POLICISTA 4/2003 |
měsíčník Ministerstva vnitra z policejních archivů |
"Ahoj, co tady postáváš na chodníku, Květuško? Kde máš rodiče?" zastavil se v časném lednovém odpoledni Miroslav Neruda u malé dcerky svých známých.
"Nevím, ale doma nejsou a já nemám klíče od bytu," vysvětlovala celkem posmutněle školačka Tenková.
"Dobře, počkej ještě chvíli. Vrátím se za půlhoďku a jestli nebudou vaši zpátky, tak tě vezmu k nám. Přece tady nebudeš stepovat třeba do večera, dyť je pěkně chladno," rozhodl hodný soused.
To bylo ve středu.
V sobotu 14. 1. 1995 se (citujeme z policejních záznamů:) dostavila kolem 11. hodiny na Obvodní oddělení Policie České republiky v Chodově, okr. Sokolov paní Pretová (nar. 1955) a oznámila, že z bytu rodiny T. vychází sladký zápach. Za dveřmi bytu rodiny T. byl zastrčen lístek, že jejich dcera je u přítelkyně a že na rodiče čekala 11. 1. 1995 do 19.30 hod. Policejní hlídka se nemohla dostat do bytu, a to ani pomocný technik, který se snažil o rozlomení cylindrické vložky zámku. Hlídka se pak dostala k pootevřenému ventilačnímu křídlu jednoho z oken, které se jí podařilo vyháčkovat. Po spatření mrtvoly ležící mezi předsíní a pokojem hlídka byt stejným způsobem opustila. Později ho otevřel pracovník Bytové správy v Chodově. Po otevření bytu vstoupila hlídka do předsíně, kde ležela mrtvola ženy. Když otevřeli dveře do dětského pokoje, nalezli zakrvácenou mrtvolu děvčete...
Přijela výjezdovka s pohotovostním lékařem. Celkový popis situace v otevřené domácnosti byl více než hrozivý. Vpravo od vchodových dveří se vchází prosklenými dveřmi do dětského pokoje. Tam ležela na zádech na zemi vedle rozestlané válendy mrtvolka šestiletého děvčete. V kuchyni našli policisté na podlaze tělo mrtvého muže - sedmatřicetiletý Ivan Tenk byl v lehkém domácím úboru, zřejmě si něco chystal u kuchyňské linky. Jeho devětadvacetiletá žena Olivie ležela přes práh do obývacího pokoje, obličejem v kaluži krve, oblečená a obutá do zimní nepohody. Následně lékaři potvrdili, že byla ve vysokém stupni těhotenství, tři čtyři týdny před porodem. Plod (citujeme) ženského pohlaví nevykazoval sebemenší známky vrozených vad a byl na hranici donošenosti. Hmotnost plodu činila asi 2 000 g. K úmrtí plodu došlo rychle po smrti matky v důsledku nedostatku kyslíku...
I velmi zkušení kriminalisté byli skutečností otřeseni. Rozjelo se intenzivní pátrání.
Bylo jasné, že pachatel je z okruhu Tenkových známých (nevstoupil do bytu násilně), může se jednat o podnikatelského partnera, dlužníka nebo naopak věřitele (možná nejprve střelnou zbraní pouze hrozil), mohl by to být člen národnostní menšiny zavražděného, v každém případě je to vynikající střelec (všechny oběti zasáhl do hlavy).
Protože se na místě činu našly nábojnice i střely ráže 7,65 mm, bylo vyhlášeno nejen celostátní pátrání po neznámém pachateli, ale současně se začala hledat i konkrétní zbraň. Záhy vyplynula první souvislost.
Na sklonku předešlého roku (citace) 19. 12. 1994 ve 4.54 hod. oznámil telefonicky na linku tísňového volání č. 158 na Okresní ředitelství Policie ČR Sokolov občan M.Š. (nar.1946), soukromý podnikatel společnosti ...s.r.o., Sokolov, že při příchodu do zaměstnání nalezl v prostoru strážnice objektu ... strážného J. H. (nar. 1941), který nejeví známky života. Strážný sedí na pohovce a vedle sebe má láhev. Opěradlo pohovky je polito červenou tekutinou. M. Š. se zpočátku domníval, že je strážný opilý. V místnosti strážnice byl zapnutý elektrický vařič a M. Š. slyšel pískot konvice na ohřev vody...
Z ohledání místa činu specialisty bylo zřejmé, že muž si nemohl způsobit zranění sám (dvě rány do hlavy, když hned ta první byla smrtelná), že na jeho pracoviště pachatel vraždy nevstoupil s překonáváním nějakých překážek a že podle sešitu označeného Kniha zbraní chybí služební pistole - sedmapětašedesátka. Charakteristika předpokládaného pachatele byla u sokolovského měsíc starého zločinu víceméně totožná se strůjcem chodovského vraždění.
Při porovnávání všech nedávných západočeských a jihočeských případů nejkrutější kategorie se navíc objevila kauza benzinky v poměrně vzdálené lokalitě. Zde je několik základních údajů:
Dne 11. 1. 1995 asi v 18.15 došlo k loupežnému přepadení benzinového čerpadla v Líšově, okr. České Budějovice, a její obsluhy M. P. (nar. 1941). Při loupežném přepadení byla čerpadlářka vážně zraněna - do hlavy a do týlu - a druhý den po převozu na ARO v Českých Budějovicích na následky zranění zemřela.
V tomto případě se objevil svědek, který vypověděl, že (cit.) pravidelně tankuje u benzinového čerpadla v Líšově při návratu z Rakouska, kde pracuje. Dne 11. 1. 1995 kolem 18.20 - 18.30 hod. zajel opět k benzinovému čerpadlu v Líšově a zde si povšiml, že v kanceláři svítí pouze nouzové světlo a že při jeho příjezdu nějaká osoba zatáhla závěs za stolem obsluhy. Jakmile natankoval benzin super a zavěsil čerpací pistoli do stojanu, otevřely se u kanceláře dveře a v nich stál muž, držel v ruce "kasírtašku" a ptal se .., za kolik to má. ... mu odpověděl, že za 400 Kč, a když zaplatil, nasedl do vozu a odejel. ... nevěnoval tomuto muži zvláštní pozornost, protože se domníval, že to může být přítel paní M. P. Přesto poskytl policistům jeho celkem přesný popis...
Jihočeský identikit, více než dobrá místní a osobní znalost policistů sokolovského okresu (jeden z nich si např. všiml, že se během šetření na místech vražd poblíž mezi přihlížejícími pohyboval vždy stejný člověk) různé výpovědi svědků z okruhu chodovských obětí (Ívteng, jak se mu říkalo mezi kamarády, čekal osudného dne na 9. hodinu návštěvu dlužníka, s dluhem 29 000 Kč!, jiná výpověď říkala, že Ivan Tenk měl jakési obchody s Čechem slušného vystupování, přímo elegánem, jehož žena je učitelkou atd.), to vše vedlo po zhruba měsíční pečlivé pátrací práci k vytipování, ustanovení Podezřelého.
S ohledem na brutalitu jeho činů, s vědomím toho, že je nejspíš neustále ozbrojen a odhodlán zbraň nekompromisně použít, povolali kriminalisté do Chodova příslušníky zásahové jednotky. Zadržení, realizaci Podezřelého si policie naplánovala na neděli 26. 2. 1995.
V pátek předtím se konal místní policejní ples, kterého se Podezřelý spolu se svou manželkou zúčastnil. V průběhu večera došlo k několika zajímavým okamžikům. Manželka Podezřelého se třeba zeptala známého policisty, jak daleko je vyšetřování vražd, a Podezřelý k tomu lakonicky poznamenal, že toho pachatele policie nikdy nenajde. Bývalá spolupracovnice Podezřelého uvedla, že jí Podezřelý přislíbil, že se během plesu pokusí zjistit od policistů, kdo v Chodově vraždil a že jí to přijde v pondělí říci. V pondělí večer se však z večerních zpráv TV Nova dověděla, že to byl on sám!
Zajištění pachatele chystali policejní odborníci do míst, kde by nikoho neohrozili. Vyzvali ke spolupráci vietnamského spoluobčana, který si pokoušel opakovaně domluvit s Podezřelým schůzku. Ten se bránil, případně vyžadoval setkání na těch nejrušnějších chodovských místech a nakonec telefonujícímu podnikateli rázně oznámil, že jde jeho výzvy ohlásit na obvodní oddělení policie.
Vstoupil tedy policistům přímo do náruče. Byl zadržen a vzápětí se přiznal jak k vraždě vrátného, tak k vyvraždění Tenkových.
Několik volných citací ze zápisů výpovědí pachatele:
Dne 19. 12. 1994 jel kolem 3. hodiny do Sokolova. Zazvonil u vrátnice objektu ... Přišel mu otevřít vrátný Jarda. Řekl mu, že pro něj má nabídku, že by si mohl vydělat nějaké peníze. Po chvíli vrátného požádal, aby mu na dvě hodiny půjčil pistoli, že mu za to zaplatí 10 000 Kč. Jarda odpověděl, že ji u sebe nenosí, otevřel zásuvku stolu, vyjmul pistoli a pak ji vložil zpět. On se znovu zeptal, jestli se domluví, ale vrátný odmítal a hrozil, že zavolá policii. Začali se mezi sebou strkat, Jarda upadl na gauč a on sáhl po zbrani. Namířil ji na vrátného, aniž by ji natahoval. Potom pouze zmáčkl spoušť, avšak vyšla rána, která Jardu zasáhla. Když k němu přiskočil, vrátný jej údajně chytil za nohavici kalhot. Pak viděl, že mu teče z nosu krev a vystřelil ještě jednou. Potom uprchl. Po příjezdu automobilem do Chodova šel na vlak a vrátil se zpět do Sokolova.
Šel se podívat k objektu .., aby zjistil, co se tam děje. Měl strach, že bude odhalen. Navíc mu právě volal věřitel, aby vrátil dlužnou částku. Poslední telefonát s Ivanem Tenkem měl někdy kolem 10. 1. 1995. Rozhodl se, že použije pistole, kterou odcizil Jardovi, jeho původním záměrem bylo rodinu Tenkových postrašit, rozstřílet jim nábytek. Dokonce zkoušel upilovat špičku střely pilníkem, ale nešlo to...
Dne 11. 1. 1995 brzy ráno chodil po Chodově, a pak se vydal do bytu Tenka. Majitel jej pozval dovnitř. Stál u dveří do kuchyně, Ivan něco dělal u dřezu a zeptal se: Máte? - Mám, odpověděl mu a vytáhl pistoli. Ivan se údajně začal smát, on ho varoval, že to myslí vážně - a zmáčkl spoušť. V tom okamžiku slyšel za sebou hlas malé Ondřejky: Já to řeknu mamince! - Když se otočil a viděl, jak dítě utíká, zmáčkl opět spoušť pistole.
Nato chtěl z bytu rychle odejít, ale uslyšel zarachotit klíč v zámku. Do předsíně vešla manželka Ivana Tenka a ptala se, kde je její muž. Přešla kolem směrem ke kuchyni a v tu chvíli znovu vystřelil. Na útěku z bytu nikoho nepotkal. Údajně přemýšlel o tom, že se půjde na policii udat. Došel až před OO PČR, ale tam si to rozmyslel. Odjel do Sokolova a zpět se vrátil až odpoledne. Pak se snažil žít normálním způsobem života, ale nešlo to, neustále se bál...
Kdysi pracoval u policie (odtud střelecké schopnosti), pak po závažné dopravní nehodě odešel do civilu. Zkoušel podnikat, příliš se mu nedařilo. Hrával na automatech, točil se v dluzích. Nevěděl si rady, propadal se do stále větších problémů. Začal vyhlížet krajní řešení své situace ...
Dostal výjimečný trest - doživotí.
Soud (citujeme) spatřuje v jeho motivaci i zvlášť zavrženíhodnou pohnutku, která svědčí o jeho zcela bezohledném sobectví a pohrdavém postoji k základním lidským hodnotám, především k lidskému životu.
P.S. Poslední obětí Miroslava Nerudy se stala jeho žena. Neunesla hrozivou pravdu, pustila si plyn.
V dopise na rozloučenou oznamovala, že svého manžela upřímně milovala. Měla v něj naprostou důvěru (na předvánoční besídce ve školce, kde pracovala, dělal dětem Mikuláše, byl něžný na mladší dceru Ivana Tenka ...). Nikdy neměla důvod ověřovat si věci, které jí muž sděluje. O celé záležitosti nevěděla a nyní - bez manžela - žít nedokáže. A nechce.
(Většinu jmen jsme pozměnili - pozn. red.)Jaroslav Kopic