POLICISTA 3/2000 |
měsíčník Ministerstva vnitra u policistů v Mostech u Jablunkova |
![]() |
To přijde takhle jednou po ránu šéf do práce a povídá - chlapi, tak co je tady u nás po noční šichtě novýho? Celkem nic, ozve se poměrně ledabyle muž končící dlouhou službu, jenom nám před domem přejeli medvěda. Nadřízený tomu nechce uvěřit, vykráčí před budovu a tam skutečně leží ztuhlý huňáč. Nějaký těžký náklaďák ho srazil cestou s kopce od státního přechodu ... |
Jeli jsme napříč republikou na vizitu do nejvýchodnějšího - a hodně severního - kouta Moravy, přesněji Těšínského Slezska. Do míst, kde se stýká hraniční linie česká s polskou a slovenskou. Kde se přes takzvanou zelenou hranici pokoušejí - obvykle s pomocí převaděčů - tak často přecházet lidé z nejrůznějších koutů světa s cílem zakotvit u nás nebo častěji projít dál do západních evropských končin. Lednový čas se vyparádil ladovsky zimní atmosférou a nám se stala při průjezdu někde poblíž Přerova zvláštní věc: míjeli jsme služebním vozem domy na předměstí, dojížděli jsme a vzápětí předjížděli nějaký kamion s návěsem a náhle jsme s kolegou fotografem oba ucítili - a hlasitě okomentovali - odpudivě silný závan plynu.
Bylo něco kolem druhé hodiny po poledni, snad míň.
Otřepali jsme se, pokračovali v jízdě, a když jsme po dalších více než dvou hodinách cestování dojížděli do místa určení, do obce Mosty u Jablunkova, zarazil nás policista u šňůry zaparkovaných osobních i nákladních automobilů, zejména hasičských. Došlo tu k zcela mimořádné události, která rozrušila obyvatele z rozsáhlejšího okolí a svolala sem záchranáře, policejní síly a další odborníky z celého okresu.
Ve třináct třicet v jednom z rodinných domků vybuchl plyn. Celé stavení se údajně nadzvedlo, zlomek vteřiny se rozhlíželo na svět z nadhledu a poté lehlo v sutinách. Majitelka naštěstí nebyla doma. Nikdo nebyl zraněn. První vysvětlení směřovalo k činnosti telekomunikační firmy, která při výkopových pracích pro uložení telefonního kabelu do země pravděpodobně narušila plynovou přípojku.
Plyn unikal do kanalizace, odtud se dostal do osudově určeného objektu, nahromadil se tam ve sklepě, a když časový spínač zapaloval lokální topení, došlo k explozi. K podobné situaci se nejspíš nachylovalo i v sousedním domě, kde se zrovna v domácnosti vyskytovala početná rodinná sestava ...
My jsme tu ovšem byli za jiným účelem. A první den jsme se seznamovali trochu s místopisem, trochu s historií.
Takže předně: Jsou to místa, kde u nás v České republice vskutku vychází slunce, místa v klíněná mezi hranice se Slovenskem a Polskem, chráněná hřebeny Slezských a Moravskoslezských Beskyd, místa v malebném údolí řeky Olše a v dalších půvabných kotlinách kolem divokých potoků a bystřin, s hlubokými lesy, čistým vzduchem, lesní zvěří a plodinami, s historickými památkami i moderní architekturou, s dopravní tepnou železniční (Bohumín - Žilina) i silniční.
A dále: Zdá se, že obec Mosty vděčí za své jméno velkému počtu malých mostů a můstků spojujících břehy potoků a potůčků. Obec vznikla před 600 až 700 lety v Jablunkovském průsmyku, na měděné stezce spojující Slezsko s Uhrami. Nad průsmykem byly ve středověku vybudovány hradby, známé pod názvem Šance, které sloužily jako opevnění proti nájezdům Tatarů, později proti Turkům. Jsou dokladem barokního opevnění s dobře zachovalou stavební dispozicí. Původními obyvateli na území Jablunkova měli být sarmatští Jazygové - odtud pochází název měšťanů Jackové. Až do konce 19. století se od svého (převážně zemědělského a horalského) okolí odlišovali zvláštním měšťanským "uherským" krojem. Tento kroj portrétoval Josef Mánes a dodnes folklorní jackovské soubory rozvíjejí staré tradice. Na začátku srpna se pořádají v městském lese národopisné slavnosti Gorolski swieto i se zahraniční účastí ... (Vše a mnohé další viz. turistické prospekty a naučné slovníky - ten kraj za to stojí.)
Kapitán Jan Beránek je původně z Jesenicka. Koncem šedesátých let se nechal po vojně přemluvit, nastoupil do policejní uniformy a zůstává v ní dodnes. Přes pět let služby v Ostravě vedla jeho cesta se ženou do Jablunkova. Od roku 1976 do roku 1993 hlídal - z úřadovny pohraniční policie v Bukovci - polskou hranici, pak přijal úkol vytvořit Pohraniční oddělení PČR na severním konci hraniční čáry se samostatným Slovenskem.
Od roku 1986 spolupracoval s npor. Rostislavem Sikorou, kterého si vzal ve vyladěném tandemu - jako svého zástupce a řekněme "personalistu" - s sebou na nové působiště. Začínali, po měnové odluce, v devadesátém třetím roce v Horní Lomné, společně s vojáky a s prvními čtyřmi policisty. Od října 1994 jsou v Mostech. V přebudovaném objektu, v němž bývala kdysi masna i stánek pošty. Mužstvo se jim rozrostlo na dvě desítky členů (přitom by zřejmě pár "navýšených" chlapů k ještě intenzivnějšímu výkonu služby neškodilo). V terénu, na sedmnáctikilometrové hranici od bodu Trojmezí-Hrčava po Velký Polom operují od prvních dnů se škodovkou, někdejší favorit nahradila přede dvěma lety felicie. Terénní vůz Cherokee Jeep doplnil v pětadevadesátém Volkswagen Syncro.
Americká čtyřkolka tvoří tu nejželeznější rezervu, je nasazovaná na nejtěžší úkoly, do nejvyhrocenějších podmínek. Něco jako sněžný skútr tady nepostrádají. Dělá to moc řevu, má to velkou spotřebu, ke služebním povinnostem by se to muselo převážet. Dvě tři motorky, to by avšak byla jiná káva, jiná fajnovost. Jsou po většinu roku schopné téměř všude, i mimo komunikace, projíždět - a to poměrně nenápadně i bystře. Ani tolik paliva z poskytovaných limitů neubírají ...
Shrnuto: Osmdesát pět procent "lajny", vlevo vpravo od jablunkovského průsmyku "obhlédnou" pohraniční policisté z Mostů pomocí felicie. Zbytek je nutné kontrolovat po svých. Vzhledem k tomu, že členitost "tras" se pohybuje od 450 metrů nad světovým mořem na Trojmezí po 1067 nadmořských metrů na Velkém Polomu, není to "hrací plocha" pro slabé sportovce.
Druhý den naší návštěvy jsme vyrazili do pole. Chtěli jsme si "osahat" každodenní pracoviště hraničářů se vším, co to může v zimním období obnášet.
A především jsme byli v lese. A ve sněhu. V Hrčavě, v nejvýchodnější vesnici republiky, opouštíme Volkswagen a dlouze kráčíme sněhem dolů se svahu k osadě České Domky. Zprvu koňským spřežením "prošlápnutá" cesta končí smyčkou a my se musíme dál po kolena brodit neposkvrněnou bílou peřinou. Někteří v polobotkách. Sešli jsme se se slovenskými kolegy. Jejich vedoucí major Pavol Čambor zavzpomínal: "Známe se od vzniku oddělení v únoru 1994. Hodnotit práci české strany se necítím kompetentní, ale naše vzájemná spolupráce je, myslím si, na vysoké profesionální úrovni. Nechybí jí oboustranná vstřícnost a ochota řešit základní společný úkol, kterým je ochrana státní hranice. Konkrétních dokladů by bylo nesporně víc, ale v tuto chvíli si vybavuji jeden příklad, kterého si osobně hodně cením. Bylo to v minulém roce a jednalo se o společné zadržení celkem devatenácti vietnamských státních příslušníků. Nelegální překročení hranice organizovali tři čeští převaděči, které se podařilo u nás zastavit bezprostředně před přechodem hraniční linie. Následně jsme se vydali za běženci a ještě na naší straně jsme zadrželi pět Vietnamců. Díky vzájemné informovanosti a přesné výzvě k zásahu zajistili kolegové v České republice zbývajících čtrnáct uprchlíků - narušitelů ..."
Jasná obloha, blyštivá sněhová nadílka a průzračný chladný vzduch nás provázely v mírném stoupání k obeliskům v průsečíku hraničních vymezení polského, českého a slovenského státu. Vlevo na obzoru jsme měli Jaworzynku, vpravo pod sebou v údolí městečko Čierne.
Poklevetili jsme se starým horalem Ondřejem Wawrzaczem (obyvatelem nejvýchodnějšího stavení) a bylo zřejmé, že třeba na Rosťu Sikoru se obrací skoro jako na syna. Ve svátečních dnech vstupoval do nového roku s prasklým žaludečním vředem, dlouhé dny vyhlížel pomoc, do nemocnice se dostal za půldruha minuty dvanáct, měl zanícený veškerý vnitřek, ale vymátořil se z toho.
Místní lidé mají tuhý kořínek a dovedou se ve finále usmívat za nejednou životní zkouškou.
Podpraporčíci Václav Rusz a Tomáš Španík, druhý jako psovod nádherného psa Bryta, nadějného mladšího chundelatého pomocníka pohraniční policie (mimochodem zbytečná jakákoliv chvála - můžete si ho prohlédnout na titulní stránce tohoto vydání časopisu), vytvořili první hlídku v terénu. Na hrčavském nasměrování. Odpoledne jsme na směru od Velkého Polomu protnuli stopu "sportsmenům" - druhé hlídce, v níž se nadstrážmistři Ladislav Lerch a Václav Lipowski od rána pohybovali na běžkařských lyžích po v zimě bezmála neprostupných pasážích státní hranice. Čert přesto nikdy nespí a převaděčský obchod má prostředky k nejedné překvapivé akci ...
Věnujme teď pár vět vlastně podstatě věci: Pohraniční policie ČR se při denním chlebíčku pasuje zejména s trestními činy organizovaného převádění lidí z třetích zemí za úplatu přes hranice (paragraf 171 a/ trest. zák.) a s nezákonným přepravováním předmětů tamtéž. V sázce jsou přitom nemalé peníze. Za osobu se kasíruje od čtyř do šesti a půl tisíce dolarů (záleží na tom, odkud nešťastníci vyrazili, zda od Indie, nebo z Rumunska). U "tajeného dovozu" nekolkovaných či "ukrajinsky" okolkovaných cigaret a jiného materiálu jde běžně o statisícové položky obohacování na úkor státu.
Loňský rok byl na Jablunkovsku rušný i úspěšný. V sítích skončilo přes sto třicet lidí - i s deseti převaděči. Těmi byli Číňan, Ukrajinec, čtyři Češi a čtyři Slováci. Klientelu tvořili lidé ze Srí Lanky, Afghánistánu, Vietnamu, z bývalé Jugoslávie i odjinud. A byli - jako obyčejně vždy - naplněním lidských tragédií. Nekvalitně oblečený a obutý člověk, mnohdy žena nebo dítě, v cizích končinách, s touhou po novém životě na konci dobrodružného tunelu ... Posléze beznaděj.
Hned počátkem roku 1999 se objevily poznatky, že je hranice čile narušovaná. Podél železniční trati se zjevovaly stopy. Dalo se předpokládat, že převaděči chodí kolejištěm a zhusta projíždějící vlaky za nimi rozvíří sníh - a hledejte si nás. Horké telefonáty létaly přes hranici, obě strany rozhazovaly, střídaly a měnily postavení hlídek. Pak se před šestou ranní hodinou vrátila do české úřadovny hlídka z terénu, chlapi měli dojem, že se tam někde muselo pohybovat cizí auto, vrátili se na kýžený úsek za denního světla a zahlédli v úvoze na sněhu ležící postavu, vzápětí objevili muže čínského původu a dvě vietnamské ženy, na pokraji sil - a života.
Od té chvíle se začalo dařit. Zdatné zásahy vyvrcholily v srpnu, během deseti dnů zadrželi čtyřiačtyřicet osob. (Jeden z převaděčů tvrdil, že v zimě v pohodě - v období do "čínské kauzy" - převedl dvě stovky zákazníků. Mohl se ješitně kasat, nicméně lze tušit, že vydařených případů ilegálního přechodu cizinců do naší země je pořád ještě hodně. Možná víc, než si můžeme myslet.)
Dá-li se v tomto oboru mluvit o nějaké prevenci, bude nejspíš spočívat v důvěryhodných, otevřených kontaktech s obyvatelstvem. Ty se budují delší dobu, chtějí trpělivost, vědomí cíle na neblízkém horizontu. Svého druhu je to poctivé sadařství, z něhož budou plody sklízet až následovníci.
Rovněž jde o to zvyknout si na sebe navzájem. Zatím občan přichází za policistou většinou až tehdy, když mu teče do bot. Stalo se například, že si pěstitel brambor stěžoval na hezky dlouho pošlapávanou nať. Strážci hranic si počíhali a třetí den chňapli čtyři převaděče a šestiskupinu. Jindy drobná krádež u chovatele drobného zvířectva taky vedla ke spolupráci a k zadržení migrantů.
Na součinnosti jsme se vyptávali mj. na následujících místech: Urzad miejski w Jablonkowie (ve skutečnosti je ještě nad tím na budově uvedeno Městský úřad Jablunkov): "Nejbližší policejní složky si nejspíš mezi sebou pomáhají dost dobře, protože větší nárůst kriminality se u nás neprojevuje, což v jiných místech při hranici mezi ČR a SR představuje značný problém. Na udržování pořádku si hodně stačíme sami se svou městskou policií, ale PČR nám vypomáhá tradičně - s regulováním dopravní obslužnosti - při nejrůznějších sportovních a kulturních akcích nebo letos to bylo při velkém vítání roku 2000." Stanislas Jakus, zástupce starosty.
Obvodní oddělení PČR Jablunkov: "Propojení s pohraničním oddělením je podle potřeby vždy v pohotovosti. Oběma směry, s Mosty i s jejich sousedy v Dolní Lomné. Každoročně nám vypomáhají při krojovaných slavnostech Gorolski swieto, místo někdejší výpomoci z okresu. Neodmítají ani spolupráci na objasňování majetkové trestné činnosti, kontrolují objekty ohrožené vloupáním. Jsme s tím celkem spokojení, i když všechno může mít vždycky rezervy." Kpt. Vladislav Kobielusz, vedoucí oddělení.
Obecní úřad Mosty u Jablunkova: "Potřeboval bych, aby víc chodili po vsi, když vlastní strážníky nemáme. Vím ale, že mají nad hlavu své práce na hranici a že nám přesto pomohou, jak je to jenom trochu zvládnutelné. Třeba při zajišťování pořádku kolem lyžařských závodů polských škol, které se u nás pořádají už dvacet let a na které přijíždí padesátka autobusů a řada dalších vozidel." Augustin Martynek, starosta.
Časy se mění, toť snad otřepaná, většinou však bez diskuse jasná pravda. Obvykle v konkrétních podobách. Na "zelené čáře" dávno skončily chvíle pěšáků a sólistů, samotářů. Okamžiky šmelení na polské hranici, kdy se neúnavně pašovaly špiritus, zlato, peníze, elektronika, textil i koně, zašly. Okamžiky Krále Beskyd, který kolem sebe dokonce furiantsky dělal rozruch, jsou nenávratně ty tam. Na dnešní slovenské hraně se takové prvky neobjevují.
Vystřídalo je "logistické", manažerované, odborně analyzované, mezinárodně propojené a výsostně obchodní podnikání. S nasazením zástupu "specialistů", s vynakládáním bezmála neomezených vstupních investic - finančních i technických. Efektivní byznys (s rizikem podmíněných trestů a propadnutí kontrabandu při dopadení ...).
Proti němu stojí sehraný tým lidí, v průměru spíš mladý, se zkušenými šéfy, s fyzickými předpoklady a s odhodláním do prospěšného díla (a už také mající kvalitní infradalekohledy na noční vidění, počítač do terénu k identifikaci osob a vozidel, po nichž se pátrá, i celkem fungující komunikační pojítka ...). Kpt. Jan Beránek vyžaduje od svých chlapů trvající bezúhonnost. Tedy nejen při náboru. Prodat se za pár desítek cigaret by poškodilo celé oddělení. Dalším předpokladem je víceznačná chuť do práce. Neplnit úkoly mechanicky, promýšlet je (situace na hranici se měnívá každou minutou, což je nutné brát pružně v potaz), hodí se studovat problematiku, dělat něco pro vlastní fyzickou zdatnost.
Odpoledne se nachylovalo.
Vraceli jsme se od Velkého Polomu, od chráněné krajinné oblasti. Lesy dokola vypadaly pod šikmým sluncem, pod bílými nadýchanými přehozy vznešeně a zlatavě. Najednou před kapotu auta skočila srnka, několik vteřin nám tančila před očima, poté hopla stranou do zavátého příkopu a pod nachýlené větve smrčiny. Jako doklad vyprávění o rysech, o vlcích, o medvědovi, kteří sem občas zabloudí nebo v ústraní nastálo žijí.
V krásné výspě republiky ...
(A musím se přiznat, že již cestou z Prahy do Mostů se v mé hlavě z ničeho nic objevila a potom tím omezeným prostorem neodbytně táhla melodie a slova jedné písně: Na staré mohelně/ na státní hranici/ je parta mazáků/ svý vlasti ... atd. Během zpáteční jízdy mi v duchu v uších zněla pořád ta stejná písnička. Jenom s tím rozdílem, že jsem si navíc dosti silně uvědomoval, že tomu tak vlastně opravdu je.)
Jaroslav Kopic
Foto Václav Šebek
Důležitá telefonní čísla: | |
předvolba | 0659 |
PO PČR Mosty u Jabl. | 367 737 |
OO PČR Jablunkov | 357 333 |
Obecní úřad Mosty u Jabl. | 367 605, 367 666 |
Městský úřad Jablunkov | 357 190 |
Městská policie Jabl. | 357 696 |
Hasiči Jablunkov | 357 222 |
Poliklinika Jablunkov | 357 495 |
Želez. stanice Mosty | 367 610 |
Želez. stanice Jablunkov | 358 012 |
Autobus. doprava Jabl. | 357 931 |
Horská služba | 330 053 |
Odtah. služba | 0602 - 718 143 |
Horský hotel Tetřev | 330 055 |