POLICISTA  6/2000


měsíčník Ministerstva vnitra

případ/y skončil/y do několika měsíců

AKCE NÁRODNÍ PROTIDROGOVÉ CENTRÁLY ÚOOZ SKP PČR /6/

Mladý pan Leo původně nebyl z Prahy. Obchody mu však vzkvétaly do té míry, že si v metropoli pořídil i kvalitně vybavil byt. A ze Škody Favorit přešel na Lantru. Na něco takového ovšem ani ta nejlepší soukromá finanční politika - vycházející původně ze sociální podpory - nevydá.

Policie o tom věděla své a už si chtěla k úspěšnému managerovi osobního štěstí zajít na kus řeči, ale šikovný muž najednou - uprostřed zimy - nebyl. Dopřával si zaslouženou dovolenou kdesi na Bahamách.

Po návratu ho policisté s jeho pohodlným vozem zastavili a běžně kontrolovali. Vzadu na sedačce měl v pohozených novinách založeno hezkých pár psaníček. "To není moje, to mi sem musel někdo podstrčit," bránil se mistr se suverénním klidem.

Šli s ním do hnízda. Dokonale všechno (tedy skoro všechno) pročesali, pan domácí nehnul brvou. V té chvíli toho proti němu moc nebylo. Jenomže pak jeden z policejních specialistů sáhl na vyklápěcí stoleček u zrcadla v předsíni. Kovová noha měla plastovou krytku, vlastně to byla dutá zazátkovaná skrýš. Po otevření se vyvalil proud malých igeliťáčků. Přes sto drogových dávek. V ceně přes sto tisíc korun.

"A je to v pytli!" prohlásil lakonicky (pravda trochu drsnějším slovem) zřizovatel blahobytu.

Vzápětí se potvrdilo, že na něj pátrači věděli - trpělivě nasbírali - dost důkazního materiálu, aby to u soudu vydalo na solidně tvrdý trest ...

Heroin dohnal pervitin

Pošesté - a v malém cyklu naposledy - se potkáváme nad případy NPDC Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Služby kriminální policie PČR. Tentokrát věnujeme pozornost problematice pouličního dealerství. A nevyhneme se menší historické (i vývojově srovnávací) lekci.

Před rokem 1989 se domácí drogová scéna zcela přirozeně a logicky orientovala na pervitin, perníček. Tuzemský "špičkový vynález", který vyráběla stará garda. Zralejší starší lidé, nad dvacet třicet let. Tvořili uzavřené skupiny, málokoho mezi sebe pustili. Fet nebyl příliš na kšeft, k obživě sloužilo spíš veksláctví, životní standard stačil tehdy vesměs skromnější.

Železná opona a postih i za drogu drženou pro vlastní dobrou náladu udržovaly tedy situaci značně při zemi. Policejní specialisté měli víceméně přehled o celkovém dění a o svých "potenciálních klientech". Pravá drogová ohniska měla podobu zapouzdřených, spících rakovinných nádorů.

Úzká skupinka fajnšmekrů si ještě vařila z kodeinu braun. A protože sem zvenčí doopravdy téměř nic nedorazilo, musela si neklidná mládež vystačit se zneužíváním ředidel a rozpouštědel, s nadužíváním některých léků a s různě kombinovanými pijáckými náhražkami.

Krásného, nadějného roku 1990 se obrázek začal dramaticky, razantně měnit. Všeobecná svoboda nechala vybuchnout všeobecné pokušení. Rozlet, rozmach, rozpínavost. I na drogovém poli. Soukromí obchodníci s valutami, zahraniční toxikomansky zaměření podnikatelé a investoři k nám vtrhli se svými zájmy.

Utajovaný, přidušený drogový karcinom se rozbujel. Od té doby metastázuje do nejširších vrstev společnosti, do stále mladších věkových kategorií. Drogová scéna moderně otevřela i u nás dveře dokořán.

Velice rychle, s uvolněním hranic, se na praktických zkušenostech prokázalo, že pervitin má podobné nebo alespoň srovnatelné účinky jako slavný kokain. Ten se ovšem musí složitě do Evropy dovážet, což jej prodražuje. Do ceny se promítala i "nerovnováha" naší měny s tvrdými platidly. Proto se v prvních novodobých letech vzedmula pervitinová vlna. Kdekdo péčko vařil, kdekdo ten cukřík roznášel, kdekdo z něj hromadil luxus.

Obchod s psaníčky na cestu do ráje začal do budoucích let netušeně (?) vzkvétat. Cizinci za ním přijížděli (podobně jako za bílým masem), jiní si domů rychle začali vyvážet nejen "vitamíny života", ale - s menším rizikem - přímo zdatné vařiče, výrobce a vůbec zdejší chemiky amatéry k pohledání.

Přitom se na pražském náměstí Republiky dala koupit vlastně jakákoliv droga.

Už v první polovině devadesátých let směřoval do našich končin heroin. Táhly se tudy balkánské větve mezinárodní přepravy háčka, protože šéfové těch transakcí ve velkém dobře věděli o - jemně řečeno - nepřipravenosti celníků i policistů na nový čas. Na mávnutí ruky projížděla přes čáru osvobozeného státu deseti i stokilová heroinová množství. Tranzitovala na sever, na západ, ale vzápětí - a po prvních balkánských konfliktech asi obzvláště - z ní začaly odpadávat první cílové krajíčky.

Začali se u nás usazovat původně jugoslávští běženci a z jiných částí světa přebíhali od hořlavé půdy pod nohama do nově zaslíbené země další povedení ptáčci. A chtěli mít po ruce klasiku. Heroin nacházel módní uživatele i mezi místními, movitějšími zájemci.

Kosovští Albánci to měli na povel. Zastřešovaní nejprve Turky (aniž by tito koumesové mnohdy paty z domova vytáhli). Postupně tržiště z pozice dealerů, vyšších organizačních článků, ovládly arabské živly, alžírské, tuniské. A heroin ve druhé polovině poslední dekády století dohnal v Čechách a na Moravě domácí pervitinovou doménu.

Hladinu, ke které pervitin stoupal desítku let z temných dob k roku zhruba 1996, stačilo héro v pouliční distribuci dosáhnout během necelých čtyř let.

I cenově jsou spolu víceméně na rovince ...

(Volně z rozhovorů s pracovníky NPDC)

Příběh aktivního sportovce

"Hele, Šaňo, ta mrtvá holka, to už je óne sranda. Na tvým místě bych se vodsaď ale fofrem dekoval!"

"Kecy. Že si ta tělacina bouchla víc, než snesla, to kráča úplně mimo moju osobu."

"Policajti se na to budou koukat jinak. Nakupovala ze tvejch zásob."

"A dokáže to někdo? - Vybodni sa na to, bratček. Žijeme iba raz. A kde bych si vyfutroval takový bydlo, jako mám tu, aha?"

"Za love, co sis tady nadělal, se vypolstruješ všude. Na Levoči, ve Španělsku nebo na řeckým ostrově. A nikdo tam na tebe nedosáhne. Mým krédem je nechrochtat, nemlaskat. Nic nepřehvízdnout ..."

"Kašlem ti na to! - Ty se starej, starký, abys nezbabral doručovatelský servis, hej! - A počuj, nemám čas. Dneska večer mi přijdou dvě micinky ..."

"Na ty mláďata taky jednou dojedeš."

"Neštvi ma, k ničemu je nenasilujem, samy za mnou lezou ..."

"Jasňačka, vole. Ale jenom kvůli zobání!"

Roman Major, bezmála čtyřicátník, býval aktivním sportovcem. Zaujatě trénovat sice docela uměl, ale nějakou jinou práci se nikdy naučit nestačil. A nechtěl. Když pro něj začala být fotbalová profese neúnosná, dal se na vyhazovače. Fyzické odbornosti mu k tomu z kariéry sporťáka zůstalo dost. Protože byl ale nadprůměrně na holky, spojil brzy příjemné s užitečným. Přestal ochraňovat zábavní podnik, v přesně přísně určených hodinách, a přešel na volnou pracovní dobu osobního ochránce krásných žen. A přesedlal též na vysokou nohu.

V okamžiku, kdy ho jedna z profesionálek na čas osobně odchytila, pořídili si spolu dokonce i děťátko, měl ovšem utrum s dobrými výdělky přes bezpečnostní služby jiným lehkonohým kráskám. Musel opět měnit specializaci. V té době si už vylepšoval osobní radosti různorodými nelegálními medikamenty. Nebylo proto nic snazšího, než vyvěsit mezi známými štít distributora.

Zvláště, když se našel kolegáček, slovenský podnikatel v autodopravě a stavebnictví Emerich Matula, který si - ač po chemicku nekvalifikován - dokázal tady v cizině, s povolením k pobytu, postavit domácí manufakturku na pervitin. Nejprve v Praze, později na venkově ve vlastní zemědělské usedlosti s uzavřeným dvorem, kde měl naprostý klid na kýžené umění. A kde mu maminka měla mírně za zlé, že si nedá pokoj a věčně s tím svým perníkem hospodaří. Četné milé zdroje do nadprůměrně fungující domácnosti však ochotně přijímala. A: ještě, že ten náš kluk (rovněž kolem čtyřiceti let věku) aspoň sám ten ošklivý cukrkandl nechroupe, uklidňovala se.

Pan Major přímo odebíranou Matulovu produkci prodával dál rovněž přímo ze soukromého exkluzivního bytu, ale dovážel ji taktéž na nejrůznější místa po Praze a okolí. A ve větších množstvích. Bylo na něj napojeno mnoho mladých lidí - o to závažnější a horší kauza to byla pro policisty protidrogově zacílené. Jelikož byl Románek intimně hodně náruživý, rozdával péčka v mnoha případech také děvčatům ochotným k sexuálním protislužbám.

Protidrogovka nad případem mravenčila skoro celý rok, potom zatáhla sítě. Na statku se našlo jedno kilo moc dobrého finálu a tři kila výchozího materiálu - efedrinu. Tři auta, formani a jedna karavela, to vybavení tenkrát z venkova vezly.

Já vim, on je ten můj kluk nenapravitelnej, vzdychala máma.

Povedený tandem producenta s managerem zvláštního šíření vlastně nebyl obyčejnou malou rybou. Objem jejich obchodu zasahoval značný prostor. V příslušném rajoně pražského obvodu poklesla majetková trestná činnost (běžně dávaná do souvislosti s pořizováním peněz na drogová mámení a opojení) o 75 procent!

A v jedné třetině Prahy nebyl několik dlouhých dnů k dostání pervitin!

Roman dodával totiž nejen jednotlivým uživatelům, ale i jiným "předposledním článkům" - v jiných akcích daleko delších řetězců a propracovaného sřetězení lidí ...

(Všechna jména - při zachování většiny podstaty událostí - jsou změněna. Pachatelé dosud čekají na soud, tomu hlavnímu hrozí - s ohledem na mrtvou zákaznici - až 15 let krimu.)

Dnes kolem Ungeltu

Jak se ještě nedávno mezi teenagery, ale příkladně i mezi pokročilými vysokoškoláky, slušelo zajít dospělácky na pivko, tak se dnes zřejmě ve velké většině mládeže experimentuje s trávou. K tradičnímu cigárku z frajeřiny - či pod vlivem celku - přibylo pokouření smotku marihuany. A z husta nezůstává u toho.

O vývojových křivkách pervitinu a heroinu jsme si už říkali, nabízí se kokain, klubová "taneční" extáze a jiná lákadla. Obchodování s pervitinem se v posledních letech hodně odehrávalo v romské režii. Někdejší kapsáři přešli na - z jejich pohledu pohodlnější a méně rizikové - zisky v oboru fetu. Péčko nadále vyrábí stará garda, ale díky vzrostlým poptávkám i jejich dědicové a docela noví pokračovatelé (ti, co se dovedou orientovat třeba ve skriptech Vysoké školy chemickotechnologické). Navíc tu sehrává roli neutuchající zahraniční zájem. Drogová turistika do republiky i vývoz "mozků" vařičů ven. Největší odbytiště zůstávají v Německu, v severských státech, v Polsku, ale už i ve Francii a Španělsku.

Pak je pořád aktuální otázka háčka. Dovážený heroin v současnosti tržně rozdělují po klubech nadále arabští experti, jinak stále víc a víc rusky hovořící partičky. Přes ně sem vletěl koncem loňského roku silnější bílý hérák. A zabíjel. Chudáci momentálním nedostatkem obluzení závislí nedokázali pochopit, v čem spočívá čerstvé nebezpečí.

(Pozn. na okraj: o heroinu se někdy říká, že návykovost může u někoho odstartovat hned druhá, ne-li již ta první, dávka!)

Své aféry - a arény - na drogovém poli mají na severu Čech, kolem západočeských lázní, na Ostravsku i v Brně, hitem - a první scénou pomyslného žebříčku zůstávají Praha a Střední Čechy. A naprosto do černého padá dnes pražské centrum kolem kouzelně rekonstruovaného "vnitrobloku" Ungeltu. Jen si to představte, bohulibá Jakubská ulice a háčko.

Nebo Žofín, Slovanský ostrov a (po zlikvidovaných Zpěváčcích) dá se říct zbytkově pervitin za bílého světla. Zbytkově, protože trendy vedou k bezpečnějšímu obchodování na periferii. Na operativně domlouvaných srazech. Přes karetní mobily. "Jó? - Tak dobrý, ve čtyři na dvojce!" Dvojka je např. stanice Karlín, dealer pouze vystoupí ze soupravy, rozhodí během pár vteřinek dávky, vyinkasuje a dalším vozem ujíždí v širý prostor velkoměsta. Nebo jiný v paneláku otevře jenom zákazníkům ohlášeným a především spolehlivě dohozeným.

Metody a triky na scéně drogového kšeftu se mění co chvíli, v kdysi málo zakrývaném prodeji se začíná pečlivěji konspirovat. Naštěstí ani protidrogoví bojovníci nezůstávají včerejší. Zvládnou vstoupit do sítě, obsadit šňůru naorganizovaných zastávek, odříznout v jediný okamžik pořádný chumel rakovinného nabujení.

Kauzy protidrogovky, nejen na poli pouliční distribuce, trvají obvykle v řádu měsíců. Pokud je snaha dobrat se k hlavním zdrojům, k vůdčím osobnostem. Tehdy je nutné trpělivě sestavovat mozaiku aktivit, propojení a návazností, dlouhodoběji shromažďovat důkazy, které soudu nedovolí poslat viníka za mříže jen na pár žertovných týdnů.

Vedle toho se ale kdykoliv mohou "v oblastech nejžhavějšího trhu" zjevit nárazové - chcete-li i preventivní - akce. To se odehrávalo na náměstí Republiky před několika lety a vždy dva dny se tam pak nedalo nic moc koupit. Nebo před rokem platilo něco podobného o hospodě U Zpěváčků. V tomto případě to mohlo trvat i dvě hodiny, než se po protidrogové čistce objevil v lokále nový - povětšinou romský - dealer s novou nabídkou.

U obou záležitostí jednala policie trochu pod tlakem veřejnosti, veřejného mínění. A v klepítkách jí končili vlastně náhodní sólisté. Zákon prostě sekl prodavače, který měl smůlu - byl "v blbý čas na blbým fleku". Distribuční sítě - hlavní náplň jednoho úseku NPDC - přitom nijak zvlášť citelně netrpívají ...

(Volně z rozhovorů s pracovníky NPDC)

Dočista závěrečná Akta-fakta

Národní protidrogová centrála ukončila v rozmezí od roku 1993 do konce roku 1999 na 828 operací, při nichž bylo zatčeno 1 390 pachatelů - z toho 216 cizinců. Byli celkově obviněni z 2 040 trestných činů.

Od roku 1993 do současnosti NPDC zajistila - spolupodílela se nebo bylo na základě jejích informací zadrženo - zhruba 98 tun drog (přesněji 98 120 kg). Mimo to na území ČR zlikvidovala 120 laboratoří a 45 varen produkujících pervitin. Dále se NPDC podařilo odhalit a zlikvidovat ilegální továrnu na výrobu MDMA (viz Policista 4/2000) vybavenou technologií v hodnotě 15 milionů korun - s denní výrobou 17 kg MDMA (z 1 kg lze vyrobit na 5 000 tablet drogy zvané Extáze).

Některé z dalších nejzávažnějších operací NPDC:

Andromeda - zaměřena proti kosovoalbánskému gangu, který působil po celé Evropě, v součinnosti s Generálním ředitelstvím cel a protidrogovými jednotkami Švýcarska a SRN bylo zajištěno přes 100 kg heroinu a zatčeno 96 osob, gang byl kompletně paralyzován.

Kanál - za spolupráce s GŘC a s policejními a celními orgány Velké Británie se podařilo postupně zadržet 470 kg heroinu, z toho 120 v ČR, a pozatýkat vedení organizace (12 osob) v ČR a ve VB.

Blizard - společně s GŘC a se specialisty z Velké Británie a Spolkové republiky Německo byl odhalen a zlikvidován pokus o vytvoření kokainového kanálu do ČR, zadrženo 700 kg kokainu, zatčeni 2 organizátoři v ČR.

Vigo - v součinnosti s celníky jsou zatčeny 3 osoby, které se podílely na dovozu 135 kg kokainu do ČR, ten byl zajištěn v zásilce sušeného ovoce, souběžně skončily v Kostarice v rukou policie další 3 osoby.

Babylon - zmaření pokusu vytvořit hašišový kanál přes území ČR, zabaveno 500 kg hašiše, tříčlenný česko-holandský tým šéfů zadržen v ČR.

Stráž - ve spolupráci s vojenskou policií odhalena skupina pachatelů vojáků základní vojenské služby, kteří na vojenském útvaru distribuovali drogy ...

Namátkou některé vavříny za práci Národní protidrogové centrály:

1995 - ocenění NPDC v rámci zasedání mezinárodních protidrogových konferencí Jihovýchod a Star - za velmi efektivní a příkladnou spolupráci a koordinaci činností v mezinárodním měřítku při odhalování nelegálních aktivit kosovoalbánských drogových zločineckých seskupení.

1996 - 22. zasedání šéfů evropských policejních národních protidrogových centrál ve španělském Alicante ocenilo práci, výsledky a efektivitu NPDC zvolením její delegace do viceprezidentské funkce této nejprestižnější policejní evropské konference v oblasti potírání nedovoleného obchodu s drogami.

1998 - plaketa prezidenta Norské královské policie za operaci Klec - zatčení Prince Dobroshiho v rámci mezinárodní operace Viking.

1999 - plaketa protidrogového úřadu Spojených států (Drug Enforcement Administration) za případ Vigo ...

Jaroslav Kopic  


Copyright © 2000 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |