anglii, ve Švýcarsku a v severských zemích. Svět jej chápe jako realističtější variantu paintbalu. Pořádají se nejrůznější soutěže od terčové přes simulovanou bojovou střelbu až po střetnutí klubových týmů na speciálních rozsáhlých hřištích nebo ve volné přírodě s vhodným členitým terénem. Kromě sportovního využití se airsoftové zbraně používají i u některých elitních vojenských a policejních útvarů pro simulaci boje v zastavěných oblastech.
Jan ŠULC