POLICISTA 1/2003 |
měsíčník Ministerstva vnitra případ skončil na jaře |
"Tak ať vám to vyjde," řekl šéf penzionu. Pan František nebyl zákazník, o něhož by se ubytovatelé prali, ale v mrtvé sezoně je každý host dobrý.
Po několika marných pokusech motor starého auta, nedávno zakoupeného za tři a půl tisíce korun, přece jen naskočil. František pokynul na pozdrav, zařadil rychlost a pomalu se rozjel. Bylo šestého prosince roku 1999, den zasvěcený svatému Mikuláši.
Písek, Vodňany, Vimperk... Normální automobil by takovou vzdálenost zvládl za chvíli, pro polorozpadlý polský fiat to byla cesta téměř na celý den. Řidič několikrát doléval děravý chladič vodou z potoků, kvůli řvoucímu výfuku se vyhýbal větším městům a objížděl je po zablácených okreskách. Navíc, František byl i ve svých dvaašedesáti letech motorista poměrně nezkušený, většinu svého života totiž strávil v kriminále. Osamělý starý chlap, bez příbuzných a přátel. Během posledního trestu uveřejnil v Zemských novinách seznamovací inzerát. Pod značkou - nad propastí - sám sebe vylíčil jako laskavého a vnímavého člověka, který hledá partnerku pro příjemný zbytek života. Odpovědělo mu několik žen, s některými si dopisoval, když konečně došlo k propuštění na svobodu, jedna inzerátová přítelkyně na něj dokonce čekala před branou věznice. Týden, měsíc, čtrnáct dnů. Těžko říct, zda ho pronásledovala smůla, nebo zda soužití s ním bylo mnohem méně příjemné, než sliboval. Ani jeden ze vztahů, které navázal, neměl delší trvání. Jednou jej vypoklonkoval majitel domu, jindy dospělé děti partnerky, do třetice se bez bližšího vysvětlení dozvěděl, že si má sbalit kufr a jít o dům dál. Když se za poslední peníze na pár dní ubytoval v laciném penzionu, zalistoval ve starých dopisech a zvedl telefon. Aby se paní Marii na druhém konci drátu připomněl, citoval celé pasáže z jejího psaní. Měl příjemný zvučný hlas, po chvíli se přes téměř dvousetkilometrovou vzdálenost ozvalo: "Přijeďte. Přijeďte třeba hned..."
Stachy, Prachatice, Zdíkov. V obci zvané Masákova Lhota byl u cíle, jen hledaný domek nemohl objevit. Kousek za kravínem zastavil a šel se náhodného chodce přeptat, kde že bydlí paní Marie.
"Kousek zpátky a doprava. Je to poslední chalupa na konci obce."
Rachot poškozeného výfuku byl slyšet zdálky, hostitelka vyšla ven a otevřela dveře plechové garáže. Všude ležel sníh, auto klouzalo, nedokázal zajet dovnitř. Teprve když přinesla lopatku popele a posypala led pod koly, tak uklidil vůz a oba společně zašli do vytopeného domu.
Uplynul den, pak druhý a třetí. Domek zůstával tichý a opuštěný, jen na dvorku naříkavě štěkal pes. Sousedka vzala hladové zvíře k sobě a pravidelně chodila do zahrádky naproti krmit slepice. Přibližně po týdnu, když se majitelka stavení stále nevracela, zavolal manžel na obvodní oddělení policie do Vimperka.
Přijely uniformy, prohlídka dvorku nic rozumného nenapověděla, závěsy v oknech byly zatažené a dovnitř nebylo vidět. Proto nakonec v přítomnosti starosty obce otevřel zámečník vchodové dveře násilím. V místnostech bylo šero, zima a poměrný pořádek. Zpočátku se zdálo, že policejní návštěva byla zbytečná, majitelka domku zkrátka někam odjela, nic víc. Jenže pak nadstrážmistr odhrnul přikrývku na pečlivě ustlané posteli. Pod ní, v kaluži zaschlé krve, ležela paní Marie. Už na první pohled bylo zřejmé, že mnohačetná zranění na hlavě a na krku si nemohla způsobit sama.
O tři čtvrtě hodiny později dorazil na místo výjezd kriminální služby a případu se ujal úřad vyšetřování z Českých Budějovic..
Časně ráno, ještě za hluboké tmy, vycouval z garáže, nechal motor běžet na volnoběh, aby se trochu ohřál a pozamykal dům. Pak vyrazil. Dojel do Vimperka, odtud pokračoval dál směrem na Strakonice. Když minul Vodňany, v motoru to strašlivě zaskřípalo a zastavil se. Benzinu bylo v nádrži ještě dost, František si s poruchou nevěděl rady, proto mával u krajnice tak dlouho, dokud mu jeden ochotný řidič nezastavil a nedotáhl rozbité auto do Strakonic.
"Zadřenej motor, milej pane," pokrčil rameny mechanik. "To se nevyplatí opravovat."
Souhlasil, stejně na žádnou opravu neměl peníze. Nakonec se dohodli, že auto v servisu nechá jako protihodnotu za sešrotování, pár svých věcí uložil v úschovně na nádraží a zašel na strakonický úřad práce.
"No, snad by se něco našlo. Ale je to jen na pár týdnů..."
Bylo to vlastně náramné štěstí, jistý obchodník s květinami potřeboval na své hospodářství brigádníka a nabídl k tomu i ubytování v odstavené maringotce. Byla sice mrňavá a přeplněná zahradnickým nářadím, ale plechová kamínka ji dokázala docela dobře vyhřát.
Přešly svátky, leden se ohlásil mrazy, země ztuhla na kost a František přišel o práci i o svůj azyl. Pak se však zase objevila záchrana v podobě nečekané nabídky. V Krtech nedaleko Katovic zdědila jedna paní prázdnou chalupu, a protože dům, ve kterém nikdo nežije, rychle chátrá, nabídla Františkovi bydlení zdarma, jen za běžnou údržbu. Byl únor a vítr vanoucí od řeky Otavy začínal vonět jarem.
Na začátku vyšetřování toho měli kriminalisté k dispozici vpravdě málo. Popis chlapíka, jenž se u kravína vyptával na cestu, a poznámky k autu, které bylo buď béžové, nebo šedé, možná šlo o žigulík, ale třeba také o polský fiat.
"V každém případě to byla stará popelnice..."
Podobně i pracně sestavený identifikační portrét se mohl, ale také nemusel podobat hledanému muži.
O něco nadějnější stopa vedla přes inzeráty. Ve vsi se vědělo, že osamocená paní Marie se snaží navazovat kontakty pomocí inzertních rubrik, zmínila se prý dokonce o tom, že si s kýmsi dopisuje a snad má ten člověk za ní brzy přijet. V domku se sice žádné písemnosti nenašly, nicméně v počítačových záznamech telefonní ústředny byl jeden poměrně dlouhý meziměstský hovor vedený z Kolína. Hlavní vyšetřovací verze tak dostala přesnější směr, prověřovaly se stovky a tisíce seznamovacích inzerátů, o případu se hovořilo i v pátracím televizním pořadu Na stopě. Teprve pak se za tou horou piplavé a nekonečně vyhlížející práce objevily první výsledky.
Vypovídala paní, u které František nějaký čas bydlel, našla se i jeho druhá partnerka, jejíž děti si zapsaly státní poznávací značku staré fiatky. Hledaný pachatel dostal jméno a po něm i po jeho voze se pátralo na celém území republiky. Když ze Strakonic přišla žádost o odhlášení zrušeného auta z evidence motorových vozidel, zaměřila se pozornost tam. Na úřadu práce měli o Františkovi příslušný záznam a brigádnický zaměstnavatel dokonce věděl, ve které chalupě ten chlapík přebývá.
Když před dveřmi zastavil služební automobil a policista oznamoval formulku o zadržení, mávl starý muž odevzdaně rukou.
"No jo," řekl, "to už přece znám."
Koncem června zasedl v Českých Budějovicích krajský soud. Svědecké výpovědi, pachové stopy, fragmenty záměrně setřených stop daktyloskopických, sérologické vyšetření biologických skvrn, analýza kyseliny deoxyribonukleové... O přítomnosti obžalovaného Františka na místě činu nebylo pochyb, vinu ostatně potvrzovalo i jeho přiznání, a tak velkou část soudního jednání zabíral rozbor toho, co se vlastně tu prosincovou noc v domku na okraji Masákovy Lhoty odehrálo. Pravdě nejpodobnější je asi tento příběh. Paní Marie přijala hosta vlídně, otevřela lahev becherovky, uvařila kávičku, když došly cigarety, odběhla do vedlejší chalupy a přinesla celý karton. Vzájemné povídání skončilo v posteli, konečně i notně podzimní vztahy nejsou bez půvabu. Františkovi sice trochu vadila poněkud pedantická pořádkumilovnost paní domu, ale věřil, že si zvykne. Když však šel nejméně po páté vysypat skleněný popelník, čekal jej po návratu šok. Marie prý (soudu se k této epizodě nepodařilo získat jiné důkazy nežli výpověď obviněného) zčista jasna změnila tón a suše Františkovi oznámila, že ráno bude muset odjet, protože čeká návštěvu příbuzných...
Připadal si oklamaný, nechápal, proč mu to neřekla dřív, další krachující vztah v něm vyvolal bezmezný vztek. Začal ženu mlátit těžkým popelníkem, když celá zakrvácená upadla na postel, uvázal jí kolem krku kus spodního prádla tak silně, že podle pitevní zprávy byla smrt způsobena udušením z uškrcení.
Psychiatrické posudky, obžaloba založená na téměř nulové pravděpodobnosti nápravy a závěrečná řeč advokáta, zdůrazňující fakt, že pachatel si z místa činu odnesl jen pár krabiček cigaret a darované náramkové hodinky, ačkoliv v kredenci ležela vkladní knížka na doručitele a poměrně značný finanční obnos v hotovosti.
Soud po zvážení všech svědectví a předložených důkazů rozhodl o odnětí svobody na plných patnáct let. Konec, tečka, závěr příběhu. V archivovaném vyšetřovacím spisu jsou založeny i zvolna žloutnoucí Zemské noviny se zatrženým inzerátem pod temně prorockou značkou. Nad propastí.
A. Jirotka