POLICISTA 3/2000 |
měsíčník Ministerstva vnitra portrét |
![]() |
![]() |
Na oddělení Pohraniční policie ve Strání mají hned u vchodu vitrínu s nádherně zachovalými starými policejními brigadýrkami. Tmavě modrou s bílou prýmkou nosívali v období protektorátu příslušníci výkonné policie, ze stejného období pochází i bílá - tu mívali dopravní strážníci, tmavě zelená patřila hned po válce k uniformě příslušníků SNB, další je z konce padesátých let... Vystavené exponáty jsou jen částí unikátní sbírky pprap. Miroslava Friaka. Za dalšími svědky historie jsme museli ke sběratelovi domů. |
V rohu obývacího pokoje stojí dřevěná figurína v parádním saku s výložkami a dobovým opaskem.
"To je uniforma obecní výkonné policie z doby protektorátu," vysvětluje sběratel. O staré uniformy a všechno, co k nim patří, se začal Miroslav Friak zajímat v době, kdy končil gymnázium.
"Nejdříve jsem si o policejních stejnokrojích jen četl, v té době nebyla možnost se k takovým věcem víc přiblížit. Až se vznikem nových soukromých obchodů, které části uniforem nabízely, jsem se dostal k první, kterou vlastně moje sbírka začala. Byla to ta, kterou nosila finanční stráž v roce 1945." vypráví.
První historický stejnokroj si přivezl sběratel domů hlavně proto, aby mohl s přáteli vyrazit do boje. Kluby vojenské historie totiž pořádají každoročně akce, při kterých jsou vytvářeny rekonstrukce dobových událostí. Jejich scénář je sice vymyšlený, ale způsob boje, taktika a kostýmy účastníků věrně odpovídají určitému historickému období. Zájemci tak mohou například vidět, jak vypadala těsně před válkou mobilizace naší armády. K objektu Bouda, kde bylo jedno z československých pohraničních opevnění, se sjíždějí lidé, kteří představují nejen československou armádu, ale i bezpečnostní složky, jakými byly četnictvo, finanční stráž nebo předválečná policie.
Z historie našich bezpečnostních složek od roku 1918 až po současnost zajímá Miroslava Friaka úplně všechno: výstroj, výzbroj, dobové předpisy i osudy lidí, kteří v daném období pracovail ve službách státu.
Pro většinu uniforem není v bytě místo, a tak jsou pečlivě uloženy ve sklepě. V obývacím pokoji má sběratel vystaveny čepice, které by v jiném prostředí trpěly. Mezi největší poklady patří například klobouk italského legionáře, polní jezdecká čapka a slavnostní přílba mužstva jezdectva z Rakouska Uherska, jaké nosívali dragouni, huláni a husaři, anebo klobouk rakousko-uherské policie. Na ten připevnil sběratel prozatím znak jen z čáky, protože originál, který sem správně patří, se mu zatím nepodařilo sehnat.
Na stěně pokoje visí i tři nádherné šavle, které k uniformám dané doby patřily. Zajímavými doplňky uniforem jsou i vycházkové opasníky pro slavnostní příležitosti. Takový opasek se prý nelehko shání, protože je těžké trefit se do hodnosti, kterou je uniforma označena.
"U uniforem jsou důležité i detaily - knoflíky, výložky, opasky a podobně. U většiny stejnokrojů, které dostanete, však určitě něco chybí. Jak si poradíte?" zajímá nás.
"Uniforma opravdu většinou nebývá celá. Honě věcí se na ní musí předělávat, protože někteří lidé ji například po výsluze nosili jako své civilní oblečení. Najdete tam tedy i věci, které tam nepatří. Pracně zjišťujete, jestli tam určitý detail někdo našil, nebo tam v dané době skutečně patřil, a pak se z vás stává taková ruční švadlenka: knoflíky, nárameníky a podobně musíte doplnit tak, aby uniforma odpovídala co nejvíce originálu," vysvětluje Miroslav Friak.
Tenhle koníček vede sběratele i za pamětníky, protože ne všechno je v archivech dostupné.
"Od jednoho sběratele z Brna mám celou kompletní uniformu: čepici, kalhoty, kabát, boty i opasek. Tak kompletních stejnokrojů se ale zachová jen málo," říká sběratel a dodává: "Musela to být kvalita, člověk, kterému uniforma původně patřila, v ní sloužil dlouhé roky, a přesto vypadá ještě dnes nádherně. V dobových předpisech je přesně stanoveno, od koho, a v jaké kvalitě materiálu se smělo nakupovat, takže nebylo možné zajít za nejbližším krejčím, aby ušil z donesené látky uniformu na přání zákazníka.
Při zmínce o pamětnících policejní historie před nás pan Friak položil s úsměvem útlý sešit. Je to už dávno, kdy se jeho majitel snažil vyřešit úlohu, kterou dostal v tehdejší policejní škole. Úhledným, zjevně puntíčkářským rukopisem zde naříklad stojí červeným inkoustem takovéto zadání:
Úkol číslo 5: Rolník J. D. z V. jel po návsi obce V. se svým povozem taženým párem koní tak neopatrně, že vjel do hloučku 5 školáků vracejících se ze školy, z nichž jednomu zlomil předním kolem vozu pravou nohu.
Vypracujte patřičné udání a doložte je náčrtkem místa činu.
V. 19. leden 1940 |
Na dalších řádcích hledal modrý inkoust odpověď, která by co nejlépe vyhověla tehdy platným četnickým předpisům.
"Víte, čí to byl sešit?" ptáme se svého hostitele.
"Patřil pánovi, který nosil v době protektorátu jeden z kabátů mé sbírky. V záložce rukávu jsem objevil i ústřižek papíru s výpisem zřejmě nejvhodnějšího vlakového spojení mezi jeho domovem a místem, kam dojížděl do zaměstnání."
Opouštíme útulný pokoj a scházíme po schodech do sklepa. Tady je uložena největší část sběratelových cenností. Dvě dřevěné skříně ukrývají mnoho skvěle ošetřených historických uniforem. Panu Friakovi se nejvíc líbí stejnokroje z první republiky. "V uniformách se dá číst. To vidíte třeba na tomhle četníkovi," ukazuje jeden z kabátů. "Byli to lidé, kteří tenkrát nedostávali na stálo erár. Když se vystrojovali a působili ve zkušební době, měli sice na čas erární oblečení, takže jim míry moc neseděly, ale když zůstali sloužit i další roky, nechávali si šít uniformu u vybraného krejčího na zakázku. Četník nikdy nesměl dělat ostudu - když naříklad v těle přibral, musel být stejnokroj upraven tak, aby dotyčnému znovu perfektně seděl."
Výčet stejnokrojů ze sbírky Miroslava Friaka by byl dlouhý. Mezi nejzajímavější patří například skvěle dochovaná uniforma legionáře anebo kabátec, ke kterému přísluší dragounská čapka nahoře v pokoji, slušivá bývala jistě i ta, kterou nosili celní úředníci v období protektorátu.
Vojenská historie, výlety na opevnění s rekonstrukcemi dobových událostí, sběratelství všeho, co se vztahuje k našim bezpečnostním ozbrojeným složkám. Zřejmě právě to byla cesta, která dovedla pprap. Miroslava Friaka do služby na slovensko-českou státní hranici. Strání je známý, velice živý celní přechod, k tomu pořádný kus "zelené" hranice, zkrátka rušná křižovatka mnoha národností z východu i z jihu. Po službě, kde se policisté opravdu nezastaví, jsou historická zastavení nad pečlivě uspořádanou sbírkou příjemným pohlazením po duši i po těle.
Radvana ČERVENÁ