POLICISTA  3/2000


měsíčník Ministerstva vnitra

trendy

Když v létě roku 1999 hodnotil policejní prezident plukovník Jiří Kolář období, jež zatím strávil v nejvyšší policejní funkci, neokázale, ale zcela jasně naznačil, že trendy kriminality v posledních měsících jeví sklon k dlouho vysnívanému obratu. A jakkoli se bránil přílišnému optimismu, realistická víra v obrat k lepšímu z jeho slov už zněla. Na začátku roku 2000, po vyhodnocení všech statistik, je už zřejmé, že nárůst kriminality v České republice se doopravdy zastavil - a co je ještě radostnější, i míra objasněnosti trestných činů u nás konečně vzrůstá.

Jakkoli nelze ani situaci v roce 1999 přeceňovat, zdá se, že Policie České republiky konečně zastavila dlouhodobý nástup zločinu a začíná misku vah převracet na svou stranu. Není ještě vyhráno, ani zdaleka ne, a také to nikdo na bilanční tiskovce na Policejní prezidiu netvrdil. Ale zdá se nesporné, že koncepční, soustředěné, kvalifikované a dlouhodobé úsilí českých policistů nese plody.

* * *

Vlastně od roku 1989 čísla zločinnosti v Československé a později v České republice narůstala: zatímco ještě v roce 1989 bylo na celém území spácháno 120 769 trestných činů (a objasněno z nich plných 77,5 procenta), už rok nato vzrostla kriminalita bezmála na dvojnásobek - 216 852 trestných činů, zatímco křivka objasněnosti se vydala směrem příkře opačným - ku 38,4 procenta. Příčiny jsou - s odstupem let - zřejmé: na jedné straně neuvážená masivní amnestie, otevření hranic a pocit mnohých jedinců, že v demokracii bude možné všechno, na druhé rychlý a totální rozklad represivního Sboru národní bezpečnosti, jenž byl spojen s minulým režimem a jako takový ztratil důvěru občanů.

Avšak ani zrod nového policejního sboru - a v roce 1993 vznik samostatného státu a Policie ČR - nezvrátil hrozivý trend z počátku let devadesátých: zatímco propad objasněnosti se zastavil už v roce 1992 na 31,4 procenta a od té doby objasněnost zvolna, ale trvale opět roste - až k loňským 45,3 procenta - absolutní počty trestných činů v České republice se zvyšovaly po desetitisících ročně dál a dále - a až do loňského roku, kdy jich u nás bylo spácháno 426 626.

Což proti předloňsku sice ještě znamená zvýšení o zhruba 700 trestných činů, ale to ve srovnání s trendem předešlých roků představuje už vlastně stagnaci: navíc se už ve většinš kriminálních oblastí projevil skutečný pokles. Přibylo jen loupeží, citelný vzestup dále zaznamenává i hospodářská kriminalita, což je ovšem v jistém smyslu optickým klamem. Dříve totiž zločiny této povahy zůstávaly mnohdy skryté, zatímco dnes se je hospodářská kriminálka naučila mnohem lépe odhalovat a umí si už poradit i se skutkovými podstatami, jež před deseti lety vůbec neexistovaly - a dovede je taky úspěšně rozkrývat a dokazovat. (Zhruba 43 000 hospodářských trestných činů, jež policie loni vyšetřovala, ovšem dle mínění policejních odborníků tvoří jen pětinu z těch, jež jsou do roka u nás opravdu spáchány: zbytek zůstává nadále latentní, jako skrytá část ledovce pod hladinou...

Jednoznačně největších úspěchů dosahuje Policie ČR už tradičně v objasňování nejzávažnějšího zločinu, vraždy: z loni spáchaných 265 mordů jich bylo už objasněno 236. Přičemž dlužno zdůraznit, že se dávno nejedná jen o takřečené "domácí zabíjačky", které jsou řešením dlouhodobě zrajících rodinných problémů (a jejich zkratovým vyústěním) a objasňují se poměrně snadno: v naší republice už přece nejsou výjimkou vraždící profesionálové, nájemní vrazi či gangsterská zúčtování.

Zřejmě na druhé straně škály úspěšnosti jsou stále vykrádání a krádeže aut - loni jich majitelům "vybílili" 67 058, kompletních "plechových miláčků" zmizelo 27 096. Vykradačům přitom "spadla klec" jen ve čtrnácti procentech případů; necelých sedmnáct procent ukradených vozidel se vrátilo právoplatným majitelům.

* * *

Z hlediska územního jsou nejklidnějšími kraji západ a východ Čech, zatímco smutný primát nejnebezpečnějšího města tradičně drží Praha - což je ovšem úděl velkoměst po celém světě. V hlavním městě je spácháno nejen nejvíc trestných činů v roce, ale také objasněnost je relativně nízká: zhruba 31 procent, což je oproti nejlepším Východočechům úspěšnost poloviční. Anonymita velkoměsta prostě nese své ovoce, navíc je v Praze největší koncentrace těch cizinců, kteří do České republiky rozhodně nepříjíždějí ani za krásami naší vlasti, ani za poctivou prací, ale vyhledávají zcela jiná potěšení a aktivity. (Pouhá polovina trestných činů, která je spáchána ročně v Praze, stačila k neradostnému prvenství mezi kraji severní Moravě...)

Smutné je, že když se při spáchání trestného činu střílelo, byla v 77 procentech případů užita legálně držená zbraň: podle slov policejního prezidenta je tedy zjevné, že má-li občan pistoli či revolver a octne se v krizové situaci, střílí bez hlubšího rozmyslu. Vzrůstající množství střelných zbraní mezi lidmi je tedy zjevně významným kriminogenním faktorem a diskuse o zpřísnění předpisů k udílení zbrojního pasu tedy zřejmě nejsou beze smyslu...

* * *

A co dál, v roce 2000 a potom v prvních letech třetího tisíciletí? Plukovník Jiří Kolář není snílek, nýbrž odborník a realista. Nevěří tedy na zázraky a v rychlý a výrazný pokles křivky zločinnosti, upřímně však doufá v další stagnaci hrozivých čísel - a hlavně v nezadržitelně rostoucí úspěšnost českých policistů: jejich počty se naplnily, jejich kvalifikace se zvyšuje, jejich vybavení a výzbroj - vzdor ekonomickým limitům - se přece jen zvolna přibližují výbavě sborů vyspělých zemí. Za zmínku rozhodně stojí i fakt rostoucí důvěry, již čeští občané ve své policisty chovají - po dramatickém propadu z počátku let devadesátých už totiž podle čerstvých průzkumů 52 procent zdejších lidí Policii ČR věří a fandí! Což těší - a hlavně zavazuje.

(jjv)  
Foto Václav ŠEBEK  


Copyright © 2000 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |