Extremismus


Zpráva o problematice extremismu na území České republiky v roce 2000

»obsah

2. Vymezení pojmů

Pod pojmem extremismus jsou zahrnovány aktivity se zpravidla ideologickou motivací, které vybočují ze zákonných, ústavních norem, vyznačují se prvky netolerance, a útočí proti demokratickým principům a společenskému uspořádání. Extremismus je politologický,případně kriminologický, a nikoli právní pojem. Nelze jej zaměňovat s termíny jako např. ”teroristický”, ”kriminální” apod. Je vžitým pojmem pro krajně vyhrocené, demokratickému systému nepřátelské postoje, přecházející v aktivity, které působí, ať již přímo nebo v dlouhodobém důsledku, destruktivně na stávající demokratický politicko - ekonomický systém, tj. snaží se nahradit demokratický systém systémem antagonistickým (totalitním nebo autoritářským režimem, diktaturou, anarchií). Zpráva tedy vychází z jednotného pojetí extremismu jako aktivit zaměřených proti ústavnímu zřízení a jím chráněným hodnotám. Extremismus obvykle používá tyto instrumenty: historický revizionismus, sociální demagogii, aktivismus, verbální až fyzické násilí vůči oponentům a vůči apriori definovaným sociálním skupinám a konspirativní teorii.Ve světové politologické literatuře se obvykle rozlišuje extremismus levicový a pravicový a dále náboženský, ekologický a v (některých případech) národnostní. Poslední tři formy extremismu se v čisté, jednoznačně identifikovatelné formě v ČR nevyskytly, výklad se proto hlavně zaměřuje na extremisty pravicové (inspirované a používající v prvé řadě majoritně nacionální, rasovou, etnickou zášť, sympatizující s historickým fašismem, nacismem) a levicové (motivované především záští sociální, třídní, antikulturní, sympatizující s historickým komunismem nebo anarchismem). Z dalšího výkladu vyplyne, že někdy je dělítko mezi těmito typy extremistů značně obtížné. Někteří politologové pojem extremismus jako takový zpochybňují, a upozorňují, že může vést k přílišným zjednodušením. Obdobně se někdy uvažuje o smysluplnosti pravolevé optiky při popisu extremistické scény2. Přes zajímavost a podnětnost takovýchto úvah však je pro zprávu tohoto typu uvedené pojmy nezbytné zavést a používat je - diskusi o pojmech vhodnějších lze přitom souběžně vést na akademické úrovni.

Pod pojmem kriminalita motivovaná rasovou, národnostní nebo jinou sociální nenávistí se rozumí jednání které naplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu nebo přestupku a jeho pohnutkou je apriorní nenávist vyplývající z příslušnosti adresáta útoku k rase, národnosti, náboženství, třídě či jiné sociální skupině. Specifickým typem zařaditelným do této kategorie kriminality je také kriminalita proti symbolům či představitelům existujícího společenského systému, je -li motivovaná apriorní nenávistí vůči němu. V praxi se může jednat především o následující trestné činy:

V roce 2000 byla přijata novela trestního zákona č. 405/2000 Sb., která nabyla účinnosti dne 1.12. 2000 a která změnila znění ustanovení § 260 odst. 1, § 261 a nově vložila ustanovení § 261a (zavedla trestní postižitelnost tzv. jáchymovské .a osvětimské lži).

Jako synonymum pojmu kriminalita motivovaná rasovou, národnostní nebo jinou sociální nenávistí3 je v této zprávě používáno pracovního termínu kriminalita s extremistickým podtextem. K tomuto termínu je třeba výslovně konstatovat, že pachateli této kriminality rozhodně nejsou automaticky přívrženci extremistických organizací, naopak v převážné většině této kriminality vůbec nelze doložit souvislost mezi spácháním trestného činu s uvedenou motivací a určitým poměrem k organizaci náležející do extremistického spektra. Spíše lze tvrdit, že jde o jevy stojící vedle sebe, se vzájemnými přesahy. Oba jevy vyvěrají však z obdobných sociálně patologických podmínek a u obou jde, i když o různě intenzivní, dopady do obdobných ústavou chráněných hodnot, integrity společnosti atd. Proto také je ve zprávě o extremismu věnována pozornost uvedenému typu trestné činnosti. Tzv. kriminalita s extremistickým podtextem v tomto pojetí je přitom velmi často důsledkem určité vypjaté situace, a v řadě případů je i objektivně sporné, je -li útok motivován skutečně určitou apriorní skupinovou nenávistí, a nejde -li o vnější projev špatných mezilidských vztahů v konkrétních souvislostech.