POLICISTA 4/2003 |
měsíčník Ministerstva vnitra u policistů v Chodově u Karlových Varů |
"Hele, ty Chodove, máš tam někde poblíž Špacíra?"
(Kapitán Šimko zřejmě reagoval do telefonu na obvyklé ohlášení služby: "Ano, tady Chodov, Obvodní oddělení Policie České republiky!")
"Bezvadný, tak ho sežeň a řekni mu, ať zajede do Mírový, k těm čerstvě zadrženým gumám."
(To zase byla nejspíš odezva na oznámení, že se nadporučík Procházka vyskytuje kdesi v dosahu po domě.)
"Počkej ještě, zrovna tam k tobě dolů kráčí fotograf z časopisu Policista, on by si to zboží rád nafotil ..."
Sestava dvanácti pneumatik, přepravovaných a ke kontrole zadržených v obci Mírová, na dohled do sousedního karlovarského policejního rajonu, tentokrát nebyla kradená. Přesto je v pořádku poznamenat, že kola byla v držení osoby, která se průběžně dopouští majetkové trestné činnosti a zejména pak krádeží právě kompletních automobilových obutí - navíc se specializací na hliníkové disky.
Naše asistence u prověřování osob a jejich nákladu poblíž hospody Na Růžku, ukázalo se, má aktuální souvislosti. Obvodnímu oddělení PČR v Chodově u Karlových Varů totiž připravují v posledních letech nemalé starosti krádeže v autech a kolem nich, ve sklepích, v zahrádkářských koloniích. Za letošní leden mají už 69 případů, to je rekordní číslo (vloni měli 42 "čísel"), podobný vzestup kriminality vedoucí oddělení nepamatuje za sedm let své služby v tomto městě.
Krade se po nocích, loupí často mladiství, nebo dokonce nezletilí.
Další problémy souvisejí s nedalekými lázněmi. Odtud přichází zájem o fetování. V Chodově se čichá toluen, občas se tu vaří a prodává "perník". Když distribuci drog policejní specialisté rozbijí, přejde zájem - a produkce - jinam. A posléze, když zase tam policie odhalí a z provozu vyřadí varnu, směřuje vše naopak. Je to trochu jako stolní tenis. Policisté z obvodu do toho zvláštní skupině příliš nezasahují. Až na výjimky.
V minulém roce v létě se tady např. konala větší technopárty, anonymní udání ohlašovalo drogy. Policie soustředila síly, obšancovala objekt, vzala dovnitř i psy a všechno důkladně prošla. Koncert byl čistý, drogový prodej se podařilo obvoďákům zachytit pouze v autě na ulici. Zadržené osoby opět přenechali protidrogovým expertům, aby se mohlo jít soustředěně od dealerů k výrobci, od vařiče k organizátorům či k finančnímu zajištění - do celé drogové sítě.
Násilná, brutální kriminalita se v západočeském Chodově naštěstí v nedávných letech spíš nevyskytuje. (Mimořádně krutou záležitost zde ovšem měli počátkem roku 1995 - podrobněji o tom píšeme v tomto čísle Policisty na stránkách Z policejních archivů.)
"Nerad bych teď říkal, že tady máme klidněji, abych to nezakřiknul," hodnotí situaci kpt. Ladislav Šimko, vedoucí obvodního oddělení. "Čas od času se objeví nějaké ublížení na zdraví, v domácnosti nebo při hospodské rvačce. Naposledy, před pár týdny, šli skini z Varů zbít kolegu do Poděbradovy ulice. Vzali ho montpákou po hlavě, a kdyby se tam náhodou neobjevil kamarád napadeného, mohlo to být vážnější než tržná rána a další oděrky."
Hodně starostí přináší na obvodě hospodářská kriminalita.
Filiálky větších dealerských firem umožňují odebírání i značně drahé elektroniky, domácích spotřebičů na základě cáru papíru, který - vypadá to - si může opatřit vlastně kdykoliv, kdekoliv a hlavně kdokoliv. Nikdo si neověřuje, jestli zákazníci někde skutečně pracují, jestli mají nějaké reálné příjmy. Jakmile předloží jakýkoliv doklad totožnosti, kus kartičky s nějakým potvrzením, že držitel bere měsíčně třicet tisíc korun, dostane vyhlédnutou věc na splátky.
Problémem vzápětí není usvědčit neplatící pachatele, ale dohonit je. I když užívají většinou vlastní osobní dokumenty, zneužití cizích dokladů se v nedlouhé minulé době objevilo snad pouze třikrát. Takový výtečník totiž přijíždí do Chodova ze vzdálenějších končin, "výhodně" nakoupí a mizí. Prodavači je přitom nejspíš jedno, komu dává přes pult televizi, jestli ten človíček pracuje, nebo je-li to lump, který spotřebič okamžitě někomu střelí. Firmy jsou na podobné případy pojištěné a jenom po roce nesplácení, nedodržování kupních smluv oznamují tyto nepříjemné skutečnosti policii.
Doufejme, že fakt úvěrového podvodu - kdy postačí jediné falešné potvrzení o výši příjmu k naplnění trestného činu - přistřihne podobným fiškusům křidélka.
Obvodní oddělení Policie České republiky se sídlem v Chodově u Karlových Varů operuje nejen na území městského úřadu samotného - zhruba sedmnáctitisícového - města, ale do jeho teritoria patří i "hrací plochy" čtyř obecních úřadů - na Vřesové, v Tatrovicích, Dolních Nivách a ve Vintířově. Dohromady tak dvacet tisíc obyvatel, z nichž je nějakých deset procent bohužel - a mírně pojmenováno - problémových.
O pořádek se snaží starat tým šestadvaceti policistů. Pět patří do kategorie starších, zkušenějších, ostatní jsou víceméně mladší. Polovina dojíždějících, polovina místních. Střední vrstva se poněkud nedostává, protože ti hotoví, ošlehaní chodovští policisté často postupují dál. Dnes jsou čtyři na místní pracovně kriminálky a vyšetřovačky, dva šéfují kriminálce v Sokolově, bývalý zástupce okresního ředitele sloužil také původně v Chodově atd.
Obvod jako líheň zdatných policistů si ostatně dál drží dobrou vizitku a pořád patří v rámci ať už starého nebo nově ustaveného kraje k nejlepším. A vedoucímu dál dělá radost, že pravděpodobně s každým jeho člověkem, který odejde pracovat jinam, jsou noví kolegové spokojení. Právě odcházejí ke kriminálce další dva jeho lidé, jeden bude dělat technika druhý psovoda.
Určitou raritkou mužstva jsou dva potápěči, fungují sotva tři roky a už stihli - většinou v součinnosti s chebskými specializovanými parťáky - dosáhnout nejednoho úspěchu. Na Březové pod přehradní hrází našli třeba trezor, na řece v Lokti objevili pod balvanem utonulého malého chlapce, jiného nešťastníka, který si šel při oslavách vlastních narozenin - silný po silné konzumaci - zaplavat do rezervoiru pitné vody a zbyly po něm toliko hodinky a slipy, dohledali v Tatrovicích.
K policii šel z přesvědčení, myslel si, že něco změní, hodně ho ovlivnili bratranci, kteří sloužili v Kadani, chtěl dělat kriminalistu, ale šel pracovat jako územář do Sokolova, šlapal po rajonu velkém jako celý Chodov, znal tam lidi, věděl, kam sáhnout, když se objevil vykradený sklep - a začalo se mu to líbit. Cítil, že místním lidem pomáhá, když jim vrátí ukradenou věc, i kdyby to měly být jenom sklenice kompotů, když chytí lumpa. Bral to zároveň jako pomoc společnosti, na nějakou dobu se zbavila darebáka, popisuje - a přiznává - své pocity vedoucí oddělení.
Teď je to trochu jinak, ale podstata asi pořád zůstává. Má rodinu - považuje ji naplno za základ všeho - a ví, že když se mu práce daří, když je ve službě spokojený, nenosí domů žádnou vlastní nervozitu. A jeho tým se mu možná dosti podobá.
Když v lednu při nebývalém rozmachu kriminality nastolili výjimečný režim, sloužili noční v osmi lidech, čtyři poskytla městská policie, tak všichni nastavovali pracovní dobu, dvě stovky hodin navíc to dělalo, a nikdo si za to nevzal ani korunu. Stačilo, že trestnou činnost zastavili.
Bohužel se nepodařilo zadržet žádného pachatele. Vlastně akce potvrdila novodobou kvalifikovanost galérky. Zlotřilci jsou mobilní, mají na sebe pojítka, předávají si informace - i o pohybu policejních aut, hlídek ...
Naštěstí chodovští policisté mají - obrazně - za dveřmi novou techniku. Počítače, které dostanou, jistě usnadní - a zvednou - jejich práci, při ustanovení osoby příkladně leckdy nabídnou i fotku, odpadne zdlouhavé listování albem, pracné tvoření identikitů (škoda, že to nemohlo být - řekněme - už před pěti lety, vzdychnou leckteří z nás) ...
Z rozhovoru s místostarostou Josefem Kertészem: Chodov má služebnu PČR a má i Městskou policii. Obě pracují v nepřetržité službě, takže se občan má, kam obracet pro pomoc. Po dosavadních zkušenostech je existence obou policií v podobném městě nezbytná. Přitom s kriminalitou je to tady - v porovnání s jinými místy v republice - relativně dobré. Ostatně díky tomu nemohli pro město získat dotace z některých státních programů na prevenci, podle přísných koeficientů kriminality jsou považováni za bezpečné město.
Prevenci kriminality se přesto věnují soustavně již několik let. Městští strážníci přednášejí o bezpečnosti života mezi školáky, pokoušejí se mezi mladými lidmi - kteří se ještě dají příznivě ovlivnit - zakotvovat správné životní přístupy a zásady. U těch starších se radnice snaží neúnavně propojovat malé jádro určitého starochodováctví, dříve zakořeněných obyvatel, s vědomím domova u lidí ze sídlišť, kteří se tu časem také zabydleli.
![]() Chodov jinak leží na hranici dvou zásadně rozdílných světů Karlovarského kraje - mezi slavným lázeňstvím a průmyslovými povrchovými doly. Což byly a jsou zdroje obživy obyvatel, část lidí jezdí za prací rovněž za blízké hranice do Německa, přesto se aktuální nezaměstnanost vyšplhala nad úroveň čtrnácti procent a zastupitelé - starostlivě - zaměřují pozornost na podporu investorům, podnikům přinášejícím nové pracovní příležitosti ... |
Trochu historické faktografie: První písemné zmínky o obci Chodov jsou doloženy z konce 12. století. Císař František Josef I. později Chodov povýšil na město - dekretem ze dne 30. září 1894 - a následně mu udělil městský znak, který symbolizuje činnosti v té době pro město typické - výrobu porcelánu, těžbu uhlí, provoz železnice a zemědělství.
V polovině 20. století poznamenalo dějiny Chodova vystěhování většiny původního německého obyvatelstva po druhé světové válce a poté tzv. dosídlování pohraničí. Tvář města navíc značně změnila panelová výstavba, která byla v 50. a 60. letech minulého století rychlým řešením potřeby bytů pro příliv pracovních sil do nově vzniklého strojírenského závodu Chodos a do Palivového kombinátu Vřesová.
V současném Chodově působí řada firem se strojírenským, chemickým či stavebním zaměřením a několik podniků na výrobu porcelánu. Město žije bohatým společenským životem, příznivci sportu nacházejí vyžití v řadě sportovních klubů a město lze také nazvat městem škol.
Mezi stavebně historickými památkami zde vyniká barokní kostel sv. Vavřince, vybudovaný v letech 1725 - 1733. |
Jaroslav Kopic