POLICISTA 4/2003 |
měsíčník Ministerstva vnitra soukromé bezpečnostní služby |
Jedním z typických rysů měnící se hospodářské situace ve světě (v současné době především v mimoevropských zemích) je vzrůstající podíl soukromého bezpečnostního podnikání, které do sebe zahrnuje stále širší spektrum činností na stále rostoucích teritoriích, často ze setrvačnosti považovaných za "exotická".
Že respektování tradičních sociálních, kulturních, ekonomických i etnických zvláštností nemusí vždy znamenat ekonomický a profesionální regres, ale naopak až překvapivou dynamiku, nám dokazuje právě obrovská, nepředstavitelně různorodá "počtem obyvatel největší demokracie světa" Indická republika. Právě v Indii se za shora uvedených okolností a specifik v posledních patnácti letech rozvinula rozsáhlá soukromě bezpečnostní činnost.
Nestátní bezpečnostní činnosti na sebe v Indii berou řadu podob a forem od podniků se státní (pouze kapitálovou) účastí přes společnosti v soukromém vlastnictví jediného vlastníka, ale také veřejné obchodní společnosti, výrazně se prosazují americké podniky (včetně vlastní ochrany rozsáhlých investic) a klasické smluvní hlídací organizace.
NADĚJNÉ, ALE RISKANTNÍ PODNIKATELSKÉ PROSTŘEDÍ
Indie se skutečně dá s ostatními rozvíjejícími se trhy porovnávat v řadě ukazatelů. Podstatnou okolností je fakt, že velikostí svého trhu zaujímá druhé místo hned za ČLR s více než miliardou obyvatel. Avšak ještě podstatnější okolností pro rozhodování managementů je fakt, že se jedná o jednu z vůbec nejchudších zemí, a to i z těch, které jsou hodnoceny jako rozvojové, když roční HDP stále ještě nepřekročil hrozivě nedostatečných 500 USD na obyvatele. Přesto, že v posledních 15 letech 20. století rostl podíl indického průmyslu na HDP o 5,5 % ročně a zvládnuta byla i inflace, stále nelze považovat ekonomický vývoj obrovské země za silný.
Podmínky pro ekonomický růst však existují, země od roku 1996 sleduje politiku uvolňování ekonomického trhu a ekonomické reformy. Indická vláda odhaduje počet obyvatel střední vrstvy přibližně na 200 miliónů a to je číslo, které zemi řadí hodně vysoko na žebříčku spotřební kapacity. Například USA považují Indii za jednoho z pětice největších obchodních partnerů ve střednědobém výhledu.
PROSTOR PRO MÍSTNÍ EXPERTY
Indie má ale navíc celou řadu sobě vlastních, specifických problémů. Pro zahraniční investory je údajně v Indii těžké poznat a najít kvalifikované a kompetentní zprostředkovatele v řadě obchodních sfér (tedy nejen v komerčně bezpečnostních), neboť přetrvávají nepříjemné politické a byrokratické praktiky, korupce, organizovaný zločin a problémy sociální. V Indii je stále nutné respektovat místní ceremonie a rituály, chápat zvláštnosti místní etiky, ovládat schopnost rozvinutí pozitivních vztahů s místními vládami (jedná se o obrovskou spolkovou zemi), specifiky v možnostech vynucení práva apod.
Jak státní (v Indii má státní vlastnictví řady odvětví tradici), tak i nestátní podniky využívají ke své ochraně zpravidla kombinaci vnitropodnikové složky s pracovníky bezpečnostních agentur na smluvních základech. Je jisté, že v Indii doposud více i nestátních podniků spoléhá na vlastní vnitropodnikovou ochranu, než je tomu v nejvyspělejších zemích, a tato obecně rozšířená snaha podnikových bezpečnostních oddělení je očividně největší brzdou ještě rychlejšího růstu komerčních bezpečnostních služeb.
Ještě v nedávné minulosti byla stěžejním předpokladem pro vstup do nestátních bezpečnostních služeb především hrubá síla. V současnosti je však pro výkon všech stupňů řídících funkcí u těchto povolání vyžadováno minimálně ukončené střední vzdělání (tedy náročnější kritérium než např. v ČR). Možnostem získat poměrně kvalitní personál nahrává vysoká úroveň nezaměstnanosti v řadě regionů země, takže není problém se získáváním i vysokoškolsky erudovaného personálu.
Ovšem indický subkontinent je tak trochu svět sám pro sebe s celou řadou pro Evropana ne snadno pochopitelných zvláštností - např. mnohé podniky rozmístěné mimo největší metropole mají zcela unikátní systém zajišťování své bezpečnosti. Velké ocelářské a těžební podniky zaměstnávají bezpečnostní pracovníky pocházející výhradně z určitého omezeného regionu. Je prokázáno, že každé z těchto odvětví je "spřízněno" s určitou nevelkou etnickou skupinou pocházející zpravidla z některého horského, jinak od ostatního světa izolovaného údolí. Noví pracovníci se v místě zaměstnání jen připojí ke svým příbuzným a rodiny se hrdě hlásí k tradici své služby určitému podniku již po několik generací. Takové skupiny hlídačů mají vlastní jazyk, vlastní stravovací návyky, etické a kulturní tradice, svébytný způsob odpočinku a regenerace. Managementům velkých podniků zjevně nevadí výrazný kulturní rozdíl mezi zaměstnanci bezpečnostních služeb a ostatními zaměstnanci firem. Například třídní, v indické realitě spíše kastovní rozdíly, velmi efektivně zabraňují sociálnímu sbližování mezi těmito skupinami zaměstnanců a prakticky vylučují spolupachatelství v oblasti jinde tak rozšířených zaměstnaneckých krádeží.
Teprve v posledních letech urbanizace a modernizace ovlivňují společenské postavení bezpečnostních zaměstnanců, podobně jako se mění celá indická společnost na své zdlouhavé a bolestivé cestě k funkčnímu demokratickému systému. Změna je nutná, tradice nemohou soupeřit s potřebami soudobé ekonomiky.
Indie se ale modernizuje a poměry sice pomalu (jinak to ani v tak obrovské a nábožensky zaměřené zemi nelze), ale nezadržitelně spějí k moderní správě veřejných věcí i bezpečnostních opatření. Dosud byly z historického hlediska k práci v bezpečnostních službách preferovány vybrané etnické skupiny, ale to už ve velkých metropolích, zejména v podnicích se zahraničními vlastníky přestává platit. Průmysl nyní upřednostňuje pro zaměstnání v těchto službách bývalé vojáky z povolání, kteří absolvovali alespoň pětiletý úvazek v armádě. Pro zaměstnavatele z toho vyplývá řada výhod - zaměstnavatel disponuje přesnými osobními údaji o této osobě, bývalý voják je gramotný, je schopen se podřídit nutné disciplíně a perfektně ovládá palné zbraně.
NOVÉ TRENDY
Velké firmy, například pro Indii typické mamutí ocelářské společnosti, spoléhají na kvalitu svého vlastního bezpečnostního managementu, který se opravdu příkladně činí. Než jsou jejich podřízení zařazeni do samostatných bezpečnostních činností, musí povinně projít tříměsíčním výcvikovým kursem s přesně rozplánovanou výukou zásad hlídacích činností, základů pátracích a vyšetřovacích činností, psaní zpráv a protokolů a s nezbytnou průpravou k použití zbraní včetně střelných, a to nejen kulových a krátkých. Takovýto nástupní kurs je doplňován oživovacím dvoudenním cvičením dvakrát ročně. Zájemci o tuto práci, pokud jsou nositeli jakékoliv armádní nebo policejní hodnosti, nemusí nástupní rekvalifikační proceduru absolvovat.
Ovšem i v těchto moderně organizovaných službách se řada managerů domnívá, že jejich zaměstnanci příliš často "relaxují". Je to problém, který má kořeny v tisíciletých tradicích způsobu života obyvatel subkontinentu. Motivovat pracovníky k vyšším výkonům zřejmě není v Indii nikterak snadné a vedle všeobecně známých metod jsou užívány i metody zcela specifické. Známý je případ managera závodu na umělá hnojiva, který pracovníkům bezpečnostní služby (vesměs pocházejícím z venkova) přidělil na dobu, pokud budou řádně vykonávat své povinnosti, pozemky k pěstování zeleniny (v přelidněné Indii zřejmě velmi silný motiv).
Indie je složitá země se složitými bezpečnostním poměry a s ještě složitější strukturou bezpečnostních služeb. Vedle rozsáhlých složitě strukturovaných policejních služeb (řadou víceméně policejních úkolů je pověřována i armáda) v zemi působí také nepolicejní bezpečnostní služby se státním pověřením (v postavení asi jako dřívější československá Závodní stráž podle vyhl. FMV 135/1983 Sb.).
Dřívější takto zřizované bezpečnostní služby se zabývaly především ochranou státního majetku. K tomu byla např. zřízena Železniční policie, v současné době Jednotky ochrany železnic (RPF). Také indické přístavy tradičně mají své vlastní bezpečnostní služby řízené nikoliv vojenskými nebo policejními úředníky.
Další specifická, za účasti státu zřizovaná nepolicejní bezpečnostní služba The Central Industrial Security Force (CIFS - centrální bezpečnostní útvar pro ochranu průmyslu) má polovojenský charakter a řadu oficiálních oprávnění delegovaných příslušným spolkovým státem speciálně pro státní i některé nestátní podniky. Militarizovaná závodní stráž CIFS má celkem asi 75 000 příslušníků, kteří disponují limitovanými oprávněními. Absolvují výcvik podobný vojenskému, v konkrétně uvedených případech mají právo i zatýkat, vést pátrání a dokonce i vystěhovat osoby, které představují hrozbu pro chráněné majetkové zájmy.
SOUKROMÉ BEZPEČNOSTNÍ SLUŽBY (SMLUVNĚ PŮSOBÍCÍ BS)
Již v roce 1994 předložili zástupci čtyř indických států ústřednímu indickému parlamentu návrh, který měl vést k realizaci právní úpravy existence a činnosti subjektů SBS. Předloha se však ve víru jiných, pro poslance významnějších událostí neprosadila, a o jejím dalším řešení není nic známo. I vzdor tomu, na základě jiných obecněji platných norem, provádí indická policie lustrace osob ucházejících se o zaměstnání v rámci SBS. Není to zřejmě nic snadného, neboť zejména zákazníci SBS si často na nedostatečnost a nedůslednost těchto lustrací stěžují.
VÝBĚR A VÝCVIK BEZPEČNOSTNÍCH ZAMĚSTNANCŮ
Kvalifikace pracovníků v přímém výkonu SBS není žádnou speciální formou upravena. Problémy s kvalifikací bezpečnostních pracovníků na rozvíjejících se trzích, mezi které Indie jednoznačně patří, jsou takového řádu, že američtí a singapurští odborníci na marketing SBS ve své zprávě doporučili realizaci státem sponzorovaného výcvikového programu jako jedinou reálnou možnost nápravy stávajícího stavu. Takovýto program je nutný také z hlediska zlepšení společenské image oboru (to ovšem platí i pro daleko rozvinutější země, než je Indie).
Situaci v ČR jako by charakterizovaly závěry Nallova a Hoffmanova výzkumu zaměřeného na výcvik indických bezpečnostních zaměstnanců, když konstatovali propastné rozdíly v jeho kvalitě mezi jednotlivými firmami. Trvání výcviku u bezpečnostních firem, kterých se ve své studii tázali, se lišilo v rozmezí od osmi týdnů internátního školení až po jednodenní instrukci. Výjimku netvoří ani zaměstnanci, kteří uvádějí, že se jim nedostalo vůbec žádného výcviku. Důsledek je ve vzdálené Indii stejný jako v ČR: především vzdělanější zaměstnanci považují zaměstnání u SBA jen za "prozatímní angažmá" vhodné na dobu, než si najdou lepší práci.
PRÁVNÍ ASPEKTY VÝKONU SBS V INDII
Podobně jako v naprosté většině demokraticky spravovaných zemí ani indičtí pracovníci SBA nedisponují jinými oprávněními než těmi, které na ně smluvně delegují ze svých oprávněných zájmů jejich zákazníci. Sami bezpečnostní pracovníci tento stav bolestně pociťují v nemožnosti zatýkat, ve značném omezení možnosti pátrat nebo při používání palných zbraní. Podobně jako v ČR také § 43 indického trestního řádu (Criminal Procedure Code - CPC) obsahuje ustanovení umožňující, aby každý občan sám zadržel nebo nechal zadržet osobu, která v jeho přítomnosti spáchala delikt. Podobně jako každý zletilý občan, je také bezpečnostní pracovník povinen pomoci úředníku se soudní pravomocí, ještě častěji však policistovi při vynucování výkonu práva. Také § 7 CPC ukládá každému občanovi povinnost pomoci úředníku se soudní pravomocí nebo policistovi k předejití útěku podezřelého, v předcházení a potlačování narušování míru a také v předcházení pokusu sabotáže na železniční trati, na průplavech, telegrafu a dalším veřejném majetku.
Indický trestní zákon (Indian Penal Code - IPC) rovněž zavádí princip občanské bezpečnostní svépomoci, když v ustanovení § 100 uděluje každému občanu právo "na soukromou obranu těla". Je to oprávnění zakročit vůči každému, kdo prokazatelně hodlá jinému způsobit smrt, kdo hrozí jemu samému nebo jinému útokem, který by mohl odůvodněně vzbuzovat obavy ze smrti, vážného zranění, únosu nebo "dalších závažných trestných činů". IPC dokonce dává občanovi právo ve vyjmenovaných případech zajišťovat majetek a pátrat. K tomu § 52 opravňuje občana k odebrání zbraně osobě, kterou na základě CPC omezil na svobodě. Tuto zbraň musí ihned odevzdat na nejbližším policejním útvaru. Odst. 3 § 43 IPC dává osobě právo k rozbití oken, dveří či jiných překážek k osvobození sebe sama nebo jiných osob, pokud jsou nezákonně drženy v budově.
Celkem je možno konstatovat, že rozsah a počet oprávnění dává indickým SBA větší prostor pro bezpečnostní opatření a zákroky než jejich českým kolegům.
SMLUVNĚ BEZPEČNOSTNÍ PODNIKÁNÍ JE PERSPEKTIVNÍ
Také pro Indii, stejně jako pro ostatní rozvíjející se ekonomiky plně platí konstatování, že statistické údaje mj. i o počtech zaměstnanců a firem provozujících SBS jsou buď nedostupné anebo, což je ještě pravděpodobnější, vůbec neexistují na relevantní úrovni.
Počet zaměstnanců smluvně bezpečnostních služeb ve státních i nestátních podnicích je indickými, ale i zahraničními zde působícími odborníky (zejména z USA a Singapuru) odhadován nejméně na dvojnásobek početních stavů indických policejních sborů. Při faktu, že policejní sbory zaměstnávaly v polovině devadesátých let přibližně 1 200 000 příslušníků, jedná se o čísla, která nemají ve světě srovnání. Při tom je prokazatelné, že rostoucí industrializací dochází k rozvoji SBS i v současné době.
Indický komerčně bezpečnostní systém má i přes svoji velikost (snad i právě proto) mnoho rezerv a prostorů pro zkvalitnění. Zatímco dříve zde nestátní bezpečnostní služba představovala spíše prvek reprezentace bohatství a vlivu jedince, v posledních dvaceti letech, i vlivem zahraničního kapitálu, trvale roste její konkrétní význam jako funkční bezpečnostní složky. Pracovníci SBS v souladu se svojí rostoucí kvalifikací vyžadují respekt ze strany managementů i záruky přiměřeného kariérního růstu. Relevantní místní i zahraniční experti vidí základní východiska ve větší aktivitě vlády a parlamentu, odkud by měly vzejít centrálně stanovené, závazné podmínky pro výcvik zaměstnanců a zejména pro udělování licencí jednotlivým subjektům. Jen takový vývoj a neformální spolupráce s policií mohou vést k postupnému zvyšování profesionality podnikatelských subjektů a jejich výkonných bezpečnostních zaměstnanců.
František Novák -
Policejní akademie ČR