POLICISTA 1/2003 |
měsíčník Ministerstva vnitra portrét |
Jsme zvyklí na to, že instruktoři střelecké a vůbec služební přípravy bývají výhradně muži. Asi s jedinou výjimkou, která ale může být onou pověstnou první vlaštovkou, jsme se setkali v moravské metropoli. Vedoucí oddělení střelecké přípravy Městské policie Brno je totiž paní Patricie Svobodová. Žena se třemi "seržantskými" prýmky na rukávu tu má na starosti nejen učební komplex s úplně novou střelnicí, ale také čtyři instruktory, k nimž má přibýt ještě pátý, jenž bude správcem střelnice. A jedním z instruktorů je manžel Petr Svoboda, který současně pracuje jako zbrojíř Městské policie.
"Máme to rozdělené," směje se paní Svobodová. "Od sedmi ráno do půl čtvrté jsem šéfem já, zbytek dne manžel." Pan Svoboda spokojeně přitakává. Jsou prý rádi spolu, takové uspořádání života jim oběma vyhovuje. Jsou manželé už jedenáct let a mají devítiletou dceru.
Patricie Svobodová se dostala k Městské policii přes sportovní střelbu. Jejím otcem je totiž populární brněnský střelec inženýr Hrozina. Kdysi patřil k absolutní pistolářské špičce a ještě dnes ve svých 66 letech nejenom že závodně střílí, ale dokonce vyhrává. Dcera začala se sportovní a vzduchovou pistolí, když jí bylo osmnáct, zanedlouho vystřílela mistrovskou výkonnostní třídu a dostala se do hledáčku stavitelů tehdejší československé reprezentace. Jenže přednost tak trochu dostalo zaměstnání počítačové operátorky. Se sportovní střelbou ale nikdy úplně nepřestala. Zkusila si snad všechny disciplíny, aby od těch "olympijských" postupně přešla k větším rážím, zčásti k takzvané praktické střelbě, ale ponejvíce k EPP, tedy Evropskému policejnímu parkuru.
Absolventka střední ekonomické školy se zaměřením na obchodní provoz navíc vystudovala Fakultu tělesné výchovy a sportu v Praze, specializaci střelectví, kde ona i její manžel mimo jiné získali kvalifikaci trenéra první třídy. A v těchto dnech na ně čekají státnice na Masarykově univerzitě v Brně - manželé tu společně studovali speciální pedagogiku pro postižené.
"Takových lidí je mezi námi mnoho a nikdo si jich příliš nevšímá. Rádi bychom pro ně něco udělali," říká k tomu Patricie Svobodová. "Zatím se na střelnici hodně věnujeme vozíčkářům."
Před 11 lety výpočetní středisko zaniklo, Patricie přišla o práci, a protože se právě tehdy v Brně dělal nábor k Městské policii, zkusila se přihlásit. Náhodou se dostala na střelnici, kde si právě nevěděli rady s odstraněním závady na pistoli devítce. Bez problémů ji opravila a potom ještě ze 100 možných nastřílela 98 bodů. Tak se stala strážníkem. Tříměsíční zkušební dobu si odbyla na ulici v hlídkové službě a od té doby je vedoucí instruktorkou. O její kvalifikaci nikdo nepochybuje - vždyť navíc se pět let věnovala judu a patnáct let sebeobraně, k níž má rovněž trenérské oprávnění.
Vedle rodiny ovšem účast na soutěžích ve sportovní střelbě zůstala jejím největším koníčkem, který ostatně sdílí s manželem. Každoročně absolvují něco přes dvacet závodů. V celostátním Českém poháru EPP tři roky existuje ženská kategorie a Patricie Svobodová byla v celkovém hodnocení třikrát třetí. V Přerově vyhrála devět ročníků neoficiálního mistrovství republiky obecních policií a stejně vyhrála i poslední dva ročníky, které už jsou mistrovstvím oficiálním. Letos vyhrála také policejní mistrovství v praktické střelbě.
Závody střílí Patricie Svobodová s devítimilimetrovou "čezetou" 75 a od Městské policie má k dispozici Berettu 92 Stock, kterou kdysi dostali ke zkouškám.
"Není takový problém umístit se mezi ženami," nezveličuje Patricie Svobodová své úspěchy. "Na závody v parkuru jich přijede patnáct, z toho deset to umí na lepší úrovni. To mužů se zúčastní tři sta a sto padesát jich to určitě umí. Proto můj manžel nedosahuje takových umístění jako já, i když ve skutečnosti je lepší střelec. Teď už ani moc netrénujeme, není na to čas. Vystřílíme nějakých pět tisíc nábojů ročně, ale žijeme hlavně z toho, co máme natrénováno z minulosti. Moje roky strávené s malorážkovou pistolí byly výbornou průpravou, správné míření a spouštění se jen tak nezapomene. Ale místo ostré střelby dost sušíme a také trénujeme na trenažeru. Skutečnou střelbu sice nic nenahradí, ale pro udržení střelecké kondice je trenažer výborný. Považuji ho za nezbytný aspoň tak dvakrát týdně."
Vedoucí instruktorka to doporučuje všem. Brněnská městská policie má přes 400 strážníků vykonávajících službu se zbraněmi; nejčastěji jsou to "sedmpětašedesátky" ČZ 83 a také modernější ČZ 75 a 85 na náboje 9 mm Luger. Čtyři hecklery USP jsou jen výjimkou. Z hlediska kvalitní údržby zbraní není ideální, že "na jedné zbrani" se střídají dva nebo i tři strážníci. Avšak jejich připravenosti na službu se v Brně věnuje velká pozornost. Paní Svobodová o tom sice nemluví, ale připomeneme-li si rok jejího nástupu do funkce, je jasné, že na tom má nemalý podíl.
Nově přijatý zaměstnanec nastupuje do tříměsíčního kurzu, který zahrnuje mimo jiné 48 hodin střelecké přípravy a nově též 30 hodin taktické přípravy. Pokud jde o střeleckou přípravu, nováčci se po krátkém teoretickém úvodu cvičí v menších skupinách, a to především v bezpečné manipulaci se zbraní a ve "střelbě" na trenažeru. Teprve potom následuje ostrá střelba, zpočátku s Kadetem, tedy s malorážkovým adaptérem na služební pistoli. Když to strážníci zvládnou, následuje sedm tříhodinových bloků s pistolemi ČZ 83, v nichž pokaždé vystřílejí nejméně 30 nábojů, na závěr i s vytažením zbraně z pouzdra, s přebíjením a eventuálně i s odstraňováním závad. Vyvrcholením jsou zkoušky a teprve jejich úspěšné složení je podmínkou zařazení strážníka do výkonu služby.
I potom ale mají strážníci povinnost se alespoň jednou měsíčně zúčastnit střeleckého výcviku, i když to může být jenom střelba na trenažeru. Pokud jsou to ostré střelby, připadá na každého 25 nábojů. A alespoň jednou do roka musí strážnik splnit kontrolní střelby. Pro zájemce už sedmý rok funguje sportovní střelecký klub Městské policie Brno, jehož předsedou je mimochodem Petr Svoboda.
Venkovní střelnice v Brně-Řečkovicích umožňovala pouze střelbu na 25 metrů, na pevný nebo otočný terč. Z hlediska praktických potřeb strážníků to určitě není optimální, a tak si paní Svobodová hodně slibuje od nové uzavřené střelnice v budově Městské policie. Střelnice, o níž podrobněji píšeme na jiném místě, je sice také pětadvacítka, ale bude tam možné cvičit střelbu i na reálné "bojové" vzdálenosti, tedy nanejvýš asi do 15 metrů - nemluvě o všech dalších možnostech kvalitního nácviku libovolných reálných situací, který dovoluje špičkové hardwarové i softwarové vybavení střelnice. Navíc asi bude možné, aby si strážníci mimo povinné střelby také podle vlastních potřeb a zájmu zastříleli po pracovní době.
Ještě není dokončena přilehlá učebna, kam bude přiveden signál z projektorů a kamer na střelnici, aby ti, co právě nestřílejí, mohli sledovat tamní dění a poučit se z něho. Na učebně bude i možnost trenažerové střelby s bezdrátovými lasery, rovněž s možností nácviku řešení modelových situací.
"Myslím si, že naši strážníci jsou na eventuální použití služební zbraně slušně připraveni, i když zatím se to v drtivé většině případů omezilo na varovný výstřel do vzduchu. Teď, s novou střelnicí, budou mít možná dokonce lepší možnosti střelecké přípravy než mnoho příslušníků Policie České republiky," říká Patricie Svobodová. Skromně zamlčuje svůj podíl na tomto výsledku, spíš upozorňuje na podporu, které se jejich Městské policii dostává ze strany představitelů města.
Přemysl LIŠKA