Československo jako jediná země bývalého východního bloku nezavedlo do výzbroje některý z modelů Kalašnikova, ale samopal - nebo spíš útočnou pušku - vlastní konstrukce a výroby. Bylo to roku 1958 a odtud pochází označení zbraně, která samozřejmě musela být na jednotný náboj Varšavské smlouvy, tedy 7,62x39 (7,62x39). Zbraně dodnes slouží v české (a slovenské) armádě a v omezeném počtu také u Policie České republiky.

Sériová výroba 7,62mm samopalů vzor 58 byla zahájena na přelomu let 1958/1959 v Uherském Brodě, v nynější České zbrojovce. Trvala do roku 1984 a za tu dobu opustilo brány podniku téměř 900 000 kusů ve variantách P s pažbou, V se sklopnou ramenní opěrkou a I s montáží infračerveného zaměřovače. Nemáme žádné zprávy o tom, že by se samopaly vzor 58 v nějakých významnějších počtech vyvážely. Ještě v 60. letech byly vyvinuty verze na náboje 7,62x51 NATO a 5,56x45 NATO a také podvěsný granátomet ráže 26,5 mm, ale nic z toho se nedostalo do sériové výroby. Samopaly vzor 58 tak sloužily a slouží bez jakýchkoliv následných modifikací.

Parametry zbraně vyhovují i soudobým podmínkám. S účinností, ovladatelností, funkční spolehlivostí, životností a v zásadě ani s přesností střelby nejsou zásadní problémy. Účinná palba se vede jednotlivými ranami do vzdálenosti 600 metrů (výjimečně na skupinové cíle do 800 metrů) a krátkými dávkami do 400 metrů. Pokud z hlediska moderních požadavků na útočnou pušku něco zásadního chybí, pak je to možnost montáže granátometu a různých typů novodobých typů mířidel, například kolimátorových a laserových zaměřovačů.

V posledních letech se a modernizaci samopalu vzor 58 pokusil Vojenský technický ústav výzbroje a munice ve Slavičíně, kde bylo vyrobeno i několik funkčních vzorků. Jedním z návrhů je samopal vzor 58 s podvěsným granátometem. Zbraň je v původní ráži, i když by se dala upravit i na náboj 5,56x45 mm, a byla opatřena univerzální rampou pro instalaci různých druhů mířidel. K základnímu vybavení patří dioptrická hledí v otočném bubínku (pro čtyři vzdálenosti střelby) na rampě a upravená muška, která už není součástí úsťového nástavce, ale přemístila se na plynový nástavec. Rampa je upevněna dvěma vysunovacími kolíky.

K podstatným změnám ve vnitřním uspořádání mechanismu nedošlo, zbraň však má několik nových a dobře promyšlených prvků. Například sklopná ramenní opěrka nového tvaru a provedení se ve vyklopeném stavu přemístila do osy zbraně, takže při střelbě nevzniká dodatečný moment. Pro atraktivnější vzhled byl použit černý lak a pistolová rukojeť z černého plastu. Hlaveň ráže 7,62 mm má nový úsťový nástavec - tlumič výšlehu, páčka voliče režimu palby kombinovaná s pojistkou je oboustranná.

"Při úvahách o instalaci podvěsného granátometu jsme měli k dispozici několik zahraničních typů," říká Ing. Jaromír Polášek z VTÚVM Slavičín. "Nakonec se nám nejlépe jevil jednoranový americký 40mm granátomet M203, používaný nejčastěji pro pušku M16 A2. K samopalu musela připevněna ještě zvláštní mířidla pro granátomet a kvůli tomu jsme doladili nadpažbí. Při střelbě náhradními granáty jsme dosahovali přesnosti vcelku odpovídající zvyklostem. Na samopal jsme rovněž namontovali delší 420mm hlaveň, aby ústí hlavně s nástavcem nepatrně přesahovalo před ústí granátometu. Ten působí i jako závaží, takže při střelbě dávkou se samopal chová klidněji než bez granátometu."

Realizace takových a případně i dalších podobných návrhů je ovšem ve hvězdách, protože eventuální adresáti, tedy především Armáda ČR, asi nemají modernizaci samopalu vzor 58 ve výhledu, a tudíž na ni nedají peníze. Problém osobní zbraně jednotlivce však dříve nebo později vyvstane se vší palčivostí a bude se muset nějak řešit. U nás se nyní žádmá útočná puška nevyvíjí, a tak by poprvé v historii samostatného Československa a Česka mohl být nutný nákup ze zahraničí místo přezbrojení z vlastních zdrojů.

Přemysl LIŠKA