POLICISTA 6/2000 |
měsíčník Ministerstva vnitra policejní sport |
![]() |
Prst spočívá nedaleko spouště, jedno oko kontroluje správnou a stabilní polohu záměrné osnovy dalekohledu na potenciálním cíli, druhé oko však nepřestává alespoň periferně vnímat okolí. Mozek je stoprocentně soustředěný na soustavné vyhodnocování podmínek pro eventuální výstřel, zda se může, či nemůže vystřelit, jaká je pravděpodobnost zásahu, třeba i vzhledem ke směru a síle větru, kam v dané situaci zamířit, aby bylo požadovaného výsledku dosaženo co nejšetrněji. |
Přehlédnutí kterékoliv maličkosti může mít osudné následky na lidském zdraví nebo i životě. V pohotovosti je sluch: střelec čeká na povel "Pal!". Na povel, který znamená, že odstřelovač může vystřelit na cíl, podle svého uvážení, na svou odpovědnost a v čase, kdy to považuje za nejlepší. Ten povel nemusí přijít a možná nikdy nepřijde. Jenže na to se nedá spoléhat, povel by mohl přijít třeba právě dnes, a tak není napětí o nic menší. Stálým čekáním se stres naopak zvětšuje.
Takový je chleba policejních odstřelovačů, kterými disponují krajské zásahové jednotky, Útvar rychlého nasazení a Ochranná služba Policie ČR. Tentokrát budeme hovořit o několika desítkách odstřelovačů zásahových jednotek, které jsou zřízeny u všech správ Policie v bývalých krajích. Mnohého asi překvapí, že odstřelovači zásahových jednotek za sebou mají tisíce akcí, avšak naostro, ve skutečné akci, si ještě žádný z nich nevystřelil. Prý to ale určitě přijde, tvrdí zasvěcení. Bohužel.
Nemá cenu diskutovat, zda jsou takoví specialisté zapotřebí. Nejde jen o to, že jimi disponuje snad každý modernější policejní sbor na světě, protože je zapotřebí mít k dispozici odpovídající prostředky a vycvičené lidi pro řešení nejsložitějších situací, před které může být policie postavena. Nelze se spoléhat, že nikdy nebude zapotřebí zasáhnout proti těžce ozbrojeným a ke všemu odhodlaným teroristům nebo jiným zločincům.
Ale naši odstřelovači jsou prospěšní a mají reálné výsledky, i když si nevystřelí. Už samotné jejich nasazení v akci působí psychologicky. Stalo se několikrát, že to pachatel vzdal, když si uvědomil, že na něj míří jedna nebo více pušek. Mimo to se odstřelovači osvědčují jako pozorovatelé, jako oči velitele, a nelze také zapomenout, že jejich přítomnost upevňuje jistotu ostatních policistů, které při zásahu kryjí. Je logické, že odstřelovači musí být především elitními střelci, ale to není všechno.
Odstřelovačská puška je speciální zbraň, u níž jsou podmínky používání a konkrétního nasazení vymezeny zákonem o Policii ČR. Výběru odstřelovačů se s ohledem na mimořádné nároky této funkce věnuje mimořádná pozornost. Vybírají se z nejlepších střelců v zásahových jednotkách policie. Měli by to být vyzrálí lidé, nejlépe ženatí (a "vybouření"), hlavním povahovým rysem by měla být zodpovědnost, očekává se odpovědnost a zapálenost pro věc. Samozřejmostí je fyzická kondice, střelecké umění se prověří testy a dále zdokonaluje výcvikem. Nejdůležitější je ale důkladné psychologické vyšetření, které se provádí dokonce dvakrát...
To jsou v kostce poznatky, s nimiž jsme se mohli seznámit při druhém ročníku jarní odstřelovačské soutěže zásahových jednotek Policie ČR, který se uskutečnil od 4. do 7. dubna na střelnici v Dobroticích u Holešova. Střelnice sice patří holešovské Střední policejní škole MV, avšak pořadatelem závodu byla tentokrát zásahová jednotka Brno. Zúčastnilo se 35 jednotlivců, kteří navíc vytvořili 17 soutěžících dvojic: družstva vyslaly URNA, zásahové jednotky šesti krajů, dvě dvojice dodal rakouský četnický útvar Cobra (obdoba našeho URNA), dvě dvojice byly od bavorské policie (SEK Südbayern z Mnichova), jedna dvojice ze 6. speciálni brigády Armády ČR z Prostějova a jedna dvojice ze SPŠ MV Holešov. Další pozvaní účastníci ze zahraničí se omluvili.
"Závod je součástí a vyvrcholením speciální přípravy těch policistů, kteří mohou ve službě disponovat odstřelovačskou puškou," řekl nám spoluředitel závodu plk. JUDr. Čestmír Šašek z Odboru personální práce a vzdělávání Ministerstva vnitra ČR. "Jde vlastně o jedinou příležitost v roce ke srovnání úrovně jednotlivých organizačních celků Policie ČR, ale i o srovnání našich odstřelovačů se zahraničními. Letos to je druhý ročník a doufáme, že se závod stane tradicí. Pozváno bylo více zahraničních účastníků, ale omluvili se. Pozvánky dostali dva měsíce předem, ale ještě to asi bylo pozdě, mimo jiné i proto, že převoz služebních zbraní si vyžaduje složitější formality. Příští rok je musíme pozvat ještě dřív."
Těžiště závodu spočívá ve střelbě na terč. "Na 300 metrech se každému ukáže zelený redukovaný terč," provádí major Novák instruktáž střelců před jednou z disciplín. "Na dvě rány bude minuta. Čistá desítka se bude počítat za čtyřicet, čárová za deset. Potom se na 200 metrech ukáže malorážkový terč - na tři rány bude zase minuta. Nakonec budou tři terče pachatele na 150 metrech. Počítají se zásahy do ohraničené vnitřní obličejové části, u přílby a kukly do průzoru. Zásah mimo nebo na čáru znamená automaticky nulu v celé položce. Na to budou čtyři ninuty. Je to jasné?... Tak příprava u zbraně!"
Program každé disciplíny se závodníci dozvědí až bezprostředně před ní, takže není možné trénovat. Střílí se na speciální terče na vzdálenosti od 150 do 400 metrů. Všechno je limitováno časem. Vrcholnou zkouškou dovednosti je střelba na stranou běžící terč. V jedné disciplíně měli střelci možnost volby střelecké polohy vsedě nebo vkleče, s možností využití partnera jako opory pro zbraň. Nástřel zbraní byl povolen pouze před závodem, v průběhu závodu musel každý spoléhat na svoji zbraň a svoje zkušenosti. Za dva dny závodu každý vystřelí jen 25 ran, ale má-li být každá z nich pořádně vypracována, dá to zabrat. Střelec sice nemá tolik úkolů jako v "ostré akci", ale i tak musí bleskově zhodnotit řadu faktorů: vítr, ohřev hlavně po první ráně... V ideálním případě by na 150 metrů měla být díra v díře, na 200 metrů lze trefovat zálepku. Skutečnost na střelnici je jen o málo horší, a to v důsledku nervového vypětí při závodě - ale s tím je třeba počítat i při skutečné akci. Na 300 metrů měli závodníci rozptyl zásahů cca 40 - 120 mm.
Účastníci závodu - naši stejně jako Rakušané a Němci - jsou stále jakoby maximálně soustředění. Ne že by se mezi disciplínami neuvolnili, vztahy jsou zjevně kamarádské, ale nepanuje tu žádná halasná zábava, jak někdy bývá zvykem v zázemí střeleckých závodů. Všem zřejmě záleží na výsledku a navíc se asi projevují jejich psychické vlastnosti, pro které byli vybráni.
Napětí zdánlivě trochu poleví při disciplíně maskování, což je důležitá součást výcviku odstřelovačů. "Tráva je tu suchá a my máme všechno zelený." "Tak tam dáme popelnici a schováme se za ni."
Soutěží vždy dvě vylosované dvojice proti sobě. Jedna z nich se za dvě minuty ukryje a zamaskuje v prostoru 50x50 metrů, druhá má pak rovněž dvě minuty na to, aby ji z místa, jen s pomocí pozorovacího a zaměřovacího dalekohledu, našla. Pak se role vymění. Většina soutěžících používá speciální maskovací obleky, "hejkaly". (Německým a rakouským odstřelovačům je kupuje jejich policie, a nejsou to nijak laciné záležitosti, naši si musí vystačit se svépomocí. Ale materiální vybavení našich a zahraničních snajperů, to by byla kapitola sama pro sebe.)
A celkové výsledky závodu, který proběhl v drobném, ale vytrvalém dešti? "Rakušané prokázali vynikající připravenost. Němci jako by byli nevystřílení," zhodnotil zahraniční účastníky kpt. Mgr. Karel Kratochvíl, instruktor střelecké přípravy a taktiky ze zásahové jednotky Brno. V soutěži jednotlivců vyhrál Franz Lunzer z Cobry před naším Kamilem Pavlíkem a dalším Rakušanem Klausem Lassnigem.
Přemysl LIŠKA