POLICISTA  1/2003


měsíčník Ministerstva vnitra

zahraničí


PRIVATIZOVAT -
ALE  CO  A  JAK?


Jak dalece je bezpečnost země privatizovatelná? Jaké její oblasti mohou a smějí být privatizovány? Jaké hranice nesmějí být překročeny? Odpověď na tyto otázky hledali koncem minulého roku experti ekonomové, politici i zástupci bezpečnostních sil v Leogangu na "Rakouských bezpečnostních dnech".

S podnětnými příspěvky přispěli do diskuse hosté z Německa, které má s touto problematikou již značné zkušenosti. Tak Jörg Ziercke, vedoucí pracovník ministerstva vnitra Šlesvicko-Holštýnska, hovořil o tom, že obrovské náklady na financování policie vyvolaly úvahy o odbourání některých úkolů, snahu po kooperaci a po co největším zeštíhlení vlastní organizace. Cílem bylo drastické snížení osobních nákladů. Bezpečnostní architektura proto předvídá spolupráci se soukromými bezpečnostními službami. Soukromé firmy, řekl, dokáží vykonávat některé úkoly stejně dobře, ale levněji. A tento "ústup" policie by podle něho mohl znamenat i více autonomie, svobody atd.

V Německu byla proto přijata nová pravidla pro soukromé bezpečnostní podnikání. Obsahují mj. požadavek zlepšeného výcviku, zavedení odborných zkoušek pro strážníky, kteří vykonávají činnosti spojené s možnými konflikty, zpřísněnou kontrolu spolehlivosti zaměstnanců. Firmy, které zaměstnávají nespolehlivé pracovníky, mohou být sankcionovány až do výše 3000 euro.

Ve Šlesvicku-Holštýnsku už měří soukromníci i rychlost aut. Podle Zierckeho to znamená nejen více příjmů pro obce, ale je to i pomoc dopravní policii. Výsledkem je výrazné snížení počtu vážných dopravních nehod. V nejsevernějším spolkovém státě Německa policie už deset let také nepřijímá, respektive nezpracovává bagatelní nehody s pouze věcnou škodou. A pod tuto kategorii spadají přibližně tři čtvrtiny všech dopravních nehod. Jsou-li k takové nehodě policisté přivoláni, za pomoci tzv. Servicekarte zaznamenají pouze adresy účastníků a jejich povinné ručení. Navíc už existuje privátní firma, která nabízí profesionální vyřízení následků nehody.

Až dosud byla decentralizovaná policejní poradní pracoviště na hlavních náměstích nebo v obchodních domech. Napříště má existovat vždy jen jedno centrální poradní pracoviště, s nímž mohou být občani ve spojení pomocí Internetu.

o o o

Jednatel německého Spolkového svazu strážních a bezpečnostních podniků dr. Harald Olschok souhlasil, že soukromé podniky policejní práci nemohou nahradit, ale mohou ji účinně podpořit. Nyní prováděný kvalitnější výcvik, jak doufají, jim dá v budoucnosti i více zakázek z veřejné sféry. Tak v Saarbrückenu, Augsburgu, Celle, Suhlu a jinde nabízejí privátní podniky doprovod veřejné dopravě, ochraňují soudní budovy, nemocnice, školy, ministerstva, budovy parlamentu, kontrolují parky, pomáhají při různých akcích a při ochraně obytných čtvrtí a domů. Od roku 1999 podepisují soukromé bezpečnostní firmy s policií smlouvy o spolupráci. Například řidiči soukromých firem při nočních objížďkách chráněných zákazníků mají za povinnost uvědomit policii, přijdou-li cestou na něco, co by mohlo policii zajímat. A například v Hessensku provádějí soukromníci už 40 % činnosti justiční stráže.

o o o

Represe musí zůstat v rukou státuKooperaci místo konfrontace obhajovali rakouští řečníci. Dr. Stephan Landrock, generální ředitel největší rakouské bezpečnostní firmy Group 4 Securitas Austria a prezident Svazu bezpečnostních podniků Rakouska řekl: "Nechceme si hrát na policii. Ale také nechceme, aby si policie hrála na soukromé hlídače." Zdůraznil, že monopol represe musí zůstat státu, ale vzájemná dělba práce je možná a potřebná a spolupráce musí být transparentní a bezproblémová.

Podle bezpečnostního poradce Michaela Zorattiho má Rakousko k dispozici značný privatizační potenciál. Statistiky ukazují, že zatímco v Rakousku je podíl policistů na počtu všech veřejných i soukromých bezpečnostních zaměstnanců 84 %, v Německu je to už jen 65 %, v Nizozemsku 66 %, ve Švýcarsku 63 % a v Dánsku 55 %. V evropském průměru dělá tento vztah 66 % ku 34 %.

Jak uvádí magazín ministerstva vnitra Öffentliche Sicherheit, resortní ministr Ernst Strasser vyzvihl, že Rakousko je nejbezpečnější zemí světa, a zdůraznil, že v souvislosti s privatizací veřejných bezpečnostních služeb se může hovořit o čemkoli, s výjimkou represivního monopolu státu. Navrhl vytvoření smíšené pracovní skupiny mj. k vypracování cílového katalogu, se kterým by byla seznámena i vláda.

o o o

Diskuse se účastnil i Mag. Michael Sika, bývalý generální ředitel rakouské veřejné bezpečnosti, dnes v důchodu, ale stále v této oblasti činný. Podle něj musí privatizace odpovědět na tři otázky. Jak dalece je privatizace podle současných zákonů možná? Jak dalece je ohrožen vysoký bezpečnostní standard? Jak dopadá hodnocení všech pozitivních i negativních stránek procesu? Jak řekl, v mnoha případech platí za privatizaci občan, a to si nelze přát, i kdyby to fungovalo. "Varoval bych před takovým počínáním, které je pro budoucnost nerozumné," řekl. A jako příklad uvedl privatizaci registrace nákladních aut. Chtěl-li na ní soukromý provozovatel vydělat a nadále uspokojovat i ministerstvo financí, tak musel zvýšit poplatky. A jiný příklad: na vídeňském náměstí Rudolfsplatz byli nasazeni soukromí "cityšerifové" a obyvatelé si nepřestali stěžovat na šikanu. Takže ruce pryč od toho! Jak Mag. Sika řekl, ministr vnitra zůstává odpovědný za všechnu vnitřní bezpečnost, jedno, kdo ji zajišťuje. A musí vědět, předává-li úkoly, komu je předává.

I on se vyslovil za vytvoření společné pracovní skupiny zástupců všech zúčastněných, ale současně varoval, že stálé vzdalování se policie od obyvatelstva je špatné. "Na to se bere malý zřetel," řekl. "Při každé restrukturalizaci se policie lidem vždy o kus vzdálí. Ale trvalý kontakt musí být zachován."

kuč  



Copyright © 2003 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |